BSG: Bohemiorum - 12. díl - Ázád Hind (6.2.2016)

Počátek 2

Jirka tu noc nemohl spát, pořád musel myslet na tu ženu, která mu zmizela, když stála na raptoru. Nedalo mu to a vstal a šel směrem k jídelně ve formálním nočním oblečení – pyžamu.
AI jeho příchod do jídelny zaznamenala a osvětlila mu ji. Jirka beze slov vešel dovnitř a začal si vybírat jídlo na půlnoční svačinku, tentokrát ne už pstruha, ale sladké želé, které kdysi tak miloval…
Hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky, ale pořád si to přemílal…kdo jsi a co tu děláš?
„To není relevantní otázka,“ ozval se mu příjemný ženský hlas.
Jirka se poplašeně podíval po celé jídelně, nikdo tu nebyl, jen on sám.
„Hodně otázek, málo odpovědí, takhle nějak by se dala charakterizovat tvá mysl,“ pokračoval hlas.
„To je možné, ale proč mi neřekneš kdo jsi?“
„Už jsem ti říkala, že to není relevantní.“
A najednou mu kdosi šáhl na rameno, a Jirka na to reagoval leknutím, které hraničilo s infarktem.
„Ježíši, už mě takhle neděs! včera ti to snad stačilo!“
„Omlouvám se ti… nemůžeš spát?“
Oním dotyčným nebyl nikdo jiný, než Riddick.
„Před chvílí jsem dopsal hlášení spolu s prezentací pro velícího, řeknu ti, že mi to dalo fušku, něco tak dlouhého jsem naposledy psal při bakalářce.“
Jirka mu na to odpověděl pouhým: „Hm,“ a odešel z jídelny.
Protentokrát už usnul, zdál se mu divný sen… byl v nějaké divné chodbě, byla celá kovová, pomalu došel ke dveřím, které měly tvar šestiúhelníku, aspoň tak se mu to zdálo, šáhl si na ně a začal točit uzávěrem dveří, v tu chvíli ho ale přerušil bílý záblesk, který značil opuštění FTL a v tom se to začala chodba silně třást a zaslechl šílené sténání trupu, v následujícím okamžiku začal unikat vzduch a jeho to začalo vtahovat do obrovské díry, kde nebylo nic jiného, než prázdnota a chlad, neudržel se, vypustilo ho to spolu s vzduchem ven, viděl obrovskou explozemi zmítanou loď a hned se probudil, jeho srdce silně bušelo a měl ledově orosené čelo, ještě se mu nikdy nezdál tak realistický sen jako dnes… opět vstal a šel se projít, tato základna skrývala nejenom pět nukleárních reaktorů, ale také vyhlídkovou část, která byla kryta půlmetrovým pancířem z fulleren-titanové slitiny. Právě tam měl namířeno.

Vyhlídková paluba.

„Krásná Země, nemyslíš?“ ozval se opět ženský hlas, ale protentokrát patřil jisté postavě, opřené o kovové zábradlí.
Čím víc se Jirka k té postavě blížil, tím víc se ujišťoval, že je to ta žena, kterou viděl na raptoru.
„Vskutku, ale proč ses mi neukázala už v jídelně?“
„Na to ti odpovědět nedokážu, ale tady bude větší klid, na tuto palubu chodí jenom málo lidí.“
„Nedotáhla jsi mě nějakým způsobem sem?“ začal podezřívat Jirka mladou imaginární ženu.
„No částečně ty, částečně já,“ usmála se.
„Poslyš, opravdu mi pořád nechceš říct, kdo jsi?“
„Použila bych to vaše oblíbené přísloví, dočkej času jako husa klasu,“ a zmizela.
Jirka si odevzdaně povzdechl a začal pořádně sledovat vesmír pomocí malého dalekohledu, který se nacházel ve středu místnosti. Po hodině ho už začal přemáhat spánek a napotřetí se už konečně vyspal.
Probudil se až k obědu, ale nějak neměl hlad, proto došel do laboratoří, ale vypadal to tu jinak, všude se hemžili vědci.
„Co se tu děje?“ optal se Riddicka.
„Ráno jsem poslal prezent velícímu, a ten to poslal na Zemi. Potom za pár hodin přišla zpráva ze Země, že se začíná plánovat velká mise.“
„Kam protentokrát?“
„Do soustavy Alfa Centauri.“
Na to reagoval udiveným výrazem.
„Nač takový spěch?“
„Víš, jak jsem vám ukazoval ten nouzový signál na hranici zachytitelnosti, no podařilo se mi rozluštit, kdo ho vyslal.“
„Tak sem s tím!“
„Galactica.“
Za Riddickem se opět zjevila tajemná žena a spustila: „Dej si pozor na své sny, můžou znamenat mnoho,“ a začala se procházet po laboratoři.
„Noták, nerozptyluj mě,“ řekl už trochu tvrdším hlasem.
„Co?“ zeptal se Riddick.
„Ale ty nic… pokračuj.“
„Dobrá, máme asi plusmínus představu, kde by v té soustavě mohla být.“
A ukázal Jirkovi předpokládané souřadnice oné lodě. Souřadnicí byla celá soustava.
„To si ze mě děláš srandu?“
„Za těch 150 tisíc let může být klidně úplně jinde, je to jenom hrubý odhad.“
„No to vidím.“
Za zhruba dva týdny už byla fáze plánování skoro u konce a pomalu se začalo přecházet na jeho realizaci.

Konferenční sál.

Skoro všichni, kteří se měli mise nálezu Galacticy zúčastnit, se nacpali do konferenčního sálu.
Ozvalo se poťukání do mikrofonu.
„Jenom zkouška,“ odůvodnil to Riddick.
„Tak jsme tu už asi všichni. Jak už víte, před skoro pěti lety byl objeven poblíž Johannesburgu mimozemský letoun, přesněji raptor, jeho objevitelem je Jiří Malašič,“ Jirka se na to uklonil a Riddick pokračoval dále: „Díky němu a raptoru tu máme zde vyspělou technologii nadsvětelného pohonu, ale to není všechno, před skoro třemi týdny byly rozluštěny data raptoru, která kromě neskutečně velké databáze FTL souřadnic, misí, videí a živoucích světů také zachytila nouzový signál z naší nejbližší soustavy, který vyslala hlavní loď Galactica a ta je naším cílem.“
Celý sál potemněl a Riddick spustil prezentaci.
„Zde vidíte předpokládáné souřadnice, odkud Galactica vysílala.“
Prezentace ukazovala stabilní orbitu u terestrické planety.
„Ale za těch 150 tisíc let se toho mohlo změnit hodně, takže rozšiřujeme hledání na celou soustavu. Cílem naší mise je také přistát na nějakém aspoň trochu pevném objektu a odvysílat přistání, tak jako to bylo u přistání na Marsu a na Titanu!“
A do řeči se vložil Martin.
„Teď k tomu jak se dostaneme do Alfa Centauri, tato soustava je od nás vzdálena 4,35 světelného roku a maximální doskok našich FTL motorů je polovina světelného roku, takže to bude 9 skoků tam a 9 zpět. Když dodržíme letový plán, tak dle mých odhadů spotřebujeme tunu thoria, do mise bude zařazeno celkem 16 lodí, mezi nimi bude i Telamon.“
Sálem to zašumělo, nikdo totiž nečekal, že by se Telamon mohl zúčastnit této mise.
„Ale pokud vím, tak teď Telamon operuje na druhé straně soustavy!“ vykřikl jeden z přítomných.
„Dalších 15 lodí bude mít jenom generátory a Telamon by nás mohl zásobovat energií, šestice jeho reaktorů AGR třetí generace umí vyrobit za minutu šedesátšest megawattů a energie našich lodí vydrží pouze na tři skoky, tak proto.“
Nikdo už k tomu neměl co říct

Týden poté, 45 minut do startu.

„Kde se John toulá?“ ptal se Jirka ostatních v raketoplánu. Ostatní na to jenom pokrčili plecemi.
Po nějaké chvilce John konečně přiběhl: „Omlouvám se, ale hledal jsem své sluneční brýle, byly v odpadkovém koši a nevím proč.“
„No hlavně že už jsi tady,“ odvětil na to Jirka.
John usedl do pilotního křesla a začal mluvit do mikrofonu: „Zde kapitán raketoplánu, připoutejte se prosím, za chvíli opustíme umělou gravitaci Deimosu,“ a na to začal zuřivě zapínat všechny primární a sekundární systémy.
„Hlavní pohon nahozen, tak jo lidi, letíme ven!“
5 minut do FTL skoku.
„Zde generál Sklodowský, bohužel generál Shin, který měl vést tuto misi, onemocněl a musím to tady za něj převzít, tím také přikazuji spustit korigovací protokol Hautema na provázání FTL motorů a koordinátů všech lodí.“
55 vteřin do FTL skoku.
Napětí bylo tak velké, že by se dalo krájet a Johnovi se začalo rosit čelo nervozitou...
5
4
3
2
1
Skok!
Lodě začaly postupně skákat do FTL.
Všechny obklopilo bílé světlo, Jirku to ale při obklopení přesunulo do jakéhosi jiného stavu vnímání. Ocitl se v chodbě, kde viděl blonďatou ženu, jak stojí před ním.
„Kde to jsem?“ optal se ženy.
„Na místě, kde se dozvíš vše potřebné,“ usmála se.
Další bílý záblesk ho přesunul zpět.
„Skok číslo jedna dokončen, energie je na 70%, další skok za 25 vteřin!“ bylo slyšet hlášení počítače.
Záblesk a byl zpět tam, kde byl.
„Zapomněl jsem na to, že jsme se zapomněli blíže seznámit. Jsem Jirka,“ pokusil se ošálit její smysl pro neprozrazení se.
„Pro tebe jsem zatím žena X,“ odpověděla rafinovaně.
Opětovný návrat do reality
„Do dalšího skoku zbývá 55 vteřin, energie na 40%!“
Skok a jiný stav vnímání.
Oba se začali procházet po chodbě, nebyla nijak temná, pouze slabě osvětlená a do toho problikávaly postranní namodralé zářivky.
„Musím uznat, že máš vskutku podivné nápady,“ řekl Jirka a zároveň si povšimnul toho, že žena trochu ztratila na délce vlasů, ale na kráse a šarmu jí to nic neubíralo.
„Již se to blíží…“ stačila říct tajnůstkářka před tím, než ho to vyhodilo zpět do normálního vnímání.
„Skok dokončen, energie je na hladině 9,67%,“ dokončil hlášení počítač.
„Tady generál Sklodowský, nechť se prosím připojí k Telamonu Aurora, Hayabusa a Mersen kvůli doplnění energie.
„Tak fajn, navádí nás to automaticky, u Telamonu budeme za pár vteřin,“ řekl pilot.
Všechny tři lodě se připojily k Telamonu a začaly nabíjet své „baterky“.
Podobný postup byl pro všechny lodě flotily, každá loď nabíjela skoro dvě hodiny a tak posádky lodí měly co dělat, aby se nezabily nudou, Jirka zkoušel spát, ale moc se mu to nedařilo, volná gravitace rušila jeho myšlenky a pásy též, ale přesto po pár hodinách konečně usnul.
A byl tam, kde skončil naposledy.
„Co se blíží? Ta Galactica?“
„Nejenom to… pojď za mnou.“
Mlčky jí následoval, pořád přecházeli uzávěry a sestupovali níž po schodo-žebřících, došli až do jakéhosi baru, který hrál barvami, bylo také vidět na vyvýšeném místě piáno.
„Co si vybereš?“ ukázala mu celou stěnu z flašek alkoholu a všemožného pitiva.
Začal si vybírat z nepřeberné nabídky a zakouzlil prstem: „Zkusím tamto zelené.“
A začala to nalévat sobě a jemu do skleničky a okomentovala to: „Až po tobě.“
Začal degustovat a nakonec neodolal lahodné chuti nápoje a kopnul to do sebe dvěma loky.
„Na to, že nemám rád alkohol, jsem si ho zamiloval na první loknutí, je doslova skvělý.“
„Viď? Je z ambrózie, které byly pěstovány na pláních Leonisu, vypadají jako zelenofialové kuličky a velmi dlouho se fermentují a pak se lisuje a pak se to nechá uležet, takovým způsobem získá jemnost a lahodnost.“
„Tak to koukám, že se máme ještě co učit. Jak dlouho se nechává uležet?“
„Řekněme, že nějaký půl rok to bude,“ a neopomněla zdůraznit vážnost věty lehkým úsměvem.
Ze snu ho probudilo hlášení generála Sklodowského, že všechny lodě již mají nabité generátory. Tato zastávka trvala bezmála 11 hodin a on prospal skoro 10. Takový šlofík mu viditelně prospěl na svěžesti. Lodě začaly provádět další skoky.
O šest skoků a 26 hodin později .
Lodě konečně dosáhly okraje soustavy, další skok doprostřed soustavy byl zamítnut a lodě musely nabít své zásoby energie. Po konečném doplnění se celá flotila rozdělila na tři menší s jasně stanovenými úkoly, první měla za úkol se rozdělit na menší skupiny a začít dopodrobna skenovat soustavu s cílem nalezení nějakého kamenného objektu, který by byl vhodným cílem pro druhou skupinu plavidel, ta dostala za úkol přistát na objektu, nafilmovat přistání a posléze tam vybudovat základnu pro trvalé osídlení a také důl, který by mohl krátký čas zásobit základnu stavebním materiálem. Třetí flotila měla za cíl nalézt zdroj nouzového vysílání – Galacticu, bohužel první skeny soustavy vůbec neukazovaly, kde by mohla být, ale minisondy vypuštěné z Telamonu našly silné magnetické anomálie na čtvrtém oběhovém pásmu, tedy na místě, kde je neskutečně velká kamenná planetka. Třetí flotila tedy vyrazila k tomu místu, podpořena silnými skenery Telamonu.
„Takhle to bude na hodně dlouho,“ nevěřícně kroutil hlavou pilot Aurory při pohledu na obrovský pás asteroidů.
„Chcete poradit?“ optal se hlas v Jirkově hlavě.
„S čím?“ zeptal se nahlas, čímž vzbudil pozornost ostatních. Hodil na ně pohled, jako by se nic nestalo.
„S Galacticou.“
To už ho trošku nakoplo: „Jak?“
Zjevila se mu a zpětným pohybem ukazováčku ho přinutila se odpásovat a odrazit se od křesla směrem ke kontrolním panelům: „Přepni tento do stavu SMAA a druhý vypni,“ a zmizela.
Začal dělat to, co mu napověděla, jakmile to udělal, tak lodí krátce problesklo napájení a jiskry.
„Hej, co to děláš?!“ se tvrdě optal pilot.
„Počkej, vím co dělám, nemáš něco na skenu?“
Pilot se podíval zpět a skutečně tam něco bylo, byl tam dost jasně vidět kontakt.
„Co tam vidíš?“
„Trosky, jenom trosky.

pěkny

Trošku to uhladiť a bude to dobré.

Mě se to líbí:-) pokračuj...

Puk & spol. Jsem rád, že se vám to líbilo, další díl bude za dva týdny, možná to bude tak lepší díky mému lajdáctví.

Taky jsem si přečet la je to zatím zajímavé a pěkné.

Pěkný díl a jsem zvědavý na pokračování

super, galaktika to snad přežije
Je to Caprica a nebo Diana?

Toto je spoiler!!!:

Ani jedna.

Čekal jsem něco starého známého
Zatím tady nebylo nic moc o Cylonech, mam pocit, že naši dostanou na čumák a kdyby se o nich zmínili v té zprávě, tak je to vojenská mise apod.

Nějaké info k dalšímu dílu.

Toto je spoiler!!!:

Bude poslední - bohužel. Všechna poslední inspirace padla na tento díl. Došlo mi totiž, že od toho bodu nemám kam pokračovat.

skoda vypado to tak nadějně

Wydra jestli je to vtip tak je velmi blbý a jestli ne tak to je škoda.

Poslední díl.

Aurora se přibližovala k troskám Galacticy. Už na první pohled bylo jasné, že nebude jednoduché ji celou prozkoumat, byla totiž roztrhaná na několik částí a magnetické anomálie se nacházely na části, která vypadala jako motorová část lodě. Magnetická anomálie byla v očích generála Sklodowského daleko důležitější a tak Telamon spolu s Aurorou se přibližovali k obrovským částem vraku, zbytek tří lodí měl zůstat v bezpečné vzdálenosti a monitorovat situaci.

O zhruba půlhodinu později.

„Myslím, že by bylo bezpečnější se navrtat do trupu odshora, ty otevřené chodby mi nepřipadají zrovna bezpečné,“ řekl jeden z mnoha techniků, kteří pobývali na Auroře, která měla za úkol prozkoumat přední část trupu.
„Dobrá tedy, navrtejte se tam,“ ozval se generál ve vysílačce.
„Rozumíme.“
Aurora se postupně spodkem přibližovala k dost poškozenému povrchu a jakmile dosedla, vypustila speciální tunel, kterým odspoda začala navrtávat plazmovým kruhovým hořákem trup. Ozvala se velmi nepříjemný zvuk a následný obrovský výbuch začal trhat jak Auroru, tak zbytek Galacticy na kusy a EMP puls způsobený výbuchem vyřadil do pár vteřin nejen tři hlídkové lodě ale také Telamona, zničil mu dokonce řídicí systémy reaktorů a loď byla bez energie.
„Co se to kurva stalo?“ nešetřil generál Sklodowský sprostými slovy, následně mu došlo, co se to vlastně stalo, můstek prozařovala oslňující záře z obrovské žlutooranžové koule.

Pár vteřin před explozí.

Kapičky roztavené oceli padají dolů k podlouhlým zeleným střelám s kulatou střechou, je vidět, že se zavrtávají hloub a hloub dovnitř, nakonec jedna dopadne přímo do míst, kde je pevná žlutá koule a nastává řetezová reakce.

Současnost.

Jirka se probouzí v jakési vaně, je napuštěná hustější bílou hmotou.
„Ahoj Same, jsem ráda, že jsi zpět po těch letech,“ a láskyplně ho políbila.

Takhle dost hodně krátké zakončení, které jsem spíchl v řádu pár minut mi přišlo ještě lepší, než to, co jsem napsal v sedmistránkovce.

Toto je spoiler!!!:

A proč vlastně neuveřejním i ten delší díl? Protože nechci... mám něco k tomu naplánované do budoucna, ale nevím zda-li ještě něco vydám, na něco takového je zapotřebí svaté trpělivosti a několika můz, které jsou pro tuhle chvíli nedostupné. Na shledanou příště! A díky za sledování mých dílů.

dobrý, jak se Sam dostal z Galactcy kde byl jako hybrid na Zemi, to nechápu.