STAR GATE pre-Vates 01x16 První kontakt (30. 7. 2011)

já už raději čekat ani nebudu

Počkej, další díl už je v korekci...

KONEČNĚ JE TU DALŠÍ DÍL...
nechte si chutnat...

[img][http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg]http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg[/img]

V minulých dílech

„Válečná flotila padesát šest se chystá zaútočit na vaši vesmírnou stanici. Na tu, kde jste nedávno sestřelili náš průzkumný stíhač.“
„Kdy?“
„Během příštích sto osmdesáti vašich hodin.“
…

„Pane!“ Hlásil jeden z důstojníků na můstku Vecatia. „Vyšlo to!“
„A jste si jistý?“ Odvětil mu hned Trinis.
„Ano, zaznamenávám otevírání těch oken směr dva, tři, šest, na osm, čtyři, devět, na tři, jedna, devět.“
…

„Takže to začalo.“ Povzdechl si Trinis a zahleděl se na senzorovou konzoli, blikal na ní nápis, jež udával, že se objevilo 128 nových kontaktů.
…

„Pane! Zaznamenávám známky života v koridoru M-82,“ hlásil dicim Jisim, jenž seděl u vnitřních senzorů.
„Potřebuji vědět kolik!“ Rozčiloval se Trinis
„Já nevím, pane,“ ospravedlňoval se dicim. „Něco nám tam narušuje senzory!“
…

„Veškerá palba na naši loď byla přesměrována jinam, pane!“
„Jak je to možné?“ Tázal se nechápavě Nerik
„Nemám ponětí, pane, ale ustalo to hned po tom, co jsme byli napadeni oddílem,“
…

„Zachytili jsme je!“
„Kde?“
„Dva bloky před můstkem!“
…

„Půjdete s námi, nebo zničíme vaši loď!“ Prohlásil ultimativně.
„Myslím, že ne,“ odporoval mu Trinis a v jeho hlase bylo slyšet silné pohrdání. Vypadalo to poněkud odvážně na to, že mu mířila do obličeje nejedna zbraň. „Naše jednotka nás právě informovala o zničení vaší druhé skupiny.“
Otanil se rozhlédl po můstku a poté se jeho zrak zaměřil na jakési zařízení na jeho levém zápěstí. Chvíli na něj hleděl a pak řekl: „Vaše jednotka má milné informace.“
…

Za branami svobody

Před několika dny…

„Pane,!“
„Co si přejete?“ Odvětil mladému poměrně vysokému hlasu jeho pravý opak, léty ošoupaný hrubý a poněkud chraptivý hlas hodný váženého velitele lodi. On takové osobě opravdu patřil. Mugremean* Tilis Krink Ertaas to bylo jméno onoho velikána který neuliv hlouběji než bylo zdrávo. Krink byl důstojníkem v Otanilské flotile už od svých mladých let. Již na svém prvním umístění vykazoval značnou schopnost velet a to i přes to, že tenkrát byl rád za příležitost vstoupit na můstek. (*Mugremean [mugremíjen] – hodnost Otanilské hvězdné flotily, dá se přirovnat k Admirálovi) Byl to právě on, kdo pokořil rekord a stal se nejmladším mugremeanem v historii a byl to právě on, kdo měl za úkol vést útok na neznámou hvězdnou základnu tvorů sebe nazývajících Astralané.
„Pane,“ pokračoval tedy mladý hlas, „dokončili jsme rekonstrukci dat ze získaného zařízení, které měl u sebe ten Astralan.“
„Výborně!“ Radoval se Ertaas a pokračoval: „Zjistili jste něco užitečného?“
„Popravdě, pane,“ odmlčel se, „ano zjistili.“
„Co?“
„Zdá se, že v tom zařízení se nacházely plány jedné z jejich lodí, a podle toho, co jsme byli schopni vypozorovat z našich dálkových scanů, by se mohlo jednat o tu loď, kterou považujeme za vlajkovou.“
Mugremean na chvíli jakoby ztuhl a zamyslel se. Po chvíli naprostého ticha znovu oživil rozhovor:
„Můžete mi vysvětlit felee*,“ vypustil ze sebe s velmi sarkastickým tónem, „kdo by si s sebou na misi bral plány své vlajkové lodi?“
„No,“ zamyslel se feleas, (*feleas [felejís] – hodnost Otanilské hvězdné flotily, dá se přirovnat k námořní hodnosti kaprál) „vzhledem k tomu, že taktika a strategie není zrovna můj obor, tak nemám ani nejmenší ponětí.“
„Nikdo,“ odvětil zcela okamžitě nadřízený, „nikdo by neriskoval, že se dostanou tato data do nesprávných rukou a nikdo by hlavně nepotřeboval ty plány sebou.“
„Dovolím si odporovat, pane,“ řekl nesměle feleas, „ty plány jsou zaznamenané do posledního detailu, není v nich jediný obvod, který by vedl do nikam a naši analytici jsou přesvědčeni, že se nejedná o nějaký nefunkční návrh lodi.“
„Ehm,“ odkašlal si Tilis, polkl a znovu se dal do řeči: „Takže vy mi chcete vážně říct, že máme v rukou plány jejich lodi, propracované do posledního detailu?“
„Přesně to Vám chci říct, pane!“
„Dobrá, Zařiďte mi poradu s vyššími důstojníky a vezměte tam získané plány!“
„Provedu pane!“ Souhlasil nezamítavě feleas, „jaké téma bude porada?“
„Využití plánů v náš prospěch a útok na Astralany!“ Odpověděl rázně mugremean, opřel si své hnědé ruce o stůl, vstal, naznačil podřízenému, aby odešel a sám přešel k vyhlídkovému oknu. Jeho hlavou se honila velká spousta myšlenek. Nechápal důvod přítomnosti plánů lodi v jakémsi malém ručním zařízení. Byla to snad válečná lest nebo jen standardní vybavení průzkumného týmu, avšak na co by to u sebe potřebovali?
Po chvíli matného tápání se ozval jeho zápěstní komunikátor:
Pane, všichni jsou již v zasedací místnosti a čeká se jen na Vás, pane!“
„Rozumím,“ odvětil do mikrofonu poněkud zamyšleně se známkou vyrušení v hlase, „hned tam budu!“

V zasedací místnosti bylo poněkud hlučno. Kolem stolu ve tvaru přepůleného oválu se nacházelo devět židlí. Všechny, až na jednu, tu, jež byla v čele a náležela předsedajícímu, byly obsazené. Půlený ovál byla již zažitá Otanilská tradice, měla poukázat na to, že zde nevládne demokracie a k tomu mu velice dobře sloužilo jedno jediné čelo, ve kterém seděl zasedající, jenž viděl na všechny přítomné a neměl nikoho po svém boku, kdo by mu mohl být rovný nebo někoho kdo by byl nad ním. Dalším důkazem jakési nadřazenosti byla nepotřeba natáčet hlavu, když někdo mluví. V Otanilské kultuře totiž bylo jakýmsi znakem vyšší třídy neotáčet se za někým, ale počkat si, až ten kdo s Vámi chce mluvit přijde před Vás.
Dveře se s tichostí otevřely a Ertaas vstoupil. Celá zasedací místnost najednou utichla a nově příchozí se nenápadně rozhlédl po místnosti. Viděl, že po jeho pravici bude sedět první důstojník umnuk* Ter Marlik Toor (*umnuk [amnak] – hodnost Otanilské hvězdné flotily, dá se přirovnat k námořní hodnosti komandér), dále vedle něj seděl groak* Lir Set Ollir (*groak [grojak] – hodnost, je rovna hodnosti kapitán), po jeho pravé straně zabíral místo tivrel* Krim Selior Tenaar (*tivrel [tivrel] – hodnost, dá se přirovnat hodnosti kapitán flotily), další byl umnuk Kikrit Tim Tuuba, následoval jeho starý přítel groak Ollir Skmar Tivasko a pak zahlédl další tři, jejichž jména neznal a nebo si je nepamatoval.
Jakmile došel k volné židli postavil se vedle ní a prudce přikývl na znamení zahájení schůze, v tu chvíli všichni vstali a on si sedl.
„Zdravím Vás,“ zahájil schůzi, „můžete si sednout,“ v tu ránu si jeden po druhém, podle hodností sedli a položili ruce na stůl na znamení čistých úmyslů, to byl starý zvyk, jež dokazoval, že se nikdo nehodlá vytáhnout zbraň a střílet pod stolem. Sice to v této společnosti nebylo nutné, ale byla to tradice, která vznikla již před stovkami let a nikdo si vlastně neuvědomoval, proč to dělá. Bylo to něco jako ťuknutí při přípitku.
Hned, co byly všechny oficiality ohledně zahajování zasedání hotovy začaly se řešit plány. Po vleklé diskusi bylo usouzeno, že má cenu se domnívat, že plány jsou nefalšované. Sice nebyl znám důvod jejich přítomnosti, ale jejich pravdivost byla více než věrohodná, na plánech byla zaznamenána každá chodba, každá ventilační šachta, prostě všechno. Avšak plány netvořili celou část debaty. Dalším důležitým elementem byl připravovaný útok na Astralanskou základnu.
„Podle našich zvědů v oblasti stanice vyvíjejí Astralané novou zbraň,“ konstatoval poněkud starostlivě druhý nejvýše posazený důstojník u stolu, jeho jméno bylo ze vznešeného rodu , byl to lerean* Tivak Tama Selok (*lerean [lirijan] – hodnost, dá se přirovnat k hodnosti viceadmirál). Tivakovci byli už na začátku zrození Otanilské hvězdné flotily, Tivak Mir Alo byl kapitánem první lodi s nadsvětelným pohonem a to už je něco přes sto let. Tama si svou hodnost vysloužil hlavně díky jménu, ovšem jeho velitelské schopnosti nebyly úplně k zahození.
„O jakou zbraň by se mělo podle Vás jednat?“ Tázal se rychle Lir Set.
„Měla by to být obdoba jejich naváděné střely, o které víme, že má smrtící účinky, naše zbraně ji sice dokáží snadno sestřelit, avšak jakmile se dostanou přes obranu jejich síla je ničivá,“ odpovídal opět stejně starostlivým hlasem.
„Pokud to ale má být nová verze jejich střely, nevidím důvod k větším obavám,“ vložil se do konverzace groak Ollir, „pokud jsme se s ní vypořádali dříve, novější verze by neměl být až takový problém.“
„To je právě to,“ vyvracel konstatování Ollira Tivak, „Tato verze se zdá být prakticky nesestřelitelná, naše scany prokázaly přítomnost pevného jádra, ale to je ovšem velmi malé, hlavní část této nové verze totiž tvoří energetický obal, jímž naše střely jednoduše projdou.“
„Ale pokud jejich hlavní část je tvořena energetickým obalem, pak není možné, aby ji používali na starých lodích,“ přidal se do konverzace mugremean Tilis.
„Samozřejmě,“ souhlasil Tivak, „to je jejich nevýhoda, avšak jedna z maskovaných lodí byla objevena a dostala se do přímé konfrontace s jedním stíhačem na němž se střela již nacházela. Z toho se dá usuzovat, že budou mít více takových, navíc podle průzkumných letů se dá počítat s tím, že i ta nová loď, co staví ponese takovéhle zbraně.“
„To je také jeden z hlavích důvodů, proč chceme na danou stanici vést útok,“ zapojil se první důstojník Ter, „Ta nová loď nesmí být dostavěna, protože jestli se jim podaří dostavět loď z Kertavirilianské rudy, pak naše zbraně budou mít co dělat, aby její trub jenom poškrábali, natož prorazili.“
„To všechno už víme,“ utnul svého prvního důstojníka Ertaas, „co potřebujeme je vymyslet, jak na ně zaútočit!“ Jakmile dokončil mugremean tato slova všem v místnosti zapípaly komunikátory. Tilis si přiložil zápěstí k ústům stiskl tlačítko a spustil: „Mugremean Tilis Krink, co potřebujete, mám poradu.“
„Pane hlaste se prosím v hangáru, zajali jsme jednoho z Astralanů.“
„Hned jsem tam!“ Odvětil bleskově a opustil místnost.

Uprostřed hangáru byl středně velký shluk hnědých postav hladících na kohosi na zemi. Skupinkou se ozývaly různé narážky na vzhled toho stvoření, co leželo před nimi. Doposud zvyklí nahnědlí, vysocí Otanilové, s hlavou ve tvaru ragbyového míče se zaoblenými špičkami, shlíželi na poměrně malého, béžového tvora, který pro ně znamenal tolik záhad a zároveň nebezpečí.
„Co tam tak civíte?“ Zaburácel v pozadí drsným hlasem Ertaas, „nikdy ste neviděli Letoriňana?“ Přihodil ke své otázce ještě jednu, ovšem do té druhé zapustil i jistou dávku cynismu a ironie.
„Viděli, pane, ale tohle je něco jiného,“ odvětil mu jeden z pilotů stojících nad stvořením, „Letoriani jsou nám celkem podobní, ale tohle?“ nahodil znechucený výraz a dodal: „Už jenom ten paskvil, co to má mezi očima, docela by mě zajímalo, jestli to umí i něco jiného než překážet.“
Mugremean přistoupil blíž, pohlédl na Antika ležícího před ním, nahodil opovržlivý výraz a odplivl si. „Zaveďte ho k doktorovi, ať zjistí ,co to vůbec umí… Já budu ve své pracovně.“

Starožitný dřevěný stůl byl jednou z mnoha věcí, která zdobila pracovnu vrchního velitele. V Otanilské flotile sice nebylo zvykem zdobit si kajutu na válečné lodi, ale Krink miloval umění, byl si sice vědom toho, že pokud loď zasáhne nějaký rychlejší předmět o většinu svých věcí přijde, ale jeho sbírka se skládala z mnohem většího počtu předmětů, než z těch co člověk mohl zhlédnout v jeho kajutě. Ertaas si užíval chvíle zaslouženého klidu. Posledních pár dní nedělal nic jiného, než jen plánoval útok a zkoumal záznamy z průzkumných letů a ukradených souborů. Už celou hodinu nedělal nic, než jen poslouchal hudbu a nechával mysl toulat v představách. Jeho odpočinek však neměl souzen dlouhý život. V průběhu jedné z Tilisových oblíbených skladeb náhle zazvonil interkom.
„Mugremean Tilis Krink, slyším!“
„Pane,“ ohlásil se hlas z komunikačního zařízení, „máme to!“

„Tak co tak zázračného jste našli, že to stojí za ničení mého osobního volna.“ Řekl Krink hned po příchodu do zasedací místnosti plné taktiků a stratégů.
„Slibuji, že nebudete zklamán, pane!“ přesvědčoval důstojník středního věku.
„Nechte si ty proslovy,“ utřel ho rychle Tilis, „a přejděte rovnou k věci.“
„Pardon pane,“ omlouval se takřka poníženě. „Abych nezdržoval, ve scanech z antického zařízení jsme našli cosi, co jsme identifikovali, jako údržbářské šachty,“ začal již poněkud sebejistěji. „Tyto šachty se táhnou celou lodí od zádě až po příď, od pravoboku po levobok. Kdesi zde,“ ukázal prstem do právě zjeveného obrazu na monitoru, „se nachází středisko většiny systémů, od navigace po zbraňové jednotky, z těchto poznatků jsme usoudili, že se nejspíš jedná o jakýsi velící můstek. Právě dva bloky před ním se nalézá jeden z vstupů do údržbářských šachet. Pokud bychom se dokázali dostat sem,“ přejel prstem kamsi k pravému motoru, „mohli bychom vést téměř nepozorovaný útok na můstek.“
„Obzvlášť pokud bychom vyslali druhý útočný tým někam směrem na druhou stranu lodi, abychom odlákali jejich pozornost,“ přerušil ho s nadšením mugremean. „Svolejte poradu, do zasedací místnosti dva, a ohlaste flotile, že budeme vést útok na Astralanskou základnu. Za jeden den.“

Rozzuřený hlas se prohnal celou místností, všichni její obyvatelé stáli jako opaření, tedy až na jednoho, který zrovna vřel zlostí.
„Náš klíčový zajatec, který nám mohl poskytnout mnohem více informací, než ten, kterého jsme nechali uprchnout, si klidně projde skrz celou naši loď, drze ukradne nákladní a jako bonus si na jiné planetě vzdálené desítek světelných let si přestoupí na další?“ Na stupnici rozzuření byl čím dál výš a výš.
„Kdo ho měl na starost?“
„Doktor Kelrem,“ vychrlil najednou dosud neslyšený hlas.
„Kde je?“ Otázal se Krink, avšak odpověď se ne a ne dostavit. Pravdou bylo, že to nikdo nevěděl.
„Zmizel, pane.“
„Co tím myslíte zmizel?“ Jeho původně hnědá pleť byla díky prokrvování čím dál bělejší a bělejší.
„To je u nás nějaký nový trend si nechávat zmizet posádku?“ Pomalu to začínalo vypadat, že někomu ublíží, ale v poslední chvíli přišla všemi toužená záchrana.
„S jistotou můžeme říct,“ promluvil hlavní kontrolor letové dopravy, „že neopustil loď.“
„Tak ho neprodleně najděte!“ Rozkázal tvrdě mugremean a odešel do své kajuty.
Měl chvíli klidu, než se mu z komunikátoru ozvalo nepříjemné pípání.
„Mugremean Tilis Krink, slyším!“
„Pane,“ ozvalo se z komunikátoru, „je tu mnoho vyšších důstojníků a ptají se jestli budeme nadále pokračovat v útočném plánu?“
„Beze změny!“ Odbyl ho rychle Krink a vypnul komunikátor.
Dlouho mu hlavou běhala toto rozhodnutí, ale po zpětném ohledu si uvědomil, že mu to může dát výhodu. Ano budou připravenější, ale ať už mu ten zrádce řekl cokoliv byl si určitě jistý, že mu říká prakticky všechno, ale naštěstí nikde nebylo zveřejněna znalost plánů velitelské lodi. A pokud budou Astralané žít v naději, že znají skoro všechno, znamená to, že na nic takového nebudou připraveni a jejich výhoda se stane nevýhodou.
„Sladká to ironie,“ pomyslel si, při pohledu na ukořistěné záznamy a snažil se uklidnit myšlenky. Jediné, co ho v tuto chvíli rozptylovalo byla přítomnost zrádce na palubě jejich velitelské lodi, ale ten by nyní neměl být problém. Opustit loď nemůže a ohrozit také ne. Nyní už záleželo vše na tom, jak dopadne výsadek. A k tomu už nebývalo moc času.

„Zahájit kontrolu systémů po celé flotile!“ Ozvalo ve velínu. První důstojník zapnul komunikátor na celé lodi a začal vyjmenovávat systémy: „Motory,“ otázal se.
„Běží!“ Dostalo se mu odpovědi.
„Nadsvětelné?“
„Běží!“
„Zbraně?“
„Připraveny!“
„Taktické?“
„Připraveno!“
„Opravářské čety?“
„Připraveny!“
„Kontrola poškození?“
„Běží!“
„Strojovna?“
„Běží!“
„Ošetřovna?“
„Běží!“
„Útočné leky“
„Letky jedna až třicet pět jsou připraveny!“
„Útočný tým?“
„Připraven!“
„Obrané jednotky?“
„Připraveny!“
„Komunikace?“
„Běží!“

„Všechny důležité systémy se hlásí pane!“ Prohlásil napjatě po úspěšném zkontrolování.
„Tak do toho!“ Odvětil bojovně mugremean, rozhlédl se po můstku, kývl na komunikačního důstojníka, ten vyslal signál celé flotile a pak už jen kapitál lodi řekl rozhodujících pár vět, které zaznělo po všech útočných lodích:
„Všechny jednotky,“ odmlčel se.
„Připravte se na přesun do O.L.D..“ znovu se odmlčel a započal odpočítávání.
„Přesun za tři, dva, jedna, teď!“

Na zobrazovacím monitoru kolem řídícího střediska se objevily desítky jakýchsi oken, do kterých pomalu vplouvaly lodě jedna za druhou, každá do toho svého. Nyní už nebylo cesty zpět. Nyní započala válka!

Pokračování příště…

Korekci provedl, jako obvykle jakop

Další skvělí díl

Dobre napísaná a viac vecí vysvetľujúca poviedka.
Čakám na ďaľšiu časť.

soldier: Nerad rejpu, ale v podpisu máš asi chybičku. V originálním znění SG Continuum se ten maník, kterej vymyslel StarGate nejmenoval Amelius, ale Meiles .

Prosímtě to máš jedno

edit: nebylo to náhodou v Ark of Truth

Tý jo chlape těším se na další nářez jak se to vše vyvrbí
co v dalším díle bude v akci nová loď???

tááák měsíc je pryč kdy bude další díl?

Na mě to bohužel nezávisí, já jsem schopen korekci udělat velmi rychle.

to chceš říct že Mark se zase fláká ????

Já se neflákám, třeba teď jsem ořišel z oslavy narozenin bratránka... ale do neděle (příští) tady bude další díl... teď už jde jenom o uhlazení příběhu a sepsání...

Beru oslavy jso důležité mám už nějak apsťák totiž

Já jich mám v poslední době nějak moc... Ale chtěl bych vám oznámit, že mi konečně přišel notebook, na který jsem vybíral tapetu ještě předtím než sem si ho koupil , a tím pádem se to psaní možná trochu urychlí...