Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

[Marks]

Wydra píše:

Do váááááánoc je ještě daleko děvče.

Do vánoc možná (pouhých 22 dní) , ale do mikuláše moc daleko není =D

[Marks]

Pátek je už tady, tak kdy budeme očekávat nový díl?? =)

Zdravím všechny příznivce SG-Retaliation.

Přináším vám čerstvé novinky přímo od mé klávesnice.

Povídka stagnuje, nějak se jí nechce. ALE kasparova655365 mi vnukla nápad. Ptala jsi se, jestli nebude nějaký vánoční speciál. Už se na tom pracuje a jestli to vyjde, což předpokládám, že ano, tak 24.12.2012 se tady objeví vánoční díl/y.

[Marks]

Tak tomu říkám nejlepší způsob, jak získat něčí pozornost. Jestli těch dílů bude více, tak tě nominuji na Nobelovu cenu.
Bude nějaká Vánoční párty na lodích? (Anebo se Sam Carterová zamiluje do Kevina Markse. Ne, to byla rozhodně sranda. To nechám na tobě.)

Zdravím,

mám jich v plánu více, uvidím, jak na tom budu s časem, ale dal jsem si závazek, že alespoň ty dva bych zvládnout mohl. Jeden jsem před chvíli dokončil a poslal na korekci.

kasparova655365 píše:

Bude nějaká Vánoční párty na lodích?

To by nebylo špatné, lepší by to ale bylo na Altantidě.

Hezký Štědrý den Vám přeji,

jak jsem sliboval, tak také plním. Přináším Vám první ze dvou Vánočních speciálů. Další by se tu měl objevit okolo jedné hodiny a druhá část druhého okolo tří hodin.
Neberte to jako pokračování povídky, ale jako samostatný celek.
První povídka je tak trochu šílená, ale to pousoudíte sami.
Přeji příjemnou četbu.

Vánoční speciál č. 1

Pod vlivem

Galaxie Pegas, neznámá soustava, wraithský mateřský úl, hangár
Zamaskovaný jumper se pomalu snášel k jedné z mnoha plošin v obrovském hangáru úlu. Po chvíli se ozval zvuk signalizující, že antická loď dosedla na plošinu. Plukovník John Sheppard, sedící na místě pilota, vypnul motory a všechny nepotřebné systémy. Následně se otočil k posádce lodi.
„Hotovo, připravte se,“ prohodil a sám přešel do zadní části jumperu, kde si na svou vestu připnul P devadesátku. Teyla, Ronon a Rodney se rovněž vyzbrojili. Jakmile viděl, že jsou ostatní připraveni, promluvil.
„Už jsem to říkal jednou, ale raději to zopakuji. Jedná se o tichou akci. Bez povšimnutí se pokusíme proklouznout až do Toddových komnat, sebereme balíček a mizíme pryč. Je to jasné?“ Při poslední větě se podíval na Ronona.
„Co je?“ zeptal se udiveně Sateďan.
„To já jen tak, aby se nestalo to, co minulý týden.“
„Myslel jsem, že mě viděli,“ bránil se Dex.
„Vždyť jsme byli v zamaskovaném jumperu.“
„Tak to byly asi reflexy,“ pokračoval Ronon.
„A to jsi na ně musel vběhnout a všechny je rozsekat?“
„Vždyť byli jen čtyři.“
„To…“ Tady Johna přerušila Teyla
„Stačí! Jsme tu kvůli něčemu jinému, tohle si můžete vyříkat jindy,“ zakročila rázně.
„Bacha, mamča promluvila,“ rýpnul si McKay, přičemž se začal chichotat.
„Rodney!“ okřiknula jej. McKay zmlkl.
„Rodney, už zase?“ vyptával se Sheppard.
„Co?“ reagoval Rodney.
„Už zase sis to vzal?“
„Nevím, o čem to mluvíš,“ dělal hloupého.
„Ale víš, stačí, když vidím tvoje oči.“
„Mně stačí, když vidím oči Jennifer,“ rozplýval se a zároveň se přiblble usmíval. John se obrátil na Ronona.
„Neříkal jsem ti, že už mu to nemáš dávat. Podívej se, co to s ním dělá,“ ukázal na McKaye, který nyní seděl na místě co-pilota, v ruce držel knipl a pusou vytvářel zvuky výbuchů. Zároveň se v křesle divoce nakláněl a imitoval Shepparda.
„Rodney, vypadly zbraně, udělej s tím něco. Ahoj, jmenuji se John Sheppard a jsem neodolatelný, kalhotky na můj povel dolů,“ napodoboval. John na něj nechápavě zíral, Ronon s Teylou se hlasitě smáli.
„Ten si toho musel ale vzít,“ konstatoval stále se smějící Ronon.
„V takovém stavu nemůže jít s námi,“ reagovala Teyla.
„A proč bych jako nemohl?“ zaslechl ji Rodney, „vím, že netrefím ani stodolu a ani prát se neumím, ale jsou přece Vánoce a o Vánocích mají lidé držet při sobě,“ přistoupil k Sheppardovi, položil svou hlavu na jeho rameno a nahodil psí oči. Sheppard jeho pohled opětoval.
„Vy dva spolu něco máte?“ vystihl stále se smějící Ronon. Sheppard sebou cuknul, Rodneymu spadla hlava. Vzápětí Ronona zpražil vražedným pohledem.
„Ty sis taky dal, že?“ zeptal se po chvíli pozorování Dexe.
„Jo, na zlepšení nálady neznám nic jiného,“ usmíval se. Rodney mezitím využil chvilku Johnovy nepozornosti a z bedny na zadních sedačkách vytáhl kulomet M240B.
„Pojďme něco zabít,“ pronesl se zvýšeným hlasem. Následoval Rononův a Teylyn výbuch smíchu.
„Seš normální?!“ vyjel po něm plukovník.
„Ne, já jsem Rambo.“
„Okamžitě to polož,“ chtěl mu zbraň vzít z rukou.
„Když mi najdeš luk, tak jo,“ vzdoroval.
„Panebože,“ dodal John, který si přiložil pravou ruku na čelo a sklonil hlavu. Teyla opět zakročila.
„Rodney, polož to, hned!“ zakřičela. Rodney se lekl, až zbraň pustil.
„Nemusíš křičet, stačilo říct,“ odpověděl dotčený Rodney. Athosianka pokračovala.
„Johne, Ronone, jdeme. Daedalos má přiletět za půl hodiny,“ rozhodla.
„Bezva,“ zvolal McKay a už si chtěl nabíjet svůj kvér.
„Ty, Rodney, zůstaneš tady a budeš hlídat jumper,“ přikázala a namířila si to směrem k zadním dveřím. McKay raději nic nezkoušel, jen se tiše posadil na zadní lavici. Teyla zmáčkla tlačítko napravo od dveří a zadní dveře se otevřely. Ještě než trojice vyšla ven z lodi, Rodney promluvil.
„Musíte to dostat za každou cenu, slíbili jsme to Radkovi,“ prohodil vážně k triu. John jen kývnul hlavou a jako první vyšel z jumperu.
Všichni tři se vší opatrností došli ke dveřím vedoucím z hangáru. John přejel rukou po bočním panelu. Jakmile se dveře otevřely, nikdo z trojice nevěřil svým očím. Wraithská chodba, která jindy nebyla nijak zvlášť osvětlována a ve které se u země držela mlha, nyní doslova a do písmene zářila. Ze zdí vystupovaly elektrické svíčky, které byly doplňovány dlouhými řetězy odrážející světlo. Dále bylo na zdech pověšeno nepřeberné množství baněk, hvězd a maličkých dárečků. Na podlaze pak přesnou linii chodby kopírovaly obyčejné svíčky v lucernách. Wraithi, nacházející se v chodbě, měli na hlavách santovské čepice, a dokonce to vypadalo, že se radují. Celou atmosféru dokreslovaly vánoční koledy ve wraithštině.
„No to si ze mě děláte srandu…,“ stačil říct Sheppard, než si jich Wraithi všimli. Chvíli se na sebe dívali, pak se do sebe chtěli pustit, nebýt Todda, který v poslední chvíli stihl zareagovat.
„Nestřílejte,“ přikázal, když všichni jeho poddaní tasili. Pozemšťané však své zbraně na nepřítele namířili.
„Říkal jsem si, kdy dorazíte,“ pokračoval Todd.
„Cože?“ vyhrkl ze sebe Sheppard.
„Nedošla pozvánka?“ zeptal se smutně Todd.
„Spamy okamžitě mažeme.“
„No, nevadí, hlavně, že jste tady,“ prohlásil již zvesela Todd.
„Já to ale nějak nechápu, můžeš nám prosím tě vysvětlit, co to má znamenat?“ zvýšil hlas.
„Co bych měl vysvětlovat, jsou Vánoce.“ Trojice si navzájem vyměnila udivující se pohledy.
„Pojďte, přidejte se k nám,“ vybídl je.
„My jsme se sem nepřišli bavit, ale vzít si, co je naše,“ oznámil nekompromisně plukovník.
„Vím, na co narážíš, pojďte zamnou,“ naznačil a začal se vzdalovat.
„Počkej, jak mám vědět, že to není past.“ zavolal na něj Sheppard.
„Protože není.“ A pokračoval dál. Sheppard nevěděl, co má dělat. Tak či onak věděl, že nejspíš nemá na vybranou, a rozhodl se Todda následovat. Trojčlenný tým se zbraněmi stále v pohotovosti šel za Toddem. Čím šli více do nitra lodi, tím byly chodby více vyzdobené. Ronon, od přírody nedůvěřivý, se měl stále na pozoru, Teyla a John již začali měknout. Oba sklonili zbraně a prohlíželi si výzdobu. Todd mlčel a stále pokračoval v chůzi. Došli ke dveřím vedoucí do jeho komnaty.
„Doufám, že se opravdu chvíli zdržíte,“ odvětil a přejel rukou po panelu, dveře se otevřely. Pohled, který se Atlanťanům naskytl, byl nepopsatelný. Celé Toddovy komnaty byly až po strop natřískané veškerou možnou vánoční dekorací. Nebylo jediné volné místo, které by nebylo zaplněné. To, co Atlanťany zaujalo, viselo ze stropu, asi tři metry nad zemí. Jednalo se o velikou, zlatou hvězdu, která dominovala celé místnosti.
„Nepřehnal jsi to trochu? Já bych to teda nechtěl sundávat,“ začal Sheppard, zároveň přemýšlel, jak by mohl sundat hvězdu.
„Já to tak mám rád.“
„A dost. Co se to tady děje!?“ nevydržel to Ronon a namířil na Toddovu hlavu svou zbraň. Všichni strnuli.
„Na jedné planetě jsme našli bylinku, místní říkali, že se po ní dobře relaxuje.“
„Tak to je úžasný, kdo na tom ještě jede?“ ptal se John.
„Já, mí důstojníci a asi polovina posádky…,“ oznámil opatrně, „a další čtyři úly,“ dodal.
„Jak…,“ nestihl dokončit, jelikož ho zaujal rámus vpovzdálí.
„Co to je?“ ptala se ihned Teyla.
„Zní to jako vaše zbraň,“ poslouchal Todd.
„Ale ne…,“ odvětil Sheppard a vyšel z Toddových komnat. Zvuk se přibližoval. Již bylo zcela zřetelné, že se jedná o výstřely, výstřely z pozemské zbraně. Mimo to se po chvíli rozezněl alarm. Todd začal zuřit.
„Co to má být? Myslel jsem, že jsme přátelé,“ naříkal.
„Buď realista,“ prohodil Sheppard a ihned bral do ruky P devadesátku. Todd zaútočil. Nejpohotověji zareagoval Ronon, který ho uzemnil dvěma výstřely.
„Sakra, hned si to přepnu na zabíjení,“ zaklel a přeladil si zbraň. Mezitím došel původce onoho rámusu, Rodney.
„Tady jste, měli by sem dát nějaké informační panely a nepřehánět to tak s tou výzdobou,“ zvolal ověšen pásy nábojů a v ruce držíc kulomet M240B.
„Neměl jsi čekat v jumperu?“ štěkla po něm Teyla.
„Zapomněli jste si tam ovladač na centrál,“ vytáhl z kapsy malý, bílý ovladač a hodil jej Johnovi.
„Seš v pořádku?“ staral se Shepp.
„Nikdy mi nebylo líp,“ prohlásil zvesela. Nikdo nevěřil, co právě vidí. Rodney jako hrdina. Zcela to nevídaný úkaz.
„Máte to?“ zeptal se doktor. Sheppard ihned vběhl do Toddové komnaty, jedním výstřelem přestřelil závěs, na kterém visela hvězda. Pustil P-90ku a opatrně hvězdu chytil a zamířil zpět ke skupince.
„Máme,“ odpověděl McKayovi, držíc hvězdu pevně v rukou.
„Výborně, teď už ale pojďte! Za chvíli se to tady bude hemžit těma týpkama s bambulkami,“ vybídl je Rod. Zbylí ho okamžitě uposlechli a vydali se za ním. McKay byl jako vyměněný. Šel v čele skupiny a likvidoval veškerý odpor, který se mu objevil na mušce. Zcela si svou zbraň zamiloval a užíval si každý výstřel. Na první pohled blázen, taky že ano. Kulky padaly na zem a Rodney stále pokračoval směrem k hangáru. Zbylí tři členové ho kryli zezadu. Když se McKayova zásoba nábojů blížila k nule, dorazili k hangáru. S posledním výstřelem padl poslední přítomný wraith a Rodney přejel po panelu u dveří vedoucích do hangáru. Čtveřice doběhla do oblasti, kde si mysleli, že bude jejich jumper. John použil ovladač a pět metrů od vlajkového týmu expedice Atlantida se odmaskoval zelený jumper. Dalším tlačítkem otevřel zadní dveře. Všichni bleskurychle nastoupili a Rodney se dral na místo pilota.
„Kam se ženeš?“ ptal se Sheppard.
„Teď řídím já,“ oznámil nekompromisně a sedl za knipl, John na místo co-pilota.
„Dámy a pánové, vítám vás na palubě meziplanetárního plavidla Puddle jumper. Zanedlouho budeme vzlétat. Prosím uveďte svá sedadla do svislé polohy a připoutejte se. Během letu se nebude podávat žádné občerstvení. Nouzový východ se nachází vzadu, pro vlastní bezpečnost ho raději nepoužívejte.
Děkuji, že jste si vybrali společnost Rodney tour. Přeji příjemný let.“ Tímto to všechno dorazil. Sheppard se ještě jednou pokusil McKaye dostat z křesla pilota, ten ho odbyl prostým „sedni“. Rodney nabil inerciální tlumiče, následně nahodil motory. Stále zamaskovaný jumper se pomalu vznesl, vzápětí začal pomalu zrychlovat. Antická loď se začala přibližovat k hangárovým vratům, které byly stále otevřeny. Rodney zvýšil tah motorů na maximum a jumper ve vysoké rychlosti vyletěl ven z úlu.
„Jde ti to dobře, Rodney,“ pochválil jej John. Najednou se však na senzorech objevil nový kontakt.
„To bude Daedalos,“ oznámila Teyla.
„Ne, to není Daedalos,“ oponoval Sheppard, sledujíc čelní sklo, na kterém pozoroval červenou tečku.
„Je to velké jako šipka,“ pokračoval. „Střílí!“ vykřikl. Sotva to dořekl, jumper zasáhly dva pulzy, ty vyřadily maskování.
„Tak to teda ne,“ zvolal Rodney a ihned strhnul kormidlo prudce doprava. Jumper vykreslil půlkruh a nasměroval loď přímo proti protivníkovi.
„Santa v Pegasu?“ podivil se Rodney, když uviděl, jak proti nim míří Santovy saně. V ten samý okamžik zapípaly přístroje, signalizující příchozí komunikaci. Sheppard hovor přijmul a na čelním skle se objevil obličej Todda. Rodney si z něho okamžitě začal dělat srandu.
„Kde jsi to splašil, to jsi ukradnul Santovi?“ smál se.
„Zničil jsi mi Vánoce, za to budeš pykat,“ vyhrožoval.
„Měl by ses jít léčit,“ přidal se Sheppard.
„Pykat klidně můžu, schovku si s tebou zahraju, stav se na Atlantidu, adresu máš, teď bych navrhoval hoňku,“ nadhodil rozjetý McKay. „Máš ji,“ dodal a prohnal se těsně kolem jeho saní a začal se od Todda vzdalovat. Todd na nic nečekal a jeho oba motory na zadní části saní se nažhavily, saně silně akcelerovaly. Todd se dal do pronásledování. Netrvalo dlouho a Todd antickou loď dohnal. Vystřelil. Modrý pulz zasáhl jumper, který se zatřásl.
„Máme babu,“ prohlásil Rodney a chystal se honit Todda. Ten ale vystřelil znovu, tentokrát dva pulzy. Oba úspěšně zasáhly jumper. Jeden zasáhl a vyřadil pravý motor, druhý se zakousl do pláště, na kterém vytvořil rýhu a černou očouzeninu.
„Asi neví, jak se to hraje,“ odvětil Rodney a hluboce zamyslel. Jako na povel se v místě, kde jsou motory, vysunuly odpalovací držáky na drony, které ihned vychrlily dvanáct střel. Všech dvanáct trubců okamžitě zamířilo směrem k Toddovi, který se zděsil, když uviděl tucet střel, mířících přímo na něho. Každému dronu se úspěšně podařilo doputovat až ke svému cíli. Toddovy saně takový nápor nemohly v žádném případě snést a vmžiku explodovaly.
„Máš ji,“ dodal Rodney za otevírání hyperprostorového okna, ze kterého vyskočil Daedalos.

Korekci spáchal SPeeDy, za což mu velice děkuji.

Komentáře všeho druhu jsou vítány.

PS: Sorry for double post.

Tak praštěnou povídku jsem snad od doby Planetární obrany nečetl , musím vška říct, že mě více než pobavila... a když už jsou ty vánoce...tak přeji všem krásné prožití vánočních a silvestrovských svázků

[Marks]

Musím přiznat, že jsem se více nikdy nenasmála Máš to moc pěkný a těším se na zbytek.

Přeji Šťastné a Veselé Vánoce a krásný Nový Rok

S pozdravem
Máša =D

Tak to byla ovšem čistokrevná pecka

Takové komentáře mě hřejí u srdce. Jsem rád, že se líbilo.

OMG sfetovaná celá galaxie Shepard si necha rozkazovat od Teyli ronon s Mckeyem sou taky sfetovaný a todd a wreiti slavěj vánoce ale jinak se musel furt smát toto se ti povedlo velice
PS: šťasmé a veselé vánoce všem

deadalos: děkuji i tobě

Tak a popojedem. Tady je druhý vánoční speciál. Tentokrát z trochu jiného, vážnějšího soudku.

Vánoční speciál č. 2

V sázce je mnoho – 1. část

Galaxie Mléčná dráha, Země, SGC
„Neplánované aktivace zvenčí, generál Landry do řídící místnosti,“ ozvalo se z reproduktorů základny. Generál Hank Landry, sedíc ve své kanceláři a čítajíc hlášení SG týmů z misí, ihned přerušil tuto činnost a odebral se do centra všeho dění. Brána se zrovna zavírala, když generál sbíhal po schodech do řídící místnosti. To ho nezastavilo a došel až k obsluze.
„Co se děje, Waltere?“ začal Hank.
„Přijali jsme zprávu od Luciánské aliance, pane,“ odpověděl pohotově starší seržant Harriman. Zároveň na obrazovce před sebou zobrazil onu zprávu. Generál přistoupil blíže. V rychlosti si ji přečetl, vzápětí bez jediného slova odešel zpět do své kanceláře, kde zdvihnul červený telefon. Okamžitě byl spojen s Bílým domem, s prezidentem Obamou.
„Pane, Luciánská aliance se ozvala. Chtějí za něj pět tisíc tun naquadahu zbraňové kvality.“
„Náš postoj znáte, generále. My s takovými, jako jsou oni, nevyjednáváme.“
„Je mi to jasné, pane prezidente. S vaším dovolením bych vydal rozkaz k zahájení operace Polární motýl.“
„Znáte jeho přesnou polohu?“
„Odyssea úspěšně dokončila svou misi a před půl hodinou nám poslala subprostorem souřadnice,“ reagoval Landry.
„Dobrá tedy, máte mé svolení, přiveďte ho domů. Hodně štěstí.“ Obama hovor ukončil. Generál Landry rovněž položil sluchátko od červeného telefonu a pro změnu zvednul to od druhého telefonu, tentokrát bílé. Na klávesnici vymačkal určitou kombinaci, čímž telefon napojil na reproduktory po celé základně.
„Hovoří k vám generál Landry,“ každý, kdo tohle zaslechl, zpozorněl, „s okamžitou platností zahajuji operaci Polární motýl. Všechny SG týmy budou za deset minut přichystané k odchodu. Jumpery jedna a dva poskytnou základní krytí, než dorazí Pegas.“ Sotva to generál dořekl, vnitřní kruh brány se dal do pohybu. Podle předem daných instrukcí se při zahájení operace Polární motýl měla ihned tato informace oznámit na Atlantidu. Ti podpoří operaci všemi svými dostupnými jumpery i volnými jednotkami. Walter stiskem jednoho tlačítka připojil ZPM do obvodů základny a následně začal s vytáčením osmimístné adresy. Po zapadnutí všech osmi zámků a vytvoření stabilní červí díry Walter předal všechny potřebné informace, následně spojení přerušil a ZPM odpojil. Stejně jako v SGC, tak i na Atlantidě byly zahájeny mohutné přípravy na operaci Polární motýl. Všechen dostupný vojenský personál se ihned začal vyzbrojovat. Armádní piloti, kterých bylo všeho všudy dvanáct, začali s předletovou přípravou. Samozřejmě mezi nimi nechyběl plukovník Sheppard či doktor McKay. Jednotky z Pegasu měly vyrážet za dvacet minut.
K připravujícím se pozemním jednotkám se přidala i plavidla pozemské flotily. Konkrétně Odyssea a Sun-Tzu. Odyssea od doby, kdy předala polohu vězně na SGC, stále setrvávala zamaskovaná u oné planety. Sun-Tzu to obrazně řečeno měla co by kamenem dohodila. Právě prováděla průzkum ve vedlejší soustavě. Po obdržení rozkazu okamžitě ukončila průzkum a vydala se do sousední soustavy za svou sestrou.
Desetiminutová lhůta, která byla stanovena generálem Landrym na to, aby se všechny akceschopné SG týmy připravily, uplynula. Jedenáct týmu amerického letectva, mimo SG-1, bylo nastoupeno v chodbě vedoucí do místnosti s hvězdnou bránou. Oba jumpery se právě snášely šachtou do místnosti. Ještě před tím, než dostaly jednotky zelenou, se generál Landry rozhodl promluvit. Stoupnul si mezi dveře vedoucí z místnosti a spustil.
„Dámy a pánové, už je to bezmála měsíc, co jej unesli. Možná tím chtěli srazit naši morálku. Možná nás tím chtěli psychicky srazit na kolena. To se jim ale nepodařilo, protože jeho duch je tu stále s námi. Protože kus jeho samotného žije v každém z nás. Teď je ta pravá chvíle, abychom mu splatili to, co mu dlužíme. Teď je ta pravá chvíle ukázat Luciánům, že nás jen tak něco nepoloží. Jděte a ukažte jim, že tohle nebyl správný tah. Hodně štěstí.“ Jakmile generál vyslovil poslední slova, veškeré osazenstvo propuklo v obrovský jásot. Po několika vteřinách hluk ustal a generál pouhým: „Waltře, můžete,“ dal pokyn k zadání adresy. Seržant se ihned pustil do práce. Zámky zapadly a z brány se vyvalil klasický vír nestabilních částic, který se vzápětí ustálil. Generál, nacházející se v řídící místnosti, se naklonil k mikrofonu.
„Jumper jedna a dva, vpřed,“ přikázal a sledoval, jak oba sborově obalila průhledná bublina a následně jak dvojice antických lodí mizí v horizontu událostí.
Na druhé straně již byly nastoupeny jednotky Luciánské aliance, bezmála padesát mužů. Přibližně třicet metrů od brány byla umístěna dvě stanoviště s velkými tyčovými kanóny, o další půl kilometr dál pak pyramida, pravděpodobně po jednom z mnoha Goa'uldů. Nyní využívána pro účely Luciánské aliance. Vzhledem k tomu, že pyramida disponovala velkými prostory s celami, Luciáni ji využívali právě k držení většiny svých zajatců.
První jumper vyletěl z brány. Pilot neprodleně po průletu přitáhl řízení, zvýšil tah motorů na maximum a začal s lodí prudce stoupat. Učinil to jednak proto, aby se vyhnul palbě nepřátel, ale hlavně kvůli tomu, aby umožnil bezpečný průlet i druhému jumperu. Ten však takové štěstí neměl a na rozdíl od svého kolegy schytal několik zásahů jak od tyčových děl, tak ručních zbraní. Díky aktivnímu štítu neutrpěl jumper žádné poškození, a mohl se tak přidat ke druhé lodi, která již čekala skryta v oblacích.
„To nebylo špatné, kapitáne,“ pochválil pilota druhého jumperu major.
„Děkuji, pane.“
„Uvidíme, jak ti to půjde teď. Máš na starost děla, já se postarám o pěšáky.“
„Rozumím, pane.“ A spojení mezi dvěma jumpery se přerušilo. Poručík vzápětí přepnul štít na maskování a vydal se vstříc dvěma cílům. Zamaskované antické plavidlo se vyřítilo z oblaků a šinulo si to přímo ke dvojici nebezpečných stanovišť. Mladý pilot navedl loď do střemhlavého letu a čekal na vhodný okamžik. Uběhlo sotva pár vteřin a už by bylo vhodné vystřelit, přinejmenším měnit kurz. Poručík se však rozhodl ještě chvíli počkat. Když už to bylo doslova na hraně, jumper se zhruba dvě stě metrů nad povrchem odmaskoval a Martin z každého odpalovače vystřelil po jedné střele. Zcela zaskočený nepřítel nestihl jakkoliv zareagovat. Oba drony vmžiku překonaly dvě stě metrovou vzdálenost a každý zasáhl jedno stanoviště. Obě děla byla bezpečně zničena i s obsluhou. Poručík i s lodí okamžitě po výbuchu proletěl ohnivým hřibem, zároveň lehce škrtl o zem. Pak znovu aktivoval štít. „Ti mladí,“ řekl si sám pro sebe major, který se blížil k formaci padesáti mužů, kteří zírali na dva výbuchy a jumper otáčející se k nim. Major využil toho, že si ho nevšímají a zaútočil. Loď antické konstrukce se v plné rychlosti prohnala nad hlavami Luciánů, přičemž ze svých útrob vypustila trojici střel, které si to zamířily k největším skupinám vojáků. S přehledem stačila jedna střela na jedno seskupení. Drony bez problému a se vší parádou dorazily přesně tam, kam měly. To, co se dělo dál, nebylo nic pro slabé povahy. Končetiny, kusy těl, to vše létalo vzduchem. Hotový masakr. Nikdo neměl šanci na přežití. Tohle ale ještě nebylo všechno. Poručík již otočil svou loď a chystal se dorazit zbytek. Posledních dvacet jedna vojáků bylo zabito po dopadu dalších třech střel. Osm kráterů, jen tohle zbylo po obraně hvězdné brány.
„Asi budu zvracet,“ prohodil znechuceně poručík do vysílačky.
„Ti mladí,“ zopakoval si sám pro sebe. „Nech si to na později,“ opáčil do vysílačky ostřílený major. Pilot prvního jumperu si byl vědom toho, že je jen otázkou času, než přijdou posily, proto ihned navázal skrz stále aktivní hvězdnou bránu spojení s SGC.
„Tady major Westley, okolí brány je vyčištěné.“
„Rozumím, jednotky jsou na cestě,“ ozval se zkreslený hlas generála Landryho. Nedlouho poté z brány začali vystupovat první členové SG týmů. Jeden za druhým se zbraněmi namířenými před sebe vycházeli z horizontu událostí. Jakmile prošel poslední člověk, brána se zavřela. Čtyři a čtyřicet vojáků amerického letectva ihned okolo brány vytvořilo branou linii, zároveň nad jejich hlavami hlídkoval jeden z jumperů. Druhý se zamaskoval a vydal na průzkum přilehlého okolí. Nejvyšší přítomný důstojník, velitel SG-3, se již chystal vydat první rozkazy, kruh naquadahu ale znovu ožil. Jako na povel se všichni okamžitě otočili, odjistili své zbraně a vyčkávali. „Asi Pegas,“ pomyslel si každý. Po aktivaci se chvíli nic nedělo, pak z horizontu událostí vypochodoval vlajkový tým SG-1.
„Taková akce a nás nepozvete?“ spustil plukovník Mitchell.
„Pozvánka se asi musela někam zatoulat,“ navázal podplukovník Kelly.
„A že vás tu je,“ pokračoval Cameron, „a kdo má na svědomí ten bordel,“ ukázal na jeden z kráterů a pár částí těl.
„Já, pane,“ ozval se major Westley skrz vysílačku.
„To jste to nemohl udělat šetrněji?“
„Ty drony mají strašnou sílu, pane,“ bránil se.
„Tak to bych si měl asi stěžovat výš.“ nechal to být. „Tak, jak jsme na tom?“ nahodil jiné téma.
„Čtyřicet čtyři mužů, plus dva jumpery, pane,“ odpověděl Kelly.
„A Pegas?“
„Měli by dorazit každou chvíli.“ V ten moment se brána opět dala do pohybu. Zadávání bylo o něco delší než obvykle. SG-1, která stále stála na podstavci, ihned po schodech sešla a preventivně, tak jako ostatní, namířila zbraně na bránu. Poté, co se horizont událostí ustálil, z něj začal vylétat jeden jumper za druhým. Opravdu impozantní pohled vidět dvanáct jumperů v konvoji za sebou. Antické lodě se seřadily do jedné řady před hvězdnou bránou a suplovaly tak vojáky. Jen jumper plukovníka Shepparda a doktora McKaye přistál několik metrů od brány.
Po jumperech následovaly pozemní jednotky. Čtyřiačtyřicet vojáků podpořilo dalších třicet z Atlantidy. John s Rodneym v patách došel k hloučku důstojníků.
„Plukovníku, plukovníku, podplukovníku, doktore, Teal’cu,“ pozdravil všechny, přičemž se na každého podíval.
„Plukovníku,“ opáčili sborově.
„A já jsem vzduch!?“ ozval se dotčený McKay.
„Ahoj, Rodney,“ reagovali jako první Daniel a Sam.
„Doktore, jsem rád, že jste dorazil,“ vyjádřil se podplukovník Kelly.
„Za málo,“ zvolal spokojeně Rodney a mávl rukou.
„Jaká je naše současná situace?“ vyptával se John. Slova se ujal podplukovník Kelly.
„Podařilo se nám zlikvidovat odpor u brány, to jste si asi všimli,“ přičemž se každý rozhlížel po okolí. „Jeden ze dvou jumperů vyslaných ze Země jsem poslal provést průzkum, každou chvíli by se měl vrátit. Celkem máme kolem osmdesáti mužů.“ Sam zakašlala. „Samozřejmě součástí jsou i ženy,“ opravil se a podíval na Carterovou. „Na orbitě by měla hlídkovat pětice Ha’taků, o ty se postará Odyssea Sun-Tzu.“
„Takže to můžeme roztočit,“ dedukoval Sheppard. „Já si vezmu na povel jumpery, Mitchelle, vy pozemní jednotky.“ Cameron kývl na znamení souhlasu. Vzápětí se všichni rozešli. John a Rodney odešli každý do svého jumper, zbylí si začali kontrolovat svou výstroj a výzbroj. Ještě než vyrazili, počkali na informace od průzkumníka.
Antická loď pod vedením mladičkého poručíka se zničehonic odmaskovala před linií jumperů. Moc nechybělo, aby někdo vystřelil.
„Tohle už nikdy nedělejte,“ upozornil Sheppard.
„Promiňte, pane.“
„Co jste zjistil?“
„Už si nás všimli a začínají mobilizovat své vojáky.“
„To je všechno? Co obrana? Počet vojáků?“
„Napočítal jsem jedenáct tyčových děl,“ přeposlal mu mapu, na které červeně svítilo jedenáct stanovišť. „Většina je na vyvýšených místech a docela slušně zakopaná. Co se týče vojáků, tak přesný počet nevím, ale podle toho, co jsem viděl, odhaduji tak dvě stě.“
„To už je lepší,“ odvětil John a skrz komunikační rozhraní v jumperu se napojil na všechny pozemské vysílačky.
„Jdeme na to, máme polohu obranných stanovišť a známe hrubý odhad pěchoty. Jumpery se postarají o stanoviště a budou poskytovat leteckou podporu pozemním jednotkám, zbytečně neriskujte. Kdyby opravdu teklo do bot, Odyssea a Sun-Tzu nás budou krýt z vesmíru,“ dokončil a jak antické plavidla, tak osmdesáti členný pozemní oddíl se dal do pohybu, směřujíc k pyramidě.
O pět minut dříve, orbita
Stále zamaskovaná Odyssea vyčkávala na přílet čínského bitevníku. Plukovník Emerson si mezitím krátil čas sledováním toho, co se děje na povrchu. Z této činnosti ho vyrušil až major Patrick Moore.
„Pane, Sun-Tzu je tady.“ Emerson ihned začal vydávat rozkazy.
„Odmaskovat, štíty na maximum, motory plný výkon. Nabijte asgardské paprsky a všechna sila Mark osmičkami, railguny do automatického režimu a spojte mě se Sun-Tzu,“ při posledních slovech si sednul do svého křesla
„Rozkaz, pane.“ Na obrazovce před plukovníkovým křeslem se objevil obličej plukovníka Fu-tsiho.
„Neberte si servítky, směle do nich, plukovníku.“
„Rozumím.“ A jeho obličej z obrazovky zmizel.
„Stav,“ otočil se na kormidelníka.
„Zaregistrovali nás. Vysílají stíhačky a zahajují palbu,“ sotva to dořekl, do naleštěného štítu pozemské krasavice se opřely první žluto-oranžové pulzy.
„Že to pořád ještě zkouší,“ řekl si spíše sám pro sebe plukovník. „Úhybné manévry, vyšlete stíhačky,“ otočil se na zbraňového, „opětujte palbu, nechám to na vás,“ přikázal a sledoval rozjíždějící se bitvu. Podobné rozkazy, které vydal Emerson, vydal i Fu-Tsi. F tři sta dvojky z Odyssey podpořilo dalších šestnáct strojů ze Sun-Tzu. Dvaatřicet stíhaček čelilo téměř dvojnásobné přesile. Toho se pozemšťané nezalekli a hrdinně letěli vstříc nepříteli.
Kormidelník Odyssey v rychlosti zhlédl rozmístění nepřátelských plavidel a vybral jeden cíl. Major Moore posléze navedl loď na tu správnou trajektorii. Zbraňový důstojník jen čekal na vhodný okamžik. Bitevník amerického letectva již překonal dostřelovou vzdálenost, stále se však nic nedělo. Plavidlo bylo pod neustálou palbou trojice lodí a jeho štít zářil pod dopadem pulzů. Odyssea byla jen několik stovek kilometrů od svého cíle, když z ní vyšlehly nejprve dva modré paprsky, které se zahryzly do energetické bariéry Ha‘taku. Jeden štít téměř vybil, druhý ho dorazil a oslabený prošel skrz. Narazil do trupu, kde vytvořil obrovskou díru. Loď okamžitě přestala střílet. Stal se z ní nehybný kus šrotu. I když se Odyssea již začala vzdalovat od onoho vraku, stále nekončila. Na přídi se otevřely dva poklopy, ze kterých záhy vystřelily hlavice typu Mark VIII. Zkázonosné střely okamžitě zamířily k poškozené lodi, zanechávajíc za sebou klasický ocas kouře. Nepřítelova snaha sestřelit hlavice vyšla vniveč poté, co obě rakety doputovaly na místo určení. S grácií napraly do Luciánské kocábky, po které po výbuchu zbylo jen pár menší i větších trosek.
Sun-Tzu si také mohla přidat zářez na pomyslnou pažbu. Podařilo se jí poslat do žhoucích pekel jeden z Ha’taků a druhý poškodit. Druhá loď se nyní pro obsluhu hlavních systémů stala prioritou. Kormidelník čínského křižníku otočil loď o sto osmdesát stupňů a převrátil na záda. S motory na plný výkon směřovala k poškozené lodi. Zbraňový využil volné chvilky a do třech platforem asgardských paprsků poslal požadované množství energie. Jakmile byli v dostřelu, opustily loď nejprve dva a nakonec i třetí paprsek. Oslabená ochranná bariéra nemohla v žádném případě vydržet takový nápor. Pod dopadem prvního provazce plazmy jen problikla. Paprsek pokračoval ve své cestě. Se vší parádou narazil přímo do pyramidy lodě a způsobil sekundární exploze. Celé dílo zkázy dokončily zbývající dva paprsky. Ty z Luciánského plavidla udělaly ementál. Loď explodovala a opustila tím bojiště.
Pozemské stroje menší velikosti, konkrétně F tři sta dvojky, sváděly boj s kluzáky. I přesto, že nepřítel měl početně značně navrch, pozemšťané hodlali využít toho, v čem jasně vedli pro změnu oni, technologické vyspělosti. Navíc jim do karet hrál fakt, že všichni byli vynikající piloti, což se o Luciánech říct nedalo. Lidem se podařilo sestřelit již dvanáct letounů. Jejich řady utrpěly také ztráty. Přišli o čtyři stroje.
Velitel červené letky se právě pověsil za jeden prchající letoun. Pronásledovaný prováděl všelijaké manévry, to mu bylo houby platné. Pokaždé, když se o něco pokusil, major ho opět dohonil.
„Liška jedna, dva,“ vyslovil a dvakrát zmáčknul červené tlačítko na kniplu. Zpod křídel vyletěly dvě rakety, které vmžiku dohnaly letoun a rozcupovaly jej na malé kousíčky. Vzápětí se k němu přidaly i zbylé letouny jeho letky.
„Dobrá, pánové, to by bylo. Teď pomůžeme Číňanům, začíná jim tam být trochu hor…,“ nestihnul doříct. Dva stroje po jeho pravici najednou explodovaly.
„Co kur…“ Nad hlavou se mu prohnalo sedm gliderů, které se již začaly obracet. Nyní se slova ujaly plavidla většího kalibru. Hlavně railgunů na Sun-Tzu se zaměřily právě na tuto skupinku. Tisíce projektilů směřovalo od čínské lodě a nemilosrdně začalo porcovat nepřátelské stíhačky. Jedna za druhou explodovala, až nakonec nezbyla žádná.
„Díky, Sun-Tzu,“ oddychl si velitel, sledujíc, jak si Odyssea podává jeden ze zbylých Ha’taků. Ten nápor dvou atomovek a třech paprsků nevydržel a s obrovským výbuchem se odporoučel na onen svět.
„Veliteli, jaké jsou rozkazy?“ ptal se pilot ze sousedního stroje. Velitel se probral a odpověděl.
„Rozkazy platí, otočte to,“ a zbývající stíhací letouny provedly prudkou otočku o sto padesát stupňů a šinuly si to přímo ke zbylým F tři sta dvojkám čínského spojence. Čínští letci sváděli ukrutný boj s početnějším nepřítelem a bili se jako lvi. Ve valné většině případů explodovaly stroje Luciánů, byly však i situace, kdy pozemské stroje nevydržely nápor palby a rovněž opustily tento svět.
Z původního počtu třiceti dvou letounů jich nyní bojovalo dvaadvacet. Nepřítel měl ale daleko větší ztráty. Z původních šedesáti jedna strojů, jich bojeschopných měl dvacet osm a to nejen díky F tři sta dvojkám, ale i Odyssei a Sun-Tzu. Stíhací bitva se nyní odehrávala na jednom místě. Celé to připomínalo obrovský mumraj, ve kterém se častěji a častěji objevovaly exploze. Stačily dvě minuty a bylo dobojováno. Nepřítelova stíhací podpora byla rozdrcena. Hrdinní pozemšťané ztratili sedmnáct stíhaček, ale většina pilotů především přišla o své kamarády. Zbylé stroje zamířily do útrob svých opatrovnic.
Odyssea spolu se Sun-Tzu společnými silami zlikvidovali poslední vzdorující Ha’tak a obě lodě se ustálily na orbitě.
Mezitím na povrchu
Pozemské pozemní jednotky a jejich vzdušná podpora pomalu postupovala směrem k pyramidě. Luciáni se nepokoušeli o žádný zbrklý útok, prostě a jednoduše vyčkávali, až jim pozemšťané napochodují ke dveřím.
Jednotky lidí došly až ke hřebenu, kde se jim naskytl výhled do údolí, kde se tyčila pyramida. Když chtěl dát Sheppard povel k útoku, nad jejich hlavami se odmaskoval Ha’tak.

Korekce SPeeDy, opět mu děkuji.

Schválně, jestli uhádnete, pro koho to vlastně jdou.

Pro Santu

Uvidíme...

Omlouvám se za zpoždění.
Každopádně tady je poslední Vánoční speciál.

Vánoční speciál č. 2

V sázce je mnoho – 2. část

Galaxie Mléčná dráha, planeta Luciánské aliance
Pozemské pozemní jednotky a jejich vzdušná podpora pomalu postupovala směrem k pyramidě. Luciáni se nepokoušeli o žádný zbrklý útok, prostě a jednoduše vyčkávali, až jim pozemšťané napochodují ke dveřím.
Jednotky lidí došly až ke hřebenu, kde se jim naskytl výhled do údolí, kde se tyčila pyramida. Když chtěl dát Sheppard povel k útoku, nad jejich hlavami se odmaskoval Ha’tak.
„No doprdele,“ zareagoval Sheppard a sledoval na čelním skle nepřátelskou loď. „Obranná formace gama,“ zařval urychleně do vysílačky poté, když senzory antické lodi zaznamenaly nabíjení zbraní pyramidové lodi. Ostatní piloti, tedy až na Rodneyho, se začali seskupovat kolem pozemních jednotek. Vojáci mezitím utvořili na rozkaz Carterové několik skupin.
„Co to sakra je?“ zmatkoval McKay.
„Ha’tak!?“ oznámil zmateně John.
„Ale ne, co znamená ta formace?“
„Příště zůstaneš doma,“ vyhrožoval plukovník. „Teď ti to nebudu vysvětlovat, zamaskuj se a čekej,“ poradil. Mezitím se nad každou z utvořených devíti skupin snesl jeden jumper a aktivoval svůj štít tak, že obklopil celou skupinu. Zbylé čtyři se po Rodneyho vzoru zamaskovaly a vyčkávaly. K údivu všech Ha’tak nezahájil palbu. Místo toho se všem jumperů na skle objevila žádost o video hovor. Sheppard ji přijal.
„Vzdejte se, nebo budete zničeni,“ začal klasicky velitel Luciánů.
„Víte, že máme na orbitě dvě lodě!?“ opáčil neústupným hlasem John.
„Když na nás zaútočí, loď exploduje a vezme vás sebou.“
„Já bych si nebyl až zas tak jistý,“ oznámil s úsměvem na tváři plukovník.
„Veliteli, jedna z lodí pozemšťanů dokončuje sestup do atmosféry,“ ozvalo se na pozadí.
„Ještě se uvidí…“ Spojení se přerušilo.
„Shepparde, jak to vypadá,“ vyptával se Mitchell skrz vysílačku.
„Ha’tak se to asi podle všeho chystá rozehrát, my ale hrajeme přesilovku,“ komentoval John.
„Už je mi to jasné,“ odpověděl Cameron. Zároveň sledoval nepřítelovu loď, ze které vyletěly dva pulzy směřující na sousední skupinu. Pilot daného jumper vypnul všechny nepotřebné systémy a veškerou volnou energií posílil štíty. Obě střely se zhryzly do energetické bariéry. Ta se rozvlnila a energii pohltila, štít byl však značně oslaben. Ha’tak vystřelil znovu. Opět po dvou pulzech. Střely vyletěly z platforem a zamířily k té samé skupině. V poslední chvíli se nad jumperem, chránícím daný oddíl, odmaskovala Rodney loď. Přepnutí z maskování na štít vyšlo doslova tak tak. Jumper se zatřásl pod tíhou palby.
„Tak to bylo o fous,“ oddychl si doktor.
„Díky, ať už jste kdokoliv,“ poděkoval mu Westley.
„Já si to jednou vyberu,“ podotkl McKay a na čelním skle sledoval, zda bude nepřátelské plavidlo dále střílet. Obsluha Ha’taku se již chystala vystřelit další salvu, která by smetla všechny na povrchu, když najednou se o jeho štít rozbil modrý asgardský paprsek. Loď sebou lehce škubla a většina hlavních systémů vypadla, včetně zbraní.
„Stav?“ zeptal se Emerson.
„Nepřítelovy štíty na pěti procentech,“ podal stručné hlášení zbraňový.
„Výborně, teď jen railguny,“ přikázal a jako na povel hlavně na přídí lodi ožily a začaly zasypávat ochranou skořápku Luciánů. Odyssea s třetinovým výkonem motorů nalétávala na Ha’tak střemhlav.
„Štíty jsou pryč,“ oznámil zbraňový. Plukovník se otočil na Moora.
„Vzdalte se od lodi, při zpáteční cestě nalétávejte směrem od pyramidy,“ pokračoval ve spanilém plánu Paul. Odyssea proletěla nad vrcholem pyramidové lodě a zamířila pryč od ní. Proletěla kolem pyramidy, zhruba sedm kilometrů od ní kormidelník provedl otočku o sto osmdesát stupňů. Tím navedl plavidlo na předešlou trajektorii. Emerson ještě chvíli vyčkal, pak vydal další rozkaz.
„Přepněte na manuál a miřte jen na motory na této straně.“ Zbraňový důstojník pochopil, o co plukovníkovi jde.
„Ano, pane,“ převzal kontrolu nad jedním příďovým railgunem. „Jdeme si zahrát na chirurgy,“ řekl si sám pro sebe a začal se pekelně soustředit na střelbu. V rychlosti zacílil a zmáčknul tlačítko. Jeden projektil za druhým vylétal z ústí hlavně kolejnicového děla a nemilosrdně trhla plátování v oblasti motorů. Když si střely prokousaly cestu skrz, několik projektilů zasáhlo motory. Objevil se výbuchu a Ha’tak začal pomalu padat k zemi, zároveň směřovat pryč od pozemních jednotek. Takto klesal téměř dva kilometry, až se srazil se zemí. Poničená loď tvrdě dopadla do hustého lesa, ale neexplodovala. Paul se ji rozhodl dorazit.
„Skončeme to, ale zase jen railguny.“
Odyssea se přiblížila a začala kroužit kolem plavidla jako hladový sup. Vzápětí zahájila palbu. Na ničím nechráněnou a zcela bezbrannou loď dopadalo nespočet projektilů bodové obrany pozemského bitevníku. Plátování Ha’taku nebylo konstruováno proti zbrani takového typu. Malé, ale i velké kusy trupu odlétávaly od lodi. Čím více byla loď očesaná, tím se zvýšila i pravděpodobnost sekundárních explozí. Ty se zanedlouho začaly objevovat. Množství výbuchů trhalo loď na kusy. Všechno to nakonec vyústilo ve velikou explozi, která zpečetila osud lodi. Výbuch se opřel i do štítu Odyssey, ten tuto zátěž v pohodě zvládl. Minimální zbytková energie a několik trosek dorazilo i k pěchotě. Jumpery opět splnily svůj účel. Když se exploze rozplynula, bylo vidět množství trosek, obrovský kráter a několik hektarů zničeného lesa.
„Spojte mě se Sheppardem,“ rozkázal Emerson. Moore provedl.
„Můžeme ještě nějak pomoct?“ začal Paul.
„Skvělá práce, pane. Odtud to vypadalo fakt bezvadně.“
„To jsou léta praxe.“
„K vašemu dotazu. Ne, nepotřebujeme, zbytek už zvládneme.“
„Jak myslíte,“ a za několik chvil se spojení přerušilo. Sheppard se vrátil k velení antických plavidel.
„Rozpustit formaci a připravit na útok. Prioritou jsou tyčová děla.“ vysvětlil John a sledoval seřazení antických lodí. Mitchell mezitím informoval pozemní síly skrz vysílačku.
„Tak jo, lidi, počkáme, až to tam jumpery vyčistí a vtrhneme do pyramidy. Tam očekáváme největší odpor,“ pronesl a sledoval, jak se jedenáct ze čtrnácti antických lodí maskuje.
„Výborně, přesuňte se na pozice,“ přikázal Sheppard. Jedenáct jumperů se dalo do pohybu a každý se přesunul k jednomu tyčovému kanónu. Postupně všichni ohlásili: „Na pozici.“ To byl signál pro Johna, který vydal jednoduchý rozkaz.
„Proveďte.“ V ten samý okamžik, kdy to vyslovil, se všech jedenáct lodí odmaskovalo. Ty na svůj předem daný cíl vypustily po dvou dronech. Žádné stanoviště nestačilo nijak zareagovat a všechny byly ve vteřině zničeny. Jakmile se prach usadil, před pyramidou ze země vystřelilo pět obranných věží. (pozn. SG-1 03×01 Pod palbou) Ty ihned zahájily palbu. Pětice se zaměřila vždy jen na jednu loď. Tento neočekávaný tah ze strany nepřítele pozemšťany opravdu zaskočil. Spojená síla všech věží brzy přinesla své ovoce. Každá z věží vystřelila po dvou pulzech. Jumperu po desítce střel zkolaboval štít, následně stačila pouze jedna dobře mířená, která zasáhla levý motor, což vyvolalo explozi. Pak byly vidět pouze hořící trosky lodi, jak padají k zemi. Věže se zaměřily na další cíl. Jenže to už to tak jednoduché neměly. Každý z pilotů zaregistroval přítomnost nové hrozby a svůj jumper uvedl do pohybu. Piloti začali se svými stroji manévrovat. Přičemž se do toho přimíchal i plukovník Sheppard. Jím pilotovaná loď si to šinula přímo proti jedné z věží. Ta si ho všimla. Z kanónu nad Luciánem zanedlouho vyšlehl žluto-oranžový pulz, který se neškodně rozmázl na energetické bariéře jumperu. John si to nenechal jen tak líbit. V oblasti levého motoru vyjel nosič dronů. Plukovník se zamyslel a z nosiče vystřelil jeden zářivý trubec. Vmžiku doletěl až k věži, do jejíchž vrchní části narazil a explodoval. Jedna byla ze hry.
Po plukovníkovu vzoru začaly věže likvidovat i zbylé jumpery. Vyčistit prostor okolo pyramidy zabralo pouze několik vteřin, k dalším ztrátám nedošlo. Pouze jeden jumper inkasoval zásah do pravého motoru, proto byl nucen se stáhnout na Odysseu.
„Čisto,“ oznámil plukovník Sheppard do vysílačky.
„Rozumím,“ odvětil Mitchell. „Pohyb, jdeme,“ přikázal skrz vysílačku a sedmdesát devět příslušníků amerického letectva se dalo do pohybu, směřujíc k pyramidě. Jumpery je při postupu kryly ze vzduchu a dávaly pozor, aby nedošlo k další podobné situaci, která se odehrála před malou chvílí.
Se vší opatrností došli k budově jehlanovitého tvaru, až ke vchodu.
„Mají zavřeno,“ podotkl Mitchell, sledujíc obrovský kus kamene, který měl podle všeho předstírat dveře.
„C4?“ přidala se Carterová.
„Zvonek tu nevidím, takže jo,“ zavtipkoval a vytáhl ze svojí vesty dva kvádry trhaviny.
„To nebude stačit,“ přemýšlela nahlas Carterová a ze své vesty vytáhla ještě jeden.
„Ať to tu všechno nesrovnáme se zemí,“ poznamenal Mitchell a připlácl na dveře všechny tři balíčky C4. Nakonec do jednoho zapíchnul rozbušku a vytáhl červený papírek. Z další kapsy na své vestě vytáhl detonátor.
„Všichni třicet metrů zpět a k zemi,“ upozornil opět skrz vysílačku a sám poodstoupil. Kleknul si a do vysílačky ještě řekl klasické: „Pozor, výbuch!“ Odklopil červený kryt a zmáčknul tlačítko. V ten samý moment trhavina explodovala a vystřelila tím značnou část dveří. Současně s výbuchem bylo do celého prostoru vymrštěno mračno prachu doprovázeno menšími i většími kusy kamene.
Jakmile se prach usadil, pozemské jednotky vyrazily ze dvou směrů, z levé i pravé strany od dveří. Přikrčené postupovaly podél zdí pyramidy, až se setkaly u vchodu. Mitchell nakouknul dovnitř. Naskytl se mu pohled na dlouhou, asi tři metry širokou chodbu. Nikoho v ní nespatřil. Rukama Teal’covi, který stál naproti němu, sdělil, co viděl. Následně mu naznačil, že společně půjdou prozkoumat chodbu. Teal’c pouze přikývnul a připravil se.
Oba ve stejný okamžik vkročili do chodby se zbraněmi namířenými před sebe. Plukovník v rukou dřímal klasickou P devadesátku, Teal’c sodanskou tyčovou zbraň. Opatrně našlapovali a postupovali hlouběji do nitra pyramidy. Došli až na konec chodby, kde narazili na rozcestí. Stále nikde ani živáčka. Oba couvli z rozcestí zpět do chodby, Mitchell šáhl po vysílačce.
„Atlanťané zůstanou hlídat vchod a v případě nouze budou krýt náš ústup, SG týmy dovnitř,“ rozkázal tiše. Atlantská část osazenstva tedy zabezpečila vchod, zbytek se vydal za plukovníkem a Teal’cem.
„Je to tady dost stísněné,“ postřehla Sam.
„Právě proto bude lepší, když nás tu bude co nejméně,“ odpověděl potichu Mitchell. „Rozdělíme se na dva týmy.“ Sam přikývla.
„Ty půjdeš s Teal’cem, vezmeš si SG tři, čtyři, šest, osm, devět a deset a půjdete doleva. Zbytek půjde semnou doprava,“ rozhodl Cameron. Carterová se chopila vysílačky.
„SG tři, čtyři šest, osm, devět a deset zamnou,“ zavelela téměř šeptem. Šest týmů se odpoutalo od hlavní skupiny, seřadily se a se vší opatrností směřovaly doleva, do nitra pyramidy s Teal’cem a Carterovou v čele. Zbytek udělal totéž, jen s tím rozdílem, že se odebral doprava.
Oba oddíly v maximální tichosti prohledávaly pyramidu. Kromě zdí pokrytých kresbami Goa’uldů, které potěšily tak maximálně Daniela, tu k vidění nic nebylo.
Mitchell, jdoucí v čele svého týmu, došel na konec chodby a zdvihnutou rukou sevřenou v pěst rozkázal zastavit. Opatrně popošel k rohu a velice pomalu vystrčil hlavu do dalšího koridoru. Plukovník zalezl poté, co hranu stěny pokropila dávka ze samopalu Luciánů.
„Co jste viděl, pane?“ ptal se netrpělivě velitel SG-14.
„Nic dobrého, pořádně se tam zabarikádovali.“
„Co budeme dělat, pane?“
„No každopádně musíme přes ně.“
„Granáty?“
„Zbláznil jste se, všechny by nás to tu zasypalo,“ vyslovil, vteřinu nato se ozval výbuch a pyramida se lehce zatřásla.
„To musela být druhá skupina,“ přemýšlel nahlas Mitchell.
„Sam, co se stalo!?“ reagoval ihned Daniel a pozorně poslouchal, co uslyší z vysílačky. Chvíli se nic nedělo, pak se jeho, ale i vysílačka ostatních rozezněla.
„Narazili jsme na zabarikádované Luciány, jeden vojín po nich hodil granát, chodba se na nás zřítila,“ oznámila a odkašlala si.
„Nějaké ztráty,“ zeptal se tentokrát Mitchell.
„Osm jich tam zůstalo, pět je zraněných.“ A vlna prachu vyvolána výbuchem dorazila i k druhé skupině.
„A Teal’c?“ otázal se znovu Cameron.
„Když se snažil dostat lidi z chodby, tak mu na nohu spadl kus stropu, vypadá to na ošklivou zlomeninu.“
„Spoj se s Odysseou, ať zraněné transportují k nim na ošetřovnu. Pak se přidejte k nám.“
„Rozumím, Carterová konec,“ bylo slyšet ještě zakašlání, než se spojení přerušilo. Sam vzápětí byla spojena přes Rodneyho jumper s Odysseou. Carterová plukovníkovi Emersonovi sdělila jejich současný stav. Obsluha vzápětí transportovala zraněné na svou ošetřovnu, kde se jim dostalo potřebné péče. Celkem se jednalo o tři lehká a dvě závažná zranění. Jeden těžký případ, který si vyžadoval několikahodinovou operaci, museli přebrat kolegové ze Sun-Tzu, doktoři americké národnosti se věnovali noze Teal’ca, která rovněž nebyla chvilkovou záležitostí.
Po transportu zraněných se zbytek týmu Carterové odebral k Mitchellovu oddílu, který byl stále držen v šachu. Sam si po příchodu proklestila cestu skrz vojenské osazenstvo a došla k Cameronovi.
„Seš v pořádku,“ díval se na její zaprášený obličej a uniformu.
„Já jo,“ odpověděla zkroušeně.
„Co ten, co to hodil?“
„Zasypalo ho to jako prvního,“ odvětila smutně Samantha.
„Vběhl tam úplně nečekaně,“ vyprávěla Carterová.
„Řekneš mi to potom, teď tu máme práci,“ změnil raději téma Mitchell, aby nedošlo na vyčítání. Carterová se otřepala a zapojila se do řešení situace.
„Jsou tam pěkně zalezlí,“ vyslovil plukovník.
„Kdokoliv tam vběhne, je okamžitě mrtvý,“ konstatovala Sam.
„Flashbangy?“
„Jinak to asi nevidím,“ odpověděla Carterová.
„Já mám jeden,“ vytáhl z vesty omračující granát.
„Já taky,“ podala mu flashbang.
„Musíme maximálně zužitkovat čas, vyřazení bude chvilkové, musíme být rychlí,“ popisoval Mitchell.
„Navrhuju rychlé střídání,“ přišla s nápadem Sam.
„To se mi líbí,“ podotkl Cameron a chopil se vysílačky.
„Poslouchejte mě, plukovník Carterová přišla s nápadem, který bude fungovat jen tehdy, když budeme plně spolupracovat. Chci jeden zástup u pravé zdi.“ počkal, až se seřadí.
„Hodím flashbangy, vběhnu do chodby jako první, vystřílím zásobník a půjdu pryč. To samé uděláte i vy.“ Na svá slova dodal důraz, aby nedošlo k omylům. Mitchell překontroloval svou zbraň, odjistil ji a natáhl, pak ji pustil a nechal viset na vestě. Ze země sebral dva flashbangy. Vytáhl pojistky, popošel k rohu, odhodlal se a postupně hodil granáty do chodby. Počkal na explozi a vlétl do koridoru. Uklekl na jedno koleno hned na kraj chodby. Ještě ani nezaujal ideální střelecké postavení a už začal do Luciánů solit jednu kulku za druhou. Ochromený nepřítel nevěděl, která bije. Ti, kteří se nacházeli za pytli s pískem, se drželi za hlavu a křičeli. Jeden za druhým podléhal zraněním, která způsobovala plukovníkova P devadesátka. Množství kulek v Cameronově zásobníku se pomalu ztenčovalo a plukovník se chystal na střídání, když jeden z luciánských vojáků okolo sebe začal zuřivě střílet. Mimo to, že trefoval své vlastní, zasáhl i Mitchella. Ten se sesunul k zemi poté, když se mu jedna kulka zaryla přímo do čela. Plukovníkovy se zmlžilo před očima.
Mitchell, ležíc na černém lehátku, otevřel oči a z hlavy si sundal držák, na kterém byly připevněny dva kabely vedoucí přímo k jeho spánkům, a podal ho doktoru McKayovi. Totéž udělala i Carterová, která obývala lehátko hned vedle něj.
„Kruci,“ zaklel plukovník. Samantha se začal usmívat.
„Já ti říkala, že prohraješ.“
„Sundali mě náhodou,“ bránil se Mitchell.
„Ale pěkně mezi oči,“ přidal se O’Neill.
„Víš, co tě čeká,“ naznačila Carterová.
„To jako fakt?“ ptal se plukovník.
„Sázka je sázka,“ prohodila k Mitchellovi a vyhoupla se z Volsiniijského zařízení. Plukovník si povzdechl a šel se připravit. Ostatní se již nemohli dočkat.
V řídící místnosti již netrpělivě čekali a stáli generálové Landry a O’Neill, plukovníci Carterová a Sheppard, doktoři McKay, Jackson, Kellerová a Lamová a Teal’c. Za zadávacím počítačem klasicky seděl starší seržant Harriman, který právě vytáčel souřadnice planety P2Q-412, na které v tomto období nebylo zrovna tropické počasí. Všech sedm zámků zapadlo, z brány vytryskl proud nestabilních částic, který se vzápětí ustálil.
„Tak kde je?“ vyptával se O’Neill. Odpovědí mu bylo otevření pravých dveří v místnosti s bránou, ze kterých vyšel plukovník Mitchell jen tak, jak ho Pán Bůh stvořil. Všichni ihned propukli v obrovský
potlesk, který byl doprovázen pískáním a křičením. Cameron, zakrývajíc si své intimní partie oběma rukama, kdy na levé měl připnuté zařízení pro otevírání iris, se zlověstně podíval na všechny za sklem.
„Tak šup, šup,“ neodpustila si Carterová.
„Uvědomujete si, že tam klidně můžu zmrznout?“ snažil se odvrátit nevyhnutelné.
„Ale jdi, maximálně tam bude tak mínus patnáct,“ odvětila stále se usmívající Samantha. Mitchell nic neříkal, otočil se a pomalu zamířil k horizontu událostí. Zastavil pár centimetrů před ním, v duchu napočítal do tří a udělal krok vpřed.
Během několika vteřin byl transportován na planetu, kde by se náplň teploměru ustálila hodně pod nulou, sněžilo a foukal poměrně silný vítr.
„Já tu zmrznu, já tu zmrznu,“ pomyslel si okamžitě, když pocítil tu zimu. Celý rozklepaný zamířil k ovládacímu panelu a čekal, až se brána zavře.
„Oni mi to snad dělají naschvál,“ vyslovil asi po minutě, po kterou byla brána stále aktivní.
Horizont událostí se konečně rozplynul a on se okamžitě pustil do zadávání. Se zkřehlými prsty vymačkal sedmimístnou adresu, po aktivaci poslal identifikační kód a rozběhl se k bráně a blesku rychle do ní vběhl.
Na druhé straně ho již očekávali kolegové, kteří se nemohli dočkat, až uvidí kus ledu ve tvaru plukovníka Mitchella. Až na kost zmrzlý Cameron vyběhl z horizontu událostí. Ani se nezastavoval a ihned zamířil pryč z místnosti s bránou. Tentokrát si nic nekryl a upaloval do šatny, kde skončil pod vařící sprchou. Ostatní se nemohli přestat smát.
O pět minut později, zasedačka
Všichni seděli za stolem, na kterém se nacházely nejrůznější pochutiny, od ovoce, přes chlebíčky, až po velkého krocana, který vévodil celému stolu, a diskutovali nad sázkou Carterové a Mitchella. Cameron, který prohrál, seděl zabalený v šedé dece a usrkával horkou čokoládu. Sam si ještě stále vychutnávala výhru a občas po plukovníkovi hodila šibalským pohledem.
Ticho nastalo poté, co se ozvalo cinkání, které měl na svědomí generál O’Neill. Tím si získal pozornost každého přítomného. Se skleničkou šampaňského se postavil a spustil.
„Vím, že tento rok nebyl pro nikoho z nás lehký. Museli jsme čelit mnoha problémům. O život nám šlo vícekrát než je zdrávo, ale zvládli jsme to. A teď tady všichni sedíme a slavíme ty nejkrásnější svátky v roce. Děkuji vám za to, co děláte a jak to děláte,“ pozvedl číši. „Veselé Vánoce.“

Za korekci i této části vděčím SPeeDymu, tímto mu opět a zase děkuji.

Za každý Váš příspěvek bude jen rád.

Na závěr bych Vám všem chtěl popřát krásné, veselé a pohodové Vánoce. Ať pod stromečkem najdete to, co jste si přáli, autoři múzu. Pokud možno co nejméně kostí v krku. Ti, co uvidí zlaté prase, tak mi ho vyfoťte. . Štastné a veselé.