SG: Stargate: Portmolior - 14. díl!

Tak po dlóóóuhé době je tu nový díl. Není moc dlouhý, spíš takové intermezzo, popravdě ty hlavní události se budou dít v dalším díle, tenhle trochu vysvětluje co se v naší galaxii událo za dva měsíce...

Porážka na bojišti je vítězství naší soudnosti nad naší pýchou. Nechť jsme pyšným národem.
-- Jaffské přísloví


Antony se rozhlédl kolem sebe. Třináct menších Aschenských lodí, proti osmi pozemským. Válka. Válka začala. Uplynuly dva měsíce od prvního Aschenského proskoku a ačkoliv při něm prošla do naší galaxie jen hrstka lodí, stačilo to jako předvoj k masivní invazi. Nejprve se musely schovávat a plout z místa na místo. Každou chvíli však jejich síla rostla. Jedna po druhé byly využívány brány z malých, bezvýznamných světů k přesunu další části Aschenské flotily. Po malých půtkách se odhodlali k regulérnímu útoku na galaxii.

- „Tak jo hoši, strategii znáte. Snažte se vyhnout projektilům z lodí a sejměte těch… Už přilétají!! Volná palba, nekřižte cíle!“
Antony zažehl motory a vylétl vstříc nepřátelské letce. Mezi oběma roji stíhaček se vytvořila hradba složená z raket. Některé se na půli cesty střetli s nepřátelskými a vybouchli. Bylo jich však minimum. Zbytek se začal zarývat do létajících strojů, které exploze trhali na kusy. Jedna raketa trefila stíhačku těsně vedle Antonyho. Tlaková vlna vychýlila jeho stroj z kursu…

-- Před čtyřiceti dny

- „Takže jste vlezl do toho tunelu sám a s rozbitou hlavou?“
- „Nebyl jsem sám. Tunel už byl zajištěn naším komandem.“
- „To ale zaujalo pozice hluboko uvnitř základny.“
- „To je pravda.“
- „Takže jste skrz většinu základny šel sám?
- „Ano.“
- „Zdá se vám to jako dobrý nápad?“
- „Tehdy se mi to zdálo jako dobrý nápad. Asi to bylo tou ztrátou krve.“ Muž se pousmál.
- „Děkuji, můžete jít…“
Antony se zvedl a odešel. Zabouchl za sebou dveře a povzbudivě se usmál na generála Erskina.

-- Současnost

Antony vyrovnal dráhu letu a spustil salvu z railgunů vstříc Aschenům. Roje se přibližovali, až nakonec splynuly.
Antony vystřelil. Přímý zásah do kokpitu stříbrné stíhačky. Její pilot neměl šanci. Vrak navíc narazil do dalšího aschenského stroje a značně ho poškodil. Dvojitý zásah. Antony se usmál. To už se mu ale na ocas pověsil nějaký dotěrný hmyz. Antony už už šahal po tlačítku pod červenou záklapkou, když si na poslední chvíli všiml přátelské stíhačky, která před ním prolétla. Strhl knikl ostře doprava a sám se ocitl za jedním nepřátelským stíhačem. Teď už tlačítko použil. Za jeho zády se otevřelo hyperprostorové okno, které vcuclo jeho pronásledovatele a vyústilo kus před ním, přímo uprostřed pronásledovaného. Antony se opět usmál. S Aschenskými stíhači byla zábava. Jejich bojové zkušenosti byly prakticky na nule a stávali se snadnými terči pozemských veteránů.

-- Před čtyřiceti dny

- „Generále, jak byste zhodnotil misi do galaxie Phoenix?“
- „Jako neúspěšnou.“
- „Myslíte si, že to bylo způsobeno vašimi rozhodnutími?“
- „Moje rozhodnutí byla potvrzena vyšším velením ze Země.“
- „Na to jsem se neptal, Generále.“
- „V danou chvíli jsem rozhodl, jak nejlépe jsem mohl.“
- „Generále, pod vaším velením jsme přišli o více jak čtyři stovky lidí, tři lodě, z nichž jedna byla naše vlajková, Portmolior byl poškozen natolik, že není jisté jestli bude ještě fungovat a umožnil jste nepříteli vstup do naší galaxie, ne v řádu měsíců, jak by bylo v jejich silách ale doslova během několika sekund, zatímco velká část naší alianční flotily se nestačila vrátit z Idy. Opravdu si za svými rozhodnutími stojíte?“
- „Byl jsem velitel těžařské mise. Nebylo v našich silách zabránit tomu, co se stalo…“

-- Přítomnost
- „Kapitáne, Galileo hlásí, že má štíty pod dvacet procent. Žádají o povolení se stáhnout.“
- „Dobře, ať vypadnou. Ať letí do doků u Occursu.
- „Jedna Aschenská loď se taky chystá opustit sektor…“
- „Výborně, jen víc takových zpráv…“
- „Pane, Niké a Paris mají štíty na čtyřiceti procentech. Stíhačky se nestačily vrátit na Galileo, kam je mám přesměrovat?“
- „Máme místo?“
- „Pane, bitva se pro stíhače vyvíjí dobře, máme minimální ztráty. Na žádné lodi není… pane, Niké taky žádá o povolení k ústupu!“
- „Zatraceně! Ať se zdejchnou… ale jestli to takhle půjde dál, tak se těch posil nedočkáme…“
- „Kapitáne! Niké dostala kritický zásah! Přišla o štíty a žádá o transport posádky!“
- „Proveďte.“
- „Kapitáne! Na Andromedě je stejná situace. Taky chtějí… pozdě. Andromeda byla zničena, pane…“

-- Před čtyřiceti dny
Postarší důstojník se zvedl, spolu s ním i další důstojníci po jeho stranách a celý sál. Vzal do ruky papír, s připravenou závěrečnou řečí.
„Tento tribunál měl za úkol prošetřit případná selhání velitelů mise do Phoenixu. O tom že to nebyla podařená mise, nesvědčí jen fakt, že jsme kvůli ní ve válečném stavu, ale především i to že z devíti lidí, jejichž činnost měla být dle protokolu posuzována, ji přežili pouze dva. Přejděme tedy rovnou k závěrům, k nimž tento tribunál dospěl:
Plukovník Antony J. Fischer. Ve vašem jednání nebyly shledány žádné nedostatky, naopak se tribunál usnesl, že budete navrhnut na medaili platinové brány, nejvyšší ocenění jaké může příslušník SG jednotek obdržet.“
Antony si oddechl a předseda tribunálu mu věnoval malý úsměv. Poté se otočil na generála.

- „Generálplukovník Damon H. Erskine, kapitán. Vaše rozhodnutí byla vyhodnocena jako mylná a jenž vedla k celkovému zhoršení situace…“

- „Kapitáne, Nautilus sestřelil jednu jejich, ale Niké byla zničena. Pane, už mají takřka trojnásobnou přesilu.“

- „Přesto si je tribunál vědom polehčujících okolností, zejména neočekávatelných událostí a nedostatku informací…

- „Hergot. Nařiďte stíhačkám, ať se nalodí.“

- „Z toho důvodu bylo rozhodnuto netrestat vás degradací.

- „Připravte se na skok do hyperprostoru.“
- „Ale rozhodli jsme se odebrat vám titul Kapitán, opravňující vás převzít velení mezihvězdné lodi.

- „Tady Plukovník Cameron Mitchel, Kapitán Herkula. Všichni se okamžitě stáhněte na nouzové koordináty dva. Tagrea je ztracená…

- „Mimo záznam, generále, bych vám doporučil zvážit možnost důchodu…“

Konečně jsme se dočkali. . Ten konec si docela dovedu představit natočenej - jak záběr přeskakuje mezi bitvou a tribunálem v těch dramatických chvílích...

supr povídka už se těším na pokračování honem honem piš další

Pár informací jež budou v dalším díle:
- Dozvíme se pozadí Luciánské krize
- Stejně tak odhalíme původ Aschenů a jejich bratrů
- čeká nás zásadní zvrat
- a nevypálí se ani jedna kulka

"Mír galaxie se upevňuje na jejím největším bojišti…"
Doktorka Elizabeth Weir, před zahájením schůzky Aliance


Doktorka Weirová a tým diplomatů a generálů čekali před vytáčející se branou. Chevrony jeden po druhém zapadaly na svá místa a na bráně se formovala adresa Occursu.

- „Nejste z toho už unavená?“ Postarší generál se šedivými vlasy se podíval soucitně na Elizabeth skrz skla brýlí bez obroučků. Elizabeth sebou trochu škubla; byla zahloubaná do svých myšlenek.
- „Vy ne?“ pokusila se o veselý úsměv. Na oplátku dostala taky jeden, ovšem spíše soucitný.
- „Jste tam prakticky obden. Zahájíte schůzku a ihned odejdete. Pokud nepočítám to povinné tlachání s jinými diplomaty. To ale musí být k uzoufání, každý den vymýšlet nová témata pro konverzaci…“
- „Kéž by to bylo tak, generále. Ve skutečnosti je mi pořád vytýkáno, že ani ve válečném stavu nerozdáváme dostatek indresia. Těžko vysvětluji, že sami máme málo. Navíc je tu ta oblíbená věc s ‚Země za to může‘.“
- „To nezní moc vesele…“
- „Alespoň nemusím posílat lidi na smrt…“
Poslední zámek zapadl a červí díra se spojila.

Takřka po celou dobu své existence byl Occursus klidným místem. Na nepravidelná setkání vždy dorazili maximálně čtyřčlenné skupinky, se zahájením schůzky se nespěchalo a obecně panovala dobrá nálada.
Ne však dnes. Ne v těchto časech. Po místnosti ve tvaru mušle pobíhali jak mravenci desítky postav. Vždy prohodí pár slov, zkusí, zda je rozhovor užitečný a když ne, ihned se vrhnou po dalším.
Doktorka Weirová byla nahlášena na všechna setkání a jako služebně nejstarší diplomatka ho vždy zahajovala. Její příchod tak byl znamením, že schůze začne a šmelina s informacemi se blíží ke konci.
- „…rozděleni vzdálenostmi…“
Fragment z nahrávky uvítacího hologramu dolehl k jejím uším. Rozděleni, rozděleni, rozděleni… To slovo v ní rezonovalo jako ozvěna v katedrále, když se podívala na ten mumraj kolem. Aliance se změnila. Každý s někým něco vyjednával. Když někdo přišel za ní, téma bylo vždy stejné: indresium. O čem se však bavily ostatní? Elizabeth tušila. Aliance byla ustanovena během krize. Krize s Ori, kdy každý národ, ten největší i ten nejmenší byly ohroženy stejně. Spojit se proti společnému nepříteli byla logická volba. Během Luciánské krize byla situace stejná přesto v něčem jiná. Aliance se spojila proti společnému nepříteli. Tentokrát to však nebylo z nouze.
Luciánská aliance. Z původně pašerácké organizace se vyvinulo společenství menších planet, které však neztratilo nic ze svých dřívějších zásad. Dlouhou dobu však podnikalo uvnitř svých teritorií, nebo v neutrálním vesmíru, občas došlo k malým půtkám, výměnám několika salv raket, po kterých se obě strany stáhli. Až jednoho dne, desítka ha‘tacků přepadla a zničila menší skupinu Kelownských lodí. Kelowna ihned aktivovala článek 2 alianční smlouvy – je-li jeden člen napaden, všichni jsou napadeni. A všechny národy hrdě vyslali svá plavidla do boje. Do boje proti početně i technologicky slabšímu nepříteli. Celá válka trvala půl roku. Samotné boje ve vesmíru trvali krátce a obešli se téměř beze ztrát na alianční straně. Byl to však návrh Země, který válku tak protáhl. Zákaz použití konvenčních zbraní proti planetám a nasazení pozemských vojsk. Návrh byl přijat jednohlasně a všichni členové souhlasili s vysláním svých pozemských vojsk na planety s tou podmínkou, že ony planety přejdou pod správu Země.
To bylo kamenem úrazu. V područí Země se tak ocitla spousta světů s rozvinutou infrastrukturou na různém stupni vývoje, přesně takových světů, o něž měli Aschené zájem.
Rázem se tak válka přesunula od jednotlivých domovských světů, jež byly silně hlídány, než aby Aschenům stály za střet k malým a odlehlým planetám. Někteří členové se ve vojenských akcích začali chovat zdrženlivě a neposílali do boje takové vojenské kapacity, jíž by byli schopni.

Elizabeth se prodírala davem, který se pomalu začal přesouvat do zasedací místnosti, když k ní hbitě přiskočil Armin; Tollán, jenž dostal Kelownské občanství a nyní působil jako její vyslanec. Byl jedním z největších kritiků Země a málokdy si nechal ujít příležitost zpochybnit její rozhodnutí. Měl protáhlý obličej, umocněný navíc leskle černými vlasy nevkusně vyčesanými nahoru. Jeho úzké zelené oči ji zkontrolovaly od hlavy až k patě a úzká pusa obnažila bílé zuby při křečovitém úsměvu. Působil jako prvotřídní archetyp slizáka.

- „Dobrý den, doktorko Weirová.“
- „Zdravím vás,“ odpověděla Elizabeth a pokusila se ho obejít. On však dál cupital po jejím boku
- „Nemůžu se nezeptat, kdy nám dorazí vaše zásilka indresia?“
- „Za pět dní, už jsme vám to několikrát říkali.“
- „To je pořád o šest dnů později, než bylo dohodnuto.“
- „Moc dobře víte, že trasu, po které plují konvoje, obsadili Ascheni.“
- „No já jen aby se náhodou nestalo, že k vám přestanou proudit zásoby Naqadrie. Koneckonců, používáme stejné trasy.“
- „Klidně, můžeme si natěžit sami,“ pokusila se ho odbýt Elizabeth.
- „Ehm, to by ale bylo porušení smlouvy. Moc dobře víte, že všechna Naqadrie musí putovat nejprve k nám a mi ji teprve rozdělíme…“
Elizabeth po něm vrhla zamračený pohled. Armin se zastavil; úsměv mu z tváře nezmizel; a pozoroval její záda, jak se pomalu ztrácí v davu.

Druhou tvář z Kelownské delegace viděla o poznání raději. Patřila Jonasu Quinnovi, vrchnímu velvyslanci Kelowňanů. I když byla samozřejmě obeznámena s jeho působením v SG1, poprvé se s ním seznámila až na této půdě. Byl jedním z mála vyslanců, kterého mohla označit za přítele. Na zasedání byl teprve potřetí od vypuknutí krize.
- „Jonasi, dobrý den,“ poklepala mu na záda. Jonáš se trochu lekl a přitiskl si svůj kufřík více k tělu.
- „Ah, doktorko, já… Dobrý den.“ Nasadil trochu rozpačitý úsměv a pobledlý obličej.
- „Jak se máte?“
- „ Já… to, to nestojí za řeč.
- „Potkala jsem Armina, pořád je to stejný otrava…“
- „ No, on už je takový. Ale promiňte, budu muset jít…“ nasadil opět křečovitý úsměv a jako pára nad hrncem se vypařil v davu. Jeho roztržité chování jí překvapilo, ale z myšlenek ji vytrhl postarší Orbánec, jak jinak, než s dotazem na indresium.

Ještě tři podobné rozhovory musela absolvovat, než se vůbec dostala do chodby spojující obě místnosti. Zde už nikdo nechtěl ubrzďovat ostatní a tak pohodlně došla až ke svému křeslu. Uložil si na něj kufřík a šla se věnovat generálům, kteří přišli s ní. Pár jich zde bylo poprvé a tak jim ukázala, kam se přesunou po skončení jednání. Šlo o prostornou místnost hluboko pod zemí, plnou taktických map, grafů a přehledů. Elizabeth o ní donedávna nevěděla, protože vchod byl zdařile maskován. Během první války nebyl Occursus ještě dostavěn a během druhé se tato místnost nepoužívala, protože nebyla nutná taková míra kooperace.

Poté se všichni usadili na svá místa a čekali, až Elizabeth zahájí a ihned ukončí jednání.
Vzala do ruky malé kladívko a několikrát s ním bouchla, aby zjednala klid. Hluk ustal, a ozývalo se jen tiché štěbetání.

- „Tímto zahajuji jednání aliance. Předpokládám, že nikdo nemá žádný návrh a tak, abychom pány nezdržovali, tak…“
Jedna žádost o slovo se však přeci jen objevila. Dotyčný koukal do stolu a hlavu si ještě před chvílí podpíral oběma rukama. Teď však jedna trčela ve vzduchu.
- „Velvyslanec Kelowny si přeje promluvit. Pane Quinne?“ podívala se na Jonase. Ten pomalu vstal a ze země na stůl si položil svůj kufřík. Rozdělal ho a vyndal úzké desky s oficiálním logem Kelowny na obalu. Jeho skupinka ho bázlivě pozorovala; na Arminově tváři byl vidět i náznak závisti.
Jonas se zhluboka nadechl, a vyrazil beze slova od svého stolu. Kelowna měla místo vedle Země, na nejvzdálenější pozici od pultu, ke kterému dle všeho taky mířil. V sálu bylo absolutní ticho.
Došel až k Elizabeth. Jeho rozpačitý výraz zmizel. Jakýkoliv výraz z jeho tváře zmizel. Nahradil ho kamenný pohled.

- „Doktorko Elizabeth Weirová, jakožto hlavnímu velvyslanci Zemské pospolitosti; na základě rozhodnutí Kelownského Arbituria, schváleného Radou Deseti a podepsaného Protektorem; dle zákona o diplomacii a vnějších stycích, vám nyní oficiálně předávám diplomatickou nótu čtyřicet dva – vyhlášení války.“
Jonas napřáhl ruce s nótou. Jeho kamenný pohled se vytratil a vrátil se ten rozpačitý. Potichu špitl: „Je mi to líto…“

Elizabeth stála jak opařená, bez schopnosti promluvit, polknout či jakkoliv se pohnout.

- „Jonasi, co to proboha má znamenat?“ řekla tiše po chvíli.
- „Já… byl proti, ale nemohl jsem nic dělat. Hodně se změnilo…“
- „Všechno se změnilo. Všechno, Jonasi…“

Akoby im nestačil jeden nepriatčeľ, Aliancia sa začne rozpadať ešte aj zvnútra . Chudák Jonas, nezávidím mu jeho úlohu

Tak to je teda pech
Dneska jsem přelouskala celý tenhle topic a je to super Jsem zvědavá,jak se to vyřeší...

pokračovat prosím, jinak trochu víc hlídat gramatiku. Dneska jsem to přelouskal celé a dost dobré

Po dlouhé době jsem si udělal čas na to přečíst si zase nějakou tu povídku. O Portmolioru jsem toho už zaslechl dost ale až dnes jsem okusil, jakmile se to stalo musel jsem číst dál, dál, no prostě až do "konce". Musím uznat že je to jedna z nejrozsáhlejších a nejlépe propracovaných povídek na fóru vůbec. Líbí se mi kombinace příběhů v přímém čase a v čase minulém, no prostě je to úžasný příběh založený na pěkném nápadu. Jen jedno mi chybí. Povídka se jmenuje Portmolior jenže to o tomto přístroji ani moc není, sice byl určitě dost využit v galaxii naší i ostatních, ale není to ono, je to jako epizody SG kde hvězdná brána vůbec není. Ještě bych byl rád kdyby se objevili další zmínky o dvou dalších lodích této třídy, nebo dokonce lodě samotné. Jinak je to opravdu moc dobré

jo good ale taky by to uz konecne chtelo nakou kladnou udalost pro zemi jde to s ni z kopce treba nakej novej tech nebo neco takovyho + ta ali by se mohla zase dat dohromady

jsem jak na trni, kdy bude dalsi??

pridávam sa k parte netrpezlivo čakajúcich

Nic proti, ale už nemám co číst

Přečetl jsem první dva party, námitky by samozřejmě jako vždy u mě byly, nicméně budu pokračovat

bude pokračování?