Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

Aiwendill: svatá pravda ...

ale nebojte, zkusím ještě prosadit kousíček té moci, co mi zbyl a třeba se tu už něco smysluplného brzo objeví

WHAT? člověk jeden den není doma a co se tu nedozví za drby
Dám to však na pravou míru

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Trailer, jak už někdo říkal. Ale abych přesně vyjádřila, co jsi četl, tak se jedná o bajku, která může a nemusí uvádět budoucí děj . Hodláme to udržet v SG rovině, tohle je jen náhled, který ti třeba pomůže si udělat později jasno v postavách, třeba

andoriel:

Toto je spoiler!!!:

Počet čtyři je vždy ve světě SG velmi magický

To bylo vše, co jsem vám chtěla k tomu povědět. Jen možná bych ještě dodala, že jestli čtete mé povídky, tak vám jistě dojde, že nic nebylo napsané jen tak a brzy se vše ukáže v tom pravém světle
Nebojte já nikdy nepíšu nic, co by se později neodhalilo a neukázal jeho smysl . Tím chci naznačit, že jsem nebyla pod vlivem jakékoliv návykové látky, když jsem to psala

[Dragon]

no v sg bylo nepsané pravidlo čtyř členů - to se par krát porušilo a poté jak se přidala do sg1 Valla tak pravidlo vzalo za své (snad počítám dobře)

jinak koukám, že čím dál tím víc lidí přechází na kvalitní matroš. Asi se taky přidám, takže Mooony až se příště uvidíme, tak nějakej ten matroš vem sebou

Provedu, kámo však než se nadějš, tak na něm pjedeš

[Dragon]

Už aby to bylo mí čtenáři také čekají

btw: jak se to jmenuje?

Mooonina noční hvězda

A kolik to koštuje?
D.

No... pro přátele to bude málo jen mě nesmíš prásknout dohodneme se na ceně, až se scuknem

No snad sebou budu mít dostatečnou hotovost
D.

Vzhledem za část roku, tak beru i tekutiny

A jakou barvu upřednostňuješ a bez nebo s?
D.

Průhledná a bez a kazíme děti! Prosím ale aby na obalu nebyl Drak, ráda bych se ještě někdy na sebe podívala v zrcadle

tohle si beru osobně si budeme muset důkladně popovídat
D.

Ups

... takže ti přinesu 4 litry H2O a je po starostech, a tu etiketu ti tam když tak nějakou seženu
D.

Já se jí stejně budu bát... vyrábí ji Drak

Asi podám žalobu na jistou likérku... takhle pošpinit mé jméno...
D.

Ale klíd, dráčku máme tě rádi s methanolem i bez něj

:) já v klidu jsem... na rozdíl od včerejška
D.

Takže jsme tedy domluvení, když pak uvidím, dostaneš hvězdu ... rudou

to je nějaké označení výrobce?
D.

Možná ale tak rudá noční hvězdy má říz

Takže hezký podvečer ze školy, Ježíšek (Santa) přišel dřív a donesl první díl povídky. Hezké počtení

Nový domov, part 1

„Jediná radost na světě je začínat. Je hezké žít, protože žít znamená začínat neustále, v každém okamžiku. Jestli-že člověku chybí smysl pro tohle - chce zemřít.“

Cesare Pavese

Podzim se pomalu chýlil ke konci a období dešťů se blížilo, přestože na Zemi teprve začínalo jaro. Ledový vítr narážel do stěn a vědci se opět po roce snažili nahodit vnitřní vytápění města. Poslední události byly skoro zapomenuty. Na nezdaření experiment Wraitha Michaela se všichni snažili nemyslet, přestože se jednalo o hrozbu visící nad Atlantis jako temný mrak.
Jedna z věcí, přes které se Atlaňťané nikdy nedokázali pořádně dostat byla ztráta jednoho z nich. Nejhůře to nesly jeho nejbližší, jeho rodina a tým v jednom... vždy to byli lidé, kteří s ním žili, trénovali a byli pro něj dvacet čtyři hodin denně. Kdykoliv někdo odešel, zbylo po něm pouze pár krabic a prázdné místo, které bylo potřeba nahradit jiným. A právě s tímto problémem se právě vypořádával tým kapitána Ryana.
Sám kapitán patřil k zástupcům majora Lorna, ale sám se od něj lišil, jak jen to šlo. Postrádal majorův optimistický úsměv, který všechny přiváděl k šílenství a ženy posílal do kolen. Taky byl o dvě hlavy vyšší, než zmíněný velitel a stavbou těla se podobal spíše Johnu Sheppardovi. Vždy každému sdělil, co si myslí, za to taky často dostával napomenutí. Přestože mu táhlo na třicet osm let, tak vypadal trošičku starší. Vlasy měl nakrátko střižené a hnědých očí vyzařovala inteligence. Miloval čaj o páté a z jeho Londýnského přízvuku si kde jaký Američan rád utahoval. Přestože měl spoustu zlozvyků, tak byl výborný velitel a jeho tým vyvyšoval nad ostatní a vždy upřednostňoval je, než kohokoliv jiného...
Jedna z jeho dnešních povinností, byla pročítání kupy osobních složek naprosto neznámých lidí. Nedělal to rád, ale konečně přišel čas vybrat nového člena týmu. Nejraději by hodil všechny složky druhým dvou členům týmu, aby si vybrali oni a jeho do toho netahali. Vždyť mu každý připadal stejně dobrý. Stejně každému bude trvat dlouho, než doopravdy nahradí poručíka Johansona, který patřil mezi nejlepší vojáky, které William Ryan potkal. Nakonec zavřel oči a šáhl do hromady složek a namátkou jednu vytáhl. Nový člen týmu byl právě vybrán osudem.
Otevřel složku a nakoukl do ní. Zasténal. Jeho ruka vybrala ženskou. Sice s dokonalým záznamem, ale byla to další žena v týmu. Povzdechl si a pořádně si znova její složku přečetl. To byl další problém. Jedna ženská mu v týmu stačila. Brzdila až dost a byla drzá až hanba. Teď bude drobná Olivie Reedová cítit konkurenci a stane se nesnesitelnější. Chvilku na složku ještě koukal, ale pak se rozhodl to tak nechat. Třeba se Reedová zklidní. Po dalším dlouhém rozhodování si nakonec k sobě zavolal další dvě „složky“ týmu, aby je seznámil se situací. Tohle chtěl mít rychle za sebou.

"A proč nemůže zůstat jenom tři?!" zaprotestoval se druhý muž v týmu. Neměl rád nováčky a to ani v případě, že se jednalo o kapitána a ženu. Ženy měl rád, velmi rád, ale všechno mělo své meze. Rád jim pomáhal, pokud se nejednalo o seržanta Reedovou, poslední složku v týmu, tu spíše trápil. Nenadával jim, opět výjimka Reedová, a nepral se s nimi, tady opět narazil na určitou „výjimku“ – opět Reedová. Povzdechl si a prohrábl si svoje krátce střižené hnědé vlasy. "Ještě nejsem připravený mít tu někoho místo Matta," zahučel.
"Nejsi připravený nikdy na nic," odsekl kapitán Ryan a zamračil se na dvoumetrového "medvěda" George Tylora. Označení medvěd bylo na místě, ne že byl huňatý, ale měl široká ramena, měřil dva metry a s výstrojí vážil hodně přes metrák. Ryan jej respektoval a nikdy proti němu nechtěl stát, už jen proto, že měl silný pud sebezáchovy a to nepatřil mezi drobné muže.
"Matta nemůže nikdo nahradit," souhlasila tiše drobná žena vedle něho. "Chceme to tak, jak to je."
"Zrovna od vás, seržante, bych čekal, že budete spíše skákat do výšky radostí. Kolikrát jste si mi stěžovala, že vám chybí v týmu ženská, se kterou byste nás šťastně pomlouvala?" nafoukl se. Ženská! Nikdy se jí nezavděčí! "Podívejte, já z toho nejsem nadšený o nic víc než vy, ale jednou jsem dostal rozkaz, tak ho budu respektovat a vy byste se s tím měli smířit... hodně rychle!"
"Časy se mění," odvětila.
"Reedová!" okřikl ji. "Pokud máte problém se s tím smířit, není problém vás přeřadit," zamračil se. Nechtěl jim vyhrožovat a ani se mu nelíbilo, jak instinktivně jednal Tylor. Skoro za sebe malou drobnou hnědovlasou a pihatou ženu schoval. Tohle gesto naznačilo dost na to, aby kapitán pochopil. "Nehodlám s vámi diskutovat, pouze jsem vám oznámil, co vás čeká."
Ani jeden nepípl a jenom poslušně přikývli.
„Johansona nenahradí nikdy, ano? Ale dejte jí alespoň šanci, aby se o to pokusila. Nechci po vás, abyste se jí hned klaněli, žádám jen o respekt... bože, můžu vám to dokonce dát rozkazem a ne se tu s vámi dohadovat jako s dětmi," trochu se pousmál. "Jenže já se s vámi rád dohaduju. Ale ne v tomto případě. "
Seržant Reedová se usmála, "jistě, pokud to není otázka života, smrti a rozkazu. Mimochodem, pane, budete se hádat o velení..."
„Proč jako?" zahučel. "Já tu mám velení. O tom ani slovo."
Této niti se hned chytil i Tylor, který přemýšlel ve stejné rovině jako jeho spolupracovnice. "No... kapitán a kapitán v jednom týmu..."
"To nedělá dobrotu," dodala žena.
"Jak to myslíte?" zamračil se Ryan.
"No nic," koukla na hodinky Olivie Reedová. "Musím jít cvičit, že Tylore?"
"Jistě, je mi líto kapitáne, ale máme domluvené cvičení s majorem Lornem a jeho týmem."
"Jak jste to mysleli?!" volal za nimi. Jenže, to už oba pelášili chodbou pryč. A tohle mu dělali pořád!

Seržant Reedová ničila systematicky boxovací pytel a nevšímala si mužských, kteří „cvičili“ opodál. Vzala si kvůli horku až moc krátké kraťasy a až moc odhalující tričko. Teď se momentálně zabývala jednou jedinou věcí... vztekem. A na chudáku pytli to bylo vidět. Zuřivě do něho mlátila a kopala a všem chlapům, to připadalo dokonalé. Sem tam dokonce i naklonili hlavu na bok.
"To není fér!" otočila se na ně prudce.
"Copak?" staral se seržant Lincoln, který odjakživa dostával všude přezdívku „prezident“.
"Kapitán si vybral do týmu další ženskou," skoro fňukla a šla si k chlapům pro ručník.
"Bojíte se, že bude konec rozmazlování?" rozesmál se major Lorne, který se zvedl, aby šel konečně něco dělat.
"No to teda bude!"
"Ale no ták, já mu domluvím, co vy na to?" smál se a tentokrát začal on něžně komunikovat s pytlem.
"Mu nedomluví nikdo," povzdechla si.
"Tak vás bude muset rozmazlovat někdo jiný," dodal seržant Lincoln (z Lornova týmu). "Majore, co vy na to?"
"Nekomentuju!" bušil do pytle.
"No vidíte?!" povzdechla si Reedová. Tohle byl konec!
Major se nakonec rozhodl alespoň trochu zachránit situaci, když si všiml, že se jeho tým pochechtává. "Stejně dorazí až za týden, do té doby si buď najděte jinou oběť, anebo nevím..."
Jak bylo všeobecně známo Olivie velmi ráda nechávala kapitána, aby ji všude bránil, i když toho byla schopná sama. On to moc dobře věděl, stejně jako poručík Tylor, který zastával názor, že mučení seržanta Reedové může provozovat pouze on. Neřekla ani slovo a radši odkráčela.

Týden uplynul jako voda a Daedalos se blížil k planetě, která byla pokryta šedými mračny. Atlaňťané se na loď ze Země těšili. V deštivých dnech pro ně znamenala novou dávku čokolády, posily a jiných důležitých věcí, jako například informace, co se stalo doma za dobu jejich nepřítomnosti.
Na molo byla přenesena kupa lidí. Vědců se modrým pruhem na uniformě, doktorům s pruhem žlutým a v neposlední řadě vyšli i vojáci v černých uniformách. Další následoval náklad, který si služba převzala a odvezla do uřčených skladišť. Nový členové Atlantis byli rozebráni ať už veliteli jednotlivých týmů, anebo jen spolupracovníky.
Jako poslední zůstala na mole žena, kterou očividně nikdo nechtěl. Jenom koukala kolem a hledala po kapsách gumičku. Její černé dlouhé vlnité vlasy lítaly neposlušně kolem a pořád se někam pletly. Hlavně by byla nerada, pokud by ji nějaký velící našel s rozpuštěnými vlasy. Měla jediné štěstí, na molo konečně dorazil muž, který se představil jako kapitán Ryan, její velící. Poctivě zasalutovala a představila se jako kapitán Ginny Smithová. Dostalo se jí kývnutí a vzal jí tašku.
"Děkuju," řekla tiše.
"Zavedu vás do pokoje," zahučel a skoro se na ni ani nepodíval. Následovala ho. "Se zbytkem týmu vás seznámím později. Večer se za vámi stavím a předám vám ještě další pokyny," řekl po cestě. Nebyl zrovna naladěn na přívětivý mód zvláště po tom, co se dneska bavil s Lornem a ten mu řekl pár drbů. Asi Reedovou zabije, pokud se mu dostane pod ruku.
"Ano, pane," přikývla černovláska a rychle cupitala za ním. Tady se vážně ztratit nechtěla. Už na Deadalu slyšela různé „strašidelné“ historky, které kolovali i po samotné Atlantis. Po chvíli tíživého ticha si všimla, že jej něco naštvalo, ale ptát se jej moc nechtěla. Za pár minut došli k jedněm dveřím. Kapitán Ryan je otevřel a pokynul ženě.
"Váš pokoj. Stavím se večer," zabručel, "donesu vám podklady a ukážu, kde se co nachází, ale teď mě prosím omluvte.“ Prohlédl si ji a usmál se, "musím jít přerazit zbytek týmu."
"Jo, jistě," trošku se pousmála. Když odešel, rozhlédla se po pokoji. Měla standardní malý pokoj s párem oken. U prostřed místnosti u stěny stála postel. Pár poliček, skříň a stůl byli dokonale rozmístěny tak, aby nezabírali moc prostoru. Jedny dveře vedly do koupelny se sprchovým koutem a druhé na opravdu malý balkónek s výhledem na protější věž. To jí stačilo. Maličko se pousmála a zamířila k posteli. Padla na ni. Víc stejně dostat nemohla. S mírným povzdechem si šla vybalit a alespoň udělat z chladné místnosti něco, kde by měl člověk pocit, že je zde život. Vytáhla z kufru několik fotek, nějaké knížky, svůj maličký cestovní polštářek a nakonec jednu věc, kterou sebou musela mít vždycky. Pak si sedla na balkónek a kochala se výhledem.

Kolem páté hodiny večer se ozvalo klepání a do místnosti vešel kapitán William Ryan, nějaký vysoký a ramenatý muž. Oba před sebou tlačili ženu snad ještě menší, než byla kapitánka sama. Černovláska, která si zrovna četla knížku, rychle vyskočila na nohy a překvapeně zamrkala.
"Kapitáne, rozhodl jsem se, po dlouhé a vážné diskuzi se svým týmem, že vám ty dva představím už teď. Tohle je seržant Olivie Reedová," popostrčil nešetrně dopředu malou a pihatou ženu, která poctivě a snad i předpisově zasalutovala, "a tohle je poručík George Tylor."
"Těší mě," zasalutovala jim.
"A tohle, panstvo, je kapitán Ginny Smithová," broukl Will. Představoval ji, jako by ji
právě vyhrál.
"Jsme rádi, že jste součást našeho týmu, kapitáne," řekla Olivie, což mohla být lichotka a nemusela.
Ginny se jenom pousmála. "Jo, já taky," přikývla.
"Nechcete jít večer s námi a ještě s jedním týmem hrát poker?" nabídla hned druhá žena.
"Poker?" zamrkala. "Neumím hrát poker," odkašlala si a podrbala se za krkem. "V SGC mě to zkoušeli naučit, ale nějak se jim to nepovedlo."
"V tom případě vás to naučíme mi," zaleskly se Tylorovi očka. Mohl něco vyhrát.
"No...no tak dobře," přikývla trošku nervózně.
Kapitán je raději vyhnal a pak se otočil na kapitána Smithovou. "Omlouvám se za ně, nedávno jsme ztratili jednoho člena týmu a těžce to nesou, právě se shodly na tom, že vás oškubou o úspory."
"Nehraju o peníze, nikdy," trošku se pousmála. Ne že by jich měla málo, ale... "Vím o tom, co se stalo. Je mi to líto."
"To je dobře, oni si vždycky najdou něco o co se bude hrát... naposledy, což jsem se samozřejmě dozvěděl až moc pozdě, než jsem se buď mohl přidat, a nebo zakročit, hráli o oblečení," zazubil se. "Teď vážně. Mně je to líto více než vám, ale tohle je možná jediná příležitost jak s nimi zkusit vyjít... Tak tedy, tady máte plán na týden, budu vám asistovat, protože jako nováček si musíte zvyknout na chod základny. A teď pokud máte hlad, šel bych se s vámi najíst."
"Hlad...jo, dobře, proč ne," přikývla a vzala si bundu. Rychle šla za ním. Zběžně jí ukazoval, kde co najde, představil ji každému na potkání. Pamatovala si první dva lidi a pak už nikoho. Stejně jako cestu. Zvládne to k transportéru. Dál ne.

Po půl hodině tohoto týrání se konečně dostali do jídelny na jídlo.
„Jsem ztracená," hlesla spíš sama sobě.
"Na to si časem zvyknete, jediné co vlastně potřebujete vědět je, že jsem váš velící, támhle to," ukázal do davu, "je vaše kolegyně Reedová a kolega Tylor. Vedle nich u druhého stolu sedí váš přímý nadřízený major Lorne... to je ten fešák co právě podává čokoládovou tyčinky Reedové a úplně vzadu sedí vojenský velitel John Sheppard."
"Aha," rychle kývala a snažila si to zapamatovat. Vlastně si Lorna zapamatovala skoro hned. Už jen proto, že dával někomu svou čokoládovou tyčinku a ještě se u toho klukovsky usmíval. Byla docela překvapená, když Ryan zamířil ke stolu, kde seděl zbytek týmu a ona viděla tác Reedové, který obsahoval pět čokoládových tyčinek.
"Přisedneme si," broukl kapitán a ukázal na sebe a ženu za ním.
"Bude vás to stát čokoládovou tyčinku, pane!"
"Anebo jeden rozkaz," usmál se na ni.
"Ale..." zaznělo zmateně, vždycky jí dával čokoládovou tyčinku! Usmál se znova a podal jí ji.
"Dám vám i svoji, jestli chcete," nabídla jí tyčinku nová kapitánka. A přesně v tuhle chvíli bylo všem okolo jasné, že nová kapitánka se buď děsně rychle učí, anebo si nedopatřením získala seržanta. Ať to bylo jakkoliv, Olivie šťastně sbalila oboje tyčinky a navýšila tak kupičku na sedm kousků.
Ginny se trošku pousmála a sedla si. Dala se v tichosti do jídla.
"Dobře a teď s pravdou ven," začal v klidu kapitán, "mě a kapitána jsi obrala kvůli místu. Tylor si drží linii. Jedna tyčinka je tvoje. Dvě, jak vidím, musí patřit seržantu Olivertimu, který je alergický na čokoládu a seržantu Wiliamsovi, který ji nenávidí, ale čím jsi proboha uplatila majora, aby ti svou dal?!" Olivie se zatvářila tajuplně a soustředěně jedla kus brokolice. "Majore?" koukl na něj Ryan.
"Gentleman vždy mlčí," broukl. Kapitán se zamračil a naznačil gestem, že je oba sleduje. Oba se chichotali jak malí. Nikdo nic vědět nemusel. Což štvalo i Tylora, který měl z nějakého nepochopitelného důvodu potřebu všechny v týmu ochraňovat a teď i Ginny, která tam byla krátko. Ve skutečnosti s ní ještě nepromluvil ani celou větu. Vlastně ji skoro ani neslyšel mluvit. Celou dobu jejich rozhovoru mlčela a ani se na ně nepodívala. Rozhodl se to napravit. Byla pěkná a on pěkné ženy měl rád...

V klidu dojedli a rozešli se každý za svou prací. Tentokrát si do parády černovlasou kapitánku vzala seržant, která měla plné ruce čokolády.
"Ukázal vám kapitán, kde co najdete, myslím tím, sklad s piveeee... tedy tělocvičnu, střelnici a tak?"
"Ne, ztratila jsem se i po cestě do jídelny," přiznala.
"Já vám někde vyžebrám plánek," pousmála se bodře hnědovláska a začala jí vysvětlovat méně komplikovanou cestu do jídelny, tělocvičny, skladů a důležitých místností. Za chvíli by možná kapitán trefila i na svůj vlastní záchod. Ginny byla jak Alenka v říši divů. Měla dojem, že se tohle nenaučí ani za sto let. Kdy jí pak Reedová pověděla, co ona vyváděla svůj první týden tu, tak si oddechla. Ona do svého pokoje trefí a nepůjde spát do jiného.
Seržant ji doprovodila k jejímu pokoji.
"Za hodinu se stavím a můžeme vyrazit na ten poker, co vy na to?" starala se ještě.
"Jo, určitě," přikývla.
"Ještě nevím, o co budeme hrát, ale naposledy to bylo o špagety," zabručela. "No, to poznáme na místě."
"O špagety?" zamrkala.
"Nooo," protáhla a zazubila se. "Nic jiného nebylo."
"Jo tak," hlesla.
"No nic, tak za hodinu," rozloučila se. Evidentně potřebovala ještě něco udělat.
Ginny se šla ještě dovybalit. Prakticky jí celá hodina utekla rychleji, než čekala a jednu další věc si zapamatovala o seržantce, byla přesná. To jí později potvrdilo a více zdrojů, pokud něco slíbila, vždy tam byla ve stanovený čas. A tak kapitánovi nezbylo nic jiného než druhou ženu následovat a modlit se, aby ji později odvedla k pokoji. Ztratila se po prvních pěti krocích.
Jejich cesta vedla do odlehlých částí města, kde se málem ani nesvítilo. Kdyby je tam někdo zabil, tak je nikdo neuslyší. Dokonalé místo zločinu. Prodíraly se množstvím chodeb, které vypadali jedna jako druhá. Všude se vznášelo tíživé ticho a z oken sem pronikala mdlá měsíční záře. Pihatá seržanta však přesně věděla směr i místo. Jakmile otevřela jedny z mnoha dveří, zpoza kterých se ozýval mírný hluk, tak Ginny zjistila, že ji to nakonec vraždit nikdo nebude. Uprostřed prázdné místnosti stál stolek, kolem kterého seděl Lorne se svým týmem, poručíkem Lincolnem a pány seržanty Williamsem a Olivertim, Tylor a Ryan. Obě vešly a hned se všichni gentlemansky vymrštili, aby uvolnili místo.
"Chlapi," zabručel Lorne, "jestli nováčky provádí Reedová, můžu dneska u někoho přespat?" Evidentně narážel na nějakou zkušenost z minula. Ať už byla nepříjemné, nebo ne, to nikdy neřekl.
"Velice vtipné," usmála se Liv.
"Majore," začal Tylor, "proč si pořád hrajete na to, že vám to vadí? Při pohledu na ni je všem jasné, že jste naopak byl rád..." Malá, pěkná... kdo by se zlobil?
Na tohle pošťuchování si Olivie velmi hlasitě povzdechla a usadila kapitána na židli. Začala jí vysvětlovat, jak první den netrefila do svého pokoje, ale do majorova. Vznikl z toho nakonec vtipný kousek, který se roznesl rychlostí světla. Tak tady fungovalo drbání. Ginny se jenom usmívala a trošku zoufale koukala na karty.
"První hru o... gumové žabičky budu hrát s vámi a vysvětlím vám to," nabídla se druhá žena, které to bylo jedno. Hlavně byla teď za druhou ženu ráda. Nikdy si nezvykla na společnost kupy ramenatých chlapů, ne že by nebylo na co koukat, jen...
"No dobře," přikývla kapitánka a vzala do ruky karty. Nenápadně koukla na hromádku gumových žabiček a nedůvěřivě si jedno pozvedla k očím. "O tohle hrajete?" hlesla a natáhla žabce gumovou nožku.
"Jop," přikývl Ryan, "ale jsou výborné," zabručel a jednu vzal Tylorovi po pravoboku a snědl ji.
Ginny si jednu taky vzala. "Nejsou špatné," přikývla a vzala si ještě jednu.
"Pozor! Ujídáte si!" vykřikla Reedová a raději jí do ruky nacpala jednu z čokoládových tyčinek, které měla po kapsách ještě od večeře.
"Tyhle nejím," broukla a vrátila jí ji.
"Já se vám tu snažím zachránit... hej! Majore!"
"Mně chutná," namítl Lorne. Tímto bylo všechno vyřešeno. Evan měl čokoládu a později se projevil jako velmi dobrý hráč, jak šlo o žabičky, které byly stejně během hry popraveny. Tady se hrálo o všechno a o nic. Ne vždy tu lidé měli o co hrát a peníze ztráceli na hodnotě.
"Seržante, doneste prosím ještě pití," houkl Ryan a hodil po Olivii prázdnou láhev. Jelikož už složila karty, tak poslechla. Vybrala nějakou flašku a všem dolila. Pak se posadila a pokračovala v hraní. Nějak si nevšímala, že se prosby poněkud stupňují. Chlapi byli čím dál protivnější a opilejší.
"Tak nic, pro dnešek to balím," řekla nakonec seržantka. "Kapitáne, pojďte taky."
"Nikam," stáhl si kapitánku Ryan na klín. Ta jenom odskočila a koukala na něho.
"Tak to by doopravdy stačilo," zavrčela Olivie a stoupla si před kapitánku. Tohle už trochu přeháněli, ale Ryan toho nevypil tolik, aby se takhle choval. Stejně jako zbytek. Hrávala s nimi často a viděla je i tak zvaně pod obraz, ale nikdy se nechovali takhle.
"Vážně bychom měli jít," hlesla Ginny a šla ke dveřím.
"A proč?" přidal se Tylor.
"Hodně rychle..." šeptla Liv a tlačila Ginny ze dveří.
"Jsme unavené," křikla ještě kapitán Smithová a vypadla ze dveří.
"Co to sakra bylo?" nechápala seržantka.
"Já nevím, jsem tu první večer, pamatujete?" hlesla.
"Takový nejsou a kapitán by se choval slušně, i kdyby v sobě měl tři láhve," dívala se škaredě na dveře. Vypadala, že váhá, zda tam má jít a pořádně jim nadat a nebo to nechat plavat.
"Jo, jasně," povzdechla si. "Nechte to být."
"Dobře, ale počkejte, zapomněla jsem si tam bundu," zabručela a neochotně se dovnitř vrátila. Ginny zůstala přede dveřmi. Zevnitř slyšela nějaké hlasy a pak dostatečně charakteristický zvuk, jako když se rozdávají facky. Jenom koukala na dveře a uvažovala, jestli jít dovnitř. Když se zevnitř ozvalo tříštění nábytku a skleniček, rozhodla se zakročit, i když se jí zrovna moc nechtělo. V té místnosti byla drobná žena a šest chlapů, kteří by při dobré vůli a svalech pohnuly horou. Otevřela dveře a koukla, co se děje. Stolek, na kterém hráli poker, byl rozbitý. Z něho se právě soukal Ryan. Tylor se pral s dvěma seržanty a poručíkem z Lornova týmu. Samotný Lorne se pral s Reedovou, tedy pokud se to tak dalo nazvat. Seržantka se jen snažila dostat z jeho sevření pryč.
"Nechte toho!" křikla kapitánka a šla pomoct Liv. Major se po ní ohnal a nešetrně odhodil seržanta na zem. "Jste v pořádku?" houkla Ginny.
"Relativně... pozor!" křikla a sledovala, jak to kapitán dostala přímo po papuli. Soudě podle toho, jak si sedla a překvapeně koukala na muže před sebou, tak to nečekala. Lorne ji chtěl podle všeho zašlápnout, ale uhnula mu. Jedno se jí muselo nechat, byla dost hbitá. Po chvilce uhýbání se jí povedlo postavit, vyhnout se jednomu kopanci a Lornovi zlomit nos. Pak popadla Olivii a vytáhla ji ven. Soudě podle pomačkaného oblečení a jedné pěkné modřiny, tak svou kůži nedala jen tak. Ginny celou dobu mlčela.
"Tak tohle," zavrčela seržantka, "se stalo poprvé a naposledy!“ Promnula si tvář. Vypadala docela vyjukaně. „Z ničeho nic po mě chtěli...abych uklízela!“ Druhá žena neřekla ani slovo. "A to mluvím jen o uklízení," řekla už pohoršeně, ale evidentně se už jakž takž uklidnila. Tohle prohlášení vysvětloval zvuk facek. Ginny jenom přikývla. Zase beze slova. "Zavedu vás do pokoje a zamkněte se. Ukážu vám jak..." řekla zamyšleně. Nic z toho, co se tam stalo, se nepodobalo na kapitána ani majora.
"Nepotřebuju být zamknutá," broukla. "Zvládnu to i bez toho."
"Něco se děje a nevím co, všichni se chovají jako předávkovaní testosteronem."
"Chlapi," zavrčela.
"Ne, tohle je něco jiného, kapitán by se raději šel zastřelit, než aby se choval hrubě k ženě. Tylor by nebyl hrubý a to ani přede mnou..." snažila se jí to vysvětlit. "Major... major Lorne se až moc úzkostlivě stará o svou pověst, než aby dělal komukoliv jakékoliv návrhy, byť to zahrnuje úklid pokoje."
"To je možné."
Reedová doprovodila kapitána do pokoje. "Dobrou noc," houkla a myšlenkami bloudila někde jinde.
"Dobrou," zahučela Ginny a zamířila rovnou do koupelny. Osprchovala se a rychle skočila do postele. Objala pevně velkého plyšáka, kterého si vzala sebou.
Pomalu usnula, ale ne nadlouho.

Tak doufáme, že už je to srozumitelnější než trailer a že se vám to líbilo . A budeme samozřejmě moc rády za jakýkoliv komentář a tak dále. Vždyť to znáte

Další část je a určitě se jí dočkáte brzo

pěkné a jinak

Když se zevnitř ozvalo tříštění nabídku

Já jsem to sice pochopil, jaké slovo tam původně má být, ale holt jsem hnidopich.

díky , opraveno - inu i mistr tesař se někdy utne

Tak ako stále, príbeh radšej nerozoberám , ale celkom zaujímavý dej (hlavne záver je na zamyslenie).
Teraz čakať kam sa pohne pokračovanie:
1. Bude pokračovanie predchádzajúcej časti ....
2. Bude nový dej s návratom ku správaniu ....
3. Bude nový dej ....

Takže: Dobrá časť, aj keď ešte neviem vo-vo-voco tu kráčí.
a

Tak už jsem to sjel i já a teda holčiny jste kvalitativně tam, možná i výš, než jste se před dvěma lety odebraly na odpočinek. Story napínavá, i když se prakticky nic neděje a místy použité roztomilé výrazy. S čím teda ale mám problém, jsou ty chyby... Nebýt to tak chytlavě vyprávěné, tak jsem přestal číst po druhém odstavci. i/y, koncovky, slova tam kde nemají být, čárky, chybějící předložky... Děvčata, sežeňte si korekci

Puk: On trailer byl... hm, nevím jak to popsat. Nepsala jsem ho, jen aby nějaký byl, prakticky jsem tam vykecala, co se dalo . Teď tahle část (Nový domov) je povídka rozdělená na dvě části. Pokud vím, plánujeme povídky, tak aby na sebe navazovaly, ale byly dějově ukončené.... tak a doufám, že ses do toho zamotal

St0rm: Z naší dvojice se Mac odebrala na odpočinek, já stále aktivně píšu u když je pravda, že jsem dlouho nic nevydala, přesto již některé povídky mám napsané .Co se týče toho, že se nic neděje, jedná se teprve o první povídku, kde seznamujeme s postavami, více dějově budou zaměřené další.
Well... s chybami nastoupím na Mac a zbiju ji , protože tohle v naší dvojici zajišťuje ona . I když za některá slova (která jsou tam kde nemají být) můžu já... což ovšem je práce korektora Zkusíme s tím něco udělat... bitka v bahně a tak

[Aiwendill]

Hmmmm... som zvedavy na dve veci: za prve na dalsi diel a za druhe na tu bitku v bahne...

Ta se uskutecni soukrome

Že se "nic neděje" nebyla výtka, ale součást komplimentu, že i když je to úvod, dokáže to tak říkajíc chytit za koule. a Mac prosímtě nebij, ještě by mě pak odsoudili jak spoluviníka