Stargate Atlantis (moje vymyšlené!)

JJ. Total nový už mam pulku stránky xD

Super výkon! Tak dúfam že to tu čoskoro pribudne.... teda podľa tvorivej nálady

Uvidí se...

No čo, ako to ide??

Ale vůbec...nemám nápad... musím něco vymyslet bude to trapné....určitě!

To musíš nechať aj na ostatných, aby to posúdili

OK....zkusím to napsat tento týden...ale asi až po prázkách.

EDIT: Ještě před tím si přečti pravidla! RomanArts

Hele čtěte, ríkejte kde chyby mám...je mi to fuk! Mě chyby nezajmaj!

Jdeš temnou chodbou. Nevíš, jak ses tu ocitla. Cítíš moře, koukneš se ven. Ano je to moře! Pousměješ se. Atlantida!
Ani ne za chvíli na to uslyšíš mužský hlas. "Johne! Budete mít asi misi…Weirová to zařídíla…" vystašeně se otočíš. 'John Sheppard? Tohle je sen?'
zeptáš se sama sebe. 'Kdyď je to jenom seriálový hrdina!' ohlédneš se. Hlasy se přibližují, zpanikaříš. Dáš se na útěk chodbou.
Ne že bys měla strach, ale si zmatená. Vrazíš do nějaké laboratoře. Rozhlédneš se. "Rodney!" špitneš si. "Ano?" ozve se odněkud. Maš chuť křičet, ale nemusíš za tebe to udělá Rodney. Vyrazí ven jako tryskáč. Zmateně se koukneš do zrcadla. Stojíš tam ty! Naštvaně se otočíš na utíkajícího Rodneye. A potom tě kdosi zasáhne.
Když se probereš koukaš do očí Johna Shepparda. 'Tohle je vtip!!!' řekneš si. "Co tady děláš a kdo jsi?" ptá se tě John. "Nevím…" odpovíš a zamračíš se. "Jak to že nevíš?" ptá se tě mírně. "Vy máte být seriálová postava!" namítneš ostře. "Vy, Ronon, Teyla, Beckett, Rodney, Weirová, Ford, Zelenka!" Johnovi spadne čelist. "Viděla jsem vaše filmy!"řekla jsi potichu. Koukneš se na Shepparda. 'Je hezčí než v seriálu…' John se zamračí. Zavřeš oči.
Probudíš se doma. Sen to byl. Byl ale úžasný ne?

Chcete takový sen?

Trafila si to!! Možno by som trochu zmenila dialóg, ale.....

Kam dokáže zahnat strach? Kam? Njn....doufám že povídku pochopíte!

Rok 1999
Dívka utíkala. Měla zrychlený pulz a cítila, jak ji auto dohání. Vyděšeně se otočila. I když běžela po chodníku tak jim to bylo jedno. Auto muselo uhnout kvůli sloupu. Dívka utíkala velice rychle, ale už jí docházeli sily.
Proč ji honili? Tahle ta dívka před pár dny kdesi mluvila o StarGate. To nemohlo SGC dovolit. Bohužel to nějak zjistila a utekla dřív, než ji mohli v tichosti chytit.
O’neill seděl u stolu. Nedostal už přes hodinu zprávu. Poklepával tužkou do stolu. Samantha Carterová ho pozorovala. „Ale no tak Jacku…“ koukla se na něho. „Jo jsem klidný … je to jenom děcko!“
Tohle to děcko, ale bylo jiné. Bylo něčím zvláštní. Otočila se na muže. Ušklíbla se. Stáli na silnici, která měla na boku sráz. „Zůstaň stát!“ mířil na ni zbraní. Zasmála se a skočila.
Tělo dívky se nikdy nenašlo. Případ uzavřeli jako sebevraždu.
Rok 2005
Tenkrát jsem se chytla spadlého svodidla, co bylo na boku. Je to 6 let starý případ, ale já vůbec nezestárla. Proč, ptáte se. Já vám to řeknu asi takhle. Byla jsem 12let pokusným králíkem bohyně Nyrti. Při převozu na její planetu jsem zabila stráže a přistála zde. Od roku 1960 žiju normální život. Teda až na to, že pořád vypadám jako šestnáctiletá holka.
Právě v tuto dobu se rozhodla Nyrti, že mě dostane zpátky. Řekla Tau’riům, že jestli mě nepřivedou, zaútočí na planetu zemi. Zuřila, když ji řekli, že jsem zemřela. Dokážu víc věcí. Byla jsem její první pokus, co zůstal žít.
Stála jsem v hospodě a pila sodovku. Byla jsem pod horou, kde byla StarGate cítila jsem ji. Volala mne. Pár vojáků vešlo dovnitř. Smáli se a já jednoho poznala. „Zůstaň stát!“ vybavila se mi vzpomínka. Naval vzteku. Cítila jsem, jak moje ruka rozdrtila lahev. Koukla jsem na ni. Střepy mi trčeli z ruky, ale já to necítila. Teď jsem měla vztek na svět.
Mohla jsem konečně žít! Mohla jsem si užívat života. A oni…oni mi ho zničili! Náhle jako z čistého nebe mě vztek opustil. Začala jsem si vytahovat střepy z ruky. Muž se otočil, střetli jsme se pohledy. Zalapal po dechu. Věděla jsem, co se chystá udělat. Chytla jsem nuž, ale muž byl rychlejší. „Tentokrát zůstaň stát“ohledla jsem se k východu. Střelil mi pod nohu. Nadskočila jsem. „Zůstaň na místě!“ Řval.
Těžce jsem dopadla na podlahu a vytáhla si uspávací šipku z ramene. „Ech…“ zatemnilo se mi před očima. „Už neuteče!“ Jsou si až moc jistí!
Komplex SGC
Konečně jsem se probrala. Doktorka kohosi peskovala, že mi dal koňskou dávku. Kdybych chtěla, dokázala bych je zabít pouhou myšlenkou, ale to neudělám.
„To je divné…“ doktorka se na něho koukla, pak stočila pohled na mě. „Podle záznamů by už měla byt starší!“ ušklíbla jsem se. „Ale není“ozval se odněkud hlas. Nyrti z ní vypiplala něco mezi člověkem a mutantem!“ uraženě jsem se koukla za hlasem. ‚Šolva…!‘ proběhlo mi hlavou, ale vytřásla jsem to. „Ale co sní?“ zeptal se voják. „No co…“ otočili se na mě, ale já tam už dávno nebyla.
Šla jsem chodbou. Dokázala jsem odradit lidi, aby šli stejně jako já. Došla jsem k bráně. Rozhodně jsem se nechtěla už nechat chytit! Nikdy raději zemřu než byt znovu na pokusech. „Stůj nenuť mě střílet!“ řval muž. Zasmála jsem se. „Střílej…dělej!“ zařvala jsem na něho a rozběhla jsem se proti němu. Muž neměl na vybranou. Vystřelil. Byla jsem spokojená. Chvíli jsem pozorovala krev, která mi tekla po rukách, pak jsem pohledla na muže. „Děkuji…“ zachrchlala jsem a svalila se na zem. Měla jsem dobrý pocit. Cítila jsem teplo a bezpečí. Potom jsem zavřela oči.
‚Proč to všechno? Proč lidé na sebe musí být hnusní?‘ poslední myšlenka byla. ‚Nechci se vrátit k Nyrti!‘

Dodatek:
Zajímalo by vás, co se s mladou dívkou stalo? Nechtěli ji vrátit Nyrti ta si myslela, že je mrtvá. Dívka to, ale nevěděla. Co se dá dělat. Jak říkám někdy je smrt vysvobození., hlavní je že nespáchala sebevraždu!

Kdyby ne napište mi

tak tohle bylo zajímavé. Obvykle tvoje povídky beru s velkým nadhledem a jako odreagování, ale tohle bylo vážně hodně dobrý. Tohle mě zaujalo

Děkuji...alespoň někrytizuješ chyby... no jo...moje povídky končí většinou smrtí nebo obětováním pro ostatní.....

EDIT: Necituj příspěvek nad sebou! RomanArts

Bolo to výborné. Dosť na zamyslenie... No veru, ale niekedy je naozaj lepšia smrť. Pekná poviedka

Kapitola první: Lilit se dostává do armády.

Připadalo mi to jako nedávno. Můj otec odjel s jinými vojáky do Afganistanu a už se nevrátil. Matka se psychicky zhroutila a musela do blázince. Já byla dána do náhradní rodiny. Stal se ze mě výtržník a zločinec. Nejsem na to hrdá.
Znovu jsem seděla naproti Ewanu Grojovi. Tento policista mě už znal. Menší přestupky mi odpouštěl. „Už jsem ti to jednou říkal Lilit!“ schytala jsem pohlavek. „Z tohohle ti už nepomohu!“ zařval na mě. Trhla jsem sebou, ale potom jsem cosi neslyšně odsekla a otočila hlavu jinam. „Toto už je vrchol!“ flákl pěstí do stolu tak, že jsem nadskočila. „Nabourat se do vojenského počítače!“ koukla jsem se na něho. To jsem nebyla já!“ odsekla jsem. „To byl Matt!“ Otočil se ke mně. „Armádu nebude zajímat, kdo to byl!“ zařval. „Chytli tebe!“ Zbledla jsem.
Chvíli bylo ticho. „Máš hodně veliký průser, holčičko!“ sedl si. „Ne že bych ti to přál, ale v tomto jsi sama za sebe!“ zakabonil se a koukl se na hodinky. Polkla jsem. Měl pravdu, přehnali jsme to.
Včera v noci jsem se malinko vožrala. Je to nezákonné je mi teprve 16 a bude mi 17 let. Koukla jsem se na policistu. „Je mi tě líto Lilit!“ řekl potichu. Pak kdosi zaklepal. Grej otevřel. „Jdeme si pro Lilit Avalon“ řekl jakýsi muž. Neviděla jsem přes dveře, ale už teď se mi to nelíbilo. „Jistě…“ Grej mě chytl za loket a zvedl ze židle. „Tak tady je!“ předal mě. Voják přikývl.
Měla jsem průser a to dost veliký. Strčili mě do auta. Voják si sedl vedle mě. Kamenný obličej. Nevěděla jsem vůbec nic. „Připoutej se!“ řekl mi. Udělala jsem to.
Jeli jsme dlouho 2-3 hodiny. Voják mě pozoroval. „Jestli chceš tak se prospi, pojedeme ještě asi 2 hodiny…“ usmál se. Povytáhla jsem obočí. „2 hodiny?“ přikývl. „Výš co dam ti něco na uklidnění, ano?“ koukla jsem se na něho. „Ne děkuji, to nemusíte…!“ vrazil mi jehlu do ramene. „AU!“ usmál se.
Svezla jsem se mu na rameno. Objal mě. „Tak ta teď bude dlouho mimo“ zahuhňal. Jeho hlas přicházel z dálky. Naskočila mi husí kůže. ‚Co mi to dal!‘ ječelo mi v hlavě. Usnula jsem.
Měl pravdu, uklidnilo mě to. Prudce jsem si sedla na posteli. Byla jsem ve vojenském. Bolela mě hlava. Ozvali se hlasy. „Co stou holkou?“ zeptal se muž. Polkla jsem. „No co půjde na vojenskou akademii, tam ji naučí!“ zahučel jiný muž. Seskočila jsem z postele, ale tak rychle že se mi zamotala hlava a já spadla, při pádu jsem na sebe svrhla operační nástroje. Dovnitř se vyřítil muž. Chytil mě za paži. „Co to děláš?“ zavrčel. „Snažím se vstát!“zasyčela jsem. Přikývl.
O 3 dny později jsem jela na vojenskou akademii. Kde jsem se měla stát pilotem. Protestovala jsem, ale zchladili mě. Posléze co jsem musela 30x oběhnout hřiště o 500 metrech a 20 kliků jsem to vzdala. Nenávistně jsem sledovala vojáka naproti. Usmíval se.

Při čem to píšu?: Nightwish a MUSE! To je na StarGate nejlepší!

Vítejte v novém příběhu!

ZDE!: VIDEO: http://www.youtube.com/watch?v=YVDAoUmRSsc

Asi tak si to představuji.....

Lilit Avalon



Connor alias Amareas

[img][./images/thumbs/1b7b3a5a7d_47218797_o2_1245791227.jpg]http://nd.blog.cz/galerie/642/557/1b7b3a5a7d_47218797_o2.jpg[/img]

Pl. Johnsn
[img][./images/thumbs/0000051893_20080915124052_1245791442.jpg]http://l.yimg.com/l/tv/us/img/site/18/93/0000051893_20080915124052.jpg[/img]

Mj. Asura




Obsazení StarGate je stejné....

Preboha živého, tak toto budem rozdýchavať ešte asi dlho!!! No proste, keď na mňa z absolútne najnečakanejšieho miesta vyskočí Primeval, som mimo!!

No a teraz k príbehu.... trocha zmätený a krátky úvod, ale je to len prvá kapitola, tak sa to snáď rozbehne Čakám na ďalšie diely (PS - Kto tam bude mať akú veľkú úlohu? )