STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

Máš opravdu dobré povídky, líbí se mi i to pojetí z 24 hodin opravdu skvělé, už se nemůžu dočkat pokračování

Tak jsem tady znovu s novým dílem, i když s trochu menší prodlevou...
Prosím ohlasy a kritiku, zvlášť pro tento díl, protože si potřebuji ujasnit styl jednotlivých dílů... Díky

[img][http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/32943547.jpg]http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/32943547.jpg[/img]
STARGATE - 24 hodin
1x04 Stav ohrožení (State of emergency)

Následující události se odehrávají od 9:00 do 10:00 hodin ráno Greenwichského času (ZULU).

09:00 - Hyper prostor mezigalaktický prostor, Aurora, Jumper

Situace už se víceméně uklidnila a Doktor Zelenka se mohl před majorem a kapitánem s doktorkou chopit vysvětlování plánu.
- "Jestli Vám to teď nikomu nevadí, tak bych začal s naším plánem. Nejdříve bych vám ho bod po bodu vysvětlil...?" Hodil tázavý pohled po ostatních.
- "Jistě doktore, můžete," ujistil ho Brooks. Ostatní pak zbystřili a dokonce i mariňáci v zadní části Jumperu přestali dělat hluk.
- "Takže," odkašlal si a pohlédl na tablet, "Zaprvé pod náš právě natažený štít napumpujeme atmosféru, abychom se venku mohli s klidem pohybovat... Doktorko..." Pokynul ji a ona pár stisky na klávesnici laptopu na svém klíně začala s celým procesem. Po chvíli zvedla hlavu, že může pokračovat.
- "Pak s vybavením můžeme sestoupit dolu do chodby a zhodnotíme tamní poškození. Napojíme se na systémy zámků a zkusíme zjistit všechna poškození a zabezpečení těchto dveří. Bezpečnostní zařízení by měla být stejná jako na dveřích v Atlantis, takže budeme nejspíš muset dveře rozřezat, aby jsme je takhle brzo hned nevarovali." Na tuhle větu ostatní moc kladné pohledy nevydávali.
- "Pokusíme se našimi počítači obejít nebo nabourat jejich systémy a tak dveře otevřít, přitom nezpůsobit spuštění bezpečnostního tlakového systému..." Brooks se na tuto větu zatvářil trochu nechápavě, s odpovídajícím vysvětlením se bleskově ohlásila doktorka:
- "Zařízení, které uzavře bezpečnostní přepážky při náhlé změně tlaku v poškozených sekcích." Major pokývnul, aby pokračovali.
- "Tato procedůra může být trochu delší, záleží to na složitosti následných počítačových úkonů k jeho nezachytitelnému vyřazení. Pak budeme moct pokračovat dál. Podle našich skenů jsou i další dveře stejně zajištěny a uzavřeny. Takže nás všechno čeká ještě jednou a potom, pokud budeme úspěšní, budeme moci vstoupit na palubu, kde s pomocí detektoru známek života zmateme jejich skenery a dostaneme se nepozorovaně až na můstek." Zelenka toto dokončil, jako by to byla naprostá "brnkačka", ale opak je pravdou.
- "Dobrá doktore, doktorko, bylo by dobré, kdyby jste začli hned."
- "Skvěle," začal doktor a podíval se na kolegyni vedle něj, "Jdeme?"
- "Jo," potvrdila, vzala do ruky laptop a zvedla se. Doktor Zelenka si taky vzal svoje věci a oba se pak vydali ke dveřím. Prodrali se kolem mariňáků, kteří zrovna vymýšleli scénáře milostné zápletky Houstonové a Zelenky. Doktor dal ruku k otvíracímu tlačítku a otočil se na ni.
- "Tlak?"
- "V pořádku, jen je tam trochu zima, zatím jsme nevyrovnali teplotu, je tam 11 stupňů..."
- "Snad to přežijem," odvětil Zelenka a stiskl tlačítko. Dveře se s trhnutím spustili dolu a oba doktoři vyšli ven. Zezadu se ještě ozval Brooksův hlas:
- "Kelermane, Hamski, jdete s námi." A vyšel ven za nimi. Zatím, co se čekalo na oba vojáky, pozornost všech si získalo to, co bylo vidět skrz šedivý štít. Byl to otevřený pohled na část trupu lodi v Hyper prostoru. Mariňáci vyšli ven a začali na to zírat také. Po chvíli si Zelenka uvědomil situaci a po mírnějším odkašlání pobídl ostatní, aby se vrátili k práci. Všichni se zastavili na okraji díry a dívali se dovnitř, přitom odfukovali páry horkého vzduchu.
- "Co teď?" Zeptal se major dívající se kamsi dolu na zjizvenou podlahu přímo pod trhlinou v plátování trupu.
- "No uvnitř by pravděpodobně neměla být gravitace..."
- "No, neřek bych, že lítám, ale možná jsem si něčeho nevšiml," poznamenal sarkasticky Brooks a podíval se na doktora s výrazem "tak vysvětluj".
- "To je magnetickým polem z Jumperu, které jsem tu rozšířil, než to prohlédneme. Nefunguje ale ve spodním patře, které nevypadá zas tak dobře, aby fungovalo to lodní..." Major udělal divnou grimasu ve výrazu přemýšlení a řekl:
- "Takže...?" V tom ale mladá nenápadná doktorka, stojící vedle doktora Zelenky na druhou stranu od Brookse, vytáhla z horní přední kapsy svých černých vojenských kalhot minci. Natáhla ruku a pustila ji dovnitř, aby rozpory vyřešila. Padala dolu jako v normální gravitaci a také úplně normálně cinkla při dopadu o podlahu pod nimi. Houstonová se otočila na velitele a spustila:
- "Takže máte nějaký žebřík či provaz nebo něco jiného pomocí čehož by jsme se dostali dolů?" Major se bez reakce rovnou otočil za sebe ke svým mužům.
- "Běžte přinést provazový žebřík a další výbavu pro sestup dolu."
- "Rozkaz, pane," odpověděli jednohlasně a odběhli dovnitř.

09:01 - Atlantis

Sam sledovala návrat týmu majora Lornea z bezpečí dobře umístěné řídící místnosti. Mariňáci spolu s týmem v tmavě šedém se postupně dostávali bránu dovnitř, kde ještě doznívali výstřely z jejich zbraní. Jednoho vojáka sice skrz bránu zasáhla rána ze Stuneru, ale všichni se dostali zpátky bez vážnějšího zranění a dokonce i Zelenkův Pozemní skener. Štít na bráně se spustil, párkrát ještě zazářil, než se brána v klidu vypnula.
Sam seběhla dolů za majorem, který se právě na něco ptal doktora vedle něj.
- "Jak jste na tom majore?"
- "Dobře plukovníku, zvládli jsme to sice tak-tak, už dokonce začal přilétat křižník, ale díky podpoře od Vás jsme se mohli rychle dostat pryč..."
- "OK, běžte na ošetřovnu a pak se mi hlašte tady, bude Vás ještě potřeba." Vedle ní zrovna procházel doktor, vyslaný s Lornem na tuto misi.
- "Doktore," oslovila ho, "dobrá práce..." On se s udiveným výrazem ohlédl a řekl:
- "Děkuji plukovníku..." Sam pokývla, podívala se na majora a potom se otočila a vrátila se zpátky do kontrolní místnosti.
- "Seržante, vytočte souřadnice planety, kam šli Podplukovník Sheppard a doktor McKay."
- "Ano, madam." Odvětil Chuck a rychle vyťukal souřadnice do DHD vedle sebe. Ševrony začali zapadat jeden po druhém a brána se vzápětí spustila. On pohlédl na velící, co bude dál. Ona poklepala na svou vysílačku a kontaktovala Johna.
- "Johne, Rodney, jak jste na tom?" Z druhé strany se ozvalo zapraskání a pak hlas pilota malého plavidla.
- "Plukovník, chystali jsme se k Vám, jakmile bude volno, ale teď před chvilkou Jumper zachytil nějaký slabý signál na orbitě sousední planety. A McKay si myslí, že je to nejspíš nějaká loď..."
- "Že je to určitě nějaká loď..." přerušil Johna Rodney, aby to upřesnil podle svého.
- "Dobrá, jestli to chcete ověřit, tak leťte, ale zamaskovaní a dávám Vám maximálně půl hodiny, než si Vás zavolám zpátky. Pak, když nic nezjistíte okamžitě přiletíte zpátky..."
- "Ano mami," odpověděl McKay sarkasticky.
- "Rozumíme," upřesňoval tentokrát zase Sheppard.
- "Dobrá, leťte," otočila se na Chucka, "Vypněte to..."
- "Rozkaz, madam."
- "A seržante," řekla, když se zastavila na cestě do své kanceláře.
- "Ano madam...?"
- "Připravte mi, co nejrychleji shrnutí všech nejdůležitějších technických informací za poslední dvě hodiny. Pak mi dejte vědět a kontaktujeme SGC." Chuck souhlasně pokývnul a ona mohla jít připravit svoje hlášení pro IOA.

08:59 - Vesmírný prostor orbita Černé díry v Galaxii Pegasus, Daedalus

- "Pane, chce s Vámi mluvit šéf-inženýr kapitán Darsey," oznamoval major zakaboněnému Caldwellovi, který si typicky podpíral pěstí svoji bradu. Pohlédl na majora a napřímil hlavu.
- "Přepojte mi ho." Major ani neodpovídal a hned aktivoval reproduktory.
- "Kapitáne, co pro mě máte?" Začal Caldwell.
- "Plukovníku, podle posledních hlášení ze senzorů si myslím, že jsme schopni určit přesnou cílovou lokaci sledované lodi... Samozřejmě pokud po pár světelných letech nevyskočí a nezmění směr..."
- "Dobrá, proč jsme to ještě neudělali?"
- "V tom to je plukovníku, musíme znovu skočit do Hyper prostoru za nimi..."
- "Jaký je v tom problém..."
- "No plukovníku, jistě už Vám taktický důstojník hlásil, že mají neobvyklou rychlost?"
- "No, kdyby to nešlo, tak tu o tom asi nemluvíme...?"
- "No, díky ZPM všechny tři lodě musí cestovat jedním oknem, aby nemuseli mít tři ZPM. A my v případě dobrého skenu musíme taky, to že cestují takhle to dělá možným i když už jsou trochu před námi..."
- "A jak toho chcete dosáhnout bez ZPM?"
- "No myslím si, že na krátkou vzdálenost to bez něj možné je, jednou už Daedalus takovou situaci myslím zažil...?"
- "Jo na to si pamatuju, Hermiod upravil výkon našich Hyper motorů. Ale riskovali jsme vyhoření motorů..."
- "No popravdě pane, byli dost poničené, ale to je teď vedlejší. Pokud to my zkusíme, tak motory určitě vyhoří..."
- "Jestli se mě k tomuto plánu snažíte přimět, tak Vám to zatím moc nejde..."
- "No pane, já doufám, že se nám to podaří zjistit, než se to stane. Kdykoliv potom pro nás můžou poslat Apollo, až se vrátí z Mléčné Dráhy. Je ale jen na Vás, jestli chcete riskovat, že naše loď uvízne bez Hyper motorů daleko za hranicí Galaxie Pegasus." Caldwell těžce oddychl a po přemýšlení rozhodl.
- "Dobře kapitáne, udělejte, co je nezbytné. Jestli to opravdu něco přinese, stojí to za to..." Plukovník otočil hlavu doleva na kormidelníka.
- "Poručíku, až bude strojovna připravená, vemte nás do Hyper prostoru podle pokynů kapitána Darseyho."
- "Rozkaz pane."
- "Majore," řekl Caldwell zase na druhou stranu muži za pultem, "Ukažte mi kam až sahá náš dosah subprostorové komunikace s Atlantis." Major na obrazovce v průzoru před nimi zobrazil mapku s kruhy označující modře - hranici galaxie, zeleně - dosah komunikačních vysílačů a bílou tečkou malý Daedalus na kraji té modré. Zelená byla naštěstí ještě několik světelných let směrem ven z galaxie od Daedala.

09:09 - Atlantis

Carterová dopisovala hlášení v notebooku, až ji udivilo kolik toho bylo, i když to šlo dost rychle. Od psaní ji vyrušil příchozí zvuk šouravé chůze. Pohlédla ke dveřím a zahlédla majora Lornea.
- "Plukovníku, můžu se nahlásit zpět do služby. Jinak doktorka Kellerová tvrdí, že ten mariňák z podpůrného týmu bude v pořádku."
- "To jsem ráda," na chvíli znovu sklopila pohled, ale všimla si, že tam Lorne stále stojí.
- "Je to všechno majore?"
- "Ne není, v řídící místnosti máte na drátě plukovníka Caldwella z Daedala. Měla by jste si s ním promluvit osobně."
- "Dobrá," řekla a zavřela svůj laptop, se kterým pak vyrazila rovnou za Lornem. Na místě už stál před hlavní obrazovkou Chuck. Uviděl plukovníka Carterovou a šel si sednout na své místo. Sam s majorem přišli na dohled k velkému LCD.
- "Plukovníku," oslovila Carterová Caldwella na displayi.
- "Plukovníku Carterová. Chtěl jsem Vás informovat, mimo jiné o úspěšném vyslání výsadku a o velké pravděpodobnosti, že i úspěšně přistál."
- "To ráda slyším..."
- "Jinak jsme zjistili, že sledované lodě míří velkou rychlostí do Mléčné Dráhy. Předběžné odhady ukazují, že tam budou asi za necelých pět hodin. My jsme se je vydali na krátko sledovat. Díky úpravám, provedených na Hyper motorech, jsme je mohli dohnat a vstupem do jejich okna zanedlouho určíme polohu jejich cílové destinace. Ovšem musíme se držet mimo jejich dosah, aby místo záměrně nezměnili. Proto nám měření ještě nějakou chvíli zaberou..."
- "Odvážný plán, ale nebojíte se, že by vaše Hyper prostorové generátory mohli vyhořet?"
- "Ne, můj šéf-inženýr mi to garantoval asi na 99,999%..."
- "To by odpovídalo..."
- "Doufáme jen, že to stačíme zaměřit, než se to stane..."
- "Rozumím plukovníku. Jak jste na tom s měřeními?" Caldwellův taktický důstojník reagoval bez pobídnutí a rychle do přenosu nahlásil:
- "Zatím 62%, plukovníku..."
- "Slyšela jste?" Ujistil se plukovník vedle něj.
- "Ano, dělejte, co můžete..." Velmi krátkou chvíli po této větě se znovu ohlásil major, tentokrát to ale slyšel jenom Caldwell, který se ještě pro jistotu ohnul doleva, aby se na to nejspíš podíval sám. Na okamžik mu hlava zmizela ze záběru, ale pak se vrátila se starostlivějším obličejem než předtím.
- "Plukovníku, obávám se, že od vyhoření motorů nás dělí pouze pár sekund, pro jistotu vyskočíme, aby jsme předešli nehodám." Caldwell vedle sebe na obrazovce pokývnul. Po malém trhnutí obrazu a jeho celém krátkém osvětlení, výskokem, se plukovníkův taktický znovu ozval. Plukovník si jeho hlášení vyslechl, něco mu polohlasně sdělil a otočil se znovu do obrazu.
- "Plukovníku, zaměřili jsme nejužší oblast, jakou jsme mohli. Dokončili jsme měření na 64%ech a odesíláme Vám získaná data." Carterová pohlédla na Chucka a ten obvyklým kývavým způsobem odvětil, že zaznamenal příchozí data.
- "Také jsem obdržel hlášení z paluby, že byl v místnosti s generátory Hyper prostoru zaznamenán malý požár, který však nijak více neohrožuje posádku ani loď. Až se vrátí Apollo zřejmě budeme potřebovat jeho pomoc." Sam si mezitím přešla za seržantovu konzoli a shlédla vytyčenou oblast. Po dokončení plukovníkova hlášení k němu zvedla hlavu a spustila:
- "Dělali jste, co jste mohli plukovníku. Ze získaných dat jsme zjistili, že se v oblasti nachází čtyři planety s bránou a také Super brána!" Na poslední sousloví dodala důraz a po vyřknutí se šibalsky usmála.
- "Vypadá to nadějně, plukovníku, přenechám Vám s radostí kontaktování SGC a IOA."
- "To věřím plukovníku... Carterová konec."
- "Caldwell konec." Jeho hlavu na obrazovce vystřídal znak atlantské expedice. Sam zaměřila svou pozornost na majora, stojící nemluvně vedle ní.
- "Majore, můžete zatím jít pomoct Rononovi s vyslýcháním, ohodnoťte to a když tak nasaďte tvrdší metody, dělejte co uznáte za vhodné, až to vyřídím se Zemí, přijdu za Vámi."
- "Rozkaz, plukovníku," řekl a vydal se do cel.
- "Seržante, máte pro mě to informační hlášení?"
- "Jistě, můžete si to ještě zkontrolovat..."
- "Jen se na to kouknu, musíme co nejrychleji kontaktovat Zemi."
- "Samozřejmě madam, tady jsou ty informace," ukázal na notebook nalevo od něj na jeho terminálu.
- "Skvěle, začněte s vytáčením SGC, kontaktujte je a zavolejte mi generála Landryho..."
- "Ano madam..." Začal cvakat tlačítka na DHD a Sam přešla k jeho laptopu, aby se ze stoje mohla kouknout na jeho hlášení. Zabrala se plně do své práce a okolní zvuky vnímala jen jako šum. Nezdálo se ji tam nic špatného a Chuck na ni již začal mluvit:
- "Madam, máte generála na příjmu..."
- "Na obrazovku," rozkázala a napřímila se. Vzápětí se tak stalo a ona uviděla známou tvář jejího bývalého velícího.
- "Generále Landry..."
- "Plukovníku Carterová," řekl s úsměvem generál. Pak ale zvážněl a přešel k věci.
- "Seržant mi říkal, že máte něco důležitého týkající se národní bezpečnosti...?"
- "Bohužel ano pane," oddechla si na kuráž a pokračovala, "Po příchodu pana Woolseyho, jsme s našimi "Antiky" vyjednali dohodu: Informace z databáze Atlantis za jejich ZPM. Došlo k předání při kterém jsem, ale tušila zradu, protože jsem poznala starý dobrý goa´uldský datový krystal.Otestovala jsem si je jednoduchým souslovím, které bylo zároveň Antické sousloví. Takže by to jako Antikové museli být schopni přeložit."
- "Ale nebyli..."
- "Ano. Hned potom, jsem zavolala ochranku, ale jejich reakce byla rychlejší a odněkud vytáhli malé za´targské zbraně. Těmi se jim beze ztrát podařilo postřílet 6 mužů z bezpečnostního týmu. Zajali pana Woolseyho, vzali si svoje ZPM a pod pohrůžkou zabití mých lidí a pana Woolseyho donutili mě vydat jim jejich datový krystal se staženými informacemi. Předtím, než je naše týmy stačili zneškodnit, použili Azgardský transportní paprsek k útěku na jejich loď. Zůstal pouze jeden, kterého se podařilo zasáhnout těsně před přenosem. Jejich Hatak na oběžné dráze se mezitím odmaskoval a napadl nechráněný Daedalus. Ten pak sice úspěšně napadl Hatak, ale zmizeli jim s antickým křižníkem, na který mířil transportní paprsek. Daedalus potom při sledování zachytil komunikační přenos, ze kterého jsme zjistili, že se chystají setkat se svými "lidmi" a pokračovat dál do Mléčné Dráhy. Kvůli stálému rušení našich senzorů jsme se museli spolehnout na senzory Daedala, při hledání cílové lokace, odkud nejspíše pokračují dál. Ze všech dostupných informací jsme došli k názoru, že chtějí nejspíše vytvořit genovou terapii a ovládnout nechráněné lodě v Galaxii Orijů. Rozhodla jsem se tedy vymyslet plán, jak je s našimi možnostmi zastavit. Jako nejlepší jsem viděla ten, vyslat výsadek v Jumperu na jejich antický křižník. Díky důvtipu našich vědců se nám potom podařilo detekovat zbylé lodě, se kterými komunikovali. Vyslali jsme tedy Jumper s potřebným vybavením, který jsme rychle nalodili na Daedalus. Ten pak po výskoku zaútočil na nepřátelské lodě - dva Hataky a nově příchozí Auroru. Úspěšně vyslali výsadek, který pak s velkou pravděpodobností přistál. Lodě potom, ještě před účinným zásahem přenesli několika paprsky něco z antického křižníku na Hataky a za pomoci jejich ZPM vstoupili do jednoho okna směr Mléčná Dráha. Daedalus za nimi potom ještě vstoupil, aby je sledoval na hranicích možností jejich Hyper motorů. Chtěli tak zjistit přibližnou cílovou lokaci jejich tunelu. Jejich hyper motory ale vyhořeli dříve než přesnější informace získali, takže máme pouze přibližnou oblast doletu. V ní je ale něco, co potvrdilo naše předchozí domněnky - v oblasti leží Orijská Super brána."
- "To co mi tu říkáte není vůbec potěšující a se všemi důkazy, co máte si myslím, že máte nejspíše pravdu. Jinak jak velká je pravděpodobnost, že to byli goa ´uldi?"
- "Bohužel takhle možnost se zatím nabízí nejvíc. V jejich Jumperu byl nalezeny zaty a nějaký goa´uldský granát. Pak i podle toho krystalu a všech informací, které mohli mít... Nevím jistější si budeme, až nechám našeho zajatce z jejich řad podrobit testům na goa´uldksého symbionta."
- "Bylo by to dobré udělat, co nejdřív. Já teď kontaktuji prezidenta a národní obranu. Není to ale nejlepší doba na invazi. Je neděle ráno a Odyssea kotví v Oblasti 51, kde na ni ještě vědci pracují kvůli vyjmutí Azgardského paměťového jádra. Prezident rozhodl, že je příliš nebezpečné nechávat všechny vědomosti a klíč k našemu pokroku v jedné lodi."
- "Jistě pane..."
- "Ohlaste se za..." zvedl ruku a podíval se na zápěstí, "V celou hodinu. Poskytnu Vám stanovisko prezidenta a IOA."
- "Rozkaz, pane..."
- "Zatím nashle, Sam..."
- "Na shledanou, pane..." Sam se otočila na Chucka a promluvila:
- "Můžete to zavřít..."

09:14 - Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Aurora, Poškozená chodba

Všichni tři (Brooks, Zelenka, Houstonová) už byli dole v temné chodbě. Doktor Zelenka svítil baterkou na spuštěné vybavení a hledal v něm to svoje. Doktorka vedle něj taky něco hrabala v kupě. Brooks zatím přejížděl po zdech světlem ze své baterky umístěné na P90ce. Ohlédl se na doktory, kteří už vstávali a vypadali, že půjdou. Konečně už jim všem neustále nešla pára od pusy, protože se podařilo sem z Jumperu napumpovat i vyšší teplotu vzduchu. Zařadili se za majora a s ním v rojnici postupovali vpřed. Chodba před nimi společně osvícená třemi baterkami, byla v odstínech šedi a modře na podlaze. Po pár metrech došli k přepážce, která nevykazovala žádná velká vnější poškození. Ovšem ovládací panel k nim evidentně nešel. Brooks zůstal stát asi tři metry přede dveřmi a otočil se dozadu, kde se v tmavé chodbě vyjímal kužel bílého světla osvětlující podlahu skrz díru. Doktor Zelenka přešel k panelu, nechal ležet velkou svítilnu kousek od sebe, aby mu osvětlovala terminál. Při klekl u zdi a začal prsty objíždět panel, aby ho mohl vyjmout. Doktorka se postavila nalevo od něj a posvítila mu malou baterkou přímo na práci. Zelenka na ni krátce pohlédl a pak odpojil panel o rámu a položil ho na zem. Před očima se mu objevil jeho tablet, který položil, když si klekal. Přijal ho od doktorky a začal ho připojovat ke skleněným panelům. Poklepal párkrát na tablet a panel rozsvítil modrým jasným světlem.
- "Dobrá práce doktore," poblahopřála doktorka kolegovi a začala připojovat i svůj počítač.
- "Díky, doktorko..." Chtěl pokračovat Zelenka, ale přerušil ho velký stín, který na něho dopadl. Zvedl hlavu a zahlédl tmavou zezadu osvětlenou postavu.
- "Jak to vidíte doktore, pohnete s tím?" Zeptala se postava a odhalila majora z Daedala. Zelenka se zahleděl do panelu a pravil:
- "Po zapojení tabletů vypadají panely v pořádku, začnu s vytvářením vyřazovacího programu, který zabezpečí bezpečnostní systémy. Pak budu moci teprve otevřít dveře skrze ovládací panel..."
- "To si nemyslím doktore," oponovala náhle doktorka. Oba se na ni nevěřícně podívali, aby jim vysvětlila, proč.
- "Koukněte se na ten panel ještě jednou, jsem zrovna u otvíracích protokolů dveří a hlásí, že je zařízení otvírající dveře nefunkční."
- "Takže se jimi budeme muset prořezat?" Zeptal se Brooks.
- "To pravděpodobně ne," připojil se zase doktor s hlavou ponořenou do plochého displaye počítače.
- "Bude stačit jen vypnout blokovací mechanismus, který nejspíše vyřadíme společně s bezpečnostními protokoly. Pak bude stačit pomocí páčidel dveře odtáhnout..."
- "Pude to vůbec, ty dveře mi připadají dost mohutně..."
- "Lehčí bude je rozřezat," uvedla to na pravou míru Houstonová.
- "Dobrá, až budete dokončovat, nechám Vám sem přitáhnout autogen. Kolik odhadujete, že Vám to zabere času?"
- "Nejspíše," začal Zelenka a pro jistotu se ohlédl na tablet, "Kolem 40ti minut..."
- "Spíš 42," doplnila doktorka.
- "Dobře, tři čtvrtě hodiny." Rozhodl nakonec Brooks, otočil se na podpatku a vyrazil k provazům, aby vylezl nahoru k Jumperu.

09:20 - Atlantis

Tmavá široká místnost, uvnitř antická štítová klec. Otevřená, u dveří stojí dva vojáci se Stunery a P90kami na vestách. Uvnitř klece byl tmavý obdélníkový stůl postavený širší stranou k místnosti. U něj seděl rozvaleně muž s tmavými rozcuchanými vlasy, který na sobě měl světlou antickou uniformu. Od vězně nalevo stál Ronon s rukama složenýma na hrudi. Nechával teď volnou ruku humánnějším způsobům majora Lornea. Ten právě stál s pažemi v bok v černém krátkém tričku. Byl přímo naproti neznámému muži a zamračeně na něho koukal. Rozmýšlel se, jaký způsob mučení nebo-li nutného získávání informací má zvolit.
Za zády se mu najednou objevila Sam. Ronon zbystřil a sledoval jak se blíží k Lorneovy s jednou rukou za zády. Když byla u něj, major si ji všiml a otočil se k ní.
- "Madam...?"
- "Bude muset na ošetřovnu, dovolíte...?" Řekla a udělala krok vpřed, aby ji Lorne nevadil. To už si on všiml Stuneru za jejími zády. I Ronon už neměl tak suverénní postoj, teď už čekal, s rukou připravenou u zbraně, co se bude dít. Sam zvedla ruku a namířila Stuner na zadrženého muže. On se během toho jen letmo díval po okolí a až do této chvíle si ji nevšímal. Pak zvedl hlavu a jeho obličej znejistěl. Sam se usmála, aby jeho nejistotu ještě umocnila a pak ho střelila přímo do hlavy. Bílý výboj po něm proběhl a on se sesunul po kraji stolu na zem. Carterová se otočila za sebe, na Lornea, který to jen nevěřícně sledoval.
- "Odvezte ho na ošetřovnu, ať můžou provést tělní sken."
- "Jistě madam," odpověděli poslušně vojáci za majorem, obešli ho a chopili se muže.
- "Vyslýchání nemá velkou cenu, pokud má v těle symbionta. Pokud nemá, můžeme pokračovat jako u člověka. Pokud má, tak ho nejprve musíme vyjmout," vysvětlila oběma mužům do teď pověřeným vyslýcháním.
- "A proč jste to udělala zrovna takhle? Mohla jste nám to přece říct..." Divil se Lorne.
- "Pro případ, že v sobě symbionta nemá, tak ho to utvrdí v nejistotě..."
- "Chápu..."
- "Půjdeme?" Pobídla je a ukázala rukou k východu.

09:23 - Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Aurora, Poškozená chodba

Zelenka cvakal do tabletu, který měl usazený v klíně svého tureckého sedu. Byl opřený o zeď vedle přepážky a svítícího panelu. Doktorka Houstonová ležela kousek od něj hlavou ke dveřím a nohami do chodby. Počítač držela nad sebou a klepala na něj speciálním perem.
- "Takže... ehm," snažil se Radek znovu začít nějakou konverzaci.
- "Takže...?" ozvalo se od ní.
- "No... kde jste vlastně pracovala před Daedalem, nebo je to vaše první zaměstnání po škole?"
- "No tak různě, zkoušela jsem to nejdřív u Vás na Atlantis..."
- "Vážně, moc si vás nepamatuju a myslím si, že někoho jako vy bych jen tak nezapomněl..."
- "Ou, lichotíte mi... No popravdě já si Vás taky nepamatuju, ale je to možná tím, že mě doktor McKay, po pár dnech vyslání expedice na Atlantis, nechal převelet zpátky na zem..."
- "No to on dělá často, ale proč zrovna vy, jestli jste pravá ruka šéf-inženýra, tak asi nebudete nějaké nemehlo...?"
- "No po mém příchodu nikdo neměl moc velké zkušenosti s antickými technologiemi na Atlantis, byli to první týdny expedice v mezinárodním složení..."
- "Jo to si pamatuju, já sám jsem měl štěstí, že se McKayovi moc nechtělo zkoumat Jumpery a nepletl se mi, tedy ze začátku, do práce."
- "No to já ne, dělala jsem s ním na ovládacích panelech v laborce a usmažila jsem panel..."
- "Ou..."
- "Jo přesně, tak mě seřval a poslal s negativním ohodnocením domů při první příležitosti. Vzala jsem teda práci v oblasti 51 a potom, co jsme přišli o azgardské techniky na BC-304kách. Vzala jsem nabídku dělat vrchního technika tam."
- "Nakonec jste nedopadla tak špatně..."
- "Ne to zas ne. Hlavně že jsem nebyla ve stínu velkých hvězd jako vy nebo doktor McKay..."
- "Hvězd? Teď zas lichotíte vy mě," říkal s úsměvem Radek. Docela ho to povzbudilo v práci, tak si ani moc nevšiml, že dolu slézá někdo jiný. Až když se ozvala rána seskoku vojenských bot na zem z provazu, tak se teprve rychle odtrhl od práce. Zaostřil a rozeznal mladého pilota Jumperu, jak otvírá pusu.
- "Přišel jsem se na Vás podívat doktore, jestli Vás tady doktorka nějak nerozptyluje... A taky jsem chtěl mít klid, protože si Brooks udělal z moji kabiny lehárnu a teď tam řeže dříví. O těch hlučnejch mariňácích ani nemluvně..." Oba ho nevěřícně, dalo by se říct s otevřenou pusou, sledovali a moc nechápali o čem tu vlastně mluví.
- "Dobře, sednu si sem a budu z ticha... Možná," dodal polohlasně a sednul si kousek od nich naproti doktoru Zelenkovi. Vytáhl z kapsy nějaké sušenky a začal je "drtit" jednu za druhou. Doktor Zelenka se to snažil chvíli ignorovat, ale pak se na něj po "McKayovsku" utrhnul, zatím jenom pohledem. Kapitán to zaregistroval a prohlásil:
- "Chcete taky doktore?" otočil hlavu doleva, "Doktorko?"
- "Ne nechci, nemůžete jíst potišejc?" Caine zvedl jedno obočí a druhé přitáhl ve svém typickém pohledu "proč?".
- "Dobře, snim to jindy," řekl a začal mačkat poloprázdný obal.
- "Ne to nemusíte, stačí jíst míň nahlas..." Uvědomoval si Radek svoje předešlá slova. Pomyslel si, že začíná být jako Rodney. Naštvalo ho to, tak se znovu snažil více soustředit na práci.
- "V pořádku doktore," pokusil se o široký zavřený úsměv a strčil papírek zpátky do kapsy. Doktor ho začal po chvíli sledovat, jak tam tak kolem sebe zírá, pak se chtěl dát zase do práce, ale všechny náhle vyrušil "capkavý" zvuk odněkud shora. Všichni zvedli pohledy někam k velkému otvoru ve stropě a hledali, co to asi mohlo být.
- "Krysy?" Navrhl jako vysvětlení Caine.
- "To těžko, nebyla tu atmosféra, nic by tu nepřežilo, ani ve ventilačce ne, byla zablokovaná..." Vysvětloval Radek. Zvuk se teď ozval znovu, tentokrát blíže k nim. Na strop zasvítila baterka. Radek sklopil zrak a zahlédl, teď už sedící, kolegyni z Daedala, jak svojí malou baterkou zaměřuje místo, odkud vyšel zvuk.
- "Támhle to je," prohlásila jistě a začala vstávat. Doktor si stoupl taky a s ní zamířil pod ono podezřelé místo. Caine je pobaveně sledoval ze zdola. Teď byli už přímo před ním a jemu se naskytl pohled na zadní část černého úboru mladé doktorky. S ještě pobavenějším výrazem si ji v klidu prohlížel, zatímco oni zírali někam nahoru.
- "Vidíte někdo něco?" Ptal se Radek.
- "Nevím, asi je to pryč," konstatovala Houstonová stále zírajíc vzhůru. Právě se chtěl do diskuze připojit i Caine, chtěl říct něco jako, že už vidí pořádný kousek, nebo něco takového, ale byl vyrušen tím záhadným zvukem, který byl o mnoho silnější a byl přímo za jeho zády.
- "Fuj! FUJ!" Vyhrkl a rychle se snažil odvalit od zdi. Oba doktoři ho sledovali, jak tam pod nimi leží a kontroluje si rukou záda. Pak zvedl hlavu a povídá:
- "Přísahal bych, že sem cejtil, jak mi něco přeběhlo po zádech..." Nevěřícně se na něho podívali a zamířili svítilnami někde na místo, kde měl záda. Zvuky se začínali ozývat znovu, tentokrát ale o kousek dál ve stejné výšce ve zdi. Hned tam přejeli baterkou a jak se zvuky ozývali blíže přepážce, tak je sledovali bílým kuželem světla. Pak se náhle ozval silný mužský hlas, který je všechny v hodině největšího napětí dokonale vylekal.
- "Hej!" zasmál se, byl to Brooks a volal na ně shora skrz díru, "Kluci říkali, že tu viděli krysu, tak se nelekejte..."
- "Pozdě..." Odsekl Caine, aby narazil na způsob varování.
- "Cože?" Optal se Brooks, aby se ujistil o tónu, kterým s ním mluvil.
- "Nic pane, ta krysa tu někde běhá..."
- "Nejspíše skulinami v obvodech," objasnil Zelenka.
- "Chlapci," ozvala se Houstonová odněkud zezadu, otočili se a zahlédli ji, jak svítí na roh zdi a přepážky, "Poďte se na něco kouknout..." Oba přešli blíž k ní, ona otočila hlavu k nim a spustila:
- "Ta krysa právě dělá to, o co mi se snažíme už nějakou chvíli..." Oba vyslali nechápavé pohledy.
- "Právě překonává přepážku, slyším ji už dost málo, z toho to odvozuju..."
- "Co když třeba jenom odlezla někam dolu..." Chtěl ji znejistit Caine.
- "Nebo nahoru..." Navrhl Radek. Všechny ale přerušil následující nepříjemný zvuk. Doktorka se zašklebila, krátce pohlédla ke dveří. Pak konstatovala:
- "Štít..." Měla pohled, jako když najde krysu rozmáčknutou v pastičce.
- "Jo..." Řekl Radek stejným způsobem a výrazem jako ona.
- "Co kdyby jsme šli zase něco dělat," navrhla Ashley.
- "Dobrej nápad," ozvalo se od Zelenky, který už zvedal svůj tablet.

09:35 - Sluneční systém planety P2C-527, Jumper

- "Jak dlouho ještě," ptal se Rodney, sedící s tabletem na klíně řídícího Johna. Ten si jen oddychl a zopakoval to, co předtím.
- "Ještě pět minut Rodney..."
- "Jo, jo, to jsi říkal před pěti minutama taky a před dalšíma deseti jak by smet. Začínám si myslet, že jsou motory Jumperu dost pomalý."
- "Jako by ti to najednou začalo vadit..."
- "Nebuď sarkastický, víš..." Rodneyho přerušilo nové hlášení na hlavní obrazovce. John se rychle chopil slova hlásiče, aby nemusel poslouchat, co chce McKay říct.
- "Právě jsme dorazili na oběžnou dráhu sousední planety P3W-???... no prostě její sousední planety..."
- "Můžeš si ušetřit slova. Vím, co se tam píše... ‚Bacha je tam cizí loď, která je dost poškozená a vypouští vzduch, takže mějte maximální respekt‘." Dořekl sarkasticky Rodney. Po chvíli nemluvné cesty vyběhlo další hlášení, že někdo aktivoval bránu na sousední planetě. Hned na to se ozvala Carterová:
- "Rodney, Johne, jak jste na tom, hodina uplynula..."
- "Vlastně uplynula už před 5 minutami..."
- "McKayi... Co? Máte něco?"
- "Jo zachytili jsme tu loď a až se tam Sheppardovým 'oblíbeným' Jumperem dostaneme, poskytnu ti taky nějaké informativnější hlášení."
- "Dobře, ozvěte se, co nejdřív... "

09:37

Jumper konečně dorazil na místo určení a oběma cestujícím v kokpitu malého plavidla se naskytl pohled na velkou šedou poničenou loď plující vesmírem obklopenou malými troskami.
- "To je loď Cestovatelů, ne?" Zeptal se nevěřícně Rodney a s otevřenou pusou si prohlížel kusy oceli kolem nich.
- "Jo nejspíš měli neplánovanou návštěvu. Otázkou je, proč se s námi ještě nespojili..."
- "Třeba tam není ta tvoje 'sexy' mimozemšťanka a proto s námi nemluví."
- "To ne... Kdyby tvoje loď měla v trupu díry a unikal by z ní vzduch, tak by jsi taky nezkusil volat o pomoc každého, kdo není Wraith?"
- "No já bych si z toho pomoh sám..." Rozevřel od ucha k uchu svůj úsměv Rodney.
- "No jo, tak kdyby jsi tam nebyl ty...?"
- "Tak by mě to bylo jedno..."
- "A kdyby ne...?"
- "No dobře, tak chtěj ale nemůžou, co teď?"
- "No začnem tím, že se nějak dostanem dovnitř, od toho jsi tu ty...?"
- "To je jednoduchý, prostě vystřel díru v trupu a zaleť dovnitř," řekl samolibě Rodney, ale přitom ve skutečnosti už přemýšlel, jak na to. John se na něj otočil a jedním pohledem si vyžádal lepší odpověď.
- "Dobře, tak nás vem k jejich vratům uvidíme, co budem moct... Když jim nejde komunikace, tak snad dokážou otevřít vrata."

09:40

Dveře se po jejich přiblížení ke spodku lodě začali pomalu otevírat posuvným pohybem do stran. John klidně zaletěl s Jumperem až dovnitř, kde se hned po překonání neviditelné bariéry, představující normálně posuvná vrata, spustil štít. Loď na něj dosedla a ze dveří se vyšla Larin s dvěma svými osobními strážci. Sheppard ji s McKayem za zády rychle vylezl vstříc. Obě gorily na ně okamžitě začali mířit zbraněmi.
- "Ahoj Larin," začal John s falešným úsměvem na oba odporné svalovce.
- "Shepparde, nerada to říkám, ale okolnosti zapříčinily, že tě ráda vidím."
- "To mě těší..."
- "A kdo je to tam za tebou?" Sheppard se krátce ohlédl a chtěl Rodneyho představit, ale McKay to dříve provedl sám.
- "Rodney McKay, doktor Rodney McKay," hned natáhl Larin ruku vedle Shepparda. Strážci na to ale reagovali tak, že Rodneyho popadli za ruku a stočili mu jí do krajní polohy za zády. Rodney zaskučel, když mu gorily ruku vzápětí pustili.
- "Vidíš Rodney, to je ta tvoje vtíravost..." Vysmál se mu do obličeje a pak se s kamennou tváří vrátil pohledem k Larin.
- "Takže, co se stalo s vaší lodí?"
- "Tady ne. Řeknu ti to cestou, pojďte s námi na můstek." Oba strážci jim zbraněmi naznačili aby ji následovali. Celá skupinka se dala do pohybu.
Postupovali šedou chodbou, John šel vpředu kousek za Larin následován Rodneym, kterého doprovázely gorily.
- "Bylo to dnes brzy ráno. S naším antickým křižníkem jsme kotvili na orbitě jedné planety bez hvězdné brány. Naši lidé dole sbírali nějaké ovoce a některé lodě byly na povrchu také opravovány. Prostě, po skoncování s... s replikátory. Tak jim říkáte, ne? No řekněme, že jsme na chvíli omezili naši opatrnost a chtěli dát našim lidem nějakou odměnu po té velké bitvě. Už jsme potřebovali zakotvit. A po jednom dni a noci na orbitě nás náhle napadli neznámé lodě. Ani nevím, jak je popsat, byli černo zlaté a stříleli kanóny ze spodku trupu, tedy aspoň myslím, že ze spodku. Zničili naše lodě na povrchu z orbity a jednu loď na orbitě - tuhle - vážně poškodili. Zaútočili také na náš antický křižník, kterým jsme jim chtěli vzdorovat. Ale připravili nás o naše slabé štíty dříve, než jsme stačili vystřelit jedinou obrannou střelu, vyslali na naši loď výsadky vojáků ve zvláštní kovové zbroji a se zvláštními podlouhlými zbraněmi. Když už bylo jasné, že loď neubráníme, nechala jsem posádku evakuovat a než jsem loď opustila deaktivovala jsem štítová pole chránící paluby před radiací z Hyper motorů. Pak s ní odletěli a já shromáždila naše lidi na planetě. Opravili jsme částečně i když ne moc těsně tuto loď a chtěli doletět pro pomoc. Ovšem zachytili jsme pár hodin cesty od nás pár Wraithských lodí, které měli očividně namířeno k nám. Všichni jsme se na jednu loď nevešli. Rozhodla jsem se tedy letět nejkratší cestou na Atlantis a cestou jsme zachytili vaši loď u jedné z blízkých planet. Zbytek už znáš..."

09:44 - Atlantis

Sam pozorně poslouchala, co ji John ve vysílačce říká. Čím dál Víc se jim odhalovali děsivé plány neznámých padouchů.
- "Je mi líto Johne, ale s Daedalem jsem mluvila a uvízli nejméně na den na okraji galaxie, takže Vám teď pomoci nemůžou. Apollo je teď na cestě k nám, ale zatím je někde u Midway... Do nejbližších několika hodin Vám nemám jakou loď poskytnout..." Chvíli bylo na druhé straně ticho a pak se John znovu ozval:
- "McKay opraví jejich loď, aby byla schopná letu. Pak vezmeme do jejich hangáru Hvězdnou bránu, aby jsme je na místě mohli vzít k nám..."
- "To by šlo, zvládnete to?"
- "No Rodney..." Chvíli se odmlčel, v pozadí bylo slyšet jak McKay něco říká.
- "Jo, prej Vám připraví seznam vybavení, které nám máte poslat bránou k nám..."
- "OK, můžete. Za jak dlouho se ohlásíte?"
- "Asi za deset minut s tou kocábkou doletíme k bráně."

09:47 - Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Aurora, Poškozená chodba

Dole v chodbě už bylo spuštěné osvětlení, malý pokrok si připsal na konto pracovitý Radek, který za pomoci kolegyně Houstonové, právě prolomil bezpečnostní opatření.
- "Momént... moment... Ano! Systémy prolomeny," hlásil od tabletu Zelenka s výrazem horlivého prvňáčka. Dal tak zelenou Brooksovi a jeho muži s autogenem, aby mohli překonat dveře. Přistavili dvě dlouhé kovové bomby ke dveřím a zažehli plamen. Brooksův muž načal obrýsování první hrany otvoru. Pomalu se vytvářela žhavá stopa vzniklé spáry.

09:43 - Atlantis

Muž na židli s hlavou opřenou o hruď se pomalu probouzel vlivem ostrých světel namířených rovnou na něj. Byli to dvě silné lampy postavené každé v rohu jednoho stolu. Cítil se tak podivně malátný, něco jako při nedostatku cukru v krvi. Chtěl se chytit za hlavu ale ruce měl přivázané, trhl sebou, aby se pokusil se uvolnit. Avšak nešlo to, zaslechl kroky a ve světle předním se objevil ten "kromaňonec" v kůži, co ho předtím hlídal a vyslýchal. Vedle něho se objevil ještě ten druhý voják, který se tu objevil, než přišla ta blondýna, která ho omráčila. Snažil se uspořádat si myšlenky, ale nějak mu to nešlo, nemohl dobře přemýšlet a cítil, jak se mu po těle rozlévá studený pot. Byl hodně vystresovaný, ale nechtěl, aby to poznali. Avšak neovládal své tělo tak jako normálně, viditelný byl na něm každý aspekt jeho myšlení. Chlap předním na něho náhle vykřikl:
- "Pamatuješ si, kde jsi?!" Rozbušilo se mu srdce a v hlavě se zobrazili všechny myšlenky a vzpomínky na události předtím.
- "Zavřeli jste mě sem, drželi mě tu hodinu a pak mě omráčili, víc si nepamatuju..." Ačkoliv to nechtěl, říkal přesně to, co chtěli. Snažil se to nějak blokovat, ale nešlo to, ne zatím.
- "Jak se jmenuješ?!" Nechtěl mluvit, snažil se a chvíli se mu to dařilo. V tom se k němu ohnul druhý muž a začal mu šeptat do ucha.
- "Být tebou, tak mu to řeknu, zatím vypadá trpělivě, ale viděl jsem ho, jak se na tebe chystal. Věř, že poslední, co bys chtěl, je být tu s ním sám..." Stres se dále zvyšoval a on se, ač nechtěl, přinutil k odpovědi.
- "Isaac, ba..." Vší silou se snažil, zavřít si ústa. Nechtěl to říct, hlavně ne tohle slovo. Trénovali ho, na takové situace, musel si jen uspořádat myšlenky, ale šlo to tak těžko. Muž předním ale rychle ztratil trpělivost. Bouchl do stolu před ním a zařval:
- "Dopověz to!!!"
- "Já ne-e, nemůžu!" Pohlédl na muže vedle, něj který se znovu rozhodl, šeptat mu do ouška.
- "Když mu to řekneš, necháme tě být a přineseme ti nějaký jídlo a budeš mít klid, aspoň chvíli. Jestli mu to ale neřekneš, nebude to on, koho se budeš muset bát!" Teď už přitvrdil i Lorne a shodil ho i s židlí na zem. On se nemohl nějak vyprostit, protože byl stále rukama přikovaný k opěradlům. Muž, který byl předtím před ním, odstrčil stůl a vzal do ruky jednu z lamp, načež mu ji dal přímo k obličeji. Neviděl skoro nic a z očí mu začali téct slzy proudem.
- "Řekni to!!!"
- "Jedno slovo, a máš klid. Dělej!" Naléhali pořád.
Nakonec to nevydržel a pod tíhou všech faktorů odpověděl, ale proklínal se za to. Neodpustí mu to...
- "Jsem Isaac, věrný služebník lorda Ba´ala! Stačí?!" Křičel, už nemohl dál, ztratil vědomí.

09:53

Major Lorne zastihl plukovníka Carterovou zrovna v řídící místnosti. Upoutal ji svou přítomností a hned jí ohlásil všechny novinky:
- "Pokročili jsme s výslechem, madam. Nadrogovali jsme ho a po probuzení na něj zatlačili, až nám prozradil, že dělá pro Ba´ala. Teď už není pochyb o tom, že jsou to goa ´uldi."
- "Nevím jestli mě to má těšit nebo naopak," odpověděla zamyšleně Sam. Chvíli polemizovala na toto téma, až se začala vytáčet brána. Počkala na vyšlehnutí nestabilního energetického výru a, po přijmutí řádného ověřovacího kódu, vyšla vstříc příchozím z druhé strany. Jako první se objevil McKay. A vypadalo to, že je zároveň i poslední, protože se brána hned po něm zavřela. Sam se zamračila a spustila:
- "A kde je John?"
- "No řekněme, že po tom ranním útoku jsou naši přátelé už trochu paranoidní, takže si tam Shepparda nechali, abych se určitě vrátil. Jestli dovolíš, rád bych zašel pro to vybavení, jestli chceš můžeš jít semnou?"
- "Dobrá," konstatovala jen a zamířila spolu s ním do pravé chodby.
- "Ale musíš mi s něčím pomoct..."
- "Co to má být?"
- "Jak zastavit šířící se radiaci z generátorů Hyper motorů na antickém křižníku třídy Aurora...?"

no prozatím sou to fakt dost dobrý díly,jenom mě tam zarazila ta krysa

No Zelenku a ostatní by měli odtamtud rychle dostat jinak je zabije radiace proti níž sou Go´auldi a Ja´fové chráněni symbionti.

úžasná povídka - jinak ta krysa mě také trochu zarazila (stejně jako neschopnost Cestovatelské Aurory se ubránit - v BAMSR říkali, že je jako nová nebo tak a proto mě trochu zaráží ten slabý štít ). Ale to už jsou jenom mušky, celkový dojem je velmi, velmi dobrý

Kdy bude další? Už se nemůžu dočkat

No jo, ten útok byl nečekaný a možná že dostali nějaký rány pod štít, jak se "potom" při skenech z Daedala a Atlantis ukázalo... takže možná proto tolik nevydrželi, ale to je fuk. Na každé mé povídce se dá najít nějaká chyba...

jo hodně dobrý....no jestli ta Aurora byla úplně nová, tak proč neměla stínění proti radiaci?.to jenom takovej postřeh k jedné reakce o něco výše....

Tam bylo myslím řečeno "jako nová" a sama Larin v díle, kdy je představili poprvé říkala, že to odstínili silovými poli... Jinak nevím, jak by jsi to chtěl dělat...
Za kladné ohlasy samozřejmě děkuji a doufám, že se mi během zítřka podaří sem další díl dát...
EDIT: Dodávám aspoň spoiler...

Toto je spoiler!!!:

Díl 1x05 Nezvaný host - Uvidíme, co podniknou na Atlantis, aby zabránili brzkému konci mise na ovládnutí Ba´alova antického křižníku... - Dozvíme se, jak je to s Daedalem a možná že být bez Hyper pohonu se vždy nevyplácí... - A na závěr se dočkáme zase nějakého vesmírného boje...

Zdravím všechny
dodávám sem dnes narychlo další díl. Druhou polovinu povídky jsem nekontroloval ani na překlepy ani na jiné chyby, tak mě prosím nekamenujte. Je také možné, že jsem trochu odbil konec, ale snažil jsem se to rychle dokončit, než odjedu pryč.
Budu rád, za každý názor na tenhle díl i na povídku obecně. To by mě vážně zajímalo...

[img][http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/33326626.jpg]http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/33326626.jpg[/img]
STARGATE - 24 hodin
1x05 Nezvaný host (The gate-crasher)

Následující události se odehrávají od 10:00 do 11:00 hodin ráno Greenwichského času (ZULU).

09:57 - Atlantis

- „Takže, abych si to ujasnil celé ještě jednou. Chceš po mě vymyslet, jak s pomocí ovládacího panelu bezpečnostní přepážky spustit sérii přednastavených izolačních štítů v zadní části trupu antického křižníku ovládaného Goa´uldy, bez toho, aby si toho oni na můstku, kde mají přístup ke všem informačním a kontrolním systémům, všimli?“ Přednášel hlasitě McKay a chodil přitom z jedné strany laboratoře na druhou. Jak zhodnocení dokončil musel si sednout, využil toho, aby spustil laptop.
- „Jo, to je přesně to, co po tobě chci...“ Odpověděla nejistě Sam a čekala, co z Rodneyho vypadne.
- „Skrz obyčejnou konzoli u dveří, jo?“ Pokračoval Rodney ve stejném duchu a klepal zuřivě do klávesnice.
- „No, bez vystavení radiace, nebo nebezpečného zvětšení štítu z Jumperu nemají přístup k ničemu jinému.“
- „Hmm,“ vypustil ze sebe nezaujatě Rodney a zobrazil plánek Aurory.
- „Chtěla jsem se poradit s tebou, protože ty jsi můj největší expert na antické technologie a pokud by jsi to nezvládl vymyslet ty, tak už nevím na koho bych se měla obrátit.“ Pokusila se mu Sam namazat trochu medu kolem pusy, aby ho trochu navnadila do práce. A fungovalo to dokonale, McKay se rychle otočil.
- „Vážně? To jsi mi nikdy neřekla...“ Jeho oči zazářili.
- „No, nechtěla jsem zbytečně posilovat tvoje ego, ale je to pravda. Víš jak by to šlo udělat?“ Rodney se na ni zazubil ještě víc, jeho ego teď povyrostlo nejméně o 5 metrů.
- „Samozřejmě, že Vím jak by to šlo. Z té konzole by měli mít přístup do vedlejšího ovládacího rozhraní hlavního počítače... To například umožňuje, aby si mohl otevřít nebo zablokovat dveře...“ Sam nechala Rodneyho mluvit si sám se sebou.
- „Teoreticky by pak šlo napojit se na vhodné vedlejší systémy, které obsahují i podprogramy s hlášeními od jednotlivých systémů. Když potom vyřadí ten správný, můžou tak způsobit, že je program na spuštění štítů na můstku neupozorní...“ Rodney zakončil větu v nevyřčeném „ale“.
- „Co Rodney, slyšela jsem tam nějaké ‚ale‘...?“
- „No, systémy budou na sebe dost úzce vázané, pokud si nedají pozor můžou je narušením dalšího systému varovat ještě více a to tím, že se jim tam zobrazí, ze které konzole příkaz přišel...“ Otočil se na ni s velmi neoptimistickým výrazem.
- „Stejně nemají, co ztratit, ta radiace je zabije a to, když se moc brzo prozradí nejspíš taky. Říkáš tedy, že je to možné, nebo ne?“
- „No myslím si, že jo... Možná kdyby u toho nebyl zrovna Zelenka, tak by to šlo líp ale...“
- „Takže jo,“ odpověděla si Carterová radši sama, „Teď jak jim to říct. Naše vysílače tam nedosáhnou, takže budeme muset použít ty z Daedala. Mají je v dosahu širokopásmového vysílání?“ Rodney chvíli jen tak koukal, než mu došlo, že tím myslí, aby to prohlédl. Vyťukal to do notebooku a zobrazil si dosahy jednotlivých vysílačů.
- „Široko pásmový dosah končí jen kousek před Daedalem.“ Oba dva se zahleděli do zobrazené mapy před nimi. Byla na ní malá BC-304ka a kousek od ní bílý bod znázorňující unikající lodě. Kolem BCčka byl modrý kruh sahající někam za druhý kontakt. A hned kousek před ním končil další kruh – zelený – od 304ky.
- „Tohle jsou údaje od posledního spojení s nimi?“
- „Ano... Teď by měli být,“ chvíli něco kutil v počítači a pak větu dokončil, „Tady.“ A jedním stiskem tlačítka lodě nedaleko kružnice poskočili ještě o kousek dál.
- „Dobrá, když zvětší rozsah vysílání a zprávu odešlou několikrát, aby ji pak mohli zkompletovat a přečíst bez chyb půjde to.“
- „Dobře, ale s širokopásmovým spojením to zachytí i ti u kormidla. Chce to pořádně zašifrovat, aby to nemohli přeložit...“
- „No jo, ale musíš myslet na to, že oni nemají v Jumperu žádný šifrovací program ani stroj, musíme to zašifrovat tak, aby to zvládli přeložit oni a ne i ti Goa´uldi.“ Rodney začal na něčem pracovat a po chvíli ze sebe polohlasně vypustil:
- „Jen... jen mě nech, já něco vymyslím, zatím můžeš kontaktovat Daedalus, aby provedli potřebné úpravy na vysílači,“
- „Dobře...“ řekla užasle Sam - často se nestávalo, aby se do něčeho Rodney bez pobízení takhle dal – Nechala to tedy být a vyrazila do kontrolní místnosti.

10:00 – Prostor mezi dvěma galaxiemi, Daedalus

Plukovník Caldwell se procházel s kapitánem Darseym po jedné ze servisních chodem kolem generátoru Hyper pohonu. Šéf-inženýr vysvětloval technický stav okolního příslušenství, které zachvátil oheň krátce po preventivním výskoku z Hyper prostoru.
- „Je to tak pane, požár zachvátil většinu kontrolních a stabilizačních systémů kolem vlastního těla generátoru. Samotný generátor pak zasažen nebyl, ale utrpěl vážná poškození, zatím neslučitelná s použitím.“
- „Takže vyhořel nebo ne, byl by jste teoreticky schopen ho opravit?“ Zajímalo Caldwella. Technik se na jeho otázku jen zamračil a oba došli k velkému oknu, ze kterého bylo vidět velký stroj – generátor HP.
- „Možná že jo, ale s velkou pravděpodobností se nedostaneme dál, než k nejbližší planetě s bránou...“
- „To za to rozhodně stojí kapitáne, budeme si moct poslat skrz Atlantis pro nějaké náhradní díly.“
- „Dobře, ale nic Vám neslibuji plukovníku...“ Kapitán se teď snažil o přívětivý úsměv, který mu ale moc nevyšel, tak hned jak Caldwell odešel, oddychl si a dal se do práce.
Plukovník si to rázoval koridory rovnou na můstek, ale ještě než stačil dojít k nejbližšímu výtahu, tak se ozval lodní interkom:
- „Plukovník Caldwell ať se okamžitě hlásí na můstku. Opakuji, Plukovník Caldwell okamžitě na můstek. Konec hlášení.“ Plukovník přidal do kroku, aby se co nejrychleji dostal na můstek. Kontaktoval můstek, pro vysvětlení od Markse. Když se dozvěděl, jak to spěchá, nechal se tedy radši transportovat rovnou na můstek. Vzápětí už se objevil před průzorem v CIC (=Můstek). Osazenstvo můstku chtělo disciplinovaně vstát, nicméně Caldwell je, ještě než vstali, mávnutím ruky rychle usadil zpět. Sedl se do svého křesla a pronesl k majorovi, aby mu přenos zobrazil na hlavní obrazovce. Předním se zobrazila ustaraná tvář blonďaté důstojnice v šedé uniformě s červenými pruhy.
- „Plukovníku, ráda Vás vidím...“
- „Já Vás taky, co pro mě máte tentokrát? Něco nového o našich nových ‚přátelích’?“
- „Ráda Vám o tom povím potom, teď ale musíte rychle kontaktovat strojovnu, ať zvýší dosah vašeho široko pásmového vysílání...“ Plukovník pokývl na majora a zeptal se:
- „Proč potřebujete zvyšovat výkon našeho širokopásmového vysílání?“
- „Zjistili jsme nějaké životně důležité informace související s týmem ve výsadku. Pokud je neinformujeme zaplatí za to životem...“ Marks teď krátce informoval plukovníka vedle sebe o připravenosti strojovny.
- „Plukovníku, právě jsem byl informován, že jsou připraveni k potřebným úpravám...“
- „Dobrá, ať zvýší dosah vysílače až za sledované lodě v Hyper prostoru...“
- „Předejte zprávu dál, majore,“ rozkázal Caldwell doprava a pokračoval v rozhovoru skrz komunikaci:
- „Ještě otázku plukovníku, neupozorní právě širokopásmové vysílání na takovou vzdálenost i někoho jiného v galaxii o naší přítomnosti, něco mi říká, že je to dost pravděpodobné...?“
- „Bohužel ano, pane. Ovšem pokud chceme, aby operace výsadku uspěla, musíme podstoupit přijatelné riziko. Jak jste na tom vy s Hyper motory?“

10:03 - Atlantis

Rodney se dostal po schodech od brány až nahoru do řídící místnosti. Přišel k Sam a viditelně poklepal na tablet. Ona mu pokynula rukou, aby ho zapojil do konzole u Chucka.
- „... Jak jste na tom vy s Hyper motory?“ Caldwell na chvíli na obrazovce otočil hlavu a pak odpověděl:
- „Pokud vše půjde, jak má, budeme schopni se dostat alespoň k nejbližší planetě s Hvězdnou Bránou. Teď jsem byl informován o úspěšném rozšíření dosahu vysílače...“
- „Dobře, odesíláme data, přepošlete je několikrát za sebou, aby si je výsledně mohli dát dohromady a zkompletovat bez chyb.“
- „Slyšel jste Darsey,“ řekl si Caldwell jakoby pro sebe, pak zvedl hlavu a vysvětlil, „Vaše poslední slova jsem nechal jít rovnou do strojovny plukovníku. Už se na tom pracuje.“
- „To jsem ráda, pane,“ řekla Sam a otočila se k Rodneymu, „Rodney, jak jsi to vůbec zakódoval?“ Rodney se šibalsky zazubil a povídá:
- „Použil jsem starou dobrou dvojkovou soustavu kódování v softwaru, takže pokud tam nahoře nemají pozemský počítač, tak pochybuju že na šifru rychle přijdou...“
- „No dobře a co když mají?“ Zeptala se stále skeptická Sam. McKaye to ale v žádném případě nevyvedlo z míry, naopak.
- „No ve skutečnosti jsem to ještě zašifroval tak, že jsem jedničky přepsal na osmičky a nuly jsem nechal nulami. Takže až to budou číst, budou číst osmičky a nuly místo jedniček a nul, z toho ale ty osmičky budou zase zpátky ve dvojkový soustavě. Každej kdo má alespoň trochu softwarového vzdělání by to měl pochopit. Dokonce i Zelenka by na to moh přijít.“ Rodney se teď cítil jako absolutní vítěz, tak se ho Sam rozhodla oprávněně zchladit:
- „Takže jsi v podstatě využil technologii šifrování datového přenosu přes Midway na Zem.“ Rodneyho koutky rychle spadly od uší zpátky dolu.
- „No, jo...“ Přiznal nerad. U jiného velitele, který neovládá astrofyziku a binární čísla, by mu to chlubení určitě vyšlo. Jejich konverzaci ale přerušilo hlášením z Daedala:
- „Plukovníku, dokončili jsme odesílání zprávy, podle šéf-inženýra, dostatečným počtem opakování. Víc dělat už nemůžeme, ohlásíme se Vám zase, až pokročíme s opravami. Caldwell konec.“
- „Rozumím. Carterová konec.“

10:04 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Aurora, Poškozená sekce pod štítem

Před pár minutami bylo dokončeno řezání dveří a major s jeho lidmi už kontrolovali nově přístupnou chodbu. Mohli to ale dělat jen více méně očima, protože v její polovině se honosil štít, který držel atmosféru uvnitř a bránil čemukoliv, aby se zvenku dostalo dovnitř. To ovšem také znamenalo, že se nemůžou hnout dál, proto se musel štít znovu nekalibrovat a roztáhnout na chvíli ještě o kus víc. Proto teď byli všichni zase v Jumperu a upírali zrak na doktory v akci. Zelenka seděl „u spolu jezdce“, v křesle pilota seděl samozřejmě jediný člověk výpravy, požehnaný antickým genem – zvláštní shodou okolností se nikomu z těch třech zbylých v kokpitu nepoštěstilo ani mít přirozeně antický gen, ani ujmutí genové terapie – kapitán Caine, za nimi potom seděla dvojce Brooks, Houstonová. Doktorovi s kapitánem šla práce pěkně od ruky až se na předním skle, místo hlášení pevných štítů, objevilo hlášení o příchozí zprávě. Radek se ujal hlášení:
- „Zachytáváme široko pásmové vysílání z nějaké daleké lodi, nejspíše Daedalus podle odvození polohy. Vysílají v dost velkém okruhu, nejspíše se snaží něco nám říct a nevzbudit tím pozornost ostatních na této lodi.“
- „Co posílají a můžou to číst i ti na palubě?“ Zeptal se zamračeně Brooks.
- „Nejspíš ne, je to v nějakém zvláštním kódu, jsou to samé jedničky a nuly, ale můj počítač, to nemůže rozpoznat. Je to nějaký jiný vzorec...“
- „Šifra?“ Zase Brooks.
- „Nejspíš... Ale je tu něco divného, odesílají to už poněkolikáté, úplně to samé...“
- „Co když se snaží, aby v tom nebyli chyby, říkal jste přece, že má to vysílání dost velký rozsah? Ukažte mi to...“ Pobídla ho doktorka a on se s tabletem otočil na židli k ní, aby do něj mohli zírat oba.
- „Opakují to pořád... je to jasné, zkompletujte to...“ Pokračovala v komandování. Zelenka dělal, co říkala a zprávy zkompletoval.
- „Moment, teď už to dává nějaký vzorec, počítač detekuje podobnost...“ Houstonová teď navrhla, aby zkusil přenést jedničky a nuly z dvojkové soustavy do ostatní. Zelenka to udělal a pak ho napadlo, že by mohl zkusit kód přeložit podle začátečních písmen. Byl si jistý, že tam bude napsáno „Atlantis“. Zkusili to a prokázalo se, že má pravdu, po chvíli přišli na ten vzorec a dekódovali zprávu.
- „Tohle musel dělat určitě McKay, jeho styl kódování poznám vždycky,“ konstatoval Radek krátce před přeložením zprávy.
- „Jak to, jsou to jenom jedničky a nuly?“ Podivila se Ashley.
- „No takovéto typy kódů jsme zkoušeli na Atlantis, když jsme vytvářeli subprostorový datový přenos na Zem přes Midway. Nakonec z toho vzniklo tohle, klíč byl ve smluvených slovech na začátku zpráv, které se obnovovali každý den a podle toho se zprávy dekódovali z různých soustav.“
- „Chytré...“ Pochválil ho Caine.
- „No v podstatě ani ne, je to dost jednoduché, ale překvapivě účinné, pokud se nevyzradí klíčové slovo, které se dost často obnovuje, není téměř žádný způsob, jak to přeložit.“
- „A jak jste věděl, jak přeložit zrovna tohle?“
- „Jednoduše, dnes je heslo ATLANTIS,“ usmál se Zelenka a začal předčítat zprávu z Daedala:
- „Výsadkovému týmu: Parkoviště na které si právě hovíte se svým ‚Kadilakem‘ a čtete tuto zprávu,“ doktor změnil tón a poznamenal: „To byl určitě McKay. – Patřila do dnešního vstávání ‚Turistům‘, kteří určitě jen tak někde nestaví. Nezapomeňte na to, komu zahrada patřila, až polezete přes plot krást jablka! Buster totiž může běhat někde venku, pokud se nezamkne do ohrady!!! Dodatek: Aby jste si nenatloukli koleno, musíte vlézt do mozku tvorovi, na kterém parazitujete. Stačí mu jen přerušit nějaká nervová vlákna. – To je celé...“
- „Celé je to ještě řečené dost nepřímo, ale co z toho má celkově vyjít. Pochopil jsem jen tu loď a Kadilak...“ Tázal se major.
- „Pokud to správně chápu,“ začal Zelenka, „Tak tedy, Loď na které právě sedíte se svým Jumperem a dekódujete tuto zprávu, patřila do dnešního rána rase Cestovatelů. Pak s tou zahradou a Busterem to bude nejspíše znamenat...“ Přemýšlel a došel k odporné skutečnosti.
- „Sakra...“
- „Co se děje, doktore?“ Zajímalo doktorku, která zatím nic moc nechápala – jen, že je tu nejspíš nějaké nebezpečí.
- „Znamená to, že tahle loď je Cestovatelů, jejíž Hyper prostorové generátory vypouštějí smrtelnou radiaci, která byla vypuštěna do celé lodi, protože patrně vypnuli štíty, které ji drží, když o ni přišli.“
- „Chcete říct, že když opustíme silové pole Jumperu, můžeme zemřít?“
- „Ne, já říkám, že když pole opustíme nebude nám zbývat ani pět minut. Při opravě jejich lodi, nedávno, jsme měřili radiaci, kterou motory vydávají a došli jsme k přibližné době, kdy se dá při nepřímém vystavení, které je ve většině částí lodě a zvlášť v té zadní, kde jsme teď my. Bez následků je to necelá minuta a půl – zhruba – a smrtelná hladina je po pěti minutách. Než se složíte, musí uplynout tak 10 minut.“ Doktor svými slovy dokonale všechny v Jumperu utišil. Nikdo notnou chvíli nevěděl, co říct.
- „A můžeme tu radiaci nějak zastavit, jak to dělali ti Cestovatelé, říkal jste něco o silových polích, ne?“
- „No k tomu bude nejspíše ten dodatek... Pokusím se ho také přeložit: Aby se Vám nic nestalo, musíte se dostat do lodního počítače, ve kterém musíte... přerušit nějaká nervová vlákna?“ Zastavil řeč, aby mohl přemýšlet.
- „To nejspíš znamená vyřadit protokoly jež je varují...?“ Vysvětlila doktorka.
- „No nevím, taková operace je skrz ovládací panel u dveří docela těžká. I z normální lodní konzole je to fuška...“
- „A dokážete to?“ Připojil se zase Brooks.
- „Nejspíš jo, když si dáme záležet a nic nezkazíme...“ Odpověděl zamyšleně Zelenka.
- „Dobrá, vyřaďte ty protokoly a pak mi dejte vědět, ať budeme moct pokračovat s překonáváním dveří... Jak dlouhou dobu Vám to tak zhruba zabere?“
- „Asi hodinu...“ Informoval doktor a jeho kolegyně ho ještě tradičně doplnila:
- „Určitě hodinu, spíš víc...“
- „Dobře, hlavně ať to stihneme než dorazíme do Mléčný Dráhy,“ odpověděl unaveně Brooks. Oba doktoři se vrátili zpátky do chodby, kde se u dveří dali do práce.

10:05 - Atlantis

Sam hned po vyřízení odeslání zprávy kontaktovala podle plánu SGC, i když s menším zpožděním.. Brána byla spuštěna, voda z horizontu událostí modře zářila a generál Landry právě přišel na obrazovku vedle pomocného seržanta.
- „Plukovníku...“ Začal Landry a chtěl pokračovat, jenže Sam mu chtěla vše hned vysvětlit.
- „Generále, omlouvám se, měli jsme tu neodkladnou záležitost s výsadkem na nepřátelské lodi směřující k Super bráně...“
- „Co se stalo?“ Zeptal se ustaraně, ale bylo vidět, že něco skrývá.
- „No zjistili jsme, že antická loď našich staronových nepřátel byla ukradena dnes ráno rase Cestovatelů z Galaxie Pegasus. A ti v ní před tím, než o ní přišli deaktivovali silová pole chránící její palubu před radiací z Hyper motorů. To znamenalo přímé ohrožení našich lidí, kteří provádějí tajný výsadek na té lodi.“
- „Chápu...“
- „To není vše, co jsme za poslední hodinu zjistili. Vyslechli jsme zadržovaného muže, u kterého jsme vyloučili přítomnost goa´ulda v organismu, pod vlivem ovlivňovacích prostředků a zjistili jsme, že za tím vším s velkou pravděpodobností stojí Ba´al.“
- „Něco takového jsem si myslel, nejspíš se nějak dostal k záznamům z vašich misí...“
- „Asi ano, pane...“
- „Teď ale k věci. Nejdříve situace u nás: Z Odyssey bude vymontováno Azgardské paměťové jádro do té doby, než Ba´alovy lodě dosáhnou Super brány. Prezident určil jako prvotní zájem hlavně jejich zastavení na cestě skrz Super bránu. Za žádných okolností se nesmí dostat do Galaxie Ori. Jedno ZPM tak bude přeneseno na Odysseu a druhé se nechá už pro jistotu převézt do základny Antiků v Antarktidě. Využijeme také nové ruské lodě upravené třídy BC-303, která bude narychlo uvedena do provozu z výrobní linky a poskytne alespoň menší palebnou podporu Odyssee. Jinak samozřejmě velké náděje vkládáme do vašeho plánu obsazení Ba´alova antického křižníku. S tím nepřímo souvisí i vyjádření IOA. Rozhodli se přešetřit vaše dosavadní postupy, ovšem tak, aby Vám ještě stále umožnili plnohodnotně velet. Domluvili se s vládou, že po dobu krize nebudou více zasahovat do vašich postupů a rozhodní. Pouze budou sledovat, hodnotit a zapisovat. Jejich zástupce už vyrazil přes intergalaktický most. K Vám dorazí ve čtvrt na jedenáct. Prozatím je to vše. Z každou novou, pro nás, důležitou informací nás okamžitě kontaktujte.“
- „Rozumím pane,“ odvětila neutrálně Sam, aby na sobě nedala nic znát.
- „To co se tam u Vás stalo je zlé, Sam a oni si myslí, že za to musí padat nějaké hlavy.“
- „To je v pořádku pane, nemyslím si, že by měli důvod mě vyhodit, rozhodně ne, kvůli tomu, jak jsem se dnes ráno zachovala.“
- „Souhlasím, ale znáte přece byrokraty - všude byli, všechno znají a ke všemu si musí říct svoje.“
- „Samozřejmě, postarám se o sebe...“
- „Dobrá,“ usmál se, „Zatím se mějte plukovníku.“
- „Vy taky, pane.“ Spojení se ukončilo a Sam se otočila za sebe, aby něco řekla Rodneymu. Zjistila ale, že se během jejich rozhovoru s Generálem někam vytratil. Bylo celkem jasné kam jde, takže se za ním ani nevydávala a počkala si, až přijde sám.

10:15

Uplynul pouze velmi krátký čas od poslední aktivace brány na Atlantis a z mezistanice Midway mezi dvěma galaxiemi „ve velkém prázdnu“, jak to sami zdejší pracovníci nazvali. Předposlední brána přijala svůj „buffer“ a rychlou zadávací sekvencí jej poslala dál. V kontrolní místnosti panoval čilý ruch, několik techniků procházelo sem a tam. Technik u konzole pro ovládání a sledování brány nebyl nijak udiven spuštěním příchozí aktivace brány. Zmáčkl tlačítko interkomu a nahlásil:
- „Plánovaná aktivace zvenčí, Plukovník Carterová ať se prosím neprodleně dostaví do řídící místnosti.“ Poslední zámek zapadl a s jasným světlem z brány vyšlehl nestabilní proud energie. Plukovník Carterová sledovala vlnící se azurově modrou hladinu, kterou narušil až příchozí muž. Působil velmi profesionálním a uspořádaným dojmem. Sam dokonce připomněl Woolseyho i něčím jiným než vystupováním v obleku, ale i jeho více méně plešatou kšticí. Za ním vešlo do brány vešlo ještě několik mužů v černých oblecích s černými kravatami. Byli opravdu jak vystřižení ze scény agentů z Matrixu. Už to ji znejistilo nikdo z IOA si předtím nevodil ochranku. Muž v obleku si začal prohlížet okolí a přejížděl z jednoho obličeje na druhý. Lišil se od ostatních v mnoha věcech. Většinou první co Vás na Atlantis zaujme je její rozmanitá a příjemná architektura. Jedna z posledních věcí, které si pak začnete prohlížet jsou tváře ostatních lidí. To už si v davu našel světlovlasou důstojnici procházející právě mezi konzolemi v horním patře. Sledoval ji celou cestu až dovnitř, ani z jedné strany teď nebylo cítit moc emocí. Něco jako zájem nebo potěšení tu rozhodně chybělo.
- „Zdravím, já jsem Plukovník Carterová,“ řekla zdvořile Sam a dál si ho měřila pohledem.
- „Já jsem Ryan Porter. Rád Vás poznávám, plukovníku,“ zdánlivě chladné přijetí ukončil gestem podání ruky, které bylo z druhé strany už s lepším dojmem přijato.
- „Můžete mě přesněji informovat na co máte těch osm mužů v oblecích za Vámi?“ Krátce se ohlédl a pak spustil:
- „Ti muži jsou od IOA, plukovníku, budou mi tu pomáhat s papírováním a těmi ostatními věcmi.“
- „Co myslíte ,těmi ostatními věcmi´?“ Porter se nepatrně usmál a odpověděl:
- „Na to přijde čas později. Teď mi pošlete někoho, kdo mi ukáže můj soukromý pokoj a také bych byl rád, kdyby jste mi vyklidili jednu zasedací místnost. Moji muži se o to postarají, když jim ukážete kudy.“
- „Dobře,“ vydala ze sebe zaskočeně Sam. Pohlédla vedle něj na jednoho z procházejících vojáků.
- „Desátníku...“
- „Ano madam...?“ Odpověděl slušně a přiblížil se k nim.
- „Vyberte tady panu Porterovi nějaký volný pokoj s výhledem na město.“ Přikývnul a hbitě se ho ujal. Carterová pak zaúkolovala ještě jednoho z vojáků u brány a poslala ho s muži v černém do jedné z konferenčních síní.

10:27 - Orbita planety P2C-527, Loď Cestovatelů

John stál v jednom hangáru před velkou aktivovanou hvězdnou bránou před ním opřenou o ocelovou stěnu. Sledoval jak lidé v šedých kombinézách pomáhají s přenášením vybavení posílaného skrz bránu. Oni do ní totiž nedali žádnou plošinu a vybavení se muselo jistit a nebezpečně sundávat tak z jednoho a půl metru. Horizont osvětloval celou místnost do modra a po několika kusech vybavení se tu zhmotnil McKay. Velmi ho zaskočila náhlá ztráta pevné půdy pod nohama a tak se stalo to, co by podle zákonů fyziky předpovídal i on. Velmi rychle začal padat, ale byl zachycen už připravenými techniky od Cestovatelů. Ti ho chytli jako jiný cenný kus vybavení velmi rychle a bezpečně. Když ho stabilizovali držením za obě paže, on se vzpamatoval a rychle se z jejich sevření vymanil. Naštvaně se rozhlížel kolem až narazil na Johna snažícího se zakrýt svoje pobavení koukáním jinam. Naštvaně k němu došel a vychrlil:
- „To jsi mě nemohl varovat, co kdyby se semno... s tím vybavením něco stalo...?“
- „No mohl, ale když to tady technici dobře jistili, tak jsem si řekl, že by mohla být ještě sranda pozorovat tě, jak tě budou chytat,“ pravil narovinu stále ještě trochu usmívající se John.
- „Jasně, co jiného jsem si moh myslet. Tak, připravili mě všechno, co jsem chtěl nebo tu stojíš jenom kvůli té podívané? Jestli jo, tak můžeš jít...“
- „Trochu od obojího. Larin dohlédla na to, aby ti její lidé připravili, co potřebuješ, čekají tě v jejich strojovně...“
- „No,“ řekl zaskočeně Rodney, „Tak tedy jo...“ Už chtěl jít, ale všiml si pohledu od Shepparda a dodal:
- „Uvidím, co budu moct dělat, odhaduju, že to zprovozním tak za čtvrt hodiny, nebo tak nějak...“ Pak se sebral a zmizel v nejbližší chodbě. Ještě se odtamtud ozvalo, nějaké pokárání za neopatrnost se zacházením s vybavením z Atlantis. John se usmál z toho, jak si už McKaye vycvičil a celý šťastný se vydal na můstek za Larin.

10:30 - Atlantis

„IOA´s guy“ už v jedné ze zasedaček připravoval svoje náčiní. Několik mužů v černém proudilo kolem něj z místnosti ven a zase nazpátek. Přenášeli různé spisy a podobné konferenční věci. On zatím připravoval do prostředku jednoho stolu nějakou odrůdu výslechového mikrofonu doplněného kamerou. To celé převáděl do notebooku zastrčeného v kufru, který byl položen kousek vedle na stole. Vše řádně zapojil a provedl zkoušku mikrofonu. Pak si zkontroloval přinesenou haldu spisů na jedné ze židlí a byl vyrušen až příchodem zdejší velitelky. Všiml si ji, vstal od čtení, sundal si nenápadné brýle s miniaturními kovovými obroučkami. Snažil se nadhodit přívětivou tvář a vyšel příchozí vstříc.
- „Pane Portere,“ vydala ze sebe Carterová a prohlížela si, jak si to tu zařídil.
- „Plukovníku Carterová,“ prohodil ve stejném duchu muž ve smokingu.
- „Vidím, že se tu zabydlujete. Můžu se zeptat, kdy si mě chystáte předvést na ten Váš ,výslech´?“ Zamířila pohledem na výslechovou kameru uprostřed dřevěného stolu. On se podíval tam, kam ona a zasmál se.
- „Jo tohle, promiňte za to, jak to vypadá ale já dělám pouze co se mi řekne, ať už se Vám to líbí nebo ne. Povězme si to narovinu, IOA není moc nadšená z toho, že jim expedici vede voják, i když je to z praktických důvodů v dobách krize možná lepší. Když to tedy tak je, tak chtějí mít stále nezaujatý civilní dohled nad vším, co se tady děje. Neradi jsou v nevědomosti a dozvídají se věci jako poslední.“ Tento pohled víceméně sdílela i Sam, nicméně ona si myslela, že jsou takováto opatření narychlo dost nevhodná. Pošlou ji sem nějakého civilistu, aby ji byl pořád za zády a ještě ji vytýkal každé rozhodnutí, které kdy udělala. Postupem času už více chápala, jak se musel cítit generál Hammond nebo generál Landry.
- „Uvidíme, jestli se nic závažného nestane, tak v příštích minutách...“
- „Hodinách...?“ Zkusila dopovědět jako možnost k oddálení sérií nepříjemných otázek.
- „Spíš ne, budu se snažit to provézt, co nejdříve...“ Náhle se ozvala Samina vysílačka:
- „Plukovníku Carterová, měla by jste, co nejrychleji přijít do řídící místnosti, volá Vás Plukovník Caldwell z Daedala...“ Zvedla ruku a stiskla vysílačku na uchu.
- „Tady Carterová, hned jsem tam...“ Obrátila se a vyrazila po chodbě. Po chvíli ji, ale doběhnul Porter se slovy:
- „Půjdu s Vámi, chci už začít s pozorováním...“ Sam se jen zamračila a pokračovala dál.

10:36 – Prostor mezi dvěma galaxiemi, Daedalus

Plukovník Caldwell pohodlně opřený o opěradlo svého křesla sledoval černý prostor skrz průzor, kde nad trupem lodi chvílemi prolétala nějaká F-302ka. Jeden z důstojníků za ním se k němu sklonil a řekl:
- „Kapitán Powell říká, že obě letky už jsou takticky rozestavěny kolem lodi a jsou připraveny k aktivní obraně.“ Caldwell natočil hlavu za sebe a odvětil:
- „V pořádku, další instrukce mu dodám potom...“
- „Dobře pane.“ Muž přikývl a zmizel někde v zadních prostorách můstku. Byl to jeden z operačních důstojníků, kteří monitorují jak technický, tak taktický stav lodi. To už se ale na obrazovce před velitelem objevila Sam.
- „Plukovníku, co se děje?“ Upoutala ho svým náhlým zjevením. Caldwell si odkašlal a spustil:
- „Zdravím plukovníku, volám Vás protože jsme na dálkových senzorech na kraji galaxie zachytili několik Wraithských lodí, které vstoupili do Hyper prostoru a míří naším směrem.“
- „Nejspíš také zachytili vaše vysílání...“
- „Ano, vysílali jsme ve velkém rozsahu, který sahal dále, než odkud odstartovali ty lodě.“
- „Za jak dlouho u Vás budou?“
- „Podle současných výpočtů je ETA asi 20 minut,“ odpověděl ve vojenském slangu Caldwell.
- „Jak jste na tom s Hyper pohonem, nějaká změna, budete schopní do té doby odletět?“ Sam věděla, jaká bude asi odpověď na tuto otázku, nicméně se musela zeptat. Nic víc bohužel nemohla dělat.
- „No, šéf-inženýr kapitán Darsey říká, že jsou škody nakonec menší, než se předpokládalo i tak si ale myslí, že se zapojením všech našich sil nebude do té doby žádná cesta možná. Mimochodem, kdo je ten muž v obleku za Vámi?“ Změnil náhle Caldwell téma a upřel zrak za Carterovou. Ona se krátce otočila a nechala, aby Portera více zabrala kamera.
- „To je pan Porter z IOA, náš nový civilní dohled...“ Porter ještě udělal krok vpřed, aby plukovník ještě lépe viděl.
- „Rád Vás poznávám plukovníku Caldwelle. Čím jsem upoutal vaši pozornost?“
- „Jen mi přišlo, že Vás odněkud znám, nic jiného.“ Dle tónu Sam předtím Caldwell usoudil, že by bylo lepší to dále nerozmazávat.
- „Aha, no, to jste si zřejmě jenom myslel, nevzpomínám si, že by jsme se my dva někde setkali...“
- „Taky si myslím... Tak tedy, ohlásíme se Vám, ještě než k nám dorazí... Plukovníku...?“ Carterová se vrátila na obraz.
- „Dobře plukovníku, přeji Vám hodně štěstí. Carterová konec.“ Caldwell se pousmál.
- „Díky plukovníku, Caldwell konec.“

10:37 - Atlantis

Po ukončení spojení se Sam v zorném poli ocitl Porter.
- „No plukovníku, potom co jsem viděl si myslím, že bychom takový menší předvoj v našich pohovorech mohli uskutečnit hned, jestli nemáte něco jiného...?“
- „Myslím, že ne. Až někdy kolem tři čtvrtě na jedenáct by se měl ohlásit doktor McKay z paluby cestovatelské lodě.“ Porter se zamračil.
- „O tom nic nevím, ani z vašich hlášení pro Zemi...?“
- „Jestli chcete povím Vám o tom cestou...“
- „To bych byl rád...“ Oba se vydali chodbami směr výslechová... pardon – zasedací místnost.
Cestou neřekl nikdo ani slovo a pan Porter se na plukovníka Carterovou neodhodlal mluvit, dokud nebyli na místě. Otočné dveře vytvořily průchod a oni vešli dovnitř. Pokynul ji aby si sedla na místo, na které byl namířen mikrofon s kamerou. Sám si vzal ze židle na stůl nějaké desky a posadil se. Pak spustil mikrofon a zalistoval v v deskách.
- „Takže v naší zprávě uvádíte za dnešek o Cestovatelích pouze to, že jste od nich zjistili, že ta antická loď, kterou nyní ovládá Ba´al, byla jejich a tak emituje životu nebezpečné záření. Taky uvádíte, že Vám pověděli o tom, jak je napadli goa´uldské lodě typu Hatak a uvěznili tak defakto jejich rasu na planetě bez Hvězdné brány.“ Sundal si brýle a pohlédl přímo na ní.
- „Ano, to je pravda...“
- „Co mi o tom můžete říct víc?“
- „Nevím přesně jak to myslíte.“
- „Co se dělo dál? Říkala, jste že se z jejich lodě má ohlásit doktor McKay.“
- „To ano. Oni vlastně objevili loď Cestovatelů v systému, ve kterém pracovali na skenování a hledání oblasti, kam předtím směřovala ta Ba´alova Aurora.“ Porter zbystřil.
- „Promiňte ,Aurora´, co to znamená?“
Sam si pomyslela: „Jak tohohle chlapa mohli poslat, aby tady zastupoval civilní dozor.“
- „To je název první antické válečné lodi, kterou jsme tady v Pegasu objevili. Podle ní jsme pojmenovali celou třídu těchto křižníků.“
- „Dobrá, můžete pokračovat,“ odvětil s nezájmem a s nasazenými brýlemi opět něco četl. Sam si chvíli nebyla jistá, jestli má mluvit, tak udělala delší pauzu, při které si zase v mysli postěžovala a teprve pak, pokračovala ve výpovědi:
- „No a, tak se tedy s námi spojili a já jim povolila prozkoumat cílovou oblast, kde kontakt zachytili. Letěli tam a objevili tu loď. Nalodili se, oni jim řekli o tom, co se jim stalo. Pak víte, co následovalo u nás a oni mezitím vymýšleli plán, jak zachránit jejich lidi. Nalodili tedy místní bránu na palubu, aby ji po drobných opravách mohli dopravit na cílovou planetu a všechny tam evakuovat. Než ale mohli letět, musel se doktor McKay na chvíli vrátit, aby mohl vzít s sebou potřebné vybavení k opravám jejich lodi. To je snad zatím všechno.“ Porter znovu přestal číst a ještě s brýlemi se zeptal:
- „A tihle ,Cestovatelé´ jsou věrohodní? Čtu tu o nich, že poprvé unesli podplukovníka Shepparda. Nejdříve ho skoro hodinu mlátili a pak ho ještě nutili k ovládání jejich lodi. Mimo to mu nedovolovali odejít a různé jiné věci...“
- „No ano, ale pomohli nám v bitvě s replikátorkskou flotilou. Vzali do boje 3 lodě a o jednu z nich kvůli tomu dokonce přišli.“
- „Jistě, nicméně s nimi stále nemáte žádný kontakt, nechávali si to tak jak se to hodilo jim. Nesnažili se s námi vyjednat žádné spojenectví ani Vám k tomu myslím nedali příležitost...“
- „No, možná...“
- „A není liž pravda, že k vzájemným dobrý vztahům mezi dvěma národy patří i to, že obě strany na spolu mají vzájemný kontakt. Pak mi řekněte proč jsou z ničeho nic ochotní říct Vám vše a kdo ví co ještě, ale teprve až teď, kdy jim teče do bot.“
- „To ano, ale říkáte snad, že jim nemáme pomoct?“
- „To zase ne plukovníku, když budou mít co nabídnout oni nám. Pokud se doktoru McKayovi podaří jejich loď zprovoznit a umožní tak evakuaci jejich obyvatelstva z té planety. Budou nám zavázaní, říkali Vám už, co jsou za to ochotni nabídnout mimo jejich společnosti tady u Vás?“
- „No, to ne... Myslím, že přednější je zatím záchrana jejich lidí, pak se o něčem takovém můžeme bavit. Mimo to pomáháme i primitivnějším národům, kteří nemají zdaleka tak vyspělou technologii jako Cestovatelé.“
- „Mají ale co nabídnout, když ne technologii a znalosti tak alespoň zásoby jídla.“ Hrál to chytře a Sam věděla kam to nakonec povede. Nedalo se ale nic dělat, nenechá si tady mluvit do velení od někoho, kdo ani neví, co je to „Aurora“.
- „Snažíte se mi mluvit do toho, jak to tu vedu?“ Nejdříve se ujistila než začne s obranou.
- „Ale to rozhodně ne, jen se snažím upozornit na výhodnost takovýchto operací. Vy jim opravíte loď, darujete vybavení a pak ještě možná zachráníte lidi. Tato expedice pokud vím není nějaká solidární organizace. Nevyplatí se ji, aby pořád sponzorovala kde koho a časem na to může doplatit,“ hrozil Porter v další vlnu z jedné nebo druhé strany ale přerušilo hlášení z interkomu:
- „Plukovník Carterová ať se co nejrychleji dostaví do řídící místnosti. Opakuji plukovník Carterová do řídící místnosti. Konec hlášení.“ Sam se otočila zpátky k němu, aby dokončila rozhovor.
- „Pokud dovolíte pane Portere, prozatím si svou expedici povedu sama a tak jak chci. Dělám to, co uznám za vhodné a za svými rozhodnutími si stojím, ať jsou jakákoliv. Pokud mě teď omluvíte myslím si, že budu mít v následujících několika minutách ňákou práci.“ Postavila se a bez dalšího slova vyrazila pryč. Porter si klidně všechno sbalil a vyrazil také do kontrolní místnosti.

10:46 - Orbita planety P2C-527, Loď Cestovatelů

John seděl na svém obvyklém místě v Jumperu a mluvil s plukovníkem Carterovou skrze promítaný obraz na předním skle.
- „Je to tak plukovníku. Rodney říká, že je loď už jakš takš v pořádku, takže můžeme vyrazit. Samozřejmě se nezapomněl pochválit za svoji práci a bohužel ho za ni pochválila i Larin. Dovedete si pak představit, že by se v tu chvíli musel páv za své nicotné naparování stidět.“ Sam se konečně po nějaké době dnes zase usmála.
- „Ano dovedu Johne. Můžete tedy vyrazit a očekávám další spojení skrz bránu za tři čtvrtě hodiny.“
- „Rozumím, Sheppard konec.“
- „Hodně štěstí Johne, Carterová konec.“ John zavřel bránu stisknutím hlavního tlačítka na malém DHD v Jumperu. Bylo zajímavé ovládat bránu v horním skladišti přes celou loď až z Jumperu zaparkovaném ve spodním hangáru. Jen tak mu to prolétlo hlavou, když vyšel ven a vydal se na můstek za Rodneym a Larin.
Tam zatím už McKay za dozoru Larin v hlavním křesle před zvláštním hranatým průzorem ze skla protkaným kovovou jistící sítí. Doktor běhal od jednoho pultu k druhému a radil jejich technikům jak správně diagnostikovat připravenost systémů.
- „Doktore McKay,“ upoutala ho, „Moji lidé mají s touto lodí docela velké zkušenosti a takové věci jako diagnostika jsou jim dobře známi.“ Rodney naklonil hlavu trochu dozadu a doleva jakože je mu to jasné. Jen tak se setřít nenechal a hned se bránil:
- „Já vím, ale chtěl jsem se ujistit, že hned poprvé nepřetíží oba dva Naquadahové generátory, aby jsme tu pak hromadně explodovali v Hyper pohonu...“ Do místnosti právě vešel John a přerušil McKayovu řeč.
- „Vidím, že se dobře bavíte, tak mohli bychom konečně vyrazit?“ Mířil to spíše na Rodneyho než na Larin, tak se na něj pro jistotu povíval.
- „Jo hned,“ přešel k jednomu z pultů, „Hyper pohon má stabilní napájení a je schopný letu.“ Vrátil se pohledem zase k Johnovi a znovu spustil:
- „Ostatní věci jako štíty, zbraně a podsvětelný pohon jsem pouze zprovoznil nemůžu na ně garantovat nějakou dlouhou záruku. Jinak se nám dokonce i podařilo tuhle kocábku trochu více utěsnit, takže už si zase chvíli nemusíme dělat hlavu s podporou života.“
- „To jsem chtěl slyšet Rodney,“ pohlédl na Larin, „Můžete nás vzít konečně do Hyper prostoru?“ Obrátila pohled na své muže u konzolí a rozkázala:
- „Spusťte Nadsvětelný pohon na předešlé souřadnice...“ Loď vzápětí zrychlila a skočila do zářivého modrozeleného světelného okna.

10:50 – Prostor mezi dvěma galaxiemi, Daedalus

Na můstku i mimo něj jinde na lodi vrcholili přípravy na lítý boj, ze kterého se nedá uniknout. Caldwell obcházel jednotlivá důstojnická stanoviště – navigaci, taktiku, zbraňové a operátorské. Podle času by tu lodě měli každou chvíli být, Major Marks to právě znovu vyvolal do palubního interkomu. Plukovník tedy zamířil do svého křesla a poručil k vyhlášení rudého poplachu. Major pak naposled ohlásil:
- „Všichni se připravte na přílet nepřátelských lodí. Jsou tu za 10-9-8-7-6-5-4-3-2-1-0. Poplach nejvyššího stupně!“ Před Daedalem se objevila světle zelená Hyper prostorová okna, ze kterých začali ihned vyskakovat Wraithské křižníky. Letky kroužící kolem trupu BC-304ky přešli z aktivního obranného postavení do pasivního, aby mohli nechat loď mezi nimi letět. Lodě vdáli přestali přicházet a Marks zahlásil stav:
- „Pane, je to jedna Hive ship a sedm křižníků, nabíjejí zbraně a zaměřují nás!“
- „Dejte pokyn k přenesení klamných hlavic a nažhavte podsvětelný pohon.“
- „Rozkaz pane,“ odvětil rychle major a vše s transportem zařídil. Před skupinkou organických kolosů se zablesklo pár malých světýlek, která následně rychle vybuchla.
- „Vezměte nás nad ně, plný tah!“ Zařval rychle Caldwell, dokud měli Wraithové zacloněný výhled výbuchy. Řítili se nahoru na zplodinami z výbuchů a pak se s lodí přetočili jakoby vzhůru nohama, aby se mohli rychle obrátit dolu. Lodě si jich pomalu všímali ale už nestihli nijak uhnout a 304ka tak mohla několikrát vypálit svými modrými paprsky na Hive ship uprostřed skupinky. Zásah byl úspěšný a vybuchující kolos ještě smetl dva stroje vedle sebe. Zbývající se přeskupili a začali sledovat malý pozemský křižník, který obrátil směr od nich zase k původní pozici. Když byli už skoro zpátky s nepřáteli za zády Caldwell aktivoval komunikaci a spojil se s CAGem (Velitelem Letové Skupiny) jenž se svými piloty čekal na předchozích souřadnicích.
- „Kapitáne Powele, můžete se svými piloty zaútočit.“
- „Rozumím, plukovníku,“ ozvalo se jen od něj. F-302ky pak na určeném místě minuli jejich domovskou loď a vydali se přímo proti nic netušícím křižníkům, kteří své stíhače měli před sebou a vedle sebe, ale ne nad sebou. Na to doplatili tak, že se pilotům podařilo je shora napadnout ještě než si jich všimli stíhači. Odpálili pýr obohacených hlavic, které splnili svůj účel a lodě oslabili. Rozhodli se tedy zpomalit a zaměřit se hlavně na pozemskou loď. Stíhače si vzali na starost mračna dartů. Mezitím se už Caldwell s lodí otočil. Nabral znovu přímý kurz proti nim, aby mohl znovu zaútočit.
- „Vezměte nás výš, ať můžeme střílet shora. Plná rotace vpravo.“ Rozkázal plukovník a loď se ke křižníkům otočila vrškem. Pomalu přilétala k nim a střílela Raily. Oni přesouvali svou palbu s tím jak se přibližovali, ale viditelně nejevili větší poškození. Většinu žlutých střel z pozemských kanónů zachytávali stíhače nad trupem. Ty lidské se pak drželi vedle lodi, aby nevadili střelbě. Potom se vrátili k lodi a 304ka znovu vystřelila paprskomety střídavě do všech lodí dvakrát. To působilo velmi ničivě a několik lodí začalo vybuchovat a svou destrukcí zničili i ostatní v jejich blízkosti. Daedalus zakroužil kolem velké ohnivé koule, která vyslala tlakovou vlnu jim vstříc. Štíty ale stále pevně drželi a odrazili veškerou energii a trosky.
- „Pane, všechna nepřátelská plavidla byla zničena sekundárním výbuchem,“ informoval na můstku Major v sedle taktiky. Caldwell pohlédl skrz průzor a odpověděl:
- „Dobrá, pokračujte se skenováním a spojte mi Atlantis...“
- „Rozkaz, pane...“


Nové postavy uvedené v tomto díle:

[img][http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/33594665.jpg]http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/33594665.jpg[/img]
Mr. Ryan Porter (Představitel - William Fichtner)

tak já nemám co dodat - prostě další skvělý díl

jedním slovem paráda....sice sem tam chybička v češtině...ale co..sme jenom lidi....prostě bomba, těšim se co bude dál

Fakt skvělý díl, už se nemůžu dočkat dalšího.

Ta zakódovaná zpráva byla fakt vtipná,to s tim Cadylacem a tak...

Řekl bych že ten novej z IOA bude Go´auldský špión,protože si ho Caldvel asi pomatoval z doby kdy měl v sobě taky Go´aulda.

A ta vesmírná střílečka byla fakt dobrá,tuhle taktiku útoku zhora sme mohli vydět jen u Odyssey v díle SG-1 Unending.

fakt výborný díl.. jsem rád, že se objevili též wraithové, škoda jen že se nestřetli s Goauldama..

Díky všem, snažil jsem se to dodělat dokud mám čas... Teď nebude nejspíše až do příštího týdne žádná další povídka, protože si musím něco vyřídit s mým titanovým šroubem, co mám v lokti
2 sgatlantis: Hlavně jim tady všechno hned nevykecej...
2 tokrp: Co není může být
Nakonec dodávám ještě pro dnešek kratší spoiler...

Toto je spoiler!!!:

Nový díl: 1x06 Pomoc z druhé strany

Předem díky za další komentáře...

Edit: Dodáno do prvního dílu...
Rozpis jednotlivých dílů I. série Stargate - 24 hodin:
viewtopic.php?f=27&t=6175&p=195094#p195094