Země budoucnosti by Keol & McKey (NOVÝ DÍL - 2x03 Déjá vu)!

Taky jsem rád za další díl - jako obvykle skvělý. Těšim se na pokračování

Týden se s týdnem sešel a já vám přináším další díl Země budoucnosti.

Země budoucnosti S1E07: Konečné řešení (3. část)

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Thomas Janssen - pilot na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Link - astronom na palubě NEAPOLI
Krul Gurel - Faeran, vrchní velitel ozbrojených sil na Keřře
Snre Brok - Faeran, prezident Kerry a přilehlých planet
Nure Gabs - Faeran, mladý archeolog zabývající se studiem Chrámu stvoření

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
Dlouhé stříbrné těleso přibližně válcovitého tvaru se nehybně vznášelo v prostoru. Uvnitř panoval
téměř naprostý klid, dvě třetiny posádky NEAPOLI spaly nebo odpočívaly, zatímco ostatních
zhruba sto padesát lidí zachovávalo ostražitost, kdykoli připraveno proměnit loď v nedobytnou
pevnost.
Idylka trvala už příliš dlouho, pomyslel si Mathias Janssen a ospale zamžoural na senzorovou
obrazovku. Směna mu měla končit už za hodinu, ale už nyní se mu chtělo strašně spát. Hlava mu co
chvíli spadla na ovládací klávesnici.
Zničehonic se mu na obrazovce rozblikalo několik rudých bodů a zároveň se v levém sloupci
objevila spousta nových údajů. Janssen rázem ožil a společně s ním i zbytek osazenstva můstku,
protože se vzápětí rozeřval poplach.
„Hlášení!“ vyštěkl nadporučík Doan a vstal z velitelského křesla.
Janssen očima rychle přelétl informace ze senzorů a vychrlil ze sebe: „Osm polokulových lodí o
průměru pět set metrů právě opustilo kvadratický tunel ve vzdálenosti dvou astronomických
jednotek. Míří naším směrem!“
„Aktivujte ochranné pole a připravte se na úhybné manévry!“ přikázal nadporučík.
„Pane, dostáváme vizuální obraz!“ ohlásil druhý z pilotů, Stevenson, a na hlavní obrazovce se
objevila skupina monstrózních polokulových těles, jejichž povrch byl až na několik výstupků
dokonale hladký.
„Za jak dlouho budou v dosahu našich zbraní?“
Janssen zlehka ťuknul do několika kláves. „Při současné rychlosti za čtyři minuty a sedmatřicet
vteřin!“
„Připravte fragmentační hlavice!“ otočil se Doan na Stevensona. „A spojte mě s kapitánem
Ranfordem!“

Bojový crus NBC-13, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Vakuem se prohnala salva erkaniových raket a s oslnivým světelným efektem explodovala na
ochranném poli ergosanského člunu. Padesátimetrový polokulový kolos se prudce otřásl a značně
vychýlil ze své původní letové dráhy. Současně s tím provedl bojový crus elegantní otočku a odpálil dvojici fragmentačních hlavic. Dlouhá štíhlá tělesa si neomylně našla svůj cíl a definitivně
dekapitulovala ochranné pole druhého člunu.
„Vypadá to, že jim poněkud zatrnulo,“ poznamenal s úsměvem Mullen a na svém zbraňovém
panelu zaměřil další cíl.
„Moc se jim nedivím,“ reagoval Ranford. „Vzhledem k tomu, že při útoku ani neaktivovali
ochranná pole!“
„Pálím erkaniové rakety!“ ohlásil Mullen a od pozemského letounu se odpoutala další čtveřice
zářivě zelených bodů. Ergosanský člun vzápětí zanikl v obrovském výbuchu.
„Tak a máme druhého,“ oznámil suše Hoffman. „Třetí bere roha!“
Ranford prvního důstojníka okamžitě zpražil pohledem, přestože mu bylo jasné, že ho jeho
sarkastických poznámek nikdy nezbaví.
„Zaměřte podsvětelný pohon!“ přikázal vzápětí zbraňovému důstojníkovi a pustil se s crusem do
pronásledování.
O necelých patnáct vteřin později se motory ergosanského člunu roztříštily do desítek malých
kusů. Exploze fragmentační hlavice uvedla plavidlo do rychlé rotace, takže nyní připomínalo
dětskou káču.
„Spojte mě s velitelem toho člunu!“ pokynul kapitán Hoffmanovi. „Je na čase zjistit, oč tady
vlastně kráčí!“

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
Martin Doan se při dalším otřesu zapotácel a byl by i spadnul, pokud by se včas nechytil opěradla
křesla. „Stav!“ vykřikl namáhavě.
„Ochranné pole na sedmnácti procentech!“ odpověděl pohotově Janssen. „Dlouho to už
nevydrží!“
„Zbraně?!“
„Vyplýtvali jsme pětadvacet fragmentačních hlavic. Chvíli potrvá, než se připraví další!“
Doan v duchu zaklel. NEAPOLI se podařilo zničit dva Ergosanské bitevníky, ale nepřetržitá palba
tepelných děl těch zbylých dávala i pokročilému ochrannému poli pořádně zabrat. Navíc neměli
k dispozici plný výkon hlavního zdroje, tudíž nemohli použít erkaniové rakety, aniž by neohrozili
stabilitu ochranného pole.
„Musíme se stáhnout,“ vyslovil po chvíli dočasný velitel NEAPOLI. „Skočíme na hranici dosahu
našich senzorů a počkáme tam!“
Stevensonovi nebylo potřeba říkat dvakrát. Jeho prsty se hbitě rozběhly po konzoli. O ochranné
pole se rozprsklo ještě několik ohnivých koulí, pak vesmírná loď prudce vyrazila vpřed a zmizela
ve víru kvadratického tunelu.

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Místnost, do které je Faerané umístili spíše než vězeňskou celu připomínala hotelový pokoj. Bylo
v ní celkem útulno, tedy až na fakt, že okno bylo vyrobeno z několik centimetrů tlustého skla a
kovové dveře se daly otevřít jen zvenčí.
Vojáci prezidenta Broka byli více než důkladní. Oběma pozemšťanům zabavili videokomy i
detektory a podrobili je přísné prohlídce, aby neměli nejmenší šanci uniknout.
„Už je to několik hodin,“ zamumlal ospale Peter Link. „Co s námi chtějí udělat?“
„Tím bych se zase tolik netrápil,“ odtušil Walter Hagn a vstal ze svého lůžka. „Spíše bych se
zajímal o to, proč nás vůbec zavřeli.
Je jasné, že to není kvůli tomu absurdnímu obvinění. Tady jde o víc!“
„Co máte přesně na mysli?“ zeptal se se zájmem Link.
„Copak jste si nevšiml prezidentova zvláštního chování. Dokonce i vrchní velitel Gurel byl více
než překvapen, když…“ nedokončil, protože v tu chvíli se pomalu otevřely dveře.
„My o vlku a vlk…“ poznamenal překvapeně Hagn, jakmile rozpoznal Faerana, který vstoupil do
místnosti.
„Pojďte se mnou, rychle!“ řekl jim naléhavě Krul Gurel a pokynul jim rukou ke dveřím.
„Kam najednou ten spěch?“ neodpustil si nadporučík, přesto poslechl.
„Vím, že máte spoustu otázek, ale není čas!“
Chodby tohoto patra Střediska, kde se nacházelo vězení, byly až překvapivě pusté. Trojice se bez jakýchkoli problémů dostala až k výtahům. Vrchní velitel Faeranských ozbrojených sil přiložil pa-lec ke snímači na panelu zapuštěném do stěny a vzápětí hladké stříbrné dveře výtahové kabiny hladce zajely do zdi.
„Kam to vlastně míříme?“ otázal se s nejistotou v hlase astronom, zatímco je výtah úžasnou rych-lostí unášel k povrchu.
„Váš člun zakrátko přistane na Keřře. Je nezbytně nutné, abyste okamžitě odletěli!“
Ani nestačili postřehnout, že kabina již zastavila. S opatrností jemu vlastní Gurel vyhlédl ven, a když se ujistil, že je vzduch čistý, vyrazil kvapem ke dveřím na konci chodby. Po pár krocích se však otevřely a ukázali se v nich dva vojáci. Bleskurychle se zorientovali a pozvedli zbraně.
„Veliteli, dostal jsem příkaz vás zatknout,“ promluvil jeden z nich.
A pak události nabraly rychlý spád.

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
Od potyčky s Ergosany uplynulo sotva několik desítek minut, když se v prostorách lodi znovu ro-zeřval poplach. Stevenson unaveně zamžoural na energického Janssena, který se neprodleně jal hlá-sit příčinu poplachu.
„Pane, dálkové senzory zachytily podivné gravitační anomálie na pozicích nepřátelské flotily!“
„Zatraceně!“ zaklel Doan a udeřil dlaní do opěradla křesla. „Museli odpálit kvadratický reaktor!“
Důsledky exploze kvadratického reaktoru znal vrchní technický důstojník velmi dobře. Během válek s Haathony byl svědkem hned několika těchto jevů. V místě výbuchu se na několik vteřin vytvořila prostorová trhlina s ohromnou gravitací; jakási obdoba černé díry, jejíž slapové síly do-slova roztrhaly vše v bezprostřední blízkosti.
Ale proč to Ergosané udělali teď?
„Pane, ochranná bariéra kolem soustavy Faer byla právě narušena!“ oznámil Janssen.
Nyní bylo všechno jasné. Ergosané se celou dobu snažili přijít na způsob, jak prolomit odvěkou obranu Faeranů. Celá jejich civilizace měla být odsouzena k zániku.
„Nastavte kurz ke Keřře,“ řekl Doan s kamennou tváří, aniž by zareagoval na udivené pohledy obou pilotů. „A připravte zbraně!“

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Vzduchem proletělo mohutné tělo jednoho z faeranských vojáků a se zaduněním narazilo do ko-vové stěny. Walter Hagn si jen oprášil ruce a lehce ze země zvedl tepelnou pušku, jejíž původní majitel právě spočíval v hlubokém bezvědomí.
„Jak jste to kčertu…?!“ vydechl nanejvýš udiveně Peter Link a pohlédl na bezvládného strážného na druhém konci chodby
Nadporučík ale odmítavě zavrtěl hlavou. „Někdy jindy, teď na to není čas!“
Všichni tři okamžitě vyrazili chodbou dál. Času jim zbývalo opravdu málo.

Vesmírná loď NEAPOL, soustava Faer
Dostat se přes obranné satelity bylo pro šest Ergosanských křižníků takřka dílem okamžiku. Sou-středěná palba během vteřiny prolomila jejich ochranná pole a proměnila je v planoucí ohnivá slun-ce. Jediný úspěch, který satelity zaznamenaly, byl těžce poškozený bojový člun, jemuž podsvětelný motory vypověděly službu a explodoval na ochranném poli mateřské lodi.
Křižníky okamžitě zamířily k centrální planetě soustavy Faer. Několik miliónů kilometrů před ní se však z kvadratického tunelu vyřítila NEAPOL a okamžitě jim vstříc vyslala salvu fragmentač-ních hlavic.
„Držte pozici!“ rozkázal nadporučík Doan a s napětím sledoval šestici přibližujících se polokoulí. „Musíme dát kapitánovi dostatek času pro návrat.
Sotva se Ergosané dostali na dostřel svých zbraní, vypuklo peklo. Vakuum protnuly ohnivé střely a stříbrná těla pozemských hlavic.

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Konečně se jim podařilo dostat se před budovu. Nad budovou Střediska se s burácením prohnala letka stíhaček a bombardérů a zamířila do vrchních vrstev atmosféry.
„Co se děje?“ zeptal se nic netušící Hagn, přestože tušil odpověď.
„Ergosané prolomili naši obranu!“ odpověděl stroze Krul Gurel.
„Ale jak se jim to mohlo…?“ nechápal astronom.
„Prezident s nimi spolupracoval. Zradil naši vlast!“
Z nebe se náhle snesl elegantní letoun s označením NBC-13 na bocích. Dveře přechodové komory se s tichým sykotem otevřely ještě dřív, než úplně dosedl na přistávací plochu, a vyhlédl z nich ka-pitán.
„Pospěšte si, NEAPOL nemůže vzdorovat věčně!“
Link se otočil na velitele Gurela. „Poletíte s námi, pane?“
Faeran však odmítavě zavrtěl hlavou. „Nemůžu, bránit Kerru je má povinnost!“
„Ale vždyť čelíte naprosté zkáze!“
„Já vím!“ posmál se smutně Krul Gurel. Za jeho zády se znenadání objevila dvojice mužů s ob-jemnou bednou. „Je to deset litrů čistého erkania! Myslím, že by vám to mělo pomoci.“
„Nevím, co na to říct,“ řekl s rozpaky Ranford.
„Nemusíte říkat nic. Vím, že se jednou vrátíte a pomůžete nám!“
Na okraj hlavního města se snesla smršť tepelných výstřelů a několik domů zaniklo v oslnivých explozích. Mezi mraky se objevilo ohromné polokulová těleso a zamířilo k budově Střediska.
„Musíte jít! Hned!“ vykřikl Gurel a společně se svými druhy se rozběhl k budově.
Pozemšťané neváhali. Zakrátko se bojový crus odlepil od země a s úžasným zrychlením zmizel v oblacích.

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
„Dostali posily!“ konstatoval pochmurně Huffman a posadil se do křesla. Společně s kapitánem, Doanem, Hagnem a Linkem seděli v malém konferenčním salónku v kapitánově kajutě.
„Do soustavy přiletělo dalších osmnáct ergosanských bitevníků. Veškerá obrana Faeranů byla zničena a Kerra obsazena jejich jednotkami. Poslední zprávy hovoří o pěti miliónech mrtvých.“
„Teď pro ně bohužel nemůžeme nic udělat,“ konstatoval Ranford. „Musíme se nejprve dostat na Zemi!“
Lehký otřes jim jednoznačně naznačil, že přešli do kvadratického tunelu. Jejich cílem byla nyní modrá planeta.

Tak asi bych se měl stydět . Vůbec jsem si nevšiml, že tu je další díl - nyní když jsem se chtěl podívat, jestli náhodou nemáte psanou pauzu, tak jsem teprve zjistil přítomnost tohoto dílu.
Jinak k dílu - nevím co víc k tomu pořádně říci, než že to byl výborný díl

Dnes máme první prázdninové pondělí a s ním je tady i další díl Země budoucnosti.
Doufám, že si ho řádně vychutnáte a naopomenete připojit zdrcující kritiku

Země budoucnosti S1E08: Opuštěný

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Thomas Janssen - pilot na palubě NEAPOLI
Poručík Horet - vrchní komunikační důstojník na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Kvor - Takkon, jeden z vězňů v kolonii Moran
Rdass - Haron, jeden z vězňů v kolonii Moran, zabit Automatickým strážcem
Fyrron - Haron, vůdce Haronské menšiny v kolonii Moran
Gruhh - Haron, kapitán flotily 15 lodí útočící na Moran

Neznámá planeta
Z milosrdného bezvědomí ho do kruté reality navrátila ostrá pulsující bolest. Aniž by otevřel oči, zasténal a chytil se za spánky, přestože mu to žádnou úlevu nepřineslo. Až po chvíli, když se mu zdálo, že se záplava bolesti trochu zmírnila, opatrně rozlepil oční víčka.
Ležel na zádech ve vysoké mokré trávě a do očí mu zářily sluneční paprsky. V prvním momentu ho napadlo, že je na Zemi, v pacifických zahradách, ale tuto myšlenku mu okamžitě zahnal mohutný stín, který mu zakryl výhled.
„Už bylo na čase!“ ozval se vysoký, téměř pištivý hlásek.
S námahou, která mu přinesla jen další vlnu bolesti, se posadil. Ukázalo se, že stín patří ve skutečnosti drobnému, sotva sto šedesát centimetrů vysokému tvorovi, jehož oči byly posazeny na krátkých silných stopkách, takže vzdáleně připomínal pozemského hlemýždě. Jinak jeho tělo více méně připomínalo humanoida.
„Byl jsi mimo docela dlouho,“ pokračoval tvor ve svém monologu. „Ale můžu říct, že dopravit tě sem stálo dozorce docela námahu!“
„Dozorce?“ zachraptěl překvapeně. „Kde to ksakru jsem?“
„Jsi na Moranu, vězeňské kolonii,“ sdělil mu ochotně tvor a zašklebil se. „Nechci tě děsit, ale vypadá to, že tady taky zůstaneš na hodně dlouho!“
„Cože? Proč?“
Tvor vyloudil zvuk, který by se při troše fantazie dal nazvat smíchem. „Chovali se k tobě, jako bys byl přinejmenším masový vrah. Pravdou je, že nikoho jako ty jsem ještě nikdy nepotkal!“
Postavil se na vratké nohy. Tvorovy oči nyní byly přibližně v úrovni jeho klíční kosti.
„Jo, abych se představil, jmenuju se Kvor,“ řekl ledabyle jeho společník. „Z rasy Takkonů, samozřejmě.“
„Těší mě,“ odtušil sarkasticky a rozhlédl se. „Já jsem Thomas Ranford.“

Vězeňská kolonie Moran
Malý stříbrný člun se znenadání otřese pod výbuchem další tepelné střely. Z pilotního panelu vyrazí sprška jisker a na obrazovce se rozbliká rudý varovný nápis. Ze zádi se ozve exploze a hlavní generátor s temným zahučením vypadne.
„Ztratili jsme zdroj!“ vykřikne vyděšeně pilotka a manuálně se snaží převzít řízení. Konzole však nereaguje. „Řítíme se k zemi!“
Průzkumný crus proráží hustá mračna a střemhlav míří k povrchu planety. Za ním se mihne několik ohnivých koulí, ale naštěstí ho těsně minou. Z oblaků se za okamžik vynoří dvě polokulové lodě a zdánlivě pomalu se pustí do pronásledování.
„Nemůžu se spojit s NEAPOLÍ!“ z hlasu mladého důstojníka zaznívá panika. Ranford na něj povzbudivě pohlédne, ale to ho nikterak neuklidní.
Do crusu vzápětí narazí další nepřítelova střela a doslova oderve kus levého křídla. Pozemský člun se dostává do prudké rotace.
Pilotka i mladík vyděšeně vykřiknou a pak…
„Thomasi?“ zamával mu Kvor před obličejem rukou se třemi prsty.
Kapitán NEAPOLI udiveně zamžikal a dezorientovaně na něj pohlédl. „Co se stalo?“
„Na chvíli jsi byl naprosto duchem nepřítomný,“ odpověděl ochotně jeho společník. „Vůbec jsi mě nevnímal. Co se stalo?“
Ranford potřásl hlavou. „Jen jsem si na něco vzpomněl. Poslyš, Kvore, neviděl jsi tady náhodou dva další lidi podobné mě?“
„Vždyť jsem ti to už říkal! Nikoho, kdo by ti byl podobný, jsem nikdy neviděl.“¨
„Zatraceně!“ zaklel kapitán
Než stačil cokoli dalšího domyslet, Kvor ho nenápadně šťouchnul do boku a ukázal k lesu. Z něj právě vyšly tři trojruké bytosti a zamířily rovnou k nim.

Vesmírná loď NEAPOL, 300 miliónů kilometrů od planety Moran
Od předpokládané doby návratu průzkumného crusu uplynuly už tři hodiny – to už samo o sobě byl dostatečný důvod ke znepokojení. Huffman se už hodnou chvíli procházel po můstku sem a tam jako lev v kleci, což zbylým členům osádky můstku na náladě nikterak nepřidalo.
„Jak to vypadá se subprostorový spojením?“ zeptal se už asi popáté poručíka Horeta přes videokom ve velitelském křesle, přestože mu bylo nad slunce jasné, jakou dostane odpověď.
„Na naší straně je vše v pořádku, pane,“ odpověděl Horet a snažil se, aby to neznělo příliš otráveně. „Porucha musí být na jejich videokomu, jiné vysvětlení pro to nemám.“
První důstojník potřásl hlavou. Co se jim mohlo stát? Soustavu tvořila jen hvězda podobná Slunci a jediná planeta s podmínkami příhodnými pro život, na níž dálkové senzory odhalily známky vyspělé technické civilizace. Ranford proto rozhodl o vyslání průzkumného týmu s tím, že ho povede a NEAPOL zůstane ukryta ve stínu hvězdy. Přeci jen, po předchozím střetnutí s Ergosany si nemohli dovolit neopatrnost.
„Nemůžeme už déle čekat!“ rozhodl náhle Huffman. „Nastavte kurz k planetě!“
„Rozkaz!“ ožil Stevenson a zadal počítači příslušné instrukce.
Lomonitová masa se dala do pohybu směrem k jediné oběžnici obrovské hvězdy.

Vězeňská kolonie Moran
Soudě podle vystrašeného Kvorova chování nevěštil příchod tří cizinců nic dobrého. Ostatně, pokud bychom jejich mimiku připodobnili k lidské, netvářili se nijak přívětivě.
„Co jsou zač?“ zeptal se tiše Ranford.
„Patří k rase Haronů,“ zasykl Kvor. „Je to civilizace vesmírných pirátů a otrokářů. Přepadávají nákladní a obchodní lodě a slabé základny a stanice. Jediným jejich nepřítelem je Ergosanské impérium…“
Vůdčí Haron se zastavil asi dva metry před kapitánem. Byl zhruba stejně vysoký, nicméně o dost zavalitější, takže působil dost nemotorným dojmem.
„Vidím, Takkone, že sis našel přítele,“ zabručel hlubokým basem. „Nezapomínej, že mi stále dlužíš!“
„Nikdy jsem ti nic nedlužil, Fyrrone!“ zapištěl vzpurně Kvor a rozzlobeně na něj pohlédl.
„Slyšeli jste to?“ otočil se ke svým dvěma průvodcům a ti se dunivě zachechtali. Pak obrátil svou pozornost ke Kvorovi. „Tak to tedy budeme muset řešit jinak!“
Na nevyřčený povel se jeden z Haronů pohnul kupředu. Do cesty se mu však s kamennou tváří postavil Ranford. Fyrron překvapením zabručel.
„Tvůj přítel zřejmě neví, jak to tu chodí. Byl bys tak laskav, Rdassi, a ukázal bys mu to?“ pobídnul společníka.
Rdass se ve stejný okamžik vyrazil paží proti kapitánově obličeji. Nenarazil však na žádný odpor, protože Ranford se v klidu sklonil a vší silou udeřil Harona do břicha. Jeho pěst se však zabořila do neskutečně měkké a pružné hmoty. Překvapeně uskočil stranou, protože protivník se už vzpamatoval.
Haron sice disponoval větší fyzickou silou, ale oproti Pozemšťanovi byl o dost pomalejší. Ranford se znovu poměrně snadno vyhnul dalšímu úderu a zaútočil na jeho tvář. Evidentně to bylo jeho slabé místo. Ozvalo se tiché křupnutí, Rdass bolestně zavyl a skácel se k zemi.
„To by snad stačilo, nemyslíte?“ zeptal se kapitán klidně strnulých Haronů.
Než mu na to stačil kdokoli odpovědět, ozval se nepříjemný ječivý zvuk a nad korunami stromů se objevilo zhruba metrové kulové těleso. Pomalu zamířilo k nim.
„Utíkejte!“ zakvičel Kvor…

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Moran
„Přibližujeme se k planetě, pane,“ ohlásil Stevenson. „Na vyšší orbitu vstoupíme za tři minuty.“
Huffman s napětím pozoroval rostoucí masu planety na hlavní obrazovce. Trochu mu připomínala Zemi, ale viditelně měla neporovnatelně méně vodních ploch. První důstojník silou vůle potlačil nostalgické myšlenky a obrátil se k Janssenovi.
„Nějaké známky po průzkumném crusu?“
Janssen letmo shlédl informace na senzorové obrazovce. „Senzory zachytily slabou energetickou stopu odpovídající crusu na severní polokouli planety. Pravděpodobně ji vydává nouzová signální bóje.“
„Co známky života?“
„Několik tisíc životních forem na uhlíkové bázi. Ale,“ Janssen se na okamžik zatvářil zoufale, „nemůžu je přesně determinovat. Vrstva ionizovaných plynů v atmosféře ruší naše senzorové paprsky.“
„Zatraceně!“ zhodnotil Huffman situaci. „Nemůžete s tím něco udělat?“
„Můžu se jen manuálně pokusit přednastavit jejich konfiguraci. Ale to by trvalo několik hodin.“
Následující postup měl první důstojník rozmyšlený během okamžiku.
„Aktivujte ochranné pole,“ pohlédl na Stevensona u pilotní konzole. „Jdeme dolů.“
V tu chvíli ještě Huffman nemohl tušit, že udělali zásadní chybu.

Vězeňská kolonie Moran
Ranford pocítil, jak mu nesmírný žár energetických výstřelů ožehl záda, a vzápětí ho do tváře udeřila měkká vlhká hlína. Na nohy vyhrabal ve chvíli ve chvíli, kdy vzduch proťaly další ohnivé koule a dopadly přesně na místo, kde ještě před vteřinou ležel. V duchu poděkoval instruktorům Akademie Vesmírného letectva za tvrdý fyzický výcvik.
Haroni tak rychlými reflexy ke své smůle neoplývali. Jejich běh připomínal spíše opilecké potácení, takže znamenali mnohem snadnější cíl. Rdass dostal několik těžkých zásahů do zad a s bolestným výkřikem se zhroutil. Jeho kolegu o dvě vteřiny stihnul podobný osud.
Přeživší trojici se paradoxně díky nechtěné oběti obou Haronů podařilo dostat ke stromům.
„Co to kčertu je?“ vyrazil ze sebe Ranford snažíc se popadnout dech.
Kvor opatrně vyhlédl zpoza kmene stromu. Tepelná střela udeřila do kůry těsně vedle jeho hlavy.
„Automatický strážce,“ zamrkal Takkon. „Hlídkuje podél hranic vězeňského území a v případě větších konfliktů mezi vězni zasáhne.“
„Větších konfliktů?!“ vyhrkl překvapeně kapitán. „Vždyť tady šlo o jen o dva lidi!“
„Poslední dobou Ergosané zpřísnili opatření!“
Strážce mezitím několikrát zakroužil nad korunami stromů, naštěstí však nemohl nají správný palebný úhel.
„Báječné!“ pravil ironicky Ranford. „Kolik těch Strážců tady celkem je?“
„Viděl jsem jich asi deset. Ale určitě jich tu bude víc,“ zabručel Fyrron, který se nečekaně rychle vzpamatoval ze smrti svých druhů.
„Deset! Teď nám bude stačit, když přijdeme na to, jak se zbavit zrovna toho!“
Když už o chvíli později Ranforda konečně napadla spásná myšlenka, z dálky se ozval hlasitý rytmický zvuk připomínající alarm. Strážce ještě jednou zakroužil nad stromy a vzápětí zmizel.

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Moran
„Výška tři sta kilometrů,“ hlásil poctivě Stevenson.
Hlavní obrazovka zatím stále ukazovala jen hustá mléčně bílá mračna a výraz vrchního senzorového důstojníka byl všechno jiné než spokojený. Huffman pomalu začínal nabývat domnění, že nakonec budou muset na povrchu přistát.
„Dvě stě osmdesát kilometrů,“ vyřkl pilot přesně ve chvíli, kdy se výstražně rozpípala kontrolka u senzorové obrazovky a odkudsi zvenčí k nim dolehly dunivé nárazy.
„Ergosanské tepelné střely,“ oznámil naléhavě Janssen. „Podle množství a kadence pocházejí nejméně od tří těžkých bitevníků.“
Huffmanovi najednou všechno začalo dávat smysl. Zmizení průzkumného crusu měli bezpochyby na svědomí právě Ergosané. Jak ale naložili s kapitánem a posádkou? Jsou vůbec ještě naživu?
„Ochranné pole na devadesáti pěti procentech,“ přerušil jeho pochmurné úvahy Stevenson.
Huffman horečně uvažoval. Setrvávat s lodí na současné pozici nemělo smysl, Ergosanům by se za nějaký čas podařilo soustředěnou palbou ochranné pole prolomit; naslepo bombardovat povrch si dovolit nemohli, aniž by riskovali životy kapitána a posádky.
Musíme ustoupit, křičelo na něj v duchu jediné možné řešení.
„Pane, na orbitě se objevilo dalších patnáct lodí,“ skoro vykřikl Janssen. „Dva Ergosanské těžké křižníky, čtyři bojové čluny a devět dalších lodí neznámé konstrukce. Aktivují zbraně!“
První důstojník spolknul nepublikovatelnou nadávku a už už se chystal dát povel k odletu.
„Palba ale směřuje mimo nás. Pravděpodobně na Ergosanské lodě!“
„Spojte mě s jednou z těch útočících křižníků!“ rozkázal Huffman poručíku Horetovi.
„Ano, pane!“
O minutu později už první důstojník pohlížel do tváře mohutné trojruké bytosti.
„Jmenuji se Gruhh!“ představil se stručně velitel neznámého plavidla. „Připojte se k útoku, okamžitě!“
Huffman si mimoděk vzpomněl na přednášky o komunikaci s mimozemskými inteligentními entitami, které absolvoval před několika lety na Akademii. Hlavně musíte respektovat jejich mentalitu a snažit se jí přizpůsobit…
Zamýšlenou odpověď tedy raději rychle zapomněl a s kamenným výrazem pravil: „Naše senzory neproniknou skrze atmosféru planety.“
Gruhh zlostně zakoulel očima. „Posílám vám správnou konfiguraci.“
A obrazovka zčernala. Huffman rychle vstal z křesla.
„Nastavte senzory podle rady našeho přítele. Stevensone, připravte přední odpalovače erkaniových raket!“
Janssen byl s úpravami hotov během půl minuty. Jeho tvář rázem získala veselejší odstín.
„Na povrchu zachycuji jediného člověka. A také tři Ergosanské bitevníky ve stratosféře!“
„Stevensone, palte dle uvážení! Waltere,“ otočil se na dosud mlčenlivého velitele ochranné jednotky, „vezměte pět mužů a počkejte na mě v hangáru 3.“
Jen tiché zasyčení těžkých dveří napovědělo, že opustil můstek.

Vězeňská kolonie Moran
Ranford, Kvor a Fyrron s překvapeně pozorovali jak orbitální útok ničí veškeré vybavení obrovské věznice. Generátory ochranných polí, hangáry se stíhačkami a sklady zbraní – vše se postupně měnilo v doutnající trosky. Strážním křižníkům už slábla ochranná pole, až nakonec jeden z nich explodoval v salvě ohnivých výstřelů.
Z temných mraků se náhle vynořila loď podivné konstrukce. Její základ tvořila jakási čočka o průměru padesáti metrů, z níž na všechny světové strany vybíhaly mohutné jehlanovité konstrukce, zjevně ukrývající zbraně a podsvětelné motory. Ladně dosedla na louku jen několik desítek metrů od nich.
„Konečně!“ zamručel Fyrron a udělal několik kroků směrem k lodi.
Z její výpusti mezitím vystoupilo několik dalších Haronů a kolébavým krokem zamířilo k Fyrronovi. Každý z nich v prostřední ruce svíral nebezpečně vyhlížející zbraň.
„Ty půjdeš se mnou, Kvore,“ otočil se na drobného Takkona. „Nemusíš se obávat, dostaneš příležitost splatit své dluhy!“
Kvor se roztřásl jako osika a ustoupil za Ranforda. Haroni se chraptivě rozesmáli.
„Tvůj přítel může koneckonců jít taky. Jistě zastane mnoho těžké práce!“
A následovala další salva smíchu.
„Anebo si můžeš dát čelem vzad!“ ozvalo se od stromů. Ranford se udiveně ohlédl a spatřil rozložitou postavu Waltera Hagna a nadporučíka Huffmana, kteří pomalým krokem mířili k nim.
„V tom lese mám pět svých mužů a každý z nich ti v tuto chvíli míří na hlavu. Stačí, abys udělal cokoli neuváženého a ty i tvoji kamarádi půjdete akorát tak do pekel horoucích!“
Fyrronova sebejistota byla rázem ta tam. Chvíli jen překvapeně a rozzuřeně zároveň hleděl na přišivší Pozemšťany, pak něco zamrmlal směrem ke svým kolegům a otočil se. Po pár krocích se ještě ohlédl.
„My se ještě uvidíme, Kvore!“ zasyčel zlozvěstně. „Já nezapomínám.“
Na Takkona to ale nikterak nezapůsobilo.
„Myslím, že je čas jít,“ řekl unaveně kapitán. „A spojte mě s nadporučíkem Hoffmanem. Myslím, že se rád dozví, že bereme na palubu hosta.“

Super část, a jestli jsi si všiml, tak tentokrát jsem na díl nezapomněl
Akorát se předem omlouvám, že další díl asi neohodnotím, neb tu nebudu

Další epizodu vám přináším až dnes, protože včera jsem se zcela neplánovaně ocitl mimo všeobímající pařáty internetu.
Nicméně díl s názvem Návrat domů (Homecomig) je na světě a doufám, že ho opět patřičně zkritizujete

Země budoucnosti S1E09: Návrat domů

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Thomas Janssen - pilot na palubě NEAPOLI
Gord Murphy - biolog, člen posádky NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Kvor - Takkon, jeden z vězňů v kolonii Moran
M´tak - Zenaran, správce Sídla v bývalém Pacifiku

Vesmírná loď NEAPOL, kvadratický tunel
Důstojnická jídelna na palubě 12 nikdy nepatřila k příliš přelidněným místnostem. Hlavní podíl na tom měl zřejmě fakt, že důstojníků bylo v pětisetčlenné posádce jen padesát a navíc pracovali na směny.
Přesto kapitána poněkud překvapilo, když v jídelně spatřil jen jediného člověka – a to vrchního technického důstojníka, Martina Doana. Seděl u stolu vedle výdejního automatu a pohroužen do svých myšlenek pomalu upíjel oblíbené kafe. Velitele NEAPOLI zaregistroval až po chvíli.
„Kapitáne,“ pozdravil ho unaveně a nabídl mu místo naproti sobě. Ranford se pohodlně usadil. „Co vás v tuto dobu zaválo zrovna sem?“
„Snad pohled na hvězdy,“ odvětil poeticky Ranford a Doan se pobaveně ušklíbl. „Chtěl jsem jen vidět, jak je na tom posádka. Posledních dní bylo poněkud hektických.“
„Co se mě týče, pokud všechno pracuje, jak má, nestěžuji si. Snad jen trocha únavy, ale nic co by tenhle kouzelný nápoj nedokázal napravit,“ potřásl s hrnkem v ruce.
„Syntetický kofein vás neudrží na nohou věčně,“ zavrtěl hlavou kapitán. „Potřebujete se vyspat!“
„Asi máte pravdu,“ pokrčil rameny Doan a polknul poslední doušek kafe. „K Zemi koneckonců podle plánu dorazíme až za dvaačtyřicet hodin, takže si můžu na pár hodin zdřímnout.“
Postavil se a protáhl ruce, až zakřupaly kosti. Hrnek odložil do likvidační trubice.
„Tak dobrou noc!“ rozloučil se a zamířil ke dveřím.
Ranford stočil pohled na změť barev kvadratického tunelu, která se míhala za velkým průzorem z lomonitového skla. Myšlenky se mu zatoulaly k domovu – ke svému apartmá na pobřeží, ke křišťálově čisté vodě Tichého oceánu, k bývalé manželce, která dala přednost životu na Měsíci, v Plato city. Od všech těchto drobností, které dohromady dotvářely život, na jaký byl zvyklý, ho ale nyní dělila propast miliónu let. Co se za tu dobu stalo se Zemí, lidmi, Vesmírným letectvem?
Než mohly jeho úvahy nabrat méně optimističtější směr, dveře do jídelny se s tichým sykotem otevřely.
„No konečně!“ ozval se od nich již notoricky známý pištivý hlas.
„Kvore!“ vydechl kapitán a zvedl se od stolu.
Drobný Takkon vpochodoval dovnitř, následovaný jedním z členů ochranné jednotky. Měl na sobě speciálně šitou uniformu s označením diplomata a doslova překypoval energii. Jako snad jediný na lodi, napadlo kapitána.
„Už jsem přestal doufat, že tě najdu, Thomasi,“ švitořil Kvor a pohledem klouzal po stěnách jídelny. „Tvoje loď je plná úžasných technologií. Když už o tom mluvíme, nemáš tady taky něco, co vyrábí jídlo?“
Ranford se pousmál a ukázal na výdejní automat. „Něco na ten způsob. Uvnitř s nachází speciální zařízení, které na principu transmutace atomů (změny počtu protonů a neutronů v atomovém jádře, pozn. aut.) kopíruje trojrozměrné předměty. Skládá se z komory určené pro předlohu a několika komor pro výsledné kopie. Ty potom slouží ke spotřebě. Dá se tedy říct, že máme nevyčerpatelný zdroj zásob.“
Takkon vytřeštil oči, pokud se o tom v jeho případě dalo tak mluvit. „Umí ten přístroj kopírovat i jiné věci kromě potravin?“
„Všechny plynné, kapalné a pevné předměty skládající se z prvků s protonovým číslem nižším než 200.“
„Kolik těch…zařízení máte na lodi?“ zeptal se Kvor s jiskrou v oku.
„Pokud nepočítám ty v jídelnách, tak čtyři – dva větší, které slouží k výrobě náhradních dílů, v nákladovém prostoru a dva menší v laboratoři.“
Kvor zalovil v kapse obleku a vytáhnul na světlo drobný lesklý hranatý plíšek. Kapitán si všiml, že je pokryt neznámými symboly.
„Před tím, než mě zatkli a poslali na Moran, mi bylo zkonfiskováno veškeré mé jmění. Tahle mince je to poslední, co mi zbylo. Ty máš technologii, která může…“
„Jsem si jist, že se nějak dohodneme,“ zamrkal spiklenecky Ranford a ukázal na displej automatu. „Ale večeře má přednost.“

Vesmírná loď NEAPOL, kvadratický tunel, o devět hodin později
Vstupní dveře se pomalu zasunuly do stěny a odpočatý kapitán vkročil na můstek. Osádka ho mlčky uctivě pozdravila a nerušeně pokračovala v práci. Huffman energicky vyskočil z velitelského křesla.
„Žádné nové události, kapitáne. K Zemi dorazíme podle plánu za třiatřicet hodin,“ hlásil předpisově. „Jak se má náš host?“
„Odpočívá ve své kajutě a vypadá to, že v tom stavu setrvá ještě dlouho,“ odvětil s humorným podtónem Ranford.
„Pane?“
„Sirijské víno. Oslavoval znovunabytí svého majetku. Vlastně to bylo celkem poučné,“ zavzpomínal.
„Jak to?“
„Před tím, než začal zpívat, zasvětil mě do ekonomické situace Ergosanského impéria a Takkonských obchodníků.“
Huffmanovo čelo se zkrabatilo překvapením. „Zpívat?“
„Nic, co byste chtěl slyšet!“
První důstojník jen pokrčil rameny, přesto na něm bylo poznat, že se tou záležitostí v duchu detailně zabývá.

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země
Jen několik tisíc kilometrů nad povrchem modré planety se z kvadratického tunelu vyřítilo ohromné těleso. Podsvětelné motory musely zapracovat na sto procent, aby loď během několika vteřin zpomalily téměř z rychlosti světla na několik kilometrů za sekundu.
„Stav?“ vyštěkl netrpělivě Ranford.
Bylo jen otázkou vteřiny, než se na senzorové obrazovce objevily nové údaje.
„Orbita Země je prázdná, zachycuji pouze obrovské množství trosek. Chemické složení: lomonit, titan, nikl a dva dosud neznámé kovové prvky,“ četl Janssen.
„Všech třicet obranných stanic je pryč? To není možné!“ podivil se kapitán.
„Nezapomeňte, že jsme milion let v budoucnosti,“ upozornil ho suše Huffman. „Za tu dobu se mohlo stát cokoli.“
Senzory mezitím zpracovaly další informace. Janssen je zběžně přelétl pohledem a hlásil: „Složení atmosféry je prakticky stejné jako dříve, jen s vyšší koncentrací radiace. Klima se rapidně změnilo – průměrná teplota stoupla o dvacet stupňů; rovníkové oblasti jsou neobyvatelné, oceány tvoří jen čtyřicet procent zemského povrchu a na pólech se rozkládají husté džungle.“
„Džungle?“
„Ano, většina vegetace odpovídá subtropickému podnebnému pásu…Jinak nezaznamenávám žádný vyspělý energetický zdroj.“
Ranford jen nevěřícně zavrtěl hlavou. „Co osídlení?“
„Dvacet miliónů humanoidních forem života převážně v oblasti Pacifiku….tedy toho, co z něj zbylo.“
Vesmírnou prázdnotu posetou bílými tečkami hvězd na hlavní obrazovce nahradil snímek z vizuálních senzorů. Kapitán je stěží poznal, že je na něm kdysi úchvatné hlavní město Sjednocené planety Země – z majestátních budov zůstaly jen pokroucené ruiny, kosmodrom byl pohřben pod metry rozpáleného písku, stejně jako doky a výzkumná zařízení, ze který na světlo čněly jen špičky kontrolních věží.
Na okraji města, kde se dříve nacházely Pacifické zahrady, kapitán rozeznal skupinu bílých, pravidelně rozmístěných staveb, které působily naprosto v kontrastu s okolními.
„Můžete to ještě zvětšit?“ zeptal se Janssena naléhavě.
Senzorový důstojník jen stisknul několik tlačítek – obraz se na okamžik rozostřil a vzápětí už bylo poznat skupinky tvorů proudících uličkami mezi domy. Po jakési hlavní ulici se zdánlivě pomalu šinulo obdélníkové černé těleso.
„Automobil poháněný spalovacím motorem,“ vysvětlil nadšeně Janssen. „Zaznamenávám také primitivní elektrické vedení, rozvětvené po celém…městě.“
„Technologická vyspělost jako na počátku 20. století,“ komentoval první důstojník. Ranfordovi nezbylo než souhlasit.
Z Janssenova panelu se znenadání ozvalo tiché dlouhé pípnutí. „Funkční travelorová stanice, pane. Nachází se jen dva kilometry od města v dutině pod troskami Centrály VL.“
Ranford se nemusel rozmýšlet dlouho. Otočil se na Huffmana: „Sestavte výsadkový tým a uvědomte nadporučíka Hagna. Za deset minut ať jsou připravení u traveloru 1. Je na čase udělat první kontakt."

Ruiny města Pacifik, Země
Černý čtverec o hraně dva metry se rozevřel a v oslnivé záři se nad ním objevila plošina, na níž stálo natěsnáno šest osob. Zhruba ve stejný okamžik z ovládacího pultu opodál vyrazil proud jisker a s temným hučením se plošina zřítila k zemi.
„Tolik k superrychlému cestování,“ neodpustil si kapitán a těžce se vyhrabal na nohy.
Huffman jako jediný pád bez problémů ustál, a proto se ihned pustil do průzkumu místa, kam se dostali. Místnost byla v celkem zachovalém stavu, ale podlahu pokrývala několikacentimetrová vrstva písku a prachu a zdi nesly známky koroze. Jediný východ odsud byl zasypaný sutinami.
„Nacházíme se jen tři metry pod povrchem,“ hlásil biolog Murphy s detektorem namířeným ke stropu.
Huffman ze zdi několika pohyby setřel vrstvu prachu a odhalil tak velký nápis: PACIFIK-CENTRUM. „Stanice veřejné travelorové sítě. Za těmi dveřmi musí být schodiště na povrch!“
Murphyho detektor jen potvrdil jeho slova. Kapitán kývl na dva muže z ochranné jednotky, které jim Hagn dal jako doprovod, a ti tasili své unigy. Stačily dva výstřely a sutiny zanikly v ohnivé explozi erkaniových raket.
Schody ústily hned vedle bývalém budovy Centrály, kam momentálně nedopadaly sluneční paprsky, přesto se přes ně hned převalila vlna horka. Murphyho detektor určil teplotu na padesát stupňů Celsia.
„Zatraceně, zapomněl jsem si vzít opalovací krém!“ zavtipkoval první důstojník a otřel si rukou zpocené čelo.
Ranford se jen útrpně ušklíbl a vykročil.

Ruiny města Pacifik, Země
Urazit ty dva kilometry jim trvalo jen kolem pětadvaceti minut, ale Ranfordovi to připadalo jako celá věčnost. Nejméně desetkrát se proklel za to, že si nevzali ochranné obleky s klimatizací – lehkou uniformu měl už celou propocenou.
Zastavili se až u prvních staveb. Podle detektoru byly zhotoveny z betonu, měly stabilní základy a byly napojeny na jakýsi centrální rozvod vody a elektřiny. Uvnitř se nacházelo pět až šest obyvatel.
Během několika okamžiků si místní Pozemšťanů všimli a zvedla se vlna rozruchu. Na Ranfordův rozkaz zůstali všichni stát – mělo to být první mírové gesto.
Z chaosu pobíhajících tvorů se záhy vynořila skupinka pěti postav, které pevným krokem mířili vstříc Pozemšťanům. Dva z nich nesli podlouhlé lesknoucí se předměty, které nejvíce připomínaly zbraně. Zastavili se zhruba tři metry před nimi a jejich vůdce udělal ještě jeden krok vpřed.
„Dobrý den,“ pronesl zvučně Ranford a snažil se, aby to znělo co nejvíce přátelsky.
Jeho protějšek se zatvářil nadmíru překvapeně a téměř perfektní angličtinou promluvil: „Vy mluvíte jazykem Předků? To znamená, že musíte být…oni! Stavitelé obrovských věží a vesmírných plavidel!“
Překvapení se rázem přeneslo na druhou stranu.
„S rozmachem Vesmírného letectva se zřejmě angličtina stala dominantním jazykem v Galaxii. Tak jako jsme my rozluštili a naučili se používat hieroglyfy a latinu, oni totéž udělali s ní. Neuvěřitelné!“ sdělil polohlasem Huffman.
„Jmenuji se M´tak a jsem správcem tohoto Sídla,“ představil se vůdce. „Jménem rasy Zenaranů bych vás u nás rád přivítal.“
Historie se opakuje, pomyslel si Ranford při vzpomínce na první setkání lidí a Oresanů.
„Jsem kapitán Thomas Ranford, velitel vesmírné lodi NEAPOL. Myslím, že si máme dost co říci!“
„Prosím, pojďte se mnou,“ pobídl je M´tak uctivě. Ostatní Zenaranů ustoupili do stran a nechali Pozemšťanům volný průchod.
Ranford mu kývnutím hlavy poděkoval a následován ostatními zamířil do nitra Sídla.

Zenaranské Sídlo, poblíž Pacifiku, Země
Celé setkání z zpoza nedaleké písečné duny sledoval pár humanoidně vyhlížejících tvorů. Oproti Zenaranům byli mohutnější a tělo jim pokrývala měkká světlá srst, na temeni hlavy o něco delší. Oči byly zapadlé, pod nadměrně vyvinutými nadočnicovými oblouky, ostré špičáky v tlamách jednoznačně svědčily o tom, že jsou to masožravci.
Náhle jeden z nich nešetrně dloubnul do svého druha a pomalu se napřímil. Jeho pohled směřující na záda Pozemšťanů byl plný odporu a nenávisti.
„Musíme uvědomit Velitele,“ vytrhnul ho ten druhý z letargie a rukou s pěti prsty ukázal směrem k ruinám.

super, přelétl jsem poslední tři díly najednou a prostě paráda, těším se zas na další

Dnes vám konečně přináším poslední díl první série ZB. Připojuji také omluvu za tak velké zpoždění (ne všude jsem schopen dostat se na internet ).
Každopádně si ho pořádně vychutnejte a zkuste například napsat, jak si myslíte, že se děj bude odvíjet dál. Těším se na vaše názory

Země budoucnosti S1E10: Předvečer zkázy

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Thomas Janssen - pilot na palubě NEAPOLI
Gord Murphy - biolog, člen posádky NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Kvor - Takkon, jeden z vězňů v kolonii Moran
M´tak - Zenaran, správce Sídla v bývalém Pacifiku
Pelho - Takkon, velitel malého bojového člunu
Fyrron - Haron, vůdce Haronské menšiny v kolonii Moran

Orbita planety Hurh, hranice Ergosanského impéria
Polokulovitý křižník o průměru pět set metrů už několik hodin nehybně setrvával na oběžné dráze. Jen malá část z osmisetčlenné posádky se zabývala rutinními pracemi, zbytek setrvával ve stavu bojové pohotovosti. Byli připraveni během několika vteřin proměnit svou loď v nedobytnou pevnost.
Na otevření kvadratického tunelu a přílet menší lodi Haronské konstrukce jen dvě astronomické jednotky od planety však nikterak nezareagovali. Loď se přiblížila na vzdálenost sta kilometrů a na důkaz mírových úmyslů deaktivovala ochranné pole.
„Spojte mě s ním,“ vyštěkl velitel Ergosanského křižníku na svého komunikačního důstojníka. Ten provedl rozkaz až s přehnanou horlivostí.
Na obrazovce před velitelovým křeslem se ukázala tvář kapitána Haronského plavidla. Ergosan se při pohledu na ni zatvářil poněkud znechuceně, ostatně jako vždy, když musel jednat s Harony.
„Našel jsem je,“ šel hned k věci. „Na třetí planetě v soustavě na okraji Galaxie, jen šest tisíc světelných let odsud. Původní obyvatelé jsou příliš zaostalí, než aby představovali problém.“
Ergosan se zle ušklíbl. „Výborně, Fyrrone. Nakonec přece jen dokážeš být pro Impérium přínosem.“
Obrazovka zhasla. Velitel se znovu otočil na komunikačního důstojníka.
„Zašlete zprávu velení flotily. Ať se všechny lodě shromáždí na navigačním bodě soustavy. Do hodiny!“

Zenaranské Sídlo, poblíž Pacifiku, Země
„Vesmírné letectvo se rozkládalo v prostoru o objemu miliónu krychlových světelných let a svého času patřilo k nejmocnějším galaktickým organizacím. Sdružovalo půldruhého tisíce hvězdných soustav a populaci tvořilo sedm set miliard lidí. Centrem Letectva byla Země, dnes tedy Zenar. Společně s dvěma mimozemskými civilizacemi – Oresany a Meoky tvořilo pevnou mírovou koalici, což znamenalo spolupráci v oblasti hospodářské, ekonomické a vojenské. Díky tomu jsme byli schopni vést vítěznou válku s nepřátelskými Haathony.“
Ranford se na okamžik odmlčel a rozhlédl se po tvářích přítomných Zenaranů. Za tu hodinu, po kterou je seznamoval s historii lidstva, v místnosti stoupl počet místních minimálně trojnásobně. Pokud by vyhlédl ven z okna, zjistil by, že před budovou mezitím vzniklo mnohohlavé shromáždění.
„Kolik takových lodí,“ poukázal Zenaran jménem Ru´fk, který se předtím představil jako šéf bezpečnosti v Sídle, na malou 3D-vizovou projekci NEAPOLI emitovanou detektorem, „tehdy Země celkem měla?“
Kapitán se pousmál. Podobnou otázku očekával. „Naše loď je první svého typu, ale rozhodně ne nejsilnější. Když jsme opouštěli Zemi, sestávala flotila Vesmírného letectva z šedesáti těžkých i lehkých bitevních křižníků.“
Ru´fk překvapeně vypískl. Ten zvuk Ranfordovi cosi silně připomínal, jen si nedokázal vzpomenout.
„Co vlastně víte o svém původu?“ zeptal se pro změnu Murphy a významně zamával svým detektorem. „Analýza prokázala, že vaše DNA je na pětadevadesát procent shodná s již vyhynulým druhem kytovců. Přesněji,“ otočil se k Pozemšťanům, „s delfíny.“
M´tak obratně napodobil úsměv. „To jen potvrzuje teorie našich vědců o tom, že jsme se vyvinuli z obrovských mořských savců. Ovšem doteď to valná většina Zenaranů neuznává.“
„Není se za co stydět. Ostatně lidská evoluce započala u nižších tvorů žijících ve větvích stromů,“ uklidnil ho Murphy.
Kapitán se zvedl z tvrdé nepohodlné lavice. Díky zastaralému klimatizačnímu zařízení v místnosti nepanovalo takové horko jako venku, přesto se mu na čele perlily kapičky potu.
„Jsme sami v neznámém prostředí s minimální šancí na návrat domů. Dobří přátelé by se nám mohli velmi hodit,“ odmlčel se. „Chci říct, že bychom rádi zůstali na Zenaru. Samozřejmě výměnou za materiální pomoc, vylepšení vašich technologií a sdílení vědeckých poznatků…“
M´Tak napřáhl ruku. „Jsem rád…že Zenarané nemuseli na první kontakt čekat dlouho.“

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země
Od transportu výsadkového týmu uplynuly teprve čtyři hodiny, přesto se Walter Hagn začal ve velitelském křesle nervózně ošívat. Při posledním spojení jim kapitán nadšeně oznámil, že kontaktovali místní obyvatele a hodlají se ještě nějakou dobu zdržet.
Nadporučíkova nálada byla evidentně nakažlivá. Mezi celou posádkou panovalo podivné napětí, které jen čekalo vyvrcholit.
Ticho panující na můstku náhle proťalo výstražné pípnutí senzorového panelu. Hagn doslova vyletěl z křesla.
„Otevření kvadratického tunelu ve vzdálenosti tří astronomických jednotek,“ hlásil Stevenson. „Je to ergosanský bojový člun. Míří k naší pozici.“
„Aktivujte ochranné pole a připravte erkaniové rakety,“ rozkázal Hagn.
Ergosanský člun zatím nejevil nepřátelské úmysly. „Udržují kurz, ale zbraňové systémy a ochranné pole mají deaktivované.“
„O co jim kčertu jde?“ uvažoval nahlas Hagn. Bylo mu jasné, že se nechystají útočit; vždyť zbraně NEAPOLI by je ve zlomku vteřiny rozprášili na atomy.
„Volají nás,“ otočil se na velitele poručík Horet.
„Na obrazovku!“
Tam se zakrátko ukázala tvář Takkona. Hagnovi se na okamžik zazdálo, že je to Kvor, ale všiml si, že jeho protějšek je o něco rozložitější.
„Ty jsi Ranford?“ zakvičel pronikavě.
„Ne, kapitán Ranford tady momentálně není,“ odsekl toporně Hagn. „S kým mám tu čest?“
„Jmenuji se Pelho,“ představil se hrdě Takkon. „Potřebuju nutně mluvit s kapitánem.“
„Co se děje tak naléhavého?“ nadporučík se pomalu usadil zpět do křesla.
Pelho znechuceně ohrnul horní ret. „Ergosané jsou na cestě sem. Chtějí vás zničit!“

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země
Pelhův člun přistál v nákladovém prostoru číslo jedna jen o pár minut později a zhruba ve stejnou chvíli poslal Hagn na povrch průzkumný crus, aby vyzvednul kapitána a prvního důstojníka. Přílet malé kosmické lodi vzbudil mezi Zenarany značný rozruch, ale díky osvícenosti M´Taka nedošlo k žádnému vyhrocení situace.
Kapitán se rozhodl M´Taka a Ru´fka pozvat na palubu NEAPOLI. Oba Zenarané pozvání téměř bezmyšlenkovitě přijali, takže už o deset minut později byl průzkumný crus v hangáru pozemského křižníku.
Vnější dveře přechodové komory člunu se tiše otevřely a M´Tak zamžoural do ostrého umělého světla. Při pohledu na nepřehlédnutelnou postavu velitele ochranné jednotky sebou znatelně trhl.
„Vítejte zpátky, kapitáne,“ prohodil Hagn k Ranfordovi.
„Vidím, že máme hosty,“ ukázal Ranford na Pelha a jeho doprovod, kteří již - s dvěma muži z ochranné jednotky - netrpělivě postávali u vchodu do hangáru.
„Obávám se, že situace to vyžaduje. Exkurzi budeme muset přeložit na jindy,“ pokusil se Hagn o zlehčení situace.
Oběma Zenaranům to viditelně nikterak nevadilo. S posvátnou úctou v očích se rozhlíželi po okolí. Kapitán jim musel dvakrát zdvořile naznačit, aby ho následovali.

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země
Do konferenční místnosti kapitán nakonec pustil jen oba Zenarany, Huffmana, Hagna, Doana a Kvora s Pelhem. Takkonský doprovod nechal eskortovat do jedné ze společenských místností.
„Takže Ergosané se chystají zaútočit na Zemi,“ shrnul kapitán informace, které před chvílí pracně vydoloval z Pelha. „Jak nás objevili?“
„Haroni se často zdržují v okrajových oblastech Galaxie,“ odvětil Takkon. „Je to za hranicemi Ergosanského impéria a navíc tudy cestují neozbrojené obchodní lodě, které jsou pro ně snadnou kořistí.“
„Patří mezi obávané piráty,“ upřesnil ponuře Kvor.
Pelho si nabral plnou hrst čokoládových bonbónů z misky na stole. „Vynikající! Co to je?“
Ranford jeho otázku ignoroval. „Pokračujte!“ pobídl ho stroze.
„Dobrá, dobrá…někteří z Haronů také spolupracují s Ergosanskými důstojníky. Můj přítel pracující na Fyrronově lodi mě informoval, že se nedávno setkali s imperiálním bitevníkem.“
„Fyrronově lodi?“ podivil se Ranford a nuceně se zasmál. „Když jsem Fyrrona viděl naposledy, tvářil se jako zapřísáhlý nepřítel všech Ergosanů.“
„Zjevně se mu hodilo změnit stranu,“ poznamenal Walter Hagn. „Kolik lodí sem míří?“
„Dva tucty těžkých bojových lodí a několik haronských křižníků jako podpora,“ řekl suše Pelho a spolkl poslední bonbon.
„Takže kolem třiceti,“ kalkuloval nadporučík. „S Harony si lehce poradíme. Pokud využijeme Parsonovy taktické manévry, mohli bychom i…“
„Jedno je jisté,“ udeřil Ranford sevřenou pěstí do desky stolu, „Zemi musíme ubránit za každou cenu.“

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země, o hodinu později
Dveře na můstek se tiše otevřely a do místnosti doslova vpadli Hagn a Martin Doan. Kapitán byl zrovna zabrán do hovoru s Janssenem o možnostech zvýšení dosahu hlavních senzorů. Chvíli netrpělivě přešlapovali, než je Ranford zaregistroval.
„Kapitáne, vypracovali jsem defenzivní plán,“ spustil Hagn a podal mu detektor. „Takže, podle toho, co víme od Pelha o ergosanských útočných taktikách, část jejich flotily se vrhne na NEAPOL, zatímco ta druhá vystoupí z kvadratického tunelu až na orbitě Země a vypustí do atmosféry bojové čluny s pozemními týmy. Co se týče boje ve vesmíru, naše ofenzivní a defenzivní systémy pracují na sto procent. Na trup NEAPOLI jsme nainstalovali několik energeticky nezávislých absorpčních projektorů, nastavených na modulaci tepelných děl, takže i v případě selhání ochranného pole vydržíme hezkých pár zásahů.
Co se týče druhé fronty, přeprogramoval jsem šedesát fragmentačních hlavic na naváděné miny. Pokud je vhodně rozmístíme na vyšší orbitu, dokážou křižníkům způsobit značné problémy. Dále v Sídle rozmístíme několik erkaniových děl a vysadíme všechny oddíly ochranné jednotky.
Technici vybavili Pelhovu loď novým generátorem ochranného pole, přenosným erkaniovým zdrojem a třiceti fragmentačními hlavicemi, aby nám mohli v bitvě asistovat.“
„Jak dobrým generátorem?“ zeptal se podezíravě Pelho, který jim až doposud stál mlčky za zády.
„Ochranné pole bude oproti původnímu pětkrát silnější a erkaniový zdroj navíc zvýší možnosti vašich zbraní,“ odpověděl pohotově vrchní technický důstojník.
Kapitán si ještě jednou prohlédl plány na detektoru a podal ho zpět Hagnovi.
„Ergosané tu budou za pár hodin,“ řekl prostě. „Raději byste se do toho měli pustit.“

Zenaranské Sídlo, poblíž Pacifiku, Země
Dva muži z ochranné jednotky umístili upevnili další přenosný odpalovač erkaniových raket k pevnému betonovému podkladu a odjistili ho. Zbraň byla vybavená automatickým zaměřováním, nicméně senzorová obrazovka prozatím zela prázdnotou.
„Všechny oddíly jsou na pozicích, pane,“ oznámil Hagnovi poručík Mullen, právě se vracející z kontrolní obchůzky.
Walter jen mlčky kývnul hlavou a pohledem sledoval poslední nákladní crus, dokud se mu neztratil v oblacích. Pak si sundal těžkou TER-pušku ze zad a opřel ji o jednu z trosek.
Teď už nezbývalo než čekat.

Pelhův bitevní člun, orbita Měsíce
Ranford se nakonec rozhodl rozdělit útočné síly. Pelho dostal za úkol hlídkovat na oběžné dráze Měsíce, zatímco NEAPOL zůstala u Země. I přes to obě lodě zůstaly v nepřetržitém spojení.
„Senzory zachytily otevření kvadratického tunelu,“ ohlásil jeden z Takkonů sedící u řídícího panelu. „Jsou to tři lodě. Jeden těžký bitevník a dva Haronské křižníky. Míří k nám.“
„Ochranné pole!“ rozkázal stroze Pelho.
„Pole aktivní. Erkaniový zdroj pracuje na sto procent,“ odvětil po několika vteřinách pilot.
Kvor, který se na poslední chvíli rozhodl pomoct svým rodným, přistoupil k Pelhově křeslu. „Neměli bychom zavolat na pomoc NEAPOL?“
„To zvládneme,“ pravil sebejistě velitel malého plavidla. „Tedy pokud jsou pozemská vylepšení skutečně tak dobrá.“
Nepřátelské lodě se mezitím přiblížily na dostřel tepelných děl, ale zatím nezaútočily.
„Volají nás,“ otočil se pilot na Pelha. Ten jenom souhlasně přikývl.
Na obrazovce se objevil Fyrronův obličej. „Kvore?!“ zvolal překvapeně, ale vzápětí byl jeho údiv ten tam. „Neměl jsi se přidávat k Pozemšťanům. Škoda, že teď zemřeš spolu s nimi.“
Obrazovka zhasla. Jen o okamžik později křižník vypálil několik výstřelů z hlavních zbraní, ale ochranné pole je bez problémů pohltilo.
„Pole na devadesáti dvou procentech,“ zvolal pilot.
Pelho potěšeně pohlédl na Kvora a uznale zamrkal. „Připravte zbraně! Fyrron se bude pěkně divit.“

Vesmírná loď NEAPOL, orbita planety Země
„Tři lodě se právě objevily u Měsíce,“ ohlásil Janssen.
„Chtějí se přesvědčit o našich obranných možnostech,“ vysvětlil Huffman, „a odlákat nás od Země. Pelho je určitě na chvíli zaměstná.“
Kapitán nervózně zabubnoval prsty do měkkého opěradla. Hlavní část nepřátelské flotily měla nyní dorazit každou chvíli. Otázkou zůstávalo, jak zaútočí.
„Mnohonásobný kontakt,“ skoro vykřikl senzorový důstojník o dvě minuty později. „Osmnáct lodí. Vzdálenost půl astronomické jednotky. Zaujímají útočnou formaci a nabíjejí zbraně.“
„Úhybné manévry!“ rozkázal Ranford. „Zaměřte nejbližší křižníky a palte vším, co máme k dispozici!“
V okamžiku, kdy první fragmentační hlavice a erkaniové rakety opustily odpalovací zařízení, do ochranného pole pozemské lodi udeřila smršť malých ohnivých sluncí.

Zenaranské Sídlo, poblíž Pacifiku, Země
„Už zaútočili!“ oznámil suše poručík Mullen poté, co ukončil videokomové spojení.
Walter pohlédl na kontrolní displej umístěný na zápěstí, aby se ujistil, že všechny systémy ochranného obleku pracují správně. Tyto obleky byly posledním výkřikem vědeckého pokroku – měly integrovaný výkonný mikrogenerátor osobního ochranného pole a umožňovaly přežití v těch nejextrémnějších podmínkách, včetně vesmírného vzduchoprázdna.
Vzduch znenadání prořízl pronikavý jekot, který sílil s každou sekundou.
„Třicet bojových člunů. Blíží se ze západu,“ vykřikl Mullen.
Hagn prsty udeřil do náramkového videokomu. „Všem oddílům! Připravte se k boji! Palte na můj rozkaz!“
Nadporučík zvedl TER-pušku a odjistil ji. Pak poklekl na jedno koleno a zapřel si pažbu do podpaží.
Mraky nad Pacifickými ruinami náhle prorazilo několik polokulovitých těles. Hagn se otočil na Mullena stojícího u erkaniového děla a přikývl.
„Teď!“

Pokračování příště…

Tak předem bych chtěl vážně poděkovat za tuto výbornou povídku a projevit své doufání, že mě nenecháte v nejistotě a brzy vydáte druhou sérii - a doufám, že stejně kvalitní .
K posledním dvou dílům - opět nemám co vytknout. Jinak u použití kopírovacího zařízení jako stroje na padělání peněz jsem se vážně pobavil

opravdu pěkné, škoda jen, že si asi teď budu muset počkat na další díl, když jsi to střihl takhle uprostřed toho nejlepšího....

Super, už se těším na další díly

No takhle povídka je už asi taky mrtvá, nebo bude ještě nějaké pokračování?

Možná, škoda , v každém případě jedna z nejlepších povídek, co tu, podle mě, byla kdy uveřejněná..
BTW: jakop, nepiš dva příspěvky pod sebe

JJ povídka je to dobrá, škoda, že už je asi DEATH

Tak ale zase, na rozdíl od velkého množství povídek tady, je tato povídka ukončená, tedy že má dodělanou sérii, i když musím uznat, že velmi lituji, že nevznikla druhá