New Earth, new frontier_by Storm (19.8.2012)

Korektor se nečinil, žádného jsem totiž neměl. Akorát jsem si nainstaloval českou verzi wordu po dvou letech a mám automatickou kontrolu chyb Sám o sobě jich dělám málo a word chytá zbytek.
Jinak díky za pochvalu a máš pravdu, druhá poloha mě láká mocně Mimochodem mi předevčírem odešel zdroj v počítači a jsem tak odříznut od dat na disku. Ovšem nezoufejte, zajistil jsem psací stroj a práce čile pokračují i přes nepříjemnosti

Úžasné, perfektní. Nic víc se k tomu snad nedá dodat. Vše popsané do nejmenších detailů. Laťku jsi nasadil opravdu hodně vysoko. Doufám, že se dočkáme pokračování

Díly jsou a budou vydány při nejbližší příležitosti. Za poslední tři dny jsem napsal čtyři. Převod z fyzického formátu psacího stroje do elektronického otestován, ergo se nemusíte bát
A díky za komplimenty.

Tak jak jsem nakoukl do tvých dalších děl, (Phoenix a Bod nula) tak jsem zaregistroval, že se velice rád vyžíváš v různých brněních a dost mi to připomíná Crysis a nanooblek

Jinak právě jsem zjistil, že nemám co dělat (zajímavé ) a ani co číst, takže jsem si konečně našel čas na to tvé universum, na které se chystám už dlouho Zatím jsem narazil jen na 3 díla- Phoenix, Bod nula a tohleto. Pokud jsi toho ovšem spáchal ještě více, tak zanech prosím v dalším komentáři odkaz. Dík

PS: Napsat 4 díly za 3 dny to klobouk dolů

Když je bujná fantazie tak to jde

SpeeDy napsal jsem Phoenixe, Odkaz Phoenixe + pár jednodílných pokusů, které jsou v topicu Odkazu. Když pohledáš, asi budou někde v horní části fóra. Phoenix povídky mají dohromady rozsah knihy ( 350stran+-) a i když je pěkné přečíst Phoenix pro relevanci vůči odkazu, je to moje prvotina a asi ti budou krvácet oči u první desítky dílů

A tady je tedy další díl, zatím se nebojím slíbit nový díl každou neděli a všechny jsou ve stejné délce (+-) šest stran. Trošičku načneme budoucí děj, i když se tak moc nestřílí. Ovšem to, co mi vyčítali u odkazu (málo vesmírných bitev) vám tady hodlám nahradit

Europa

U okna výškové budovy stál mladý muž v padnoucím obleku a pozoroval město pod sebou. Tedy pozoroval by jej, kdyby nebyl rozptylován několika grafy, jež se pohybovaly po povrchu skla. Ze stropních reproduktorů vycházel hlas: „Musíme něco udělat s divizí pro výrobu těžké techniky Henry. Váš bratr nechal navýšit výrobu o devadesát procent, i když o ně nikdo nestojí. Jen stojí na parkovišti u továrny a reziví…“ „Proč mě s tím otravujete?" zeptal se otráveně Henry a po chvíli pokračoval: „Ředitelem společnosti je Alistair, ne já."
„Ano, ale jako akcionář…“ Drake mu skočil do řeči: „Správně, Jen akcionář, vyřiďte si to s mým bratrem!" a zavěsil.
Otráveně si povolil tenkou kravatu, vyvrátil se do křesla a do ruky uchopil malinký šálek s kávou. Z reproduktorů zazněl ženský hlas: „Vaše schůzka na třetí hodinu je zde, pane."
"Pošlete ji dovnitř," zavelel a chvíli Počkal. Dveře se otevřely a do kanceláře vešla Arrya v černém kostýmku s hranatým výstřihem, ve kterém se v okouzlujícím oblouku pnulo poprsí. S úsměvem na rtech si sedla do dalšího křesla, sundala široký klobouk a pořádně si Henryho prohlédla, než pronesla: „Drahý oblek, velká kancelář, malý hrnek s kávou… neminul ses povoláním?" Henry se na ni zašklebil: „Dej mi pokoj, buď té lásky." Stále nenasycena utrpením nejlepšího přítele rýpala dál: „Jsi tady jednou ročně, ještě si stěžuj!"
"To si piš, že si budu stěžovat. „Matka odkázala Warrington industries mě a bratrovi, pravda, ale všichni tři jsme věděli, kdo firmu povede, tak proč do toho tahají mě?"
„Možné proto, že vlastníš pětadvacet procent společnosti a v akciích máš utopeno nějakých osm set miliónů?"
„Spíše devět set…“ poznamenal s šibalským úsměvem a dodal:“je to všechno, nebo jsme nějakou část našeho tanečku vynechali?'
"Myslím, že to je vše… Jo mimochodem. Co dělá tvá sekretářka zbývajících tři sta šedesát čtyři dní, co tu nejsi?"
Drake se na chvíli zamyslel, než odpověděl: „Tak to netuším. Lakuje si nehty? Možná drbe u kávovaru s ostatníma sekretářkama, co nemají co na práci, co já vím?"
„Tak se jí zeptej, ne?" Navrhla nevinně. Henry ji propálil podezíravým pohledem: „Moc dobře víš, že mi připomíná tu starou bábu, co jsme kolem jejího domu chodili ze školy. Co když mě…“ zarazil se právě v čas, než řekl naprostou hloupost. Arry ho však znala až příliš dobře: „Co když tě promění v žábu?" dostala ze sebe přes záchvat smíchu a Henry se začervenal až za ušima. Podíval se na nástěnné hodiny a odhodlán odvést pozornost vyhrkl: „Už bychom měli jít, Jinak nám vezmou rezervaci!"
"Ale prosím tě, jíme tam už deset let, vždy v ten samý den a ve stejný čas. Jsem si jistá, že na nás dvě minuty počkají."
Henry vsak již byl na nohou a spravoval si kravatu. Arry vyskočila, plácla jej přes ruce a jala se uvazovat kravatu kolem jeho krku.
„Proč se nesmíříš s tím, Že tenhle druh obleku je z módy a nekoupíš si něco moderního?"
"Protože tohle je klasický Rat pack, tohle je Devour!"
"Proč já to vůbec zkouším," otočila oči v sloup a plácla jej přes tvář, když dokončila uzel.
„Pojď prcku," dodala ještě a vyrazila z kanceláře. Prošli kolem sekretářky, Arry tak tak zadržující smích, Henry dívajíce se na strop, a nastoupili do výtahu. Vyšli na rušnou ulici v centru Londýna a Henry okamžitě vztyčil ruku v marném pokusu zavolat taxi. Všechny ho míjely a nabíraly krásné, spoře oděné ženy všude kolem.
„Tohle je nejhorší část týdne módy…“ zabručel otréveně a Arrya kontrovala:"Ale klady to více než vyrovnávají, zatímco pozorovala dvě modelky, které se opodál vesele bavily. Henry se k ní přidal a po chvíli prohodil: „Dokážeš si představit, že bychom pořád měli ty “nádhery" jako na přelomu dvacátého prvního století? Protože já ne."'
"Myslíš ty vyzáblé ploché prkna?" zeptala se a po zádech jí „přejela husí kůže.
Drake konečně úspěšně zastavil taxi, když řidiči před očima zamával sto librovou bankovkou. Oba nasedli, Arrya udala adresu a auto se dalo do pohybu. Hned za nimi se rozjelo další vozidlo., vysoké SUV tmavé barvy. Uvnitř zazvonil telefon a žena jej stiskem jediného knoflíku na volantu zvednula. Z reproduktorů zazněl hlas nám již známého Phelpse: „Jak jste na tom?" Na což Naya odpověděla: „Ještě pořád visím na Drakeovi a Wu, ale dost pochybuju, že jsou ten únik."
„Já vám to, říkal rovnou…“ poznamenal kysele a pokračoval: „Stačí se podívat na jejich služební záznamy a minulost. Perfektní vojáci…“
„A mIadej je syn podplukovníka Drakea, já vím," skočila mu do řeči.
Když se z druhé strany nic neozývalo, pokračovala: „Ale nemůžeme zakládat bezpečnost planety na domněnkách a předpokladech."
„Mě to vykládat nemusíte," odpověděl a než stihl navázat další myšlenkou spustila zase Naya: „Kam jste vlastně zmizel? Sotva vám zalepili díru v noze, byl jste v prachu."
"Jsem na Europě," odpověděl znuděně a Naya se hned jala zjišťovat: „Takže vážně něco našli? Těžko by tam posílali MI6 agenta, kdyby ne…“ odpověděla si sama.
„Už budu muset jít, chystají se k finálnímu vrtu. Podejte hlášení pokud budete mít novinky," a zavěsil.
„Agente Phelpsi, agente Phelpsi?!" znělo koridory a jakýsi inženýr se hnal jeho směrem. Celý udýchaný zastavil u Phelpse, který se opíral o hůlku a spustil: „Honem, pojďte se podívat do kontrolní místnosti. Tohle MUSÍTE VIDĚT" a zase vyrazil poloběhem pryč. Agent, v naději, že bude konečně vytržen z nudy, která vládla na nehostinném a promrzlém měsíci, vyrazil za ním a o hůl se opíral jen sporadicky. Dveře řídící místnosti se před ním rozestoupily a na obrovské centrální obrazovce si mohl prohlédnout to, co všechny tak vzrušilo. Poslední záznamy sonaru jasně ukazovaly objekt, jehož části dávaly jasně najevo, že není přírodního původu. Ostré hrany, silné vzpěry a možná motory? Přesnost systému byla zhoršena vrstvami ledu a nemohli si stále být jistí, ovšem naděje kterou snímky 'přinesly, se šířila celou základnou.
„Připravit na spuštění vrtáku," zaškrčelo z reproduktorů a inženýr, který předtím naháněl agenta,ukázal rukou na dveře: „Chcete se jít podívat?“ Phelps přikývl a společně vyšli do budky, jejíž strop, podlaha i zdi byly vyrobeny z několik centimetrů hrubého skla. Agent se podíval nad sebe, kde přes několikatera vrata a přetlakové komory tušil sedm mil hluboký vrt a nad ním mrznoucí planiny ledové Europy.
Hluk z hlubin pod ním jej však probral ze zamyšlení a tak otočil pohled za zdrojem zvuku. Mohutné rypadlo, vrták… říkejte tomu, jak chcete, se chystalo k proražení posledních stovek metrů k oceánu měsíce. Ostří z diamantů, karbidů a keramiky na vrtáku tak pevném, že by projel skrz Dover jako nůž máslem a to vše chlazeno tekutým dusíkem.
Led v takovýchto extrémních podmínkách, určitě si zcela vědom této ironie, totiž disponuje tvrdostí daleko vyšší, než kdejaká ocel a vytváří tak při vrtání obrovské množství tepla.
Desítka techniků v upravených skafandrech stála na vrcholku stroje a připevňovala mohutné hadice, jenž odváděly pryč rozdrcený a rozpuštěný led. Když byli hotovi, naskočily motory a stroj se dal do pohybu, zatímco obsluha se šla ukrýt do teplých prostor základny. Netrvalo to dlouho a vrták zmizel v temnotě a to jediné připomínající jeho existenci byl neuvěřitelný rachot, který se šířil ledem a konstrukcí základny.
Phelps se vydal do jídelny na večeři, neušel však ani padesát metrů, když ucítil prudký otřes a vibrace vrtáku byly pryč. Nervózně se rozhlédl a do nastalého ticha se rozječely sirény. Rychle se otočil a vyrazil do řídící místnosti. Sotva vstoupil, byl zahrnut několika inženýry, kteří mleli páté přes deváté. „Ticho," zařval a pak ukázal na prvního: „Mluvte."
„Špatně jsme odhadli výšku ledovce pod námi a vrták se právě propadl do moře.“ Phelps nechápal, kde je problém: „Nebyl to tak nějak plán? Navrtat oceán, spustit ponorku a skočit se podívat na náš malý zmrzlý dáreček?"
Druhý reagoval:"Ano, ale krom toho, že jsme přišli o vrták za několik miliard, došlo k provrtání finálních metrů příliš brzy."
Slovo si vzal třetí: „Právě teď jsme vystaveni slunečnímu záření, což v důsledku znamená deformaci a rozpínání ledové krusty, do toho nás po venkovní straně obíhá sesterský měsíc a ze strany vnitřní jsme drceni gravitací planety. Moře nezamrzá až ke dnu právě díky těmto jevům, ale také to znamená prudké změny v lokální teplotě vody."
Phelps konečně pochopil: „Na kolik stupňů a kolik máme času?"
„Devadesát, možné i sto. Hlavně se nedívejte po bublinkách, v tak vysokém tlaku nebude vařící voda bublat. Co se času týče…“ podíval sena své kolegy a pochvíli pokračoval: „Natlakovali jsme vrtný prostor, ale voda pomalu stoupá i tak, je to jako rtuť v teploměru. Možná hodinu?"
„Zahajte evakuaci,"rozkázal okamžitě a sirény se rozezněly znovu. Jeden z inženýrů však pokračoval dále: „Máme také obavy, že ponorka nevydrží zvýšené teploty. Pokud se voda dostane přes těsnění jemné motoriky, bude celý stroj ztracen. Trvalo by alespoň šest měsíců, než by vyrobili novou, než by ji dopravili…“
Agent přikývl: „Co navrhujete?“
„Nechat ji klesnout blíže ke dnu a z cesty proudů vody, které stoupají ze seizmických zlomů. Jediný háček je, že nemá, dálkové ovládání."
Phelps se zašklebil: „Já vám tu hračku zachráním."
„Nemyslím, že to chápete. Ponorka musí příliš hluboko na to, aby lidská posádka přežila delší časový úsek."
„Řekl jsem, že ji zachráním, tak ji zachráním. Seberte se a zmizte do vyššího patra," zavelel s takovou autoritou, , že se všichni přítomní zvedli a vyrazili k výtahům.
Než se dveře zavřely, prohodil jeden z techniků: „Nachystáme přetlaková vrata, ať můžeme po krizi uzavřít otvor. Hodně štěstí."
Výtah s hučením lan odjel a Phelps odložil hůlku. Na obrazovkách se přesvědčil, že jsou skutečně všichni pryč a odpojil generaci gravitace v této části základny.
Lehounce se vznesl do vzduchu, natočil se čelem k východu na chodbu a odrazil se vpřed. Plachtil prázdnými koridory přímo ke skladišti skafandrů. Prudký otřes se prohnal konstrukcí a pod základnou bylo jasně slyšet bortící se led. V letu udělal přemet, otočil se nohama ve směru letu a odpružil dopad na dveře skladiště. Na panelu zadal kód, vrata se rozestoupila a on vplachtil dovnitř. Další otřes projel konstrukcí a tentok krát byl doprovázen skřípěním kovu. Chodby u řídícího centra zkolabovaly pod vnějším tlakem, bylo jen otázkou času, než se dovnitř dostane voda. Automatické systémy naskočily a uzavřely všechny přetlakové přepážky.
„Úžasné…“ zavrčel Phelps, který se právě navlékl do skafandru a připevnil helmu. Zase vyplul ven a vydal se dál chodbou. U každé přepážky musel opakovat svůj kód, kód pro přepsání pojistek a nakonec i ručně otevírat.
Když plul ubikacemi, upoutal jakýsi letící objekt jeho pozornost. Byl však vyrušen dalším otřesem a vrzáním kovu. Již jen viděl, jak se chodba za ním plní vodou a bezpečnostní přepážka pod tlakem vrže.
Znovu se otočil do pokoje a tentokrát si byl jistý. V bezvědomí se tam vznášela jakási žena. Rychle vplul dovnitř a zkontroloval její zdravotní stav. Až na pár malých modřín jí nic nebylo a vzhledem k tomu, že byla v pyžamu, předpokládal, že si vzala prášky na spaní, aby v místním rachotu usnula. Rozhodl se okamžitě. Svlékl ze sebe skafandr a, i když byl ženě velký, uzavřel ji vněm.
Vytlačil ji před sebou a s těžkým nákladem se vydal k ponorce, doufaje, že tam stále ještě je. Otřesy byly stále častější a udýchaný Phelps prohodil sám k sobě: „Úžasný čas pro předávkování.“
Konečně dorazili k přístavu, ve kterém čumákem dolů visela ponorka připravená ke spuštění. Odrazil se od jednoho z robotických ramen a vyplachtil k poklopu, do kterého nejdříve šoupnul ženu a pak zmizel sám.
Uzavřel poklop, sedl si k řízení a ještě jednou pohledem zkontroloval připoutanou ženu v křesle za ním. Stiskem několika knoflíků nechal otevřít vrata pod sebou a voda se ihned nahrnula dovnitř. Netrvalo to ani dvě vteřiny a hangár byl bez kousíčku atmosféry. Klapky povolily a ponorka se plnou rychlostí vrhnula do hlubin. Barva a gumové těsnění se loupaly pod vlivem vařící vody a Phelps ji vedl do hlubin a mimo proudy.
První člověk v oceánech Europy, bohužel za velice nepříjemných okolností. Tlak začal vzrůstat s přibývající hloubkou a stejně tak klesala teplota. Až když trup vrzal a byl mačkán okolními masami ledové vody, zastavil Phelps stroj, ustálil výšku a znovu překontroloval svou kolegyni v nesnázích. Její skafandr těsnil a udržoval teplo, odebral se tedy k řízení generátoru a vytočil jej na maximální obrátky, aby vyhřál prostor co nejvíce. Pak dorazil k malému skladišti, vytáhl plachtu určenou k balení vzorků a zabalil se do ní. Usadil se v rohu místnosti, pořádně utáhl plastik kolem těla a zavřel oči.
Mezitím, na druhé straně solární soustavy, seděl Henry s Arry v jejich oblíbené restauraci a pochutnávali si na klasice. Míchaná vejce s pláty uzeného lososa na topince následovány T-bone steakem marinovaným na šve-stkách s bagetami mazanými bylinkovým máslem a to vše završeno pohárem z šesti druhy zmrzliny s čokoládovou polevou a posypkou z gumídků. Stejné jídlo, které si dávali již deset let, jediný pohár přežil z dětských let.
Když před ně postavili horu zmrzliny a šlehačky, opřela se vysílená Arry s funěním v židli: „Po těchhle seancích musím vždycky měsíc hladovět, abych se vešla do svých šatů."
„Ještě pořád chybí vodní dýmka a čaj," zafuněl v odpověď Henry. Nabral na lžičku kousek zmrzliny, šlehačky a jednoho medvídka a pak božský mix položil na jazyk. Arrya ukázala cosi rukou postaršímu číšníkovi a ten odešel do zadní místnosti připravit vše potřebné. Pak se zeptala:" "Myslíš, že nám tuhle extra dovolenku zařídila MI6?"
„Jop, Dover sice dokuje a doplňuje posádky, plus musíme počkat na York, ale i tak jsem si jist, že to zařídili oni. Dejme tomu jako poděkování?"
„Spíš jako úplátek," zasmála se Arry a pokračovala:
„Neslyšel jsi od Alex? Moc nadšená z poslední akce nebyla…“
„Ne, nevolala. V přístavu říkala něco o návštěvě rodiny."
„Asi myslela matku, otec ji zemřel ve vězení během Carthyho éry. Utlačováni svobodného slova, tajná policie a to všechno….“
Naya v autě se sluchátky na uších a směrovým mikrofonem namířeným na dvojici otočila oči v sloup: „Jak jsme tohle sakra minuli?" a začala cosi hledat na přenosném počítači. Po chvíli zdrbala sama sebe: „Blbec! Změna jména dítěte ještě v kolébce, chybný záznam…“ a zvednula telefon:"Centrálo, máte někoho poblíž Alexis Renard.
"Nejblíže je hlídka národní policie, proč?"
"Vydejte rozkaz k zatčení, podezření z velezrady-"
"Rozumím, centrála konec."
Vytočila další číslo a chvíli čekala. Q.E.T. telefonní spojení není otázka vteřiny.-Po tichu se však ozvalo zabzučení a oznámení: „Volaný účastník je nedostupný."
Zavěsila s tichým: „Kde lítáš Phelpsi?"
Ten, obalen krystalky ledu, seděl v rohu a v polobezvědomí se soustředil na udržení se při životě. Jeho dech se srážela a kdyby mohl, padal by k zemi jako sníh. V tom uslyšel jakési zvuky z venkovních prostor. Tohle nebylo běžné vrzání kovu pod tlakem, mohl by přísahat, že venku něco slyšel, něco otírajícího se o trup. Roztřesen chladem se pomalinku postavil a na cestě ke kormidlu naslouchal. Zase zaslechl venku pohyb a tentokrát mohl přísahat, že slyšel i jakýsi hlas.
Posadil se v ledem obaleném křesle a pokusil se pohnout pákami joysticku, neúspěšně.
Ohlédl se za sebe a z generátoru stále vycházelo slabé záření, energii tedy měl. Z podlahy zvedl kus trubky a přetáhl joystick vší silou, která mu zbývala. Když odeznělo zvonění kovu o kov, uslyšel hlas, tentokrát si tím byl jist. Rozhlížel se kde kdo je, ale krom podchlazené spolupasažérky v bezvědomí neviděl nikoho. Znovu se tedy zapřáhl a udeřil konzolu, ze které opět opadl kus ledu. Páky se konečně pohnuly, skočil tedy do křesla a otočil kontrolním prvkem výkonu. Zadní rotory se se skřípěním roztočily. Nejprve lenivě, pak rychleji a rychleji. Hlas v jeho hlavě zesiloval, nerozuměl mu ani slovo, ale poznal, že se j dna o jakýsi jazyk, pravděpodobně mimozemský. Pevně sevřel oči, otřel dlaně o sebe a nahodil výkon na maximum. Ponorka vyrazila vpřed, hlas i zvuky ustaly a Phelps podle sonaru vyrazil zpět k základně, doufajíce, že krize přešla.
Během dvaceti minut se dostal přímo pod otvor vrtu, postavil ponorku na čumák a v plné rychlosti vyrazil vzhůru. Stroj vyletěl z vody, narazil do ledové stěny, ztratil rychlost a při pádu dolů se zarazil o dokovací konstrukci. Po tvrdém nárazu se žena ve skafandru konečně probudila a vyhrkla: „Co se to sakra děje?!"

Zajímavé Znovu to bylo naprosto do detailů jako jsou přetlakové komory a bublinky ve vodě Paráda. Občas ale ztrácím souvislosti. Například s tou velezradou. Tam jsem vůbec netušil, o co jde

Jinak bych se chtěl zeptat, co je se Zemí. Zničena? Nebo se děj prostě odehrává jinde? Myslím, že v první díle se o ní někdo zmiňoval.

Jasně Zemně zničena a Londýn přesunuli na Mars
Pořádně si pročti druhý díl

St0rm píše:

...zatím se nebojím slíbit nový díl každou neděli...

Zdá se, že jsi se bát měl! A teď se boj čtenářů

Tak já udělal PDF na Odkaz a přečetl jsem si poslední díly, co mi chyběli a pak jsem si znova přečetl Phoenix. Hodím si toto do PDF a pak přečtu.

Tak jo chlapci moji zlatí, pardon za skluz. Byly technické problémy se scanerem, ale již se pracuje na nápravě

No doufám, že tady ještě někdo žije

Na lovu

„Co tím chcete říct, zatčena za velezradu?" vykřikl Drake přes briefingovou místnost. „Uklidněte se. Pokud bude prokázáno, že toto nebyla ona, kdo prodal informace o misi na Ordvoii, vrátí se Alex zpět k týmu s čistým štítem," odpověděl mu Husher. Arrya do Henryho dloubla, ať nedělá scény a ten ztichl. Komandér tak mohl zahájit briefing. V míst¬nosti se setmělo a na obrazovce začal hrát televizní záznam. Zvuk byl potla¬čen a Husher komentoval záběry.
Jednotky mohly vidět dvě bitevní fregaty staré konstrukce, jejichž rotační sekce byly poškozeny a stály. Na palubě byly nalezeny mrtvoly posádky, sklady vybíleny a řízení zablokováno na trajektorii k Zemi.
„Jak můžete vidět na vlastní oči, situace v Pinčukovu mračnu se vymkla kon¬trole. Nájezdy na naše transporty se stávají častější a piráti," poslední slovo doplnil gestem k obrazovce, „se stávají stále více nebojácnými." Kdosi v plné místnosti zvedl ruku a po vyzvání se zeptal: „Kolik už toho nakradli?" Husher ihned reagoval: „Přesná čísla nemáme, ale nájezdy extrémně zpomalují stavbu flotily. Například konstrukce Aurory téměř stojí. Odkašlal si: „Proto nás Velení posílá tento problém vyřešit jednou a provždy. Mise byla označena jako urgentní, proto jsme nechali York za sebou u Země. Ihned, jak vyřeší technické problémy s motory, připojí se k nám."
Henry nastavil ruku a Arrya mu se šklebem podávala dvaceti librovou bankovku. „Sakra, aspoň jednou mohli vypustit loď bez problémů," zahučela… Husher pokračoval: „Na výsadek dojde jen v krajních mezích, máme povolení k lodní palbě na jakýkoliv objekt v oblasti…“
Dover svištěl hyperprostorem rychlostí lehce přesahující desetinu "c", aby měl York šanci jej dohnat dřív, než vstoupí do boje. Výstupní bod se však rychle blížil a po sesterské lodi nebyla ani stopa a tak se Dover vyno¬řil v Pinčukově mračnu osamocen.
Solární systém bez jediné planety, zato však s mračnem ledu a asteroidů o průměru půl světelného roku, největší doly Země v současné době. Fregata se teď proplétala mezi kameny a úlomky a na můstku byli všichni připraveni k akci. Střelci kontrolovali perimetr připraveni sestřelit jak protivníka,
tak bludný asteroid. Navigace neustále přepočítávala kurs, přeposílala jej pilotům a ti společnými silami kličkovali se statisíce tun vážící lodí tak obratně jak to jen šlo.
Odchýlili se od běžné trasy k důlním stanicím a začali brzdit. Trysky na přídi žhnuly jasnou modří, když konečně ztratili rychlost a téměř stáli. Lehkými zážehy manévrovacích motorů se Dover přiblížil k obrovskému asteroidu a v jeho stínu se ukryl, čekajíce na příležitost.
Arrya trávila čas klidu v posilovně, kde zpocená a zadýchaná právě slezla z rotopedu a přesunula se na běžecký pás. Stále však zvládala vypadat lépe, než většina žen na vrcholku krásy. Henry na druhé straně ležel pod činkami a zvedal v benchpress svou váhu, tedy devadesát kilo. Za jeho zády postávali tři nováčci v posádce a s nepokrytým zájmem sledovali Arry, jak poskakuje na páse a všechny přednosti pruží a pohupují se. Drake jim ze začátku nevěnoval pozornost, ale když se k jeho uším doneslo: „Kdybych věděl, že námořní pěchota má takovéhle členy, přidal bych se dřív," začal poslouchat. „To mi povídej," reagoval druhý a třetí hned přispěl svou troškou do mlýna: „Někoho mi připomíná, určitě jsem ji někde viděl."
„Taky se mi zdá… Nebyla náhodou na obálce New Yorkeru?" zeptal se opět druhý a jeho kolega reagoval, zatímco první stále okouzleně zíral: „Mám ten pocit, že jo. Měla hodně zvláštní příjmení. Li? Chan? Wu!" vzpo¬mněl si nakonec, „Arrya Wu." Když si všimli svého kolegy a zasněného pohle¬du, pobídli ho: „Běž za ní, ne?"
"Ste se zbláznili, ne? Co bych mohl takový kočce asi tak říct, nebo nabíd¬nout?"
„Co já vím? Ale pořád je to jenom ženská, ať je sebekrásnější."
Tak dlouho do něj hučeli, až se vydal přes posilovnu pomalým, nervózním krokem. Henry se nemohl neusmívat, když viděl zobáka na cestě k tomu nejkrutějšímu sestřelu, který zažil. Arry si jej všimla už v půlce místnosti a tak začala zpo¬malovat, až úplně stála. Očividně se cítila hravě, protože se mile usmála a špitla: „Copak?"
„A… Já… Danniel." V jejích očích se objevil šibalský plamínek, když si u¬vědomila, co chce a nabídla mu ruku se slovy: „Arrya, těší mě.“
Voják, očividně povzbuzen proražením první bariéry, pokračoval:
„Asi to beru moc zhurta, ale nechtěla by sis někdy zajít na skleničku?" S ručníkem v ruce se předklonila do pozice, které by odolali jen světci, a když si utírala nohy od potu, odpověděla: „A co takhle přeskočit skleničku? Nováček se zakoktal: „C-Co prosím?“ Arrya se narovnala, podívala se přes Dannyho rameno a její pohled se setkal s Henryho. Ten jen přikývl a ona se na zlomek vteřiny škodolibě usmála. Obrátila svou pozornost zpět k vojá¬kovi před ní: „Mluvit, pít a bavit se je pro lidi, co mají čas. Ale cosi budeme povídat, kdo z nás má čas? Takže na to můžeme hupnout rovnou…“ Danny nevěděl, jestli sní nebo bdí, když mu došlo, co nabízí, než však stihl cokoliv říct, pokračovala: „Ale nejdřív si tě otestuju, to víš, jestli mi bu¬deš stačit," prohodila flirtovně a podala mu boxerské rukavice, načež ukázal a na ring.
Když Dannyho kamarádi viděli Arry ukazující na ring, okamžitě vyrazili blíž s tím, že to musí vidět. Henry, stejně jako zbytek osazenstva, přestal cvičit a vyrazil na lavičky kolem. Nikdo Daniela nevaro¬val, nikdo mu nedal radu, dost možné proto, že většina přítomných si prošla tím samým.
Arrya si nasadila rukavice a Henry jí je pořádně utáhl, než se otočila k Danielovi: „Jen dvě pravidla. Za každou ránu, co mi dáš, si můžeš sáhnout," publikum lehce zahučelo: „a když mě porazíš, můžeš si semnou dělat co chceš." tentokrát bylo hučení ještě hlasitější. Arry klepla rukavicemi o sebe a lehce poskakujíce vyrazila vpřed.
Daniel se neměl k boji, krom to¬ho, že protivníkem byla žena, vážil alespoň o třicet kilo víc jak ona. Nechal tedy ruce spuštěné, ale Arry mu bez slitování jednu ubalila přímo do nosu.
Dannny se tak tak rozkoukal a stihl zvednout ruce, než dostal druhou. Rozpřáhl se a pravým hákem se po ní ohnal. Arry však uhnula a hned zase přiskočila a udeřila jej do levého boku. Byla menší, byla slabší, ale také byla mnohem mrštnější. Neustále poskakovala na špičkách, skláněla se a zaklá¬něla a v každý volný okamžik zasáhla Daniela. Ten v jejím stylu boje objevil vzorce pohybu a tak se mu podařilo zastavit její úder levačkou a pak ji na¬bral pravou pěstí do břicha, až se její nohy odlepily od země. Prudce vydechla vyražený vzduch a nabrala trochu vzdálenosti. Danny však stále dorážel, chytil druhý dech a pocit převahy. Dostala se do rohu a pažemi zastavovala každý úder. Voják sice nešetřil na síle, ale z ohledů vůči nepříteli neú¬točil na obličej. Jeho ruce byly jako sbíječka, pravý bok, levý, pravý, pra¬vý… „Dostaň se z rohu!" řval přes hluk povzbuzování Henry, Arrya však jako by neslyšela a stále do sebe nechávala mlátit. Její paže ochabovaly z neustálého dorážení.
Danny však udělal chybu a poslechl jednoho z fanoušků, který řval: „Doraz ji!" Boxer tak zvedl pravačku k tvrdému knokautu do hlavy a přesně na to Arry čekala. Hned jak byla jeho ruka vysoko ve vzduchu, sklo¬nila se, proklouzla pod jeho paží, udeřila jej do ledviny a než se Daniel otočil, sestřelila jej jedním tvrdým úderem do tváře. Voják se svalil a dav se se zklamaným bručením rozešel. Zůstal jen Henry, Arrya a bezvědomý boxer.
Odtáhli ho do rohu a opřeli o sloupek, zatímco Arry si sundala rukavice a unavená seděla vedle, opřená o lana. Chvíli čekali v tichu, než se Daniel se škubnutím probudil. Zatřepal hlavou, několikrát mrknul a pak se zmateně rozhlédl.“Oh," heknul, když mu došlo, že prohrál. Arry se na něj soucitně usmála: „Dohoda je dohoda. Jeden zásah, jedno sáhnutí."
"To je v pohodě," odpověděl a Arry se otočila na Henryho: „Tomu říkám přístup! Nemůžeme si ho nechat?"
"Uvidím, co se dá dělat," řekl, poplácal Dannyho po zádech a vyrazil z tě¬locvičny. Arry se postavila, nabídla pomocnou luku oponentovi, a když se také zvedl, šeptla mu do ucha: „Mimochodem, jsem na holky," a svižně vyrazila pryč. Daniel se nejdříve tvářil překvapeně, pak se na vteřinu zamračil a nakonec se hlasitě zasmál, když mu došlo, že s ním zametla nejen v ringu. Ještě za ní zavolal: „Jedna nula pro tebe," než zmizela ve dveřích sprch.
Dover konečně zachytil, co čekal. Jeden z nákladních konvojů vysílal nouzový signál, který zachytili i přes rušičky nepřítele. Navigace okamžitě vypočetla přibližný kurs a fregata se dala do pohybu.
Na palubách zněl poplach, všichni se přesouvali na svá stanoviště a kontro¬lovali funkčnost systémů. Na Husherův rozkaz neopustili hustší část mračna a drželi se mimo známé cesty.
Tak, když se přiblížili na dostřel, byli naprosto neočekáváni.
V hangáru v ten okamžik nasedaly dva dvacetičlenné výsadky do člunů, plně připraveny na invazi nepřátelských palub.
Dover dokončil rozpoznávání cílů a střelci dostali zelenou k palbě.
Dva podvěšené velkorážní railguny pálily po pirátském křižníku s kadencí třiceti výstřelů za minutu a když se dostali blíže, zahájily palbu i další, menší věže. Většina systémů Doveru byla určena k obraně, ne přímému útoku a tak se z běžných vteřinových vzdáleností přibližovali na desítky tisíc ki¬lometrů. Obranné systémy tedy měly příležitost efektivně pálit na piráty. Ti se však v tento okamžik již otočili od konvoje a palubní zbraně ostřelovaly Dover.
„Epsylon psí," zavelel Husher a loď zhasnula hlavní motory a oto¬čila se bokem ke směru letu. Setrvačnost ji stále nesla kupředu s celou linií věží na pravoboku střílející.
Piráti stříleli z těžkých railgunů, raketových sil a dokonce startovalo několik letek stíhačů. Dover se otřásl, když projektil proletěl obrannou sítí a dopadl na trup, který však odolal. „Všechny obranné věže přerušit palbu na nepřítele, rozptyl nula celá osm, ohnisko dva tisíce kilometrů,“ zazněl rozkaz a věže vytvořily mezi loděmi explodující stěnu šrapnelů, jak se projektily obou stran srážely.
Ve stejný okamžik dorazily dvě zprávy, první z vedoucí lodě konvoje, byli naloděni, druhá od Yorku, který konečně dorazil do systému a teď se hnal maximální rychlostí k boji. Doverem projelo několik ostrých zadunění, když Husher do interkomu zavelel: „Výsadek alfa a beta, vpřed!" otočil se na pozici pro koordinaci střelců a zařval: „Vyčistěte jim cestu, nabijte Clo¬ny do trubic deset až dvacet, počkat na můj rozkaz…“
Polovina obranných věží začala čistit oblast pro průlet výsadků a počítače prováděly složité výpočty pro odhadování trajektorií všeho v okolí. Čluny vyrazily z hangáru v plné akceleraci, a když si jich piráti všimli, přesunuli veškerou svou pozornost na ně. Žhnoucí projektily railgunů obou stran se srážely, a kdyby vesmír šířil zvuk, zvonily by až do ohluchnutí.
Obranný vzorec začínal selhávat, nepřátelské palba se dostávala skrz a piloti ostře manévrovali, aby udrželi sebe, posádku a stroj na živu. „Trubice deset až dvacet zaměřit trajektorii H-6, pal!" zavelel komandér a ze spodní strany lodě vyletěly řízené střely. Ty si našly cestu mezi výsadek a piráty, kde jedna podruhé explodovaly rozhazu¬jíce do prostoru tisíce feromagnetických úlomku, čímž vytvořily relativně bezpečný prostor pro průlet. Senzory nepřítele založené na snímání EM vlnění, stejně jako u všech ostatních ras, měly problémy proniknout Clonou. Když čluny zmizely v rozbitých nákladních vratech lodi, dala se pirátská loď do pohybu. I přes starou konstrukci držela krok a pozici proti menšímu Doveru, ale její systémy musely zaznamenat York.
Piráti v otočce stále pálili, a když začali zrychlovat, vyrazil Dover za nimi neustále přenášející svou pozici přes Q.E.T. na Zemi a odtamtud Yorku, který se vydal za dvojicí plavidel zkratkou.
Křižník jim do cesty vhodil několik min a díky krátké vzdálenosti se jedna dokázala dostat až na trup, kde s oslepující explozí orazila barvu z povrchu.
Vojáci mezitím obsadili hangár, ve kterém přistáli a vyrazili osvobozovat zbytek plavidla. „Víme vůbec, na koho střílíme?" zjišťoval Danny, který byl skutečně narychlo přeřazen pod Henryho velení. „Cokoliv nelidského, naše posádka byla samý člověk," odpověděla Arrya, když kontrolovala jeden z rohů. Na větších křižovatkách se jednotky dělily a teď jich zbývalo už jen osm, když narazili na odpor. Henry uskočil vzad a kulky zacinkaly v místě, kde ještě před chvílí stál. Kývnul na Masterse a Daniela, kteří odjistili granáty, jeden výbušný, druhý flash, a hodili je do chodby. Nejdříve se za rohem objevilo jasné světlo a pak se ozvala mohutná rána a vyvalil se kouř. Všech osm vojáků se na Henryho povel postavilo do chodby, čtyři z nich kle¬čeli v popředí, a stříleli do zadýmené chodby. „Ukončit palbu," zařval přes rachot Henry a pomalu se vydal vpřed, kryt zbytkem vojáků.
Na zemi leželi mrtví Ordoviané, Guti a dvě rasy, které nikdy neviděl. Gestem ruky dal povel k pohybu a všichni vyrazili dál. Každého civilistu, kterého potkali, posílali zabezpečenými chodbami k výsadkům.
Po chvíli se před nimi i za nimi zavřely přepážky a z ventilace se ozvalo prudké syčení, piráti se dostali k podpoře života. Henry zapnul vysílačku: „Bravo jakémukoliv týmu v oblasti červená šest, jsme uzavřeni přepážkami, vyčistěte řízení podpory života!"
"Rozumím," zaškrčelo z druhé strany a Henry se otočil na podřízené: „Zapnout přídavné kyslíkové bomby." Všichni navolili položku na počítači na vnitřní straně předloktí a s lehkým syčením obohatili vzduch v brněních. Hluk ventilace právě ustal, stáli teď v téměř úplném vakuu a mohli jen čekat, výbavu na řezání přepážek s sebou neměli.
Dover byl pirátům stále pověšen na ocase a již uštědřil záďovým motorům několik velice tvrdých zásahů. Kličkovali mezi asteroidy, které stále houstly a, pro Dover zcela nečekaně, několik z nich zahájilo palbu. Téměř celá úvodní salva do posledního projektilu zasáhla trup, a Harris jen instinktivně rotoval lodí kolem osy, zvýšil tak šanci pro odraz projektilů a jen dva tak zůstaly zaraženy v plátování. Lodě prosvištěly pastí, druhá salva z asteroidů byla již vykryta obrannými věžemi a Dover vypálil několik střel loď-loď na palebné pozice. Malebné exploze rozmetaly asteroidy na úlomky a pronásledování pokračovalo.
Henryho jednotka byla konečně vysvobozena, když zbytek výsadku dobil řízení podpory života a přepážky se otevřely. Za jednou z nich však čekalo nepří¬jemné překvapení v podobě desítky pirátů. Ti hned zahájili palbu a než se pozemšťané rozutekli do krytu, zůstali dva ležet s průstřely. V náhodném pořadí vykukovali z krytí a ostřelovali protivníka. Tento postup se ukázal jako efektivní, když po chvíli palby leželo pět pirátů na podlaze a další se pokoušeli ustoupit. Horké kusy železa se jim však zarazily do zad a utéci se podařilo jen jednomu. Jednotka zkontrolovala své raněné, jeden byl mrtvý a druhý pouze omráčen tvrdým zásahem do helmy, které napraskla. Pomohli mu na nohy a pomalu vyrazili kupředu. Přecházeli kolem mrtvých pirátů, když se jeden z nich prudce pohnul. Vytasil zbraň, namířil a vystřelil. Z ostrého úhlu kulka prošla přímo pod plátování, prorazilo kevlar a zmizela v mase obalujícím rameno. Arrya zařvala bolestí a než stihli podlého protivníka zastřelit, odjistil granát, který mu zůstal v bezvládné ruce. Arrya ho chtěla odhodit, ale bolest projela až do konečků prstů a výbušnina tak do¬padla na podlahu přímo po ní. Vojáci se již rozbíhali na všechny strany, neměli se vsak kam ukrýt, ne všichni. Rozhodla se v tisícině vteřiny a skočilo na granát, odhodlána, pohltit sílu exploze svým tělem.
Loď pirátů, se třemi z šesti motorů mimo provoz, stále zkoušela uniknout. Dover se však stále držel jako klíště sotva tisíc kilometrů za nimi.
Přesné plánování se nakonec vyplatilo, když piráty zahnali přesné tam, kam chtěli. Zpoza velkého asteroidu vyplul York, všechny hlavně bezhlavě ostře¬lující protivníka, který již zcela ztratil kontrolu nad lodí, a ta se teď setrvačností pohybovala vpřed bez možnosti zabrzdit. Vřítila se přímo mezi Yorkem nastražené miny a desítka explozí buď přímo na trupu, nebo v jeho blízkosti křižník zcela zmrzačily.
"Připravte se na nalodění," zavelel Husher, ale byl přerušen komunikačním důstojníkem: „Příchozí volání."
„Na obrazovku," rozkázal a chvíli počkal. Celá plocha zčernala a v jejím středu zářilo bílým: „Ber, co můžeš a nic nevracej!" Komandér zařval na kor¬midlo: „Ostře na levobok, plný výkon!"
Sotva se však fregaty otočily, explodoval nepřátelský křižník oslnivě bílou energii. Vlna přejela obě plavidla. Ty však bez větších potíží přežily a po vypu¬štění navigačního majáčku, se vydaly na zpáteční cestu ke konvoji.
Vteřiny se táhly jako věčnost, před očima se jí tak říkajíc přehrával život, obávala se jen o Henryho a Mii, svou přítelkyni. Po chvíli povolila pevně zavřené oči a stále se nic nedělo, granát neexplodovat.
Převalila se na záda, zafuněla, a i když si na vyjadřování dávala většinou pozor, zaklela: „Doprdele, málem jsem měla hnědo v kalhotách."
Masters k ní doklusal a nabídl pomocnou ruku. Ztěžka se postavila a Henry prohodil: „Purpurové srdce je ti málo, chceš i medaili za statečnost, jo?"
"Uhuh…“ prohodila ironickým tónem a doplnila: „Jak se ti krčilo za tou přepážkou? Nemáš bebí na kolínku?"Danny, který stál přímo mezi nimi, se díval zprava doleva, jak si vyměňo¬vali jednu poznámku sarkastičtější než druhou a pak se zeptal: „Vy dva se asi znáte dlouho, co?" V odpověď mu byl jen výbuch smíchu.
Lehká vibrace paluby jim připomněla, že se asi ještě někde bojuje, sebra¬li tedy svou výzbroj a vyrazili dále. Sotva obešli roh, ozval se za nimi hlasitý výbuch porouchaného granátu a Arrya držící si prostřelené rameno jen zvedla obočí.
Na ošetřovně Doveru ležela raněné Arrya a Henry právě dočetl jmenování v dopise a vedle purpurového srdce ji na obvaz připnul také medaili za sta¬tečnost. Pak si vedle ní sedl a oznámil: „Hádej, co York zachytil, než ten křižník spáchal kamikadze?“
„Mám ošklivý pocit v břiše, že tuším," odpověděla a Henry přikývl: „Vysílání v T‘kari…
„Už zase T‘kari, co se to sakra děje?"
Do místnosti právě vstoupil Daniel a zeptal se: „T’kari… Zase… co?"
"Ale nic," odpověděli mu unisono. Rozhodnut respektovat jejich soukromí se jen zeptal: „Jak je ti?" Arry s bolestivým úsměvem odpověděla: „Fajn," a Danny přikývl: „Tak se uzdrav, ať si mžeme dát druhé kolo v ringu," načež vyrazil zase pryč. Ještě za ním zavolala: „Můžeme na to skočit teď, třeba bys pak měl šanci," než se otočila na Henryho s otázkou: „Za jak dlouho myslíš, že tu budeme mít Phelpse nebo tu tvou princeznu?"
Agent Phelps byl první den z postele, ve které skončil s těžkým podchla¬zením. Vzpamatoval se během neuvěřitelných tří dní a každý z nich u jeho postele byla žena, kterou zachránil. Doktorka Mia Lindstrom. Neustále mu děkovala, nosila cokoliv potřeboval a urovnávala polštáře. Teď, když byl konečně volný, rozhodl se vedení základny říct o svém zážitku v ponorce. Vešel do zasedačky, kde na něj již čekali, zhluboka se nadechl a spustil: „Když jsem klesl s ponorkou mimo proudy a čekal, něco jsem potkal…“ Inženýři a vědci si vyměnili skeptické pohledy a Phelps pokračoval: „Ať už to bylo cokoliv, bylo to dost velké, abych slyšel, jak se otírá o trup a," přejel tváře přítomných, „slyšel jsem hlas. Nerozuměl jsem mu, ale rozhodně to byl jazyk."
„Pane Phelpsi," začal povýšeně jeden z přítomných, „v místním oceánu nemže nic přežít.“
„Možná pár druhů odolných bakterií, ale žádná vyšší forma života," doplnil další. Phelps sebral veškeré své sebeovládání, aby někomu nezlomil pár kostí v těle, neznali ho a stejně soudili, a pokračoval: „Netvrdím, že jsem si jistý, že to nebyla halucinace. Jen vám říkám, ať si dáváte pozor, až tam pošlete své lidi."
Byl propuštěn s ironickým: „Bereme na vědomí," a otráven vylezl z místnosti. Ušel jen pár kroků, když odkudsi zaznělo zlověstným šepotem: „Sssmrt."

Docela dobrý, ale mám poznámku.

Ujasni si jestli sou to Agličani nebo Američani

Několikrát si zmínil, že se platí librama, což je anglická měna.
Taky tam byl myslim i Londýn.

A teď jí udělíš Purpurové srdce, což je čistě záležitost amerických ozbrojených složek.

Další kvalitní díl, to je to na co jsem čekal. Ale chtěl bych se zeptat, proč tam je ve skoro každém odstavci tohle?:

Kód: Vybrat vše

Zvuk byl potla¬čen a Husher komentoval záběry.

Protože díly jsou psány na psacím stroji, scanovány a pak konvertovány z *.jpg do *.doc a tam opravovány (konverze není moc kamarád s fontem psacího stroje z šedesátých let). No a při opravě ve wordu tady tyhle "znaky" nejsou vidět (jsou třeba dva pixely široké) a nedaří se mi je chytat všechny...

A co se purpurového srdce týče, tak to je moje chyba. Nejsem militantní expert, všechno co potřebuju studuju z internetu a že purpurové srdce je čistě US záležitost mě vůbec nenapadlo. Ale pojďme to hodit na globalizaci a sjednocení metálů ve vesmírném námořnictvu.