Stargate Universe - pokračování seriálu

olol
Stav se konečně na byt, zakalíme, třeba to do té doby i rozečtu!

Nj to se možem domluvit
to abych vzal něco pro kočku

No rozečti, už pracuju na další řadě, mám to celkem promyšlené, po konci té řady bude nějaký závěrečný dvojdíl a bude to, doufá, pokud se to podaří, docela maso

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 06

Ráj

Destiny si celkem poklidně letí vesmírem, širou galaxií. Už téměř bez několika dní dva měsíce uplynuly od událostí, popsaných naposled. Čtyři dny po návratu z planety, na níž Rush s Jamesovou objevil známky přítomnosti mimozemšťanů, kteří jim natropili tolik nepříjemností již dříve, probral se plukovník Teleford z bezvědomí. Tamara Johansenová se hned o něj začala starat. Vypadá to však, že Teleford zanedlouho vyskočí z lůžka jako rybička. Jako první jej však po probuzení navštívil plukovník Young. Nejdříve rezolutně zamítl námitku TJ, že by měla zůstat s pacientem po celou dobu a vykázal ji na chodbu. TJ jen udiveně kroutí hlavou nad zavřenými dveřmi, které neprodyšně dělí ji a zbytek lodi od obou plukovníků. O čem to tam můžou mezi sebou rozprávět?

Tou dobou se i doktor Brody vrátil do aktivní služby. Jinak se na lodi nic zajímavého nedělo. Snad jen kromě stavů doktorky Lisy Parkové, která, trápena neustále svými snovými halucinacemi, chodila v době bdění, ačkoli zcela osleplá, po temných chodbách a sálech Destiny, jako by jí na její kroky svítilo jarní sluníčko. Hodně času také tráví na můstku v přítomnosti doktora Rushe a Chloe, kdy celá tato jejich skupinka naslouchá spiklenecky tajemnému příchozímu signálu, i když tuto činost plukovník Young jednoznačně zakázal. Od poslední modernizace se signál za celou tu dobu už nijak nezměnil, ta poslední verze překrývá ve většině pásma verze starší. Co však je na tomto kladného, je to, že Destiny je již jen necelé tři týdny cesty vzdálena od zdroje signálu, což těší hlavně Rushe, který to dává okatě všem okolo najevo tím, že se neustále při každé příležitosti ušklíbá a usmívá pod vousy.

Asi týden před událostmi, které následně popíši, se vyhrotila situace Camilly Wrayové. Předtím obdržela ještě několik výhružných vzkazů, pak jí dokonce několikrát některý z civilistů i vojáků v jídelně nechtěně vyrazil hrnek či misku z rukou. Sice se vždy omluvil, ale Camilla moc dobře viděla v jejich obličejích nepřátelství a zášť, odpor k civilní složce, dohlížející na program brány. No a právě před tím týdnem skrývané opovržení dostoupilo vrcholu. Camilla kráčela chodbou ke své kajutě, nikdo nešel kolem, tu však k ní odněkud zezadu přilétlo vržené neaktivní KINO a trefilo ji vší silou do ramene. Ještě dnes má rameno oteklé a bolí ji. Když se plukovník Young pokoušel cokoliv vyšetřit, zjistil, že pachatelem musel být asi nejspíše vzduch.
Plukovník Young šel právě chodbou společně s doktorem Brodym. Young se snaží nenápadně vyzvědět, zdali Adam Brody bude pokračovat ve svém experimetování s domácí pálenicí. Young si totiž stačil, překvapivě, povšimnout, že zásoba gořalky se hodně tenčí a že je zcela jasné, kdopak to má na svědomí. Samozřejmě na sebe neprozradil, že si pro osobní potřebu ulil celé dva litry, které schovává v láhvi ve své kajutě za postelí.

Destiny neočekávaně vystoupila z FTL.
Plukovník s Brodym nalezl Rushe, Volkera a Chloe už na můstku. Young se ihned zajímá o stav věcí:
“Doktore Rushi, z FTL jsme neměli vystoupit ještě mnoho hodin, co se stalo?”
“Plukovníku, to budete chtít vidět!” skáče nadechujícímu se Rushovi do řeči Volker.
“Doktor Volker má pravdu, plukovníku. Loď vytáhla z nadsvětelné rychlosti gravitace hvězdy, která nám stála v cestě.”
“No a?”
“Nic vám to nepřipomíná?”
“Ne...Rushi! Co tím chcete říct?”
“Tohle jsme už jednou zažili.” vmísila se do debaty Chloe.
“Ta hvězda tam nemá být, Destiny ji nemá v databázi, plukovníku!”
“Tím chcete říct, že...” Youngovi to dnes myslí pomaleji. Snad to nepřehnal s pálenkou pana Brodyho, napadlo jej.
“Ano, plukovníku, je to ta samá situace jako u planety s obeliskem, té, na níž jsme kdysi zanechali doktora Caina a spol.” dí Rush.
“Jak je to možné? Vždyť jsme se nevrátili do té galaxie, nebo ano?” vyptává se Young.
“Ne, samozřejmě že nevrátili. Ale...osobně to považuji za součást oné skládanky, záhady zrození samotného vesmíru, po níž Destiny pátrá.”
“Podle čeho tak usuzujete, Rushi?”
“Antikové jsou podle mě nejvyvinutější rasou ve vesmíru, se kterou jsme se zatím kdy potkali. Ale stavět solární systémy, slunce, planetu s dokonalou, panenskou přírodou, to neuměli. Kdo staví ve vesmíru jen tak sluneční soustavy, to je pro mne tvůrce, Tvůrce s velkým T.” rozohnil se doktor Rush. Vzápětí však jeho fantazie přerušil doktor Volker:
“Je tam planeta. Senzory Destiny zachytily na oběžné dráze planetu. Nachází se zrovna na straně, přivrácené k nám, brzy budeme mít přesnější údaje!”
“Doktore Rushi, ale co ti mimozemšťané, ti modří, co ten obelisk?” má obavy Chloe. Rozpomněla se na to, co vše musela podstoupit, genetický výzkum mimozemšťanů s rybí hlavou. Mimozemšťanů, jejichž pozemští vzdálení příbuzní se na Zemi běžně obědvají a večeří, vaření, pečení, smažení či grilovaní. Rush se ji snaží uklidnit:
“Chloe, ty mimozemšťany jsme na té planetě nikdy neviděli a já sám pochybuju, že s ní měli vůbec co kdy dočinění. Na to byli příliš primitivní!”
“Takže jak? Nahodíme zase FTL a vrátíme se k původnímu kurzu?” navozuje pocit reality Dale Volker.
“Rushi, pokud si myslíte a pokud se na tom všichni shodnem, že tam dole bude bezpečno, zastavíme u planety a využijeme jí k pořádnému odpočinku celé posádky a k načerpání nových sil.” prohlásil Young.
“A ty síly budeme potřebovat.” doplnil plukovníka Rush.
“A taky si odtud vezneme hodně velkou zásobu pitné vody, když je tu taková příležitost.” řekl Brody. Rush se rozhlédl po přítomných:
“Dobře, já souhlasím. Stejně před tím, než někoho vysadíme na povrchu, pořádně planetu prozkoumáme z atmosféry.”

Destiny tedy za několik hodin už kroužila na planetární orbitě. Podle senzorů a záznamů je to planeta totožná s onou prvou, kdysi navštívenou. Nachlup stejné složení atmosféry, zhruba stejné stáří planety i hvězdy. Víc planet tato soustava nemá. I oběžná dráha planety napovídá již známou skutečnost, totiž kratší příjemné léto a krutou dlouhou zimu. Raketoplán odstartoval ke vzdušnému průzkumu planety. Uvnitř se nachází poručík Scott, doktor Rush, doktor Brody, Chloe, vojín Carlos a desátnice Barnesová.
“Poručíku, myslíte, že byste byl schopen alespoň zhruba sestoupit do atmosféry v místech jako u té první planety?” vyzvídá Rush.
“No, zkusit to můžu. Proč? Je to důležité?”
“Ještě nevím, jen mě to tak napadlo...” nechce se k věci Rush více vyjadřovat.
Matt Scott zkorigoval sestupnou dráhu raketoplánu.
“Poručíku,” povídá Rush, “zkopíroval jsem do navigačního počítače tohoto raketoplánu záznam tehdejší trasy, pan Brody vás bude navigovat.”
Museli obletět celou planetu na opačnou polokouli, neboť ona oblast se nachází právě tam. Brodymu i Scottovi začíná docházet, co asi má Rush na mysli.
“Rushi, vy se domníváte, že tato planeta je totožná s tou první planetou s obeliskem?” vyjádřil myšlenku osádky raketoplánu nahlas Scott.
“Uvažujte, poručíku, když bude někdo stavět planety, proč by nestavil podle stejných plánů? Zvlášť pokud by šlo o nějaký druh experimentu...” vysvětluje svou doměnku a nápad Rush.
“Jaký druh experimentu?” vyptává se Chloe.
“Vývoj té soustavy je evidentně urychlený. Co když má někdo zájem na tom pozorovat zrychlený vývoj planety a hvězdy? Vývoj rostlinstva, přírodních podmínek, podnebí, nakonec možná i živočichů?” rozvíjí dále svou myšlenku Rush.
“Kdo by tohle dělal?” pochybuje nad pravostí doktorovy teorie Chloe.
“Nějaké super galaktické společenství?” ptá se Brody.
“Třeba. Ale určitě ne někteří mimozemšťané, se kterými jsme se zatím setkali.” poučuje Rush.
“Co třeba ti, kteří vysílají ten signál?” rozvíjí debatu Chloe.
“Jaký signál?” zbystřil pozornost Scott.
“Chloe?!” pozdě se ji snaží zastavit Rush.
“Zapomeň na to, Matte.” snaží se věc zachránit Chloe. Scott se ale jen tak lehce odbýt nedá.
“Jaký signál, Rushi?” vyzvídá poručík.
A tak tedy byl doktor Rush nucen před nezúčastněnou částí posádky raketoplánu přiznat tu věc se zachyceným cizím signálem a i to, kterak plukovník zakázal jeho sledování. Když byly dokončeny průlety nad planetou, pověděl Rush:
“Myslím, že bude lepší, když nyní upustíme od přistání a vrátíme se zpět na Destiny. Vyhodnotíme získané poznatky a konečné rozhodnutí necháme na plukovníkovi.”

Raketoplán se tedy vrátil na Destiny. Plukovník Young své dřívější rozhodnotí nezměnil, tudíž se zanedlouho před raketoplánovým dokem č. II. sešla prvá skupina členů posádky, která poletí dolů na planetu. Je mezi nimi i plukovník Young a Camilla Wrayová. Young svěřil velení lodi zatím poručíku Jamesové, kterou později vystřídá poručík Scott. Ten nyní bude trávit “dovolenou” na planetě, a taktéž Chloe. Doktor Rush tvrdí, že nepotřebuje nějaké výlety a že se bude raději věnovat zpracování získaných informací o této záhadné zemi. Young ještě před odletem navštívil TJ a Teleforda na ošetřovně. Po krátné rozmluvě a poradě byl plukovník Teleford přeložen do kajuty v sousedství Youngovy. TJ se má postarat o jeho pohodlí a poté, s další várkou výletníků přiletět na planetu.
Tentokrát přistáli v oblasti naprosto mimo nějaké mimozemské zařízení. Na planetě vybudoval během několika hodin vojenský personál nutné zázemí. Za několik hodin přijde večer, na nějž je chystaná slavnostní hostina pod širým nebem. Proto je sbíráno místní hojné ovoce, opečené, syrové, dušené, jen jak je libo. Jelikož se tato polokoule nachází vprostřed horkého léta, spaní je naplánováno pod širákem. Poručík Scott se s Chloe domluvil, že si v noci vyjdou lehnout kousek bokem od ostatních a za smrákání se vydali vhodné místo hledat, aby si připravili hnízdečko lásky.

Doktor Rush vyhodnocuje na můstku materiál, získaný zběžným leteckým průzkumem této záhadné planety. Nejprve se zaměřil na detekci umělého elektromagnetického záření. Použil k tomuto účelu matrici vyzařovaní obelisku, uloženou v systémech Destiny. No a ihned tento první výzkum přinesl neočekávaný výsledek. I když těžko říct, zda je v případě doktora Rushe vůbec někdy něco neočekávaného. Ale k věci. Pokud se palubní počítač neplete, po promítnutí matrice do planetárního vyzařování, odhalilo se před doktorem něco víceméně fantastického. Rush si vše čte už podruhé a stále tomu nevěří. Na povrchu planety se nachází celkem 936 bodů, z nichž vychází stejné záření jako z obelisku na té planetě, kterou kdysi překřtili na Eden. To by ale muselo znamenat, že na této planetě, na které se právě rekreuje většina posádky, stojí kde různě téměř tisícovka téměř kilometr vysokých obelisků, schopných vysílat paprsek někam do hlubokého vesmíru. A navíc, dle počítačové modelace, jsou tyto body rozmístěné v pravidelné síti. Rush si mne čelo a usilovně přemýšlí. V jednom je však rád. Když museli tehdy odletět od Edenu, byl zklamán, že nemůže průzkumu planety věnovat víc času. A hle, tu najednou se mu ona příležitost znovu naskýtá.

Na planetě sedí posádka lodi u několika táboráků, do daleka se line veselé štěbetání a probírání posledních událostí. Chybí zde jen tři lidé. Poručík Scott a Chloe se už před notnou chvílí vytratili jako pára nad hrncem. Jejich večerní romantická procházka pod hvězdami vede po nedalekém šterkovitém břehu jezera, jehož obzor je ohraničen horami, za nimiž ještě září poslední zbytky rudých paprků zapadlého slunce. Chloe tu chce chvíli zůstat a pozorovat červánky. Posadili se na vojenskou deku, kterou si s sebou přinesli. Matt Chloe obejmul kolem pasu a mlčky sledují rychle mizící rudou oblohu. Poté, co se notnou chvíli už vášnivě líbají, stlačit Matt Chloe na deku a víc už nevidíme, neboť se zcela setmělo. Jen listí v korunách stromů v nedalekém lesíku šumí a kryje tak jejich vzdechy.
Camilla se taktéž nechce moc účastnit veselí u táborových ohňů. Zvlášť ne s lidmi, kteří ji nemají tak rádi. Odešla ještě před stmíváním opačným směrem než později poručík s Chloe, na nevysoký kopeček. Nyní sedí pod rozložitým košatým stromem v nízké trávě, zády opřena o kmen. Její zraky se snaží proniknout houstnoucím šerem. Shlížela dolů, do údolí, kde mezi keři a stromy září světlo několika ohňů a dál se v posledních červáncích leskne temná hladina jezera. Přemýšlí.

Plukovník Teleford odpočívá ve svém pokoji. Young mu přinesl na čtení jeden z mnoha dílů Star Trecku, který nalezl mezi osobními věcmi doktora Morissona. David si tedy z nudy čte toto pofidérní sci-fi. (Myšleno z pohledu důstojníka americké armády. Pozn. autora).
“Plukovníku Teleforde.” ozval se najednou Rushův hlas z palubního interkomu.
“Plukovníku, slyšíte mě? Můžete mluvit, já vás uslyším také.”
“Rushi? Zdravím vás.”
“Já vás taky, plukovníku.”
“Co chcete, doktore? Proč nepřijdete za mnou?”
“Plukovník Young vás nechal hlídat, neříkejte, že o tom nevíte.”
“Jo, vím. Tak dotoho, co potřebujete?”
“No co asi. Chtěl bych vědět, co se s vámi dělo. Jak jste se zde ocitnul?”
“Doktore, to vás zklamu. Nic si nepamatuju. Až to, že jsem se probudil na Destiny na ošetřovně.”
“Nepovídejte, že si nic nepamatujete.”
“Vzdálenou minulost si pamatuju, jen nevím, co se dělo poslední měsíce, snad roky, ani dobře nevím, co je to poslední, co si vzpomínám...”
“Hm, jste si jistý? Promiňte že naléhám, ale myslím, že byste mi mohl říct něco velmi důležitého, plukovníku.”
“Je mi líto, Rushi, nemůžu vám pomoct, to samé jsem řekl i Everettovi.”

O dva dny později.

Pod velením poručíka Scotta bylo na palubu Destiny dovezeno již mnoho ovoce či zeleniny. I Adam Brody si přišel na své a naložil kvas. Jen se bojí nízké cukernatosti. Co se týče přivezených plodin, které nakládá do kádě ke kvasení, dal by ruku do ohně, že je úplně stejné jako z první planety s obeliskem. Ale hádat se o to s nikým nebude. Hlavně že splní Youngovo přání a vypálí novou zásobu pálenky.
Poslední večer na planetě tráví již málo lidí z posádky, většina dovolenkářů je touto dobou zpět na palubě. Dole zůstalo jen několik členů vojenského personálu, doktor Volker a Camilla Wrayová. Plukovník Young věnuje poslední procházku rajskou přírodou TJ. Jejich kroky vedou po břehu jezera a směrem na vrch nedaleko tábora.
“Plukovníku, nevím jak je to u vás, ale mě se tu přesně vybavuje vše, co jsem zažila na Edenu.”
“Mně taky a jsem rád, že se to tentokrát obejde bez nějakých vzpour či nápadů tu zůstávat!”
“Mrzí mne to, že jsem tam tehdy chtěla zůstat.”
“Neomlouvej se TJ, vím, že jsi to chtěla udělat jen pro naše dítě.”
“Dávno už bych byla mrtvá. I když, raději umrznout, než pomalu umírat a sledovat, jak se stávám neschopnější a neschopnější, až postupně se ani sama o sebe nepostarám.”
“TJ, nemysli na to. Najdeme pro tebe lék, to ti slibuju. Slyšíš? Slibuju!” vzrušeně říká Young a tu najednou se přistihl, kterak drží Tamaru v náručí a zběsile líbá na ústa, na krk. TJ chvíli bezmocně visí v plukovníkově náručí, ale posléze pevný stisk jeho paží opětuje a poddává se Everettovým polibkům. Ale tu náhle jej od sebe odstrčila a s prstem na rtech ukazuje někam ke stromům na vršku nad jezerem. Plukovník se v ta místa otočil a spatřil ženskou postavu, stojící pod rozložitým stromem ve vzdálenosti asi dvou set metrů, jak třímá v ruce provaz, visící zvýše asi v polovině vodorovně odstávající větve. Celá scenérie se rýsuje na pozadí rudé oblohy zapadajícího slunce.
Young odstrčil Johansenovou a rozběhl se k oné teatrální scéně. Žena spozorovala běžícího plukovníka a urychlila své konání, ale marně. V okamžiku, kdy si na své útlé hrdlo soukala oprátku, Young právě přiběhl. Vytrhl Camille Wrayové provaz z ruky a prudce ji odstrčil bokem. Camilla padla na kolena, skulila se do trávy a rozbrečela.

Doktor Rush tráví svou dovolenou stále na palubě Destiny, většinu času na můstku, kde poslouchá zakázaný signál, přicházející odněkud z nitra této galaxie. Jenže dnes se mu podařilo zachytit opět vylepšenou formu toho signálu. Nezdá se mu to však příliš. Sotva novou verzi zachytí a přehraje (je tvořena číselnou řadou), signál se automaticky odrazí od systému zpět do hlubokého vesmíru. Rush si s tímto dlouho lámal hlavu. Zavolal si na pomoc i doktorku Parkovou, ale ani s její pomocí nic kloudného nevymyslel. Snad jen to, že buď se signál nyní chová jako vir a po zjištění polohy lodi putuje zpět tuto polohu oznámit, nebo je v tom ještě něco sofistikovanějšího.

A tak se tedy zase všichni sešli na palubě Destiny. Doma je doma. A tato loď se stává všem lidem v jejích útrobách žijících už novým domovem. Z planety bylo přivezeno množství chutného ovoce i výživné zeleniny, mimo to také nějaký druh bylinek, vhodných k vývaru. Doktor Rush též zjistil, že se široké listy těchto rostlin po usušení dají kouřit. Chutnají jako máta.

Camilla je od příchodu na palubu ve své kajutě, kde se zavřela a odmítá s kýmkoliv komunikovat, nejméně však s Youngem. Ten se alespoň postaral o to, aby z jejího okolí zmizely všechny dostupné předměty, eventuélně použitelné k dobrovolnému odchodu ze života. TJ se jí snaží proniknout do duše, ale psycholožka je zde Camilla. A slovní podpora nejspíš nestačí.

Tři dny už letí Destiny v FTL. Doktor Volker má službu na můstku. Dobu zde tráví s Lisou Parkovou, která mu líčí své sny a to, jak se cítí díky svému novému vnitřnímu zraku. Tu však Lisa posuňkem přerušuje Dala vprostřed věty.
“Co se děje, Liso?” má starost Volker.
“Dale, nevím, nějak mi to přišlo na mysl.”
“Copak?”
“Koukni prosím na kontrolní diagnostiku antického křesla.”
“Proč?”
“Vážně nevím.”
Dale Volker se přitočil ke konzole a chvilku něco kontroluje. Pak najednou vyhrkl:
“To není možné!”
“Co se děje?”
“Zaznamenávám v křesle obrovské množství energie! Musím to oznámit Rushovi!”
Několik minut poté už stojí u vchodu do sálu s křeslem Young a Scott, doprovázeni Rushem a Volkerem. Scott udeřil dlaní do panelu otevírání dveří, které se na to otevřely. Z místnosti se vyvalil proud chladného vzduchu. Přítomné ovanul mrazivý dech.
V křesle sedí mužská postava. Je to doktor Jeremy Franklin!

tak ten raketoplan se jim nakonec podarilo opravit. holt sikovni amici
zhmotneny dr franklin jeste lepsi jen tak dale uz ted se tesim na dalsi dil

JJ. Pekne Ti to ide. Len tak ďalej a pridávaj a pridávaj a .... ďalšie časti.

Tak jsem to také přečetl... Není to špatné pokračuj...

Musím říct, že dobré. Více méně pokračuješ v tempu, které nastolili scénaristi. Dle mého i dodržuješ dějovou linku, myslím si, že nějak podobně by seriál pokračoval. Je pravda, že oproti seriálu se toho děje více, to je dobře, alespoň není nuda.

Zatím spokojenost, uvidímě, čím nás ještě překvapíš.

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 07

Signál

Doktor Rush, Chloe, doktor Brody a plukovník Young s plukovníkem Telefordem stojí kolem jedné z konzolí u řídícího uzlu v chodbě. Rush zde má přednášku, za pomoci své chodící kalkulačky Chloe, o nynější cestě Destiny a galaxii, v níž se právě nacházejí. Destiny letí od galaxie do galaxie, ale ne přímou cestou. Její dráha se jeví býti prostorově klikatá, tedy od Mléčné dráhy se nenachází zase tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Galaxie, kterou prolétají nyní, patří do skupiny galaxií, označovaných zkratkou Sc. Je to tedy galaxie s poměrně malým jádrem a široce rozevřenými rameny. Destiny vlétla do systému v okrajové části jednoho z ramen a sleduje trasu s bránami, vytyčenou předsunutými secími loděmi. Podle této trasy se dá předpovědět budoucí dráha letu v galaxii. Destiny prolétne podélným řezem skrze rameno a okolo jádra galaxie vnikne do dalšího ramene, skrze něj vylétne z galaxie ven.
Průměr galaxie dle výpočtů Chloe činí zhruba osmdesát tisíc světelných let, s galaktickou koronou až maximálně dvě stě padesát tisíc světelných let. To druhé číslo však nikoho nemusí zajímat, neboť tuto oblast kolem samotné galaxie Destiny prolétne většinou vždy v FTL. Na okrajích galaktických ramen se nachází mnoho poměrně mladého materiálu, modrých hvězdných obrů, zárodečných mlhovin, hvězdokup a prachových oblaků. Jen ve vnitřní části ramen žijí zralé hvězdy a touto oblastí právě Destiny prolétá. V centrální části galaxie září naopak velmi staré hvězdy, červení obři a veleobři, hvězdy, které již stačily za svůj život pohltit své planetární systémy a nyní pomalu ale jistě spějí ke svému zániku.

Pokud se zobrazí mapa dosavadní cesty Destiny, zkoriguje se s jejím kurzem po opuštění Mléčné dráhy a dopočítá se alespoň přibližně galaktický posun, vyjde najevo i cíl cesty. Je jím z pozemského hlediska mohutná skupina galaxií v souhvězdí Panny a právě tam se nachází pomyslný střed naší supergalaxie, která čítá snad až sto tisíc galaxií. Destiny samozřejmě nemusí všechny navštívit, ale i tak prolétla zatím jen malým procentem ze své cesty. Toto zjištění je samozřejmě pro všechny přítomné poněkud nepříjemné, vždyť v takovém případě je celá dosavadní posádka lodi jen zrnkem prachu v celé misi Destiny. Pokud má loď namířeno tam, kam má, nikdo na palubě se toho nemůže dožít a použít stázové komory na sta tisíce let je nemožné. A význam takové cesty? Navštívení středu jedné mohutné veleskupiny galaxií? Kolik takových supergalaxií je v celém vesmíru? Miliardy?

“No vidím, jak mi to tu líčíte, že i Antikové se tentokrát hodně přepočítali, vypadá to, že si ušili triko, které jim bylo ale hoooodně velké.” rozumuje plukovník Teleford.
“Rushi, říkal jste, že brzy přiletíme do blízkosti zdroje toho signálu. Jak to tedy vypadá?” změnil téma plukovník Young. Rush mu odpovídá:
“Během dvou dnů letu v FTL tam budeme.”
“Dobře, chci mít loď co nejvíce funkční, hlavně štíty a zbraně!” říká Young.
“Jo.” slibuje Rush.
“Osobně na to dohlédnu. Plukovník Teleford si vezme na starost přípravu bojového týmu, kdyby byl zapotřebí!”
“Dobře, Everette.” souhlasí David Teleford.

Plukovník Everett Young odchází společně s Rushem přímo na ošetřovnu, kde se zotavuje ze svého znovu zhmotnění doktor Jeremy Franklin. Zdá se být v pořádku, ale trpí bolestmi hlavy a zvýšenou teplotou. Občas jej přepadají záchvaty zimnice, TJ zde tedy Franklina raději drží na pozorování. Franklin tvrdí, že ví naprosto vše o lodi, o jejích systémech, přístrojích, podrobnosti o jejím poslaní a misi, že má v hlavě veškeré její záznamy. Jenže když po něm chtěl Young, aby začal mluvit, Franklin, nemoha si na nic vzpomenout, upadl do záchvatu křečí a velkých bolestí hlavy. Pokud nemyslel na nic konkrétního, týkajícího se vědomostí, nabytých v systémech lodi, bylo vše v pořádku a zhruba si to vybavoval. Když však se chtěl zaměřit na nějakou konkrétní věc, mozek mu to nedovolil. A tak i nadále zůstává hostem ošetřovny na pozorování.

O den později má doktor Rush s Youngem a Telefordem poradu na můstku. Destiny vyhodnotila získané poznatky o místě původu tajemného signálu. Před dvěma dny loď, plující v FTL, vstoupila do oblasti mohutného prašného oblaku o největší šířce tři tisíce světelných let. Mračno skrývá skupinu několika desítek velmi mladých žhavých hvězd, jejichž stáří může dosahovat maximálně dvou milionů let. Rush razí teorii, že snad i proto byl solární systém s planetou s obelisky umístěn do blízkosti tohoto rodiště hvězd, aby nebyla nápadná jeho mladost a v rozporu s tím jeho vyzrálost. Obří prachový mrak je promísen směsicí žhavých plynů. Celek díky mladým hvězdám vysílá do okolního vesmíru intenzívní infračervené paprsky. Destiny v tyto okamžiky právě vlétá do vnitřní struktury mlhoviny, složené ze žhavé plazmy. Loď ochrání bez problému její štít, avšak Rush netuší, kde by se tu a za jakých podmínek mohl skrývat zdroj signálu.
“Dobře, doktore, nechme se překvapit. Za jak přesně dlouho přiletíme ke zdroji?”
“Za třináct hodin, plukovníku.” odpovídá Rush.
“Dobře, za deset hodin vyhlásíme plnou pohotovost!” rozkazuje Young.
“Civilní personál krom nutného vědeckého se bude hlásit ve svých kajutách. Vojenský personál chci mít jednak u ovládání zbraňového systému, já budu se svými lidmi připraven v raketoplánu, poručík Scott velí zásahové jednotce.” plánuje Teleford.
“Pánové, je tu ještě problém s oním odraženým signálem. Nenapadlo mě nic jiného, než že tento odražený signál slouží k otevření nějakého objektu. Předpokládám ovšem, že zdroj signálu se nachází v nějaké družici či stanici.” vysvětluje Rush.
“A vy myslíte, Rushi, že ten signál, odražený od naší lodi, nám ten objekt zpřístupní?” ptá se Young.
“To uvidíme až na místě, plukovníku.”

Destiny vystoupila z FTL. Plukovník Young pozoruje situaci z vyhlídkové paluby. Před lodí se rozprostírá daleko se táhnoucí černé prázdno. Pokud by mohl pozorovat i vesmír za lodí, spatřil by úchvatnou scenérii; duhobarevně zářící mlhovinu, zakrývající oblohu od obzoru po obzor. Destiny letí vpřed, hnána podsvětelným motorem. Před ní se neblyští ani jedna hvězdička, ani náznak nějaké mlhoviny.
“Plukovníku,” ozval se z Youngovy vysílačky Rush, “máme tu zase ten odrážející se signál!”
“Jdu za váma na můstek.” odpovídá Young.

Plukovník Teleford pozoruje tu samou venkovní scénu z raketoplánu a hlásí, že senzory nezachytily žádnou aktivitu v okolí, krom signálu.

Young přišel na můstek. Rush jej seznamuje s novou skutečností ohledně signálu:
“Přijmeme jej, on se u nás zdrží několik vteřin a pak se sám odrazí zpět do svého výchozího bodu.”
“Udělejte s tím něco!” rozkazuje Young.
“Pracujeme na tom, plukovníku.” ujišťuje o vytrvalém snažení osádky můstku doktor Brody.
“Myslím, že se v té několika vteřinové pauze má do signálu něco doplnit a to se odešle se signálem zpět.” míní Rush.
“Něco jako heslo?” zapaluje to Chloe, která je také poradě přítomna.
“Heslo! Sezame, otevři se!” hlásí Volker.
“Už je tu zase!” oznamuje další příchozí signál Brody.
“Jaký je ten signál v přepočtu na naše čísla?” ptá se Young.
“Dvanáct, dvanáct, dvanáct, jedna, jedna, dvanáct, dvanáct, dvanáct, šest, dva.” odpovídá Volker.
“Odvysílejte v pauze tu samou číselnou řadu!” přikazuje Young.
“Musíme to nejdřív připravit a jakmile obdržíme příště signál znova, vložíme tu řadu do něj.” vysvětluje Rush.
“Mám to připraveno!” hlásí Volker.
“Teď! Vložte to tam, pane Volkře!” nakazuje Rush.
“Odvysíláno!” potvrzuje vyslání upraveného signálu Volker.
Chvíle ticha.
“Vypadá to bez odezvy.” je zklamán Dale.
“Zkus tu řadu zadat pozpátku.” radí Brody.
“Jo, to by se mohlo zkusit.” souhlasí Rush.
Opět chvíle ticha. Jen doktor Volker zápolí s klávesnicí konzoly.
“Zase nic.” ozval se po chvíli.
Tu se opět do problému zapojila Chloe:
“Vložte tam tu kombinaci v desítkové soustavě z prvního signálu!”
“V žádném případě!!!” křikl plukovník Young.
“Plukovníku, doporučuji to vyzkoušet!” nesouhlasí s Youngovým stanoviskem Rush a pokračuje:
“Doktore, jen to udělejte, na mou zodpovědnost!”
Young vyskočil ze svého místa u zábradlí na vyvýšené zadní části můstku a chce se vrhnout ke konzole doktora Volkera, aby mu zabránil ve vyslání kódu, ale pod schody se střetl s Rushem. Doktora sice po krátké tahanici hravě odhodil, ale v odeslání signálu už ani prudkým odstrčením Volkera od konzole nezabránil.
“Co jste to udělal? Porušil jste můj rozkaz!” drží za límec doktora Volkera Young a strčil jím o křeslo a zeď, silou, jeho zády. Naštěstí v té chvíli zasáhl Rush s Brodym i Chloe a Younga drží od nebohého Dala dál. Young uštědřil doktoru Rushovi dvě rány pěstí do obličeje a pak, zdá se, uklidněn, odchází zprudka z můstku pryč.
“Dale, jsi v pořádku?” má starost o kamaráda Brody a pomáhá Volkerovi na nohy a posadit se do křesla. Jenže doktor Volker evidentně v pořádku není. Stěžuje si, že si narazil záda o konstrukci mezi jednotlivými předními konzolemi.
Z vysílačky se ozval plukovník Teleford z raketoplánu:
“Tak co tam vyvádíte? Copak to nevidíte? Jestli okamžitě nezastavíte loď, tak do toho vrazíme!”
Rush usedl do křesla a otírajíc si rukávem krev, ukapávající z jeho rozraženého nosu a rtu, zadává příkaz k zastavení letu Destiny. Chloe stojí před prostřední konzolou a pozoruje oknem objekt, ke kterému se loď rychle přibližuje. Brzdící motory zapracovaly skutečně na poslední chvíli. Destiny se zastavila několik stovek metrů před tou věcí.
“Chloe, měla jsi pravdu.” pronesl Rush.
“Já vím.” chválí se Chloe.

Plukovník Young stojí opět na vyhlídkové palubě a sleduje objekt, který se po vyslání upraveného signálu tak zčistajasna objevil před Destiny.
Před Destiny visí v prázdném prostoru mohutná kosmická stanice šedavého matného jednolitého povrchu. Její kosmá osa prochází od hořejší nejširší částí až po úzký dlouhý pahýl s trčícími anténami na dolejší straně. Nejhornější část je zakončena plochou plošinou s černou kružnicí vprostřed. Celý objekt se odstupňovaně kónicky zužuje, každý stupeň je obkroužen konstrukcí s připevněnými velkými černými nádržemi. Krom toho se pod nejširší horní částí nachází obrovský disk, patrně lapač energie, vycházející z mlhoviny. Kdyby na palubě Destiny byl nějaký Čech, přirovnal by stanici k obrovskému, na špici postavenému vysílači z Ještědu. Na špici postavenému však jen z tohoto pohledu z Destiny.
“Rushi, zaměřte na to hlavní dělo! Zničte to!” rozkazuje do vysílačky Young.
Ale Rush neodpovídá. Doktor Rush totiž je právě společně s Chloe na cestě k raketoplánu. Brodymu a Volkerovi naporučil, aby zůstali na můstku a zajistili vchodové dveře, případně nereagovali na žádnou žádost o vstup na můstek.
“Co se děje, Rushi?” vítá doktora a Chloe v raketoplánu Teleford.
“Plukovník Young se zbláznil!” oznamuje Rush.
“Co?”
“Napadl Volkera i mě a chce ten satelit zničit!”
“A co chcete vy, Rushi? Letět k tomu?”
“Jasně. Dáte mi pěstí taky?”
“Ne. Tak startujeme. S Everettem si to pak vyříkám.” řekl Teleford.

Plukovník Young běží k můstku, ale pak mění směr a míří k raketoplánu. Zastihl však již jen uzavřenou přechodovou komoru a raketoplán na cestě. Rozčílený Young řve do vysílačky:
“Davide, co to děláš? Vždyť jsi sám říkal... vzpomeň na Eliho a Greera! Davide, otoč to, to je špatné rozhodnutí!”
Youngovi však odpovídá jen šum. Rádio zůstalo hluché i němé. Rozhodnými kroky kráčí ke kajutě Camily Wrayové.
“Camillo, chci, abyste s okamžitou platností odvolala veškeré civilisty z vědeckých stanovišť a ovládání lodi! Zvláště Rushe a jeho lidi! Vás poslechnou!”
“Co po mně ještě chcete, Everette.”
“Uděláte to?”
“Neudělám. Nezajímá mne to. Dělejte si co chcete, plukovníku. A teď prosím, jděte pryč. Myslím, že my dva to už máme mezi sebou zcela jasné. Divím se, že jste vůbec za mnou přišel.” zůstává netečná Camilla Wrayová. Young vztekle a se zlostí odchází, ani neví kam.

V raketoplánu, jehož osádku tvoří Rush, Chloe, plukovník Teleford, poručík Jamesová a vojín Carlos, naviguje Rush plukovníka:
“Leťte docela blízko k tomu objektu a pak jej obleťte...” Nedokončil však větu, neboť byl plukovníkem přerušen:
“Rushi, je mi líto, ale mám dojem, že se mi řízení raketoplánu vymklo kontrole! Nic tu neposlouchá! Něco nás vede přímo k tomu satelitu!”
A skutečně. Raketoplán, navigován a řízen neznámem, směřuje přímo k horní rovné plošině a zanedlouho přistává vprostřed černé kružnice, která se před ním rozevřela a tak stroj dosedl na plochu další, do teď skrytou. Jakmile se podvozek raketoplánu dotkl přistávací plochy, ta i s ním počala sestupovat do útrob stanice. Sestup se zastavil a černý kruh v otvoru se nad raketoplánem neprodyšně uzavřel.

Na palubě Destiny rychlým krokem jednou z chodeb kráčí Young a poručík Scott.
“Poručíku, chci, aby civilisté neměli přístup k systémům lodi! Zajistěte to!”
“Pane?” táže se překvapený Matt.
“To je rozkaz, poručíku!”
“Provedu!”

Raketoplán přistál uprostřed rozlehlého sálu kruhového půdorysu. Pevná, temná podlaha ze zrnitého materiálu je tvořena několika soustředěnými kružnicemi, skoro jako vinylová deska. Prostor je dokola ohraničen průhlednou stěnou, pravidelně přerušovanou sloupy kovové konstrukce, vzdálenými od sebe navzájem nějaké tři metry. Žádné známky technologie. Za průhlednou stěnou je vidět úzká chodba, obíhající celý přistávací prostor. Ani druhá stěna chodby neprozrazuje přítomnost nějakého ovládání stanice či technologie. Rush prozkoumal záznamy vnějších povrchových senzorů raketoplánu. Tyto hlásí ve vnějším prostoru, uvnitř stanice, čerstvě napuštěnou příznivou atmosféru, s nižším obsahem dusíku a vyšší koncentrací kyslíku, s minimální přítomností vzácných plynů. Teplota prostředí v přepočtu na pozemské jednotky je několik stupňů nad bodem mrazu. Přítomnost živých forem – žádná.
“Myslím, že můžeme vystoupit.” zhodnotil Rush situaci.
“Jestli dostanu rýmu, tak to bude na vás, doktore.” žertuje Teleford a otevírá vchodové dveře od raketoplánu. Carlos a Jamesová vyskočili s puškami v rukou ven.
Doktor Rush se téměř bezradně rozhlíží kolem sebe. Chloe se přiblížila k průhledné stěně.
“Opatrně, Chloe! Nedotýkej se té stěny!” snaží se ji varovat Jamesová, ale pozdě. Chloe chtěla dlaň opřít o průhledný materiál stěny, ale nemohla tak učinit, stěna se před její dlaní rozestoupila. Chloe bez problému prostoupila stěnou do chodby za ní. Rush s Telefordem učinili totéž. Jamesová s vojínem Carlosem zůstali u raketoplánu.
Rush, Teleford a Chloe postupují chodbou a namátkou zkoušejí stěnu po své levici, zda neskrývá vchod do dalších útrob stanice. Tu se před nimi objevila zeď s uzavřenými oválnými dveřmi, překážka v chůzi chodbou. Mohli by přísahat, že z přistávací plochy nic takového neviděli. Po levé straně, ve spodní třetině dveří, se nachází malý čtvercový panel s vypouklým úzce oválným tlačítkem. Samozřejmě otevíralo ony dveře. Scenérie se za dveřmi změnila. Mají před sebou obdélnou prostoru, uprostřed níž v podlaze je rozměrné okno, vyplněné nějakou průhlednou hmotou, ohraničené zábradlím. Okno skýtá výhled na jejich raketoplán, ovšemže shůry.
“Jak to?” diví se plukovník.
“Nevím, nějaký optický klam?” hádá Rush.
“Pojďte sem.” volá své společníky Chloe, která se nezdržovala výhledem na jejich letoun a postoupila místností dál. Stojí u nějaké konzole s velkou obrazovkou a řadou červených oválných tlačítek, prostřídaných tlačítky modrými. Obrazovka se zdá nacházet v jakémsi úsporném režimu, je potemnělá, jen v levém spodním rohu poblikává nějaký znak v oválku.
“Rushi, prozkoumejme to, já se porozhlédnu ještě tady!” povídá David Teleford a ukazuje na úzkou nástupní rampu, přimknutou ve stínu stěny, směřující někam vzhůru, snad do dalších pater objektu.

Na palubě Destiny přichází právě plukovník Young s desátníkem Barnesovou na ošetřovnu. Barnesová má rozkaz hlídat doktora Franklina. TJ se diví plukovníkovým rozkazům, Franklin jej ubezpečuje, že není žádným rizikem. Kdo by mu však věřil, že.
Raketoplán se vrátil s celou svou posádkou na loď. U doku doktora Rushe a Chloe čeká plukovník Young s poručíkem Scottem, aby je doprovodili do jejich kajut. První však ze stroje vystupuje plukovník Teleford. Everett hned na něj spustil:
“Co to mělo znamenat, Davide?”
“Everette, myslím, že jsme vykonali správnou věc. Což se ale nedá říct o tvých činech!”
“Pokud se nepodřídíš této misi a mému velení, budu tě muset bohužel izolovat v kajutě, Davide!”
“Já dělám to, co je dobré pro tuto misi, plukovníku!”
“Jenže velícím důstojníkem jsem zde já! Toto je má loď!”
“Destiny nebyla nikdy tvoje loď, Everette!!!”
“Davide?!?!” křičí na svého přítele Young.
“Poručíku, zajistěte normální chod lodi, nechť je všechen personál do dvaceti minut na svých místech! Odlétáme odtud! To je rozkaz!” nenechá se mýlit Youngovým postojem Teleford.
“Rozkaz? Poručíku, ode mne jste ho nedostal!” brání se Young.
“Považujte to za rozkaz od velícího důstojníka!” pokračuje Teleford.
“Rozkaz, pane!”
“Doprovoďte také plukovníka Younga do jeho kajuty. Je zbaven za své chování velení této lodi!” snaží se zakončit rozmluvu Teleford.
Young jen stojí s otevřenými ústy, v nichž mu na jazyku zatuhlo to poslední, co chtěl říct, ale pak, po vteřině, vrhá se na Teleforda ve vzteku. Ani si neuvědomil v tu chvíli, co činí. Poručík Scott jej zachytil a strhl bokem ke stěně.
“Pane, teď proti tomu nemůžete nic dělat. Musím plnit rozkazy od nadřízeného, ale jinak stojím za vámi. Vysvětlí se to. Věřte mi, neodporujte, to bude to nejlepší, co teď můžete udělat!”

Doktor Rush stojí nad konzolí v kontrolním uzlu v chodbě. Společnost mu dělá plukovník Teleford, Chloe a Adam Brody. Prohlížejí si nějaký záznam v monitoru konzoly. Doktor Rush si tyto soubory poslal ze stanice zabezpečeným kanálem na Destiny. V počítači ve stanici, přímo na očích, nalezl další, ještě neodvysílaný signál, tentokráte s vloženým krátkým, asi dvacetivteřinovým videem. Lze na něm spatřit divokou a zároveň romantickou krajinu, lesy, kopce, záběr ze vzduchu, stromy, louky, květiny, vše tak podobné Zemi a přitom natolik vzdálené a odlišné, až zrak přeskakoval. Tenhle videosignál byl doprovázen starou známou melodií. Jakmile se ozvala, Chloe i Rush si ji začali okamžitě broukat na rty. Tak podmanivá je.

Tak to je dobré. Teraz neviem na čom som. Neviem si ani predstaviť či má pravdu Young, alebo Rush.
Veľmi dobrá časť sa Ti podarila , ale o tej družico-stanici sme sa zatiaľ toho veľa nedozvedeli. Budem čakať, že sa to dozvieme v pokračovaní-pokračovaniach. Takisto o Greerovi, Elim a aj Telfordovi (hlavne ako a prečo sa objavil na Destiny).

dobré, ale spíš bych uvítal dělení na díly v prvním postu, při takovém tempu vydávání se ztratím o jaký díl se jednalo.

No nic, tak aby sem tu udělal pořádek, tak budu dávat nový díl začátkem týdne, když se podaří, tak v pondělí souhlas?

FromMontana píše:

No nic, tak aby sem tu udělal pořádek, tak budu dávat nový díl začátkem týdne, když se podaří, tak v pondělí souhlas?

ještě že si rozumíme

Pěkný. Young si vychlastal mozek, Telford přebral velení a Rush může být jen rád, protože Telford ho nechá zkoumat ten signál.
Jinak fajné pokračování, už jsem si myslel, že se dozvíme podstavu signálu.
Taktéž netrpělivě čekám, až se dozvíme něo o Ellim a Greerovi.

Taktéž netrpělivě čekám, až se dozvíme něo o Ellim a Greerovi.

to se dočkáte, jen doufám, že se vám to řešení bude líbit snad to překousnete

Sa to dozvieš.