SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

Zdravím... Rád bych se omluvil za velice nečekané přerušení vydávání nových dílů. Ve velice krátké době se mi prakticky rozpadla rodina, ať už se odstěhovali, rozvedli, nebo zemřeli... a to poslední na co jsem měl chuť, nebo čas myslet, byl internet. Vím, že jsem vám mohl alespoň sdělit, že vydávání bude pozastaveno, ale prostě to nešlo... Ve snaze zapomenout na problémy všedního života jsem začal i sepisovat nový příběh a nakonec se rozhodl, že jej časem vydám knižně. Pokud tedy někdy uvidíte knihu vydanou pod jménem Christopher Storm, jsem to já
Na závěr bych se rád zeptal, zda tady ještě zůstali nějací mí čtenáři a jestli si přejí abych povídku dovydával.

To si piš, že jo, nedočkaví a s abstinenčními příznaky. Od doby co ti bastar.. z MGM zrušili SGU je to tu s povídkama jak na hřbitově. Syp to sem

btw: Tak na tu knížku sem zvědavej, jestli to vyjde i u nás tak si ji asi koupim
Nebo bys to pro věrný čtenáře moh hodit sem na fórum

Jasně! Nemůžu se dočkat, jak to dopadne!!!

samozžřejmě že na to všichni nedočkavě čekáme....a pro sgcatlantis - jaký by pak z toho měl výdělky, kdyby to hodil sem na fórum hm?

Neříkám celý, jen takovou ochutnávku
Abysme nekupovali králíka v pytli
Stačila by jen první kapitola jako vnadidlo u Heatová a vlna žáru nebo tak...

Per to sem všechno.

Sem s tím!!!!!

Tak si dejte do čumáčku. Že máme ty prázdniny, budu vydávat častěji, ovšem nepravidelně.

Asgárda

8000 př.n.l.
V příjemně zařízeném bytě se rozeznělo digitální vyzvánění. Vysoký, mohutně stavěný muž zastavil zařízení podobné televizi a stiskl knoflík na zvonícím přístroji. Ozval se z něj hlas velitele policie, v pozadí bylo slyšet lehké výbuchy a křik.
„Thore, ještě že jste ve městě... Potřebujeme vaši pomoc! Neznámý narušitel obsadil muzeum a nedokážeme jej zastavit.“
„Pět minut.“
Ukončil hovor a přenesl se na svou vlajkovou loď, kde se navlékl do brnění, uchopil kladivo a opět se transportoval, tentokrát před muzeum. Kolem budovy byly rozestaveny emitory štítu, který sahal do tří desítek metrů a oplocoval oblast. Všude v ohrazeném prostoru se nacházely policejní vozidla, plavidla, právě přilétala armáda a zásahový tým se snažil prorazit dveřmi. Thor se otočil k veliteli.
„To už nedokážete zastavit ani zloděje starožitností?“
„Není to Asgard... A nemáme tušení, odkud se vzala.“
„Vzala? Ještě ke všemu je to žena?“
„Ano... Ze záběrů kamer je dobře vidět, že jí nejde o žádný z vystavených exponátů, až na jeden...“
„Který?“
„Podívejte se sám,“ odpověděl velitel a na holografické obrazovce se objevila mladá žena v bílém rouchu, jenž mělo na zádech složitý černý ornament, a s holí v ruce. Obcházela malou kostku z čirého materiálu, v níž byl zalit prsten.
„Takže naše malá zlodějka chce Viru?“ Thor se pousmál, nasadil si helmu a vyrazil k budově muzea. Velitel za ním ještě křiknul:
„Dávejte si pozor! Posledních deset mužů leží v nemocnici.“
Cheryl obcházela čirou plnou kostku a neustále si ji zkoumavě prohlížela. Pak na ni ukázala vrcholem sněhobílé hole a začala se soustředit. Čirý materiál se zahříval a začínal rudnout. V jeho útrobách se rozlézaly jasně zářící žilky, ale kostka stále držela svůj tvar. Z marného pokusu o roztavení byla vyrušena, když ucítila jak její ochranná opatření na hlavním vchodě povolují. Položila ruku na rozžhavený materiál a potlačila, ale nic se nestalo. Nedokázala se dostat k prstenu. Za jejími zády se ozvalo:
„Ustupte od prstenu a odložte všechny zbraně.“
Cheryl se otočila za zdrojem hlasu a spatřila Thora, připraveného k boji. Příjemně se na něj usmála a odpověděla:
„Tak vás bych tady nečekala Thore... Odkdy vrchní velitel flotily řeší přepadené muzeum?“
„Ustupte od prstenu a odložte všechny zbraně...“
„Obávám se, že to nebude možné. Nutně jej potřebuji.“
„Nic co známe, se nedokázal prořezat skrz materiál, který ho oblklopuje...“
„Podívejte... Stejně mě nedokážete zastavit, nikdo z vás.“
„Tuhle teorii bych rád otestoval.“
Pevně sevřela svou hůl, a máchnula s ní právě v čas, aby zastavila Thorův výboj z kladiva. Hned nato se proti ní rozběhl a zaútočil na blízku. Zklonila se pod úderem kladiva, protáhla se do jeho zad a udeřila jej holí do zad. Velitel ztratil rovnováhu a když se snažil neupadnout, dostal do zad koulí ohně.
Náraz s ním mrštil na podlahu. Ještě však ani pořádně nedopadl a už se odrážel na nohy a vrhnul po Auroře kladivo. Ta mu uskočila a schovala se za jeden ze sloupů. Thor k němu doběhl, ale nikoho nenašel. Obrovskou halou se nesl její hlas:
„Jen pro jistotu... Už máte k dispozici klonování?“
Thor se otočil za hlasem a vystřelil výboj na jeden z nosníků. Ten se sesypal, ale nikdo za ním nebyl. Cheryl se opět zeptala:
„Tak máte, nebo ne?“
„Samozřejmě, že ano!“
„Fajn.“
Vynořila se ze dveří v jeho zádech, špičkou hole se dotkla brnění a pustila do něj elektrický výboj. Thor zkroutil obličej bolestí, ale stihl se ohnat kladivem za sebe a zasáhnout ji. Hrana kladiva natrhnula roucho a poškrábala jí ruku. Rychle se podívala, jak vážné je zranění, ale než se podívala zpět na Thora, dostala další tvrdý zásah do břicha a odletěla vzduchem. Jediné, co stihla, bylo obalení těla energií, takže ji nezranil úder, ani průlet stěnou. Rychle se zvedla z trosek rozbité zdi a namířila holí na Thora, který k ní běžel. Z jejího vrcholku vyrazil proud horkého vduchu a srazil velitele na podlahu. Hned nato namířila na prosklený strop, rozbila jej a telekynezí urychlila pád střepů.
Ty s jasným cinkotem dopadaly na podlahu, likvidovaly vystavená díla a zabodávaly se do Thorova brnění. Hned, jak poslední z nich dopadl, vyskočil zase na nohy a jedním máchnutím vylámal všechny střepy. Nyní již došlo k boji tělo na tělo, který připomínal spíše souboj titánů. Thor se svou obrovskou silou útočil, jak nejrychleji mohl, a Cheryl, jejíž schopnosti se těm jeho rovnaly, vykrývala údery kladiva svou holí.
Policejní velitel na záznamech kamer pozoroval bitvu, ale i když byl Asgard a obraz vysoce kvalitní, moc neviděl. Dvě rozmazané šmouhy spolu bojovaly a likvidovaly vše, co jim přišlo pod ruku. Stěny praskaly, exponáty se převracely a ostré údery bylo slyšet až ven. I přesto, že byl slunečný den, začalo se nad městem stahovat obrovské bouřkové mračno a v jeho útrobách se objevovaly záblesky.
Cheryl se přestávala ovládat. Thor byl příliš silný a musela sáhnout k nejkrajnější z možností. Lehkým záklonem uhnula kladivu, ale úder nohou do obličeje již nečekala. Síla útoku s ní hodila do boku, ale neupadla. Přistála na ruce, odrazila se a z přemetu přistála na nohou pár metrů od Thora. Když se k ní zase rozběhl, uchopila svou hůl ve středu a roztočila ji. Chyběl zlomek vteřiny, než ji zasáhne kladivem. Zvedla hůl nad hlavu a jejím spodním koncem udeřila do podlahy.
Následoval záblesk obrovské síly, z jejích zad vytryskla rudá záře připomínající křidla povzneseného. Podlaha kolem ní praskla v soustředných kruzích a v kouli s několikametrovým průměrem bylo vše rozdrceno na prach. Thor byl, s dotlučeným brněním, tlakovou vlnou odhozen přes celou halu. Cheryl pozorovala jeho let s planoucíma očima a když se nacházel nad prstenem, zasáhnula jej bleskem, který si prorazil cestu skrz železobetonový strop a spálil veškerou elektroniku v budově.
Vrchní velitel dopadl na podlahu a stejně tak i Aurora. Automatické systémy přenesly umírajícího Thora pryč, zatímco Cheryl pohasnula, snažila se chytit dech a donutit se vstát. V posledních vteřinách souboje to přehnala...
Podívala se směrem k prstenu a kostka byla pryč. Po podstavci stékala slizká hmota a v ní ležela Vira. Po čtyřech se vydala směrem k prstenu, s očima pevně zavřenýma, aby se udržela při vědomí.
Mezitím se venku vedle policejního velitele zhmotnil Thor v novém těle. Z jeho pomačkaného brnění s ještě kouřilo, když vytasil kladivo a zavrčel:
„Ta holka ví, jak mi zkazit den...“
Cheryl dorazila k podstavci, zachytila se jeho hrany a postavila se. Ještě celá malátná natáhla ruku po prstenu a sevřela jej v dlani. Nasadit jej však už nestihla. Dostala přímý zásah výbojem z kladiva, sjela na podlahu a prsten se s cinkotem vykutálel z její ruky.
Thor se nad ní postavil, namířil jí na hlavu a zkoumavě si prohlédl oblečení. Řekl:
„Abych pravdu řekl, dlouho jsem nepotkal tak schopného protivníka...“
A rozhlédl se po muzemu. Ve stěnách zely díry, kusy betonu visely na pozohýbaných nosnících, všude ležely střepy, trosky a zničené exponáty. Cheryl hlasitě kašlala a nevypadala, že bude schopná odpovědi, tak Thor pokračoval:
„Co jsi zač? Podle rozboru krve a vlastností Antik, ale poslední z nich se povznesli před více jak tisícem let. Máš dvě srdce, jediný takový druh žil v Pegasu a poslední jeho zástupci jsou nyní na Zemi. Nejjednodušší bude se zeptat přímo Draga...“
Aurora se i přes bolest donutila promluvit.
„Nesmí vědět, že jsem tady...“
„Co prosím?“
„Drago nesmí vědět, že jsem tady!“
„Proč?“
„Protože... Protože by to narušilo časovou linku.“
Thor začínal tušit, kam to vede a opatrně se zeptal:
„To mi chceš říct, že jsi z budoucnosti?“
„A hodně vzdálené... Vím v co se vaše rasa vyvinula a vím, jak skončila...“
„Něco takového může tvrdit každý.“
„Gala-frea shito-na.“ (původně mělo být toto heslo v Phoenixu, jako Thorovo tajemství, jeho pravé jméno. „pozdraven buď Shito-na.“ )
„Jak...?“
„Už mi věříte?“
Thor zklopil svou zbraň a Cheryl pokračovala.
„Potřebuju ten prsten, vím kde jsou zbývající.“
To bylo to poslední, co by Thora mohlo zajímat. Hlasitě polknul a zeptal se:
„Víš, jak dopadnou Asgardé?“
„Ano, vím. Vím také, jak dopadnete vy...“
„Prosím!“
„Můžu maximálně říct, že podlehnete v bitvě s nejmocnějším nepřítelem jakého jste kdy potkali... Máte před sebou ještě několik tisíciletí, než ho vůbec potkáte.“
U hlavního vchodu se ozval hluk a bylo slyšet přibíhající zásahovou jednotku. Cheryl prostrčila prasklinou v Thorově brnění ruku a půjčila si část jeho životní energie, kterou okamžitě využila k uzavření dveří do haly.
Rychle se vyhoupnula na nohy a ve stéjném pohybu položila Thora na zem. Jednotka se pokoušela dveře prorazit, ale zatím neúspěšně. Thor byl v lehkém šoku po vysátí života a tak ležel už několik vteřin na podlaze bez jakéhokoliv pokusu o sebeobranu. Cheryl zvedla z podlahy prsten a nasadila si jej. Ostatní jej přivítaly jasnou září. Zvednula z podlahy hůl, kleknula si vedle velitele a rychle mu začala šeptat do ucha:
„Za deset tisíc let potkáte loď z jiné reality, na její palubě bude Jack Davis, věřte jim. Věřte jim, jinak je vše ztraceno. Furlingové se vrací a bez Phoenixe nevyhrajete.“
Už se chystala k odchodu, když si ještě na něco vzpomněla.
„11.6.2013 zemřete. Vím, že vám tenhle formát data nic neříká, ale jednoho dne bude. Pokud chcete přežít, vytvořte den předem kopii osobnosti, příjdu si pro vás.“
Podívala se mu do očí a ujistila se. „Rozumíte?“
Thor přikývnul, Cheryl mu položila ruku na hruď a zašeptala „Promiňte.“
Vysála z něj téměř všechen život a ze všech sil se snažila, aby netrpěl. Když byl na pokraji smrti, přenesl ho automatický systém opět pryč, Cheryl vstanula a využila energii k otevření portálu. Prostor před ní se zvlnil, nadechla se a prošla skrz. Vše se kolem ní prohnulo jako fólie, až konečně prostor povolil a pohltil ji, zpětný ráz dorazil načnuté nosníky a polovina haly se sesunula. Jediné, co zásahový tým viděl, když prorazil dveře, byla naprosto prázdná a zničená hala.

800 n.l.
Kamelot
Stěna v Myrddinově laboratoři se zavlnila, obtáhla se kolem Cheryl a následně se zarazila zpátky. Lehké otřesy projely podlahou a zkumavky zacinkaly. Pohledem přejela prázdnou místnost a vyrazila k průchodu do pokoje. Byla téměř u něj, když uslyšela hlasy. Zastavila se a chvíli poslouchala. Merlin zrovna radostně zvolal:
„Výborně! Už není, co víc tě naučit.“
A ženský hlas odpověděl:
„Ta bouřka mi dává zabrat...“
„Časem bude stejně jednoduchá jako ostatní kouzla.“
Cheryl stála u průchodu a tvářila se nanejvýš zmateně. Tenhle rozhovor si pamatovala, ale... Opatrně se vyklonila a podívala se s kým to Merlin mluví. Uviděla sebe samou, jak je Myrddinem pasována na mága. Dostala bílou hůl a roucho, přesně to samé, které měla na sobě.
Zatímco Merlin odešel na chvíli z místnosti, převlékla se druhá Cheryl do roucha a párkrát otočila holí. Druhá Cheryl si prohlížela své dvojče, jak se převléká a pomyslela si: „To můj zadek vážně vypadá takhle?“
Její učitel se vrátil a spustil:
„Jsi si jistá, že si pamatuješ jak vědomě cestovat časem?“
„Naprosto...“
„U Asgardů by jsi měla mít jednoduchou práci, jejich policie není nic zázračného, nikdy ji nepotřebovali ve větším měřítku.“
„Fajn. Jen si připadám docela zranitelná jen v takovém kusu látky.“
„S tvými schopnosti by se nikdo neměl dostat až k tobě a když, tak roucho vydrží zásah mečem i střelnou zbraní.“
„Co prosím?“
„Tedy, ne že by to nebolelo, není pevné... Ale je dost odolné na to, aby kulka ani ostří neprošlo skrz. Leda by jsi potkala Thora.“
U poslední věty se pobaveně zasmál a rukou ukázal, že může vyrazit. Jeho žákyně se začala soustředit, prsteny zazářily, hůl zavibrovala a prostor před ní se rozvlnil. Vlna zasáhla stůl, převrhnula jej a po zemi se rozkutálely svitky a přístroje. Cheryl se omluvně usmála a prošla portálem.
Hned jak se prostor uklidnil, ukázal Merlin holí na dveře za nimíž se Cheryl schovávala a uchopil ji telekynezí. Cheryl bleskově zareagovala a po jeho vlastní vlně mu poslala výboj, který s ním hodil kousek vzad. Ladná vlna energie se rozplynula a Myrddin se usmál.
„Dobře jsem tě učil... Příště se prosímtě vrať ve správném čase. Kdyby jsi potkala sebe samu, nemuselo by to dopadnout dobře.“
„To mě napadlo taky...“
„Máš ho?“
Místo odpovědi zvedla ruku s prsteny, Merlin spokojeně pokýval a zeptal se:
„Byly nějaké problémy?“
„Až na to, že se objevil Thor, tak ne.“
„Thor?“
„Musela jsem ho dvakrát přizabít... A v jistém bodě se mi všechny ty schopnosti vymknuly z kontroly.“
„Jak?“
Cheryl položila ruku na jeho hlavu a předala mu vzpomínky na souboj. V několika záblescích si prohlédl rudá křídla a pak pokýval hlavou.
„Přesně jak jsem si myslel... Tvá duše, tvé já, tvá DNA, jsou jako klec.“
„Klec pro co?“
„Dá se říct, že v tobě dříme duch ohně, čistý Ori. Obraz toho, co mohli být.“
„Cože?! Jak by se do mě dostal Ori?“
„Nemusíš se bát, není v tobě cizí já, máš jen jejich podstatu, jejich geny. Předpokládám, že jsi je podědila po své matce.“
Cheryl se chtěla vyptávat dál, ale byla vyrušena zaklepáním na dveře. Po Merlinově vyzvání vstoupil jeden z hradních lokajů, uklonil se a pronesl:
„Sir Lancelot by s vámi rád hovořil má paní.“
Podívala se na Merlina, jestli ještě něco potřebuje probrat a když mlčel, vyšla za lokajem. Dovedl ji chodbami až do Lancelotových komnat. Sluha vstoupil první, ohlásil její příchod a odešel. Lancelot se lehce uklonil a se slovy:
„Má paní.“
Políbil hřbet její ruky. Cheryl se na něj usmála a Lancelot to vzal jako výzvu, aby pokračoval.
„Vidím, že vás povýšili.“ Poznamenal a ukázal na hůl a roucho.
„Dá se to tak říct. Přál jste si něco?“
„Ano, ano... Nemůžu převzít vaše nově nabyté panství.“
„Copak nechcete mít vlastní pozemky?“
„O to nejde. Dle místních zákonů mohu jen zastupovat právoplatného vládce, takže...“
„Takže se semtam budu muset ukázat jako jejich paní?“
„Víceméně.“
„Co jsem vlastně získala za pozemky?“
„Vesnici ležící prakticky hned pod Kamelotem i s okolními poli a lesy.“
„To není špatné.“ poznamenala s úsměvem.
„A samozřejmě komnaty zde na hradě.“
„Skvěle! Mohl by jste mě k nim zavést?“
Lancelot přikývnul a vyšel na chodbu. Cheryl jej následovala a když ušli necelých padesát metrů, zastavil před dveřmi jejích nových komnat. Otevřel a odhalil tak rozlehlé místnosti vyzdobené kožešinami, vycpanými hlavami a nevkusným nábytkem. Zkoumavě překontrolovala všechny části místnosti a za ní se ozval Lancelot:
„Toto nejsou komnaty pro dámu, seženu nějaké sluhy ať to vystěhují.“
„To nebude potřeba.“
„Zavřela oči, klepnula holí o podlahu a pak ji zvedla nad hlavu. Z její špičky vyrazila vlna energie a vše čeho se dotkla, proměnila, nebo vymazala. Všechny ulovené kusy popadaly na podlahu, nábytek se vyhladil a změnil barvu na dub, povlečení přešla z červené do čistě bílé, stejně tak závěsy, podlaha se vyčistila a divný zápach byl překryt vůní růží.
Lancelot se na ni zvědavě podíval a Cheryl jen pokrčila rameny.
„Tohle bylo to první, co jsem po Merlinovi chtěla. Nesnáším uklízení...“
Podívala se na Lancelota, který se díval na ni. Když se jejich oči potkaly, sklopil pohled a otočil se k odchodu. Po pár krocich se zastavil a rozpačitě se zeptal:
„Nevím, jak to u vás chodí, ale...“
„U nás?“
„Myslím tím váš řád, mágy... Pardon, začnu znovu.“
Cheryl sice tušila, na co se chce zeptat, ale s úsměvem přikývla a nechala ho, ať se trápí.
„Já... Totiž... Mohl bych vás pozvat na schůzku?“
„A to se nebojíte, že z vás udělám žábu?“
„Jsem ochoten to risknout...“
„Dobrá,“ odpověděla s milým úsměvem. Lancelotovi se očividně ulevilo, opět se lehce uklonil a políbil její ruku. Na rozloučenou ještě řekl:
„Dnes večer...“
A zmizel ve dveřích. Cheryl se zhluboka nadechla ve svých nových komnatách, máchnula holí směrem k vycpaným hlavám divoké zvěře a ty zmizely. Pak nechala hůl viset ve vzduchu vedle postele, přehodila přes ní své roucho a skočila na postel s hedvábným povlakem...

jupí

Zdravim storme, jsem rád že jsi živý a zdravý, dostaval jsem ztrach, že si z mé kritiky dostal infarkto-mrtvici, nechť se daří v další části života a nezapomeň, že staré věci se musí zničit aby z jejich popela povstal ještě lepší a silnější phoenix.... taky jsem to neměl lehké, ale musim říct že ty nějvětší změny mě posílily jako nikdy nic jiného v životě

Třikrát hurá!
Tedy, už jsem nečekal, že se tu něco objeví. Ale z toho co jsi naznačil je více než zřejmé, že ta pauza byla opodstatněná...tak snad si se s tím vyovnal a čekají tě už jen věci lepší

Díl bezva...tedy až na ten detail, že jakop by se měl vrátit na pozici korektora, neboť tam je docela potřeba

Jupi, St0rm vstal zmrtvych! Pekny dil a uz se tesim na dalsi.

JJ. ted by to ještě chtělo přidávat každý den a alespon já bych byl v sedmém nebi. No a myslím že pár podobných jako já by se tady na fóru našlo

Jo,jo.
Díl bezva jako vždy.
S těmihle schopnostmi budou bitvy o podstatu zábavnější.
Jen jakop by se fakt hodil.
Na začátku je Asgárda v roku 800 n.l. stejně jako Kamelot.
Pak Aurora Thorovi říká, že zemře roku 2013 n.l. ale předtím říká, že na jejího tatíka narazí až za 10 000 let.
Trochu divný počty, ne

Uuuuu, tam má být 8000 př.n.l. já to datum při vkládání na fórum viděl a přepsal ho na 800 n.l. že to je chybka... Vracim nazpátek