STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

vypadá to dost dobře,tento díl se mi zdál o něco klidnější než ostatní ze série,celkově ale nemůžu jinak než opět pochválit pokud teda opomenu jazykovou korekci která opravdu chybí,jen tak dál a těším se na další díl

Díky za přispění a pochvalu...
Tento díl opravdu měl být klidnější a oproti předposlednímu a ještě tomu předtím určitě snad bude i zbytek, i když se toho zase stane trochu víc než v tomto díle, kde se mi prostě ta větší akce už nevešla i přes délku tohoto dílu. No a ta korekce nejspíš příjde koncem týdne, tentokrát jsem epizodu zveřejnil bez ní, protože jsem se styděl za tak dlouhou prodlevu a řekl sem si, že to šlo i bez ní, takže to snad jednou přežijete...
No a další díl tu se štěstím bude někdy spíše příští týden, bude zase záležet na škole, ale myslím si, že na chvíli mám teď největší vypětí za sebou...

EDIT: Tak si můžete užít verzi s korekcí od DarkLive...

jo, tohle byl myslím povedený díl, takže doporučuju

Díky za názor a doporučení...

------------------------------

Zdravím všechny...
Ještě do téhoř příspěvku dodávám instruktáž k dalšímu dílu:
A tedy, že jsem ho konečně dopsal a házím ho sem v příštím příspěvku kvůli znakovému omezení (kdo vymyslel ten limit 60 000 znaků? ).
Přeji trpělivost ke čtení a pěkné počtení, k čemuž také dodávám omluvu za zpoždění, ale stále stejné okolnosti mi nedovolují vše dokončovat v termínech, jaké bych si představoval, navíc příběh je teď podle mě docela složitý a mě často zabere víc času na to ho vymyslet a pak ještě sepsat...

No, dost keců a máte to tady!

STARGATE - 24 hodin
1x20 Ultimátum (Ultimatum)

Následující události se odehrávají mezi 01:00 a 02:00 hodinou raní Greenwichského času (ZULU).

01:00 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Las Vegas, Zátaras před kasinem Oceánie

Celkem dlouhou dobu čekání před jmenovaným kasinem z ničeho nic přerušila kolona tří černých amerických jakoby vládních vozidel s tmavými skly a tlustými gumami. Ty přijely až k policejnímu zátarasu dvou vozů, mezi nimiž byla známá pruhovaná páska. Jeden policista okamžitě přistoupil k řidiči toho prvního a po chvilce hovoru těch dvou se dodávky daly znovu do pohybu a dostaly se na místa, kde předtím stála jiná policejní auta. Z onoho prvního vozu vystoupil jeden muž kolem čtyřicítky až padesátky s trochu našedivělými vlasy, který komandoval dva muže, kteří z kufru auta vyndávali nějaký kufřík. Z dvou ostatních aut vystoupili vesměs docela akčně odění muži, kterých bylo dohromady osm, a jejich výzbroj obsahovala hlavně pistole ale i brokovnice, ačkoliv tento spíše zápor bohatě vynahradila výstroj, která se rovnala lepší policejní jednotce.
Brooks je spolu s jejich postarším velitelem zamračeně sledoval, až došli k němu a dvěma ke kasinu namířeným policejním autům. Muž oděný v drahém obleku, jenž stál v čele skupinky, se pozdravil s policisty a pak i s majorem slovy:
- „Ty? Co tady děláš Paule?“ Důstojník Námořní pěchoty se znovu zamračil a odvětil docela jistě známému člověku:
- „Neuvěřitelná shoda okolností a jsem tady. Co ty? Naposled jsem tě viděl jak si Admirálu Pacemu řekl, že se na to můžeš vys*at a pak si za pár dní odešel do předčasnýho důchodu…“ Oslovený se trochu zasmál reakci muže ve vojenském úboru bez další zjevné výstroje nebo zbraní a odpověděl:
- „No, po tom, co Námořní pěchota nesplnila moje očekávání, sem si chtěl najít trochu lepší práci, kde by tak nějak víc, jak to říct, využili můj potenciál a po jednom dni tady v kasinu sem se náhodou nachomejtl k vyřizování účtů místních korporací vlastnící místní kasina, a tak nějak sem se jim hodil, takže mi nabídli práci velet jejich ochrance v několika kasinech. No a tak sem tady… Co ty? Počítám, že to bude mít něco společnýho s národní bezpečností nebo těmi bláboly, kterýma nás před půl hodinou zahltil prezident…?“ Teď už se trochu více uvolnila atmosféra a dokonce i Brooks se přestal tvářit útočně a spíše byl jen otrávený.
- „No, víš, jak to je, kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít… Což mě přivádí k tomu, že bych to možná mohl udělat… Omluvíte nás, pánové, myslím, že tady budu muset něco vysvětlovat…“ Začal major nevážně mluvit na dva policisty i mužovu bandu, aby naznačil, že se mu představa zabít onoho muže kvůli informacím zamlouvá. Vůdce ozbrojenců z ochranky to však vzal dobře, protože starého vojáka nejspíše znal a tak jen odvětil pro ostatní:
- „No… myslím, že to prozatím odložíme, Paule a zkusíme trochu hnout s tím problémem, co máme uvnitř mýho kasina,“ vysvětlil a pohlédl na zastupujícího policistu, „Nějaké nové informace, změny v požadavcích?“
- „Ne, pane Reede, stále jen pět milionů dolarů ve vrtulníku bez pilota na střeše.“ Informoval stručně a jasně muž. Boss v obleku tedy pokračoval:
- „Dobrá, pokud tedy mohu začít, nasvětlil bych vám náš plán…“ Zastavil se ještě šéf ochranky, čímž poukazoval na nevysvětlenou přítomnost Brookse u policejního zásahu.
- „Jistě, tady Major Brooks má od Kapitána Bernsona povoleno přihlížet …“
- „Jo, mám uvnitř dva muže, takže očekávám, že sis dal záležet víc než normálně…“
- „Hm, moc vtipný, Paule, ovšem jako vždycky, že jo… Tak tedy náš plán,“ řekl, když na svém PDA, které vytáhl zpod svého saka před chvílí, vyvolal plány budovy zepředu, téměř tak, jak na ni koukali nyní vlastníma očima.
- „Takže, připravili jsme si pro ně ten obnos i vrtulník, který jsem schopen do pěti minut přivolat, aby přistál na střešní přistávací ploše. Samotný plán zneškodnění únosců by tedy spočíval napadnout je někde mezi prostorem kasina a střechou s vrtulníkem, z jednoho jednoduchého a prostého důvodu, aby si s sebou nemohli vzít více než jen pár rukojmí a kvůli tomu, že mají pod palcem většinu kamer, by ani tak ostražití být neměli. Díky technice mých mužů jsem schopen zobrazit těm uvnitř cokoliv, co chceme tak, aby můj tým při přesunu na pozice neviděli, a tak mohu také zaručit, že bychom měli dosáhnout nulových ztrát, pokud vše proběhne tak, jak má… Co se týče ale samotného zákroku napadení, mám vybranou dostatečně vyhovující pozici v nejvyšším patře hotelu mezi výtahem a střechou, odkud bude možné zastřelit většinu útočníků s notným momentem překvapení, který jistě bude na naší straně. Pokud by někoho poslali napřed, aby třeba zkontroloval peníze ve vrtulníku, vše bude reálné a na naše náklady, takže s tím též nebude žádný problém. Nějaké připomínky pánové? Jestli ne, tak můžeme ihned začít…?“ Policisté se zřejmě k ničemu neměli, a tak si vzal bez obav slovo Brooks:
- „A ta vaše ,technika´ na oblbnutí kamerovýho systému… je dostatečně, jak to říct, spolehlivá na to, aby náhodou nepoznali náš úmysl a nerozhodli se z ničeho nic začít zabíjet naše rukojmí…?“ Reed to však nejspíše čekal a jen se sebejistě usmál, načež odvětil:
- „Neboj se, Paule… Je to náš systém a moji muži jsou ti nejlepší,“ věnoval krátký pohled mužům za ním, kteří také vypadali, že mají Reedův komplex egoismu, jak si pomyslel major.
- „Má pravdu, majore. Jak jsem vám říkal o těch dobrých zkušenostech s prací ochranek místních kasin, tak jsem mínil přímo tady lidi pana Reeda.“ Brooks se na to zhnuseně usmál a byl nucen přijmout nechtěnou pravdu:
- „Dobře vzdávám se, co chceš dělat teď?“ Šéf ochranky se cílevědomě postavil a začal mluvit k policistům:
- „Můžete zavolat únoscům, že tady vrtulník s penězi bude do deseti minut. Já si zatím vyřídím jeden telefonát a nechám své muže napojit se na kamerový systém.“
- „Dobrá…“ Odvětil poručík sledovaný ne zrovna nadšeným Brooksem, čímž se vše dalo do pohybu.

01:02 – Mléčná dráha, Země, USA, Maryland, Washington DC, Bílý dům

Prezident s velmi rozporuplnými pocity teď znovu jen se svým osobním poradcem sledoval zpravodajství celého světa, která pomalu začínala rozkrývat utajovaný komplot. Navíc nechápající reportéři z celé Evropy sledovali, jak se jejich nejvyšší vládní představitelé budí uprostřed noci a sjíždí se na mimořádné zasedání Evropské Unie – také prezident Hayse měl před pár minutami rozhovor s vyděšeným předsedou anglické vlády, který mu říkal o tom, že se s ním Ba´al spojil, aby nechal svolat mimořádné zasedání Sedmadvacítky, se kterou se chystá v nejbližších hodinách promluvit o tom, co se tu děje a to navíc i když ví, že více než polovina jejích členů o ničem neví, natožpak její veřejnost, jíž pomáhají jedině ranní hodiny pondělního rána, kdy opravdu moc lidí vzhůru není.
To už ale zazvonil telefon a prezidentův poradce se okamžitě vydal ho zvednout tlačítkem spouštějícím hlasitý odposlech. Henry Hayse zatím ztišil televizi, a nyní už poslouchal nepříjemný a arogantní hlas linoucí se z telefonu uprostřed konferenčního stolu.
- „Zdravím pane Prezidente, doufám, že jste si za tu poslední půl hodinu dostatečně odpočinul, protože se chystám rozjet naši dohodu naplno tak, jak si brzy dohodnu i s dalšími vlivnými aliancemi a zeměmi vaší planety, abyste všichni předešli jejímu rychlému konci. Doufám, že vám nebudu muset opakovat, co je v sázce, pokud nebudete plnit moje požadavky. Nerad bych zase ztrácel drahocenný čas, chápete mě…“
- „Jistě, mohu mít ale dotaz, nechci znít, že jsem vás postrádal, ale kde jste byl poslední půlhodinu, čekal jsem, že hned využijete šance něco v mém státě zničit. Nebo to snad opravdu byl čistě váš šlechetný čin vaší nekonečné moudrosti…?“ Dokončil prezident se skrytým vztekem, který se projevoval trochu ostřejší formou slušného urážení a pohrdání. Naštěstí mezi Goa´uldy to je úplně normální, takže Ba´al to bral spíše jako normální slovní vyjednávání na úrovni – možná, že se mu to i líbilo, pokud to nemělo přerůst v něco vážnějšího.
- „Abych řekl pravdu, pane prezidente, měl sem menší problémy s jednou problémovou zemí na východě - myslím, že je znáte - Severní Korea, nevím proč, ale když detekovali moje lodě nad jejich územím, vypálili na mě svoje atomové zbraně, takže jsem je přirozeně sestřelil a podnikl protiútok, aby k tomu už nemohlo dojít.“
- „Takže jste zničil jejich palebná zařízení?“
- „Ano, sám jistě chápete, že na sebe nemohu nechat jen tak střílet. Teď ale k naší dohodě, mám v plánu vám každých patnáct, ano patnáct, minut zavolat a oznámit vám mnou vybranou základnu, k níž ještě vy dodáte jednu, kterou jste schopen obětovat v blaho jednoho z vašich velkoměst, které též vyberu já osobně. Uvidíme, jak hodně se dokážete obětovat pro svůj národ. Z toho důvodu, že jste se to zrovna dozvěděli, vám dám ještě pár minut pokoj, a pak teprve začneme. A pane prezidente, nezapomeňte! Žádné zbytečné mobilizace ani přesuny větších armádních celků. Vaše veřejnost je sice trochu podrážděná, ale zatím to přímo armádu nevyžaduje, takže si pište, že bych případný podraz poznal. Tím jsme prozatím skončili…“ Zakončil Ba´al svou dlouhou oznamovací řeč a ihned, jak už to má ve zvyku, ukončil spojení. Hned potom si ještě oba muži v místnosti věnovali krátký vše říkající pohled, který nevěstil nic dobrého.

01:10 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Las Vegas, Před kasinem Oceánie

Muži u auta pracovali na plné obrátky, elitní jednotka místní ochranky štelovala svou výzbroj, kde se už objevila dokonce i MP5. Brooks vše klidně sledoval a právě pohlédl na oblohu, kde se s typickým nezaměnitelným zvukem snášel velmi moderně vypadající modročerný vrtulník, který také po chvíli zmizel za rohem budovy, kde pozvolna ztišoval svůj motor. Jedna postava zvedla hlavu:
- „Jsou tam peníze, převoz i napojení na kamerový systém, všechno máme. Můžeme jim zavolat.“ Byl to Reed, na jehož zvolání odpověděl policejní důstojník pouze krátkým pohledem a přikývnutím, načež vzal znovu do ruky telefon a vyřídil hovor z vnitřkem, po němž se otočil k oběma mužům, kterým sdělil:
- „Posílají k vrtulníku jednoho muže, na jehož povel se chystají jít s několika rukojmími nahoru, kde je po neblokovaném odletu nechají. Taky chtějí vyklidit nejvyšší patro a výtah, ale mají to udělat hoteloví zaměstnanci. Prý mají všechno na kamerách, takže si s nimi nemáme nijak hrát.“ V tváři policisty se na okamžik mihla zjevná starost, pokud šlo o rukojmí, které si mají vzít a které budou nepochybně ohrožena zásahem ochranky. Byl to však opravdu jen pouhý momentální výraz, jenž ve výsledku neměl rozhodující roli.
- „Fajn, zavolám personál hotelu a přesunu své muže do bezpečné vzdálenosti od schodů v nejvyšším patře. Nějaké námitky, poručíku?“ Ten se na chvíli podíval směrem k budově a pak rozhodným hlasem odvětil:
- „Děte na to a vemte si sebou tady seržanta Aaronsona, bude vám dělat dohled. Já zatím uvědomím kapitána…“ Otočil se na podpatku a odkráčel dále od civilní skupinky, zatímco Brooks přistoupil k Reedovi, který právě nejspíš dokončil telefonát personálu v hotelu a hodlal se zase věnovat svému elitnímu týmu. Právě, když chtěl otevřít ústa a vydat nějakou hlásku, jeho starý přítel ho předešel slovy:
- „Věděl sem, že budeš chtít jít s námi…“ Major překvapeně zvedl obočí a vydal ze sebe pouze:
- „A?“
- „Není žádné ,A´, Paule,“ natočil se k němu a podíval se mu přímo do očí, „Víš dobře jako já, že samotná tahle operace je na velmi sporném okraji zákona, takže asi chápeš, že si jen tak nemůžu minutu před začátkem operace přidávat do útočnýho týmu kdejaký pochybný týpky, byť třeba od Maríny.“ Na to se Brooksův obličej po chvilce změnil z naštvaného na usmívavě vítězný, spolu s čímž také starý voják z pusy vypustil:
- „No, víš, Reede, tak si říkám, jestli by tady poručíka nezajímalo, proč si Pacemu nakonec řekl to, že se na to můžeš – ty víš co…“ Reed se na tuto poznámku neočekávatelně usmál a odvětil:
- „Ty parchante, čekal sem, že zrovna tohle vytáhneš, až budeš něco potřebovat... Tak jestli takhle má jednat mariňák, tak mě teda měli pro co vylejt. Takže co chceš, abych se ti tady přimluvil a ty si mohl jít na tu akci s náma?“
- „Jo, přesně tak.“ Přisvědčil klidně a možná trochu samolibě major, načež s ještě větším zalíbením pozoroval Reeda, jak se u policisty přimlouvá, aby mohl major jít s ním. Poručík to vzal možná trochu naštvaně a pak rychle odkráčel k autu, kde popadl vysílačku a začal do ní mluvit. Šéf ochranky se zatím vrátil zpátky s nic nenaznačujícím výrazem a slovy:
- „Myslím, že teď se ukáže, jak hodně si se v těch posledních pár letech dokázal krotit s tím tvým pruděním…“ Zasvěcený by možná pochopil, oč jde, a to, že si policejní důstojník nejspíše proklepává, jestli je Brooks stále ještě u USMC. Po nějaké době a pár slovech, které si poručík u auta vyslechl, se oba muži dozvěděli rozhodnutí přímo z úst nejpověřenějšího:
- „Major Brooks může jít, ačkoliv je s podivem, jak se během své služby dostal sem až z NORADU v Denveru. Pane Reede, pokud už nemáte nikoho jiného, navrhuji, abyste se dostali na své pozice, čeká nás práce.“
- „Pojď se mnou,“ pokynul Brooksovi jeho dávný znovunalezený přítel a oba se vydali k autu, kde už čekala plně připravená jednotka sledující díky kamerovému „odposlechu“ muže ve výtahu, který má potvrdit pravost a míru dodržení dohody mezi únosci a kasinem.

01:13 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Las Vegas, Kasino Oceánie

- „Jsi si jistý, určitě je v nádrži dost paliva a nesmrdí to kolem poldama?“ Ujišťoval se ještě jednou pro daleko větší jistotu, ač klidně vypadající, ale rozhodně dost opatrný vůdce ozbrojenců, který procházel uličkou mezi VIP kójemi pro movité hráče a pásmem zelených krupiérských stolů, kde byli také všichni rukojmí stále prohlížení a obcházení méně důležitějšími členy bandy.
- „Jasně, že jo. Myslíš si, že sem úplně blbej, jestli o něčem něco vím, tak to jsou vrtulníky a prachy taky ještě poznám. Navíc s tím kamerovým systémem na nás nijak nemůžou, takže se nemusíš ničeho bát a radši už odtamtud vypadni!“
- „Dobře, zůstaň tam a hlídej toho pilota. My vyrážíme,“ položil hovor s poskokem a vytočil jiné číslo nejspíše ven policistům:
- „Je všechno připraveno, výtah i nejvyšší patro je čisté?“
- „To snad vidíte sám,“ odvětil sebejistě poručík.
- „Dobrá, vyrážíme, jak jsme se domluvili. Pokud vše dopadne dle plánu, dostanete svoje rukojmí v pořádku, pokud ne a já cestou narazím na odpor, budete mít zítra celému městu, co vysvětlovat. Rozuměl jste, poručíku Shoe?“
- „Samozřejmě, z mé strany vám nic nehrozí, pokud také dodržíte svou část dohody a bez zbytečných obětí zmizíte.“
- „Dobře.“ Dodal nakonec vůdce a po položení hovoru si mobil schoval do kapsy u kalhot, načež zavolal na své muže mezi krupiérskými stoly:
- „Vezměte dva z nich, pakujeme se!“ Oba muži přikývli a přikročili k hloučku, kde dle své libosti vybrali vhodného rukojmí pro přesun. Ke smůle Houstonové a Caine to byla právě doktorka, kterou popadl lupič v kukle, aby ji zvedl a odvedl s nimi. Kapitán to však vzal trochu hůře a ze začátku se ji snažil zachycením přidržet, aby si snad vybrali jinak, ovšem jediný výsledek tohoto zoufalého činu byl v tom, že Ashley z kapsy vypadl detektor známek života od doktora Zelenky, který záměrně nevydala s ostatními mobily. Caine ještě stále doufal, že si toho přes doktorku muž nevšiml a sáhl po něm, načež se ten malý přístroj připomínající PDA rozsvítil jasně modrým světlem jako příznak pilotova antického genu. To už muž nemohl nevidět, takže ženu rychle odtrhl a strčil napravo, aby mohl přístroj vzít a pro jistotu na Caina namířit svou zbraň, než přijde vůdce, kterého okamžitě potom zavolal:
- „Pane!“ Ten to také viděl, čili moc pobízet nepotřeboval, a v pouhých několika momentech už zářný předmět držel a fascinovaně na něho zíral. Hned nato pohlédl na oba už stojící rukojmí hlídané dvěma muži v kuklách.
- „Proč jste to nevydali dobrovolně?!“ Žádná odpověď nepřišla, krom pohledu Houstonové Cainovi, nejspíše vyznívající jako: „proč si na to vůbec šahal?“, takže si „arcizloduch“ odpověděl sám:
- „Nejspíš to bude důležité,“ pokládal to tedy spíše jako hovor sám se sebou, k němuž připojil:
- „Vezměte tyhle dva. Vy ostatní poslouchejte! Máme tady několik kamer, které budu mít celou dobu až do našeho odletu na očích, a pokud se někdo z vás hne, odpálím výbušniny, které jsem umístil na nosné zdi této budovy, což pro každého znamená jistou smrt! Doufám, že budete myslet racionálně a nehodláte vzít svým úsudkem všechny životy tady i v hotelu sebou jen díky své nerozvážnosti. Nejednejte unáhleně a nikomu se nic nestane, máte mé slovo!“ Hned nato se vůdce bez dalšího slova nebo činu otočil a připojil se ke svým dvěma poskokům, kteří zatím úspěšně se zbraněmi vytvářeli z obou rukojmí živé štíty použitelné vždy v nějaké krajnější nouzi. Jejich velitel se dal do prohlížení přístroje, načež velmi brzo a dokonce ještě v tomto patře odhalil jeho plný potenciál, kterého hodlal ihned využít.

01:15 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Las Vegas, Kasino Oceánie, nejvyšší patro

Útočný tým doplněný majorem už na předem domluvených pozicích vyčkával na příchozí skupinku tří únosců, podle kamerových techniků dole u policie, s dvěma rukojmími identifikovanými samotným Brooksem jako kapitán Caine a doktorka Houstonová. Už jen kvůli tomu si důstojník námořní pěchoty ze všech tady asi nejvíce přál, aby celý zásah vyšel a postavení v tomto osazení byla úspěšná. Samotné pozice všech mužů tady byly systematicky rozestavěny kolem schodiště, kde mělo k útoku dojít. Ono schodiště bylo pár kroků chodbou napravo od výtahu ze směru nově příchozích. Na konci té chodby čekal za dveřmi s kukátkem Brooks s Reedem a dvěma muži včetně dříve zmiňovaného policejního seržanta. Další dva ozbrojenci z ochranky byli v pokoji ležícím v chodbě přímo před výtahem a poslední dvojice mužů byla umístěna rozděleně a to, že jeden byl nahoře ve směru skupinky mířící na střechu a ten úplně poslední se schovával v pokoji v chodbě nalevo od výtahu. Tato sestava měla tak vlastně na povel svého velitele, který chodbu střežil očima, zaútočit v nejvhodnější chvíli a z nejvhodnějšího směru, aby zneškodnila rukojmími nekryté lupiče. Plán vypadal celkem prostě, tedy až do chvíle, kdy k němu vlastně mělo dojít. Aby se přešly přílišné okolky, celá akce začala zazněním cinkavého tónu výtahu, který právě dorazil a odhalil v sobě skrývající se únosce. Ve vysílačkách zazněl první pokyn:
- „Všichni se připravte, jsou tady!“ Reagoval i major za dveřmi, který alespoň pozvedl svou zbraň, aby mohl okamžitě vyrazit a střílet skrz rozevřené dveře. Velitel ochranky zatím skrze kukátko napjatě sledoval vycházející čtveřici potencionálních rukojmí a terčů, které se měli ihned zjasnit. Problém byl ovšem na první pohled patrný a naprosto neočekávatelný, jenž byl vzápětí ztvárněn hlasem velitele týmu do vysílačky:
- „Něco se pokazilo, všichni mají kukly a zbraně! Neútočit, dokud nedám pokyn!“
- „Sakra, děláš si srandu?!“ Přirazil ihned ke dveřím Brooks, aby se podíval a bohužel bylo všechno skutečně tak, jak říkal. Čtyřčlenná skupinka vycházející z výtahu a zabočující do chodby v jejich směru byla, co se týče útočníků a rukojmí naprosto nerozeznatelná. První, co majorovi proběhlo hlavou, bylo, že se něco sakra podělalo – samozřejmě užil sám pro sebe daleko nevhodnější výraz.
- „Vědí o akci, musíme je sbalit všechny!“ Prohlásil rozhodně Reed a rychle nadhodil potřebný rozkaz do éteru:
- „Všichni poslouchejte, příkaz k akci, pokud možno nestřílet. Flashbangový útok, opakuji flashbangový útok!“ Zdůraznil přiměřeně hlasitě do vysílačky a připravil svou zbraň k útoku skrz otevřené dveře. Přesně v tu chvíli Brooksovi něco došlo, bylo to však příliš pozdě na to, aby mohl celý útok zastavit, nicméně šlo o vybavení si toho, jak doktorka Houstonová říkala Brooksovi a Cainovi o tom, že jim doktor Zelenka svěřil detektor, který se jim jistě bude později ještě hodit. Bohužel skrz dveře bylo patrné, že granát hozený skrze předem ve dveřích vyříznutou a k jednomu jedinému účelu určenou díru právě explodoval a jednotky v celém patře vyrážejí ven včetně těch v místnosti s Brooksem a Reedem, jenž právě otevřel dveře a namířil do chodby. Tam se zdánlivě neškodně zmítaly čtyři zakuklené postavy zezadu a předu již obkličované ozbrojenými postavami, mezi než však náhle vpadl další všem tak známý a užitečný typ granátu, který v několika dalších milisekundách ozářil všechny útočníky kromě Brookse, jenž se včas ukryl za zdí v místnosti. Následná odpověď lupičů byla nesmírně rychlá a také bezchybně provedená, takže major si stačil už jen vyslechnout několik výstřelů jdoucích od výtahu. Když se konečně dostal do chodby s namířenou pistolí, uviděl už jen flashbangovými výbuchy stále se na zemi povalující čtveřici postav a další trojici mužů z profesionální ochranky na zemi v rozlévajících se kalužích krve. Když došel až na úroveň chodby schodiště, zahlédl ještě poslední mrtvolu z řad Reedovi party a to právě muže, jenž měl na schodech jako poslední bránit v odchodu. Velmi jednoduchou úvahou tedy šlo vyvodit, že si vůdce ozbrojenců na popud informací z detektoru známek života přivolal na pomoc i muže od vrtulníku, kam teď určitě směřuje. Tou dobou už se z ochromení probral i samotný velitel ochranky, jenž akorát mohl sledovat, jak jeho dávný přítel s pistolí míří ke schodišti a volá na něj:
- „Postarej se tady o ty čtyři, já si beru ty u vrtulníku!“ Naštvaný Reed na něho ještě zavolal, než šel zachraňovat rukojmí a zatýkat opuštěné lupiče.
- „Dostaň ty parchanty za to, co udělali mým klukům!“

Na střeše celého objektu kasina mohl Brooks posléze vidět dva ozbrojence bez kukel, jak za dozoru pistolemi nutí stávajícího pilota, aby vystoupil a jeho místo mohli zaujmout oni. Major udělal ještě pár kroků, než si ho všimli tak necelých deset metrů od vrtulníku, a on zvolal:
- „Ani hnout a dejte ruce nahoru!“ Oba muži na tuto větu ihned zareagovali. Vůdce tím, že si vzal právě vystoupivšího pilota jako živý štít a poskok původně kontrolující pravost peněz namířením na Brookse, což nemohlo skončit jinak než, že byl zasažen dvěma přesnými výstřely z majorova USP, načež padl bezvládně k zemi.
- „Pomalu, pomalu! Nebo je po něm!“ Zařval vůdce ihned na muže, který právě zastřelil posledního využitelného lupiče, aby situaci tady ku svému prospěchu zklidnil. Odpověď však nepřišla v tak úplně přesné podobě, jak si ji nejspíš každý může právě na tuto větu představit.
- „A co já s tim?!“ Za pilotem skrývající se muž byl na chvíli kapánek vyveden z míry, ovšem pak si řekl, že ten chlap jen blafuje a raději se znovu vrátil k výhružkám:
- „Nehraj si se mnou a odlož tu bouchačku, jinak tenhle frajer fakt chcípne!“ Nasadil daleko šílenější tón, takže Brooks už neodpovídal takto defenzivně, ale raději se rozhodl zdržovat.
- „No, ale pokud chcípne, myslim si, že už se nebudeš mít za koho krejt.“ Namítl major logicky, ale pilot i únosce to znovu vzali trochu moc vážně na mariňákův vkus.
- „Co to děláte?! Máte mě přeci zachránit!“ Vztekal se rukojmí v úloze živého štítu na trochu nevhodného zachránce, který spíše vypadal jako jiný zloduch.
- „Sakra, a to mi, představte si, ráno říkali, že mám jenom rozdělit služby hlídání na lodi a z ničeho nic tu zachraňuju nějakej leteckej krk ve Vegas… no, náhoda je holt blbec a jak tak koukám zvlášť pro vás dva.“
- „Pane bože, koho dnes nevezmou k policii…“ Stěžoval si dál pilot, který tak trochu zapomněl na únosce za sebou, jenž ho ovšem rychle usměrnil přitisknutím pistole ke spánku a Brookse zase zopakováním výhružky:
- „Přestaň si hrát na Johna Waina a radši odlož tu bouchačku, nebudu to říkat dvakrát!“ Major se zasmál a rychle namítl:
- „Ale už to říkáš podruhý, tak proč to radši neuděláš, a pak můžem jít oba v klidu domů. Sice jeden z nás nohama napřed, ale to je ve výsledku jedno. Já stejně nikdy nebyl na detaily…“ Muž s pistolí na pilotově spánku už začínal být zoufalý, když to se náhle ozval hlas odněkud zprava za Brooksem:
- „Tak takhle teď učej na Anapolisu vyjednávat?!“ Únosce bohužel sám pro sebe ten trik neprohlédl a trochu se natočil tak, aby viděl na po schodech sem vycházejícího muže a tím se dostatečně odkryl majorovi, který okamžitě neváhal a jednou střelou do hlavy posledního z útočníků zneškodnil. Zaskočený pilot opožděně ucukl a rychle si začal stěžovat na mariňákovu adresu, načež byl Reedem, jenž byl onen druhý muž, poslán dolů za ostatními rukojmími. Za zády starého přítele se také objevili živí a zdraví Caine s Houstonovou, k čemuž Reed přihodil:
- „Promiň mi ten Anapolis, ale řekl sem první, co mě napadlo…“
- „Jo, kdyby ses tak dlouho nenapřemejšlel o tom, co máš říct, nemusel bych se tady dvě hodiny vykecávat,“ odpověděl mu nadlehčeně a pohlédl na oba bývalé rukojmí, „V pořádku?“ Doktorka přikývla a kapitán se ještě vyjádřil slovně:
- „No, znáte to, pár škrábanců, budou potřeba nový trencle, ale celkově to ujde.“ To už Brooks s nezájmem o stěžování si přistoupil k mrtvole vůdce a nohou ji převrátil ze zad na bok, pak se sehnul a z kapsy vyndal detektor.
- „Sakra…“ Vydal ze sebe na to zase Caine, když mu došlo, že bez jeho doteku by se antické PDA nejspíš nespustilo. V tu chvíli se zase na scéně objevil Reed, jenž také tušil nějaký nadpřirozený zásah, který ho stál několik mužů.
- „Fajn, řekne mi tady někdo, co se tam dole vlastně stalo, už sem asi pochopil, že to má něco společnýho s tím PDAčkem…“ Major vstal a přešel trochu blíže k těm třem, kde doktorce vrátil detektor a odpověděl starému příteli:
- „V podstatě ne.“
- „A má to něco společnýho s tím, co říkal prezident?“
- „Však to znáš, ani tohle ti říct nemůžu, navíc bych potřeboval pučit tenhle vrtulník…“
- „Někdy děkuju sám sobě, že sem s tím seknul včas. Proč?“ Pokračoval Reed.
- „No,“ sklopil hlavu a znovu se usmál Brooks, „To je přesně ten samej důvod, proč sem ti nemoh říct o tom přístroji. Budeš mi prostě muset věřit, že když mě necháš s tím odletět, zítřek dopadne o trochu líp, než by dopad, kdybys mě tu nechal trčet a vyslechnout. Ty prachy si samozřejmě můžeš vzít.“
- „Dobře, leť si, kam chceš, řeknu jim, že sem nechal vrtulníkem vrátit ty prachy, počítám, že budete pryč, než stačí zjistit, že vlastně odletěl bez pilota. Nebude to ale zadarmo, chci něco vědět. Od tebe… Platí?“
- „Klidně,“ přikývl bezmyšlenkovitě major a pohledem přikázal Cainovi, aby šel nastartovat vrtulník. Potom mariňák teprve pokračoval a zeptal se:
- „Tak co chceš vědět?“ Reed se párkrát ohlédl a pak, jako by to byla věc národní bezpečnosti, odvětil:
- „Jaký má číslo ta ženská, co je tady s tebou?“ Pozvedl obočí a pak ještě rychle dodal: „Není to doufám tvoje dcera?“
- „Pane bože ty si pořád stejnej… Navíc víš dobře, že i kdyby nebyla, stejně bych ji takovým starým perverzákem, jako seš ty, obletovat nenechal. Na to tě znám až moc dobře…“
- „No tak, Paule, musíš tu věc s plukovnicí pořád vytahovat, nestačí, že mě za to vyhodili?!“
- „Ne, nevyhodili, měla to bejt jen výstraha, to ty si nedokázal pochopit základní pravidla služby na lodi, navíc, myslím si, že to ani nebyla jediná věc, kterou si prostě nedokázal ustát, jako třeba nedostatek vybavení. Navíc, klidně si to ještě mohl zkusit u armády.“
- „Jo, já na pravidla nikdy nebyl. A armádu sem nikdy neměl v lásce, natož abych pro ně dělal, to dobře víš. Spíš mi přišlo k ruce něco takovýho, co dělám teď. Je přesně to, co jsem hledal…“ Usmál se na starého přítele znovu sebejistě Reed. To už nabíral motor vrtulníku nejvyšší obrátky a Brooks se pomalu otáčel, aby mohl jít.
- „Stejně jí ale řekni o to číslo…“ Zvolal na něho přes hluk motorů ještě, načež mu major těsně před nasednutím do právě otevřených dveří odpověděl:
- „Dám ti něco lepšího, dobrou radu: Radši se ožeň!“ Odpovědí na to mu bylo odmítavé máchnutí rukou muže ve větrem cuchaném obleku před vrtulníkem.
- „Radši už leť!“ Dodal ještě, načež major zabouchl dveře a pak dal pokyn pilotovi, aby letěl:
- „Vezměte nás na to místo, jak jste říkal. Doufám, že tam s tímhle můžeme doletět?“
- „Žádný strach, majore, je to dokonce stejně daleko jako Oblast 51…“
- „Dobrá, leťte!“
- „Rozkaz, pane!“ Odvětil naposled Caine a po tom, co se stroj zvedl o pár metrů, otočil ho o devadesát stupňů a nabral rychlost směrem k obzoru, kde se už pomalu ale jistě dostávalo slunce do fáze svého západu.

01:16 – Mléčná dráha, Země, USA, Maryland, Washington DC, Bílý dům

V pracovně prezidenta bylo zase neuvěřitelné dusno, když sám nejmocnější muž planety s vráskami na čele nervózně chodil po kanceláři a zamračeně sledoval televizi, kde se světová média pomalu dozvídala o tom, co nechal vyhlásit on sám své zemi. Byla jen otázka času, než někdo z médií i přes zákaz o národní bezpečnosti pronese onen záznam a nechá ho pustit někde jinde, odkud už mu nebude stát nic v cestě, aby během několika hodin zburcoval celý svět tak, jak to jistě Ba´al chtěl.
To už se ale znovu rozezvonil trojhranný telefonní přístroj a do místnosti se vhrnul prezidentův poradce, který ho okamžitě na nevyřčený pokyn zvedl a jedním tlačítkem nastavil hlasitý odposlech:
- „Znovu zdravím, pane prezidente, doufám, že už jste plně rozhodnut naši dohodu poprvé ztvrdit a také jste vybral dostatečně vyhovující základnu k jejímu zničení tak, abych místo toho nebyl nucen zničit vaše velkoměsto jménem… ,Los Angeles´. Co odpovídáte?“ Henry Hayse se velmi těžce nadechl, vydechl a pak rozhodně odvětil:
- „Jsem připraven vaši nabídku přijmout, nabízím Armádní komplex v Texasu, příslušné souřadnice vám pošlou moji lidé. Jaká je vaše volba?“
- „Vaše volba mi vyhovuje. Má je: Tajná letecká základna v Severní Karolíně, taktéž vám souřadnice zasílám.“ Prezident pohlédl tázavě na viceprezidenta, který už mu natáčel notebook s označeným místem ve vyřčeném státě. Základna byla celkem strategicky důležitá, protože tam sídlilo hodně hangárů tankovacích, nákladních a zásobovacích letadel pro vnitřní leteckou obranu USA. I přesto, že bylo docela jasné, že se tato ztráta později vymstí, prezident se ji rozhodl přijmout, ačkoliv by nejradši udělal pravý opak, ale nemohl unést představu, že by za jeho rozhodnutí platilo 303 milionů nevinných lidí, ať už to bylo správné či ne. Proto chvíli na to odpověděl:
- „Přijímám!“ Hned na to se ozval trochu radostněji znějící hlas arogantního hada:
- „Správné rozhodnutí, pane Prezidente. Obě základny budou zničeny do dvou minut. Vašemu L.A. se samozřejmě nic nestane. Nyní mě čeká trochu práce, takže mě omluvte a oba se uslyšíme zase za patnáct minut.“ Ihned po zaklapnutí telefonu a zhasnutí „online“ tlačítka se prezident otočil a už jen stačil sledovat telefonujícího muže, který chvíli po tom položil svůj mobil a vše vysvětlil:
- „Mluvil jsem s velitelem základny v Karolíně, ihned začínají s evakuací. Podle předběžných informací z našich neodhalených satelitů budou Ba´alovy lodě na místě za 79 sekund.“ Dopověděl už při sledování otevřeného laptopu s číselníkem v levém dolním rohu.
- „Doufám, že jsem se rozhodl správně, Jime.“
- „Podle mě určitě, pane Prezidente. A určitě má stejný názor i více než čtyři miliony obyvatel Los Angeles.“ Naštěstí byla tato slova dostatečná, aby se Henry alespoň pro teď uklidnil správností svého rozhodnutí a byl znovu schopen obětovat několik tisíc vojáků pro jiné miliony nevinných. Pořád se ovšem nesmířil s možností, že už nelze nic dělat, a tímto jednáním instinktivně získával pro něco čas, i když nevěděl pro co, a moc jiných věcí se teď dělat nedalo, aby zmírnil dopady prohry.

01:31

Dalších patnáct minut uběhlo neuvěřitelně rychle, ač to všichni prožívali jako neustálý tlak a stresování, jaké město nebo kdo přijde na řadu příště. Drtilo to všechny a nejvíce asi Prezidenta, avšak i přesto se osazenstvo Bílého domu mohlo dělit na ty, kteří věří, že je to správný postup a na ty, kteří by nejradši buď sami zemřeli, nebo odmítali spolupracovat, kdyby byli v prezidentově pozici. Stále se však nenašel nikdo, jehož by tento vnitřní boj argumentů přinutil udělat něco proti vládě Henryho Hayse. Naštěstí, i přes všudypřítomný nesoulad chápání rozhodnutí, tento složitý a často velmi tvrdě napínaný a zkoušený aparát fungoval. Bohužel, na scéně se opět objevil Ba´al, a to způsobem hodným Matrixu, kde zazvonění telefonu neznamená jen pouhý zvuk telefonního aparátu, ale také další nechtěnou zodpovědnost a nejtěžší rozhodnutí v životě nejmocnějšího muže planety, v jehož kůži by nikdo informovaný rozhodně teď nerad byl. Poradce zvedl telefon, načež se z něho opět začal linout samolibý arogantní hlas nyní jistě nejmocnější osoby nad Zemí. Ten opět pozdravil svým falešně přívětivým oslovením a tentokrát bez dlouhého proslovu rovnou přešel k svému požadavku a sdělil, že je nyní v sázce město jménem „San Francisco“. Potom, co nechal Prezidenta tak říkajíc „vydýchat“, oznámil jméno základny, kterou si vybral: tentokráte znovu leteckou a to v horní části vojenského prostoru v Nevadě, kde sídlila jedna z větších pro stíhačky a bombardéry uzpůsobených základen. Hayse to znovu s těžkým srdcem přijal a po krátkém odmlčení odeslal souřadnice sídla jedné z mobilních polních armádních nemocnic. I přesto, že se Ba´al trochu „cukal“, nakonec přijal a oznámil, že se nikomu v San Franciscu nic nestane a za určený limit 15 minut se znovu ozve.
Tím také poprvé uspělo Prezidentovo vyjednávání, když udal jednu z nepoužívaných více než rychle přesunovatelných útvarů, kde není evakuace do několika málo minut takový problém jako ve velkém kempu, který ze strachu před nevyhověním udal naposled.

01:33 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Vojenský prostor pár kilometrů od A51, Vrtulník

Caine pomalu stáčel vrtulník kolem hory ohraničující také údolní plošinu, kde stoupal černošedý mrak z rozvalin kráteru, kde dříve bývala Oblast 51. Avšak i z takové dálky v jaké základnu míjeli, bylo vidět několik zdánlivě nedotčených nebo minimálně alespoň stojících budov, což značilo, že by některé části mohly být ještě zachovalé, což by mimo jiné také znamenalo malou šanci na přežití vymontovaného Azgardského jádra, které by mělo být, podle slov doktorky, umístěno právě v této části. Šance ale i tak zůstávaly mizivé, když daleko pravděpodobnější bylo, že se celý podzemní komplex zřítil.
To se už ovšem na obzoru před vrtulníkem objevily siluety několika stíhaček, což také kapitán řídící helikoptéru svým vyškoleným a pozorným zrakem rychle zpozoroval.
- „Máme společnost,“ Brooks zpozorněl a pohlédl vpřed spolu s Houstonovou, „Vidím. Jak daleko jsme od základny?“
- „Necelých sedm kilometrů, už je skoro v dohledu za támhle tím vrchem před námi… Za chvíli nás určitě kontaktují, abychom odtud vypadli, jinak nás sestřelí. Co budeme dělat, nemáme žádnou možnost, jak jim dokázat, že nejsme jen blbý civilisti s Tchajwanskou GPS?“
- „Nebo teroristi.“ Doplnila rychle osobitě doktorka. Caine se zamračil ještě víc a dodal:
- „Nebo…“ A svým obočím naznačil důraz na předtím vyřčenou otázku. Než však major stačil promluvit, ozvali se piloti právě kolem prolétajících stíhaček:
- „Tady Běžec 1 a Běžec 2, neznámému civilnímu vrtulníku, pohybujete se několik mil za hranicí vojenského prostoru amerického letectva, objasněte své úmysly a ihned odkloňte svůj kurz letu zpět!“
Teprve teď si vzal slovo Brooks mimo vnější vysílačku:
- „Zpomalte a řekněte jim, že jsme vojáci s důležitým úkolem a potřebujeme se dostat na jejich tajnou základnu, když neuvěří, sdělte jim její přesnou polohu a určení. Pokud nás odmítnou doprovodit až k ní, aby nás přijal její velitel, sdělte jim, že se neobáváme toho zveřejnit její pozici jakýmikoli prostředky.“ Kapitán chvíli zapřemýšlel, přikývl a ihned to svérázně nadhodil do éteru, načež přišla pohotová odpověď velícího pilota:
- „Jak jste se dozvěděli o souřadnicích, které jste mi předali?!“
- „Vždyť to říkám, taky jsme vojáci a máme důležitý úkol, do něhož spadá i to, abychom se dostali do té základny a mohli si promluvit s velitelem. Když nás budete celou cestu sledovat s odjištěnými zbraněmi, nemůže se nic stát, pokud si nejste jistí, přistanu s helikoptérou dál od základny a k ní nás můžete dopravit auty. Určitě ale nechcete, aby se o vaší malé tajné základně pro výzkum neviditelných letadel dozvěděla i půlka internetu a lidí v dosahu vysílaček.“
- „To jistě ne,“ odpověděl nerad pilot, „Pokračujte stejným kurzem jako dosud ve výšce a na místo, které vám za chvíli odešleme. Ihned po přistání budete eskortováni do cel a odtud vás buď velitel základny vyslechne, nebo ne. To už je na něm, Běžec 1 končí!“
- „Rozumím a souhlasím, Běžče 1, neznámý vrtulník konec.“ Zakončil vysílačkovou konverzaci ironicky Caine a hned po přijetí potřebných údajů přizpůsobil jejich let podmínkám leteckého doprovodu ze základny.

01:37

Během několika málo minut se vrtulník s doprovodem skutečně dostal skoro až nad dobře skrytou základnu s dvěmi různě směrovanými runwayemi a s téměř žádnými budovami na povrchu, nedaleko nichž nyní začali přistávat. Zpoza plotu obehnávajícího celý komplex se tak při dosednutí helikoptéry na prašnou, rotorem rozdrážděnou, zem vyřítilo několik vojenských Humvee, které v pouze několika dalších sekundách již stály rozestavěné vstříc tváří v tvář třem osobám kolem vrtulníku, jenž byly za velmi bedlivého dohledu, jak kulometčíků ze střech ozbrojených pouštních vozidel, tak po zuby ozbrojených vojáků, nasázeni každý do jednoho vozu, načež se kolona zase vydala rychle zpět, kde zajela do jednoho z objektů.

01:39 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Podzemní komplex tajné základny STEALTH

Uvnitř pouze velkými hlavními vraty osvětleného objektu všechny Humvee zastavily víceméně blízko sebe, načež se začala celá velká hala ztemňovat, jak světlo přestávalo dovnitř proudit skrze zavírající se plechový kolos. Pár sekund a se zvláštním zvukem byla místnost bez jakéhokoliv slova některého z přítomných vojáků na první pohled téměř dokonale utěsněna, načež nastala dostatečně dlouhá chvíle absolutního ticha, aby všichni slyšeli následující Cainovu poznámku:
- „Tak jestli tohle je celá ta slavná Harryho základna, tak budu muset potvrdit, že má smysl pro humor i po smrti.“ Hned na to se však celá podlaha v hale začala hýbat, a to směrem dolů kam začala s velmi tichým hučením klesat. Všichni, kdo tu ještě nebyli, koukali vyjeveně kolem sebe, možná až na Brookse, kterého vyvedlo z míry jen málo co, i tak si ale okolí, jež se mu začalo zjevovat za okny vozu, celkem důkladně prohlédl.
Netrvalo dlouho a výtah v podobě falešné podlahy dosedl na své místo a vozy se znovu rozjely širokou chodbou vpřed, až po několika metrech zabočily v dohledu místních stráží, které jedoucí vozidla v podzemí sledovaly jako nesmírně rutinní záležitost, jejíž význam je pouze v tradici. Humvee tady zajely do jakési větší verze garáže někde v obchodním domě, kde se mimo podobná vozidla nacházely také hasičské a jiné vojenské vozy na kolech či pásech, které můžou nějak pomoct nahoře a jsou schopné dostat se skrze popisovanou cestu ven.
Na to muži z aut vystoupili a znovu pod bedlivým dohledem dovedli skupinku neohlášených návštěvníků až do společné cely bez oken a mříží v podobě prostého, ničím nedekorovaného, vnitřku dokonalého kvádru, který kazily snad jen dveře zevnitř bez kliky a jedna kamera nahoře. K té se okamžitě po uzavření dveří za eskortou otočil Brooks a zřetelně s rázností sobě vlastní řekl:
- „Já sem major Paul Samuel Brooks z Námořní pěchoty a kvůli svému úkolu potřebuji jako velitel mého týmu co nejdřív mluvit s velitelem základny!“

Zpoza zdánlivě neprůhledné zdi to jak přímo tak na monitorech sledoval sám velitel základny Brigádní Generál David Gray, jehož muži zatím podle fotky majorovy tváře a jména porovnávali se složkami příslušníků Námořní pěchoty.
- „Mluví pravdu, pane, někdo takový opravdu slouží na základně v NORADu v Denveru, nějaká tajná společná mise s Letectvem, všechno o něm od roku 2004 je na vyšší stupeň prověření. Chcete údaje předtím?“
- „Jistě, vytiskněte to a dejte do složek spolu s identifikací těch ostatních, pokud mluví pravdu a jsou v armádě, měli bychom je najít. Toho majora mi zatím nechejte převézt do výslechové místnosti.“
- „Rozkaz, generále.“ Odvětil jeden muž u počítače a druhý u dveří, který si došel pro Brookse.

01:42 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Základna „STEALTH“, Výslechová místnost

- „Takže, pane Brooksi, vy jste prý chtěl se mnou o něčem mluvit, respektive o vašem tak zvaném ,úkolu´, který je nadmíru důležitý. Takže, co mi o tom můžete říct, vidím tu ve vaší složce, že jste celkem případný voják až na pár neškodných nedorozumění s veliteli, zajetí a bezdůvodný odchod ze služby v Iráku a následné přeložení do komplexu v NORADu, okolo něhož se točí hodně tajného a nevysvětleného. I když nám, jak jistě víte, něco nepřímo už nastínil pan Prezident.“ Postarší padesátník s krátkými pozvolna šedivějícími vlasy, vrásčitým hranatým obličejem a povýšeným „tvrďáckým“ pohledem, kterým kamenně a nic neříkajíc se tvářícího majora pomalu ale jistě rozebíral na vjemy a myšlenky, jimiž ho analyzoval. Brooks se však nedal vyvézt z míry nepříjemným přístupem a zatím klidně odpověděl:
- „Nejsem si jistý, jestli má vůbec význam vám to říkat, dokonce i s tím, co dnes všechno Prezident prozradil, byste tomu nejspíš nerozuměl, takže by bylo nejlepší, kdybych se nějak mohl spojit s prezidentem osobně.“ Ačkoliv bylo přání docela jistě předurčeno k zavrhnutí, mariňák ho leteckému důstojníkovi musel položit, aby se nějak posunul dál.
- „No, majore, myslím si, že oba jako vojáci chápeme, že má zrovna teď pan Prezident dost svých starostí na to, aby ho zajímalo zrovna to, co se mu vy chystáte říct…“
- „Jasně, to jsem pochopil,“ přerušil ho se skrytou netrpělivostí Brooks, „Můj, tak zvaný ,úkol´, jak jste ho sám nazval, ovšem nemůže moc dlouho čekat, a tak bych vás nejspíš měl začít přesvědčovat o tom, že je ten hovor s ním dostatečně důležitý na to, abych vrchního velitele mohl vyrušit z jeho rutinních povinností.“
- „Klidně začněte, majore, to si rád poslechnu,“ opřel se do židle se zkříženýma rukama na hrudi generál, zatímco bedlivě poslouchal a sledoval muže před sebou. Ten na chvíli zapřemýšlel a pak mu začal postupně popisovat a vysvětlovat jednotlivé technické a strukturální informace o IOA, lodích Země a podobných lehko zapamatovatelných věcech, jako příslušníci SG-1 apod. Když se dostával ke konci svého zdánlivě o nic nepřesvědčujícího vysvětlování, připojil jednoduchou prosbu:
- „Teď už jen stačí, abyste mi umožnil přístup k vládní síti na internetu z nějakého od vaší interní sítě základny odděleného počítače, kde vám za pomoci jednoho z mých lidí můžu vše ukázat přímo naservírované z vládních zdrojů tak, abyste poznal, že všechno nemůžu vědět jen proto, že jsem špión nebo kolaborant, ale že jsem na něčem takovém opravdu pro vládu pracoval spolu s mými lidmi, což také souvisí s tím mým ,úkolem´…?“ Gray si ho ještě jednou důkladně prohlédl, a protože byl zvědavý, jestli si to všechno rozumně vypadající mariňák před ním jenom vymyslel, a nebo je to pravda, čemuž on jen stěží hodlal uvěřit, a proto mu nedělalo větší problémy splnit to, co si přeje.

Tím pádem se ve dveřích zmiňované vazební místnosti ve tvaru dokonalého kvádru vzápětí znovu objevila černě oděná a po zuby ozbrojená místní eskortní jednotka, která beze slov popadla Houstonovou a hodlala ji odvézt pryč, čemuž chtěl k vlastní smůle Caine znovu zabránit tím, že doktorku a jí držícího se muže chytil za ruku se slovy:
- „Tak počkat!“ Opravdu to bylo k jeho smůle, a to proto, že se onen voják pilotovi hravě a rychle vysmekl a jen o několik milisekund později na něho spolu se svými ozbrojenými kamarády mířil jako na stvoření ze Dnu nezávislosti.
- „OKej, dobrý chlapi, asi sem pochopil, oč vám jde… Chcete si s ní jenom promluvit, dobře, nemusíme bejt na sebe hnedka jak psi. Ne, že byste měli bejt snad jako psi. To sem říct nechtěl, ale jistě chápete, jak sem to mys –“ Dál již kapitán mluvit na muže nemohl, protože znovu zmizeli ve dveřích jako poprvé beze snahy o vyslechnutí nějakých dalších Cainových „vykecávek“. Jediné, co se potom pilotovi ještě mihlo hlavou, bylo, že si při pohledu na spodní rohy stěn představil z ničeho nic se z těchto hran linoucí nervový plyn. Jeho představivost už dnes definitivně dosáhla vrcholu.

Zatímco se kapitán z Miami děsil dalšího nadechnutí, poněkud zmatená doktorka z Denveru se už za, nebo spíše v, doprovodu dostala až do jedné místnosti s generálem Grayem, Brooksem a notebookem. Stráže samozřejmě ihned zaujali místa u zdí a dveří tak, aby nerušili velitele, který právě dal majorovi pokyn k započetí předvedení toho důkazu:
„Můžete začít, majore. Je to přesně, jak jste chtěl.“ To už na svého velitele pohlédla Houstonová nechápavým pohledem, kterým ho mimoslovně donutila ke stručnému vysvětlení, jenž mariňák ztvárnil slovy:
- „Doktorko, potřebuji vaše nenahraditelné schopnosti a také prověření k tomu, abyste tady generálmajorovi Grayovi dokázala, že nejen víme o tajných vládních projektech vše, ale také se jich účastníme. Stačily by informace o třídě 304, SGC a IOA, pak by to měl tady místní velitel nejspíš chápat.“ Ashley se ještě jednou zamračila a krátce pozvedla obočí, načež tedy svolila a na obrazovce potřebnou internetovou stránku po zadání hesla objevila jen během několika pouhých desítek vteřin. Potom oba nechali generála nahlédnout a sami se na chvíli dostali k sobě mimo doslech většiny osob v místnosti:
- „Jak jste věděl, že mám vyšší pro věření než vy… že to stačí na něco takového?“ Vyrazila ze sebe ihned potichu doktorka stále sledující začteného důstojníka nakloněného nad laptopem.
- „Jednoduše jsem si řekl, že vás váš otec asi nenechal pracovat úplně bez prostředků a na jedno z těch věcí byste se přes vládní síť mohla dostat.“
- „Chytré, ale myslím, že jste sem mohl zavolat i Caina, ne proto, že bych ho tady nějak vyžadovala, ale docela bych se bála, aby se jim tam ze strachu vy víte ne-co…“ Chvíli na to se generálova pozornost opět navrátila k nim se slovy:
- „To je úžasné, o ničem takovém jsem neměl ani tušení. Dokonce ani po tom, co půlku toho teď ví všichni ve Státech. Myslím, že toto mi prozatím stačí, když mi vaši verzi ještě potvrdí prezident, máte mou plnou důvěru. Mám vám nechat spojit Bílý Dům?“
- „Myslím, že zatím ne. Jsou tu ovšem také okolnosti, které brání, abychom se s Prezidentem spojili běžným nechráněným způsobem kvůli důvodu, který je vám po dnešním přímém přenosu z DC, jistě znám.“
- „Jistě, co ale potom máte na mysli?“ Pokračoval s trochu přivřenými víčky Gray.
- „Myslím, že tady doktorka, už něco zvládne vymyslet, jen bude potřebovat pomoc vašich lidí a možnost použít něco z vašeho vybavení, že doktorko?“
- „Ukažte mi, co máte, a já vám můžu odpovědět…“
- „Dobře, tudy,“ pokynul generál ochrance, která se trochu uklidnila a vyšla s nimi na chodbu, kde Houstonová ještě promluvila na místního nejvrchnějšího velitele.
- „A mohl byste také z vazby ještě pustit jednoho z našich…“
- „Myslím si, že to nespěchá, pane generále.“ Dohodil k tomu klidně major, aby si vybil averzi proti pilotům, které musel znovu vydýchávat takřka na každém kroku.

01:44 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Základna „STEALTH“, Operační centrum

Caine se mohl konečně vytrhnout ze spárů té otravné ochranky a s jejich stálým dohledem dojít až do velké, modře nasvícené, prosklené, počítači a lidmi nesmírně přecpané místnosti, kde už po pár metrech našel postaršího váženě a autoritativně vypadajícího muže spolu s Brooksem a Houstonovou.
Ozbrojenci za ním se rozestavěli k těm, co už tu byli, a samotný kapitán promluvil na trojici před sebou:
- „Tak co ste vymysleli?“ V tu ránu zasalutoval, protože se mu odhalily generálovy frčky na modré košili s černými nárameníky.
- „Generále Grayi…“ Dohodil, když přečetl i jmenovku.
- „Kapitáne Caine…“ Napodobil jeho způsob generál a důkladně a rychle si prohlédl nášivku pilota USS Odyssey, o které si něco málo přečetl na vládním serveru. To už ale doktorka informovala svého „kolegu“ o vývoji situace:
- „Vymysleli jsme způsob, jak se spojit s Bílým domem bez toho, aby Ba´al s jeho jednotkami přišli na víc než jen, že se s ním někdo spojil…“
- „Ale?“ Vydal ze sebe ihned intuitivně Caine.
- „Ale: nepřišli jsme na to, jak jim dát vědět o tom, jak spojení vlastně nastavit tak, aby to správně fungovalo a spolupracovalo s naším nastavením.“
- „A co jim jako chcete dát vědět, jen nějaký instrukce nebo kódy… dá se to třeba napsat?“
- „No,“ zapřemýšlela Ashley.
- „Máte něco na mysli, kapitáne?“ Pokračoval generál, aby se do diskuze také zapojil. Brooksovi zatím stačilo pozorovat to, na co přicházeli.
- „Jo – ano, myslím si to, co třeba fax?“ Naráz Gray i major zvedli obočí v údivu nad nestandardním nápadem, doktorka to však vzala více vědecky, a proto rychle odvětila kladným způsobem:
- „Vlastně, tohle by mohlo jít.“ Jakoby telepaticky Houstonová ihned dodala vysvětlení, aby se oba hodnostně vysocí muži nemuseli ptát:
- „V podstatě, když si to tak vezmete, fax je snad jediný komunikační prostředek, kterým přímo někomu něco neříkáte a spíše, když někoho chcete monitorovat, tak odposloucháváte pevnou linku, vládní telefony, mobily, internet a podobné věci, přímo určené ke komunikaci…“
- „Přesně,“ dodal ihned během krátké pauzy v Ashleyně vysvětlování Caine.
- „Dobře, dobře… takže, vy si, doktorko, opravdu myslíte, že když jim stačí pouze poslat instrukce faxem a oni se s námi už spojí tak, jak jste to vymyslela vy?“
- „Ano.“ Odpověděla rozhodně Houstonová, načež kapitán ještě trochu zakřiknutě dodal:
- „Vlastně to byl můj nápad, dík za uznání.“ To už se generál ale rozhoupal a následným rozhodnutím, je nechal pracovat na spojení:
- „Tak se můžete dát do práce, doktorko, tady Major Karson vám bude nápomocen, jak jen to půjde, až spojení navážete, dejte vědět ochrance, ta už mě zavolá.“ Brooks i Ashley přikývli a dali se do práce spolu s mladým majorem, který je dovedl k potřebnému vybavení.

01:46 – Mléčná dráha, Země, USA, Maryland, Washington DC, Bílý dům

Prezidentovu kancelář naladěnou do nepříliš povzbudivé nálady už tuto hodinu potřetí rozezvonilo doslova smrtonosné zvonění telefonu, které znovu ukončil až prezidentův poradce:
- „Znovu přesně načas jako vždy, že?“ Začal nezvykle jako první Henry Hayse, který se již nemohl dočkat, až bude konec a druhá strana opět se spokojeností zavěsí.
- „Jistěže, pane Prezidente, doufám, že už jste si stačil rozmyslet, co mi nabídnete místo zničení vašeho ,New Yorku´, o který se bude ,hrát´ nyní. To, co jste udělal naposled bych vám znovu nedoporučoval, protože jste jednak nabídl spíše ,polomilitární´ útvar a navíc podle mých skenů bylo v době střelby na jeho území kolem dvanácti nevinných civilistů. Při vší úctě, pane Prezidente, toto bych snad neudělal ani já, na vašem místě…“
- „A to mě má snad motivovat? Na vašem místě bych si zase já odpustil ty kecy okolo a spíš mi oznámil, jakou základnu jste si vybral vy, abych vám mohl říct svoji volbu.“ Pravil náhle rázně Henry Hayse, který se skoro divil, co si až dokázal dovolit a trochu měl i strach, že by reakce z druhé strany nemusela být přívětivá. Naštěstí si Ba´al jen opravdu odpustil trochu povýšeného goa´uldského humoru a rovnou řekl:
- „Základna Národní Gardy kousek od Washingtonu, DC., příslušné souřadnice pro vás jistě nejsou problém, ale pokud na tom trváte, odešlu vám je?“ Při vyslovení jména a umístění vybrané základny Prezident i jeho poradce okamžitě zpozorněli, když si představili, co by se mohlo stát, kdyby Ba´al z orbity zničil základnu téměř uprostřed městské zástavby předměstí Washingtonu.
- „Při vší úctě to nemohu přijmout, tato základna je uprostřed městské zástavby a její zničení by způsobilo nejen ztráty na civilních životech, ale také hromadnou paniku! Požaduji vybrání jakékoliv jiné základny.“ Chvíli bylo ticho a pak se Ba´al nijak nerozhozen ozval:
- „Nemíním si vybírat jinou základnu jen kvůli tomu, že si myslíte, že je obětování hrstky méně přijatelné, než obětování milionů jiných a jistě převážně civilních. Při vší úctě, to potom bude panika, pane Prezidente. Nuže, jaké je vaše rozhodnutí?“ Prezident se s rozporuplnými pocity podíval na svého poradce s nevyřčeným požádáním o radu, které nazpátek přišlo v podobě velmi těžko rozhodnutého přikývnutí. Henry Hayse však i tak už nehodlal dále jen ustupovat a hodlal ještě jednou vyzkoušet hloubku Ba´alových výhružek.
- „Můj názor trvá, žádám vybrání třeba strategicky důležitějšího cíle, avšak někde mimo přímý dosah civilní zástavby.“
- „Dobrá tedy, pane Prezidente, myslím, že je vás třeba znovu a tentokrát trochu silněji motivovat. Za minutu na shledanou!“ Řekl pouze a po zavěšení se téměř okamžitě ozvalo zaklepání z venku. Zatímco Prezident vyšel vstříc příchozí sekretářce, jeho poradce přistoupil k laptopu napojenému na satelitní sledování pohybu lodí na orbitě.
- „Pane prezidente, přišla velmi důležitá zpráva z rukou generálmajora Graye, velícího tajné letecké vývojové základny systému ,STEALTH´. Je to ale poslané faxem, kde jsou instrukce, jak navázat podle listu bezpečné spojení. Tady to je…“ Vrchní velitel si papír převzal do vlastních rukou a po zběžném prohlédnutí technických instrukcí o nastavení spojení zůstal očima chvíli nad podpisem úplně dole, který také přečetl nahlas:
- „Podepsáno majorem Paulem S. Brooksem z Námořní Pěchoty, velícího ochranky a výsadku na USS Daedalus…?“ Jakmile došel ke konci věty a jejímu poslednímu slovu, pohlédl do očí sekretářky, jenž nejspíše narážela na to samé, a pak klidně konstatoval:
- „Až vám dám vědět, spojíte se s nimi, jak se tady píše, předejte to někomu kvalifikovanému, ať to zatím nastaví…“
- „Jistě,“ odvětila žena a vzápětí se ztratila ve dveřích. To už poradce oznamoval Prezidentovi aktuální stav vyčtený z laptopu:
- „Pane Prezidente, jedna z Ba´alových lodí právě míří na střeleckou pozici nad New York City, bude tam jen za pouhých deset sekund a podle tepelných senzorů z jiného satelitu nejspíše přesouvá energii do hlavní zbraně. Pane, podle mého názoru to myslí velice vážně, navrhuji neriskovat, dokud není proč, ta základna za to nestojí a panika z útoků vznikne stejně časem, už přeci zlikvidoval čtyři vojenské pozice, pokud to dřív nevyšťourá někdo z tisku, půjde to nejspíš z vojenských řad, kde taky morálka rychle klesá, když se s nimi jejich velící na váš rozkaz nebaví.“
- „Jsem si toho vědom, Jime, stále si ale myslím, že i když je to Ba´al schopen udělat, ještě jednou se ujistí, jestli to opravdu musí dělat.“ Jakoby zázrakem téměř současně s dosažením potřebné pozice Orijským křižníkem se znovu rozezvonil stolní telefonní přístroj, z něhož se znovu začaly linout arogantní tóny Ba´alova hlasu:
- „Jak jistě vidíte na svých počítačích, má loď je připravena několika výstřely vymazat celý Manhattan z mapy vašeho státu. Pokud mi snad chcete něco říct, máte poslední možnost.“
- „Zadržte. Potřeboval jsem pouze vědět, jestli své výhružky hodláte také plnit, teď když vidím, že jste dostatečně odhodlaný udělat všechno, zvládnu to také já, posílám vám souřadnice mnou navrhovaného cíle,“ na to Prezident pohlédl ke svému poradci, jenž bez potřeby pobízení ihned všechny data odeslal. Během chvíle se už ozval sám usurpátor:
- „Vyhovující. Ovšem vaše drzost přesáhla jisté meze, a tak doplňuji dva další menší cíle, jedná se o dvě bitevní lodě obeplouvající Havajské souostroví, jejich zničení bude rychlé a pro pevninu prakticky nepozorovatelné. Pro vás to snad bude dostatečná výstraha, protože příště tak přívětivý nebudu!“
- „Souhlasím a žádné příště doufám nebude, nestojím už o další komplikace, které se nikomu nevyplatí.“
- „Také si myslím, za patnáct minut na slyšenou, pane Prezidente.“ Krátce po ukončení spojení Henry Hayse ještě pohlédl k Jimovi, kterému poručil:
- „Ujisti se, že dělá to, co jsme si ujednali, a dej mi vědět,“ Poradce přikývl, takže Prezident ještě mohl vyjít ven z kanceláře a pokynout sekretářce k navázání spojení.

01:49 – Mléčná Dráha, Země, USA, Nevada, Základna „STEALTH“, Operační centrum

Téměř na druhé straně Států se netrpělivě odpočítávaly poslední sekundy do zazvonění telefonu dohodnutým způsobem. Dokonce i Generál Gray už dorazil a všichni ztichlí se pak konečně dočkali; Brooks zvedl sluchátko:
- „Pane Prezidente?“
- „Ano, majore Brooksi, jsem tu já a můj poradce Jim Peterson, co je tak důležitého, že se spojujeme tímto způsobem a co vlastně děláte v Nevadě? Pokud je mi známo, máte být už dávno někde mimo Zemi…?“
- „To je na dlouhé vyprávění pane, pokud mohu ale žádat, potřeboval bych s vámi mluvit ještě více osobněji.“ Druhá strana se na chvilku odmlčela a pak už se ozval samotný Hayse s trochu nedočkavějším hlasem než poprvé:
- „Tak, co se děje, majore?!“
- „Pane Prezidente, jsem nucen vám volat tímto způsobem a odsud, protože krátce před mým odchodem jsme s mými lidmi přišli na docela přijatelný a možný plán, jak nejspíše zvrátit dosavadní vývoj ku našemu prospěchu. Bohužel, kvůli tomu, že naše spojení mohou klidně v nejbližší době vysledovat, nemohu se moc zdržovat a vysvětlovat vám detaily ani prozradit nejzlomovější části našeho plánu.“
- „Dobře, co po mě ale potom chcete?“
- „To je to, o čem s vámi potřebuji mluvit, a totiž nejspíš už víte, že se právě nacházím na letecké základně, kde se také vyskytují i neviditelné bombardéry s technologií STEALTH. Nejsem tu náhodou, protože se potřebuji během několika hodin dostat až do Washingtonu a to dostatečně nepozorovaně a rychle, jenže kvůli mé náhlé cestě daleko od SGC vlastně během mé služby se mi tu jaksi nedostává dostatečné důvěry, abych si mohl třeba neozbrojený letoun vypůjčit.“
- „To je logické, majore Brooksi. Také ale chápete, že ani já vám nemůžu jen tak umožnit odletět si s takovouto technologií, kam se vám jen zachce během krize, ač jste, a já to vím dobře, velmi věrný, zkušený a také bezúhonný mariňák, který už pro naši zemi něco málo udělal. Nemůžete mi tak alespoň naznačit, čeho se ten váš plán týká a proč ho někdo tady v DC nemůže provézt za vás bez tak evidentně zbytečného a nebezpečného transportu? Nemusím vás snad obeznamovat s tím, že Ba´alovy jednotky nenechají nic jen tak svévolně létat mezi velkoměsty.“
- „Také mě to napadlo a kromě rizika vyzrazení klíčového plánu jsem také zvažoval jiné faktory jako třeba, že Washington je teď asi jedno z nejsledovanějších a Ba´alovou flotilou nejobletovanějších měst na světě vůbec, to sám jistě víte. Také je docela pochopitelné, že kdybyste nechal přesunout nějakou i třeba menší vojenskou jednotku k onomu místu, rychle by si toho všimnul a i kdyby ne hned, napovědělo by mu to větší množství nutných telefonátů, už tímto dobře před odposloucháváním uchráněným dosti riskujeme. Doufám, že mě chápete…?“
- „Myslím, že ano, majore. Těžko se mi ale rozhoduje, když o ničem nic přesného nevím.“
- „Možná vám to zlehčí to, že tím nikoho nevystavíte přímému nebezpečí kromě toho, kdybychom to snad chtěli někde napálit do mrakodrapu, to je ale, myslím, přinejmenším nepravděpodobné. Pak už stačí jen odvádět Ba´alovu pozornost jako dosud a počkat si na výsledek, který určitě stojí za nějaký ten malý risk. Ovšem budete to muset udržet v tajnosti, je vcelku dosti pravděpodobné, ač vás nechci nijak urazit, že budete mít ve svém personálu někoho, kdo by to zrovna nemusel vědět, pokud mi rozumíte.“
- „Jistě… myslím, že bych to mohl zkusit. To s odváděním pozornosti a vypůjčením letounu je ale vše?“
- „Samozřejmě, stačí jen generálmajoru Grayovi vysvětlit, že se nemusí bát a může nám letoun půjčit.“ Prezident se naposled déle odmlčel a pak konečně rozhodl:
- „Dobře, dejte mi ho k telefonu.“ Pravil, načež již byl místní velící se vším potřebným obeznámen a po řádné omluvě se vše mohlo dát do pohybu správným směrem.


Úvodní obrázek v plném rozlišení: Prezident Hayse v situační místnosti Bílého Domu
[img][./images/thumbs/45353137_1241905081.jpg]http://nd.blog.cz/a/anketyunas.blog.cz/obrazky/45353137.jpg[/img]

Díky DarkLive za korekci...

za korekci nemáš vůbec zač jinak díl byl opět dobrý, dokonce v něm nebylo ani tolik chyb

nedá se nic dělat ale musím ti to zase pochválit přečetl sem to na jeden zátach,byl sem do toho jak dycky zažranej,fakt super,dobrej děj a všechno okolo,už se těším na další díl

2 DarkLive: Díky za názor a pochvalu, tentokrát jsem se sice vůbec nijak víc nesnažil, ale snad už se mi to pomalu dostává do hlavy...
2 Peca86: Taky děkuju za ohlas, takové se vždycky dobře čtou, navíc ti musím vyslovit poklonu, za to, že si to zkousl na jeden zátah, což snad nikdo už dlouhou dobu nedokázal...

Jinak další díl tu snad, pokud já i korekce dovolí bude nejpozději ke konci příštího týdne, protože aktuálně sem tak v půlce a dodělat bych to měl o víkendu. Teď jsem se snad z té tvůrčí krize dostal a nemusím nic v ději zásadního měnit...

Nemůžu si pomoct, ale myslím že dnes je to už víc jak týden a pokračování sem tu nějak nenašel

Mám 2 otázky :
za 1.kdy bude další
za 2.kolik bude zhruba ještě částí
jinak pěkná povídka dobrá práce

Wow, takovejch reakcí...
2 sgcatlantis: No to je no... Ale když odpovím zároveň oběma, tak dnes už jsem se dostal tak do třetí třetiny psaní dílu, takže podle korekce to tu snad určitě bude do konce nadcházejícího týdne...
Jinak... 2 bindina: Části budou ještě čtyři, jednak je to 24 hodin, takže to víc částí ani tak mít nemůže a taky to je kdyžtak v úvodním příspěvku, kde se postupně "rozsvěcí" díly, jak je sem přidávám...
A taky díky za pochvalu...

už sem se těšil že si o víkendu přečtu další díl a vono nic,no škoda budu čekat dál

a korekce je od včerejší půlnoci hotová, takže u mě to nevázne tentokrát

Zdravím všechny,
Překonal sem se a pokud bych si dokázal i kontrolovat maily, tak by to tady bylo ihned po vrácení z korekce. Nebudu se ale zbytečně vykecávat a dám vám těch plnejch 15 stránek textu hned...

Tak tady to zase máte, hezký počtení a hodně trpělivosti...

STARGATE - 24 hodin
1x21 Obrat (Turning)

Následující události se odehrávají mezi 02:00 a 03:00 hodinou raní Greenwichského času (ZULU).

02:00 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Atlantis, Kancelář velitele expedice

Sam konečně zase strávila jednu z těch převzácných, trochu delších, chvil klidu, kdy si může v kanceláři srovnat věci v papírech i v hlavě a hlavně – může si odpočinout. Bohužel, jak už to tak dnes či „zítra“ bývá, dovnitř někdo napochodoval s velmi urgentní správou, tentokrát to byl zase Chuck:
- „Plukovníku, myslím, že byste si měla něco poslechnout…“ Plukovnice přemohla nechuť a vzápětí už stála v řídící místnosti, kde se hlásila slovy:
- „Tady Carterová, co se děje?“
- „Plukovníku, tady vojín Danison… ehm, madam, musím vám sdělit nepříjemnou zprávu… a totiž, že pan Porter se nějakým způsobem dostal z vazby… Je mi to líto, madam…“
- „Uklidněte se, vojáku, jak a kdy se to vlastně stalo?“
- „Kdy přesně nevím, vím jen, že sem se teď probral, podíval na celu a on už v ní nebyl…“
- „Co posledního si pamatujete?“
- „Nevím, madam, mám pocit, že jsem se na hodinky koukal tak před deseti minutami, ale potom, co mě nejspíš někdo bouchnul zezadu do hlavy, si už nic nepamatuju…“
- „Jak to myslíte, bouchnul do hlavy, to jste nevěděli, že někdo jde, jsou tam přeci dvoje dveře!“
- „Nevím, madam, jediné, co vím, je, že mě bolí celá hlava a určitě sem nikoho před sebou neviděl, předtím než jsem ztratil vědomí… a-a můj parťák se teprve teď probral z bezvědomí…“
- „Volal jste doktora?!“
- „Ne… ne, madam. Připadalo mi důležitější dřív volat vás.“
- „Dobře, někoho tam pošlu, teď ale, jestli můžete, koukněte se na klávesnici otevírání cely a řekněte mi, jestli je rozbitá…“
- „Ano, madam… Ne, není… Co to znamená?“ Sam se otočila k bráně na všechny lidi dole a s ne moc povzbudivým výrazem odvětila:
- „Myslím, že ho osvobodil někdo od nás…“
- „Ale proč by to někdo dělat…“
- „Nevím, jestli někoho nepřesvědčily Porterovy gorily, které se nám ještě nepodařilo najít, tak možná proto, že je v právu spíše on, ačkoliv by ve chvíli, kdy mě odvolal, nejspíše všechno podělal. Každopádně ho bude potřeba najít, kontaktujte majora Lorna, ať si vezme pár svých mužů a jde ihned k té cele, a taky doktora McKaye, ať je do dvou minut v zasedačce.“
- „Rozkaz, madam.“

02:02 – Mléčná dráha, Země, USA, Washington D.C., Bílý Dům, Oválná pracovna

Prezident jen před několika sekundami dokončil další ze špinavých obchodů s Ba´alem, který ale naštěstí tentokrát stál destrukci další tajné letecké základny, což byl oproti minulému až přespříliš veřejnému zásahu zjevný pokrok.
Bohužel zmiňovaný minulý důsledek s odporem přijímané dohody si vyžádal nesmírně rychle velkou pozornost všech médií, která okamžitě začala vytrhávat jednotlivé věty z prezidentova projevu tak, aby budila co největší paniku a nedůvěru v jeho vládu. Někteří dokonce někde vyštrachali zničení základny v Oblasti 51, která je bohužel pro vládu i veřejnost částečně viditelná z civilního území, spolu se svědectvím rybáře, který se před pouhými několika minutami vrátil do přístavu na Havaji, kde teď reportérce nadšeně vypravoval, jak viděl jasný žlutobílý paprsek vyšlehnout z oblohy, zničit velkou bitevní loď na obzoru před ním a jeho ještě s člunem rozhoupat následnou přílivovou vlnou. Dle očekávání si to bystřejší média velmi rychle spojila s dokonce natočeným útokem na základnu národní gardy na předměstí DC a přisoudila všechny tři nevysvětlené incidenty útoku „vetřelců“, kteří zřejmě přestali vyjednávat s Bílým domem a rozhodli se zničit obranu země, aby jim už nic nemohlo stát v cestě při zotročení, nebo snad zahubení, lidstva. Takto to vyobrazily zejména stanice, které už delší dobu zaznamenávaly odliv diváků od médii procpaných zpráv k laciným, ale zato šokujícím, reality show.
- „Je jasné, že budu muset předstoupit a nějak to uklidnit,“ prohlásil zahleděně Prezident a obrátil se pohledem a nevyřčenou prosbou o radu ke svému dlouholetému poradci:
- „Co jim ale budete moci říct? Že necháváte ničit vlastní tajné i veřejné základny v jejich zájmu? To je asi moc nepovzbudí a říkat jim, že to bylo nedorozumění, ničemu nepomůže, tím spíš by to vystoupení i vaše slova ztratila váhu. Navíc je tu možnost, že když jim řeknete o tom, že jsou v sázce velká města, tak může začít masivní exodus ze všech větších měst, což by nakonec mohlo vyvolat i útok od Ba´alových jednotek, protože se my ani obyvatelstvo nemáme dopouštět žádných velkých shromáždění za jakýmkoliv účelem…“
- „Při vší úctě, Jime, ať řeknu cokoliv, záleží jen na novinářích, jak si to vyloží. Navíc s tím vším, co jsme jim za tu dobu tajili, už mi ani nikomu jinému z vlády nemusí uvěřit ani slovo.“
- „To si nemyslím, pane Prezidente. Ačkoliv budou na vládu dvojnásobně naštvaní za tajnosti i hrozbu z vesmíru, pořád alespoň u nadpoloviční většiny z nich stále máte autoritu jako nikdo jiný…“
- „Dobře, nech svolat ,projevový´ tým, abych mohl nejdéle do hodiny promluvit. Můžete tu informaci rovnou předat médiím, aby dál nenaráželi na naši neschopnost odpovědi.“
- „Ano, pane Prezidente.“ Vydal ze sebe muž se znatelným porozuměním v obličeji, který se následně vydal se ven z kanceláře, kde nechal Henryho Hayse. Ten se po jeho odchodu znovu dal do monitorování na 150% pracujících médií.

02:03 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Atlantis, Zasedací místnost v hlavní věži

Rodney McKay se objevil ve dveřích konferenčního sálu, kde už stála Sam s kapitánem z budoucnosti a oba sledovali vizualizaci půdorysu místností s celami a nejbližšího okolí. Po krátkém zhlédnutí ještě stále svačícího vědce, který byl schopen jen mávnout rukou na pozdrav a hodit k informování vyzývající pohled, se slova chopila hodnostně nejvyšší osoba v místnosti:
- „Major Lorne právě dorazil na pozici, potřebuji ho s tvojí asistencí navézt na Porterovu stopu. Vybrala jsem si tě, protože dokážeš rychle a flexibilně ovládat antické systémy, které chceme použít, a mě je potřeba, abych podle výsledků koordinovala Lornův tým.“ Následně dala spolu s Cainem McKayovi pauzu na odpověď, ale nic se neozvalo, takže se plukovnice znovu obrátila pohledem doprava a pravila:
- „Nic k tomu nemáš? Co se stalo?“ Nazpět ji došlo jakési zamumlání s plnou pusou, jehož překladu se ujal vedle ní stojící kapitán:
- „Myslím, že chtěl říct: ,plnou pusu´.“ Vědec nejevil známky nesouhlasu, znovu se zakousl do sendviče, sedl si a spustil na stole připravený notebook, s nímž se po chvíli napojil na městskou sledovací síť interaktivních kamer, které jsou velmi vyspělým výtvorem, se kterým se mohl tým podplukovníka Shepparda poprvé setkat na planetce s kopií Atlantis v rukou místní primitivnější pozemské verze šlechty, a nevyžadující ani kamerové přístroje.
- „Čas?“ Vydal ze sebe pouze doktor, jemuž vzápětí přišla odpověď jeho nadřízené:
- „Něco kolem druhé hodiny, pro přesnost mezi 1:45 a 2:00, jestli to stačí?“ Narazila Sam jemně na McKayovu očekávanou a docela jistě pověstnou nespokojenost, kterou však teď, neznámo proč, zatím nehýřil. Kapitán Caine si mezitím stoupl vědátorovi za záda, kde sledoval zrychlený záběr na celu, kde bylo i při velmi rychle běhajících desítkách sekund dobře viditelné, že se dovnitř, nebo ven vůbec nikdo ani nehnul nejméně do 1:55, kdy se ovšem z ničeho nic objevil někdo strážím za zády, omráčil je zřetelným zásahem ze Stuneru a následně dvě zakuklené, v sakách oděné, postavy osvobodily nepřekvapeně vypadajícího „black guye“, s nímž rychle odkráčeli pryč.
- „Čas útěku: 1:55, sleduju dál…“
- „Nevypadal ani překvapeně.“ Dodal k Rodneyho vyjádření rychle Caine, který dále sledoval pracujícího doktora, jenž právě prohlížel chodbu, na níž se ze dveří objevily všechny tři černě oděné postavy. Sam zatím naváděla Lorna:
- „Majore, můžete vyjít chodbou doprava a dále doleva až ke schodům…“
Tímto způsobem postupně doháněli jejich náskok až se dostali k pouze jednominutovému náskoku, jenž jim téměř dokonale určil dobře potenciálně sterilizovatelnou oblast, kde se nenacházelo nic tak důležitého, aby nemohli oblast uzavřít, dokud ji celou neprohledají. Velitelce základny však ještě před vydáním rozkazu pro vyslání podpory a uzavření sektoru docházelo, že na dosud rafinovaného Portera je vše příliš přímočaré a jednoduché, aby to mohlo být vše. I tak ale vydala potřebné rozkazy, aby se za několik málo minut mohla vyvézt z omylu, nebo si dát za pravdu. Asi nejen ona by brala spíše první variantu.

02:04 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevadský vojenský prostor, Základna „STEALTH“


Bombardér (NORTHROP B-2) .................. Průzkumný letoun (SR-71 Blackbird)

Krátce po posledním rozhovoru s velitelem základny generálmajorem Grayem se Brooks, Caine i Houstonová dostali do tentokrát o hodně většího prostoru hangáru pro několik černých bombardérů a černých, mimozemsky vypadajících, strojů, zřejmě zastávající úlohu STEALTH stíhaček, do nichž také vzápětí měli vstoupit – hned jak je instruuje mladý technik, který nejspíše velí ostatním, kteří letoun tady dole už pár minut pilně připravují na vzlétnutí.
- „Seržante?“ Vydal ze sebe momentálně nejvíce informačně vzdělaný kapitán a převzal si v deskách pár listů, které během seržantova vykládání zběžně prolistoval se znuděním ve tváři naznačujícím jeho „dlouholeté“ zkušenosti.
- „Pane, podle rozkazů generála Graye jsme vám připravili letoun na okamžité vzlétnutí během dvou minut. Samozřejmě jsme nenakládali žádné hlavice ani bomby, jen pár raket vzduch-vzduch krátkého doletu pro případnou obranu, protože mi bylo řečeno, že jich bude potřeba. A také máte plné zásobníky kulometů a všechny obrané a maskující systémy pracují na 100%...“
- „Ale?“ Vydal ze sebe náhle Caine, který se, kdo ví proč, zastavil na poslední stránce listů v deskách.
- „Ale kvůli rychlosti s jakou jste se chtěli vypravit, nemáte dost paliva na dolet až do Washingtonu. Na to by bylo daleko více času…“
- „Bude možné dostat se alespoň na vzdálenost pro ,doplachtění´?“ Přidal se do zpovídání muže také major. Už seržantův následující výraz ale nenaznačoval, že to bude až natolik jednoduché.
- „Bohužel ne, pane, bude třeba, abyste půl hodiny před doletem doplnili palivo buď při přistání, nebo ve vzduchu. Z toho důvodu, že v oblasti není žádná dostatečně vybavená základna, budete muset vzít za vděk tankovacím Jumbem, které vám nahoru budou muset poslat, abyste nemuseli nouzově přistát.“
- „Kde je nejbližší základna, kde mají tankovací letouny?“
- „Všechny údaje budete mít v palubním počítači, pošlu vám údaje, abyste si důležité body na mapě mohli zdůraznit. Jestli ještě něco nemáte, poslal bych své techniky nechat vás dostat na povrch, už je třeba pouze, abyste se dostali támhle na výtah, je to velmi dobře zvýrazněno, měli byste to najít…“ Pro jistotu jim seržant ještě ukázal na konec hangáru, kde byl skutečně velký žlutými a černými pruhy obrýsovaný obdélník.
- „Nic už nemáme, díky.“ Odbyl ho kapitán a přešel o krok dále, „Teď jen kdo s kým poletí,“ následně udělal pro něho milý a pro ostatní zároveň smrtonosný úsměv, kterým chtěl k sobě přitáhnout toho s většími osobními sympatiemi pro něj. Ostatní to ale brali spíše, jako by se jich pilot kamikadze ptal, jestli s ním tentokrát nechtějí letět oni. Brooks byl však učen snášet nepohodlí a v tomto případě později snad i bolest, takže se přihlásil spíš, aby to nezbylo na doktorku Houstonovou, která se k tomu nějak neměla a raději si začala potichu pískat při prohlížení obou letounů.
- „Já poletím s vámi, jestli ale máme letět, tak bychom už měli dělat!“ Přitlačil na něho, načež už ze sebe Caine konečně vydal frázi, která je dostala do letounů:
- „Dobře, dobře… tak jdeme, jste nedočkavější než opuštěná čtyřicátnice na nový baterky v obchodě.“

02:05 – Mléčná dráha, Sluneční soustava, Odvrácená strana orbity Pluta, BC-303 Kutuzov

Na můstku to vřelo, nezáviděníhodná atmosféra tu panovala v důsledku vyhlášení pohotovosti pro přípravu ke vstupu do HP a následně téměř jistému boji. To nechal okamžitě vyhlásit kapitánův výkonný důstojník, komandér Petrovov.
Náhle senzorový důstojník zachytil data týkající se přesunu Ba´alových křižníků na oběžné dráze Země, kde nyní začalo být potenciálně ohrožováno Ruské území, což podle posledních rozkazů je dostatečný důvod proto být pokaždé v takovéto situaci připraveni ihned zaútočit, aby případně odvrátili útok na nejvyšší vládní představitele sídlící v tajném protiatomového krytu blízko Moskvy, o němž je možné, že byl, díky všem těm informacím z oriiských senzorů, Ba´alem odhalen. To už na můstek vstoupil kapitán, načež všichni bleskově vstali na popud stráže, jenž tak učinila slovy:
- „Kapitán na můstku!“ Ve srovnání s americkými posádkami jevily ty ruské rozhodně více morálky a lepší vztah k předpisovému chování, jaké je zvykem na ponorkách a bitevních lodích.
Jakmile se postarší muž dostal k trojici křesel před průzorem, dostal první informační „sprchu“ od svého XO:
- „Kapitáne…“
- „Komandére…“ Zasalutovali si a během kapitánova usedání do velitelského křesla si tedy slovo převzal Petrovov:
- „Pane, zavolal jsem vás, protože jsme zaznamenali nové nestandardně vypadající změny v pozicích lodí nad naše území a jedna z lodí je dokonce v palebné pozici na Moskvu a prokazatelně skenuje její přilehlé oblasti, kde leží i vládní bunkr. Proto jsem podkládal za nezbytné vás ihned informovat, abyste si to zhlédl sám.“
- „Dobrá práce, komandére, podívám se na to sám,“ pokynul za ním stojícímu muži, který měl za trojicí křesel téměř oficiální stanoviště a postával tam i během bojů.
- „Pane, zaznamenáváme pokusy o navázání komunikace mezi jednou z nepřátelských lodí a oblastí, kde leží vládní kryt.“ Vydala ze sebe náhle napravo sedící taktická s temně hnědými vlasy vzadu předpisově staženými do ohonu.
- „Můžeme něco z toho zachytit?“
- „Negativní, pane, jsme příliš daleko. Na to, abychom to dokázali alespoň z půlky, by bylo potřeba přesunout se mimo stínění planetky.“
- „Dobře, pokuste se alespoň vysledovat, jestli jim druhá strana odpoví.“
- „Rozkaz, pane.“ Vydala ze sebe ještě důstojnice, načež se v záři kapitánovy pozornosti zase objevil XO se slovy:
- „Pane, mohu mít osobní dotaz?“ Markov zběžně pohlédl na jeho výraz a kladně odvětil:
- „Jistě, pokud to ovšem bude k věci…?“
- „Chtěl jsem se zeptat, jaký má podle našich informací naplánovaný vláda postup v případě, že se s nimi nepřátelské lodě pokusí komunikovat?“
- „Stále stejný, komandére. Žádné ústupky vůči jejich postupu dokud nebude rozhodnuto jinak.“
- „A myslíte, že je to dobré rozhodnutí, pane? Nechci znít troufale, ale v naší situaci je spíše lepší alespoň zdržovací politika vyjednávání na místě.“
- „Taková rozhodnutí nám nenáleží, komandére. Předpisově řečeno, já i moje posádka plně věříme v rozhodnutí vlády, a pokud máte jiný názor, buď si ho nechte pro sebe, nebo odstupte. Osobně, nechte to radši být, protože vás takové přemýšlení neudělají moudřejším ani rozhodnějším.“
- „Děkuji, pane…“ Odvětil výkonný, načež se za kapitána zeptal taktické na nějakou změnu.
- „Nic nového tu nemám, pane, před chvílí loď opakovala výzvu, ale stále se nedožádala odpovědi… moment!“
- „Co se děje, poručíku?!“ Vydal ze sebe trochu starostlivě kapitán, který nebyl zvyklý na něco podobného uprostřed informačního hlášení.
- „Mám tu nárůst energie v hlavní baterii lodi… Pane nejspíše zaměřují povrch!“
- „To je signál, pane!“ Upozornil na splnění podmínky dané v rozkazech k útoku.
- „Jsem si toho vědom, komandére. Nechte vyhlásit nejvyšší stupeň pohotovosti a vy nás, kormidelníku, vezměte okamžitě nejvyšší rychlostí k té lodi!“
- „Rozkaz, pane.“ Odpověděli oba muži, načež se palubou rozezněl varovný poplach a celý kolos se během několika málo sekund vynořil ze stínu planety a následně skočil do zelenobílého Hyper prostorového okna.

02:06 – Mléčná dráha, Země, USA, Nevada, Vojenský prostor, Základna „STEALTH“, Runway

Do startu obou stíhačů typu „Blackbird“ už nezbývala ani jedna minuta, když se zaparkovaly na konci jedné z přistávacích a vzletových drah tak, aby první vzlétl letoun s neznámým pilotem a Brooksem a jako druhý s Cainem a Houstonovou. Jeden z těchto dvou, povoláním pilot, právě dokončoval poslední předstartovní přípravy, když se mu ozvala místní věž spíše v podobě operační místnosti v podzemí:
- „Havrane 1 a 2, tady základna, jak jste na tom s předletovou přípravou?“ Kapitán rychle stiskl ještě několik tlačítek a pak odvětil:
- „Tady havran 1, hotovo, základno, my jsme připraveni.“
- „Tady havran 2,“ ozval se druhý pilot ze svého stroje před nimi, „také máme hotovo, můžeme letět.“
- „Rozumím, havrane 1 a 2, okolí je volné, né-li přímo zrozené k vzletu, můžete si požádat o jeho povolení.“
- „Rozumíme, základno, havran 1 i havran 2, žádají o povolení k vzlétnutí.“
- „Máte ho mít, havrane 1 a 2, všichni vám tady přejeme dobrý let!“
- „Díky, základno, jdeme na vzlétnutí a havran 1zatím končí.“
- „Stejně tak havran 2, konec.“
- „Základna rozumí a končí též.“ Potom již na nejvyšší otáčky se žhavící motory obou strojů mohly nejdříve vpředu a později i vzadu naplno zažehnout a rychlostí vhodnou pouze jim a rychlejším stíhačkám se dostat na konec dráhy, kde se následně hbitě vyhoupli i do vzduchu. Tam se oba letouny znovu zařadily za sebe jako před vzlétnutím a začaly s výstupem na dohodnutých 20 km nad zemí, kde činil celkový odhadnutý čas letu kolem dvou hodin – to byla také daň za to, že pro nejvyšší rychlost normálních 35 km by byli daleko více zachytitelní z orbity.

02:07 – Mléčná dráha, Sluneční soustava, Odvrácená strana orbity Pluta, BC-303 Kutuzov

Z Hyper prostoru během pouhých několika desítek sekund vyskočilo nové pojetí staré verze bitevníku, jehož posádce se nyní znovu naskytl pohled na známou modrou planetu natočenou k nim severními bílými oblastmi ruské Sibiře. Jediné, co to rušilo, byla trojce lodí rozestavěných nad povrchem a nyní se přizpůsobující jejich příchodu.
- „Pane, mám tu potvrzený výstřel z oné lodi do cílové oblasti!“ Vyjekla z ničeho nic jen několik milisekund po výskoku z HP taktická důstojnice a ostatní z posádky včetně kapitána už mohli jen sledovat, jak zmíněný křižník dvakrát vysílá svůj smrtonosný energetický paprsek do středu evropské části Ruska.
- „Hlášení!“ Vydal ze sebe rychle XO, který mezitím nechal nabít zbraně a spustit štíty na nejvyšší možnou hodnotu.
- „Cílová oblast plus dalších pět čtverečních kilometrů byla právě absolutně zničena, jakmile odezní energetické rušení, s nejvyšší pravděpodobností nenalezneme nejmenší pozůstatky vládního bunkru, pane, já…“ Nemohla už dále pokračovat poručík v sedle taktiky. Slovo si nyní vzal kapitán:
- „Pro všechny, žádná chvíle ticha, máme tu tři nepřátelské lodě, se kterými se hodlám vypořádat, takže pokud jim to chcete oplatit, je ten pravý čas. Zbrojní, zaměřte nejbližší loď a vypalte podle našich energetických možností 4 až 5 paprsků!“
- „Ano, pane!“ Odpověděl pohotově muž a téměř okamžitě z předku a boku plavidla doslova vyšlehla pětice modrých paprsků, která nalezla konec pouze ve štítech nedaleko manévrující lodě orijské konstrukce.
- „Pozitivní zásah, nepřátelská loď má štíty na polovičních hodnotách efektivnosti!“ Hlásil ihned senzorový důstojník u jedné z menších konzol nalevo od trojice hlavních křesel.
- „Dvojice nepřátelských plavidel se přeskupuje, aby mohla útočit z opačných stran.“ V té chvíli se vše zatřáslo, jak první z lodí zasáhla svůj cíl a následně druhá způsobila to samé, načež se obě daly na stejnou taktiku, jen si vyměnily strany.
- „Hlášení!“ Vydal ze sebe opět nahlas kapitán, aby donutil k práci téměř dvojitým zásahem otřesenou posádku.
- „Štíty na 65%, pane! Dali do toho víc energie, jejich štíty také klesly o pětinu.“ Informoval rychle pověřený důstojník.
- „Pověste se za jednu z nich, výkonný!“ Vydal rychle Markov rozkazy, aby nebyli ve stejné situaci znovu a dalšími přesnějšími operacemi pověřil svého XO.
Ten se ihned dal do práce a během chvíle už ze zadu stíhali onu jimi už oslabenou loď a vzápětí už na ni znovu vyslali čtyři zásahy z energetických zbraní.
- „Pozitivní zásah, nepřátelská loď na lopatkách! Jeden zásah a je dole!“
- „Ukončete to Raily, energetické zbraně nabít k palbě na druhou loď!“ Pokračoval výkonný, ale již nestihl zabránit dalšímu zásahu z lodě, která se dosud útoku neúčastnila a jež nyní spojila své síly s druhou z dvojice poprvé útočících, což náhle znamenalo znovu dva zásahy najednou.
- „Hlášení!“ Ozvalo se typicky a stejně tak následně zase informace z křesla senzorového:
- „Štíty na 30%! Znovu stříleli s oslabením energie pro štíty!“
- „Zřejmě si nepřejí, abychom tady dlouho okouněli, další takový zásah a jsme dole, kapitáne! Tímto způsobem dostaneme tak možná jednoho z nich a pak nic, osobně jsem čekal o trochu víc…“
- „Nebojte se, asi mám plán, komandére. Zbrojní, nabít a pošlete k čertu konečně tu oslabenou loď!“
- „Rozkaz…“ Vydal ze sebe muž a vzápětí z jedné baterie vydal i smrtonosnou dávku modrého paprsku, která konečně zničila zmiňovaný koráb, jenž se před nimi mohutnou explozí vzňal.
- „Další zásah!“ Ozvalo se a všichni na můstku se opět museli držet, aby nebyli vyhozeni hlavou vstříc svým přístrojovým deskám nebo dokonce celým tělem proti stěně.
- „Štíty na 8%! Jsme pod kritickou hranicí, kapitáne!“ Varoval znovu muž, který však už nemusel znovu nic dobrého nepřinášející zprávu opakovat, protože se kapitán Markov rozhodl jednat:
- „Kormidelníku, vezměte nás okamžitě do Hyper prostoru na následující souřadnice, máte je ode mě v konzoli.“
- „Vidím, pane, hned jsme tam!“ Prohlásil sebejistě pilot a jen o několik sekund později už je těsně před dalším zásahem vzal bezpečně do známého modrobílého tunelu, kde informoval o letu blíže:
- „Máme stabilní HP tunel, na místě budeme nejvyšší rychlostí za 20 minut.“ Hned ho ale nepovzbudivě doplnil taktický:
- „Jedna z lodí se nás vydala sledovat, na místě budou o trochu později, a to stálou rychlostí, jakou mají teď, za 30 a půl minuty!“
- „Snižte rychlost na výsledný čas 30 minut a nechte energii navíc využít k plnému dobití našich štítů, stejně budeme mít vyšší rychlost než oni.“
- „Rozkaz, pane…“

Mezitím ani dole na Zemi nezůstávali lidé Prezidenta Hayse pozadu a vzápětí už se sám vrchní velitel objevil ve dveřích. Než se pak vůbec stačil dostat na nějakou příhodnější pozici před taktickou mapou na jedné ze stěn, byl zasypán daty od svého poradce, kterého poslal napřed, jakmile dostali první echo.
- „Pane Prezidente, získáváme velmi zajímavá data od několika z našich satelitů umístěných nad Evropou a Ruskem, a totiž, že se Ba´alovy Orijské křižníky přesunuly nad ruskou oblast Asie, kde se před pár okamžiky s nejvyšší pravděpodobností snažily znovu kontaktovat ruskou vládu, jenže ti jim zcela jistě neodpověděli a tak na ně začaly střílet. Máme potvrzený zásah několika čtverečních mil na okraji Moskvy, kde se nachází i protiatomový kryt ruské vlády…“ Prezident už chtěl vzít slovo, ale Jim ho zadržel tím, že dále pokračoval:
- „Ale to není všechno, jen před pár sekundami se nahoře z Hyper prostoru objevila ztracená loď BC-303 Kutuzov, která nejen podle mého názoru, ať už dezertovala za jakých okolností, nejspíše dostala rozkaz přímo z Ruska. Podívejte se, právě s nimi svádějí bitvu, podle sledování ale i plně vyzbrojená a energeticky zásobená loď třídy ,303 b´ nemá šanci obstát v takovéto přesile…“
- „Počkej, Jime. Znamená to, že teď nemají žádnou šanci nás sledovat?“ Projevil zájem o docela nevýznamný fakt náhle Henry, který nejspíše přišel na to, jak by mohl realizovat něco, co chtěl.
- „No, nejspíše ano, ale…“ Dál už poradce nemluvil, protože ho vrchní velitel zastavil gestem ruky a ještě pro jistotu své jednání objasnil slovy:
- „Potřebuji si rychle zavolat, dokud k tomu mám šanci. Dej mi vědět, jakmile se s tou ruskou lodí něco stane!“ Hned na to přešel k jednomu z operačních techniků, kteří zde dobrovolně zůstali po nabídnutí evakuace mimo Zemi.
- „Pane Prezidente?“ Vydal ze sebe překvapeně muž, ale Prezident mu velmi dobře vysvětlil, o co mu jde a vzápětí už onen technik předával svému nadřízenému sluchátko, k čemuž dodal:
- „Máte to spojené, pane…“ Henry Hayse si sluchátko převzal, zakryl mikrofon a ještě před započetím hovoru si pro jistotu zkontroloval, jestli Rusové stále upoutávají pozornost těch nahoře - díky jeho nesmírnému štěstí se tak stále dělo, takže už mohl konečně oslovit toho na druhé straně:
- „Majore Brooksi?“ Muž v telefonu udiveně odpověděl:
- „Pane Prezidente, proč mě kontaktujete, myslel jsem, že víte, jak je to nebezpečné a já vám stejně nemůžu nic říct?!“
- „Teď můžete, chci říct, máme možnost si na chvilku promluvit jen vy a já, bez toho, aby to někdo třetí poslouchal.“
- „Jak to?“ Pokračoval dále major.
- „Řekněme, že Rusové vytáhli své eso z rukávu, nechci však zbytečně plýtvat drahocenným časem. Takže bez ohledu na to, co je důležité a co ne, řekněte mi, co zahrnuje ten váš úkol! Mluvte co nejstručněji, jakmile ty události nahoře pominou, nebudeme moci dál pokračovat v našem rozhovoru! Počítám, že to bude tak do minuty nebo méně!“
- „Dobrá…“ vydal ze sebe Brooks a po těžkém vydechnutí na rovinu pravil: „Jde o stroj času, chceme s ním sem včas dostat Atlantis, aby nás z toho dostala. Pokud se můžu opírat o to, co vím, právě teď by už měli být na cestě z Pegasovy Galaxie.“ Prezident se trochu zaskočeně rozhlédl kolem sebe a potom, co odešel více do soukromí dále od ostatních lidí, odvětil:
- „Počkejte, počkejte! Chcete mi říct, že se chystáte využít možnost cestovat v čase a nepokusíte se odvrátit všechno, co se dnes stalo?!“
- „Pane Prezidente, nemyslete si, že toto nebylo první, na co jsem při první zmínce o stroji času myslel! Bohužel mi bylo také řečeno, že kvůli tomu, jak málo o této technologii zatím víme, si nemůžeme dovolit riskovat, porušovat vlastní časovou osu tím, že bychom vlastně odvrátili svoji cestu do minulosti změnou budoucností. Nedává to moc smysl, ale náš plán je proveditelný a může všechno vyřešit, když se dostatečně brzo dostanu s mými lidmi do DC, kde teď stroj je, a tam se k němu dostanu, abych pak skrze něj dostal i ZPM ze spadlého antického křižníku nedaleko jihozápadního okraje města.“
- „Vy tedy plánujete poslat to ZPM do Pegasu a tak umožnit Atlantis nás bránit? Jak, přece na takovou cestu, za tak málo času by potřebovali nejméně tři…?!“
- „My už jsme tam jedno poslali, pane Prezidente, z SGC po tom, co jsme náš plán s šéfem štábu náčelníků vymysleli, bohužel on přitom obětoval svůj život.“
- „To je mi líto…“
- „Mě taky, pane Prezidente. Na to ale není čas, pokud mě tedy hodláte podpořit, mohl byste mi s něčím pomoct?“
- „Myslím, že jste asi naše poslední šance, takže mi nezbývá nic jiného, než vás podpořit,“ odpověděl nejistě Prezident, ale cítil to tak, jak řekl, takže raději přešel rovnou k věci:
- „Co potřebujete?“
- „No právě teď nic, ale až se dostaneme do Washingtonu, tak bude problém s tím, se dostat ke stroji času, protože podle mých informací je v tajném výzkumném zařízení v podzemních prostorách jednoho z průmyslových komplexů nedaleko letiště na západní straně města. A já se tam s mými pravomocemi a oprávněními nemám šanci dostat. Bude ale také problém s tím, že aby Ba´al na vaši pomoc nepřišel, protože díky jeho informacím nebude těžké dát si dvě a dvě dohromady a daleko nebezpečnější než moje odhalení by bylo, kdyby získal stroj času…“ Právě když Brooks domluvil, Prezident se ohlédl za hlasem svého poradce, který naznačoval gestem podříznutí se, aby ukončil rizikový telefonní hovor.
- „Je mi to líto, majore, budu muset končit. Každopádně pokračujte ve svém úkolu, já to tady zařídím!“ Hned na to rychle spojení ukončil a po tom, co vrátil telefon operátorovi, se zase vrátil monitorovat situaci s Jimem, ale neřekl mu pravdu o tom, co probíral s majorem v telefonu, protože si nebyl jistý, jestli by bylo dobré říkat o tom někomu dalšímu, ať mu věří sebevíc, když by mohl klidně být Goa´uld.

02:08 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Atlantis, Zasedací místnost v hlavní věži

- „Jsme připraveni, madam, uvnitř máme potvrzených na 20 osob majících vysílačku a dalších nejméně patnáct bez ní, kteří jen procházeli. Každopádně, chtě nechtě, ven z téhle části patra se nikdo nedostane, ať už by chtěl sebevíc.“ Potvrdil major Lorne s ledovým klidem v hlase hodným jen opravdového profesionála. Zdánlivě tak nestálo nic v cestě, všechny osoby profiltrovat ven a nakonec projít uzavřenou oblast, kde nejsou žádné nezablokované únikové východy, schodiště ani transportéry – tedy ne takové, u kterých by nebylo „bystrým“ okem doktora McKaye potvrzeno, že jimi v inkriminovanou dobu nikdo, alespoň vzdáleně se podobající Porterovi nebo jeho mužům v jakémkoli obyčejném převleku, neprošel.
- „To je skvělé, majore. Můžete začít s prohlížením a dokumentováním osob podle plánu, výsledky budou vaši muži odesílat do složky, kterou vám identifikují v řídící místnosti. Až budete hotovi, řekněte mi, a buď dostanete, nebo nedostanete rozkaz k průzkumu vytyčeného prostoru. My tady ještě jednou projdeme kamerové záznamy, Carterová končí.“
- „Rozumím, madam, Lorne konec.“ Odpověděl ještě muž ve vysílačce, načež se Sam se svým známým typicky starostlivým výrazem otočila na Caina, který stále dělal sledovací dozor doktorovi u laptopu, ačkoliv věděla, že ji ani tentokrát nemůže nic říct ani poradit, dokud nenastane ten správný čas, který však zná jen on.

02:15

Doktor McKay znovu znuděně prohlížel záznamy z monitorovacího systému města, které je dovedly až do určené oblasti, kde sice trojici mužů v černém ztratili v davu, ale už je mohli začít hledat díky uzavření v méně důležité městské části. Toto hledání také před několika málo minutami dospělo do fáze, kdy se prohlížením lidí vycházejících ven z perimetru nepodařilo ani jednoho z hledaných identifikovat, a tak se muži majora Lorna vydali celou tu oblast projít a podle posledních zpráv jim to zabere ještě asi patnáct minut.
Z nervózního vyhlížení a kontrolování hodinek všechny v místnosti ale náhle vytrhl ten, který se této atmosféře poddával asi nejmíň, a spíše ho zajímalo, kdy se bude moct jít prospat.
- „Lidi, mám tady něco, co byste asi chtěli vidět!“ V tu ránu za ním už stála Sam i Caine s patřičně nechápavými výrazy v obličejích.
- „Na co jsi přišel? Tenhle záznam už jsme párkrát viděli…?“
- „No, tak to mi nemusíš připomínat, když právě já jsem ho viděl už asi dvacetkrát, ale stejně sem to musel vidět i po jedna a dvacátý, abych zahlédl tohle.“ Vysvětlil svérázně a znovu přehrál krátký záznam toho, jak tři muži v oblecích v chodbě míjejí pár lidí a nakonec mizejí z obrazu v jeho dolním okraji.
- „A co? McKayi, nemůžete se konečně vymáčknout?“ Vyhrkl po chvilce netrpělivě kapitán, který neměl tolik pochopení pro vědcovo chování jako plukovnice, jež zatím čekala na nadcházející přednášku.
- „Dobře, řeknu to, když na to místní populace s mozkem menším než je angrešt nemůže přijít!“
- „Přestaňme se bavit o tvojí hlavě a přejděme k věci, Rodney!“ Umravnila ho už také trochu nedočkavě Carterová, načež tedy jedině na urážky reagující McKay výklad opravdu udělal:
- „No, takže si to pusťme pomalu ještě jednou, pozorně sledujte tu chodbu vzadu, jakmile už budou skoro venku z obrazu, zaměřte se na lidi, kteří se pohybují vzadu, na ty tři ,Franty´ dole úplně zapomeňte… Takže?“ Pravil na konci zase vědátor a prohlédl si stále nechápavě vyhlížející tváře.
- „Takže?“ Vydal ze sebe ještě Caine, aby nechápavost umocnil. Rodney naštvaně celou operaci zopakoval a video rovnou posunul do bodu, kde se jeho záhadné ,něco´ mělo objevit.
- „Tady vzadu, ten chlápek se sendvičem a kulturistickou postavou!“ Řekl pak náhle a ještě pro jistotu prstem ukázal onu postavu nápadně se podobající jemu samému.
- „To jsi ty?“ Pravila konečně Sam udiveně a očekávala, co z McKaye dále vypadne.
- „No, samozřejmě, že sem. A pakliže pomineme mou nekonečnou dokonalost a genialitu, díky níž bych se nejspíše dokázal objevit na dvou místech zároveň, jakmile by se mi jen zachtělo, co to může znamenat?“ Jako první se mu opovážil odpovědět kapitán, avšak daleko jiným způsobem, než jakým by i plukovnice očekávala, že odvětí:
- „Radši přeskočím blbou poznámku, protože mě nic nenapadá, odpovězte mu vy...“ Pokynul Sam, která se tedy zeptala:
- „Že ten záznam někdo zfalšoval?“
- „Konečně!“ vydal ze sebe téměř s bohu děkujícím výrazem McKay, „To ovšem znamená, že ho musel pozměnit někdo od nás, přijdeš na to, kdo?“ Na vědcově tváři se objevil typický samolibý úsměv.
- „Dej mi pár minut a zjistím ti i místo jeho narození!“
- „Počkat, to ale znamená, že v té oblasti, kde hledá Lorne už není…“
- „Přesně tak, je čas začít je hledat všude,“ pravila rozhodně Carterová a položila prst na vysílačku ve svém uchu:
- „Majore Lorne, tady Carterová, okolnosti se změnily a nyní má nejvyšší prioritu zajištění strategicky důležitých míst. Chci, abyste si to vzal okamžitě na starost a po tom, co rozdáte všem svým mužům Stunery, umístil rozumné počty vojáků u zbrojnice, ošetřovny, řídící místnosti, místnosti s antickým křeslem, vědecké laboratoře doktora McKaye, hangáru Jumperů a dalších. Také nechte všem vojákům na stráži ve všech částech města rozdat fotografie Portera a jeho lidí, které vám za chvíli pošlou z řídící místnosti, jakmile je někdo zahlédne, dostane je živé do vazby a spojí se s vámi nebo se mnou!“
- „Rozumím, spojím se s vámi, až budu hotov, nebo se něco změní. Lorne končí!“
- „Dobře, Carterová konec!“

02:16 – Mléčná dráha, Země, USA, Washington DC., Bílý Dům, Oválná pracovna

Henry Hayse se akorát vrátil do své oficiální kanceláře za doprovodu svého tajemníka
- „Opět zdravím, pane Prezidente, určitě jste před pár minutami zaznamenal můj menší zásah vůči apatii ruské vlády k mému přičiňování se o to, aby kvůli své tvrdohlavosti neztráceli nevinné civilní obyvatelstvo spíše než několik málo tisíc vojáků v základnách, které jsem požadoval vydat, abych je nemusel hledat sám. Ovšem i to je možné a věřím, že teď třeba i vy už daleko více věříte v to, že dokážu vyplňovat své sliby a hrozby.
Nuže, pane prezidente, máte pro mě něco dalšího, co by stálo za nemarnou ztrátu mého drahocenného času?“
- „Samozřejmě, buďte si jist, že jsem stále dostatečně přesvědčen o tom, že toto je momentálně nejlepší pro mou zemi.“
- „Dobře, tak tedy?“ Odvětil klidně Ba´al, načež mu Henry Hayse poskytnul skutečně souřadnice základny, která se mu zdála vhodná, a následně také vrchní velitel přijal návrh na zničení základny, jež si vybral sám „arcizloduch“, takže mohl být „obchod“ také stvrzen. Jen o pár sekund později, jakmile se Prezident domluvil s potřebnými lidmi ze sekretariátu a jeho osobní tajné služby, mohl znovu zvednout sluchátko, aby se domluvil s posledním a zároveň klíčovým člověkem v jeho plánu, jak umožnit Brooksovi uspět bez zbytečné pozornosti. Telefon chvíli mlčel, než skrze něho operátoři z Bílého Domu spojili obě strany, a až teprve potom mohl reproduktor přístroje v prázdné pracovně odhalit hlas muže na druhé straně, byl to Viceprezident Eastbound:
- „Pane Prezidente?“
- „Michaele? Rád tě zase slyším, můžu s tebou mluvit soukromě?“
- „O jistě, sem tu sám, jakmile mi řekli, že jste to vy, nechtěl sem, aby se mi do toho někdo pletl. Co jste chtěl?“
- „Jde o něco jako diplomatickou misi, potřebuji, aby si do deseti minut nasedl do zvláštní obrněné kolony, kterou jsem ti do Pentagonu před pár okamžiky poslal a vyřídil potřebné. Všechny podklady sem ti nechal poslat do limuzíny, kde si je na cestě budeš mít dost času prostudovat. Ostatně podle mých informací se z centra až na předměstí udělaly ve všech směrech pořádné zácpy, takže nějaká cesta ven bude trochu časově náročnější. Jistě to chápete…?“
- „Ano, ale mohu vědět, o co má jít? Sice, jestli to nebude nic super důležitého, tak to zvládnu pochopit z písemných materiálů, ale přece jen dávám přednost nějakému obecnějšímu vysvětlení od vás, jestli to mohu požadovat?“
- „Bohužel, Michaele, právě z důvodů, o kterých nemohu moc sáhodlouze mluvit, ti zrovna tohle nemůžu vysvětlovat. Avšak doufám, že se s tím popereš a splníš úkol, který ti touto nezvyklou cestou zadávám. Věř, že to je daleko důležitější, než jak to může vypadat. Je to také na dlouhou dobu pro tebe můj poslední rozkaz, nic jiného po tobě v nejbližší době chtít asi nebudu, snad kromě toho, že nechci, aby si mě potom také jakkoliv nerozváženě kontaktoval, pokud by to nebylo krajně důležité, nebo by to neobsahovaly tvoje pokyny.“
- „Jistě a mohu mít ještě jednu otázku?“
- „Do toho…?“
- „Jde určitě o diplomatickou misi?“
- „Samozřejmě, ačkoliv každá zkušenost může být něčím netradiční. Pokud to je od tebe všechno, rád bych se zase věnoval svým povinnostem, jak jistě víš, čeká mě také veřejný projev, už je to dokonce vyhlášeno v médiích.“
- „Já už nic nemám, pane Prezidente…“
- „Měj se, Michaele, pokud vše půjde dobře, uslyšíme se znovu za pár hodin.“
- „Jistě. Tak zatím… Pokud se to tak dá říct…“

02:24 – Hyper prostor v Mléčné dráze, BC-303 Kutuzov, Můstek (C.I.C.)

- „Kapitáne, úspěšně jsme navázali spojení s druhou stranou a stínění vůči Orijskému křižníku za námi je plně aktivní.“ Informovala rychle svého velitele důstojnice v sedle taktiky. Sám hodnostně nejvyšší ji pokynul a v té chvíli už vřele vítal známého muže na obrazovce vedle průzoru před sebou:
- „Zdravím vás Teal´cu, jsem rád, že jsme vás i přes nepřízeň okolností zastihli ještě u Chulaku…“
- „Také vás zdravím, kapitáne Markove, omlouvám se, že jsem vás zatím nebyl schopen kontaktovat, ale měl jsem problémy s přesvědčováním donedávna mě a Bra´tacovi věrných Jaffů. Jak vám jistě už řekl, poměry se výrazně změnily od konce války s Oriji. Co se ale děje, že jste tady, Bitva o Zemi už skončila?“ Na tváři kapitána se nakrátko objevily zjevné starosti, nejspíše namířené k Zemi, očividně byl ale velmi dobrý ve zvládání svých emocí, takže to i přes to, co musel Jaffovi prozradit, nebylo nijak více znatelné.
- „Ano, skončila. Bohužel však v náš neprospěch, protože jsme dlouho nevydrželi více než čtyřnásobnou přesilu a všechny lodě kromě té mojí byly buď sestřeleny, nebo zničeny v bitvě, která sebou však díky velkému přičinění generála Hammonda vzala téměř všechny až na tři nepřátelská plavidla. Máte mou upřímnou soustrast Teal´cu, vím, že vám byl generál dosti blízký, stejně jako Bra'tac, který v boji bohužel zemřel také. Ale na sčítání ztrát materiálních i lidských bude spíše čas až zítra. Teď bych od vás potřeboval menší pomoc, dokud se ještě můžeme nějak bránit. Jste stále odhodlán a schopen nám poskytnout nějakou podporu?“
- „Je mi líto generála Hammonda, byl to velký muž a skvělý velitel. Stejně tak mě velmi bolí ztráta mistra Bra'taca, avšak vím, že si vždycky přál zemřít v boji. Také je mi ovšem líto všech ostatních lidí, kteří padli v bitvě. Máte samozřejmě plnou podporu mne i mých Jaffů. Avšak musím se zeptat jak to, že vaše loď nebyla zničena také a jak jste se dostali sem?“
- „Na konci bitvy, když už bylo jasné, že prohráváme, jsem obdržel rozkaz nejvyššího významu, abych svou loď uchránil před zničením a přesunul ji někam, kde se může znovu stát bojeschopnou a vyřídit to se zbylými křižníky. Ovšem došlo k tomu, že Ba´al začal obléhat Zemi a snažil se kontaktovat vlády většiny velkých mocností, mezi něž patřila i ta má, která ovšem odmítla spolupracovat, a tak na ni před pár minutami jedna z jeho lodí zaútočila a skoro jistě zabila většinu našich nejvyšších státníků. I přes moje snahy o odvrácení tohoto aktu. Ovšem potom, co jsme svedli s třemi křižníky kratší bitvu, při které se nám podařilo zničit jeden z nich, znovu jsme se dostali na pomezí mezi zničením a poslední šancí uprchnout. Přes všechno, co se už dnes stalo, jsem se rozhodl, že se pokusím znovu svou loď a posádku ubránit, abych se s vámi spojil a mohli jsme tomu snad ještě nějak zabránit.
Nuže, pokud vám to stačí, potřeboval bych vědět, kolik lodí jste schopen do deseti minut sehnat, abychom se zbavili křižníku, který sleduje mou loď.“ Teal´c si celou dlouhou kapitánovu zpověď pozorně vyslechl a po ní bez jakéhokoliv zaujetí pro nebo proti odpověděl:
- „Získal jsem šest Hataků a několik Alkeshů, vše s minimální provozní posádkou. Nejsem si ale jistý, jestli budou mít pro vaše počínání stejné pochopení jako já, až jim oznámím podrobnosti, kterých si žádají.“ Nyní bylo z Markovova výrazu jasné, že sám ještě bojuje s přijetím svých rozhodnutí a tím spíše už se mu nelíbí se ještě někomu znovu a znovu obhajovat. I tak se ale očividně snažil s Jaffy, jakožto jeho poslední šancí, co nejlépe vyjít.
- „Podívejte se, sám si nejsem jistý tím, co jsem udělal, natožpak, co teprve budu. Pokud jde ale o to, čím jsem si jistý, rozhodně vím, že nehodlám nevyužít poslední šanci své planety na zvrat v boji, který buď dřív, nebo později bude znamenat problém i pro Jaffy a zbytek Galaxie, protože jakmile bude mít Ba´al pod palcem Zemi a všechny její zdroje, bude také daleko nebezpečnější. Navíc když to všechno ještě spojí s přístupem ke všem zdrojům z Orijské galaxie, nebude už tady ani v blízkém známém vesmíru nikdo, kdo by ho mohl zastavit! Z toho důvodu si myslím, že nějaké rozhodování se o sympatiích vůči nám či naším praktikám není zrovna na místě, na místě jsou totiž činy, takže jestli chtějí nějaké obeznámení, klidně jim řekněte toto, pokud i tak budou trvat na své nedotknutelnosti a nezasahování, obejdu se klidně bez nich!“
- „Myslím, že to chápou všichni Jaffové, kapitáne. Ovšem musíte také brát ohled na to, že s tím nemají nic společného kromě toho, že Ba´al je Goa´uld, proti kterému už bojovali. Jsem si jistý, že vy byste se také nehrnul do války, která by nebyla vaše, ačkoliv by vás mohla ohrožovat. Všichni Jaffové nejsou obeznámení se situací v galaxii a také kvůli averzi vůči Zemi nemají moc zájmu poslouchat, co se s vámi děje, navíc když rada nechce věřit ani tomu, že by Ba´al mohl Orijské lodě získat. Teď ale k tomu, o čem bychom měli mluvit. Co chcete udělat, až k nám dorazíte spolu s tím nepřátelským plavidlem za zády?“ Teal´cova slova dávala více než smysl a kapitán neměl větší problémy s tím pochopit chování Jaffů, stále však byl silně rozrušen, a tak se před odpovědí na položenou otázku nejdříve na chvíli zamyslel a teprve pak až odvětil:
- „Vypracoval jsem spolu s mými důstojníky plán, jak s vaší pomocí celkem rychle a jednoduše zničit křižník, jakmile dorazíme k vám. S vaším dovolením bych vám poslal data, která budete schopen spustit ve vašem lodním počítači. Pak vás sám instruuji, jakmile budete připraven si informace zobrazit.“
- „Můžete…“

02:34 – Hyper prostor -> Mléčná dráha, BC-303 Kutuzov, Můstek (C.I.C.)

- „Všech šest hlavních energetických kanónů, nezasažené Raily, čelní Railguny, dorzální a přední raketová sila, přenosné hlavice – vše běží a kapitán Vinogradov hlásí připravenost obou dvou maskovaných letounů se čtyřmi taktickými hlavicemi.“ Zahrnul svého velícího údaji z počítačového hlášení výkonný důstojník Petrovov, který se na pokyn a potvrzení kapitána šel zase postavit na své místo za tři přední sedadla taktiky, velitele a kormidla.
- „Skvěle, vyhlaste nejvyšší bojovou pohotovost a pohotovost na obranu před přenosy kruhy! Poručíku Pavlovová, máte na starost koordinaci přenosů Jaffských posádek, kdyby se něco nepovedlo.
- „Rozkaz, pane!“ Odvětila mladá důstojnice, načež kapitán vydal ještě poslední rozkaz:
- „Podporučíku Serjgejeviči, můžete začít odpočítávat!“ Na to se Plukovník Markov dal do dokončování posledních příprav pro absolutní soustředění, jež bude potřeba během bitvy.
- „Rozkaz, pane,“ začal kormidelník, „Souřadnic dosáhneme za 8 - 7 - 6 - 5 - 4 - 3 - 2 - 1 - teď!“
- „Spouštím štíty!“ Vydala ze sebe okamžitě pohotově žena napravo od kapitána, který se teprve jako ostatní vzpamatoval z ozáření bílým světlem, jež jediné vyplňovalo neznámo mezi Hyper prostorem a normálním vesmírem, do něhož nyní vstoupili.
Skrz průzor, ale i obrazovky senzorů, měli možnost pozorovat ne tak úplně neznámou planetu, která byla od počátku, kdy lidská noha poprvé zavítala do neznáma hlubokého vesmíru, jedním z hlavních pozic v galaxii nejen pro Jaffy, Goa´uldy a Orie. Z nostalgického vzpomínání na dávné časy všechny vytrhla další loď – Hatak, který je nyní kontaktoval skrze audio vizuální komunikační kanál, díky němuž se již vzápětí objevil vpředu můstku známý černošský svalovec, který se nikdy neusmívá.
- „Kapitáne Markove…“
- „Teal´cu, vše běží podle plánu?“ Položil velitel posádky první otázku a otočil se ke své taktické, aby si na její obrazovce zkontroloval čas, který zbývá do okamžiku, než dorazí i jejich pronásledovatelé.
- „Vskutku a myslím, že nejen to. Mám tu pro vás nějaké cenné informace od Jaffů u Super brány, které vám předám, jakmile to tu dokončíme.“
- „To jsem rád. Rozkažte vašim mužům, ať se připraví. Kutuzov zatím konec.“
- „Jistě, svobodní Jaffové také končí.“ Hned jak obrazovka vpředu zhasla a nahradila ji hlavní senzorová data lodi, slovo si převzal komandér Petrovov:
- „Nový kontakt na 1-8-0, vzdálenost jedna a půl kilometru a blíží se, nabíjejí zbraně a nahazují štíty!“
- „Dobrá, posádko, chci od vás jen špičkové výkony!“ Začal kapitán, „Kormidelníku, otočte nás. Taktická, buďte připravena vydat Jaffům pokyn k útoku. Zbrojní, nabijte hlavní přední kanóny. Komunikační, kapitán Vinogradov má zelenou. Výkonný, zaměřte se na oslabení jejich štítů naší koncentrovanou palbou!“ Jak Markov vydával rozkazy, postupně každý odpověděl:
- „Rozkaz, pane,“ a šel si po svém, čímž se vše začalo hýbat.
Tedy, zatímco se Oriiský křižník připravoval na boj proti téměř stejné pozemské lodi a jedním zásahem zničitelnému Hataku, BC-303 vyslala podle rozkazu dva maskované letouny a s nabíjejícími se kanóny postupně vyčkávala na to, až nyní naproti ní stojící koráb začne první pálit a akce bude moci začít. Nutno říci, že nejspíše převážně goa´udská posádka nepotřebovala moc pobízet, a tak už se vzápětí vstříc malému plavidlu před nimi vyřítil silný proud žlutobíle zářící energie, který je zasáhl do přední části štítu, jež se ihned doslova rozsvítila doběla.
Všechno ale nevycházelo tak, jak si naplánovali se svým drahým vůdcem. Ihned poté se kolem křižníku z ničeho nic objevilo celkem pět Goa´uldům tolik známých pyramidových lodí natočených k nim jejich spodní částí. Z té vzápětí začaly pálit vším, co měly k dispozici, a ještě ke všemu jim kolem štítů dělalo společnost pár Al´keshů chrlících ze svých útrob stovky malých, ale ničivých modrých energetických pum.
Vpředu také neztráceli čas, a zatím využili ochromení Oriiského plavidla k tomu, aby jej mohli napadnout přímo zpředu též vším, co měli – tedy Teal´cův Hatak spodními nejsilnějšími kanóny a Markovův Kutuzov azgardskými paprskomety. To mělo neodvratně za následek ztráty velké části energetických záloh lodi pro štíty, jež se nyní staly snadným terčem pro momentálně nezaměstnaného Teal´ca, který jim prostřednictvím kruhů poslal pár malých dárečků.
Tito „chlapíci“ o sobě dali také s respektem vědět, když se v trupu pomalu unikajícího křižníku objevilo pár ze začátku titěrných, později ale rozhodně znatelných výbuchů, které se pomalu rozšířily po celé přední části trupu a začaly ji nezadržitelně trhat na kusy, s čímž se také pochopitelně zhroutil i mocný oriiský štít, pod který ještě následně nasázela pětice Hataků poslední údery, jež loď už definitivně dorazily a výbuchem poslaly ke všem rohatým. Hned na to na palubách všech vítězných plavidel vypukla velká euforie, na níž ale kapitán BC-303 zatím nebral ohledy a pohlédl na svého XO, aby mu řekl:
- „Můžete CAGovi říct, že jeho akce již nebude nutná a ať se rychle vrátí zpět do hangáru.“
- „To nebude nutné, pane, krátce předtím, než jste mě oslovil, nás kontaktovali, že blahopřejí a vracejí se zpět.“
- „Skvěle,“ usmál se starý ruský voják, „Poručíku, spojte mě s Jaffy, prosím.“
- „Ano, pane.“ Odvětila rychle a už se mu nabídla možnost znovu se vidět s Teal´cem, který se svými věrnými na palubě jeho lodi jistě také tak trochu slavil.
- „Teal´cu…“
- „Kapitáne, blahopřeji, váš plán byl vskutku skvělý a i při našich možnostech nás nestál ani jednu naši loď.“
- „Děkuji, taktéž i já vám děkuji za spolupráci, daleko větší podíl vítězství patří vám. Teď bych ale rád slyšel to, co pro mě máte za informace, jak jste předtím říkal…?“
- „Jde o krátkou zprávu od Jaffů, které jsem v nákladní lodi poslal hlídat pohyb u Super brány, a právě mi dali vědět, že Ba´al odvolal dvě ze čtyř lodí k Zemi, čímž se nám naskytla velká možnost napadnout a získat Super bránu. Myslím, že by to bylo dobré už jen proto, kdybychom byli schopni zablokovat cestu pro další goa´uldské posily z Galaxie Oriů, jako jsme to udělali naposled během války s Orii… pokud si ovšem nepřejete vrátit se k Zemi?“ Na tuto otázku se kapitánovi i přesto, že už dávno věděl, co řekne, odpovídalo velmi těžce, což bylo vidět i v jeho obličeji během následujících chvil.
- „Ne, souhlasím s vámi. Nyní je daleko snazší a důležitější zajistit Super bránu. Navrhuji, abychom vyrazili ihned vaší nejvyšší rychlostí Hyper prostoru, my se přizpůsobíme a cestou dobijeme energii do našich štítů a zbraní.“
- „Skvěle, my jsme připraveni také. Následujte nás. Svobodní Jaffové konec.“
- „Rozumím, Kutuzov konec.“

02:53 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Atlantis, Zasedací místnost v hlavní věži

- „Kde jen může být? Na co mu je to schovávání? To… to prostě nemůžu pochopit, jaký to má smysl nebo účel?“ Sypala ze sebe nepřítomně bezradně vyčítavé otázky Carterová, která si před pár minutami udělala pohodlí na jedné z židlí vedle Rodneyho, jenž na ni teď nechápavě pohlédl s plnou pusou nějaké tyčinky a pravil:
- „Mluvíš na mě?“ Teprve teď si Sam všimla, že její myšlení nahlas mohl zachytit také někdo jiný, a aby to nevypadalo divně, raději přisvědčila:
- „Jo, jasně… ty, ty v tom nějaký smysl vidíš?“ McKay na to ještě více zkřivil své obočí a vypadlo z něho první, co ho napadlo:
- „Třeba se šel jen najíst…“ Trefněji ho ale doplnil zpoza „obrazu“ Caine:
- „Nebo sehnat nějakou tu zbraň,“ to přivolalo pohledy obou nezasvěcených, „Někdo právě zaútočil na zbrojnici, ochranka říká nějaký chlápci v kvádrech. Odhad je čtyři…“ To už plukovnice vstávala, když ji to samé oznámila ještě jednou vysílačka, v níž kmitalo vlnění hlasu majora Lorna.
- „Rozumím, majore, pošlete tam více mužů na podporu a snažte se, ať se tam zbytečně nepozabíjí s našimi vojáky. A také dejte někomu na starost vyklizení oblasti od civilistů! Carterová konec.“
- „Rozkaz, madam, Lorne končí!“ Odvětil jí podřízený voják, ale ona se ke dvojici momentálně čekajících mužů zatím připojit nemohla, protože ji kontaktoval někdo další také přes vysílačku – hlas patřil nepochybně známému mladičkému technikovi z kontrolní místnosti:
- „Plukovníku Carterová, tady seržant Nelson, slyšíte mě?!“ Na to se Sam zamračila, ale úplně klidně odpověděla:
- „Jsem na příjmu, desátníku, mluvte, jde o něco v řídící místnosti?“
- „Ne, madam, teď nejsem v řídící místnosti. Jsem několik pater pod vámi a mám pro vás vzkaz…“
- „O co jde, jste v pořádku Chucku?“ Začala se o svého podřízeného strachovat velící, které se nelíbil jeho roztřesený hlas.
- „Ano, v pohodě, důležité je, že s vámi chce někdo mluvit, počkejte moment,“ muž se na chvíli odmlčel to, co ovšem následovalo poté, by kdekoho zaskočilo. Z druhé strany se ozval s nikým nezaměnitelný hlas pověřence IOA:
- „Dobré brzké ráno, plukovníku…“
- „Portere?!“ Vyrazila ze sebe okamžitě Carterová, což udivilo i Rodneyho s Cainem, kteří stáli kousek od ní a sledovali ji.
- „Potřeboval bych s vámi mluvit, plukovníku. Proto jsem si také na chvíli vypůjčil vašeho vrchního technika. Berte to tak, že bude jakýsi prostředek pro naše vzájemné setkání, které mám v plánu s vámi provést…“
- „Proč si myslíte, že mám o něco takového zájem? Můžu vás klidně zaměřit a nechat zavřít díky ovládání silových polí a přilehlých dveřních přepážek.“
- „Ano, to můžete, samozřejmě. Nezabrání to však zbytečné smrti tohoto nadějného mladíka.“
- „Měla sem vás nechat otestovat na to, jestli opravdu nejste Goa´uld!“ Z druhé strany se ozval samolibý a silný smích.
- „Nechcete mě doufám urážet, o něco takového tu přeci vůbec nejde. Já se jen chci s vámi v klidu a soukromí domluvit, jak provedeme vrácení mého velení zpět tak, jak si to vyžádala IOA.“
- „Chyba, vy ste si to vyžádal!“
- „Já jen tlumočil jejich slova…“
- „Myslíte ta: ,Ona je šílená, nevěřte jí a dejte velení mě´? Jo, parádní!“ Znovu muže náramně pobavila, nestálo mu to však v cestě k tomu, aby ji pověděl o svých požadavcích.
- „To stačí, plukovníku. Nyní, jestli nechcete mít na rukou další krev, poslouchejte! … Nemluvíte, skvěle, tak tedy, chci abyste za mnou ihned, jak domluvíme, přišla SAMA - pouze v doprovodu s naším ,cestovatelem z budoucnosti´ a doktorem McKayem, který je podle mých informací v místnosti nyní s vámi. Najdete mě tak, že si mě klidně zaměříte, ale nikomu to ven ani nikam jinam nepředáte, maximálně tak našemu milému kapitánovi a doktorovi, že? Buďte si jistá, že velmi rychle poznám podraz, a jak jste již také nejspíš zjistila, což usuzuji podle zvýšených stráží kolem zbrojnice, mám u vás svého člověka, který mi velmi rychle řekne, jestli dodržujete svoji část dohody. Rozuměla jste? Chápete doufám, že se radši ujistím…“ Plukovnice se na chvíli znechuceně zamračila a pak s nelepším výrazem odpověděla:
- „Jasně… mluvíte tu ale o dohodě, co hodláte dělat vy, když ji splním?“
- „To je jednoduché, plukovníku, jistě se vám již něco rýsuje v hlavě, například zavření nepohodlných lidí do cel je velmi praktické, historicky vyzkoušené, ovšem vyvaruji se vašich chyb a dovolím si tam umísit i ty, kteří nebudou souhlasit. Tak hádám, že se to bude týkat minimálně pana Caina a Lorna, kteří mi naposledy dělali menší problémy. A samozřejmě dám této expedici velení, které ji neohrozí každou hodinu třikrát, ale dovede ji zpět v pořádku na Zem. Nebojte se, vracet se kvůli rozkazům už nechystám, protože musím uznat, že po tom, jak se to nakonec vyvinulo, bude lepší to dokončit, ačkoliv musím zdůraznit, že se mi tento způsob nezamlouvá.“
- „Jak jinak…“
- „Samozřejmě, plukovníku, takže za chvíli nashledanou.“ Rozloučil se s ní klidně Porter a ukončil spojení. Pak přišlo na řadu nelehké vysvětlování oběma mužům, kteří to měli absolvovat s ní.

02:55 – Hyper prostor mezi dvěma galaxiemi, Atlantis, Zasedačka -> Místo setkání
Jen co Sam zvládla upokojit všechny a hlavně Rodneyho otázky, vydali se všichni tři vstříc místu nechtěné výměny, které McKay určil podle toho, odkud šlo poslední volání od „black guye“. Tam bylo podle městských vizuálních sledovacích zařízení všude prázdno až na Portera, jenž se zbraní v ruce zadržoval bezmocného operátora. I přes varování vyslaná Porterem se plukovnice stejně rozhodla kontaktovat někoho, aby ji jistil, a ten se vzápětí už ozval na vysílačce slovy:
- „Plukovníku Carterová? Co se děje, právě jdu na pomoc majoru Lornovi…“
- „Tak se zastavte, Ronone. Potřebovala bych od vás laskavost, ale nesmí o ní nikdo vědět, ani John ani major Lorne, nikdo. Můžete mi pomoct?“
- „Samozřejmě, plukovníku,“ odpověděl udiveně Sateďan, „O co jde?“
Na to ho Sam rychle a obecně seznámila se všemi důležitými fakty, které vesměs obsahovaly to, že zezadu infiltruje Porterovu pozici a v případě potřeby ho sbalí a přivolá ostrahu, aby uprchlíka zadržela. Dex vše v klidu pochopil a ujistil ji, že tam hned bude, čímž se jednoznačně nevýhodná pozice Carterové rozhodně o něco zlepšila. Nejhorší jen bylo, že nevěděla, kdo z jejích lidí pracuje pro „black guye“, a tak si nemohla dovolit žádné větší jištění.
Tohle všechno se muselo vejít do povinnostmi a informacemi přeplněného velitelského mozku, který navíc teď musel každou chvíli zvažovat, kdo by mohl být proti ní. To nutně muselo poznamenat její chování. Proto se každou chvíli ohlížela přes rameno, jako to udělala nyní, ale poprvé vlastně měla proč.
Nečekaně totiž překvapila muže v obleku, který je nenápadně sledoval a podezřele po nich pohlížel z druhého konce asi patnáctimetrové chodby, uprostřed níž právě šli ve skupince, kde ona byla vzadu. Sam neměla moc dlouhé vedení, a tak jí okamžitě došlo, že toto asi nebude náhoda zvlášť, když z původních šesti Porterových poskoků ještě jednoho definitivně nenašli. Ihned na něho tak vytasila pistoli, kterou si pro jistotu vzala, a pravila důrazně, čímž ještě upozornila muže za sebou:
- „STŮJTE! Kdo jste?!“ Muž se jako ti dva za ní rychle zarazil a zvedl ruce nad hlavu, avšak nevydal ani hlásku, i když jeho výraz říkal, že ho něco takového moc nepřekvapilo.
- „Co-co se to děje, to je nějakej agent z Matrixu?“ Vyrazil ze sebe rychle McKay, jenž se právě vzpamatoval. Carterová ho však ignorovala a začala mluvit na Caina, který byl přece jen více potenciálně nápomocnější:
- „Kapitáne, běžte ho prohlédnout, jestli nemá zbraň, budu vás krýt!“ Kapitán jen přikývnul a cestou sledoval, jak ho Sam dále umravňuje tak, aby se přesunul blíže. Když byl skoro až u něho, z ničeho nic se ozval zase trochu více vyděšený vědec:
- „He-hej! Vzadu…!“ Vykoktal ze sebe, načež se plukovnice na chvíli ohlédla dozadu do chodby, kde stál Porter a držel si před sebou seržanta z řídící místnosti jako živý štít. Tohoto odvrácení pozornosti jak Carterové, tak Caina však využil muž vzadu a rychlým a naučeným chvatem shodil překvapeného pilota k zemi, načež se kvapem rozběhl k velitelce. Zatímco ona se teprve zase otáčela k němu a stačila už jen zahlédnout jeho, jak se k ni řítí sotva čtyři metry od ní. Jediná reakce na to bylo už jen PRÁSK!
Z její Beretty se skutečně začalo kouřit v důsledku vypálení jednoho velmi přesného výstřelu, který útočníka totálně ochromil, ne-li zabil zasažením břicha.
Díky svému výcviku však plukovnice nezůstala tak dlouho mimo, jak by asi zůstal každý a zase se vrátila svou pozorností k „black guyovi“, jenž také chvíli neměl slov. Pak ovšem promluvil:
- „Páni… to bych do vás nikdy neřekl, plukovníku…“ Ač těžce dařilo se jí ještě mu odpovídat:
- „Já taky ne… Co se stane teď?“
- „Jednoduše si vyberte buď další krev na vašich rukou a povinnosti kolem vyřizování mrtvého vaší vinou, nebo budete jednat rozumně a dáte mi svou zbraň za slib, že se nikomu už nic nestane…?“
- „Nechte ho vyhrát, nemá to cenu…“ Ozval se zezadu ze země ještě Caine, který však už stejně moc neovlivnil její následující rozhodnutí:
- „Vyhrál jste,“ vydala ze sebe rezignovaně a kopla mu svou zbraň po zemi.


Úvodní obrázek v plném rozlišení:
Jeden z letounů Blackbird („Havran“) letící do DC

Jako vždy poděkování za korekci DarkLive... A samozřejmě by bodl nějakej koment...

lol tak já ten další díl snad přivolal dneska ho už sice nepřelousknu ale zitra bych se na to mohl vrhnout jestli mě zubařka moc nezřídí