SG-Nová epocha (Nový díl 7.7.2013)

Já jo: Další díl

29.6.2012: Zpoždění

Kapitola 4
Další krok část 1
28. 10. 2030 – Hydra, tajná základna Valhala
„Doktoři říkali, že ses už probral. Zvykáš si na bioniku?“
„Ahm… Celkem to ujde…“ Chavier se podíval na odznak značící plukovníka, „pane.“
„Zrovna si byl povýšený. Alespoň dočasně. Není potřeba formalit,“ řekl Leaf s širokým úsměvem.
„Děkuju. Kde to vlastně jsem?“
„Tajná základna. Říkáme jí Valhala. Je to základna pro zvláštní jednotky mezi zvláštními jednotkami. Základna pro Nemesis. Mám dojem, že jsem ti to už říkal.“
„Ano. Děkuju.“
„Pojď za mnou. Ukážu ti ubytování pro nováčky,“ řekl Leaf se stejně širokým úsměvem.
„Můžu znát…“
„Leaf. Možná mě ale znáš pod přezdívkou Warlock. Ta je novější. Preferuju ale Leafa.“
„Dobře a příjmení?“
„Nemám. To první je taky přezdívka.“
Chavier tajemného muže následoval. Běhal mu z něj mráz po zádech. Ten jeho široký úsměv se mu nezdál.
Leaf jej provedl jídelnou pro nováčky, která byla očividně společná se základním personálem. Zdálo se mu, že se za ním všichni otáčejí. Podíval se nazpět a zjistil, že nebyl daleko od pravdy.
Další zastávka byla malá kajuta se dvěma dvoupatrovými palandami. Tuhle místnost Leaf označil za ubytovnu pro nováčky a kromě postelí měla jen jednu truhlu na osobu pro osobní vlastnictví. Chavier si nedokázal představit víc Spartánské podmínky. Po tom co vyzkoušel tvrdost matrace už ano. Následovala místnost s několika servery, stoly a židlemi označená jako Knihovna a nakonec se dostali před tělocvičnu.
„Na konec bych ti měl vysvětlit několik věcí. Kromě tebe je tady ještě dvacet dalších nováčků. Než budeš zařazený zpět do aktivní služby, musíš prodělat výcvik. Buď to zvládneš, nebo pravděpodobněji odpadneš. Pokud se tak stane, budeš převelený k SFE. Pokud se tak stane, bude to do dvou dnů. Pak začnou práce na tvém obleku. Přesněji řečeno. Bude to unikátní výzbroj včetně zbraní, které budou nejvíc vyhovovat tvému stylu. Ten bude zjištěný, včetně tvé kompetence podle tvého výkonu ve virtuální realitě s časovou dilatací. Tobě se bude zdát, že první část bude trvat měsíc. Pro mě to budou dva dny. Pak, pokud to zvládneš, přejdeš i s ostatními na individuální trénink trvající tak dlouho jak bude potřeba. Až to zvládneš… Opakuju. Pokud se dostaneš přes simulaci, už není cesty zpět. Tak potom dostaneš vlastní vybavení a budeš provádět zahřívací mise, dokud se s tou výbavou nesžiješ. Rozumíš?“ Řekl Leaf s nejširším úsměvem ze všech.
„Ano.“
„Dobře, tím je prohlídka skončena a už si nemusím hrát na hodného,“ Leafův úsměv bleskurychle zmizel.
„Teď sakra padej a začni makat. Mám lepší věci na práci.“
Chavier se otočil.
„Ano.“
„Jo a mimochodem. To o té formalitě. Rozmyslel jsem si to. Nelíbíš se mi.“
„Ano, pane.“ Procedil Chavier přes zaťaté zuby.
Leaf se jen otočil a na tváři se mu mihl úšklebek.

1. 12. 2030 – Hydra, tajná základna Valhala, Tělocvična B
„Simulace zahájena, prostředí: Džungle.“
Kolem Chaviera se objevily umělé stromy a další překážky. Přichystal si zbraň. Pillards přicházeli. Schoval se za jeden z kmenů a trpělivě vyčkával. Vpravo uslyšel zlomenou větev. Vytáhl nůž. Otočil se a bodl. Čistým zásahem poslal hmyzáka k zemi. Pistolí namířil a zastřelil ještě dva. Pak se klopýtavě přesunul k jinému stromu. Hmyzáci jej začali obkličovat. Vyklonil se, namířil a třemi výstřely poslal k zemi další dva protivníky. Skokem se přesunul za jeden z padlých kmenů, ještě než se třetí stihl připlížit a bodnout ho do zad. Na mechanické nohy a ruku si už zvyknul. Infekce v levačce byla prostě příliš velká a tkáň i přes snahu doktorů začala odumírat a gangréna se rozšířila od ramene dolů do ruky. Jenom díky nanitům, které neustále opravovali jeho trup a chránili tak životně důležité orgány, nepřišel o život. I tak byla levačka nahrazená a skoro přišel i o prsní sval.
Zamířili a ustřelil nepříteli před sebou hlavu. Bez dívání zamířil nahoru a trefil spodek lebky dalšího hmyzáka. Levačkou jeho tělo přetáhl přes kmen a použil jej jako částečné krytí.

Monitorovací místnost
„Tak co si myslíte,“ zeptal se generál Oliviera postavy za stolem.
Leaf jen upil ze sklenice a zvedl hlavu k monitorům. Ty zobrazovaly každý jednu tělocvičnu. V každé jedné z těch třech zápasil jiný člověk s holografickým nepřítelem.
„Já bych sázel na Béčko.“
„Ten chlapík z Áčka, ten od SFE, vykazuje ale mnohem vyšší skóre.“
„Jo, ale je to blbec co se nechá při první příležitosti zabít. Skvělý při cvičení. To neberu. Ale má skoro nulové zkušenosti z boje. Béčko je… No řekl bych, že Béčko přežije. Možná.“ Leaf znovu upil ze sklenice. Na třetí lok ji pak vyprázdnil.
„Generál se zajímal o vaše zdraví. Přesněji řečeno pití.“
„Buď pití, nebo kulka.“
„Doufám, že tohle jste nemyslel vážně.“
„Hmm. Co kdybychom to udělali zajímavější. Nech těm třem zaseknout zbraně.“
„Pravda. To by mohlo být zajímavé.“
Generál zadal příkaz na konzoli.
Na každém ze tří monitorů se objevila zmatená tvář. Žena z tělocvičny C se nevzpamatovala včas a zády jí pronikla holografická čepel. Prostředí vytvářené hologramy se rozplynulo a zazněl bzučák.
Chavier i druhý muž od speciálních jednotek zastrčili zbraně a přehodili si nůž do hlavní ruky. Asi deset dalších minut pokračovali v porcování nepřátel.
„Co tak teď zkusit simulovaný EMP puls. Vyřazení řekněme dvacet sekund,“ Leaf se podle usmál.
„Není to už příliš?“
„Oba mají alespoň jednu ruku zdravou.“
„Ten z Béčka bude v nevýhodě. Ten od speciálů ztratil jen jednu nohu a ruku.“
„Nevadí.“

Tělocvičny
Za chvíli oba muži ztratili jakoukoliv schopnost ovládat své robotické končetiny a jejich nože se rozpadly. Oba dva spadli na zem. Muž od SFE se stačil zvednout a pokusil se odskákat ke stromu. Zakopl ale o holografický kořen. Jeho brnění vyslalo při kontaktu se světlem signál a zabránilo mu v pohybu stejně jako by mu zabránil skutečný kořen. Upadl. Převalil se na záda a pokusil se odplazit od přibližujícího se hmyzáka.
Jeho test skončil simulovaným probodnutím hlavy.
Chavierovi se nůž rozpadnul v rukou. Najednou přestal ovládat své končetiny a veškeré pomocné systémy i ty v jeho mozku se vypnuly. Bez jakékoliv možnosti opory padnul na zem. Viděl jak se jeden z hmyzáků blíží. Odplazil se kousek k mrtvole pomocí jediné funkční ruky. Chytil teď už nepotřebný kus kovu, který už přes měsíc byl jeho levačkou, zvedl jej a použil jako kladivo. Kose podobná končetina mrtvoly Pillards praskla, když funkční části brnění vypočítaly sílu nárazu. Chytil ulomenou špičku, převrátil se na záda a bodnul hmyzáka do boku.
„Test kompletní.“

Monitorovací místnost
„To… No rozhodně to bylo unikátní,“ připustil generál.
„Ano. Ten mladý se nevzdává. Doporučuju jej přeřadit do aktivní služby, pane.“
„Hmm… Ten od speciálů má opravdu vyšší skóre během celého výcviku… I když je neobvyklé, aby sám velký Warlock říkal někomu „pane“.“
„Pokud vím, tak můj oficiální volací znak je Leaf. Vím, že mě zrovna nemusíte, ale myslím, že tenhle má potenciál.“
„Dobrá. Na vaši zodpovědnost.“
Leaf zasalutoval a pomalu odešel směrem k tělocvičně B. Cestou minul jednoho z údržbářů. Zahnul za roh.
Vzduch prořízl ostrý předmět. Leaf jen znuděně soustředil část svojí mysli a letící nůž zůstal viset nehybně ve vzduchu těsně nad jeho krkem. Zastavený zlomek vteřiny před tím, než by přeťal jeho míchu.
„Stilleto, zase zlobíš?“
„Tentokrát sem tě skoro měla,“ ozvalo se od stropu a vzápětí se z něj spustila ženská postava, která ladně dopadla na podlahu.
„Ani náhodou. Touha mě zabít z tebe sálala tak, že málem propálila podlahu. Jdeš se spolu mnou podívat na nováčka?“ Řekl Leaf aniž by se obtěžoval zastavit, zpomalit nebo jen otočit.
„Můžu zabít jeho?“
„Ach… Jak takového psychopata vůbec pustili do armády,“ povzdechl si Leaf.
„Znala sem odpovědi na otázky z psycha,“ řekla žena bez nejmenších rozpaků a pomalu vyšla ze stínu. Obličej patřil dříve nejspíš pěkné, špinavé blondýnce. Tvář teď ale hyzdila jizva po ráně, která ji připravila o vlastní levé oko. Místo něj teď zářilo nové, umělé. Navíc kousek pod rameny se barva rukou drasticky měnila a ukazovala spojení umělých paží a těch původních, o které přišla ve stejné bitvě, co ji připravila o oko. Její brnění krylo pouze nohy a kromě něj měla jen speciální boty, rukavice, kterým sama odstranila prsty a obyčejné, khaki tílko na kterém se pohupovaly psí známky známé ještě z dřívějších dob. Ty její měly pouze z nutnosti vložené kameru a jiné zaznamenávací zařízení. Kromě toho měla všude po těle malé nože. A dokonce i dva pásy do X s jejich úctyhodnou zásobou. Vlasy do copu si přehodila na druhé rameno a vydala se za Leafem. Asi po dvaceti metrech ji obyčejná chůze přestala bavit a začala házet nože Leafovi do zad. Když se dvacátý z nich zastavil opět pár centimetrů od Leafova těla, konečně mu došla trpělivost.
„Mohla bys s tím sakra přestat?“
„Nudím se.“
„Jak kdyby to byl důvod. Už jsme skoro tam.“
„S tebou není žádná legrace.“
„Naše představa zábavy se krapet liší.“
„Včera mi to tak nepřišlo.“
„Včera mi to nemyslelo.“
„A předevčírem. A minulý týden. A ten týden předtím.“
„Najdi si už konečně nějakou jinou hračku. A nastup.“
Dveře do transportéru se zavřely. Po chvíli se otevřely v jiné části základny.
Leaf přiložil svou ruku na dveře od tělocvičny B. Ty mu automaticky udělali frekvenční sken a po ověření autorizace jej pustili dál.
Ještě než se zmohl na slovo, zpoza jeho hlavy vyletěl nůž přímo k Chavierovi. Ten uhnul a tak tak si zachránil život. Čepel jej pouze škrábla na pravé tváři. Odrazila se od stěny tělocvičny a obloukem se vrátila zpět k blondýně. Ta ji levačkou ležérně chytila a olízla z ní krev.
„Dobře,“ naklonila se a zašeptala Leafovi svůdně do ucha, „beru tě za slovo.“

jen tak dál

Díl super jako vždy, jen to sem sázej

Díky.
S tím sázením dílů to ale bude horší. Cosi sem se zasek příběh druhé série je v polovině a přesně v kritickém místě, kde sem se zasekl i v první sérii. Musím si to nějak promyslet a pak to dorazit. Prosím o trpělivost.

[Patas25]

Tak mi to pošli.. kolikrát mi pomůže Jakop a mnohdy se dostaneme dál, než jen za ten sek.

Kapitola 4
Další krok část 2
28. 10. 2030 – Hydra, tajná základna Valhala
„Co to sakra…“ vypravil ze sebe Chavier.
„Stilleto!“
„Co, neřekl jsi, že ho nesmím zabít. Jen sis povzdechl.“
„Hmm. Nevadí. Kdyby zemřel kvůli něčemu podobnému, stejně by byl k ničemu. Hej, Návnado. Od teď jsi v aktivní službě.“
„Co to mělo znamenat,“ zeptal se stále ještě mírně otřesený Chavier.
„Stilleto tě testovala. Prošels. Upřímnou soustrast.“
Stále zmatenější Chavier jenom stál v tělocvičně.
„A ty Stilleto toho nech, nebo tě vážně nahlásím.“
„Ale zlato, nebuď na mě takový. Víš, že bych pro tebe zabila.“
„Ty bys zabila i pro Snickersku. Popravdě ses mě pokusila zabít právě teď, ty zatracený psychopate. Oddělej sakra tu dýku z mého boku.“
Chavier obě postavy podezřívavě pozoroval. Leaf se obrátil a vyšel ze dveří. Stilleto ale stále ještě čekala u vchodu. Chavier se kolem ní opatrně protáhl a rychle dohnala postavu před sebou, ve snaze zajistit si alespoň trochu bezpečí. Stilleto oba následovala o několik kroků vzadu.
Prošli chodbou, zatímco se Chavier téměř každou vteřinu nervózně otáčel. Nakonec se všichni tři vmáčkli do transportéru.
„Kde jedem?“
„Kantýna. Poznáš zbytek osazenstva. Taky tam většinou čekáš na mise. Pokud nejsi už někde jinde.“ Teleport zazářil a všichni tři vyšli na chodbu.
„Stilleto. Ty první nebo nám nováček odpadne ze stresu. Jak jsem říkal, aktivní členové programu Nemesis se tam obvykle zdržují po splněné misi. Dnes by tam měla být většina party. Před třemi dny jsme vyřídili poslední královnu v Ďáblově díře, první typ, malá ryba, byla to skoro nuda. Zbytek pěchoty tak už jenom dočišťuje zbytky a my máme padla. Možná tak Prorok nebo Cowboy se dole ještě baví zabíjením much.“
„Takže sme vyhráli?“
„Dá se to tak říct. Planeta je naše. Zítra ale začínáme nanovo. Proto byl neschopný idiot jako ty aktivovaný.“
Chavier zaťal zuby a nic neříkal.
„Hmm. Navíc zbabělec.“
Chavier zrudl a téměř viděl, jak se vepředu Stilleto chladně usmívá.
„Jsme tady. Překvapuje mě, že se dostavili i ti dva. Cowboye poznáš určitě. Je to ten s mechanickou pravačkou a pravým okem. Ten týpek s kloboukem. Prorok je ta zrzka z Edenu s těma modrýma umělýma očima. Z Edenu je támhle ještě Bersekr s tím stupidně velkým obojručákem a puškou na zádech a jeho bratr či co, tomu se říká Zeus. Jsou si docela podobní. Zeus ale oproti bráchovi nosí dva 30mm poloautomatické kanóny co se obyčejně montují na mechy. Kromě mě a Stilleta je tu ještě Yoda, ten týpek co tam leští katanu, Dual, ta bruneta co právě rozebírá jednu ze svých pistolí a na konec Bomberman. Co si v rohu hraje s granátometem.“
Chavier se rozhlížel okolo po podivné sbírce postav různě rozprostřené po místnosti se stoly a jídlem.
„Nazdar. Vedu vám nováčka. Přivítejte Návnadu. Mimochodem kdepak je Neo?“
„Zas se schovává v té své díře.“ Zabručel muž, představený jako Cowboy.
„Škoda. Chtěl jsem jej představit mladému. Ani já už pomalu nevím, jak vypadá.“
„Stejná malá krysa jako obvykle.“
„Hele. Já to slyšel,“ ozvalo se odnikud.
„Samozřejmě. Zas si tu někde v obvodech?“
„Jen základní monitorování. Jinak nazdar nováčku. Jsem rád, že tu už nejsem nejnovější.“
„Jo, jo. Hlavně zas nešmíruj ženské sprchy,“ řekl Leaf, načež Dual zpozorněla.
„Co s ženskými sprchami?“
„Ale nic, nic. Jenom menší nedorozumění. Navíc Stilleto říkala, že jí to ani nevadí.“
„Stilleto?“
„Copak? Ať se kluk přiučí. Máš se snad za co stydět? Prkno?“
Leaf i Stilleto instinktivně uhnuli výstřelu, následovaném dvěma ze Stilletiných čepelí. Kulka se zaryla do stěny a čepel do židle, kterou Dual vykopla, chytila a použila jako štít, přičemž druhou rukou stále mířila na Stilleto. Druhá se od židle pouze odrazila a zamířila na Yodu, který ji klidným pohybem zápěstí nastavil čepel katany a přesměroval ji na vedlejší stěnu, o kterou se opíral Prorok. Ta jen klidně natáhla pravou ruku a čepel chytila mezi prsty, než se jí zabodla vedle hlavy.
„To se tady všichni snaží navzájem zabít?“
„Tohle byla jen přátelská výměna. Pro tvoji informaci, aby Stilletiny vrhací čepele dokázali zabít Pillards, dokáže je vrhnout skoro až rychlostí zvuku. I Dual tasila asi čtyři až pětkrát pomaleji než normálně.“
„Ještě pořád nevím, co tady dělám, ještě sem nedostal ani tu slíbenou výbavu.“
„Ta došla před hodinou. Každopádně se budeš muset zacvičit za běhu. Nebo uděláš nějakého vědátora, co ti ji vyrobil velice smutným tím, že do ní Pillards vyvrtají pár děr. A věř mi. Zatím má tvoje výbava mnohem větší cenu než ty sám. I když do toho započítám výcvik a zubní kartáček.“
„Nech toho poučování taťko Šmoulo a radši vyklop co je to za misi. Konečně se rozhodli vletět do nové díry či co?“ Ozval se zpod klobouku Cowboy.
„Přesně. Velitelství se teprve vylízalo z Krvavého víkendu a už si zase začínají vyskakovat. IOA, nebo jak si teď ti samí kravaťáci říkají, tlačí na pilu a rychlé ukončení války. Blbci. Každopádně říkali něco o tom, že se nad planetou bojovalo, prý to byli dvě královny. Třetí druh. Nejspíš je to právě ta planeta, ze které ty svině přiletěli k nám. Ta bitva byla před dvěma měsíci. Špeh hlásil kolem patnácti tisíc kontaktů a moře trosek na orbitě, plus několik vážně poškozených úlů dole. Královská loď je stále ještě tam, nejspíš si podmaňují zbytek sil královny, co přiletěla k nám. Zas se chtějí spolehnout na štěstí a zabít královnu na lodi. I kdyby se to ale tentokrát nepovedlo, čísla jsou mnohem příznivější než minule. I regulérní armáda má víc lodí než na začátku, a navíc teď můžou poslat žoldáky do první linie.“
„Typický, chovat se k nám jako ke kusu hadru,“ bručel Cowboy.
„Každý co mu patří,“ přisadila si Stilleto.
„Chceš kulku mezi oči?“
„Víš, že by ti to strhli z platu.“
„A to je kurva jediný důvod proč ještě dýcháš.“
„Klid. Stilleto, proč pořád vyvoláváš konflikty? Ne počkej. Neodpovídej. Radši to nechci vědět.“
„Pokračuj, taťko.“
„Jak jsem říkal. Regulérní armáda plánuje vyslat více než tři stovky lodí. Část už dokonce má zkušenosti z opravdové bitvy. Pozemní armáda je podle předpokladů také slabší a my máme o něco víc lidí než na začátku. Tentokrát to nebude zběsilý výsadek jak prvně, ale jelikož se jim nějak podařilo sehnat nějaké generátory navíc, tak i výsadkové moduly budou mít dostatečnou ochranu na to, aby se piloti mohli trochu rozkoukat a přistát i bez čirého štěstí, čemuž napomáhá i zmasakrovaná protivzdušná obrana na planetě, která se ve skutečnosti teprve obnovuje. To vám ale může být jedno. Náš úkol je sabotovat několik nejlépe zachovaných úlů a po případě zabít královnu pokud nebude na své lodi. Jen tak mimochodem, doporučuju nepozorované přiblížení a granát. Naposled na mě zkusila mentální útok, a i když tu má každý implantované aktivní protiopatření proti druhému typu, třetí se vůbec nedá srovnávat. Ten útok byl silnější, než co bych zvládl já. I bez protiopatření bych se ubránil, ale bylo by to tak tak a rozhodně by mě to nechalo zranitelnějšího vůči jejím strážcům.“
„Miluju, jak se snažíš znít skromně a zároveň se vychloubáš.“
„Stilleto, začíná mi ubývat trpělivost.“
„Naplácáš mi?“ Zavrněla.
„Řekl jsem klid,“ řekl Leaf a pohnul rukou.
Stilleto najednou vyrazila pozadu, jako by ji něco chytilo, odhodila stůl a pár židlí a narazila zády o stěnu. S povzdechem se po ní mírně svezla, ale nedopadla na zem.
Chavierovi se ten povzdech zdál až moc spokojený. Stejně tak její výraz.
„Každopádně,“ pokračoval Leaf jako by se nic nestalo, “my máme VIP odvoz v maskované lodi a gratis přenos na planetu. Pak pro vás následuje obyčejná rutina. Potom co dokončíte misi, zabíjejte, dokud budete mít chuť, odvolají vás, nebo vám nedojdou zásoby. Já si očividně vytáhl krátkou slámku a budu muset dělat tady Návnadě chůvu.“
Několik z přítomných se zachechtalo, část ani nehnula brvou.
„Jako obvykle, pokud budete na něco potřebovat větší jednotku, zajdete za jejím velitelem a zdvořile jej poprosíte, až poté podle potřeby vytasíte hodnost. Hodnost a ne nůž,“ podíval se na spokojeně se usmívající Stilleto.
„Aye, aye, Captain.“
„To jsi říkala i posledně.“
„Nechte už té milenecké hádky. Kdy?“
„Zítra v osm večer centrálního. To znamená, že kdo chce ještě něco od Obchodníka, má příležitost. Pokud někdo z vás, kromě Stilleta a Návnady, touží po společnosti a sklence, ví kde mě najít. Na ty dva ale nemám náladu.“
Stilleto se zatvářila trochu smutně, tak že by to připadalo falešné i Noxovi. Chavier se naproti tomu cítil regulérně zahanbeně, přičemž si ani nebyl jistý, z jakého důvodu. Připadalo mu to znovu jako šikana na drilu. Byl si ale vědomý, že napadnout jiného důstojníka je proti předpisům, i když tady za deset minut viděl porušení tohoto pravidla nepočítaně krát. Jediné, co mu zbývalo, bylo osvědčit se v následující bitvě, nebo nebýt alespoň přítěží. To představovalo další problém. Podle toho co se dozvěděl a jeho schopností mu byla přidělená spíš ženijní výbava. Spousta granátů, min, lan a drátů na tvoření pastí a další věci, z nichž by většinu využil spíš na skautském táboře. Návnada se ještě dala. Přezdívka Skaut by byla mnohem horší. Také se mu zdálo podivné, že i když všichni přítomní byli zjevně v plné polní, někteří z nich nenosili plné brnění. Většinou jenom boty, kalhoty, nějaké ty rukavice. Hrudní část měla asi polovina a helmu jen Leaf. To na tom muži bylo nejstrašidelnější. Vůbec mu nebylo vidět do tváře, zjevně ovládal telekinezi, měl dost zbraní, aby sám začal válku, i když možná někde ve středověku, a podivnou pravačku, která musela mít nějaký důvod, jinak by byla prostě stupidní. V každém případě nevykazoval známku opravdových emocí, tedy kromě toho, že praštil ženou o stěnu, ať už hlasem nebo jinak. Zdál se mu tak nějak mrtvý. Kromě občasného povzdechu to vypadalo, že emoce spíš hraje.
Až když vyšel zpět na chodbu, mu docvaklo, že oni, jako důstojníci o Obchodníkovi vědí. A nejen to. Taky tam zjevně nakupují. Uvědomil si, že existuje ještě hodně věcí, o kterých neví.

Reagujem síce pozde, ale v tejto časti okrem rečí a "vyvražďovania sa " , sa dej nepohol, tak to asi až tak nevadí.

JJ je to prostředek. Další díl už bude bitva o jednu z planet a pomalu budu ukončovat druhou sérii.

Tak držím palce pri písaní a dúfam, že mne zostane čas si to dosť skoro po uverejnení prečítať.

Kapitola 4
Další krok část 3
29. 10. 2030 – Hydra, Soustava Giles Alpha, jediná planeta soustavy Giles Junior
„Připravte se na transport za 4, 3, 2, 1…“
Bíle se zablesklo a temný metalický vnitřek lodi vystřídal volný prostor a denní nebe, na kterém se přesto dal rozeznat obrovský měsíc. Planeta byla víceméně pozemského typu, ale o něco sušší. Dominovaly savany a nízký keřovitý porost. To byla pro pozemšťany a jejich zbraně velká výhoda. Naproti všudypřítomné džungli v Ďáblově díře, kdy stromy blokovaly jak výhled, tak kulky a umožňovaly hmyzákům nepozorované a pro ně bezpečné přepady. Na orbitě zuřila téměř nepozorovatelná bitva připomínající se těm dole jen občasným zábleskem.
Chavier s Leafem a Maxem se zhmotnili na jedné ze skal poblíž jejich cíle. Leaf aktivoval Maxovi jeho maskování a teprve pak své. Chavier následoval jeho příkladu.
Sodanské maskování pro něj byla novinka. Srdce mu začalo bušit v momentě, kdy procházeli kolem hemžících se nepřátel. Leaf vepředu zůstával klidný, nebo na sobě nervozitu nenechal ani v nejmenším znát. Maskování se jevilo jako účinné. Když se na něj včera ptal, dostalo se mu odpovědi, že je jich jen pár a každé má pouze omezenou životnost. Vědci pracovali na náhradě, ale zatím se jim to nedařilo. Tahle část technologie očividně v antickém archivu chyběla a lidské zařízení na fázový posun byly stále ještě moc velké a nepraktické pro člověka. Čím více se nořili do hlubin úlu, tím více se projevovala úzkost a tep jeho srdce se neustále zrychloval. Naproti tomu Leaf a Max šli stále vycházkovým tempem. Chavier se začínal bát, že jej nepřítel uslyší. Najednou Leaf bez varování zahnul a vešel do jedné z místností. Vydal se za ním a spatřil změť drátů a přístrojů obsluhovaných podivnými hmyzáky, se kterými se Chavier ještě naživo nesetkal. Jenom díky simulacím a výcviku ve Valhale v nich poznal kastu vědců. Leaf a Max se kolem nich nonšalantně protáhli a Leaf jen tak mimochodem připlácnul plastickou výbušninu na spodní hranu jednoho z přístrojů. Vyšel z místnosti zpět do chodby a Chavier si všiml dalších zvláštností, které mu předtím unikli. Hemžící se hmyzáci Leafovi s Maxem ustupovaly a před ním se dělili do dvou proudů jako řeka, aniž by si všimli něčeho divného a za Chavierem se zase spojovali. Když se pokusil vystoupit s „závětří“ vytvářeném postavou v brnění, byl nucen rychle uskočit zpět, než do něj vrazil jeden z nepřátelských vojáků. A druhou věcí bylo, že se Leafovi konstantní rychlostí sypaly dolů z rukou malé, kovové trojhranné kousky připomínající hrot šípu. Zapadaly do skulin a děr v hliněné podlaze a rychle se zanášely okolním prachem, až byly téměř nerozeznatelné od okolního prostředí. Po dalších několika stech metrech a příkrém klesání se zastavili před komnatou chráněnou dvěma strážnými. Leaf klidně odepjal ze zad své dvě dýky a jedním plynulým pohybem strážcům usekl hlavy. Těla ještě ani nedopadla na zem a Leaf už byl v komnatě a královniny vnitřnosti mu kapaly na botu. Ohlédl se na Chaviera, vytáhl obě dvě dýky z jejího břicha s příslušným čvachtavým zvukem a nechal její tělo dopadnout na podlahu.
„Tak a teď bychom měli pohnout prdelí a dostat se na ten kopec kde jsme přistáli.“
Na Chaviera nečekal a zamířil přímo k východu. Max utíkal za ním. V zatáčce se začali objevovat první zmatení obránci, o které se postarala dávka s Leafovi pušky. Chavier prakticky neměl co na práci, kromě uhýbání padajícím mrtvolám. Jakmile se dostali k místům kde Leaf odhazoval kuličky, odpor zhoustnul. Leaf hodil pušku na záda a místo ní vytáhl hůl s podivným křišťálem nahoře, o jejichž vlastnostech neměl Chavier ani ponětí. Leaf zavřel oči a soustředil se.
Malé kousky kovu setřásly prach a začaly se zvedat se země. Když se dostaly do úrovně hmyzí hlavy, rozlétly se obrovskými rychlostmi různými směry. Prakticky každá z nich trefila některého z hmyzáků a chodba se stala velmi zrádnou díky kluzkým výměškům. Další skupinku naproti tomu povalil Max, využívaje své váhy a ostrých tesáků a drápů.
Chavier byl stále častěji nucen šlapat na mrtvá těla, přestože se zdálo, že Leaf má pořád dost místa na našlapování. Zezadu se mu podařilo získat pár zásahů, ale vypadalo to, že démonickému duu vepředu spíše překáží. Ti dva byli neuvěřitelně sehraní. Když se Leaf soustřeďoval na další telekinetický útok, Max jej chránil svými drápy. Když se Max stáhl, než jej obklíčili, Leaf vyvraždil nepřítele pomocí hrotů a nebo čepelí na druhé straně hole.
Masakr, který tito dva rozpoutali, zbarvil do růžova krví nejenom podlahu, ale i stěny a někdy i strop chodby. Světlo východu najednou zastínil obrovský Herbips, který se pokoušel dostat dovnitř. Místo toho se zasekl a začal panikařit, což provázel hromový řev a sprška ostnů, které zaplnili chodbu.
Chavier před téměř jistou smrtí přivřel oči. Leaf neváhal a vytvořil malé místo o extrémně stlačené atmosféře několik metrů před nimi, což odklonilo několik, jinak smrtících projektilů. Většina z nich se zabodla do stěn, stropu nebo podlahy, jen několik se odrazilo a přistáli s kovovým zvoněním na zemi nebo se zabodli do mrtvých těl. Jeden z odražených dokonce zvládnul škrábnout Chavierovu ruku.
I když se je Leaf nepokusil zastavit přímo, přece jej jejich odklonění vyčerpalo. Padnul na jedno koleno a několikrát zalapal po dechu. Nečekal však ani až jej popadne a místo toho, opět vyměnil hůl s puškou. Tentokrát pečlivě zamířil a vystřelil žlutý minidron z podvěsného granátometu. Žluté světýlko si to zamířilo přímo k Herbipsovi a vletělo mu skrze otevřenou tlamu přímo do žaludku, kde explodovalo. Podlahu před Leafovýma nohama tak zaplavila směs tekutin a kousků tkáně neurčitého původu.
„Jdeme.“
„Kudy?“ zeptal se Chavier.
„Skrz,“ odpověděl Leaf a začal se prodírat skrz masový tunel zanechaný Herbipsem a jeho exoskeletonem.
Chavier zezadu zaslechl přibližující se nepřátele, poslepu šermující svými končetinami, jak se snažili zasáhnout neviditelného nepřítele. Vydal se proto za Leafem a Maxem skrze kluzkou, lepkavou a mazlavou hmotu, která ještě před chvílí byla zvířetem. Viděl jak Leaf pár metrů před ním zvětšuje otvor zanechaný výbuchem pomocí jedné ze svých dýk. Za chvíli se konečně mohl nadechnout čerstvého vzduchu.
Jakmile se dostali ven, Leaf přešel do běhu a vyndal z jedné ze svých kapes detonátor. Neuběhli ani pět set metrů, než z díry začaly vylézat jejich pronásledovatelé. Leaf odjistil a zmáčkl tlačítko. Následný výbuch zvednul zem pod Chavierovýma nohama nejdřív do vzduchu, načež následovaly plameny prodírající se skrze pukliny v zemi na povrch, jen aby spálili dočerna okolní trávu a byly vcucnuty zpět do hlubin díky backdriftu. Části vyzvednuté země se propadali, krajina se vlnila a nakonec všechny tři postavy obklopila vlna prachu a kamení z řítícího se úlu. Suť pohřbila veškeré pronásledovatele.
„To nám dá pár minut. Teď na kopec, viděl sem jednotku ani ne šest kliků odsud, takže nemáme moc času, než se vydají tímhle směrem. Trochu je z té pozice potrápím. Návnado, ty máš na starosti pasti. Nezvorej to.“

O pár minut později
Leaf ležel na kopci s nyní už vypnutým maskováním a puškou pevně zapřenou díky dvojnožce. Na display mu probíhaly kvanta informací přenášených z dvou malých, asi jako míček velkých sond, které vypustil do atmosféry. Gravitace a gravitační anomálie planety, vlhkost, tlak, složení vzduchu, zakřivení, vzdušné proudy, větrné mikrovíry a turbulence, úplně nové sady balistických rovnic vytvářené pouze pro účel zabití cíle na vzdálenost více než šest a půl kilometru. Zbraň dokonce otestovala sama sebe a brnění pomohlo určit absolutně přesnou hmotnost a velikost kulky.
Ty nové sice zvládaly změnit směr i při vysoké rychlosti, kterou jim dodávalo elektromagnetické urychlení, ale přece se jen stávalo, že právě ten puls vyzkratoval elektroniku uvnitř kulky a navíc Leaf potřeboval zasáhnout alespoň dva ze tří cílů, takže si nemohl dovolit navádět kulku po celou cestu. Při takové vzdálenosti byla doba letu i přes neuvěřitelnou rychlost téměř celá sekunda. Brutální zpětný ráz mu nedovoloval vypálit za tu dobu další dvě kulky. Třetí bude muset opustit ústí hlavně teprve chvíli poté, co první dosáhne svého cíle.
„Všechny pasti jsou na svém místě. Nevidím žádné pronásledovatele.“
„Ne, ještě ne. Herbips jedna až tři byly zaměřeni,“ řekl si Leaf částečně pro sebe, a částečně pro záznam.
Provedl veškeré nutné korekce tak, jak mu to jeho technika nahlásila. Od tohoto místa přišel na řadu talent. Předvídat, kde zvíře bude v dalším momentě, jak se zachová, když zahlédne světelnou čáru nutně produkovanou plazmou vzniklou při tření atmosféry o kulku, vliv malých, rychle se ztrácejících a nepředvídatelně se objevujících turbulencí…
Leaf se zahleděl do 3D holoprojekce svého cíle získané díky dvěma puškohledům po stranách.
Uklidnil se. Nadechl, zaposlouchal se do tepu vlastního srdce. Okolní svět jako obvykle přestal existovat. Představil si, jak kulka letí přímo na místo určení. Přímo do krku největšího z Herbipsů uprostřed nepřátelského ležení. Jeho cílem jej bylo smrtelně zranit, ale tak, aby v agónii způsobil co nejvíce škod, stejný cíl měl i u dvou dalších. Tep mu klesl něco pod šedesát úderů za minutu. Pomalu vydechl, počkal na okamžik mezi údery a zmáčkl spoušť. Poprvé. Podruhé. Potřetí.
Tři záblesky světla pročísly atmosféru a vydaly se za svým. Přitom nádherně vyzradili pozici.
První dvě kulky dopadly přesně, kde střelec zamýšlel, a zvířata řvala bolestí, šlapala po menších Pillards a slepě vypouštěla své trny všude kolem. Ke vší smůle se třetí zvíře, o něco menší než předchozí dvě, otočilo rychleji a více, než Leaf předpokládal. Jeho smrt byla téměř okamžitá, jelikož kulka prošla do jeho lebeční dutiny místem kousek vpravo od jeho oka.
Leaf ještě z nudy pouze odhadem přidal další dva výstřely, aby vyprázdnil zásobník, ani se nepodíval, jestli něco trefil, nasadil nový a i s Maxem zmizel.
„Hej, kde sakra…“ Začal zmatený Chavier.
Leaf se znovu objevil těsně vedle něho.
„Jo mimochodem, doufám, že si ty pasti nastražil dobře. Já totiž mizím. Nepřátelé tu budou za pár minut, tak bych se tu nechtěl zdržovat. Jo a jen tak na okraj. Vyřadil jsem ti maskování. Hodně štěstí.“
S těmi slovy se opět ztratil.

A jako malý bonus:
Dýka:http://imageshack.us/photo/my-images/193/95449706.jpg/
Hůl: http://imageshack.us/photo/my-images/189/hulhd111.jpg/
Puška: http://imageshack.us/photo/my-images/577/hybridhd101.jpg/

Dobré a Maxík opäť v akcii (aj keď len okrajovo).
Chlapík si asi zatrénuje keď je bez maskovania..

Nějak dlouho mrtvo, co takhle další díl

No jo no. Taky si říkám že by to chtělo. Ale jaksi nestíhám. Nastoupil sem na výšku a už sem si domluvil že tam budu navíc dělat asistenta v laboratoři. Tak možná skusím něco nadatlovat v nudných přednáškách.

Já si dělám poslední rok nástavby a mám každej 2 tejden volnej, ale stejně, nápady na povídky bych měl, ale vůle není

PS: Jakou vejšku (obor/a c za lab.)