SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

Pokud to nebylo dostatečně přehledné, tak pardon. Data jim nepředal, nechal si je a vzhledem k tomu, že jsou dotyční mrtví...

a ksakru ... začína sa to poriadne zamotávať...

diel je vynikajúci ale našiel som tam jednu chybu:
rozhovor

„Není to ani sedm hodin, co jsem ji viděl na bezpečnostních kamerách mé lodi, mohla semnou mluvit tam.“

záznamník

„Není to ani hodina, co jsem ji viděl na bezpečnostních kamerách mé lodi, mohla semnou mluvit tam.“

teda, aspon si myslim že je to chyba

Jop, je to chyba. To je to přepisování a upravování poté co jsem to dopsal... x)

[Dragon]

tak díl super, ostatně jako vše co jsi kdy napsal, uveřejnil a uveřejníš (z toho co jsem četl),takže myslím že nemá cenu se tu dlouze rozepisovat. Prostě pokračuj dál

[Patas25]

Má cenu něco psát? snad leda přihraj další díl.

Dobre pokračuješ.

Jů, Puk mě čte. Huráááá!

Ale nekomentuje.

se říká ne? Čte jak PUK

Pučíku víš jak mi srdce krvácelo, když jsem si myslel že nečteš? Jsem strávil dvě noci v depresích a ne a ne usnout

1.,
2.,

Vzhledem k tomu, že se dneska cítím jako by byla sobota, dáme si další dílek

1x13 : the Plan
Být připraven na válku je nejúčinnější způsob, jak uchovat mír.
G. Washington

11.4.2040, 12:01
Kdesi na území Společenství
Victus vystoupil z hyperprostoru a z pod jeho břicha se oddělil několikanásobně menší Phoenix, který po pár vteřinách skočil do hyperprostoru. Victus se ponořil do atmosféry plynného obra a posádka měla až do odvolání volno.
Na můstku Phoenixe teď seděl Christopher na místě kapitána a hrál si s ovládáním, zatímco na pilotově byl major Longshore a Cheryl zrovna vstávala z antického křesla. Na oba se podívala a spustila:
„Předpokládám, že máte nějaké otázky?“
Jako první se ozval major:
„Mě jen zajímá, co se to děje... Ve zbytku stojím já i posádka za podplukovníkem ať je jeho rozhodnutí jakékoliv.“
Cheryl se tedy otočila k Chrisovi, který se zrovna vděčně usmíval a zeptal se na to samé jako major:
„O co přesně jde?“
„Můžu vám to dát ve zkratce, na podrobnější odpovědi bude čas až přistaneme, Drago ví mnohem víc.“
„Stačí základní shrnutí.“
„Před více jak deseti tisíci lety...“
Cheryl trvalo více než půl hodiny převyprávět historii Arino a Wraithů v kostce. Když skončila, zírali na ni oba jako přimražení. Chris nakonec vykoktal:
„Tři... Tři sta?! Tři sta hive ship s doprovodem? A to je chcete zastavit Phoenixem a Victem?!“
„Ne, to opravdu nechceme. Drago se svými společníky tohle plánuje už několik staletí. Na poslední chvíli došlo k několika extrémním změnám, ale i přesto věřím, že uspěje.“
„A z tebe je teď také jeden z nich?“
„Ne... Ne tak úplně. Jsem na půl cesty mezi člověkem a Arinem.“
Cheryl zvedla levou ruku která vzplála a pomocí pravačky a telekineze Chrise lehce nadzvedla. Chvíli ho nechala levitovat a když ho položila zpět do křesla, pokračovala:
„Dokážu mnohem víc, ale na to je potřeba energie živé bytosti.“
„Myslíš jako ti dva vojáci na Victu?“
„Chrisi...“
„Ne, žádné Chrisi... Měli rodiny, jak jsi jim to mohla udělat?!“
„Protože jsem věděla, že jejich zranění jsou smrtelná... A nemohla jsem tě nechat umřít!“
Chris na tohle neměl odpověď, tak jí podal prsten a zase si rozpačitě hrál s ovládáním. Cheryl ho ještě chvíli tiše pozorovala a pak si sedla zpět do křesla. Phoenix vystoupil z hyperprostoru mezi troskami měsíce a okamžitě zapnul neviditelnost. Pro tentokrát zůstal na oběžné dráze a dolů se přenesli pomocí transportní místnosti. Zhmotnili se na louce hned vedle prostoru pro loď a vyrazili lesem.

13:28
Když stoupali po klikaté cestičce, naskytl se jim výhled na Dragův zámek. Úchvatné sídlo sedělo na vrcholku kopce, Chris se podíval na všechny věžičky, budovy a zdi a poznamenal:
„Únosci dnes žijí na úrovni...“
Došli k hlavní bráně, kde je na její příkaz vpustili dovnitř a vyšli po schodech do patra, kde se nacházela pracovna. Cheryl vešla první a Longshore s Chrisem hned za ní. Když byla pár metrů od stolu, tak promluvila na Draga, který byl zabrán do četby:
„Máme hosty.“
Drago zvedl oči a když si všiml dvojice mužů, postavil se. Cheryl k němu došla, políbila ho a špitla:
„Chyběl jsi mi.“
„Ty mě taky...“ otočil se k hostům a pokračoval:
„Omlouvám se, že vás musím přijmout tak narychlo. Vy budete předpokládám Christopher?“
Chris přikývnul a podal mu ruku. Drago se otočil na druhého muže a vypadal, že přemýšlí. Cheryl se do toho vložila:
„To je major Longshore, zástupce velitele na Victu. Zachránil nás u Quattuoru.“
Drago se na ni otočil s překvapeným výrazem.
„Co prosím? Když mi říkali, že jsi odstartovala s Phoenixem neschopným střelby, myslel jsem, že tady Chris někde uvíznul... A ty jsi pro něj letěla na Quattuor?!“
Na její tváři se objevil výraz štěněte.
„Možná... Tak trošku... Sateďané ho do tohohle zatáhli. Byla to má vina, musela jsem jednat. Všechno šlo podle plánu, nikdo mrtvý, po delší době jsem si zkusila basejump, ale na Phoenixu se to všechno zvrtlo... Nedokázali jsme otevřít okno a tady major a posádka Victa se rozhodla, že nám pomůžou utéct.“
„Tudíž teď máme na naší straně Victus?“
Cheryl přikývnula a uklidnila se. Udělala sice hloupost, ale získala výraznou posilu pro jejich věc. Drago se otočil k Longshoreovi a se slovy:
„Omlouvám se. Těší mě majore.“
mu podal ruku. Drago si sedl zpět za stůl a promluvil na Cheryl:
„Náš plán dostal závažnou trhlinu... Agent, který pro nás měl sehnat přístupové kódy Quattuoru byl omráčen a následně zatčen.“
Chris se kousnul do rtu a lehce zvednul ruku:
„Obávám se, že jsem to byl já... Ale k žádné trhlině nedošlo, mám u sebe data i zařízení, které váš člověk použil pro nabourání do sítě.“
Drago je převzal a odpověděl:
„Mohlo to dopadnout daleko hůře... Takhle ho jen dostaneme z vazby, to nebude problém.“
Následně se otočil se k Cheryl se slovy:
„V laboratořích na tebe čekají vědci. Mají hotový první prototyp.“
Přikývla a ještě se otočila mezi dveřmi .
„Pokud máte nějaké otázky, tak se ptejte. Hugh vám určitě rád odpoví. Nemusíte se bát, nekouše.“
Když zavírala dveře, slyšela první Chrisovu otázku a nemohla se neusmát:
„Takže vy chodíte s mojí sestrou?“
Do laboratoří to vzala oklikou přes kuchyni, kde vzala do ruky pár musli tyčinek a po cestě je snědla. Jestli tahle proměna měla výhodu, tak to byla spotřeba energie. Musela sníst při nejmenším šest tisíc kalorií denně jen, aby si udržela váhu,takže nějaké tloustnutí nepřipadalo v úvahu. Když vstoupila do místnosti, tak k ní hned přiskočili všichni přítomní a mluvili jeden přes druhého.
Chvíli to trvalo, než se uklidnili a Cheryl pochopila, že má zase sundat oblečení. Sotva tak učinila, nasadili ji na paže složitý systém táhel, drátků, obvodů a něčeho, co připomínalo umělohmotný sval. To samé se jim v průběhu pár minut povedlo napojit na nohy a ve finále uzavřeli trup do krunýře. Nemohla dát ruce pořádně k tělu, na všechny strany v něm bylo místo spíše pro muže, než pro ni a z každé škvírky čouhaly dráty, konektory a senzory. Vypadala jako kovový strašák. Chvíli si to prohlížela a nedokázala přijít s ničím lepším než:
„Co to sakra je?“
Jeden z vědců se ujal slova:
„Jde jen o prototyp, potřebujeme si ověřit, zda budou všechny části fungovat správně.“
„A to jste nemohli použít jako figurínu jednoho z vás?“
„Součástí systému je i umělá inteligence, musíme ji na vás nakalibrovat.“
„Umělá inteligence? To na mě jako bude mluvit?“
„Ne, to ne... Nejedná se umělou inteligenci ve smyslu lidské mysli. Je to jen vysoce sofistikovaný software schopný se sám přepisovat a učit se. Zvykne si na vás, bude sledovat váš zdravotní stav, sám pozná, kdy má provést jakou operaci...“
„Zní to pěkně, ještě aby fungoval.“
Doktor se odmlčel, připojil na jeden z konektorů svůj tablet a odpočítal:
„Tři, dva, jedna...“
Všichni inženýři a vědci v místnosti začali okamžitě sledovat obrazovky a kontrolovat údaje. Jeden naznačil rukou ať se Cheryl pohne, ta udělala dva kroky dopředu a několikrát kmitnula pažemi. Vědec spustil umělou inteligenci, která za pomoci senzorů snímala zdravotní stav uživatelky brnění. Trvalo více jak hodinu, než provedli všechny testy a kalibrace. Vědec poté odpojil svůj tablet a s tím, že je to všechno, z ní zase prototyp sundali.
Opět se vydala nahoru do pracovny a po cestě navštívila kuchyni, kde si vzala koblihy. Otevřela dveře do pracovny a potichu vstoupila. Trojice byla zabrána do hovoru nad projekcí několika hvězdných systémů. Očividně zrovna končili, protože hologramy zhasly a všichni se na ni otočili, čehož využila k otázce:
„Vyřešili jste co s Victem, než ho bude potřeba?“
Drago přikývnul.
„Ano, vyřešili. Je ho potřeba okamžitě. Chvíli po tvém odchodu, jsme obdrželi varování z okrajových systémů. Dálkové senzory zachytily flotilu Wraithů odpočívající v mezigalaktickém prostoru. Jsou zatím příliš daleko na identifikaci, ale odhad je více jak dva tisíce lodí.“
„Cože? Vždyť je to příliš brzy!“
„Teď už je nedokážeme zpomalit. Mezi nimi a vstupem do Mléčné dráhy není jediná překážka. Z faktu, že budou vyhladovělí po dlouhé cestě a z toho, kde prováděli průzkum, se dá očekávat, že poletí nejkratší cestou k nejlidnatější planetě galaxie.“
„Quattuor...“
„Po cestě sklidí každou obyvatelnou planetu, ale s tím nemůžeme nic dělat. Musí být zastaveni u srdce Aliance.“
„Kterou část Phoenixových povinností přebere Victus?“
„Poletí do Pegasu. Oba jeho velitele jsem již přesně informoval o úkolu. Phoenix je dopraví zpět k lodi. Po cestě je potřeba vyzvednout zásoby na jedné z neutrálních planet. Dvojice našich lidí se tam přidá k posádce, budou je potřebovat.“
„Dobrá tedy. Pojďte, vezmu vás zpět na loď.“
Oba se rozloučili s Dragem a už byli na odchodu, když za nimi ještě zavolal:
„Nezapomeň poslat zprávy! A hlavně vezmi Phoenix na přistání hned, jak se vrátíš, zatím zařídím volné okno.“
„Neboj.“

15:08
Oběžná dráha Země
Zhmotnili se v transportní místnosti na můstku, kde posedával Ish-ta a korigoval kurz. Cheryl skočila do antického křesla a zaletěla do pozůstatků Měsíce, kde v zákrytu za jedním z větších asteroidů otevřela okno. Vstala, otočila se na dvojici mužů a zeptala se:
„Máte nějaké doplňující otázky?“
Longshore si odkašlal a spustil:
„Takže to jsou v podstatě stroje?“
„Ano, dá se to tak říct.“
„A je jisté, že nový software bude fungovat?“
„Máme ho z databáze Phoenixe. V jeho realitě fungoval a díky minimu rozdílů mezi naší a jeho, je pravděpodobné, že bude fungovat i tady.“
„A pokud... pokud ne?“
„Tak to otočte a zmizte, jak nejrychleji dokážete.“
Chvíli na to se ozval Chris:
„Pokud plán selže, je nějaká záloha?“
Cheryl rozpačitě odpověděla:
„Ne... Pokud selže, je na řadě improvizace.“
Za hovoru jim cesta utekla velice rychle. Vystoupili z hyperprostoru nad jednou z menších planetek, ze které přenesli dvojici Arino i se zásobami a dvojicí ZPM a vyrazili k Victu. Chris si prohlížel krabici, ve které moduly ležely a nemohl se nezeptat:
„Kde vzali ZPM?“
„Ze základen Antiků. V téhle galaxii jich mělo několik ZPM a pět z nich nebylo nikdy použito. Phoenix má tři, Victus dostane tyhle dvě.“

15:45
Kdesi v Mléčné dráze
K Victu to byly sotva tři minuty letu a když opustili hyperprostor, přenesli zásoby. Cheryl objala svého bratra, popřála jim hodně štěstí a pak přenesla i je. Dvojice Arino okamžitě připojila ZPM do Victových rozvodů, načež se loď vynořila z husté atmosféry plynného obra a zmizela v hyperprostorovém okně.
Cheryl si sedla do křesla, vyslala rozdílnými směry několik přesně mířených hyperprostorových zpráv a vydala se zpět k Zemi.

16:11
Quattuor, vrchní velení ozbrojených sil
Dveře kanceláře admirála Thompsona se rozletěly dokořán a ke stolu doklusal zadýchaný plukovník s výkřikem:
„Pane, pane!“
„Uklidněte se... Co se děje?“
„Jedna z našich stanic zachytila a dekódovala zprávu Společenství. Shromažďují se k dalšímu útoku na tuto planetu. Máme to potvrzené ze dvou zdrojů, chystají více jak tři tisíce lodí!“
„Cože?! Kde vzali takovou flotilu?“
„Museli je někde schovávat...“
„Ověřte to ještě jednou a začněte stahovat naše plavidla do centrálního systému. Všechny!“

16:14
Země, ESA (Earth Safety Agency)
V nudné atmosféře centrály se prudce postavil jeden z analytiků a vyběhl z místnosti. Proběhl chodbami, kolem sekretářky a bez zaklepání přímo ke generálovi.
„Omlouvám se pane, ale tohle musíte vidět!“
„Aliance ztratila osmdesát procent flotily v bitvě s tou novou agresivní rasou. Našim špiónům se také povedlo získat přístup k rušičkám hyperprostoru v jedné části systému Quattuor. Za devadesát šest hodin dojde k jejich sabotáži. Máme to trojnásobně ověřeno, zpráva je pravdivá.“
„Devadesát šest hodin?!“ Zvedl telefon a zavelel:
„Do dnešního večera chci mít u Země každou loď schopnou boje a jejich velitele tady. A informujte prezidenta! Tuhle šanci nesmíme propásnout...“

17:26
Irsko, Dragovo panství
Phoenix seděl na mýtině a technici opravili jeho zbraňové systémy, upravovali jádra hypermotorů a montovali několik nových systémů potřebných k boji. V zámku mezi tím Drago s Cheryl plánovali postup a případné nouzové plány. Když došlo na ten nejšílenější ze všech, zakroutila hlavou a téměř zašeptala:
„Já nemůžu... Tohle nemůžu...“
„Šance, že by k tomu došlo je minimální... Ale pokud ano...“
„Udělám cokoliv, jen abych nemusela sáhnout po téhle možnosti. Cokoliv.“
Jen myslet na „finální řešení“ ji způsobovalo noční můry. Drago viděl její utrápený obličej a objal ji se slovy:
„Plán bitvy je velice pružný, má několik možných konců... Určitě k tomu nebude muset dojít.“
Cheryl se k němu přimknula ještě pevněji a uklidila se.

12.4.2040, 14:18
mezi Mléčnou dráhou a Pegasem
V mezigalaktickém prázdnu se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěl Victus. Třicet světelných vteřin od něj se právě Wraithská flotila chystala k odletu. Victovy optické systémy a senzory pořídily co nejvíce snímků a záznamů, než poslední nepřátelské plavidlo zmizelo v hyperprostoru. Všechna získaná data odeslal vysoce komprimovaným kódovaným signálem a pokračoval v cestě do Pegasu.

Skvělý díl.
Vidím, že se ti taky líbí brnění s mozkem jako mám v povídce já i když ty to máš vyřešené možná trochu jinak.
Těším se na další díl.

Mě to spíš připomíná Iron Mana, ale jen to brnění nebude tak ukecaný

Jo to stormovo má vlastní inteligenci. To moje je spíš jako uživatelův druhý mozek.