SG-Crossover

to ALL --> Omlouvam se za tu treti cast, (Ten Atlantis sem fakt p*****l) doufam, ze ste na me nezanevreli a ze si prectete zaver. Mel by tu bejt v patek a to si na nem dam sakra zalezet. Proste berte to jako ze byl Atlantis ulet ktery se obcas stane.

ale i tak se my zdá že je to v nepoměru když 10 Wraithskeich lodí pálilo na plno a to zpm jim mělo vydržet ještě pár tejdnů

Nameless: To víš, že na tebe nezanevřem...to víš, když jsi si těmi předchozími částmi nasadil takovou vysokou laťku.... Možná tohle lehce přepracovat, ale to je na tobě .

Tar-ara--> jo asi mas pravdu, mozna ten atlantis predelam, ale aby to pak nekdo cet

Nameless: Teď dodělej tu další část. Pak se k tomu kdyžtak vrať. A pokud mohu radit, tak nebuď tak hrr do zničení a odstranění "uff, a je to za mnou".
A o to, že by to nikdo nečet, se myslim ty nemusíš bát

Fakt moc pěknej nápad, ta první část je dokonalá, ale řekl bych že to postupně strádá.

Je to fakt dobre,libi se mi to,ale ty atomovky?To je na mne moc par prskavek a anticky stit pod kytickama.To by nemnelo delat problem ani Odysey natoz Atlantis.
Jo a jeste k tomu to stopro nebyly atomovky,ale vodikove pumy pri nejmensim.Ty uz mame my ted.Sice nwm v jake dobe se odehrava BSG ale to normalni atomovky nebudou.
2Shorty:Diky ze si mi to tak pekne vysvetlil . Sem nevedel ze tu neco takoveho mate,takze diky

Vodíková puma a jaderná bomba je jedna věc. Resp. vodíková puma je jedním z druhů jadernéné bomby.

Kód: Vybrat vše

http://cs.wikipedia.org/wiki/Termonukle%C3%A1rn%C3%AD_zbra%C5%88#Vod.C3.ADkov.C3.A1_bomba

[/code]

Atomovka je rozbuska pro vodíkovou.Pro normální lidi(my) stačí atomovka všeobecně,ale pro vědce je to uplne něco jineho.To je jako by si rekl ze rozbuska je stejna jako dinamit

Solidní crossover, akorát mi po prvním díle bylo jasné, že pujde o BSG...nejspíš kvůli té flotile civilních lodí.
Jinak pozor třeba na faktické chyby jako, že Odyssey vypustila 30 F-302ek, přitom křižník třídy Daedalus unese jen 16 letounů (dvojnásobek BC-303)
Ale jinak - GOOD WORK.

Předělal jsem třetí část a doufám, že se vám tato bude líbit víc. začátek jsem nechal, ale úplně jsem změnil část o Atlantisu.
+ jsem upravil názvy na F-302

část 3
Ta "bitva" vypadala jako nějaká fraška. Když Emerson zjistil, že nepřátelské stíhače nestřílejí, přikázal Mitchellovi, aby nestřílel také. Byla to taková oťukávaná s tím rozdílem, že Vipery měli hodně navrch."Tady Strabuck, stíhače sice mají jistou podobnost s raidery, ale jsou pilotované lidmi a vypadá to, jakoby ani moc neuměli lítat. Rozhodně se nechovají jako cyloni. Jejich stíhače jsou strašně nemotorné. Jejich mateřská loď taky nevypadá moc cylonsky. Ještě to omrknu zblízka. Starbuck konec."
"Tady Mitchell, jejich lodě vypadají jako ze starwarsu a jsou sakra mrštný, mám takovej pocit, že kdyby začali střílet, tak by z nás udělali cedníky. Mám tu hlášení asi od tuctu pilotů, že je mají za zadkem a nemůžou je setřást. Počkat, jeden ze stíhačů se oddělil a letí k vám, letím za ním." Mitchell se otočil a letěl za stíhačem. Celkem rychle ho doháněl a když ho měl na dostřel, promluvil do vysílačky. "Mám ho, asi nejsou zase až tak dobrý, jak to vypadalo." Jen co to dořekl, tak se Viper bleskurychle otočil a než stačil Mitchell zareagovat, letěl proti němu. "Doprdele! Viděli jste to? jak to sakra udělal?" Starbuck se otočila o 180° a letěla přímo na Mitchella. Chtěla si ho prohlédnou zblízka. Když byli skoro na dotek, tak to Mitchell nevydržel a uhnul, Starbuck zareagovala okamžitě. Udělala další manévr a hned se pověsila za F-302. Potřebovala toho zjistit víc. Zrychlila a dostala se na úroveň Mitchella. Oba dva se na sebe krátce podívali, pak se Starbuck oddělila a letěla zpět k Viperům, které si mezitím pohrávali s F-302. "Tady Starbuck, mám takovej pocit, že tohle nejsou cyloni, opakuji, nevypadá to na cylony. Letouny jsou pilotované lidmi. Nevypadá to na žádný ze známých modelů. Udělala jsem i nějaké fotky. Myslím, že bychom jim mohli zavolat."
Napětí v CIC trochu povolilo a Adama se podíval na přicházehící fotografie. Mezitím přišli stráže se Sharon. Ta sice byla cylon, ale v mnoha ohledech flotile pomohla a Adama jí celkem věřil. Ke všemu ona neměla co ztratit. Adama jí posunul čerstvě vytisklé fotografie a pronikavě se na ní podíval. "Co to je za loď?" Řekl to pomalu, ale důrazně. Jednoduchá otázka. "Nevím, nikdy jsem to neviděla." Jednoduchá odpověď."Jsi si naprosto jistá, že to není cylonská loď?" Stejný pohled, stejný důraz na slova. Sharon zvedla hlavu od fotografií a podívala se Adamovi přímo do očí. "Ano, jsem si jistá, že jsem tuto loď nikdy neviděla a ne, nejsem si jistá, zda to není cylonská loď. Že by nějaký nový model?" Pousmála se. Adama čekal podobný průběh rozhovoru. Nemělo cenu naléhat. Od té doby, co ztratila dítě nic kloudného neřekla. "Dobrá tedy, odveďte ji zpět do cely." Vojáci vzali Sharon v podpaží a vyšli na chodbu. Sharon ještě zaslechla, jak Admirál něco říká Dualle, ale pak už byla z doslechu a pokračovala zpět do cely. Adama věřil, že Sharon nic takového neviděla a proto přistoupil k Dualle a řekl jí, ať zkontaktuje neznámou loď. Výhoda byla na jejich straně. Dualla přkývla a začala vysílat na všech frekvencích. "Pozor neznámému plavidlu, tady je koloniální bojová loď Battlestar Galactica. Identifikujte se nebo začneme střílet."
"Tady plukovník Emerson z pozemské lodi Odysey. Co ukončit tohle divadýlko a pokecat si?"
"Admirál Adama. Pokud jste opravdu ze Země, tak ani netušíte, jak vás rádi vidíme."

Místo: Galaxie Pegasus - Atlantis
Lidé v řídícím centru si vyměnili tázavé pohledy. Pak začali jednat. Nezbývalo moc času. Na zaktivování štítů měli méně než minutu. Nepřátelské lodě se nějak dostali na oběžnou dráhu a okamžitě začali střílet. Přitom měli dorazit až za pár hodin. Zelenka nerad pracoval pod tlakem, na to byl lepší Rodney, ale nedalo se nic dělat. Musel ty štíty zapnout. Namačkal pár příkazů do klávesnice a čekal. Povedlo se. Štít začal stoupat od základů města a nakonec se spojil nad hlavní věží, ještě než dopadli první rakety. Lidé v Atlantisu byli v bezpečí. Mohl by na ně útočit kdokoliv a štíty by drželi několik dní. Bohužel to neplatilo pro lidi na pevnině. Sice doteď probíhala evakuace, ale stále tam několik lidí zbývalo. Včetně Teyly. Elizabeth si to uvědomovala a nechala vytočit bránu na P7X-471. Průzkumná mise musela počkat. Potřebovala někoho, kdo dovede pilotovat puddle jumper a dokáže přežít tohle peklo. Tím člověkem byl podplukovník John Sheppard.
"Johne. slyšíte mě?"
"Jasně a zřetelně, tahle planeta vypadá víc opuštěně než na měsíci. Je tu jenom poušť a... a už nic."
"Dobře, ale to není kvůli čemu jsem vás volala" odpověděla netrpělivě. "Potřebuji abyste se co nejrychleji vrátil na Atlantis."
"Proč, děje se snad něco?" Ze Sheppardova hlasu byl cítit znepokojivý tón. "Na to teď není čas Johne, vraťte se na Atlantis."
"Takže se něco děje?"
"Ano, něco se děje."
"Vidíte, stačilo říct. Do pěti minut jsme u brány. Sheppard konec." Odpověděl Elizabeth. Pak se otočil na ostatní. "Dobrá lidi vracíme se domů, potřebují nás tam."
Stmívalo se. Na štít zatím dopadala jedna střela za druhou. Svým způsobem to vypadalo nádherně. Trochu jako ohňostroj. Po obloze zatím kroužili nepřátelské stíhače, které byli sestřelovány hlavními bateriemi Atlantisu. Lidé ve městě byli opravdu v bezpečí, ale jestli si nepospíší Sheppard, tak lidé na pevnině rozhodně dlouho v bezpečí nezůstanou. Weirové se mezitím ozvala Teyla. "Dr. Weirová, na pevnině zůstalo ještě asi deset lidí. Ukrýváme se zatím v lese, ale nevíme, jak dlouho tu vydržíme. Viděla jsem asi dva kilometry od naší pozice přistávat nějaká plavidla, nejspíš transportéry. Poslední jumper odsud odletěl asi před deseti minutami, ještě než jste zapnuli štíty. Celkem bychom ocenili nějakou podporu."
"Nebojte se Teylo, za chvíli by měl dorazit pplk. Sheppard a já ho okamžitě pošlu za vámi."
"Děkuji vám Elizabeth a vyřiďte Johnovi aby si pospíšil, začíná tu být celkem horko." V tu chvíli se ozvala od technika obsluhující bránu známá věta. "Kontakt zvenčí." Elizabeth sjeli oči k hodinám a zjistila, že od té doby co zavolala Shepparda uběhli ani ne tři minuty. "Identifikační kód odpovídá pplk. Sheppardovi." To byla rychlost pomyslela si. "Zrušte štít a nechte je projít." Jak Elizabeth řekla, tak technik udělal. Sheppard společně s Rononem a ještě dvěma vojáky vyšel z brány a nestačil se divit. "Elizabeth, co to sakra...?"
"Přiletěli o pár hodin dřív." přerušila ho. "Město drží, ale Teyla a pár lidí zůstalo na pevnině, potřebuji abys sis vzal jumpera a evakuoval je. Vezmi si s sebou Ronona, budeš ho potřebovat."
"Cože? Vždyť nás ostřelují ze všech stran. Tímhle by proletěl jenom šílenec. Nehledě na ty stovky letounů co poletují okolo celé planety."
"Proto poletíš ty." nedala se odradit."Musíme ty lidi dostat pryč."
"A co mateřské lodě co ostřelují město, mohl bych je sestřelit." Elizabeth se otočila na Zelenku a zavolala na něj. "Jak jsou na tom štíty doktore?" Radek ji téměř hned s úsměvem odpověděl. "Drží a zatím jsou na 99%."
"Tak vidíš Johne, tebe my zatím nepotřebujeme. Na jejich zničení budeš mít dost času až se vrátíš."
"OK, letíme na pevninu" kývnul na Ronona. "Jdeme." A společně se rozběhli k hangárům s jumpery. Ještě slyšeli jak na ně volá, aby si dávali pozor, protože tam může být nepřítel, pak zabočili a rozběhli se ještě rychleji. Jakmile nastoupili do jumpera, zapnuli maskování a vyletěli ven. Před nimi se rozprostřel výhled na štít jak zadržuje střely a John polkl. "Tak jdeme na to." Klesl s jumperem co nejníže, aby se vyhnul raiderům a vyletěl z bezpečí štítů do kruté reality. Letouny kolem něj prolétali tak blízko, že si na ně mohl skoro sáhnout, ale nevypadalo, že by si ho všimly. Na pevninu to bylo ještě hodně daleko a tahle cesta byla o nervy. Po pár minutách je oslepil nějaký záblesk a ozval se ohlušující výbuch.
"Ronone, řekni mi, že to není to, co si myslím, že to je."
"A co si myslíš, že to je?"
"Atomovka."
"Jo vypadalo to tak."
"Do háje. Hej jste tam všichni v pořádku?" řekl do vysílačky, nikdo neodpověděl. "Haló slyšíte mě, jste v pořádku?"
"Jo jsme v pořádku. Už je asi nebavilo na nás jen tak střílet, tak se poslali atomovku. Štíty drží a jsou na více než 98%." Sheppard si oddychl. "Výborně, vy se držte a my budeme za chvilku na pevnině."
"Hodně štěstí" popřála jim Elizabeth. "Díky budeme ho potřebovat. Sheppard konec." Spokojen, že štíty drží dorazil, už za tmy, na pevninu. Našel Athosianský tábor, ale nikdo tam nebyl. Proskenoval okolí a našel několik známek života, jak utíkají asi míli od tábora. "Teylo slyšíš mě? Tady Sheppard, slyšíš mě?"
"Jo, slyším kde jste? Pronásledují nás nějaká stvoření a celkem by se nám hodila pomoc." V pozadí byla slyšet nějaká střelba. "Vydržte, přibližně 500 metrů před vámi je nějaká louka, když se na ní dostanete, tak tam budeme s Rononem čekat."
"Louka. Před námi. Dobrá, ale pospěšte si." John neváhal, přistál na louce, odmaskoval jumpera a společně s Rononem vylezli ven. Po pár sekundách uslyšeli střelbu a po levé straně vyběhli nějací lidé. Byli to samí muži až na jednu ženu, která střílela někam do lesa. Ženy a děti byli evakuovány jako první, to znamenalo, že ta žena je Teyla. Vyběhli jí naproti a začali střílet. Nepřítel byl celkem dobře viditelný. Od jejich kovové kostry se odrážel svit měsíce a ve výšce očí jim jezdilo ze strany na stranu nějaké červené světlo. Vypadali celkem lidsky. Hlava, tělo, ruce a nohy, ale byli kovový a místo prstů měli zbraně. Byli to Centurioni. "Teylo musíme vypadnout do jumperu" zavolal Sheppard a Teyla začala couvat až se dostala na úroveň Ronona se Sheppardem. Ronon vystřelil několikrát po centurionovi, který byl nejblíž a po třetím zásahu centurion padl. Pak se rozběhli k jumperovi a pálili naslepo za sebe. Kulky kolem nich svištěli a některé zasáhli jumpera. Už jim chybělo jen pár metrů. V tom zasáhla Teylu kulka do ramene. Ta spadla a Ronon se zastavil aby jí pomohl. Sheppard vběhnul do jumpera a nastartoval motory. Pak dorazili Ronon s Teylou a zavřeli dveře. Centurioni začali pálit po jumperovi. Několikrát ho zasáhl, než se Jonhovi podařilo vzlétnout. Sice nezničili jumper, ale něco se přece jen centurionům podařilo. Vyřadili maskování. Sheppard přesměroval energii do štítů a co nejrychleji letěl zpět na Atlantis. Za záda se jim zavěsil jeden z Raiderů a začal po nich střílet. "Takhle to moc dlouho nevydržíme. Rozhodně se nedostaneme na Atlantis, když nemáme maskování. Nějaké nápady?" Všichni byli vyděšení a v tu chvíli moc dobré nápady nebývají. Až to napadlo samotného Shepparda. "No jasně!" Bylo to tak jednoduché. Zpomalil a natočil jumpera kolmo k hladině. "Lidičky, teď se pevně něčeho chytněte a zadržte dech." Jumper uměl plavat. Zabořili se pod hladinu a klesli asi o 15 metrů. Mělo by jim to stačit než dorazí do města, ale byl tu další problém. "Volám Atlantis, mám osadníky i s Teylou, ta bude potřebovat nějaké ošetření, ale jinak je v pořádku. Je nás tu celkem 11. Nikdo jiný tam nezůstal. vyřadili nám maskování, takže teď obdivujeme hlubiny moře a máme problém. Jak se dostat na Atlantis, když jsou zapnuté štíty?"
"Ráda slyším, že jste všichni živý a na tom problému už pracuje Zelenka. Chce vytvořit uměle udělanou díru ve štítu někde u hladiny, takže byste se měli dostat dovnitř."
"Skvěle Elizabeth. Vyřiďte Zelenkovi, že jestli se mu to povede, tak ho milerád vyměním za Rodneyho."
"Vyřídím. Hlavně se vraťte v pořádku."
"Provedu." Po 20-ti minutách plných nervů a vody dorazili k městu. "Tak jsme tady, doufám, že se Zelenka neflákal a máme tu někde připravenou díru akorát pro nás."
"Tady Zelenka, díra bude za pár sekund přesně deset metrů doleva od vaší současné pozice. Radil bych vám abyste se trefili, nebo to může zle dopadnout." Jak řekl, tak se stalo. John našel díru a proletěl jí na druhou stranu do bezpečí. Po pár sekundách se díra zavřela a štít byl zase neprostupný. Doletěli bezpečně do hangáru, kde už čekal tým mediků v čele s Carsonem. Ti odvedli Teylu a osadníky na ošetřovnu. Ronon si šel odpočinout do kajuty a na Shepparda čekalo útulné křeslo. Posadil se. Zaktivoval ho. Uvelebil se. Vyčistil si myšlenky a poslal několik tisíc dronů ven z atmosféry přímo na cylonské basestars. Byl neomylný. První tři roztrhal okamžitě. Pak vyslal ještě menší dávku na čtvrtou loď. Usmál se a zničil i tu. Pak vstal a šel na balkón se podívat jak dopadají trosky do moře. Také uviděl stovky nepřátelských letounů, jak se otočili a zamířili na Atlantis. Byli vidět stovky záblesků od zničených stíhačů. Trvalo to asi dvě minuty. Zbývalo sice pár stíhačů, ale to nebylo nic, s čím by si lidé neporadili. Pak byl klid. Ticho. Atlantis byl v bezpečí. Prozatím…

Doufám, že tahle část je lepší než ta minulá...

Tak jsem to dočetla a teď o tom přemýšlím... (Taky lehce porovnávám s minulou verzí ).
Zase nechci, aby to vypadalo, že fandim víc SG (jo, fandim ). Teď se mi to ale zdá logičtější...s těmi štíty. I když ta díra je kapku zvláštní...
Ale podle mě to lepší je. I když stejně předchozí části byli lepší ...hezčí styl, ale nějak ho neumim pořádně definovat. A ten humor taky přidává. Nejvíc se mi líbí část s loděmi.
Stejně je to zajímavý, zamýšlet se, jak by tyhle dva světy obstály proti sobě

[Saix]

tak ja bych zas ten atlantis tak jako nenapadne presel uplne a radsi se venoval stretu galacticy s odyssey viva la bsg... ufff to to zas schytam

jinak naprosto famozni povidka

Už bych to chtěl dokončit, ale ne a ne to dopsat . Teď tu je DEFINITIVNĚ předposlední (dlouhá) část, která je šíleně ukecaná . A ještě nevim kdy sem hodim tu poslední, kde si užijete samý bitky, jak se na konec povídky správně sluší a patří. (to znamená že mě tu budete hanit za to, jak je BSG silná/slabá, že tohle není možný a že tam je hromada chyb. Už se těšim
Jak vidíte, ani konec světa by se mnou nehnul

část 4
Místo: Mléčná dráha
Po několikaminutovém rozhovoru mezi veliteli obou lodí se vyřešila pouze jedna věc. Musejí se setkat a admirál trval na tom, že to musí být na jeho lodi a bude se jednat o setkání vojenského charakteru. To znamenalo žádní civilisté. Adama rozhodně nechtěl, aby si s těmi lidmi jako první potřásal rukou prezident Baltar. Plukovník Emerson po pečlivém uvážení souhlasil. Kdyby nás chtěli zničit, tak by se o to už dávno pokusili. Rozhodl se na loď zvanou Battlestar Galactica poslat tři nejzkušenější lidi v posádce. Jako první bylo rozhodnuto o dr. Danielu Jacksonovi. Jako expert na dávné, neznámé či jakékoliv jiné kultury nebylo nejmenších pochyb o jeho přínosu. Stejně tak nebylo pochyb o přínosu Samanthy Carterové. Byla vědec a to bohatě stačilo. Protože on sám jít nemohl, tak po dlouhém uvážení rozhodl o třetím členu výpravy. Generál Jack O´neill rozhodně neměl takové přednosti jako předchozí dva, ale byl z nich nejzkušenější a když už nic jiného, mohl působit jako vtipná vložka. Pplk. Mitchell zatím zůstával v pohotovosti ve své F-302. Samozřejmě je nechtěl pustit bez pojistky a každému z "diplomatů" byl implantován čip, podle kterého je mohli jednoduše transportovat zpět na Odysey. Mezitím konečně dorazil Spasenie a jak je u Rusů obvyklé dřív střílí než se ptají. Kdyby Emerson pořádně neseřval generála Kuljaška (Emerson měl velení nad operací), tak by diplomatická jednání skončila, ještě než začala. Spojař dostával nějaké instrukce od druhé lodi a když příval slov skončil, otočil se na velitele. "Pane, posílají k nám plavidlo, které má převézt gen. O´neilla a ostatní k nim na loď. Říkají mu raptor a žádají o povolení přistát v hangáru pro F-302." Nebyl důvod, proč jim to nepovolit. Vzal si sluchátka a promluvil k Mitchellovi. "Mohl byste prosím doprovodit plavidlo označované jako raptor do hangáru?"
"Bez problému pane." Cameron otočil svoji F-302 a zařadil se vedle přilétávajícího letounu. Několika gesty naznačil aby ho následoval a přistál za ním. Zdálo se, že to pilot pochopil a zařadil se za něj. V hangáru už čekali všichni připraveni a plni očekávání. Hlavně Daniel. Když raptor přistával, už to nevydržel a rozběhl se za ním. Okolo stojící vojáci ho zadrželi s tím, že by to nebyl moc moudrý nápad. Konečně zastavili. Z letounu vystoupili dva vojáci a čekali, dokud se nedostavili diplomaté ze Země a začali je prohledávat. V tom jeden voják objevil něco u O´neilla v kapse. Bylo to měkké, podlouhlé a zabalené do nějakého obalu. "Co je tohle?" Ukázal na tu věc. "Tohle?" podivil se O´neill. "Tohle je žvejka." a hned jednu z nich rozbalil a dal do pusy. "Vidíte? Je fakt dobrá, malinová, nechcete?" nabídl vojákům. "Jacku." Napomenul ho Daniel. "Taky se s tím dají dělat dobré efekty, jako třeba bubliny." Nedal se a pokračoval. "Nebo se s tím dají dělat ještě větší bubliny. Hele."
"Jacku" už téměř zařval Daniel. "To stačí."
" Já je jen chtěl něco naučit." V tu chvíli se do hovoru vmísil jeden z vojáků. "Máme nařízeno se s vámi až do příletu na Galacticu nemluvit, tak si prosím nastupte, prohlídka je u konce." Jakmile nastoupili, okamžitě si Cartetrová začala prohlížet vnitřek. Vypadalo to tam celkem normálně, jako v kokpitu nějakého pozemského letadla. Letoun nejspíš sloužil k přepravě nějakého menšího počtu osob a možná taky jako průzkumné plavidlo. Odhadovala, že se do něj může vměstnat tak kolem osmi lidí. I když teď jich tam bylo pět a moc místa už nezbývalo. Všichni tři se nějak uvelebili a čekali dokud nepřiletí na loď. Pilot mezitím zamumlal do vysílačky, že žádný z těch lidí nevypadá jako nějaký známý lidský model a až do přistání byl klid a nikdo, až na pár poznámek od O´neilla, nic neřekl. V hangáru na Galactice rozhodně nečekal takový uvítací výbor, jako když byl nalezen Pegasus. Popravdě by se dali spočítat na několika prstech. Na návštěvníky čekal pouze admirál Adama, jeho XO, admirálův syn Lee, Felix Gaeta a několik členů ochranky. Po otevření raptoru jako první vyšel generál O´neill a překvapen velikostí uvítacího výboru se naklonil k právě vystupující Carterové. "Na to, že nás hledali tak dlouho, tu moc lidí na nás nečeká a že by byli nějaké fanfáry se také říct nedá." Samantha sestoupila ze schodů a otočila se na O´neilla. "Prostě se chovejte přirozeně, pro tohle chování musí mít nějaký důvod." To už ale mluvil admirál Adama. "Vítejte na koloniální lodi Battlestar Galactica. Prosím následujte mě na ošetřovnu. Z pochopitelných důvodů vám budou odebrány vzorky DNA, aby se potvrdilo, zda nejste cyloni."
"Kdo jsou to cyloni?" Zeptal se Daniel. Adama se zarazil. "Vy neznáte cylony?"
"Obávám se že ne." Lee se podíval na otce takovým tím pohledem, že jim nevěří a Adama pokračoval. "Pojďte na ošetřovnu, tam vám udělají testy a pak můžeme pokračovat." Řekl Adama hlasem, který nedával šanci k další konverzaci. Carterové ani Jackovi neuniklo, že vojáci se k nim nyní trochu přiblížili a hlavně jejich zbraní byli nenápadně namířeny na ně. Po pár set metrech konečně dorazili na ošetřovnu. Byl tam jenom jeden postarší doktor, který jim odebral vzorky DNA. Viděl na návštěvnících, že jsou trochu nervózní a snažil se je uklidnit. "To je v pořádku, jedná se jenom o standardní opatření, za půl hodiny vás buď pošleme do konferenční místnosti nebo vás zastřelíme." Usmál se. "To byl jenom vtip, je to pouze formalita." Jack a spol. se posadili opodál a pozorovali vojáky stojící pár metrů od nich. "Co si o tom myslíte Carterová." řekl tlumeným hlasem Jack. "Je na nich vidět, že se něčeho bojí. Viděl jste ty obrovské šrámy na lodi? Podle mě před něčím utíkají a to už nejméně pár let. Nejspíš jsou to uprchlíci. Někdo, asi ti "cyloni" napadli jejich svět a tohle jsou jejich zbytky."
"A tohle všechno poznáte podle pár šrámů a několika civilních lodí?"
"A nejen to. Zřejmě neznají štíty, proto to ohromné plátování a jejich technika je vyspělejší než naše, ale z nějakého důvodu používají techniku starší, nemoderní řekla bych."
"A na tohle jste přišla jak?" Typický Jack, co nevěří ničemu, co není černé na bílém. Pomyslela si. Daniel vstal a šel za jedním z vojáků, ještě než se k němu dostal, voják zvedl zbraň a namířil na něj. "Je mi líto pane, ale dokud nebudete prověřeni, žádné otázky." Daniel si beze slova sednul a všichni čekali až testy skončí.
"Co si o nich myslíš ?" Zeptal se admirál svého syna. Lee se opřel o stůl a zadíval se do země. "Nevím, co si o tom mám myslet. Nevidím důvod, proč by se cyloni takhle chovali. Řekl bych že to cyloni nejsou, ale z nějakého důvodu jim moc nevěřím." Admirál se také opřel o stůl vedle svého syna a podíval se na obraz visící na zdi. "Myslíš, že jsme konečně našli Zemi?" Lee zvedl hlavu a uviděl ten samý obraz. Nic neřekl. Testy skončily. Doktor se s přívětivým výrazem na tváři blížil k našim návštěvníkům. "Testy dopadli dobře, nejste podle nich cyloni. Tady tihle vojáci vás dovedou do konferenční místnosti, kde si promluvíte se zástupci této flotily." Pak poodešel k telefonu na stěně, zavolal admirálovi a řekl mu to samé, co před chvílí řekl pozemšťanům. Po další nesmírně dlouhé cestě konečně došli k cíli. Vojáci otevřeli dveře do místnosti, kde už čekalo několik lidí. Byli to ti samí, co na ně čekali v hangáru. Promluvil nejstarší z nich. "Ještě jednou vás zde vítám a omlouvám se za to nešetrné chování po přistání. Museli jsme si být jisti, že nejste naši nepřátelé."
"Pardon, ale kdo jsou ti vaši nepřátelé?" Skočila mu do řeči Carterová. "Na své otázky dostanete brzy odpovědi, ale nejdříve bychom se mohli představit. Já jsem admirál William Adama. Tohle je komandér Lee Adama." Ukázal na mladého důstojníka. "Vedle mě je můj výkonný důstojník plk. Saul Tight." Danielovi neušlo to, jak plukovník vypadá. Neupravené šaty, neoholený a s páskou přes oko. Opravdový výkonný důstojník pomyslel si. "A konečně poručík Felix Gaeta. Má na starosti dálkové senzory a byl to on, kdo vás zachytil. Zodpoví na některé otázky týkající se naší lodi." Admirál domluvil a čekal na představení ostatních. Jako první promluvil Jack. "Ehm... Ahoj, já jsem generál Jack O´neill, důchodce. Vedle mě stojí Samantha Carterová, vědec. Ví všechno a nakonec Daniel Jackson, také vědec, ale specializuje se na neznámé kultury a miluje tato setkání." Adama si je všechny pozorně prohlédl a podal si s nimi ruce. To udělali i ostatní. "Prosím sedněte si" ukázal na volné židle. Po několika zdvořilostních větách se Adama starší konečně zeptal, jestli jsou opravdu ze Země a kde Země leží. Carterová mu odpověděla otázkou. "Proč tolik toužíte najít Zemi?" Slova se znovu ujal admirál a začal vyprávět něco o rozdělení 13-ti kolonií, o bozích a proroctvích. To byl Daniel zase po dlouhé době ve svém živlu a naklonil se ke Carterorvé a O´neillovi. "Je jasné, že jejich náboženství je velice podobné dávné řecké mytologii a..."
"A co z toho vyplývá Danieli?." O´neill jako obvykle nebyl zvědavý na Danielovy poznámky. "Asi to, že pocházejí ze Země, ale z nějakého důvodu odešli před několika tisíciletími."
"Aha." Jack nechápal ani slovo, nebo ho to nezajímalo. "To je mytologický důvod, proč hledáme Zemi, ale je tu jeden mnohem praktičtější, potřebujeme pomoc. Utíkáme už přes tři roky. A logicky jsme se vydali hledat Zemi." Carterové přišlo, že teď je vhodná chvíle konečně položit otázku, co ji zajímala už od vstupu na Galacticu. "Předpokládám, že utíkáte před těmi cylony. Kdo jsou?" Plk. Tight si něco nalil do skleničky a napil se. "Cyloni? Cyloni jsou pěkný šmejdi." Takový pohrdavý tón SG1 už dlouho od nikoho neslyšela. "Vyhladili celou naší civilizaci! 12 miliard lidí a pak jenom řekli "Pardón udělali jsme chybu." 12 miliard lidí! A víte co je nejzábavnější? Že jsme my stvořili." O´neill, Jackson i Carterová seděli bez hnutí. S rozsahem takové genocidy se ještě nesetkali. Jediná věc, co byla schopna udělat něco podobného byla zbraň na Dakaře. Mlčení jako první prolomila Samantha. "Takže tohle..."
"Tohle jsou zbytky naší populace, necelých 38 tisíc lidí." Doplnil jí admirál. Carterová se nezmohla na nic jiného než na vše říkající "Panebože."
"Jak dlouho trvala válka, přece nemohli jen tak přijít a vyhladit vás?" O´neill byl stejně zaražen jako ostatní. Už nehýřil vtipy. Byl vážný. Nemohl to pochopit. Admirál se předklonil a podíval se generálovi přímo do očí. "Válka? Já myslel, že na válku jsou potřeba dva protivníci. Tohle nebyla válka. Tohle byl holocaust. Během pár hodin byl konec. Stihli jsme jen tak tak uniknout. Ne pane generále, tohle nebyla válka." O´neill chtěl něco říct, ale Carterová mu skočila do řeči. "Ale jaktože to bylo tak jednoznačné, vždyť jste řekli, že jste je sami stvořili. Jak mohli být o tolik silnější než vy?" Nyní se ozval, do té doby mlčící poručík Gaeta. "Cyloni nějak obešli naše obrané systémy. Vyřadili je. Nebyla sebemenší šance na protiútok. Během první vlny nás doslova ochromili. Než jsme se vůbec dostali do bojových pozic, už prezident oznamoval kapitulaci. Přežili jenom dva battlestary. Galactica a Pegasus. Z naší lodi mělo být muzeum. Měli jsme zastaralé systémy a nesesíťované počítače. To nás paradoxně zachránilo." Ještě než se někdo stihl zeptat, Lee odpověděl. "Byl jsem velící na Pegasu. Před půl rokem byl obětován, aby přežil zbytek flotily." V celé místnosti zavládlo ticho a dlouho ho nikdo nepřerušil. Až pak opět promluvila Carterová. "Je nepředstavitelné, co vám ti cyloni udělali, ale neřekli jste nám, co jsou." Gaeta se podíval na admirála. Ten přikývl a poručík pokračoval. "Cylony jsme vytvořili jako roboty, aby pomáhali se vším možným a riskantním, aby neumíralo tolik lidí, ale vzbouřili se. Cyloni byli schopni se infiltrovat do našich systémů a tak byly boje dlouhé a kruté na obou stranách. Po mnoha letech bylo vyhlášeno příměří a cyloni odešli. Zřejmě se nějak vyvinuli a vytvořili lidské modely. Jsou od lidí k nerozeznání. Od té doby několikrát infiltrovali tuto flotilu. Proto jste podstoupili ty testy." Další otázky utnul starší z Adamů. "To by stačilo. Dozvěděli jste se něco nás. Nyní bychom se rádi něco dozvěděli o vás." Slova se ujal Daniel, začal vyprávět o pozemské historii o pozemském stylu života a mimo jiné o pozemské mytologii, když ho přerušil admirál. "Tohle je sice pěkné a můžeme si o tom promluvit později, ale nás by spíš momentálně zajímalo, jakou máte flotilu lodí, technologie a podobné věci. "Flotilu lodí?" Daniel se otočil na Sam, ta jenom pokrčila rameny a Daniel rozpačitě pokračoval. "Popravdě to co vidíte je většina naší flotily. Před deseti lety jsme se skoro ani nebyli schopni dostat do vesmíru. Nyní vlastníme tři válečné lodě. Třetí by měla dorazit tak za tři hodiny." "Počkejte, to nechápu" ozval se zmatený Lee. "Jak je možné, že před deseti lety jste se skoro nedostali do vesmíru a teď máte tři lodě schopné letět rychleji než světlo?" Daniel s úsměvem pokračoval. "Za to vděčíme jednomu starobylému vynálezu. Říká se mu Hvězdná Brána..." Daniel pokračoval ve vyprávění o bráně a lidé z Galacticy byli naprosto unešeni, do té doby netušili, že něco takového existuje, nevěděli, že jsou tu jiné rasy a rozhodně nevěděli o několika nových nepřátelích. O´neill už téměř spal a mírně pobavená Carterová pozorovala udivené obličeje před sebou a Daniel konečně končil svoje vyprávění. "...a vy jste se objevili zrovna ve chvíli, kdy jsme připravovali koordinovaný útok s Asgardy a go´auldy na superbránu Ori." Jack se zase vracel do reality. "Už si skončil?" řekl ospale a zívl. "Chápu, že to pro tebe bylo utrpení Jacku, ale tyhle lidi okolo to zajímalo." Jack se rozhlédl okolo a uznal, že je to opravdu mohlo zajímat. "Dobrá lidičky, byli byste tak hodný a vzbudili mě až Daniel skončí? Děkuji." Lee se otočil na Carterovou. "To se všichni generálové u vás chovají jako on?" Samantha se pobaveně opřela o židli a stočila pohled na Jacka, který ležel na stole. "Ne, takhle se chová pouze legendární generál Jack O´neill." Atmosféra v sále se trochu uvolnila a po chvíli se admirál Adama zeptal Carterové co by se stalo, kdyby nezničili bránu a Ori prošli. Sam zvážněla a odpověděla, že by to nejspíš znamenalo konec Země. "Předpokládám, že když vám nepomůžeme s útokem, tak nám neřeknete kde Země je. Hádám správně?" Ostatní se na Adamu podívali, někteří nechápavě a někteří souhlasně. "Myslím, že stejně nemáte moc na vybranou. Asgardi se opozdí a to znamená citelnou ztrátu. Pokud si myslíte, že byste nám mohli nějak pomoci, tak vaší pomoc při obraně Země jenom uvítáme. Když nám nepomůžete, riskujete ztrátu Země ještě před tím, než na ni vstoupíte a také riskujete naši ochranu před těmi cylony. Pomocí bran by jste se jim mohli ztratit během pár minut nadobro." Adama Carterovou a ostatní ze Země vyzval, aby na chvíli opustili místnost. Museli se poradit. Když opustili místnost, slyšeli, jak se ostatní horlivě o něčem dohadují. "Carterová, myslíte si, že nám tahle loď vůbec nějak pomůže, krom toho, že bude pěkný cíl? Nemají štíty, jejich loď nemá dobré manévrování a netuší proti čemu jdou."
"Se vší úctou pane. Myslím si, že by nám mohli hodně pomoci. Jejich plátování je dle všech informací hodně odolné, mohou oslabit štíty lodí z několika set railgunů, to by mělo zamávat i s Ori a v neposlední řadě mají velice dobré stíhače, lepší než naše co se týče manévrování a..."
"To stačí..." zarazil ji O´neill "Jen jsem se ptal, jestli nám budou nápomocni. Předpokládám, že tedy ano." Sam přikývla na znamení souhlasu a dveře od místnosti se otevřely. "Můžete dovnitř." Při opětovném sedání promluvil admirál. "Byla tu menší rozepře o to, zda vám pomoci či ne. Nakonec jsme se rozhodli, že vám pomůžeme, ale žádáme o nějaké bezpečné místo pro civilní lodě."
"To nebude problém, pošleme je na orbit nějaké málo obydlené planety s hvězdnou branou a minimálně na pár dní budou v bezpečí." Admirál souhlasil. Chvíli ještě trvala debata a pak se rozhodl admirál zveřejnit flotile nalezení Země a jejích obyvatel. Došel do CIC a vyžádal si pozornost všech lodí ve flotile. Ještě než promluvil, pomyslel si, že Baltar asi bude hodně zuřit. "Tady admirál Adama. Řeknu to stručně a jasně." Odmlčel se a rozhlédl se po CIC. Teď řekne větu na kterou čekal přes tři roky. "Našli jsme Zemi." Chvíli bylo ticho a ti, co nic netušili po sobě udiveně podívali a potom, jako na povel se z CIC a ze všech lodí ozval obrovský jásot. Adama si to užíval. Slíbil lidem, že najdou Zemi a s největší pravděpodobností ji našli. Neuvěřitelné. Ale potřeboval ještě něco říci a čekal. Trvalo strašně dlouho než se jásot utišil a pak pokračoval. "Lidé dvanácti kolonií. Našli jsme naše ztracené bratry a jen krůček nás dělí od Země. Proroctví se vyplnila. Nyní musíme vybojovat naši poslední bitvu a když vyhrajeme, budeme v bezpečí.“ Pak dodal. “ So say we all (Tak pravíme všichni). "A po celé flotile se rozléhalo od tisíců kolonistů jednohlasné zvolání. "So say we all !!!"

Tahle část byla možná troch nudná a je skoro 2x delší než ostatní. (Stejně je divný, jak autor nepozná, co je dobrá část a co ne. Přitom by to měl vědět nejlíp)

Super příběh, jen tak dál, mě se to osobně hodně líbí