Stargate Universe - pokračování seriálu

Takže další díl. Uf, už sem se naučil dávat do citací pokrok, co?

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 04

Hlad

Záběr z ptačí perspektivy. Kroužíme nad městem, nad dlouhou ulicí. Za kopci v pozadí zapadá slunce, stíny se slévají se šerem. Na konci ulice stojí hvězdná brána, jejíž dlouhý oválný stín je vržen zpět do ulice. Brána však nemá svou tmavou bravu. Její těleso je rozpálené do ruda. Ale jen na pár okamžiků. Následně bránu a celé její širé okolí zaplavily plameny z mohutné exploze. Tlaková vlna ničí to, co samotný výbuch nezasáhl, kácí stromy v okolí nyní již kdysi města a rozpaluje atmosféru.

Na palubě Destiny o 347 dnů dříve.

Dnes ráno byly rozdány poslední příděly pitné vody. V přísně střeženém skladišti zůstává posledních deset litrů v jediném kanystru. Camilla Wrayová právě kontroluje zabezpečení skladu jak s vodu, tak se zbytkem potravin. Rozmlouvá se strážnými, s poručíkem Jamesovou a vojíny Dunningem a Blackquartem. Prý se tu jen jednou ukázala malá skupinka civilistů v čele s doktorem Morrisonem, obhlídli situaci, a když zjistili, že skladiště je pečlivě hlídáno, zase se rozešli.
Pan Brody a Dale Volker pracují v raketoplánu. Oprava se jim však nedaří. Je to tak, jak řekli Youngovi – nemají potřebné náhradní díly. Některé sabotované rozvody u motorů jsou navíc přístupné jen z venkovní strany.
Doktor Rush tráví poslední hodiny na můstku. Sám. Nechce tu mít společnost. Ani plukovník Young mu to již nezazlívá. Destiny dle kurzu za několik hodin vyskočí z FTL u příhodné hvězdy, aby nabyla baterky. Jenže proč? Vždyť loď má energie ještě dostatek.
Jak hodiny ubíhají, lidé na palubě jsou žíznivější a hladovější. TJ před pár okamžiky přijala na ošetřovně pacienta. Je to jeden z civilních zaměstnanců základny Icarus, Steve J. Goldwetter, náměstek logistického oddělení, vystudovaný účetní a ekonom. Včera ulehl do postele s nevolností a zvýšenou teplotou. Dnes ráno mu nebylo o moc lépe. Po poledni jej jeho přítelkyně Rebeca Cloudová, s níž se seznámil až zde na palubě Destiny a která na Ikaru pracovala v kuchyni a ztratila při útoku na základnu manžela, nalezla v bezvědomí, zachváceného hlubokou horečkou, se zimnicí, schoulenéo u dvěří své kajuty. TJ diagnostikovala nějaký druh virózy. Při dostatku vody a vydatné stravy by tu nenastal problém, ale v této situaci je Steve v ohrožení života.
Plukovník Everett Young přichází za Rushem na můstek. Chce s ním prodiskutovat možnost pomoci od původců tajemného signálu, případně jiné možnosti, jak zachránit posádku od nečestného vyhladovění a smrti žízní.
“Rushi, ještě chytáme ten signál? Jak to s ním vypadá?”
“Plukovníku, já to nevím, zakázal jste jej sledovat, tak to nesledujeme.”
“Jo, doktore, hezký pokus. Tak jak to je?”
“Co potřebujete vědět, plukovníku?”
“Myslíte, že by nám ti mimozemšťané mohli případně pomoci? Dodat zásoby?”
“Jste zoufalý, plukovníku.”
“Jsem. A po vás potřebuju pomoc. Pomoc pro posádku!”
“Přemýšlel jsem nad tím. Nevydím jiné východisko, pokud nějakým zázrakem nenalezneme zásoby v nejbližších několika hodinách, než uložit většinu posádky zpět do stáze.”
“Rushi, připravte stázové komory, kdyby na toto došlo!”

Většina civilistů i vojenského personálu, který není právě ve službě, tráví tento čas ve svých kajutách. Ale ne všichni. Doktor Morrison s několika dalšími civilisty, mimojiné je mezi nimi i Rebeca Cloudová, plánuje ve své kajutě záchranou akci. Morrison ví, od doktora Volkera, že Destiny vyskočí z FTL, a doufá, že v dosahu bude planeta s jídlem a vodou. Podařilo se mu sehnat jedno ovládací zařízení. Pokud si bude jejich zhruba desetičlenná skupina stát za svým, plukovník Young si snad netroufne proti nim zakročit. Dostanou se na planetu a v krátkém časovém intervalu se pokusí sehnat zásoby, hlavně pitnou vodu a vrátit se na palubu, než se na bráně naplno projeví její porucha. Doktor Morrison hodlá též svou skupinku vyzbrojit částmi kovového potrubí a některým těžkotonážním nářadím ze skladiště. Pokud budou vojáci chtít jejich akci potlačit silou a za použití zbraní, budou se bránit. V případě, že přinesou z palnety zásoby, plukovník jim ještě rád odpustí, pokud nepřinesou, bude už stejně všechno jedno.

TJ se stará s Camillou Wrayovou o Steva J. Goldwettera, jehož stav se rapidně zhoršuje. Pokud v následujících málo hodinách nedostane pořádně najíst a napít, zemře. TJ má sice kdispozici poslední zásobu vody, střeženou ve skladišti, ale všechnu ji na jednoho pacienta nemůže vypotřebovat. Steva Goldwettera trápí vysoká horečka a spí. Sípavý rychlý trhavý dech prozrazuje závažnost jeho zdravotního stavu.
Destiny vyskočila z FTL a podsvětelnou rychlostí si to míří přímo k docela blízkému slunci. Poručík Scott a Chloe sedí na lavičce na vyhlídkové plošině a pozorují vstup lodi do korony. Chvíli se nechávají fascinovat plamenným divadlem, ale pak přeci odcházejí pryč.
“Matte, pojďme k tobě, chci být s tebou.”
“Můžem Chloe, ale musím být připravený, je možné, že plukovník přeci jen změní své rozhodnutí a pošle mě s týmem na planetu pro zásoby.”
Tou dobou Destiny již rozevírala kolektory, aby nabrala životodárnou hvězdnou energii. Kdyby však mohli lidé na palubě vidět loď zvenčí, právě teď, mohli by spatřit, že společně s kolektory se rozevírá v jejich sousedství i nějaké další přístroje či sběrače. Doktor Rush však tuto činnost z můstku ihned zaregistroval a pídí se co se to děje.
“Plukovníku, přijďte na můstek!” volá nedlouho po svém zjištění Younga.
Na můstek přivolal též oba neúspěšné montéry z raketoplánu, Dale Vokera a Adama Brodyho. Když se všichni zde sešli, spustil:
“Vypadá to, že je tu reálná možnost, že budeme mít vodu.”
“Jak?” houkl na Rushe Young.
“Destiny proletěla hvězdou a mimo energie si nasbírala i vodík.”
“Dřív to ale nedělala.” je na pochybách doktor Brody.
“Dřív to nepotřebovala dělat. Teď ale ví, že nemáme vodu a snaží se nám ji dodat!” namítl Rush a Volker jej doplnil:
“Dodat jinak než skrze nepoužitelnou bránu.”
“Dobře, pánové, jak z vodíku získáme vodu? Máme k tomu prostředky?” jde k věci Young.
“No zatím nemáme, dejte nám čas, plukovníku.” řekl doktor Rush.
Vzápětí se z vysílačky ozvala desátnice Barnesová:
“Plukovníku, loď vytočila bránu na planetu!”
“Uzavřete ji!” káže Young.
Několik vteřin zůstalo rádio hluché i němé.
“Pane, je tu jeden problém…pane! Potřebuji zde nutně pomoct!”
“Barnesová! Desátníku!” snaží se dohovořit Young a hlavně zjistit, co se to zase děje. Jenže z vysílačky se ozval jen chrapot ztraceného signálu.
“Poručík Scott?” naléhavě mluví do mluvítka Young, “poručíku, okamžitě jděte do prostoru brány a vemte s sebou několik dalších lidí. Něco se tam stalo s Barnesovou!”

Když poručík Scott s dvěma dalšími vojíny přiběhl do místnosti s bránou, spatřil, kterak jeden z civilistů drží desátnici Barnesovou na zemi a pod krkem jí tiskne kovovou tyč. Druhý muž stojí vedle ovládacího panelu a na příchozí míří pistolí. Doktor Morrison s několika dalšími lidmi a s připravenými kanystry na vodu a KINOvozíkem jsou připraveni projít bránou. Rebeca Cloudová sleduje na monitoru ovládacího počítače záběry z KINA, vyslaného na planetu. Scott sklonil zbraň a jeho lidé také:
“Pane Morrisone, co to děláte? Plukovník zakázal cesty bránou na planety!”
“Já to vím! Právě proto to děláme! Plukovník může zakazovat svým lidem a ne nám. Když pro vodu a jídlo na planetu nesmí jít vojáci, dojdeme si pro to my sami!”
“To je nebezpečné pro celou loď! Pokud brána zase…”
“My to víme, poručíku, za čtyřicet minut se vrátíme, ať již se zásobama nebo bez nich! Pokud by nás tam něco zdrželo, neohrozíme Destiny vytočením porouchané brány!”
“Nemůžu vás pustit, doktore!”
Poručík má v úmyslu vše samozřejmě ohlásit rádiem plukovníkovi a pozvedává tedy vysílačku k ústům.
“To je ztráta času, poručíku!” prohodil Morrison, “Jdeme!”
A jako první prošel bránou a za ním jěště několik dalších lidí, když tu se brána sama od sebe zavřela. Zbylí vzbouření civilisté zmateně se popostrkují před hvězdnou bránou a poručík Scott využívá chaosu a stává se pánem situace. Muže s pistolí v ruce kopl do předloktí, pistole odlétla někam do kouta. Druhý chlap, držící Barnesovou pochopil, že je už po boji a sám dobrovolně ji pustil ze svého sevření. Dostalo se mu za to dvou čilých ran do obličeje, samozřejmě od desátnice. Poručík vše nahlásil plukovníkovi a ten nakázal, nechť se civilisté rozejdou a nevycházejí ze svých kajut.

Skupinka doktora Morrisona je šokována, proč se brána sama tak brzo zavřela. Prošlo jich na druhou stranu jen pět. Paní Adamsová míní, že těsně za ní šla ještě pan Duncan, ale na planetu se již nedostala. Doktor Morrison tuší, že s naplánovaným hladkých průběhem jejich samozvané mise to tak v pořádku už asi nebude, a proto zkouší zadat adresu zpět na Destiny, zatímco se jeho společníci rozcházejí do okolí a hledají zdroj vody či něco k snědku. Adresu však zadat nelze, brána ji odmítá. Morrison si tento závažný objev nechává pro jistotu zatím jako své malé tajemství a jde rázným krokem za ostatními.
Rampa s bránou se nachází na vrcholu nevysokého travnatého kopečku. Napravo od brány se travina prudce svažuje do klikatého údolíčka s několika ojedinělými divnými stromy (nejvíce se podobají pouštním kaktusům, ale porostlým velkými, vejčitými listy). Údolím meandruje potok. Skupinka účastníků výletu s hladovým výrazem v obličejích doklusala k potůčku a žíznivě se vrhla na kolena a smáčela okoralé rty v čerstvé osvěživé vodě. Doktor Morrison se svým kolegům snaží nastínit situaci. Žádná potrava v okolí není. S jejich možnostmi můžou jen sesbírat nějaké ovoce, maso v takovém krátkém časovém intervalu si nedovolí lovit. Odcházejí proto zpět k bráně a zkoušejí vytočit bránu na loď. Spojení stále nefunguje.
“Musíme jít tedy někam jinam!” míní Morrison.
“To jako na jinou planetu?” nejistotou září paní Adamsová.
“Ano, na jinou planetu ze seznamu v zadávacím přístroji.”
“Ale to se už nedostanem na loď?”
“To není vůbec jisté, paní Franklinová, když Destiny zastaví, má přístup k více branám na více planetách. Jako první v pořadí k vytočení vybere vždy tu nejvhodnější. Pokud je tato brána na Destiny nepřístupná, zkusíme se na palubu vrátit odjinud.” Vysvětluje doktor Morrison a zároveň zadává adresu na jinou planetu ze seznamu. Brána vytáčí zcela bez problémů. Pan Meier s paní Adamsovou vykročili do hladiny červí díry nejdříve. Těsně za nimi doktor Morrison a za ním zbývající dva členové této kontroverzní výpravy, uklízečka z Ikara, mladá slečna Anny Handsonová a její intimní přítel, Carl Steinberg.
Doktor Morrison stačil stěží poté, co vystoupil na opačné straně červí díry, uhnout těžkému pařátu divokého velkého zvířete, které takovým způsobem těsně před ním srazilo k zemi ranou do hlavy paní Adamsovou a pana Maiera, který se snažil odplížit pryč z rampy, zanechávaje těch několik kroků za sebou množství krve. Nedostal se daleko, zvíře, zvící velikosti obrovského lva s krokodýlím ocasem jej srazilo druhou ranou na břicho a zakouslo se mu do pasu. Pan Maier se v mžiku stal ze své celistvosti dvěma polovinami, navzájem propojenými kusem kůže a spletencem krvavých střev. Paní Adamsová, hrudí visící přes okraj nástupní rampy, nejeví, krom trhání levou nohou, žádné známky života. Krvelačný patvor se již o ostatní vyděšené návštěvníky svého teritoria nestará a zabývá se jedině konzumací kusů těla nebohého pana Maiera, jenž zanechal na Zemi svou manželku a dvě postpubertální děti. Vždyť mu zbytek kořisti nemůže utéci daleko, jistě míní. Jenže v tomto se zvíře očividně plete.
Morrison, v pár okamžicích se vzpamatovavší z počátečního úleku, sklouzl tiše se slečnou Handsonovou za okraj nástupní rampy a zadává další adresu ze seznamu. Z opačné strany rampy je slyšet pochrochtávání netvora a nějaké křupavé zvuky; to se asi právě svými zuby dostal do Maierovy lebky. Carl Steinberg leží bezvládně vprostřed rampy a strachy se ani nepohne. V okamžiku výronu červí díry je již doktor Morrison s Anny připraven na úpatí rampy několika skoky vyrazit do modravé hladiny v bráně. Carl toto zaregistroval a konečně se odvážil povstát. Obluda stále hoduje. V této chvíli se však z mdloby probrala k životu paní Adamsová a vzduch prořízl její výkřik zděšení a bolesti. Morrison s Anny vyskočili a hurá k bráně, Carl Steiberg taktéž. U brány se Morrison zastavil, chytil křičící paní Adamsovou za nohy a táhne ji s sebou. Hladina červí díry se za nimi uzavřela.

Zpět na palubě Destiny.

Destiny stále spočívá na stanovišti u hvězdy, v dosahu planety, Doktor Rush se snaží přijít na způsob výroby vody pomocí lodní inteligence. Plukovník Young, sedící na můstku ve velitelském křesle, hovoří palubním interkomem k posádce. Civilní část posádky, po neblahých událostech, způsobených výtečným nápadem doktora Morrisona, bude od nynějška až do odvolání pobývat ve svých kajutách, přístup budou mít jen do jídelny, na vyhlídkovou palubu a na toalety. Toto platí až na výjimky, které tvoří nezbytný vědecký personál a Chloe. Plukovník chtěl ještě vyjmenovat další podmínky a výčet trestů za porušování nařízení, avšak k tomuto se už nedostal, neboť byl přerušen mohutnou explozí, vycházející odněkud z vnějšku lodi.
Výbuch otřásl celou lodí, na většině palub vypadly dodávky proudu, jedenkrát, vícekrát po sobě, ve většině případů trvale. Na můstku vyhořel jeden z energetických uzlů. Neštěstím bylo, že u něj právě stál doktor Brody, který po ohnivém záblesku spadl na podlahu a svíjel se u zdi, trápen popáleninami na hrudi a pažích. Chloe spadla ze schodků a uhadila se do hlavy o velitelské křeslo.
“Co se děje!??” křičí plukovník.
“Těsně před výbuchem jsem obdržel několik varování o řetězovém zkratu v energetickém rozvodu v sousedství nádrže, do níž byl nachytán ve hvězdě vodík. Zkrat musel propálit izolaci a vodík díky nějaké netěsnosti vnitřní stěny nádrže zažehnout!” vysvětluje Rush a při tom zápasí s čudlíky a klávesami ovládacího pultu. Young dostává hlášení z několika různých míst na lodi. Výbuch částečně zasáhl spodní část záďové středové palubní nádstavby. Porušil integritu trupu lodi na několika místech, v důsledku čehož uniká atmosféra. Rushovi se podařilo během dvou tří minut uzavřít všechny poškozené oblasti a chodby. Čtyři lidé včetně Brodyho jsou zraněni explozemi energetických vedení na různých chodbách v důsledku přepětí sekundárních energetických obvodů lodi. Destiny je ochromena, visí bezmocně v prázdnu, neschopna letu. FTL pohon je dočasně vyřazen, podsvětelné motory taktéž.
O hodinu později už měla Tamara za vydatné pomoci Camilly a desátníka Barnesové všechny zraněné ošetřené a mohla se vrátit ke svému pacientu číslo jedna, k Stevu J. Goldwetterovi. K nesmírné lítosti však zjistila, že tento za tu dobu, kdy se starala s vypětím sil o zraněné a popálené členy posádky, tiše zemřel.
Camilla Wrayová zatím kráčí ke své kajutě. Musí si odpočinout. Před dveřima svého pokoje však nachází na podlaze ležící kousek papíru a na něm napsáno: Za všechno můžeš ty!
TJ klepe na dveře kajuty Rebecy Cloudové, přítelkyně zemřelého Goldwettera. Chce jí sama oznámit, co se stalo. Slečna Cloudová, jakmile TJ spatřila, moc dobře věděla, co uslyší.

Na můstku se doktor Rush a pan Brody snaží spočítat všechny škody, napáchané výbuchem. Plukovník Young je zde s nimi. Nic neříká nahlas, ale myslí si svoje. Vždyť nějaké počítání poškození je v jejich situaci zhola zbytečné. Ano, zůstala jim jejich loď, Destiny, ale i ta se jim pomalu, ale jistě rozpadá pod nohama. Jeden z počítačů se rozezvučel poplašným signálem. Brody koukl zběžně na obrazovku a rázem zpozorněl.
“Doktore Rushi, pojďte se podívat!”
Doktor Rush přistoupil k počítači a kontroluje zobrazené data. Pak se otáčí k plukovníkovi:
“Myslím, že máme návštěvu.”
“Cože?”
“Před Destiny vystoupil z FTL nějaký objekt. Pojďme zjistit, kdo to je!”

Rush a Young jsou na vyhlídkové palubě. Rush je opřen o zábradlí, plukovník stojí kousek bokem a pozadu. K Destiny se pomalu blíží nějaká menší loď.
“Plukovníku, myslím, že něco podobného jsme už zažili.” pronesl doktor do ticha.
Plukovník však mlčí. Hledí vedle sebe. Tam kde nikdo před okamžikem nestál, vidí nyní stát doktora Franklina. Ten mu posunkem dává najevo, aby mlčel a ukazuje před sebe, před Destiny, na přilétající objekt. Young se tím směrem podívá a když se pohledem vrátí zpět k Franklinovi, nespatří ho.

O 346 dní později.

Opět vidíme ony dvě postavy v antických skafandrech. Transportní paprsek je přenesl na nám neznámé zařízení, do nějaké místnosti. Sledujeme jednu z postav, tu ozbrojenou. Odchází chodbou a cestou si sundává helmu. Pokud bysme se této osobě podívali nyní do obličeje, poznali bychom v ní doktora Morrisona.

Moc pěkné pokračování
Rozhodně pokračuj !

se u zdi, trápen popáleninami na hrudi a pažích. Chloe spadla ze schodků a uhadila se do hlavy o velitelské křeslo.

JJ. Pokračuj.
Som rád, že je tu aj niečo z SGU.

ANO, ANO, ANO jen tak dal

aj, překlepy, musím dávat na ně pozor

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 05

Přílet

Doktor Rush a plukovník Young stojí na vyhlídkové palubě a sledují přibližování neznámé lodi.
“Raketoplán!” pronesl Rush.
“Jaký raketoplán?” žasne Young.
“Náš raketoplán! Ten, který nám tu od začátku chybí, ten třetí, po kterém zbyl prázdný dok!”
“Raketoplán nemá FTL.” je skeptický plukovník.
“Jasně! Teď mi to dává smysl!”
Rush spěšnými kroky opustil vyhlídku a ještě na chodbě slyšel Youngovo: “Co?!?”
Rushovy kroky míří k doku č. II. Young pospíchá v jeho patách. Po cestě mluví rádiem:
“Poručíku, chci mít okamžitě vás a váš ozbrojený tým u přistávacího doku II.!”
Doktor s plukovníkem se zastavili v chodbě v blízkosti doku, za chvilku se k nim přidal poručík Scott se čtyřmi dalšími vojáky. Za několik minut je cítit v podlaze nepříliš tvrdý náraz trupu raketoplánu o přistávací plochu. O několik momentů později zaklaply kotvící svorky. Scott postoupil ke zvedacím dveřím od přechodové komory. Úderem pěstí do ovládacího panelu je otevřel a společně s dalším vojákem přiskočil k okýnku ve vchodových dveřích raketoplánu, které se v ten okamžik samy otevřely. Poručík a dva jeho muži opatrně postupují do trupu raketoplánu, jehož zadní část je vyplněna několika barely a asi čtyřmi rozměrnými bednami. Vojenskými bednami s označením USAF! Plukovník Young tyto nápisy také zaregistroval a postupuje za poručíkem. V přední části raketoplánu sedí v pilotově křesle nějaký muž se zvrácenou hlavou na bok. Poručík Scott přistoupil až k muži, který nedává nijak najevo, že by chtěl vstát. Pohlédl mu do tváře a v ten okamžik křikl na Younga:
“Pane! To je…”
Ale plukovník už stojí nad oním záhadným mužem, chytá jej za rameno a třese s ním:
“Davide!”
Tím mužem, kterého raketoplán přivezl, je plukovník letectva David Teleford. Youngovi neodpovídá. Nemůže. Je v bezvědomí. Z temene hlavy mu stéká pramínek krve. Několik ran na končetinách prozrazuje skoro zaschlá krev. Krvavá vojenská vesta ukazuje na střelné zranění v oblasti pravé klíční kosti. Také křeslo je potřísněno krví. Teleford má za pasem pistoli s vystříleným zásobníkem. Young zvedá k ústům vysílačku:
“TJ, potřebujeme tě v doku č. II. Máme tu zraněného!”
Pak události nabraly rychlý spád. Několik vojáků pod velením poručíka Scotta prozkoumalo bedny a barely z raketoplánu. V barelech byla pitná voda a bedny s označením amerického letectva ukrývají zásobu potravin – sušeného baleného masa, sucharů, instantních omáček a polévek. Také několik balení oplatků Be be dobré ráno, jejichž původ je nejasný
Doktor Rush potřebuje být v jednu chvíli minimálně na třech místech. Míní, že se bez něj neobejde prohlídka tajemně přilétnuvšího raketoplánu, potřeboval by také zůstat na můstku a monitorovat stav lodi a řídit odtud její opravy. Po explozi nádrže s nachytaným vodíkem bylo poškozeno vedení energie kolem strojovny. Tato poškozená část se ovšem nachází v nepřístupné chodbě. Opravu však podle předběžných propočtů hravě zvládne opravářský robot. Jen jej musí někdo řídit. Doktor Rush klepe na dveře Chloeiny kajuty. Chloe otevírá.
“Chloe, nechceš si pohrát s opravářským robotem?”
“Je to nutné?”
“No…je. Vím, že to bude pro tebe snadné, Chloe.”
“Tak jo, pojďme na to!”
Chloe dostala k ruce poručíka Jamesovou a vojína Dunningena, vybalili z bedny robota a Chloe se jej jala programovat dle Rushových instrukcí.
“Takže, budeš poslouchat, potvoro?” debatuje s robotem Chloe, jako by to byla kočka.

TJ operuje za asistence Camilly zraněného plukovníka Teleforda. Musí mu vyndat projektil, zachycený pod pravou lopatkou, způsobující krvácení. TJ by potřebovala krev k transfúzi, k tomuto však nemá nyní prostředky.
Doktor Rush s Dalem Volkerem a plukovníkem Youngem se věnují prohlídce raketoplánu. Vojáci už z něj odtáhli náklad a uskladnili ve skladištích, které byly okamžitě zabezpečeny hlídkami. Část potravin a vody byla přenesena do jídelny, byly připraveny porce pro civilisty a pod Scottovým dohledem jsou postupně voláni do jídelny. Každý z civilistů obdržel ještě příděl vody do přinesených lahví.
Rush si v raketoplánu sedl do pilotního křesla a aktivuje systémy. Young stojí za ním a hledí mu neslušně přes rameno. Volker aktivuje pomocnou konzoli. Postupně procházejí systémy a funkce raketoplánu a přicházejí na nejednu zajímavost. Ačkoliv raketoplán vypadá na první pohled stejně jako raketoplány na Destiny, přece se něčím liší. Třeba již tím, že k lodi přiletěl nadsvětelnou rychlostí z FTL. Raketoplán má totiž pohon rozšířený o FTL motor, a to dokonce nejspíš o něco vyspělejší, než samotné FTL motory Destiny. Zbraňový arzenál raketoplánu je rozšířen o jeden kanón, umístěný v pravé části přídě, schopný střílet řízené střely. Zásoba munice je však nevalná. Také štíty nesou znaky poněkud modernější technologie, než na jakou jsou lidé na Destiny za poslední dobu zvyklí. Co se týče interiéru, zadní nákladní část lze oddělit od přední pilotní vzduchotěsnou stěnou zavírací stěnou.
Plukovník neříká na nové funkce raketoplánu ani Á ani BÉ, ale dle výrazu v obličeji si dělá velké starosti. Ani doktor Rush z něj nic nedostal. Young se uzavřel ve své kanceláři s kalíškem Brodyho pálenky.

Uplynulo několik hodin. Civilisté jsou spokojeni, že dostali konečně najíst a napít, TJ stabilizovala stav plukovníka Teleforda, který však i nadále zůstává v bezvědomí, plukovník si přišel do jídelny pro další kalíšek pálenky a Chloe ve spolupráci s robotem dokončila opravu poškozeného energetického vedení k FTL pohonu.
Destiny pokračuje ve své cestě.

Doktor Rush je sám na můstku. Vybral právě ze seznamu vhodnou planetu k doplnění zásob. Je to planeta velmi podobná Zemi, její poloměr je téměř stejný, střídá se na ní tropické podnebné pásy s mírnými, póly kryje silná vrstva ledu. Planeta se nachází v cestě a bude dostupná za dvacet hodin. Dalším kladem, alespoň pro Rushe, je, že se ona planeta nachází přímo v trase signálu, tajně sledovaného už od probuzení ze stáze. Náhle se zde objevil plukovník Young.
“Jdete jako na zavolanou, plukovníku. Měl byste dát rozkaz k utvoření výsadkového týmu. Destiny letí k planetě, na níž bychom mohli sesbírat další zásoby.”
“To je dobrý nápad, doktore. Alespoň ušetříme zásoby z raketoplánu na později.”
“A plukovníku, když už jsme u toho, co si o tom raketoplánu myslíte?” vyzvídá Rush.
“Nic. A co vy?” vrací úder Young.
“Hm…taky nic.” lišácky se zatvářil Rush a vrátil se k původnímu tématu: “Plukovníku, chci se zúčastnit výsadku, už se taky potřebuju projít na čerstvém vzduchu.”
“V tom vám ani v nejmenším nebudu bránit, Rushi.”
Plukovník se maličko odmlčel.
“Rushi, vysvětlete mi, jak spustím odposlech toho cizího signálu. Chci si jej poslechnout.”
Rush se nikterak nediví a ochotně tu záležitost plukovníkovi vysvětluje. Ukázal mu také, jak spustí soubory se zaznamenanou prvotní verzí signálu. Ať se Young dobře baví, zatímco on se bude procházet po planetě. Doktor Rush ve zbylém čase zablokoval automatické vytáčení brány na planetě v dosahu lodi nepatrnou úpravou zadávacího programu.

Destiny vyskočila v FTL. Do raketoplánu nastoupil průzkumný tým, jehož velitelem je poručík Scott a dalšími členy Vanessa Jamesová, vojín Dunningen, vojín Carlos, doktor Rush, a Chloe. Raketoplán odstartoval z doku a míří přímo k planetě, vzdálené několik tisíc kilometrů. Chtějí nejprve nalézt zdejší hvězdnou bránu, kterou chce Rush prozkoumat. Poručík Scott po vstupu do atmosféry provádí průlet nad nejbližším kontinentem. Pak udělal otočku, snesl se s lodí mnohem níž a proletěl nad pahorkatinou, porostlou listnatými lesy. Krajina jednotvárně ubíhá. Po několika minutách lesy mizí a nastupuje táhlá planina s četnými skupinkami keřovitého porostu. Podle palubních senzorů by měla být brána v okruhu několika kilometrů. Navigace vede raketoplán přímo k ní. Brána je umístěna na oné planině mezi skupinami keřů a ojedinělých mohutných stromů. Z výšky, v níž raketoplán letí, jsou patrny mohutné balvany, náhodně roztroušené v travinách. A vzápětí nejen ony.
Raketoplán přeletěl nad bránou a vrací se zpět kolem pahorkatiny. V dlouhých ranních stínech to spatřili teprve teď. Ve stínu kopců je nyní jasně vidět udržovaná rozlehlá plantáž, kilometry dlouhé řady nějakých rostlin. Z výše se plantáž podobá chmelnici. Posádka raketoplánu je konsternována, doktor Rush urputně cvaká do čudlíků svého palubního počítače. K vylepšené výbavě raketoplánu totiž patří i detektor známek života.
“Doktore, z okraje té plantáže zachytáváme slabé elektromagnetické záření!” povídá poručík Scott z pilotního křesla.
“Mám to tu taky, poručíku.” odpovídá Rush.
“Nějaké známky po životu?” vyzvídá Jamesová.
“Překvapivě ne. A neznamená to, že tam dole všichni spí. Prostě to vypadá, že tam nikdo není.” konstatuje Rush.
“Ale to není možné.” diví se poručice.
“Rushi, jestliže tu někdo pěstuje nějaké rostliny, tak snad to bude vhodné k jídlu. A jestli tu nemáme žádné známky životních forem, tak přistaneme u toho sadu a zkusíme jim část úrody sklidit.” navrhuje Scott.

Raketoplán přistál na okraji plantáže, nedaleko zdroje zachyceného elektromagnetického záření. Doktor Rush se vydal v doprovodu poručíka Jamesové kolem okraje plantáže k onomu zdroji, poručík Scott s vojíny obhlíží rostlinstvo. Tyto rostliny se pnou na kovové síťovité konstrukci, podobně jako vinná réva po natažených drátech. Dosahují výšky zhruba tří metrů, z kmínků tlustých jako stehno vyrůstají zelené šlahouny, hustě olistěné a ve výšce propletené navzájem v síti. Na těchto dlouhých šlahounech rostou oválné plody průměru basketbalového míče. Jsou jasně oranžové, se zvrásněným šupinatým povrchem. S bubáků na spodní straně plodů vyčnívají oschlé květní lístky.
Každá řada, táhnoucí se do dáli, je od sousední oddělena asi čtyřmetrovou uličkou, porostlou travinou. Ani v nejmenším tu žádná stopa nenaznačuje přítomnost nějakých zemědělských strojů.
“Takže se do toho pustíme! Neodkládejte zbraně, to je rozkaz!” udal povel ke sklizni Scott.

Mezitím na Destiny.

Plukovník Everett Young je sám na můstku. Sedí ve velitelském křesle a naslouchá postupně všem zachyceným signálům, tomu nejjednoduššímu, prvnímu, i oněm dalším. Doposlouchal poprvé, pustil si záznamy znova. Nakonec, po delší době, pouští příjem aktuálního signálu. Pak si ještě jednou pouští ten první a znova a znova si pročítá papírek s přepisem signálu do čísel, který mu dal v den probuzení ze stáze Rush.
Zvedá se z křesla, volá rádiem Chloe, ať jde držet hlídku na můstek a sám odchází na ošetřovnu. Zastává zde Tamaru Johansenovou. Plukovník Teleford je stále v bezvědomí. Není divu, při té ztrátě krve.
“Plukovníku, je dobře, že jeho tělo odpočívá, potřebuje to.”
“Kdy se probudí?”
“Doufám, že co nejpozději. Jestli to bude dnes nebo zítra, nemusí to přežít.”
“Snad nám pak řekne, o co tady jde. Jak se sem dostal.”
“Pane, nechápu to, než jsme před třemi lety vstoupili do stáze, byl plukovník na Zemi.”
“Já vím. A jsou tu ještě jiné věci, TJ, ale to chce čas, abych tomu přišel na kloub, co se tu děje.”
Oba chvíli stojí nad bezvládným tělem Davida Teleforda. Mlčení přerušila TJ:
“Pane, já…. Nevím, jestli to mám říct…”
“Co se děje, Tamaro?”
“Doktorka Parková sem chodí pravidelně na kontrolu zraku, nelepší se to, ale pokaždé mi říká o nějakých dalších snech a byla tu před hodinou a říkala, že viděla ve snu jasně naše dítě. Mluvila s ním, anticky, a… byli tam ještě další lidé, cizí lidé.”
“TJ, nemysli na to tak, to dítě je mrtvé, vždyť to jako lékařka víš.”
“Ale přeci jen cítím, že možná někde je, že se s ním někdy setkám.”
Plukovník se ještě přeptal na stav Adama Brodyho. Prý bude co nevidět v pořádku, jeho popáleniny nebyly nakonec tak mohutné, jak na první pohled vypadaly.
A zase zpět na planetě.

Doktor Rush s poručicí Vanessou Jamesovou kráčejí kolem plantáže ke zdroji elektromagnetického záření. Rush vyslal vpřed KINO, aby samo obhlídlo situaci a terén. Kráčejí po nějaké technicky upravené ploše, připomínající silnici, zpevněnou asfaltem, jehož povrch je však za dlouhá léta porostlý mechem. KINO objevilo onen zdroj. Je to asi metr vysoký hranatá sloupek z modře šedivého materiálu, zastřešený menší pultovou stříškou, umístěnou na čtyřech nožkách. V okolí nic nenasvědčuje něčí přítomnosti. Doktor s poručicí přišli tedy obezřetně k zařízení. Na straně sloupku, otočené k plantáži, se jasně rýsuje obdélný výstupek, ohraničená spárou. Nad výstupkem trčí z hmoty sloupku čudlík. Rush jej bez obav zmáčkla a výstupek vyjel na délku dvaceti centimetrů ze sloupku. Výstupek, vlastně malý šuplíček, skrýval několik knoflíků klávesnice s nějakými značkami a malou obrazovku, která se při otevření rozsvítila. Na displeji se objevují jakési písmo.
“To bude asi záznam o úrodě nebo o počasí.” míní Rush. Jamesová stojí na opačné straně sloupku a Rushovo nadšení jaksi nesdílí. Zvolala:
“Doktore, ty znaky jsou mě povědomé!”
S vysunutím šuplíčku ze sloupku se totiž objevily na opačné straně v jeho horní části modře zářící symboly. Rush přešel na opačnou stranu sloupku. Ano, Vanessa se nemýlila, když prohlásila, že symboly odněkud zná, Rush je také zná. Aby je neznal. Jsou to tytéž symboly, které stejnou namodralou barvou zářily na povrchu nepřátelských dronů v minulé galaxii! Chce něco říct, ale Jamesová jej posuňkem zarazila. Zvedla varovně ruku a otočila se ke stromům a keřům za jejich zády. Něco tam šustí v suchém listí.

Poručík Scott se svými lidmi nakládá v bednách plody místních pěstovaných rostlin do raketoplánu. Hodlají ještě několik plodnic utrhnout. Jenže tu k nim dolehla střelba. Ze směru, kam odešel Rush s Jamesovou.
“Poručíku!” ozvala se v Mattově rádiu Jamesová, “nějaká skupina entit nás odřízla od raketoplánu. Vystoupilo to z lesa a zahradilo nám cestu k plantáži!”
Poručík se rozhlíží tím směrem a spatřuje, kterak se mezi stromy a nad trávou směrem k nim vznášejí nad zemí mlhavé obláčky, rozostřující tvary svého okolí a mimo jiné také naprosto bez problémů prostupující kovovou konstrukcí plantáže. Scott vystřelil několik dávek ze samopalu na entitu, ale bezvýsledně.
“Jamesová, zkuste to obejít směrem k bráně, přiletíme pro vás!”
“Rozkaz!”
Ale když se raketoplán vznesl nad les a kopce a zamířil k planinám, na nichž se nachází hvězdná brána, a kde chce Scott přistát a nalodit Rushe a Jamesovou, zpozoroval poručík, že je jeho stroj mlhavými entitami pronásledován a oddělen od země. Z obláčků probleskují záblesky energie a brání zcela očividně každému pokusu raketoplánu snést se o pár metrů níž.
“Rushi,” hlásí do vysílačky Scott, “nemůžeme přistát, ty zatracené mráčky nás k zemi nepustí. Pokud se do nich nemáme pustit zbraněmi lodě, musíte se dostat k bráně a projít na Destiny. Je to jen několik kilometrů!”
“To zní jako dobrý nápad, poručíku, ale nemáme zadávací zařízení, zůstalo u plantáže, nemohli jsme se pro ně vrátit!” odpovídá Jamesová. Rush jí následně bere vysílačku z ruky:
“Poručíku, v žádném případě se s tím nepokoušejte bojovat, nevíme, co by to dokázalo nám udělat! Leťte na oběžnou dráhu, ohlašte situaci na Destiny, ať pro nás někdo z lodi dojde a zkuste pak z orbitu prozkoumat planetu!”
“Jo, dobře doktore! Hodně štěstí.”

Raketoplán, řízen Mattem Scottem, vystoupal tedy na oběžnou dráhu planety. Poručík ohlásil na Destiny situaci na planetě a co se stalo Rushovi a Jamesové. Pokud dole půjde vše hladce, dostanou se oba k bráně do tří hodin. Pokud se však nic nestane. Zároveň Scott oznámil plukovníkovi Rushovo přání, aby prozkoumal planetu z orbitální dráhy.
“Poručíku, moc se mě to nelíbí, ale Rush může mít pravdu, pokuste se planetu obletět a její povrch v dosahu zmapovat. Buďte opatrný, Scotte. O Rushe a Jamesovou se postaráme. Young konec.”

Doktor Rush a poručice Jamesová zatím postupují ne příliš hustým lesem směrem, kde by se měla nacházet brána. Terén není příliš náročný, zvláštní ovšem je to, že při pohledu shůry to zde vypadalo na kopcovitou pahorkatinu a oni nyní procházejí jen mírně zvlněnou rovinou. Optický klam? Tu a tam během jejich chůze zaslechnou z různých stran šustění listí a suché trávy a podivné písklavé zvuky, v nevelké vzdálenosti za nimi postupuje skupinka mlhavých šedavě bílých entit. Mlčky, jako doprovod na popraviště. Po několika kilometrech se dostali z lesa ven. Před nimi je nyní pustá planina, jejíž jednotvárnost je občas přerušena keřem či stromem, jindy zase tu velkým balvanem, tu sotva ze stébel trávy koukajícím kamínkem. A za jejich zády stále je následuje mlčící skupina mráčků.
“Odhaduju to tak na osm až deset kilometrů k bráně.” pronesla Vanessa.
“Pokud však jdeme správným směrem.” je na pochybách Rush.
“Jdeme správně, Rushi. Podle toho jak jsme tu nad touto krajinou kroužili s raketoplánem, musíme jít přímo na sever, slunce se nám musí opírat do zad.” hází rozumy Jamesová.

Poručík Scott v raketoplánu, kroužícím kolem planety, mapuje situaci. Z množství dalších míst zachytily citlivé senzory stejné elektromagnetické záření jako z oblasti, v níž přistáli. Může to značit další plantáže, několik desítek plantáží jen v poměrně úzkém pásu povrchu planety, zachycených raketoplánem. Scott úmyslně vybral trasu okolo rozlehlého kontinentu, rozprostírajícího se v podstatě na celé severní polokouli planety.

Na Destiny se plukovník Young v doprovodu Varra připravuje na cestu bránou dolů na planetu, aby s pomocí přineseného ovládacího zařízení se dostal zbytek týmu na palubu.

Doktor Rush s poručicí Jamesovou (familiárně některými kolegy mariňáky přezdívaná “Kozatka”) se konečně dostali na dohled k bráně. Jejich pronásledovatelé jsou jim stále v patách, na dohled. Přišli až k úpatí nástupní rampy u brány. Když se Rush ohlédl, spatřil, kterak se ty obláčky začínají seskupovat kolem brány a uzavírají kolem ní neprostupnou kopuli. Domluvené tři hodiny mají co nevidět uplynout. Jamesová nervózně tiskne pažbu zbraně, doktor obchází rampu a snaží se dostat do kontrolního panelu brány. Kruh kol nich se pomalu, ale zcela zřetelně přibližuje. Na bráně se rozzářil jeden ze zámku. A další. Oba zaujali obranou pozici v blízkosti brány, kryti jedním balvanem. Ale zbytečně. Z aktivované brány vystoupil nejprve Varro a hned za ním plukovník Young. Brána se deaktivovala a Young okamžitě začíná vytáčet adresu zpět na loď.
“Plukovníku, požaduji, abych se sem mohl z Destiny vrátit. Musím dostat z brány informace o jejích aktivacích, adresy a všechno možné, co půjde!”
“Na to zapomeňte!”
“Nejsme tu vůbec první, plukovníku, myslím, že tu bránu někdo použil před náma, a ne jednou!”
“Vy jste blázen, Rushi!!!”
A násilím cpe doktora do hladiny červí díry. Varro s Jamesovou odcházejí za nimi, Varro ještě stačil popatřit, jak se obláčkovitá bariéra prudce smrskla do těsné blízkosti brány a pak jej již pohltila červí díra.
Když prošli bránou na palubu Destiny, chytl plukovník doktora Rushe za rameno:
“Rushi, chci, abyste se, jakmile se dáte do pořádku, hlásil u mne!”

Neuplynula ani hodina a doktor Nicholas Rush klepe na dveře Youngovy kanceláře.
“Jsem tu, plukovníku!”
“Rushi, před pár minutami se ohlásil od planety poručík Scott. Je právě na cestě zpět na Destiny. Senzory raketoplánu zaznamenaly explozi brány na planetě.”
“To se dalo předpokládat.” zůstává klidným Rush.
“Doktore, jen doufejte, že výbuch zničil celé okolí a s ním i náš ovládač od brány. Jestli ne, může se dostat do cizích rukou a pak si mě nepřejte!”
“Hm, plukovníku, myslím, že by to zařízení pro ty bytosti, co tu planetu obývají nebo spíš navštěvují, nebylo žádnou novinkou.”
“Rushi, prostě doufejme, že to nenajdou.” uzavřel debatu Young.


O 344 dní později.

Doktor Morisson prochází, ještě navlečen do skafandru, dlouhou chodbou. Tato vykazuje znaky antické architektury, poněkud modernější, než stavba Destiny. Prošel několika odbočkami, kolem jednoho kontrolního uzlu, u nějž se pohybovalo několik lidí. Neznáme z nich ani jednoho, alespoň to tak vypadá. Morisson nastoupil do výtahu a posléze přešel další chodbou a vstoupil do jakéhosi řídícího centra. Zastavil se ve dveřích a praví:
“Plukovníku. Akce vykonána.”
Muž, sedící v křesle v čele místnosti, otočen doposud zády k příchozímu, otočil se. Je to David Teleford.
“V pořádku, doktore. A co Eli? Chystá už vir pro další bránu?”
“Ano, plukovníku, hned jak jsme se vrátili, šel na tom pracovat!”
“Dobře, doktore, dejte si pauzu. Za dvě hodiny vás tu chci mít zpět!”
“Rush už přiletí?”
“Ano.”

povrch je však za dlouhá léta porostlý mechem. KINO objevilo onen zdroj. Je to asi metr vysoký hranatá sloupek z modře šedivého materiálu, zastřešený menší pultovou stříškou,

obdélný výstupek, ohraničená spárou. Nad výstupkem trčí z hmoty sloupku čudlík. Rush jej bez obav zmáčkla a výstupek vyjel na délku dvaceti centimetrů ze sloupku. Výstupek

obrazovku, která se při otevření rozsvítila. Na displeji se objevují jakési písmo.

Trošku viac ako minule, ale tie preklepy sa ťažko hľadajú - hlavne ak to opravuje autor osobne /vidí to, čo tam má byť a nie to, čo tam je/.
Ďalšia dobrá časť a už sa nám rozrastá počet "účinkujúcich".
Možno sa neskôr dozvieme čo to tie "obláčiky" sú.

vy mě donutíte ty překlepy opravovat fakt pečlivě

problém je, že takové drobné chyby ve wordu nevidím, takže jediná možnost je si ty texty tisknout a opravovat na papíře, to pak jsem toho schopný a nebo je ignorujte

Ahoj, tak začal jsem číst tvé pokračování seriálu, vypadá to slibně... A k chybám, já je také moc nevnímám, pokud to nejsou hrubky, ale zkus si najít korektora... Myslím, že někdo z lidí blízkých tobě, nebo tady ze čtenářů by ti tuto službu poskytl... Bohužel já ne, korektora už dělám a píšu i svou povídku, plus nemám moc času...

Jako korektury snad nepotřebuju, na hrubky si dávám bacha, de spíš o překlepy, které pramení mnohokrát z toho, že píšu v hospodě u piva :p

spíš bych se zeptal, jak pravidelně mám dávat nový díl? Jednou za týden to stačí, ne? Neslibuju ale, že se bude objevovat v pravidelnou dobu...

Jo každopádně, víc snad nemá ani smysl, série by byla brzo hotová...

tak byste si pak pěkně s napětím čekali týden až čtrnáct dní na nový díl, ne? :p

Archi?

Ladislave? :p

olol
Stav se konečně na byt, zakalíme, třeba to do té doby i rozečtu!

Záleží na tom koľko máš napísaných, alebo lepšie - pred-pripravených častí.
Ale aspoň 1x týždenne a v určený deň by bolo najlepšie /čas nerozhoduje /.
A: Preklepy budem ignorovať.