StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Ať už je zítřek tak kolem 18h. Nemůžu se dočkat.

Zdravím,

Pondělí a s ním ndalší díl. Doufám, že se bude líbit. Enjoy

18. Díl - Nepřítel na dohled

Mléčná dráha, Země

Generál O’Neill nařídil vytočit planetu jaffů a vyžádal si Teal’ca.

Teal’c:“O’Neille, zdravím tě. Co potřebuješ?“

O’Neill: “Teal’cu, příteli. Také tě zdravím, ale teď k věci. Řešili jsme ten útok, který Luciáni plánují a chtěl bych Ti navrhnout spolupráci. Myslím si, že společně budeme silnější, navíc máme několik plánů, jak získat nad Luciány dostatečnou převahu. Minulý jaffský útok nedopadl bez kvalitního plánu zrovna nejlépe.“

Teal’c: “Ano O’Neille, v tomhle s tebou souhlasím. Předhodím tento návrh radě a mám takové tušení, že budou souhlasit, jelikož vědí, že Vaše lodě jsou mocné a sami na Luciánský útok nestačíme.“

O’Neill: “Díky Teal’cu, až budeš vědět více, ozvi se. Rád bych se sešel s vaší radou a vše projednal.“


Mléčná dráha, Země, O 2 dny později

Na základnách Petterson, Schriever, Buckley a Nellis se již připravovali nejlepší piloti, kteří měli usednout do zbrusu nových stíhaček, které byly díky vědomostem z antické databáze vylepšeny. Jako zdroj byl použit antický plasmový generátor střední velikosti, ten dovolil zvýšení výkonu motorů a konečně stabilní generátor hyperprostorového okna. Hlavice byly obohaceny stejně jako drony zbraňovou plasmou a vybaveny inteligentní jednotkou manévrování. Na každé křídlo byl přidán jeden automatický iontový kanón, který silou převyšuje i orijské stihačky. Ovládání lodi bylo lehce upraveno
tak, aby více vyhovovalo pilotům, do hlavního počítače byly zabudovány senzorové systémy z jumperů, které umožňují efektivnější zaměřování cílů. V oblasti 51 byly nepřetržitě od uveřejnění plánů vyráběny nové vesmírné miny s technologií fázového posunu, které byly obohaceny o zmiňovanou antickou plasmu, která si pomalu prokousávala cestu do všech zbraňových systémů pozemské flotily. V SGC byli již připraveni generálové O’Neill a Landry, kteří se měli spolu s SG 25 a 37 vydat na diplomatické a zároveň předválečné jednání na planetu jaffů. Generál O’Neill sám zadal symboly na bráně, seběhl dolů za ostatními, a když se aktivovala červí díra, všichni jí pomalu začali procházet. Na druhé straně je čekala asi desetičlenná skupinka jaffských strážných, ale také Teal’c s Bra‘tacem, kteří se vřele pozdravili s generálem O’Neillem a poté se všichni vydali do jednací
místnosti, kde již netrpělivě vyčkávala jaffská rada. Když došli před mohutné dveře, za kterými se měl nacházet jednací sál, vyzval Teal’c oba SG týmy k odchodu. Navrhnul jim, aby se prošli po planetě, avšak zároveň doporučil, aby se moc nevyptávali, jelikož nemají u místních jaffů moc velkou důvěru a pochopení. Již osamocení generálové s Teal’cem v zádech vešli do jednací místnosti. Byl to obrovský, luxusně vybavený sál plný ozdobných sloupů a maleb. Uprostřed se rozprostíral mohutný kulatý stůl, za který měl dnes kromě jaffského shromáždění usednout také generál O’Neill a Landry. Generálové nevycházeli z údivu, ale Teal’c je popohnal, a tak se do dvou minut všichni usadili a slova se ujal Teal’c, který byl naštěstí tak rychlý, že nedovolil O’Neillovi porušit pořadí, ve kterém bylo dovoleno mluvit.

Teal’c:“Bratři a sestry, přátelé z Tau’ri. Dnes jsme se zde sešli, abychom se dohodli na plánu, díky kterému odvrátíme hrozící útok Luciánské aliance, který je podle našich špionů plánován na brzkou budoucnost. Přátelé ze Země podnikli proti Luciánské alianci razantní útok, který vyřadil ze hry velkou část luciánské flotily. Děkujeme.“

Když Teal’c utišil svá slova, zvedli se všichni jaffové ze židlí a pustili na účet generála O’Neilla a Landryho zběsilý potlesk, který je evidentně vyvedl z míry.

O’Neill: “Děkujeme, děkujeme, ale stále nemáme vyhráno. Všechna zbylá luciánská flotila se na nás brzy vyvalí a sešli jsme se zde proto, abychom na jejich útok dokázali co nejefektivněji zareagovat.“

Bra’tac: “O’Neille, co tedy navrhuješ?“

O’Neill: “Víme, že Luciáni chtějí smést naše mimozemská stanoviště, Zemi i Vaši planetu a jelikož nám N. O. R. A. D. řekne dostatečně brzy, odkud přiletí, tak na tom můžeme postavit náš plán. Naše zdroje tvrdí, že budou chtít rozdělit naše tři sta čtyřky, a proto zaútočí na všechny tři cíle současně. Předpokládáme, že na mimozemská stanoviště vyšlou nejmenší počet lodí, jelikož čekají minimální odpor, ale i tak budou muset obětovat pár lodí, které jim poté budou chybět. To bude hrát v náš prospěch, protože u našich stanovišť je bude čekat pár nepříjemných překvapení. “

Arden: “O jakých překvapeních mluvíte?“

O’Neill: “Antická obranná křesla s drony a mračna tři sta dvojek.“

Arden: “A co Země?“

O’Neill: “Správná otázka! To bude pro Luciány to nejdokonalejší překvapení. Už dlouho vyrábíme naše speciální vesmírné miny a teď přišel pravý čas na to, abychom je použili. S vaším dovolením bychom potřebovali tak 2 ha’taky a pár al’keshů, kteří budou situaci jistit spolu s našimi tři sta dvojkami.“

Arden:“Promiňte, generále? Říkal jste 2 ha’taky, pár al’keshů a vaše stíhačky? Já myslel, že tady pracujeme na rozumném plánu. Luciáni pošlou k Zemi největší část své flotily.“

O’Neill: “Ano, jsem si toho vědom, a proto použijeme naše miny. Mají technologii fázového posunu a dokážou si samy najít vlastní cíl. Na oběžné dráze jich bude víc než dost. Miny prostě fázově
posunuté přiletí až do lodi, kde se posunou do našeho prostoru a explodují. Luciánský ha’tak nemá šanci vydržet explozi takové kalibru a rozhodně ho tento výbuch naprosto zničí.“

Arden:“Dobrá, generále. Dejme tomu, že tento plán vyjde, ale co naše planeta. Jak hodláte ubránit naši planetu?“

O’Neill: “Zase správná otázka! Tentokrát to již nepůjde tak hladce, jelikož nejsme schopni dopravit na vaši oběžnou dráhu naše miny, budeme muset bojovat, ale i tak to nebude bezhlavá bitva. Pošleme sem všechny lodě, které máme k dispozici a od Vás očekáváme to samé.“

Arden: “Samozřejmě. Většina naší flotily je již připravena a ta co není, brzy dorazí a připojí se k ostatním.“

O’Neill: “Super! Jsem rád, že si rozumíme, ale teď k našemu plánu. Všechy naše lodě schováme za váš měsíc. Použijeme pár našich tři sta dvojek, které nalákají luciánskou flotilu do oblasti měsíce. Tam již budou čekat naše jaderné hlavice, které ve správný okamžik odpálíme a způsobíme tak útočícím lodím masivní škody, díky kterým již nebude problém spojenou silou našich bitevníků a vašich plavidel zlikvidovat zbylé nepřátelské kontakty.“

Arden: “Generále, musím říci, že jste mě opravdu překvapil. Váš plán je úchvatný. Pokud již nikdo nechce nic dodat, rozpustil bych toto shromáždění a doporučil Vám, abyste se vrátili na Zem a doladili poslední mouchy před bitvou.“

Mléčná dráha, Země, O 3 dny později

Celá oběžná dráha kolem Země byla již hustě zaminovaná. Dálkové senzory v SGC již odhalily luciánskou flotilu, která se blížila k planetě jaffů. Přesně tak, jak generál O’Neill předpokládal. To vše hrálo pozemskému plánu do karet. Z hyperprostoru vystoupily dva jaffské ha’taky v doprovodu čtyř al’keshů. To byla pomoc, kterou si generál O’Neill od jaffů vyžádal. Osmnáct strojů třídy 302 se odlepilo ze základny Petterson a začalo si drát cestu atmosférou, až na oběžnou dráhu modré planety. Tam se zařadily stejně jako jaffská plavidla za Měsíc, kde měli vyčkat na příchod luciánské flotily. Jaffa, který velel lodím, které přiletěly k Zemi, si vyžádal ovládací rozhraní pro vesmírné miny. Generál Landry nejprve nesouhlasil, ale nakonec byl přitlačen ke zdi, a tak neměl jinou možnost než souhlasit. Jeden z techniků, co byli v SGC v pohotovosti se transportoval na jeden z jaffských ha’taků
a přinesl s sebou malý notebook, kterým se dalo vše ovládat. Nainstaloval rozhraní a naučil posádku, jak se zařízením zacházet. Poté se nechal transportovat zpátky do SGC.

Všechna pozemská plavidla byla již na cestě k planetě Aronus, k jaffské domovské planetě, kde se měla do několika hodin strhnout ukrutná vřava, kterou se chystaly svést dvě znepřátelené strany. Byla to pozemsko-jaffská aliance a Luciáni. Za pár hodin vystoupily nablýskané pozemské bitevníky z hyperprostorového tunelu a nabíraly kurz k měsíci planety. Postupně se k početné flotile jaffských ha’taků a al’keshů připojil i Daedalus, Korolev, Odyssea a Sun-Tzu. Z Daedala byly vypuštěny tři F-
302ky, které zpoza měsíce doletěly na pozici, kde měly podle asgardského jádra vystupovat luciánské lodě z hyperprostoru. U Aronusu byl prozatím klid. Podobné to rozhodně nebylo na stanovišti Beta a na dalších mimozemských základnách, kde se již schylovalo k boji. Každá základna byla naštěstí na útok Luciánů velmi dobře připravena a díky dálkovým senzorům věděli všichni s předstihem, kolik lodí a v jaké formaci přiletí. Ve sluneční soustavě, kde se nacházelo stanoviště Beta, vystoupily ze zelenkavého hyperprostorového okna tři luciánské mateřské lodě. Neváhaly ani vteřinu a začaly se přesouvat k planetě, která byla jejich cílem. Lodě použily podsvětelné motory a za několik málo minut se dopravily až na oběžnou dráhu stanoviště Beta. Senzorový důstojník, který obsluhoval pár ovládacích panelů na palubě jednoho z ha’taků začal skenovat planetu a brzy zahlásal, že senzory neodhalily žádné nepřátelské kontakty. Velitel plavidla se povýšeně pousmál a pravil:“Ti tau’riové, jsou tak směšní a ubozí. Jsou naprosto bezbranní a o naší přítomnosti nemají nejmenší ponětí. “ Když to dořekl, senzory na jeho lodi se málem zbláznily, jak hlasitě oznamovaly nové kontakty. Lodní důstojník se okamžitě obrátil na velitele a oznámil mu nově vyvíjející se situaci: “Pane, na senzorech máme dvacet kontaktů, rychle se přibližují, na dostřel budou za dvacet sekund.“

Velitel: “Cože?! Dvacet kontaktů?! Řekl jsi, že senzory jsou čisté!“

Důstojník: “Ano pane, byly čisté, ale ty kontakty se objevily z ničeho nic.“

Velitel: “Všichni jste tady neschopní! Nabijte vedlejší zbraně!“

Na druhé straně barikády byla situace výrazně klidnější. V kokpitu jednoho z letounů se ozval hlas velícího důstojníka Clarka: “Mitchelle, tady velící, vypadá to dobře, jsou překvapení, ale už nabily zbraně, takže si dávejte pozor.“

Mitchell: “Rozumím, velící. Mitchell konec.“

Clark: “Hodně štěstí a dobrý lov.“

Ano, velitelem celé úderné skupiny tři sta dvojek byl právě Cameron Mitchell, který byl na tuto situaci povolán z SGC.

Mitchell:“Máme tam tři ha’taky. Chceme sundat pěkně jeden po druhém. Označuji ha’tak, na který se zaměříme.“

Plukovník se jednoduše dotknul ikony, která na senzorovém displeji znázorňovala ha’tak, který měl být zničen jako první a všem pilotům se požadované informace zobrazily na jejich informačních obrazovkách. Dříve než se celá eskorta dostala na dostřel svých raket, museli všichni piloti začít provádět se svými stroji nepředvídatelné kousky, jelikož se museli vyhnout desítkám zlatavých energetických pulzů, které se nekompromisní rychlostí hnaly k jejich pozici. Bodová obrana luciánských plavidel nebyla tak kvalitní, jako třeba pozemská, takže se všech dvacet pilotů dokázalo prokousat spletí ohromných pulzů. Hned jak byli stíhači na dostřel, vypálilo prvních pět strojů po dvou raketách a pro štíty prvního z ha’taků to nebylo nijak zvláště příjemné. Ze stoprocentního nabití klesly na jedenáct procent a toho využila další skupina pilotů. Vyhnuli se několika střelám, provedli ostrou otočku vlevo, a když měli volný výhled, vypálili další smrtící salvu. Štíty první mateřské lodi zlověstně zablikaly a nakonec zkolabovaly úplně.

Mitchell:“Dobrá práce, ode všech. Už zbývají jen dva. Používejte stejnou taktiku a vše půjde hladce.“

Doporučení plukovníka Mitchella bohužel nebylo uposlechnuto. Pět stíhaček se oddělilo od skupiny a snažily se spustit rakety na štít jednoho z ha’taků. Bohužel nedávali dostatečný pozor a vletěli přímo do třech energetických pulzů, které vyletěly ze zbraňových baterií luciánského ha’taku. Všech pět tři sta dvojek bylo okamžitě zničeno, a aby to nebylo málo, zbylé dva ha’taky vypustily kluzáky. Pozemské stroje byly v lehké početní nevýhodě, avšak jejich množstevní deficit vyvažovaly schopnosti pilotů i jejich strojů. Deset tři sta dvojek na sebe navázalo sedmnáct kluzáků a zbylých pět tři sta dvojek si poradilo se třemi kluzáky, které zůstaly pozadu, a tak mohly bez nebezpečí napadení zaútočit na ha’taky. Tak se také stalo, piloti vypálili do mírně oslabených štítů osm raket, kdy posledním třem již v cestě nebránil energetický štít, a tak uvolnily energii z výbuchu do trupu lodi a to způsobilo její zničení. Na druhém bitevním poli se misky vah mírně převažovaly na stranu pozemkých jednotek. Eskorta sice ztratila čtyři stíhačky, ale zbylé si díky novým energetickým kanónům poradily s dotěrnými kluzáky a vydaly se směrem k výchozí pozici, na které už zbýval pouze jeden ha’tak. Když se stíhačky vrátily, jejich senzory nenalezly žádné spřátelené stroje. Piloti mohli pouze zahlédnout osm zelených světel, které vylétly z povrchu, prošly štítem ha’taku jako horký nůž máslem a roztrhaly ho na desítky velikých kusů.

Clark: “Plukovníku Mitchelle, tady Clark. Moc se Vám nevedlo, a tak jsme museli sundat poslední ha’tak z oběžné dráhy sami.“

Hegris: “Plukovníku, plukovníka Mitchella sestřelili. Ztratili jsme s ním kontakt.“

Mléčná dráha, Aronus

Vše již bylo připraveno. Celá pozemsko-jaffská flotila byla skrytá za tamním měsícem a senzory hlásily příchozí kontakty. Bylo opravdu ohromné, jak rozsáhlou flotilu dokázali Luciáni shromáždit. Podle asgardských senzorů na pozemských plavidlech se k Aronusu blížilo třicet ha’taků a minimálně dvacet al’keshů. Za hodinu začala luciánská flotila vystupovat z hyperprostoru. První ha’taky okamžitě zachytily skupinku F tři sta dvojek, které sloužily jako návnada. Piloti pozemských stíhaček vystřelili po prvním vystupujícím ha’taku šest raket, které vyčerpaly jeho štít. Ihned poté se daly na úprk. S motory na maximální výkon byly stíhačky rychlejší než ha’taky a al’keshe, a tak plán prozatím vycházel tak, jak měl. Luciánská flotila pronásledovala prchající stíhače a s pocitem ohromné zloby po nich pálili tak moc, jak jen to bylo možné. Stíhači doletěli bez ztrát až k měsíci, kde již čekala obranná flotila. Luciánské ha’taky doletěly do oblasti za měsícem a v tu ránu byly obklíčeny pozemsko-jaffskou flotilou. Útočníci byli dokonale překvapeni. Pozemské tři sta čtyřky transportovaly do oblasti luciánských lodí čtyři jaderné hlavice. Přesně tak, jak bylo zamýšleno. Tento čin byl prvním a dalo by se říci, že i posledním krokem k poražení útočné flotily, jelikož extrémní výbuchy hlavic, které již byly částečně obohaceny antickou zbraňovou plazmou, vymazaly z luciánských řad všechny al’keshe a nejednomu ha’taku vážně nebo i zcela oslabily štíty. Po tomto kroku následoval krok druhý, který byl pro bezmocné pyramidové lodě minimálně tak zkázonosný, jako ten první. Asgardské transportní paprsky zhmotnily mezi poškozené lodě další hlavice, které vyprovodily ze hry aspoň osm luciánských
ha’taků. V pozemských silech již nezbývaly žádné zbraně podobného kalibru, a tak se přešlo na třetí část plánu. Na starý dobrý a osvědčený boj. Luciánská flotila byla tak ochromená, že z jejich plavidel nevyletěl jediný výstřel. Toho využila početná jaffská skupina mateřských lodí, hned v závěsu za pozemskými bitevníky. Z jejich zbraňových baterií začaly létat výstřely jeden za druhým. Luciáni již opětovali palbu do jaffských lodí, avšak bohužel pro ně se jejich štíty nenechaly dlouho prosit a kolabovaly jeden po druhém. Nakonec se početná a odhodlaná luciánská flotila sesypala jako domeček z karet. Hlavice mark III, asgardské plazmové paprsky a jaffská energetická děla roznášely zkázu na všechna luciánská plavidla. Oslabené štíty byly vyčerpávány, poškozené trupy ničeny. Tento boj by se dal přirovnat k masakru. Na straně Luciánské aliance byla zničena značná část flotily a zemřely stovky lidí, na straně pozemsko-jaffské aliance nedošlo k jedině ztrátě a Luciáni se znovu přesvědčili o tom, že proti pozemské síle těžko mohou vyrukovat s něčím účinnějším.

Pegas, P4R-227,

Vše již bylo připraveno k odletu na nový domov Atlantidy a Milenie. Rodney se ujistil, že hypermotory budou náležitě fungovat a vytvořil sofistikovaný program, který dovolil Milenii vstoupit do hyperprostoru i s jedním ZPM. Rodneyho replikátorský program opravil vše, co se dalo a Sheppard jakožto nový velitel a nejvyšší vojenský důstojník nařídil celkový a důkladný průzkum nového klenotu, který se měl do hodiny vznést spolu s Atlantidou na oběžnou dráhu. Tak se také stalo. Země se začala mohutně třást a Sheppard v křesle Atlantidy a Beckett v křesle Milenie vznesli obě města na oběžnou dráhu. Pro pozorovatele by to byl zážitek na celý život. Obě dvě města se vznesla na oběžnou dráhu a nakonec vystoupila do hyperprostoru.

Mléčná dráha, Země

Luciánská flotila se pomalu ale jistě přibližovala k Zemi. Senzory v SGC již nepřátelskou aktivitu zaznamenaly a hlásaly patnáct ha’taků přibližujících se k Zemi. Generálu O’Neillovi se zdálo velice divné, možná až podezřelé, že Luciáni poslali k Zemi méně lodí, než k Aronusu. Vesmírné miny byli již připravené. V jedné z technických místností sedělo u ovládacích počítačů několik techniků, na které dohlíželi oba generálové. Jednotka složená ze dvou jaffských ha’taků, čtyř al’keshů a pěti F-302 se skrývala za Měsícem. Všichni již byli připraveni a ne jednomu vojákovi v SGC tuhla krev v žilách. Za padesát minut začala luciánská flotila vystupovat z hyperprostoru. Technik, který ovládal první hrstku min, na nic nečekal a nasměroval je na první ha’taky. Miny doletěly fázově posunuté až do útrob ha’taků, kde se přesunuly do našeho prostoru a explodovaly. První dva ha’taky byly ze hry. Poté se stala věc, které se divili snad všichni v SGC. Jeden z luciánských ha’taků navázal komunikaci s jaffskou lodí, která hlídkovala za měsícem. Citlivé senzory na to určené komunikaci zaznamenaly, avšak nedokázaly ji rozšifrovat a poskytnout tak audio či video. Generálu O’Neillovi jakožto nejzkušenější osobě ohledně hvězdné brány se to zdálo velice podezřelé a tušil zradu. V tu ránu se mu jeho domněnka potvrdila. Nad minami někdo převzal plnou kontrolu a poslal pět min do oblasti za měsícem.

O’Neill:“Všem tři sta dvojkám, tady generál O’Neill, okamžitě se vzdalte od své pozice. Máme tady kód alfa, charlie sedm.“

Osbourne: “Rozumím, vzdalujeme se.“
Bohužel pro piloty, vše bylo marné. Hned jak vyletěli z oblasti za měsícem, zaměřily je zbraně všech třinácti ha’taků, které zbyly na oběžné dráze a to znamenalo okamžitý konec. Všechny stíhačky byly zničeny. Původně jaffské ha’taky se připojily k luciánské skupině, a tak doplnily původní počty. Zbylé byly přesunuty do naší fáze a začaly se přesouvat směrem k povrchu Země.

Landry: “Doktore Lee, získejte kontrolu nad těmi minami!“

Lee: “Nemohu, je to chráněno nadřazeným heslem. Trvalo by mně několik minut, než bych se dostal do systému a bojím se, že tolik času nemáme.“

O’Neill: “Přežijí miny průlet atmosférou?“

Lee: “Rozhodně, zkonstruovali jsme je tak, aby těmto vlivům odolávaly.“

O’Neill: “Ty miny se nesmí dostat no naší atmosféry. Stačilo by, kdyby explodovaly tam. Znamenalo by to katastrofu takového rozsahu, který si ani nedokážete představit.“

Lee: “Já vím, pane, ale nemohu nic dělat.“

O’Neill: “A co ta rušička?“

Lee: “Jaká?“

O’Neill: “No přece ta rušička maskování, na které Carterová pracovala. Sama mně říkala, že by se dala využít i na rušení fázového posunu.“

Lee: “Ano! Přišel jste na to, generále. To by mohlo vyjít. Aktivuji rušičku.“

Miny již zahajovaly sestup do atmosféry, když z SGC se začala šířit masivní rušivá vlna, která se za malý okamžik vydrápala až do výšky min a okamžitě je deaktivovala. Luciáni ztratily nad minami kontrolu, avšak kulaté předměty s průměrem přibližně jako kolo od nákladního vozu se bezvládně řítily do obydlených oblastí USA. Když Luciáni zjistili, že ztratili nad minami kontrolu, uskupily se do formace nad Zemí a z jejich zbraňových baterií se začaly snášet první energetické pulzy na povrch planety.

Pokračování příště!

Uvítám veškerou kritiku...

Hezkej díl ale nenapsal si tady něco špatně

se zařadily stejně jako luciánská plavidla za Měsíc, kde měli vyčkat na příchod luciánské flotily. Jaffa, který velel

Nice. Předně musím pochválit vylepšení stíhaček. Really good. Jde vidě, že se z té antické plazmy snažíš vytřískat maximum.
Dále. Proti té mině bych nechtěl útočit. Z ničeho nic a najednou je mi objeví na můstku. A co pak...?
Jen mě trochu zarazilo, proč jim O'Neill nechal ovládání min. Už z toho by mi bylo jasné, že něco čují.
Na závěr bych jen dodal, že mě zajímá, jak to dopadne. Jestli bude Země obsazena nebo přiletí posily nebo jestli se nějak ubání.

Díl je opravdu povedený! [ zaujal mě nápad s minami a upgrade stíhaček ]. Jen by mě zajímalo, kdy se dozvíme, co se stalo s Carterovou? Doufám, že to nechceš nechat vyplynout do prázdna?!

Tak pro nedočkavce

Toto je spoiler!!!:

Osud Carterové rozhodně ještě není spečetěn.

[Dragon]

SPeeDy píše:

No jinak díky za to vysvětlení. Kolikrát mně to hrozně vrtalo hlavou

sám jsem v tom hodně dlouho tápal, jsem to hledal hodně dlouho abych to mohl později uplatnit ve svých povídkách (a hlavně v projektu "X" ). nejhorší bylo, že když už člověk něco našel, tak ne vždy to bylo napsáno pro bl**e

Jinak nezapomínej, pokud se vrátíš zpět v čase s tím, že něco změníš a poté budeš cestovat zpět do budoucnosti (do své přítomnosti), tak musíš zabít sám sebe, jinak tam budeš dvakrát... takže zabít a nahradit

To máš pravdu ale řekněme že bys zabil svého dědu tak už by ses vlastně nesměl vrátit protože by byli dvě možnosti buďto by ses okamžitě po návratu rozplinul ale větší pravděpodobnost by byla že bys neměl rodinu barák prostě nic protože bys tam přestal existovat.A nebo by ses tam vůbec nevidal důvod nikdy by ses nenarodil.

Zajímavý díl, ale věřím, že ten další bude zajímavější.

Super díl těšim se na další

Zdravím,

Mám tady další díl. Tentokrát je mírně delší. Téměř 10 wordových A4. Doufám, že kvantita nezastínila kvalitu

19. Díl - Blesk z čistého nebe


Pegas, směrem k planetě Altera, hyperprostor

Milenia a Atlantida s Apollem pod štíty byly na cestě ke své nové planetě. Poklidným tempem se přesouvaly hyperprostorovým tunelem až k předem zadaným souřadnicím. Sheppard měl již s ovládáním města velké zkušenosti, a tak dokázal snížit spotřebu energie při letu hyperprostorem, zatímco doktor Beckett měl jiné starosti. Ten ovládal město podobných či větších rozměrů pouze dva krát, a tak se stoprocentně koncentroval, aby nezapříčinil žádnou katastrofu. Hyperprostorové motory na těchto „plavidlech“ byly velice výkonné, a tak dokázala Milenie v závěsu za Atlantidou doletět na novou planetu za pouhých deset hodin. Obě města vystoupila se vztyčenými štíty z hyperprostoru a začala si razit cestu atmosférou. Obě města se prokousaly dostatečně daleko, aby byly z vyhlídek a mol vidět oceán i rozmanitý zelený porost. Sheppard i Beckett nasměrovali města k oceánu, kde s nimi také přistáli. Sheppard jakožto nejvyšší vojenský důstojník a zároveň také nejpovolanější osoba se stal nepsaným vůdcem celé expedice. Vůdcování si užíval asi minutu, to právě ležel ve svém pohodlném atlantském pokoji s tradiční výzdobou. Když se zrovna chystal usnout, vyrušil ho jeden z vědců s malichernou žádostí. Od té doby se ani neposadil, avšak práce měl stále nad hlavu.

Mléčná dráha, Země

Deaktivované miny se nekontrolovatelnou rychlostí řítily na povrch planety, avšak co bylo nejhorší, byly okamžitě následovány energetickými pulzy ze zbraňových baterií luciánské flotily.

O’Neill:“Doktore Lee, kam dopadnou ty miny. Chci přesnou pozici! Hned!“

Lee: “Máme tady dvacet padajících min. Oblastí dopadu je Colorado, Nevada, Arizona a Utah. Všechny oblasti budou zasažené.“

O’Neill: “Okamžitě kontaktujte složky integrovaného záchranného systému tamních oblastí. Zvyšte stupeň ohrožení na bod tři, kontaktuje vlády Ruska, Číny, Francie a Velké Británie a doporučte jim to samé. Máme tady mimozemský útok!“
Na velké obrazovce, která se rozprostírala na pravé zdi místnosti, již ubíhaly poslední vteřiny do dopadu min, když v tom doktor Lee podal další zdrcující zprávu: “Luciáni zahájili palbu. Nejspíše nás chtějí vybombardovat z oběžné dráhy. Senzory také hlásí, že vypouštějí nákladní lodě.“

O’Neill: “Chci okamžitě všechny tři sta dvojky z Pettersona v atmosféře. Nesmíme dovolit průchod těch lodí. Kontaktujte Promethea, ať okamžitě zahájí útok plnou silou. Dále pošlete sub prostorovu zprávu na Odysseu. Ať se spolu se zbylou flotilou neprodleně vrátí k Zemi.“

Generál O’Neill měl již ve zvyku čekat zradu, a tak neposlal k Aronusu všechnu dostupnou flotilu a nechal na oběžné dráze hlídkovat Promethea jako pojistku, který byl po celou dobu zamaskovaný a čekal na pravý okamžik k útoku. Stále zamaskovaný se přesunul na nejvýhodnější pozici, kde se již odmaskoval a ihned potom transportoval novou hlavici Mark X obohacenou o antickou zbraňovou plazmu do oblasti luciánských lodí. Bohužel efektivita výbuchu nebyla dostačující, jelikož lodě byly pravidelně rozprostřené, ale i tak tlaková vlna silně zatřásla několika ha’taky a mírně oslabila jejich štíty. Al’keshe, které byly mrštnější a podporovaly ha’taky se ihned zorientovaly, zaměřily se na Promethea a začaly zatěžovat jeho modro skvoucí štít energetickými pulzy, které šlehaly z otočných děl ze spodní části trupu. Major Mason, který měl na starosti zbraňové systémy, nezaváhal ani na zlomek sekundy. Stiskl pár tlačítek na hlavním ovládacím panelu a to způsobilo okamžitou aktivaci railgunových děl. Ta začala bez přestání zasypávat štíty ha’taků velice nepříjemnou střelbou. Projektily railgunů byly nově potaženy neutroniovým vláknem a do jejich jádra byla přidána malá neutroniová kapsle, která umocňovala účinek náboje. Zvýšení efektivity bylo viditelné. Stačilo pouze pár desítek přesně mířených střel a štíty al’keshe byly do mrtě vyčerpány. Poté následovala opravdu krátká dávka do jejich trupu, což znamenalo definitivní konec. Al’kesh buď explodoval následkem zásahu do energetických obvodů, nebo se rozletěl na desítky větších částí, které poletovaly jak kolem pozemského, tak kolem luciánských plavidel. Dvacet railgunových baterií si poradilo s příchozími luciánksými bombardéry téměř okamžitě a bez větší ztráty na nabitých štítech. Po odstranění méně schopného a mocného nepřítele se objevil další, tentokrát problematičtější. Byla to patnácti členná skupina luciánských ha’taků, které si nebraly servítky a začaly zahlcovat světle modrý asgardský štít velkým, dalo by se říci extrémním množstvím energetických pulzů, které již pro Prometheuv štít nebyly tak neškodné, jako výboje z al’keshů. Na řadu teď přišel silnější kalibr, kterého se luciánské štíty obávaly nejvíce. Major Mason nabil asgardské paprskomety a neprodleně po nabití zahájil palbu. Úvodní salva paprsků poslaly do pekla první z nabízejících se ha’taků. Zbytek skupiny se začal přemisťovat na výhodnější pozice k palbě, která stále neutichala. Major Mason zaměřil další ha’tak a tentokrát stačily na jeho vyřazení pouze dva paprsky, kdy první ještě štít částečně zadržel, avšak druhý téměř bez odporu prošel oslabeným štítem a způsobil pyramidovému trupu značné poškození, které nakonec vedlo k jeho zničení. Převaha Luciánů se již snížila, Prometheus dokázal za malý okamžik snížit nepoměr na „pouhých“ jedna ku třinácti. Kormidelník Robert Smith využil současné situace, rozžhavil podsvětelný pohon a vzdálil se od skupiny třinácti lodí, které bez přestání zatěžovaly štít, který byl bohužel pro početnější eskadru napájen pomocí ZPM, které bylo v současné době na hranici čtyřiceti procent. Neutuchající palba se na chvíli zmírnila, jelikož se Prometheus dostatečně vzdálil od dotírající skupiny. To dalo kormidelníkovi Smithovi dostatek času na taktickou otočku, čehož okamžitě využil major Mason. Oba dva pracovali jako dobře namazaný stroj. Při náletu na luciánské lodě se z raketových sil začaly hnát čtyři plazmou obohacené rakety typu Mark X. Jejichž ničivý účinek byl vážně obrovský. Hlavice dopadly na štíty tří ha’taků, kdy jeden ze „šťastlivců“ byl odměněn dokonce dvěma raketami. Nejzatíženější ha’tak pod náporem hlavic explodoval a návazné výbuchy poté udělaly své. Zbylé zasažené ha’taky se odporoučely za malou chvíli také. Pět ha’taků bylo mimo hru, avšak deset jich stále zbývalo. Prometheus udělal nálet na oddělenou skupinu ha’taků. Zbraňové baterie pálily o sto šest. Jeden paprsek za druhým rychlostí blesku protínal
vzdálenost mezi Prometheem a luciánským ha’takem. Paprsky dopadaly na štíty a vytvářely ničivé škody. Další dva ha’taky byly „out“. To už bohužel energie v ZPM klesla na 15%. Asgardské
ergetické jádro bylo na hranici šedesáti procent, ale zdaleka nemělo takový energetický výkon jako ZPM. Energie z naquadahových generátorů sloužila spíše jako podpora a její hlavní funkce tkvěla v energetickém zásobování motorů a zbraní. Prometheuv štít byl bez přestávek zásobován energií, kterou hned v zápětí odčerpávaly zlatavé energetické pulzy, které se rodily ve zbraňových bateriích luciánských lodí. Plukovník Fletcher, velitel Promethea, se konečně po deseti minutách bitvy rozhoupal k rozhodnutí, které by mohlo výrazně zlepšit jejich situaci, ale také velmi zhoršit. Nařídil použít miny, které byly uskladněné v hangárech pro případ nouze. Na oběžné dráze se při invazi Luciánů moc neosvědčily, avšak bitva se nevyvíjela zrovna podle jejich představ. Nu, není se čemu divit, takto početné flotile se jediná loď vyrovnat nemůže. Plukovník Fletcher nařídil připravit miny, zatímco Prometheus nalétával na již méně početnou, avšak stále silnou a odhodlanou luciánskou údernou skupinu. Na můstku, ve strojovně, ba dokonce i v energetické místnosti začaly s postupem času vylétávat z energetických obvodů jiskry, což byl důkaz toho, že štít již dlouho odolávat nebude. Prometheus se začal natáčet a nalétávat na skupinu, když byl v ideální pozici, byly z hangárů vypuštěny dvě fázově posunuté miny. Byly nastavené tak, aby zaútočily na nejbližší cíl, a tak nemeškaly ani vteřinu a začaly se přesouvat k prvním ha’takům. Než se stačili Luciáni vzpamatovat a zaznamenat, že na bitevním poli je o dva hráče více, miny se posunuly zpátky do naší fáze a explodovaly přímo v útrobách dvou ha’taků. Vždy když se Prometheus vzdaloval od luciánské skupiny, byly jeho štíty zatěžovány výhradně zezadu, což se nakonec muselo projevit. Pulz za pulzem dopadal na zadní štít, když se najednou z ocasní části lodi ozval ohlušující výbuch.

Fletcher:“Co to bylo?!“

Mason: “Pane, mám hlášení z paluby jedenáct, sektor 3A. Došlo tam k výbuchu.“

Fletcher: “K výbuchu? Jak je to možné?“

Mason: “Nevím, pane. Shromažďuji další informace.“

Fletcher: “Jak jsou na tom štíty?“

Mason: “V ZPM je pouze osm procent energie, asgardské jádro je na čtyřiceti.“

Fletcher: “Rozumím. Pošlete tam opravářský tým, ať zajistí oblast a zjistí škody. Pokračujte v palbě dle libosti, připravte všechny hlavice mark X k transportu a nabijte raketová sila.“

Mason: “Ano pane, provedu. Už mám bližší informace o tom výbuchu. Byl to jeden z emitorů štítu. Neunesl takové zatížení, vznítil se a nakonec explodoval. Štíty v zadní části lodi jsou teď téměř neefektivní.“

Fletcher: ““Rozumím. Smithe, otočte loď a snažte se držet její záď mimo dosah luciánských zbraní.

Mason: “Pane, štíty začínají selhávat.“

Fletcher: “Transportuje veškerou posádku do SGC, tuhle bitvu nemůžeme vyhrát, ale nemůžeme se vzdát. Nastavte kolizní kurz se skupinou ha’taků, až budeme na dosah transportu, přeneste do oblasti
všechny hlavice mark X. Vypusťte z raketových sil všechny hlavice. Zapněte autodestrukci a nastavte ji na patnáct sekund.“

Mason: “Hotovo, pane.“

Fletcher: “Teď odejděte, transportujte se do SGC.“

Smith: “Ne, pane. Zůstaneme tady s Vámi.“

Fletcher: “Ne! Já Vás nežádám, to je rozkaz!“

Smith: “Ano, pane.“

Oba dva pohltilo bílé světlo, které typicky rozzářilo můstek a zhmotnilo je v SGC. Mezitím hlavice mark X dorazily ke svým cílům a na štítech ha’taků začaly rozkvétat mohutné exploze. Prometheus dorazil na transportní vzdálenost, a tak mohl plukovník Fletcher přenést do oblasti luciánských lodí všechny zbylé hlavice typu mark X. To co hlavice na bitevním poli vytvořily, byla naprostá zkáza. Ohromné množství tlakových vln a neskutečně silných explozí. Senzory na obou stranách byly naprosto slepé, avšak luciánské zaměřovací systémy stále fungovaly. Prometheus schytal pár posledních ran do štítů, které pár krát problikly a nakonec skonaly zcela. Pozemské plavidlo se bezhlavě řítilo proti těm luciánským. Energetické pulzy se tentokrát nezastavovaly o dříve neprostupný štít, ale zakusovaly se do triniového plátování na pozemské tři sta čtyřce. Když byl Prometheus dost blízko, aktivoval plukovník Fletcher autodestrukci a s posledním nádechem zlikvidoval zbylé luciánské lodě.

Mléčná dráha, Země, O 30 minut dříve

Dvacet objektů procházelo atmosférou a přesně podle předpovědi směřovaly do hustě obydlených oblastí. Doktor Lee se marně snažil dostat k ovládání min, které již dokončily průchod atmosférou. Tento den, jako každý jiný proudilo ve vzdušném prostoru nad USA mnoho dopravních letadel. Všechna letiště byla již informována, avšak než se zpráva dostala tam, kam měla, bylo již pozdě. Boeing 747, který se měl v 15:40 odlepit od vzletové runwaye v Coloradském letišti, byl tím, ke kterému se zpráva nedostala. Letadlo s pěti sty cestujícími vzletělo s dvouminutovým zpožděním z letiště a začalo nabírat výšku, když v tom těsně vedle něj proletěl ohromný objekt. Piloti letadla ho popisovali jako obrovskou kouli, která se řítila z oblohy. Letadlo již dostalo od velení zprávu o hrozícím nebezpečí, ale bylo pozdě. Stroj se již vznesl a manévrovat se sedmdesáti šesti metrovým kolosem nebylo zrovna jednoduché. Piloti se sice bystře reagovali a začali letadlo směrovat na nejbližší letiště, avšak smůla se jim dnes lepila na paty. Tím, že změnili směr letu, se dostali přímo pod padající minu, o které neměli tušení. Mina se rozplácla o trup letadla, pro které to byla konečná. Ovládání letadla začalo selhávat a nakonec se vytratilo úplně. Několik desítek pasažérů zemřelo hned při nárazu miny, avšak většina stále žila. Bohužel pro ně to nebyla žádná výhra, jelikož zažívali neskutečné utrpení. Vše co v letadle nebylo přišroubované, létalo vzduchem, protože mina vytvořila průrvu v trupu, kterou se do všech palub letadla hnal ledový vzduch. Ti co měli štěstí, si stihli nasadit
dýchací masky. Jiní buď zemřeli na udušení, nebo je zasáhl nějaký uvolněný předmět. Piloti nakonec ztratili kontrolu a letadlo se začalo řítit zpátky na povrch.

Mléčná dráha, Země, SGC

Lee:“Pane, miny již prošly atmosférou. Na povrch dopadnou za deset vteřin.“

O’Neill: “Jak to vypadá s luciánským výsadkem?“

Lee: “Všechny tři sta dvojky jsou již v atmosféře a jsou připraveny na přílet nákladních lodí.“

O’Neill: “A Prometheus?“

Doktor Lee již otevřel ústa a chystal se k odpovědi, když miny začaly dopadat na povrch. Téměř každý občan USA pocítil následky dopadu. Skleničky a knihy v policích se zatřásly. Bylo to zlé. Pár sekund po výbuchu se v SGC začaly hromadit zprávy o ničivých účincích dopadu min.

Lee:“Máme hlášení o dopadu min. Několik nemocnic v Utahu a Arizoně je těžce poškozeno. Centrální letiště v Colorado Springs dostalo dva přímé zásahy. Dostáváme hlášení o všeobecném chaosu a dopravních zácpách. Hlavní tah do New Yorku byl naprosto odstřižen. Bylo zdevastováno velké množství telefonních a internetových sítí. Dvacet procent Arizony a Utahu je bez elektřiny.“

Landry:“A co to bombardování? Schytali jsme nějaký zásah?“

Lee: “My ne, ale japonská námořní flotila. Ztratila tři letadlové lodě a několik bitevních křižníků.“

O’Neill: “Hanku, na chvíli to tady budeš muset zvládnout sám. Já musím vytočit Bílý dům a zařídit, aby to Japonsko nebralo jako válečný akt z jakékoli strany.“

Lee: “Generále, máme tu další problém.“

Landry: “Co se děje, doktore? Mluvte!“

Lee: “Jedna z min zasáhla dopravní letadlo, které omylem vzletělo.“

Landry: “Panebože, to je katastrofa. Kolik lidí bylo na palubě?“

Lee: “Spoustu, pane, ale o to mně nejde. Piloti ztratili řízení a letadlo se teď řítí zpátky na zem.“

Landry: “Kam přesně?“

Lee: “Přímo na Cheyennskou horu. Pokud to letadlo do hory narazí, bude to mít nedozírné následky.“

Landry: “O jak velkou katastrofu by šlo?“

Lee: “Hora by se nejspíše začala sypat a nakonec by se zhroutila. Zbyly byt tisíce tun kamení a hlíny.“

Landry:“Nesmíme dovolit, aby se to letadlo dostalo tak daleko. Můžete přenést pasažéry?“

Lee: “Negativní, letí příliš rychle a nemohu určit správné známky života. Jsou ztracení.“

Landry: “Doktore, vymyslete jak tu situaci vyřešit a podejte mně informace o invazi luciánských nákladních lodí a o stavu na oběžné dráze.“

Lee: “Prometheus zničil již šest ha’taků. Nákladní lodě nejspíše vyčkávají, protože je naše senzory zaznamenaly nad Evropou, ale stále na oběžné dráze.“

Landry: “Kéž by je zvládl zničit všechny.“

Lee: “Mám to! Už vím, jak odklonit od SGC ten boxing.“

Landry: “Jak?“

Lee: “Může základna v Nellisu postrádat jedu F302?“

Landry: “Jednu nejspíše ano.“

Lee: “Výborně! Ať čeká na kolizní dráze s tím letadlem.“

Landry: “Doktore, to není moc dobrý plán. Nebo má ještě nějaké pokračování?“

Lee: ““Ano, jistěže má. Až se letadlo dostatečně přiblíží, otevře F302 dostatečně velké hyperprostorvé okno na to, aby do něj letadlo vletělo a proletělo tak planetou.

Landry:“Dobrá doktore, proveďte to tak, ale rychle! Nemáte moc času“

Doktor Lee kontaktoval pohotovostní letku na základně v Nellisu, odkud se asi za půl minuty vznesla jediná tři sta dvojka. Její pilot nastavil kurz k SGC. Na svou pozici doletěl asi za minutu a to už se mu v kokpitu začaly ozývat varovné signály, které upozorňovaly na blížící se objekt. Doktor Lee stihl pilotovi po cestě naštěstí všechno vysvětlit. Ohromný kolos se za pár okamžiků opravdu zjevil v celé své „kráse“. Měl potrhaný trup a levé křídlo bylo poškozené. Pilotovi F 302ky bušilo srdce jako o závod, jelikož jediná chyba by mohla znamenat katastrofu. Pilot byl naštěstí skvěle vycvičený, a tak situaci zvládl na výbornou. Když se boeing přiblížil, stiskl tlačítko, na kterém měl již dlouhou dobu připravený svůj ukazovák a otevřel hyperprostorové okno, do kterého skočil nejen on, ale i několikrát větší dopravní letadlo. Bohužel pro pasažéry na palubě trup letadla nevydržel krátký let hyperprostorem a letadlo se rozletělo na několik částí. A aby té smůly nebylo málo, jeden velký úlomek se vymrštil z křídelní oblasti a zasáhl tři sta dvojku do hyperprostorového motoru. Ten se přetížil a donutil k explozi i plazmový generátor, což mělo za následek naprosté roztrhání stíhačky a s tím spojenou smrt udatného pilota.

Lee:“Generále, vyšlo to. Letadlo na poslední chvíli zmizelo ze senzorů, ale nezachytil jsem na domluvené pozici F tři sta dvojku. Zaznamenal jsem pouze masivní výbuch vzdálený několik sekund letu hyperprostorem. Nejspíše tam došlo k nějakému problému.“

Landry: “Rozumím, ale s tou ztrátou se teď bohužel nemůžeme zabývat. Máme tady spoustu jiných starostí.“

V tom vešel do řídícího střediska generál O’Neill: “Co tady dělá posádka Promethea?“

Landry: “Co prosím?“

O’Neill: “Posádka Promethea, před chvíli se zhmotnili v patnáctém podlaží.“

Landry: “O tom nic nevím. Asi si budeme muset promluvit.“

O’Neill: “Já se o to postarám.“

Landry: “Ne Jacku, teď se zase vyměníme. Já se budu vyptávat a ty zachraňuj Zemi.“

Generál Landry se odebral z místnosti a šel si promluvit s posádkou Promethea, zatímco generál O’Neill zůstal v řídícím středisku.

O’Neill: “Jak to vypadá s těmi nákladními loděmi?“

Lee: “Právě se daly do pohybu, pane. Všechny F tři sta dvojky, které jste chtěl, již čekají na předem domluvené pozici.“

O’Neill: “Rozumím, podávejte mně bližší informace. Doufám, že si s nimi naši kluci poradí.“

Lee: “Pane, senzory zaznamenaly v nákladních lodích masivní množství naquadahu. Nejspíše ho chtějí odpálit na Zemi.“

O’Neill: “Informujte o tom piloty. Ať s tím počítají.“

Lee: “Pane, nákladní lodě sestupují do atmosféry.“

Mléčná dráha, Země, někde ve vzdušném prostoru nad Evropou

Nákladní lodě se prokousaly atmosférou a v tu chvíli byly pod palbou. Bylo jich asi deset. Lidské oko by je nikdy nemohlo spočítat, jelikož se vzdušným prostorem míhaly opravdu velikou rychlostí. Naneštěstí pro ně, pozemské stroje byly rychlejší a také obratnější. Dvacet pozemských stíhačů, proti modifikovaným luciánským nákladním lodím. Lodě byly tradičně vybaveny štítem a maskováním, avšak také tyčovými děly z kluzáků a jedním otočným kanónem z al’keshe. Luciáni ani nezkoušeli zapínat maskování, jelikož věděli, že pozemské senzory goualdské maskování dokážou odhalit. První tel’taky, které proletěly atmosférou, byly okamžitě zaměřeny a byly po nich vyslány rakety. První z tel’taků se vyhnul oběma raketám a pokračoval dále. Druhý neměl takové štěstí a hlavice zasáhla jeho štít. Ten nedokázal takový nápor vydržet a explodoval. Jeho trup následně rozmetaly nově namontované energetické kanóny. Pět tel’taků se oddělilo od skupiny a začalo směřovat k Zemi, kde nejspíše chtěli splnit svůj úkol. To už ale měli za chvostem osm pozemských stíhaček, které s nimi neměly slitování. Každá vypálila po jedné raketě, kdy úspěšnost výstřelu byla zhruba padesáti procentní. Čtyři hlavice zasáhly své cíle. Nákladní lodě zaznamenaly nepřátelské kontakty na svých šesti hodinách, a tak udělaly ostrou otočku a tím se dostaly do výhodnější pozice. Jeden z tel’taků aktivoval svůj otočný kanón a bez milosti sestřelil dvě tři sta dvojky, které měl na dosah zbraní. Původně nevýhodný poměr se teď snížil na šest ku pěti. Zbylé stíhačky se dokázaly pomocí efektivních manévrů vyhnout sestřelení. Poté to již byla hra na jednu branku. Kanóny na tři sta dvojkách nepřetržitě pálily do již oslabených štítů nákladních lodí, což byl pro pozemskou letku ideální scénář. Všech pět tel’taků bylo za okamžik posláno do věčných lovišť. Stíhačky, které tento boj přežily, se vrátily na původní bojiště, kde kupodivu vyhrávala luciánská aliance. Z původních dvanácti stíhaček teď zbývaly pouze čtyři. Luciánské tel’taky předčily pozemské stíhačky ve všech směrech. Zbylé tři sta dvojky potřebovaly podporu navrátivších se stíhaček jako sůl. Ty se okamžitě zapojily do boje a vyrovnaly nepoměr mezi pozemšťany a Luciány. Spojenou silou útočných hlavic a energetických děl dokázaly tři sta dvojky vyřadit i poslední tel’tak, který kladl odpor. Když stíhači dokončili svůj úkol, nabrali kurz k základně Nellis. Zanedbali ale jednu věc, která se nakonec mnoha lidem stala osudnou. Když byli pozemští a luciánští piloti zaměstnáni bitvou. Oddělila se jedna zamaskovaná nákladní loď od skupiny a začala sestupovat k povrchu. Dělala opatrné manévry, a tak nebyla odhalena. Když byly všechny pozemské stíhačky pryč, neměl pilot tel’taku důvod udržovat tichý režim. Vypnul maskování, nažhavil motory a plnou parou si to razil k povrchu. Zaměřil se na střední Evropu a za několik okamžiků měl nejvyšší středoevropské budovy téměř na dosah. Bezpečností systémy vzdušné obrany v Berlíně již zaznamenaly černého pasažéra, avšak bylo již pozdě. Pilot tel’taku aktivoval mohutnou naquadahovou bombu a odpálil ji přímo ve středu Evropy - v České republice.

Mléčná dráha, Země, SGC

Do řídícího střediska přiběhl celý udýchaný major Mason:“Plukovník Fletcher!“

Lee: “Co je s ním?“

Mason: “Prohráli jsme bitvu. Chce se obětovat. Transportujte ho.“

Lee: “Cože?“

Mason: “Neptejte se a proveďte!“

Lee: “Rozumím, zahajuji transport.“

Doktor Lee plukovníka Fletchera sice zaměřil, ale pozdě. Transportní paprsek ve velícím středisku nezhmotnil nic. Plukovník Fletcher byl nadobro ztracen.
Doktor Lee se po dalším tragickém okamžiku rozkoukal, pohlédl na senzory a jejich obraz mu aspoň mírně zlepšil náladu. Byly totiž čisté, na oběžné dráze již nesetrvávala žádná nepřátelská loď, bohužel ani přátelská.

Mléčná dráha, Země, SGC, O hodinu později

Ve všech zasažených oblastech se již pilně pracovalo na obnovení denního režimu, ale bylo to obtížné. Škody byly opravdu velké, ale to co se stalo v USA, nebylo nic ve srovnání s tím, co se stalo v desetimilionové Zemi ve středu Evropy. Výbuch atomové hlavice v Japonské Hirošimě byl proti této zkáze jako exploze granátu. Epicentrum výbuchu se nacházelo v oblasti jižní Moravy. Desítky humanitárních letadel. A záchranné složky ze všech sousedních zemí se sjížděly a slétávaly na pomoc České republice.
V SGC se ozval varovný tón. Byl to tón, který oznamoval nově příchozí nepřátelské kontakty. Seržant Harriman se rychlým pohybem odsunul od protějšího stolu a pomocí točící židle se přesunul k senzorové obrazovce, kde uviděl deset lodí třídy ha’tak, kterak se přibližují k Zemi. Vůbec tomu nerozuměl, a tak zavolal generála O’Neilla. Ten za okamžik přiběhl a začal se vyptávat:“Waltere, co se děje?“

Walter: “Pane, senzory ukazují deset nepřátelských kontaktů. Jsou to luciánské ha’taky. Budou tady do dvou hodin.“

O’Neill: “Luciáni poslali druhou vlnu jako pojistku. Bastardi jedni. Waltere, máme šanci se tomu ubránit sami?“

Walter: “Negativní, pane. Je jich příliš moc a my jsme dnes přišli o mnoho tři sta dvojek a nic víc už nemáme.“

O’Neill: “Za jak dlouho má dorazit naše flotila?“

Walter: “Za dvě a půl hodiny.“

O’Neill: “Pošlete urgentní subprostorovou zprávu na Odysseu a informujte je o nově příchozích kontaktech. Ať to udělají, jak chtějí, ale ať jsou tady dříve. Já se zatím spojím s generálním štábem letectva a pokusím se sehnat nějakou obranu.“
Mléčná dráha, Země, SGC, O 2 hodiny později

Na oběžnou dráhu byly pomocí asgardského transportu přepraveny poslední vesmírné miny. Tentokrát základní, bez fázového posunu. Měly explodovat hned, jak Luciáni vystoupí z hyperprostoru. To byla maximální obrana, kterou mohl generál O’Neill sehnat. Podle dřívějších informací již bylo jasné, že to pozemská flotila z Aronusu nestihne tak rychle, aby předstihla Luciány. Podle výpočtů bude muset Země čelit takto masivní přesile více než patnáct minut.
Za méně jak sedm minut začne luciánská flotila vystupovat z hyperprostoru. Miny se okamžitě aktivují a explodují. Pro nechráněné lodě to byl tvrdý oříšek. Trup goualdského ha’taku nemohl ani náhodou vydržet takový nápor, a tak explodoval. Podobný osud čekal i druhý ha’tak, avšak další lodě vystoupily až za další půl minutu. To už byly všechny miny po výbuchu a zbylých osm ha’taků provedlo bez problému výstup z hyperprostoru. Seřadily se na oběžné dráze a nabily zbraně, když v tom se stala věc, kterou nechápal ani jeden z šesti miliard lidí na Zemi. Z hyperprostorového tunelu nad Zemí vystoupil wraitský mateřský úl. Bylo evidentní, že to byl úl napájený modulem nulového bodu. Úl se okamžitě zaměřil na první nepřátelské kontakty, které jeho bystré senzory zaznamenaly. Byly to luciánské lodě. Ty taktéž zaznamenaly přítomnost nepřítele, otočily se o sto osmdesát stupňů a bez váhání zahájily palbu do wraitského úlu. Na peltaku velícího ha’taku panovala opravu nevídaná atmosféra:“Co je to za loď?!“

Důstojník: “Nevím, pane, ale je obrovská. Je opravdu obrovská. Nic takového jsem v životě neviděl. Ani senzory ji nedokážou rozpoznat.“

Velitel: “Palte po ní!“

Důstojník: “Ano, pane. Pálíme, co to jde, ale nezaznamenáváme žádné poškození. Je to až k nevíře.“

Wraitský kolos se pomalu přesunul na výhodnější pozici a nabil mohutné zbraňové baterie. Zanedlouho začaly z obrovských komor vylétávat extrémně velké energetické pulzy. Stačil jeden, maximálně dva a štít ha’taku byl vyčerpán. Takto jednostrannou bitvu snad Vesmír ještě nezažil. Wraitské monstrum likvidovalo jeden ha’tak za druhým, až nakonec nezbyl ani jeden. Lidé na Zemi v SGC vše bez vydání jediné hlásky sledovali a nestačili se divit. Když wraitské baterie skoncovaly i s posledním ha’takem, vytryskl z černoty vesmíru ohromný paprsek čisté energie a začal se zarývat do trupu wraitského „superúlu“. Netrvalo to ani pět vteřin a proud energie se ztratil. Za okamžik poté byl celý úl roztrhán na tisíce kusů.

Pokračování příště!

Komentujte, kritizujte

Hezký díl velice hezký ale co to mohlo být ne já vím ale řikat to nebudu.ale to by tam musela být maskovaná loď a nebo to byli .......é .

Jako vždy byl díl pěkný, ale nějak se mi už nelíbí, jak ČR schytá vždy nějakou pohromu

díl byl super dlouhý zajímavý atd. jen by hataky nikdy neoslabili žádné ZPM o tolik procent na to prostě nemají dost silné zbraně samozřejmě by lod zničili ale bez takového vyčerpání ZPM.

Děkuji všem za komentáře. Jsem rád, že těm z Vás, co příběh četli se líbil

mynymony: Patnáct ha'taků na jedinou loď. A to ještě nevíme, kolik z nich bylo upravených Anubisem.