Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

Tak to bude zajímavé... Kolik má tenhle díl částí?? A když jsi psal, že to bude konec první série, tak o čem bude ta druhá?? A ještě jedna otázečka bude v tomhle díle i dění v Pegasu??
Jinak to bylo opravdu zajímavé... Těším se na další část...

Zajímavé ale škada že odysea nemůže mít zaplí štít i maskovaní

Děkuji oběma za koment.

soreno píše:

Tak to bude zajímavé...

To teda bude...

soreno píše:

Kolik má tenhle díl částí??

Se vši pravděpodobností bude následovat ještě jedna, snad se mi to tam povede vše vměstnat.

deadalos píše:

A když jsi psal, že to bude konec první série, tak o čem bude ta druhá??

Řeknu ti to takhle=> bude to něco jiného.

soreno píše:

bude v tomhle díle i dění v Pegasu??

Něco málo možná, ale nic zásadního, takový doplněk.

deadalos píše:

ale škada že odysea nemůže mít zaplí štít i maskovaní

To by to pak nebylo tak zajímavé.

Musim řict že bylo protože střílet by nemohla to by se zaměřili tam okdud pálí snadné, ale vem si ža si postavil 100 lodí teď nvm kolik si psal přesně ale mam pocit že tak nějak proti sedmi neb osmi mam dojem

Zdravím,

tak hotovo, první série dopsána. Nebudu prozrazovat nic dopředu, holt si to budete muset přečíst. Ať se líbí.

21. Díl – Jednou to přijít muselo – 2. Část

Galaxie Pegas, Vita, Atlantida, řídící místnost
Krásný slunný den, na obloze ani jeden mráček, klidné moře. Doba jako stvořená pro relaxaci. Právě tohle jediné si expedice nemohla dopřát. Už bezmála den probíhaly opravy šesti antických plavidel třídy aurora. Daedalos, tedy alespoň to, co z něj zbylo a bylo použitelné, byl již z poloviny rozebrán. Asgardské počítačové jádro bylo vybráno z lodi a dočasně nainstalováno do nejméně poškozené aurory. Je pravda, že jednodušší a do budoucna praktičtější variantou by bylo jej propojit se systémy města, ale vzhledem k okolnostem doktoři McKay a Zelenka raději zvolili tuhle možnost. Nechtěli zbytečně vyčerpávat ZPM, když moc dobře věděli, že lodní generátory budou více než dostačující.
Plukovník John Sheppard kráčel rovnou do řídící místnosti. Za sebou měl zhruba desetihodinový spánek, horkou sprchu a snídaní, kterou absolvoval spolu s Rononem. Dex se šel následně „protáhnout“ do tělocvičny a John optat Woolseyho na novinky.
Rozhodným krokem minul Amélii, ta byla začtená do knihy „Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda“ a ani jej nezaregistrovala. John proto pokračoval dál přes můstek do Richardovy kanceláře, kde probíhal bouřlivý rozhovor mezi Rodneym a Woolseym.
„Atlantida by se i tak ubránila,“ zaslechl už z dálky McKayův hlas.
„Destructor zůstane tady a tečka, doktore.“ John vešel do místnosti. A hned začal pídit po tom, co se děje.
„Musíme zjistit, co se stalo s cestovateli, a jelikož se nám nedaří s nimi spojit bránou, jedinou možností jak si to ověřit je doletět tam lodí a pan Woolsey mi to nechce povolit,“ vysvětloval McKay.
„Destructor je jediná bojeschopná loď, Rodney,“ pronesl jednoduše Sheppard.
„Vidíte, doktore,“ přidal se i Richard.
„No dobrá, vzdávám to,“ sklopil uši McKay.
„Jak probíhají opravy, doktore?“ zeptal se Woolsey.
„Vcelku dobře, díky asgardskému jádru to jde mnohem snáz, vyrábí kusy na míru. I tak to ale vidím alespoň na měsíc. A to když vše půjde tak jak má.“
„Měsíc?“ opáčil John.
„Dostaly pěkně zabrat,“ objasnil McKay.
„Hm, nějaké zprávy ze Země?“ změnil téma plukovník.
„Dvakrát jsme se pokoušeli ji vytočit, ale neúspěšně, pravděpodobně udržují spojení s jedním ze stanovišť,“ odpověděl Richard.
„Doufám, že to zvládnou,“ povzdechl si Rod a zavzpomínal na svou setru a její rodinu.

Galaxie Mléčná dráha, Země, Washington D. C., Pentagon
Největší loď bojiště se dostala na dosahu transportu. V místnosti s kruhy z podlahy vyskákalo pět obručí, žluté světlo obalilo pětici osob, která byla rázem přenesena do Evropy.
Jen několik vteřin nato se první Ha’taky přiblížily na dostřel, satelity ale nereagovaly.
V sále se všichni zděsili, když uviděli údaje ze senzorů. Všech zbylých pětatřicet plavidel nepřátelské flotily bylo senzory identifikováno jako USS Odyssea.
„Co to sakra je?“ ptal se všudy přítomných generál O’Neill. Jak první reagoval major Davis.
„Jejich lodě vysílají identifikaci Odyssey.“
„To vidím taky, jak je to možné?“ ptal se dál.
„To nevím, pane,“ odpověděl a na sucho polknul Paul.
„Spojte mě ihned s Carterovou,“ přikázal a zároveň na obrazovce sledoval, jak jeden satelit za druhým opouští bojiště.
„Už na tom pracuji, pane,“ ozvalo se O’Neillovi v uchu.
„Hoďte sebou, jestli to tak půjde dál, tak za chvíli budeme bez satelitů.“
„Prozatím zkuste přejít na manuální ovládání,“ poradila plukovnice a spojení se přerušilo.
„Přepnout na manuální ovládání, hned,“ zařval. Osazenstvo zareagovalo okamžitým splněním generálových rozkazů. Řízení satelitů, alespoň těch zbylých, převzali lidé v Pentagonu. Šest třistačtyřek okamžitě zažehlo své motory a vyrazilo na pomoc Zemi.

Anglie, Glastonbury
Temnotu jeskyně ozářil paprsek transportních kruhů, které do prostředí, kde vládla vlhkost a syrový chlad, přenesly pětici osob. Luciánský výsadek pod vedením Kivy ihned okolo své velitelky utvořil obranný čtverec. Jakmile zjistili, že jsou v jeskyni sami, Kiva se vydala směrem k jednomu z tunelů, konkrétně k prvnímu napravo. Vojáci ji následovali. Jen několik vteřin ji trvalo, než došla tam, kam chtěla. Ocitla se před naprosto rovnou a holou stěnou. Před stěnou bez jakýchkoliv výčnělků či rýh. Chvíli ji pozorovala, její doprovod nevěděl, co si o tom má myslet. Pak najednou prohodila.
„Re tego.“ V jednom místě se stěna rozvlnila a objevil se panel, jenž byl olemován červeným rámem, ve kterém byla zasazena zlatá podložka se šestnácti průhlednými klávesami, pravděpodobně skleněnými, ty byly popsány červeným antickým písmem. Nyní přišla na řadu ta složitější část.

USS Fénix, můstek
Situace ve vesmíru se pro pozemšťany nevyvíjela vůbec dobře. Problém se satelitní sítí stále setrvával. I přesto, že se přešlo na manuální ovládání, stále to nebylo dostačující. Lidský faktor jasně vystupoval na povrch a účinnost nebyla taková, jaká by byla potřeba. Ještě před příletem pozemské flotily se podařilo zničit čtyři Ha’taky a další tři vyřadit z boje. To bylo ale vše, na co se satelitní síť zmohla. Luciáni a Praví jaffové si z ní prostě a jednoduše udělali střelnici.
„Stav?“ ptal se plukovník Young.
„Polovina satelitní sítě zničena, nepříteli zbývá osmadvacet bojeschopných plavidel,“ odmlčel se. Everett už chtěl vydávat rozkazy, když se Riley znovu ozval. „Jsme v dostřelu.“
„Úhybné manévry, vezmeme to zprava, palte dle libosti,“ dokončil šňůru rozkazů a rovnou začal přemýšlet nad dalším postupem. Fénix začal směřovat doprava a přibližovat se k nepřátelské flotile. Zbylých pět plavidel již rovněž bylo za hranicí dostřelu, mělo nabito a zbraňový důstojníci byli připraveni opětovat palbu.
„Pane, aktivovaly se kruhy,“ upozornil Riley.
„Cože? A kam?“
„Glastonbury, pane.“
„Informujte Pentagon, nemáme čas se tím zabývat.“ Skrz čelní průzor zároveň pozoroval, jak si Athéna podává jeden z Ha’taků. Zbraňový důstojník se s tím vůbec nemazal. Za použití všech čtyř asgardských platforem loď rozcupoval.

O pět minut dříve
Seržant Alexandra Queen došla ke dveřím vedoucí do záložní řídící místnosti. Neustále se ohlížela a zjišťovala, jestli ji někdo nesleduje. Jakmile si byla jista, že je sama, pustila se do rozebírání panelu, jež slouží k otevírání dveří. Odklopila kryt, prohodila několik drátů a vzduchotěsná přepážka se otevřela, znovu se rozhlédla kolem sebe. Stále nikdo. Panel následně uvedla do původního stavu. Vešla do místnosti a zavřela za sebou. Přešla ke konzole, zmáčkla několik kláves a na obrazovce před ní se objevily údaje ze senzorů za poslední hodinu. Jednalo se o preventivní prohlídku. Pomalu si je prohlížela, když ji najednou něco zaujalo.
Přesně nevěděla, kam měl nepřítel namířeno, ale nemohla to ignorovat. Byla si vědoma toho, co by následovalo, kdyby se její předtucha vyplnila.
Zjistila, co potřebovala, údaje z obrazovky zmizely a ona se okamžitě odebrala do místnosti s kruhy. Stále se měla na pozoru. Přirozeně procházela chodbami, každého, koho potkala, patřičně pozdravila a nikdo na ni nespatřil nic divného. U kruhů se ještě naposled rozhlédla. Vzápětí na panelu zmáčkla čtyři tlačítka a stoupla si na platformu. Kruhy ji ihned přenesly do Glastonbury.

Washington D. C., Pentagon
Generál O‘Neill postával před obrazovkou a pozorně sledoval pomalu se rozhořívající bitvu. S mírně přivřenýma očima dumal nad strategií, díky které by se dal zvrátit průběh bitvy. Zatím vše hrálo ve prospěch nepřítele. Bojeschopných satelitů bylo ukrutně málo, tudíž vše spočívalo na pomyslných bedrech pozemské flotily.
„Pane,“ oslovil jej major Davis.
„Co?“ reagoval podrážděně Jack.
„Přijali jsme zprávu z Fénixe. Někdo se kruhy přenesl do Glastonbury,“ oznámil.
„Jako by toho nebylo málo. Dejte vědět SGC, ať to prověří.“
„Ano, pane,“ odsouhlasil.

SGC, řídící místnost
Za zadávacím počítačem seděl klasicky starší seržant Walter Harriman. Brána byla stále aktivní, iris otevřena. Krom něj byli v místnosti přítomni ještě další tři příslušníci amerického letectva.
Na obrazovce přímo před Walterem se najednou objevila žádost o přijetí zprávy. Seržant pohotově zprávu přijal, vzápětí přečetl. Nakonec zvedl sluchátko po své pravici.
„Generále, přijďte, prosím do řídící místnosti,“ ozvalo se u Landryho v kanceláři. Hank se beze slov vyhoupnul z křesla, přešel zasedačku, sešel točité schodiště a ihned, jak spatřil seržanta, se začal ptát.
„Co se děje?“
„Z Fénixe se někdo kruhy přenesl do Glastonbury, máme to prověřit,“ shrnul.
„Ať se připraví SG trojka,“ to už byl ale v řídícím přítomen i podplukovník Deamon spolu s doktorem Jacksonem, kteří celý rozhovor zaznamenali.
„Pane, rád bych přidal,“ nabídl se Deamon.
„Rozmlouvat vám to nebudu,“ prohodil generál
„Víme nějaké bližší informace?“ zapojil se Daniel.
„Ne,“ odpověděl mu stroze Harriman.
„Nic tam přece nezůstalo, pokud vím. Co by tam kdo mohl hledat?“ položil trefnou otázku Deamon.
„Možná jsme něco přehlédli,“ opáčil Jackson.
„Každopádně to zjistíte, běžte se připravit,“ přikázal Landry. David udělal čelem vzad a šel se připravit. Ve zbrojnici již dokončoval svou přípravu tým SG-3. Deamon na sebe hodil neprůstřelnou vestu, na levé stehno připnul Berettu, do ruky vzal P-90ku, dovybavil se zásobníky, C4kou a odešel do místnosti s kruhy. Ta byla na velitelství zřízena teprve nedávno. Pravdou bylo, že ne vždy se dalo nalodit pomocí transportního paprsku, to platilo především v případě goa'uldských plavidel.
SG-3 již byla připravena a čekalo se jen na Deamona. I ten se nakonec dostavil. Plukovník Makepeace zmáčkl čtyři patřičné symboly. Kruhy se aktivovaly a pětice byla přenesena do Glastonbury.

O osm minut dříve, Glastonbury
Z platformy vyskákalo pět obručí, jeskyni ozářilo jasně žluté světlo, ve které se objevila seržant Alexandra Queen. Luciáni samozřejmě zaregistrovali, že už zde nejsou sami. Kiva přikázala vojenskému doprovodu, ať se o to postarají. Čtyři až po zuby ozbrojení muži vyšli z tunelu a spatřili drobnou postavu Alex, která byla oblečena do lodní uniformy. Okamžitě na ni namířili zbraně.
„Po dobrém to asi nepůjde,“ pomyslela si.
„Co tu chcete?“ oslovil ji zvýšeným hlasem jeden z vojáků.
„Mohla bych se vás zeptat na totéž,“ odpověděla jim se stejným přízvukem.
„Odejděte nebo zemřete,“ vyhrožoval.
„Vy mi snad čtete myšlenky,“ mírně se pousmála.
„To, co tu hledáte, není vaše a už v žádném případě nemáte právo si to vzít,“ pokračovala.
„O tom vy nerozhodujete,“ pronesla Kiva, nesoucí kamennou desku, na které byl vyryt text v neznámém dialektu.
„Ale ano,“ odvětila a připravila se. Udělala dva kroky vpřed, čímž vykročila z platformy. To byl jasný signál pro Luciány. Ti zaujali palebné postavení.
„Dejte mi tu desku!“ zkusila to. Dostalo se jí pouze lehkého posměchu od Kivy.
„Myslím, že ne.“
„V tom případě si ji vezmu sama.“ A udělala krok vpřed. V tu ránu čtveřice vojáků zmáčklo své spouště. Automatické zbraně začaly v momentě chrlit jednu kulku za druhou. Luciáni očekávali, že bude stačit několik výstřelů a problém v podobě seržanta bude odstraněn. Tak lehké to ale nebylo. Kulky se zastavovaly jen několik centimetrů před Alexandřiným tělem. Vojáci pokračovali v palbě, výsledek byl však stejný. Mysleli si, že se jedná o nějaký druh osobního štítu, když byl ale jeden z vojáků odhozen několik metrů dozadu, bylo jim jasné, že tady o osobní štít nepůjde. Kiva tušila, o co se jedná a začínala si uvědomovat, že jsou v pěkném průšvihu.
„Dejte mi tu desku!“ zařvala, aby ji bylo slyšet. Kiva se však nechtěla vzdát tak lehce. Ze zad jednoho z vojáků vzala něco na způsob granátometu a bez mrknutí oka vystřelila. Nábojnice se rozbila o průhlednou telekinetickou bariéru. Alex to překvapilo. I když se snažila sebevíc, útoku se neubránila. Její schopnosti polevily a ona odletěla na nedalekou stěnu. Udeřila se do hlavy, začala krvácet a upadla do bezvědomí. Luciáni, věříc, že vyhráli, pomohli vstát odhozenému vojákovi a zamířili ke kruhům, které ale znovu ožily. Kiva pohotově zareagovala a i s tabulkou se schovala za výstupek stěny. Noví příchozí, tentokrát SG jednotky, byli přivítání palbou, ta skolila hned tři členy. Jako štěstím kulky minuly Deamona, který již měl před sebou telekinetickou bariéru, která krom jeho samotného chránila ještě seržanta Johnsona. Dave levou zadní zvládal udržovat bariéru a po zhodnocení situace se rozhodl přejít do útoku. Zmobilizoval všechny své síly, které vložil do bariéry a tu poslal proti nepříteli. Čtyři vojáci odletěli na dvacet metrů vzdálenou stěnu. Náraz je uvedl do bezvědomí.
„Jste v pořádku?“ ptal se jediného přeživšího, když si všiml bezvládného těla Alexandry. Seržant pokýval hlavou a podíval se na mrtvé členy svého týmu. Deamon přiskočil k Alex a palpací zjistil, jestli má tep. Jakmile ho nahmatal, snažil se ji přivést k vědomí. Lehce ji propleskl a evidentně to pomohlo. Seržantka pomalu otevřela oči.
„Co tu děláš?“ vyhrkla ze sebe.
„Cože?“ ptal se nevěřícně Deamon.
„Nesmí si tu desku odnést,“ pokračovala.
„Kdo?“ stále nechápal. Kiva najednou vyrazila ze svého úkrytu. Neváhala ani vteřinu a ihned tasila svou zbraň. Třemi výstřely zabila Johnsona. Přeběhla k panelu od kruhů, kde bleskurychle zmáčkla čtyři tlačítka a spěchala k platformě. Cestou zbytek zásobníku vyprázdnila na Davida a Alexandru. Kulky se však zastavovaly těsně před dvojicí. Deamon jen pak viděl, jak Kiva mizí v záři transportního paprsku s kamennou deskou v levé ruce.
„Sakra,“ zaklela Alex.
„Co se děje?“ vyzvídal podplukovník.
„To je nadlouho,“ snažila se vstát. Za Davidovy pomoci se jí to podařilo.
„Musím jít za ní,“ odstrčila ho, ale sama se na nohou moc dlouho neudržela. Zavrávorala a skončila opět na podlaze.
„V takovém stavu asi těžko.“
„Nesmí…“ znovu omdlela. Deamon ji vzal do náručí a přesunul se k panelu, zadal správnou kombinaci, díky které se měli dostat do SGC, a rychle spěchal ke kruhům. Oba se okamžitě ocitli v SGC, kde se Alexandry ujal zdravotnický personál. Podplukovník následně podal hlášení o tom, co se stalo, a do Glastonbury byly vzápětí poslány tři SG týmy, které měly zadržet zajatce a postarat se o padlé kolegy.

Anubisova mateřská loď, můstek
„Druhá fáze,“ oznámila Kiva hned poté, co s deskou v náručí vešla na můstek. Obsluha uvědomila Ha’taky a jako na povel se všechna zbylá nepřátelská plavidla začala vzdalovat od Země a soustředit kolem Měsíce. Ha’taky utvořily obrannou linii okolo vlajkové lodě, která byla nyní natočená hřbetem k Měsíci. Špička lodi se rozevřela. Z ní vyjely dva velké válce, ze kterých vystřelovaly malé energetické výboje. Obsluha přístroje zvýšila výkon na sto procent. Výboje každého válce zesílily, až se nakonec navzájem spojily. To vyústilo ve vytvoření bílého paprsku, který začal ovlivňovat jediný přirozený satelit Země.

O minutu dříve, Washington D. C., Pentagon
„Pane, právě jsme obdrželi zprávu z SGC,“ začal Davis.
„Něco o Glastonbury?“ podíval se na něj.
„Bohužel ne, pane,“ neříkalo se mu to vůbec snadno.
„Ven s tím, majore,“ vybídl ho generál.
„Stanoviště Alfa, Beta a Gama padly, vybombardované z vesmíru.“ Jack polknul.
„Přežil někdo?“ zjišťoval. Odpovědi se mu dostalo, když major zakroutil hlavou.
„Do hajzlu…“ chytil se za čelo.
„Generále, něco se děje s Měsícem,“ zavolal jeden z přítomných sedící za počítačem.
„Mění svou polohu,“ pokračoval.
„Cože!?“ vyjel generál.
„Stále zrychluje,“ popisoval inženýr.
„Kam letí?“ zeptal se tentokrát Davis.
„K Zemi,“ pronesl suše. O’Neill se podíval na obrazovku, a když uviděl rozestavení flotily nepřítele, hned mu bylo vše jasné.
„Spojte mě s našimi loděmi.“
„Musíte tu loď sundat,“ přikázal nekompromisně.
„Nedaří se nám probít skrz, generále,“ ozval se hlas plukovníka Emersona.
„Do prdele…“ zanadával si znovu Jack. Situace začínala být opravdu zoufalá. Satelitní síť byla mimo hru a z původní šestice plavidel pozemské flotily, setrvávaly na bojišti pouze tři lodě – Odyssea, George Hammond a Fénix. Nepřítel měl mnohem větší ztráty, ale s porovnáním s pozemšťany na tom byl o poznání lépe. Lidé se snažili zuby nehty dostat přes Ha’taky k Anubisově mateřské lodi, ale prostě a jednoduše to nešlo. Při posledním pokusu, kdy se Fénix snažil dostat skrz, za to zaplatil nejvyšší daň. Již téměř vybitý štít se vytratil, a proto bylo jen otázkou času, než příchozí palba zdolá i trup. Plukovník Young zavřel oči a čekal na konec. Velké množství pulzů zasypalo Fénixe, který okamžitě explodoval.
„Pane, musíte nařídit evakuaci,“ radila Carterová, která přihlížela zničení třistačtyřky.
„Všechna stanoviště byla zničena, nemáme kam jít,“ odvětil O’Neill.
„Ještě zbývá Atlantida.“ To zaslechl Emerson, kterému bylo hned vše jasné.
„ZPM, za chvíli ho tam máte, pane,“ a ihned vydal patřičné rozkazy.
„Kolik zbývá?“ zeptal se přítomných.
„Pět a půl minuty,“ oznámil inženýr.
„Tak málo?“ otázal se zděšeně generál.
„Měsíc neustále zrychluje,“ informoval.
„Ať si v SGC pohnou, všechny, kdo mají implantovaný podkožní lokátor, přeneste do SGC.“ To bylo jediné, co O‘Neill mohl udělat. Kolébka života byla na konci své cesty. Tolik toho pro lidstvo udělala, tolik ji toho dlužili. Lidé ji však už nedokázali ubránit.

SGC, řídící místnost
Landry, Deamon a Jackson nervózně pozorovali odpočet, na kterém svítily poslední dvě minuty. ZPM již bylo napojena na rozvody základny a seržant Harriman horečně zadával.
„Symbol sedm zadán,“ oznámil. Deamon se najednou otočil a vyběhl z řídící místnosti.
„Symbol osm, start,“ z brány se vyvalil vír nestabilních částic, který se vzápětí ustálil. Walter poslal identifikační kód.
„Běžte,“ zakřičel generál Landry a dav stojící před hvězdnou bránou se rozběhl směrem k horizontu událostí.
„Jděte, Waltře,“ pokynul na seržanta.
„Co vy, pane?“ otočil se na Landryho.
„O mě se nestarejte, běžte.“ Seržant se bez dalších připomínek zvedl ze židle a odešel do místnosti s bránou.

Ošetřovna
Nemocniční část velitelství hvězdné brány zela prázdnotou. Krom doktorky Lamové a seržantky Alexandry Queen se tady nenacházel nikdo.
„Co tu ještě děláte?“ oslovil ji zhurta.
„Jen jsem si chtěla vzít ještě nějaké osobní věci,“ odpověděla s fotografií v rámečku svírající v rukou.
„Běžte okamžitě k bráně,“ ukázal směrem ven z místnosti.
„Počkejte, a co ona?“ podíval se na Alex, která byla stále v bezvědomí.
„Generál nařídil evakuaci, všichni okamžitě odešli,“ vysvětlila.
„Běžte, já se o ni postarám.“ Přiskočil k lůžku, vzal ji do náruče a bez váhání si to zamířil k bráně. Běžel zcela prázdnými chodbami, kde blikalo pouze červené výstražné světlo. Zahnul vpravo, pak vlevo. Už byl jen jednu chodbu od místnosti s bránou, když se celá základna silně otřásla. Škublo to s ním a on přistál zády na levé zdi. Sebral poslední kousky sil a pokračoval. Celá hora se otřásala. Stěny začaly pukat a omítka se sypala na zem. Doběhl před bránu. Zahleděl se do horizontu událostí. Nadechl se a rozběhl. Dva metry před modrou hladinou skočil, právě včas, hora se propadla.
Měsíc se střetl se Zemí. Matička Země byla drcena a ničena, život na planetě devastován. Povrch se tavil.
Nedaleko ní se objevila subprostorová anomálie, do které vklouzl USS George Hammond.
Země byla již minulostí.

Korekce opět SPeeDy, kterému tímto ještě jednou děkuji a děkuji mu i za pomoc na povídce, obzvlášť u této části.

Ještě bych chtěl poděkovat Vám, kteří byli udržovali přízeň mé povídce a budu rád, když tak bude i u druhé série.

Jako vždy budu rád, když se jak k dílu, tak k povídce vyjádříte.

Já už raději půjdu...

Wooow co dodat

úžasný díl myslím ,že mluvím za všecky když se zeptám kdy bude druhá serie

Sice jsem komentoval už do soukromé zprávy, ale myslím si, že tento díl si rozhodně zaslouží minimálně další hodnocení, protože se opravdu povedl. Plánovali jsme to dlouho a Mister to zmáknul opravdu mistrovsky Palec nahoru!

Taky si nemusel pro zemi takovej masakr nebo jak to řici no poslední dobou se bitva o zermi v povídkách vyvíjí vždy propspěch nepřítele

Právě v tom je to kouzlo, je to maso, a Pozemšťané skoro vymřeli... Teďkon bude nejzajímavější jak a především co budou dělat...

Ok, wow, jsem velice rád za takové reakce.

deadalos píše:

aky si nemusel pro zemi takovej masakr

Ale jo, musel. Tak či onak jsem ji chtěl zničit a tam už je vcelku jedno, jakým způsobem by to bylo. Jen tak pro zajímavost jsem to původně zamýšlel provést asi pěti loděmi, ty by byly až po strop napěchované naquadahem. Ale SPeeDy přišel s brilatním nápadem a ten na celé čáře zvítězil.

Druhá série? Sám ještě přesně nevím, kdy by se tady mohl objevit první díl. Tam to bude složitější a je potřeba to dobře promyslet. Ale to myslím poznáte hned po prvním díle, o co tam půjde.

Ja, ako tradične ak je zničená Zem:

Já věděl, že se někdo takový najde.

[Marks]

Náhodou, mě se líbí tato varianta. Země zničena, a co bude dál? Život na lodích?

Zničiť Zem si "zvládame" aj bez cudzej pomoci.
Ak ju obsadia, tak sa vždy môžeme vrátiť, ale ak je zničená tak sme bezdomovci (a bez možnosti návratu).