Stargate:Babylon 3x05 Fall of great Kre'tak Amore part I

Pěkná povídka.

Tak už se těším co nám přinese 3. série.

Jen detail, je to díl 2x18 a ne 2x20 jako máš přímo u textu povídky

Otázka:
Kdy bude další díl
Nešlo by to ještě dnes
Je to už 6 dní

Taky se nemohu dočkat dalšího dílu.

rocketman: nešlo by udělat na začátku seznam s odkazy na díly povídky? (podobně jako to má třeba Mackenzie)

nechcu nic říkat, ale nějak dlouho tady nic nedáváš a i ten poslední díl byl urychlený jen díky Mackenzie, jinak bychom se ho nedočkali snad ani do března ... to opravdu nemáš vůbec čas nebo tě to už nebaví?

páni, já jsem na to tady uplně zapomněl...
No...tu máte další díl.

Stargate Babylon
Díl 3x01
In the name of Jesus part I.

„Co prosím?!“, vykřikl Tom.
„Není času nazbyt, musím mluvit s Mardukem!“, křičel velvyslanec.
„Ale to půjde těžko…on je povznesený.“, řekl Tom, Asgard se jen rozhlédl a vysílání bylo ukončeno. Ten o chvíli později prošel bránou, která byla chráněna štítem. Všichni přítomní vykulili oči a ochranné týmy okamžitě zamířili svými P-90 na nezvaného návštěvníka.
„Doveďte mne do slónku bohů.“, promluvil asgardský velvyslanec.
„Hou, hou hou…klídek.“, ozval se generál O’neill a následně seběhl z řídící místnosti. „Tak za prvé…jaktože jste prošel naším štítem a nerozmázl se jako moucha?“
„Každá rasa aliance sedmi má jeden přístroj, který jim dovoluje projít Babylónským štítem. Dal nám je sám Marduk.“
„I kdyby je vám dal samotný bůh, my tady máme určitá bezpečnostní pravidla. Proto bych rád věděl, co přesně chcete.“
„Nemám čas odpovídat na tvé dotazy. Musím se ihned dostavit do salónku bohů.“
„Dokud mi na všechno neodpovíš, nikam nepůjdeš můj malý, velký, šedý, nešedý příteli.“, pousmál se Jack. Asgard jenom nahodil nechápavý výraz a pronesl: „Jestli chceš, abys ještě jednou viděl něco z toho, co je ti drahé…dovedeš mě do salónku bohů.“
„Promiň, příteli, ale nejde to.“
„Už s tebou ztrácím trpělivost. Dojdu si tam sám“
„To nebude nutné“, ozval se hlas shůry. Ze stropu se náhle snesl smaragdově zelený oblak a když se dotkl země, proměnil se ve vysokou postavu Marduka. „Jsem tady, jaké zprávy mi neseš, velvyslanče?“
Asgard se uklonil a potichu řekl: „Můj pane, obávám se, že nesu velmi špatné zprávy. Oltář ochrany byl aktivován a ti, jenž jej aktivovali se vydali lodí směrem k Počáteční galaxii.“
„To jsou vskutku zlé zprávy.“, zapřemýšlel Mardku.
„Pane, musíme jednat. Oltář musí být znova zapečetěn, dokud je ještě čas.“
„Ano…samozřejmě. Vyšlu svou velvyslankyni, aby oltář zapečetila a nastavila nové heslo.“
„Pardon, že vás vyrušuji, ale…co se to krucinál děje?!“, vykřikl Jack.
„Xana, vám vše ujasní, generále. Včetně toho, co se dělo v souvislosti s Explorus Lantea.“
„To by bylo milé“, řekl si pro sebe Tomas.
„A vy, velvyslanče, uklidněte se a běžte podat hlášení na vaši planetu. Xana za vámi příjde do hodiny.“
„Děkuji, pane Marduku. Snad má tento vesmír ještě naději.“
„Snad…“, pronesl Marduk a zmizel v oblaku smaragdové zeleni. Asgard se pak pohrdavě poohlédl po všech přítomných, mávl rukou dozadu a brána se otevřela. On jí beze slova prošel a nastalo ticho. Nejspíš to bylo tím, že nikdo vůbec nechápal, o co vlastně jde. Jack a Tomas se však instinktivně vydali k salónku bohů.

O hodinu později

U salónku již stál celý ST-1, ST-2, Radek, Rodney, Lukas, Jack a dokonce i Lornův tým a pořád nikdo nevycházel. Náhle se však dveře otevřely a z nich vyšla Xana ve stříbrné lehce vypadajícím brněním se smaragdovým pláštěm přes rameno. Ani nepozdravila a hned stroze řekla: „ST-1 a Jack O’neill půjdou se mnou. Zbytek nikam nejde.“
„Taky tě rádi vidíme.“, pousmál se Daniel.
„Není čas na zdravení, pane Jacksone. Mám práci, kterou musím vyplnit. Tak jdeme?“
„Jo, jenom se zajdem přichystat.“, řekl Tom a už se chystal pryč.
„Zbraně, ani vesty nepotřebujete a na jejich planetě je tepleji, než tady, takže oblečení, jenž máte na sobě bude stačit.“, řekl stroze Xana.
„Ale podle předpisů máme…“
„Momentálně by jste měl dát přednost bezpečnosti Vesmíru a nestarat se o předpisy. Jdeme.“, přikázala Xana a nikdo se už nepokoušel odporovat. ST-1 a O’neill se rozešli za Xanou a zbytek lidí si šel po svých.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, hlavní místnost

„Asgardum.“, ozval se hluboký hlas a brána se otevřela zrovna, když Xana vcházela do hlavní místnosti. ST-1 a Jack ji sotva stíhali a John, který šel za nima ještě zvolal: „Dám vědět SGC, co se to tu děje!“
Jack chtěl ještě něco říct, ale šel tak rychle, že už byl v bráně.
Na druhé straně se objevili ve veliké místnosti. Pár metrů od brány se krčilo malé DHD a hned za ním stál již známý Asgardský velvyslanec za doprovodu dvou podobně vyhlížejících, ale vyšších asgardů. Tomas nakoukl, co se skrývá za nima a uviděl, co vidět nechtěl. Rovná chodba tak dlouhá, že nešlo vidět na druhý konec.
„Zdravím vás, velvyslankyně.“, promluvil Asgard.
„Zdravím vás, velvyslanče.“, opětovala mu Xana pozdrav,
„Víte, že vás nemůžeme teleportovat na druhý konec chodby.“
„Ano, bude to dlouhá cesta.“
„Jak…dlouhá?“, zeptal se Jack.
„Trvá asi půl hodiny, než se dostanem nakonec.“
„A tam už je to, kvůli čemu tu jdeme?“
„Ano.“
„Alespoň něco.“, pousmál se Jack.
„Tak, jestli je to všechno, já zase půjdu. Musím se věnovat sledováním té lodi.“
„Ano, velvyslanče. Děkujeme.“, usmála se Xana a velvyslanec i spolu se svými mlčenlivými společníky zmizeli v proudu jasného modrého světla. Xana se rozešla následována ST-1 i Jackem a pronesla: „Máte se mě ptát. Tak co chcete vědět?“
„Především o co jde.“, ujmul se Tom slova.
„Před několika tisíciletími, když jsme zrovna zjistili, jak cestovat časem, naši vědci chtěli zjistit a podívat se, jak přesně vznikl vesmír, jelikož do té doby to byly pouze teorie a hypotézy. Čekalo se, že na obrazovce našeho nového přístroje se zjeví masivní výbuch…velký třesk, chcete-li. To, co jsme tam viděli nás velmi překvapilo. Podle toho přístroje Vesmír sice nevznikl velkým třeskem.“, povídala Xana za pochodu.
„A jak tedy?“, zajímala se Sam.
„ Kdysi dávno existovalo jen Nic. A v tom Nic byly jen dva prvky, které se do té doby nesetkaly. Řád a Chaos. Když se částice Řádu a částice Chaosu setkaly, došlo k malé explozi, po které vznikla jedna malinká galaxie. V celé téhle galaxii existovala pouze jedna rasa, která se vyvíjela po stovky biliard let, dokud nedosáhly nejvyšší možné úrovně existence. Existovali materiálně a zároveň existovali pouze jako „duše“. Chyběla jim jen jedna věc k nekonečné moci. Někoho, nad kým by mohli vládnout. Ovšem v téhle galaxii už nová rasa vzniknout nemohla. Proto se nekonečně chytří „prastaří“, jak my jim říkáme, rozhodli udělat velmi riskantní věc. Pomocí zvláštního přístroje vlastně „vytvřili“ velký třesk. Jejich galaxie byla středem nového vesmíru a tudíž i jeho základní pilíř. Kolem celé galaxie utvořili energetický štít, který nastavili, že se vypne po 4.5 miliardách let. Sami se dali do hibernačních komor, které je měly vzbudit jakmile se vypne štít. Tohle jsme zjistili asi tisíc let před tím, než se měl ten jejich štít vypnout. Okamžitě jsme začali jednat. Tehdy jsme zrovna žili v galaxii mléčné dráhy. Seznámili jsme se s Noxy a Asgardy a založili jsme alianci tří, kde jsme chtěli zabránit tomu, aby se štít někdy deaktivoval. Všechno tohle jsme zamaskovali tím, že si vyměňujeme informace o našich technologiích. Potom ale přišli vtíraví Alteráni a snažili se nám do aliance vetřít s tím, že mají taky velmi vyvinuté technologie. Antikám jsme o právém významu aliance říct nemohli, už jen kvůli jejich povaze. Ale když nám pořád dýchali na záda, špatně se nám pracovalo. Proto Ištara, naše královna vymyslela geniální plán, jak se jich zbavit. Nemohli jsme jen tak odletět. Lanteané byly vždy jak osina v zadku. Mohli jsme však všechno sehrát tak, jakože došlo ke konfliktu. Ikdyž ten mor zabil spoustu lidí, bylo to pro větší dobro.
Někteří Asgardi pak letěli s námi sem, do Smaragdové galaxie. Většina Noxů zůstala tam a pravidělně se s námi spojovali a informovali nás o různých teoriích a hypotézách. Poté, co jsme přistáli s Babylónskou věží, Asgardi se od nás odpojili a odešli na jinou planetu. Časem jsme i ve Smaragdoé galaxii našli několik ras. Již znáte sirény a Morginiány . Dále tu byli Asgardi, Angeláni, Kreetaňani a rasa Kre’tak amore…Všichni jsme dohromady založili alianci sedmi ras. Nebyli jsme rozptylováni arogantními nezavřihuby a mohli jsme se věnovat práci. Po pár stoletích usilovné práce jsme dílo dokončili. Vytvořili jsme zařízení, které vysílalo speciální vlny k galaxii prastarých, které nedovolovaly štítu v deaktivaci. Aliance sedmi nyní sloužila jen k bránění oného oltáře. Jak se zdá, tak se to nepovedlo.“, dovyprávěla Xana.
„Zajímavé…“, uznala Sam.
„A proč tam prostě nehodit nějakou silnou bombu?“, nechápal Jack.
„Jejich galaxie je pilíř celého Vesmíru. Kdyby byla zničena, celý vesmír by byl vsat do černé díry“
„A co by se vlastně stalo, kdyby se onen štít vypnul?“, zajímalo Daniela.
„Otroctví, tyranie, uctívání nekonečně mocných bytostí. Konec svobodné vůle. Smrt, mučení a mnoho dalších nepříjemných věcí“
„Ouvej“, zatvářil se Jack.
„Co ještě o nich víte?“, ptal se dál Daniel.
„No…jejich velitelem je Ježíš Nazaretský . Mají společné vědomosti a společnou moc. Téměř cokoliv, co chcou se stane skutečností. Dokážou zničit povznesené lusknutím prstu. Jejich loď jedním paprskem zničí celou planetu. Nelze je zabít, protože oni tu existují, ale zároveň tu nesjou. Jejich lodě jsou taktéž nezničitelné. A je toho mnohem víc.“
„To vypadá špatně, pokud ten oltář nezapneme včas.“
„Nejen vypadá. Je.“, pronesla Xana, ale to už všichni byli na konci chodby. Byly tam masivní dveře pokryté energetickým štítem. Xana vytáhla z kapsy amulet stříbrného kříže a pomalu jej přiložila k štítu. Ten zmizel a dveře se otevřely. Za nima byla obří hala s pískovým kvádrem, na kterém zářily modré runy uprostřed.
„A sakra“, klesla Xana.


To be continued

Vím, že díl byl extrakrátký...ale co mám dělat, že?

no zatim paráda....dost si mě napnul jak to bude vypadat dál takže rychle chvátej s novým dílem

Dobrý díl. Ten konec je bohužel seklý v tom nejlepším, no ale snad se brzy dočkáme pokračování a zjistíme, co vlastně viděli.

no tak koukám se, že se to tu opět zaseklo na mrtvém bodě... takže mám takový věcný dotaz... kdy bude další povídka a bude vůbec nějaká?

Nebyl by po ruce další díl
Už je to celkem doba

No...já jsem si ty svoje povídky po sobě četl a sám jsem si je ohodnotil...vyšlo mi, že to, co píšu je absolutní brak
Tak jsem si řekl, že menší přestávka vám vadit nebude...

Moc vtipný
Tak kdy bude další díl

Tak...jsem tady s dalším dílem povídky. Omlouvám se za MENŠÍ skluz

Stargate Babylon
díl 3x02
In the name of Jesus part II.

..."Adiemus. Akashar mi morte...", pronesla potichu Xana se slzami v očích. Jack ihned vrhnul po Danielovi tázavý pohled.
"Říkala: Je konec. Všichni umřeme.", vysvětlil Daniel.
"Proč?", ptal se Tomas. Xana se pokusila o úsměv a ještě jednou se podívala na pískovcový kvádr pokrytí zářivými runami.
"Takhle to nemělo být...", říkala Xana jakoby spíše sama pro sebe.
"Xano...musíš se vzpamatovat a říct nám, o co jde. Soustřeď se!", okřikla ji Sam. Xana ji věnovala ne zrovna milý pohled, utřela si slzu na tváři a promluvila: "Čekala jsem, že někdo jenom obešel bezpečnostní pojistku. Zmýlila jsem se."
"Proč? Co se děje? Řekla jsi, že to opravíš a nastavíš nové heslo...copak to nejde?", zajímala se Mephala.
"Zadání kódu znamená trvalé zničení vysílače. Nestihneme už vytvořit nový. Je pozdě."
"CO?!", vykřikl Jack a chytl se za hlavu. "Proč jste prostě nevytvořili vysílač a nenechali ho vysílat na věky?! Proč jste vůbec vytvářeli něco, co ho zničí?!"
"Nekřičte, generále. Všechno má svůj důvod!"
"To by mne zajímalo, jaký mělo důvod tohle!"
"Uvnitř galaxie se postupně hromadila určitá látka. Vytvářela mlhoviny a neskutečně velký tlak! Kdyby tam zůstal štít na věky, tlak by byl moc velký a celá galaxie by přestala existovat!", křičela v slzách Xana. "Nemám na tohle čas. Musíme jít zpět do Babylonu informovat ostatní. Nikdo z této galaxie už nesmí zůstat povznesený.", řekla Xana a beze slov se otočila a šla vpřed následována ST-1 a Jackem, co se mračil, jako dítě, kterému byla zakázána televize.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, hlavní místnost

"Neplánovaná aktivace brány!", hlásil Radek.
"Kdo to budou teď. Goa'uldi?", zasmál se John.
"Příjmám identifikační kód ST-1, pane."
"Pozvěte je.", přikázal John, a seběhl ze schodů k bráně, ze které už vycházela Xana v doprovodu ST-1 a nabručeného Jacka. Xana se na nikoho z přítomných ani nepovídala a do ticha pronesla: "Alarmate."
V tu chvíli se před ní objevil Marduk.
"Xano...jaké neseš zprávy?"
"Špatné, Marduku. Velmi, velmi špatné. Oltář je aktivován pomocí hesla."
"COŽE?! Jak je to jenom možné?!", rozezněl se jeho hlas po celé místnosti. Zvenčí šel náhle slyšet hněv vln. Se zlověstným řevem bouraly do zdí Babylonské věže. Xana zavřela oči a kousla se do rtů. Poté potichu pronesla: "Navrhuji okamžitý návrat ze sfér bohů."
Marduk se při těch slověch chytl za hlavu.
"Máš pravdu, Xano. Okamžitě to oznámím ostatním.", pronesl potichu a zmizel v oblaku smaragdové zeleni. Xana se pak ohlédla po všech přítomných a řekla: "Chvíli to potrvá."
"Xano?", ozval se po chvíli Daniel.
"Ano?", otočila se na něj trochu podrážděně.
"Vím, že teď možná není ta správní chvíle, ale Marduk nám slíbil, že nám řekneš, co se dělo ve spojitosti s Explorus Lantea."
Xana jenom povzechla a začala: "No co, stejně jim to bude trvat. Tak, kde bych začala..."
"Začni u toho, proč tady poletovali andělé. Proč se tu z vody tvarovaly nějaké příšery a proč si ST-1 myslela, že Tomas je mrtvý, zatímco byl tady i s knihou Explorus Lantea.", ozval se Jack.
Xana po něm zase vrhla nemilý pohled a řekla: "Byla to všechno jenom iluze."
"Trochu divná iluze. Jaký přístroj ji nevytvářel?", ptala se Sam.
"Žádný přístroj."
Sam se jenom trochu podivivla a vydala ze sebe tiché: "c...co?"
"Tuto iluzi vytvořila naše božská podstata. Něco, co nechápeme."
"Vy něco nechápete?", podivil se John. Xana na to jenom pokrčila rameny.
"Komplex, který tam vede jsme postavili už jako povznesení...stejně jako jsme napsali Explorus Lantea. Proto se do toho komplexu přenesla část naší boží energie. Proto se mě neptejte na podrobnosti, protože tohle je všechno, co vím", pousmála se Xana.

O pár minut později

"Už to bude...", pronesla Xana. Najednou se ze stropu sneslo několik oblaků zeleni, které se porměnily ve postavy. Jedním z nich byl Marduk.
"Většina z nás se přenese na planetu Angelánů. Pár desítek tady.", informoval ihned Xanu, jakokdyby to čekala. Ona na to jenom nepřítomně kývla.
"Tak co teď ?", ozvalu se zezadu. Stál tam Ba'al. Avšak neměl svůj obvyklý ohnivý image. Všichni se na něj otočili a všimli si, jak se vedle něj krčí Alláh.
"Nejdřív bychom měli kontaktovat Alianci. Soud, čí to byla chyba bude, jakmile se všechno spraví", otočil se Marduk na Alláha, který radši rychle odvrátil pohled.
"Co tím myslíte?", nechápala Mephala.
"Jenom my známe heslo. Nikdo jiný. A jedině Hassassini byli s jedním z nás v přímém kontaktu. A jenom Hassassini ovládli Babylon. A jenom Hassassini mají motiv k uctívání nových bohů.", říkal Marduk s opovržením. Všichni poté jenom kývli.
"Navrhovala bych jako první navštívit Angelány. Poté sirény. Ti už rozdají zprávy ostatním, aby přišli na jednání do Babylonu", řekla Xana. Marduk kývl.

Někde uprostřed Vesmíru na palubě Mekky v trunním sálu

"Můj králi, právě jsme vystoupili z hyperprostoru. Přesně jak jste říkal, štít už je pryč.", oznamoval Hassassin celý v černém Zubdobi.
"Můj králi, příjmáme vysílání z neznámé lodi.", promluvil mladý Hassassin stojící u panelu vedle trůnu.
"Spojte nás!", přikázal Zubd. Hassassin něco naklikal na panelu a v tu chvíli se uprostřed místnosti objevil holografický obrazec velké červené bytosti. Z hřbetu jí trčela křídla, jakoby od netopýra a z čela zahnuté rohy nahoru. V očích tomu stvoření svítila jasná rubínová červeň zášti a bolesti. Když promluvil, nehýbal ústy. Bylo to, jakoby se kolem prostě rozezněl jeho hlas spolu s tisíci šepoty.
"Nezzznámá loď nechť poklekne přřřřed naššší mocí a prosssssí násssss o milossst, žžže sssse přřřřiblížžžila tak blízzzko", ozvalo se syčení. Všichni v místnosti okamžitě poklekli.
"To užžž je lepšššší. Teď...nám dejte jediný důvod, pročšš by jssssme vássss neměli na mísssstě zzzzzničit.", pokračovalo syčení.
Zubd polknul s úctou promluvil: "Chceme vám sloužit, uctívat vás jako bohy. Chceme vám pomoci ovládnout vesmír. Chceme vám pomoci zničit ty, kdož jsou odpovědni za váš apředlouhý spánek."
"Povězzzz...uctivateli, jaké jessst jméno těch, kdožžžž nás neucsstívají a dokonce ssse nássss pokoušššejí obelhat?"
"Furlingové, můj bohu."
"Nechť našššše nekonečšššná sssíla pohřřřbí jejich ússssilí.", zasyčel ještě a zmizel.

To be continued

tak jo...jen mě kamenujte

P.S. díl musel být takhle krátký, aby třetí část nebyla úplně šíleně krátká

čoveče ty ještě pořád žiješ? a já myslela, že jsi umřel ... nenapíšeš, nezavoláš, nedáš vědět, že žiješ a pilně připravuješ povídku... ...no dobrá...konec jackismu

Co dodat k povídce...krátké, ale celkem dobré...vzhledem k tomu, že jsem zapomněla, co bylo v předchozí povídce...nebo jsem ji možná ani nečetla ...kdo ví....ono to bylo už tak dávno

Ale že jsme si museli počkat
Ale jinak super , akorát by to chtělo zrychlit vydávání

teda doba to byla dost dlouhá..ale dočkali sme se...bylo to dobrý, doufám že si pilně připravoval víc částí ....