„Chceš-li aby tvůj nepřítel byl historií, prostuduj jeho historii…“
Orbánské pořekadlo
Elizabeth stála s vyhlášením války v ruce. Stála sama. Svět kolem ní vybuchl. Dotazy, dohady, spekulace, výkřiky. Vše se odráželo od neprostupných zábran jejího vědomí. Ona a útlé desky byly to jediné, co existovalo uvnitř neproniknutelné bubliny. Vše kolem byla jen kulisa.
Potřebovala se soustředit. Dotazy, dohady, spekulace, výkřiky. Uvnitř její hlavy.
Zvedla oči.
Jonas Quinn se stal součástí jejího mikrosvěta.
- „Proč?“
Jednoduchá otázka…
- „Nešlo to jinak, nemohl jsem tomu zabránit.“
Žádná odpověď…
- „To Tolláni…
Všechny odpovědi…
- „…Nemohl jsem jim v tom zabránit. Oni… oni se stali hodně mocnými na naší planetě. Jak jistě víte, ti Tolláni, jenž vyhledali azyl na Kelowně, nám hodně pomohli v naší technologické evoluci. Bez nich bychom se tam kde jsme teď nikdy nedostali. Lid je začal mít v oblibě. To vedlo k jejich nástupu do politických funkcí, až jejich názory začali být přejímány většinou politického spektra…
Tohle věděla. Špionáž byla jednou z předností Země. Ale když někdo mluví o tom, co chcete slyšet… je lepší ho nepřerušovat.
- „Jistě také víte, jací Tolláni se u nás usadili…“
To také věděla. Kelownský tým nalezl planetu, na kterou se uchýlili přeživší Tolláni po devastujícím útoku na jejich domovskou planetu. Tým však byl pod přímým velením Země během jedné z bezvýznamných misí, ještě před založením aliance. Proto Země byla ta, jež navázala oficiální diplomatické svazky. Kelowňané však navázali, prostřednictvím svých vojáků, své vlastní svazky. Nebylo divu, že většina Tollánů zvolila azyl na Kelowně. Většina Tollánů totiž považovala Zemi za nepřímou příčinu svých problémů.
- „… a jakou politiku zastávají. Nyní hlásí názor, se celá tato situace s Ascheny nastala pouze vaší vinou. Už nechtějí bojovat za vaše problémy.“
- „To chápu… ale vyhlásit nám válku? Jak se chcete sami ubránit?“
- „To vám nemohu říct.“
- „To snad… ale ne, to nemůže být pravda. Vy se chcete s nimi spojit!“
Mlčení.
- „O můj bože…“
Zvuky k ní dolehly jak ohňostroj na zadním sedadle auta. Bublina praskla… Elizabeth se otočila k davu který se kolem ní utvořil. Jonas zmizel někde v lese hlav.
- „Já… já myslím… Předpokládám, že nemá cenu nyní pokračovat v schůzce… měly bychom se rozejít.“
Nikdo neprotestoval. Odpustila si i oficiální poklepání kladívkem a zamířila rovnou bráně.
Zástup lidí se těsnal před vytáčející se branou. Ti v předních liniích se pohybovali nebezpečně blízko horizontu událostí, přesto jim záviděla to, že se domů dostanou mezi prvními.
Lidé kolem ní jí opět kladli otázky. Slyšela je, ale nereagovala…
Došla jí trpělivost. Vzala do ruky svůj komunikátor a naladila správnou frekvenci.
- „Tady Elizabeth Weir, slyší mě někdo?“
- „Tady plukovník Mitchell, co pro vás mohu udělat?“
- „Transportujte mě na palubu.“
- „Jen vás?“
- „Jen mě. Ostatní asi nemají lokační čipy a těžko je nyní budu shánět.“
Plukovník neodpověděl. To, že stála přímo před ním bylo dostatečně výmluvné.
- „Doktorko, zdravím vás. Co se děje?“
- „Později, teď musím mluvit s velením.“
Plukovník mlčky kývnul na muže po své levici, a ten splnil příkaz. Na velké obrazovce se objevil obličej generála O’Neilla.
- „Mitchelle… á a doktorka. Tak Ascheni se vzdali? Víte, že mi jinak nemáte volat z těch vašich schůzek…“
- „Pane…“
Generál se jí podíval do tváře…
- „Co se stalo?“
Řekla mu to. Mlčky poslouchal, pak ošklivě zaklel a přerušil spojení.
Za jejími zády se ozval povzdech…
- „A to jsem myslel, že to horší být nemůže. I když na druhou stranu, možná to prospěje.“
- „Myslíte?“
- „Možná… uvažujte, doktorko. Tohle určitě nebylo náhlý rozhodnutí. Museli to dlouho plánovat a svůj plán si pojistit, aby skončili na vítězné straně.“
- „Naznačujete, že s Ascheny už spolupracují delší dobu?“
- „Dávalo by to smysl. Ascheni jsou tam kde je nepotřebujeme a naopak. A když se podíváte na lodě, který byly zničeny během války. My přišli o devatenáct lodí, Optrika o deset, Orbána a Serrakin jich ztratili po šesti a Euronda přišla o pět lodí. Kelowna jen o dvě.
Pokud jim donášeli, možná je lepší, že teď přestanou. Beztak to jsou mizerní bojovníci.“
- „Ale alespoň byli na naší straně. A také asi nevidíte větší vzor. Pokud tohle bude mít za následek konec aliance, ostatní se také rádi vyvléknou ze svých povinností, k nimž je nyní váží smlouvy. Přeci jen jdou Aschené po planetách, jež z větší části kontrolujeme my. Nakonec v tom můžeme skončit sami.“
- „Možná je čas znovu se pokusit do toho zapojit Jaffy nebo Asgardy. Přece jen nám něco dluží… Nebejt nás, Jaffové by pořád uctívali Goa’uldy a Asgardy by dávno sežrali Replikátoři. Nemluvě o tom, že kvůli tomu jejich přesunu tu nebyla podstatná část naší flotily aby mohla zbrzdit invazi“
- „Souhlasím. Ale nevidím to moc optimisticky. Jaffové si budou chránit svoje teritoria, možná do hry vstoupí jako třetí strana těsně před koncem. Thor by nám velice rád pomohl, ale rada mu drží ruce svázané tím, že bojujeme proti lidem.“
- „To jsme bojovali i před tím.“
- „Jenže tehdy byli v područí Goa’uldů nebo Oriů. A ani tehdy příliš nezasahovali. Doufáme ale, že nám pomohou alespoň technologicky.“
- „A proč prostě nedáme Aschenům ty malé světy o které bojují?“
- „To by je nezastavilo.“
- „Proč ne?“
- „Pomsta.“
- „Jaká zase?“
- „Vy to nevíte? Nejprve jsme jim dali mezi adresami k bráně jednu k červí díře…“
- „O tom jsem četl…“
- „A když chystali pomstu pomocí svých biozbraní, při nehodě se jim povedlo vyhladit skoro celou svoji civilizaci…“
- „Ale za to my nemůžeme…“
- „To jim, zdá se, nevadí…“
- „Zasraný šprti… a Tolláni to samý… vypadá to, že mozkovny jdou proti nám.“
- „Ani se nedivím, mají to v rodině.“
- „Vy to nevíte?“
- Ne. Vypadá to, že jsem překvapivě málo informován o novinkách.“
- „Tohle není ani tak novinka. Vlastně je to informace z dob, kdy bránu na Zemi kontroloval Ra. Vypadá to, že jak Ascheni, tak Tolláni jako národy vznikli v rámci nějakých pokusů prováděných Goa’uldy. Vybrali nejchytřejší jedince z populace a shromáždili je na několika různých planetách. Některé národy vyhynuly, jiné prostě degenerovali na normální úroveň, ale Ascheni a Tolláni jsou jednoznačným úspěchem pokusu.“
- „Zatracený Goa’uldi. A to jsem měl pocit, že jsme je už porazili…“
- „Budu se muset vrátit… Můžete mě transportovat zpět, abych mohla projít branou?“
- „Zajisté doktorko. Jak je libo.Rád jsem si s vámi popovídal.“
- „Já s vámi také… snad se příště setkáme za lepších podmínek…“
Plukovník jí věnoval úsměv. Pak se ocitla v prázdných a temných prostorách Occursu. Technika zaznamenala něčí přítomnost a opět začala rozsvěcet světla. Elizabeth přešla k ovládacímu pultu a vytočila Zemi.
Červí díra se otevřela a ona vešla. Byla to poslední červí díra z Occursu na Zemi v dějinách…
Je to bez jakýchkoliv oprav...