Zdravím. Tady je dokončení prvního dílu. Přeji příjemné počteníčko.
2. Díl Na dvou frontách - 2. Část
Galaxie Pegas, Vita, Atlantida
Cestovatelská loď stále setrvávala na orbitě planety. Larrin, ještě spolu s několika Cestovateli, byli jumperem dopraveni na Atlantidu, aby podali vysvětlení, ohledně nedávných událostí. Jednání mělo probíhat v zasedací místnosti, za účasti pana Woolseyho, týmu plukovníka Shepparda a samozřejmě zástupců cestovatelské rasy. Všichni se dostavili do zasedačky a usadili do křesel, pan Woolsey se začal ptát.
„Taky tedy, jak nám tohle vysvětlíte?“
Larrin na nic nečekala, ihned se ujala slova a začala s vysvětlováním.
„Naše planeta byla napadena rasou, která si říká Lokardové. Poprvé, s touto rasou jsme se setkali asi před měsícem. Je to rasa primitivů, která jen plení a rozšiřuje své impérium. Ani si nedokážeme vysvětlit, jak se jim povedlo postavit vesmírnou loď. Ale, jak už jste asi zjistili, jejich lodě nejsou moc silné, dokonce nemají ani štít, ale trup lodi je to, na co spoléhají, navíc naši vědci zjistili, že je schopen vstřebat velké množství energie.
Boje jsme s nimi vedli prakticky neustále. Vyhrávali jsme skoro každou bitvu, ale oni posílali stále další a další lodě. Z nějakého, nám neznámého důvodu, se jim dařilo nás sledovat. Kde jsme se objevili my, byli zanedlouho i oni. Nakonec se jim nás podařilo zahnat, až nad naši planetu. Jejich lodě přilétaly ve vlnách. Každý jejich útok se nám podařilo odrazit, ale vždy za cenu ztráty několika lodí. Při posledním útoku, ale poslali přes třicet lodí, dokonce poslali i pěchotu, skrz bránu. Vypadalo to jako konečná invaze. Už předem jsme věděli, že tohle nemáme šanci vyhrát a proto jsme museli nařídit evakuaci. Naše pozemní jednotky, se snažily probít skrz nepřátelova vojska, k bráně. Nakonec uspěli, ale cenou bylo mnoho našich vojáků. Bránu se podařilo udržet dostatečně dlouho, aby se zhruba polovině obyvatel, podařilo uniknout a evakuovat se na jinou planetu. Po určitém čase, kdy se brána automaticky deaktivovala, jsme ji nestihli aktivovat dostatečně rychle. Oni tuhle šanci využili a poslali druhou vlnu. Zbytek obyvatel, který se v tu dobu ještě nacházel na planetě, spolu se zbylými vojáky, byl bez jakékoliv milosti zabíjen, jak pozemními vojsky nepřítele, tak palbou lodí z orbity. Dokonce stříleli i do vlastních. Bylo jim to jedno. Hlavně, aby nás do jednoho vyhladili. Samozřejmě jsme se bránili, ale proti takové přesile jsme neměli šanci. Všichni zahynuli, celá polovina naší populace byla zabita. Nikdo neměl šanci přežít.“ po tomhle vyprávění, se Larrin se slzami v očích zhroutila, přičemž se sesunula pod stůl.
„Zdravotník do zasedací místnosti. Opakuji. Zdravotník do zasedací místnosti.“ zareagoval ihned Sheppard.
Zdravotní tým, vedený doktorem Beckettem během chvilky dorazil do zasedačky, naložil ji na lehátko a za pomoci ostatních doktorů, ji odvezli na ošetřovnu.
Galaxie Mléčná dráha, Země, Pentagon
Ihned poté, co Teal’c odešel, generál Landry jeho zprávu oznámil svým nadřízeným. Výsledkem bylo svolání vrchního velení programu Hvězdné brány a IOA. Příslušní lidé se sešli a všichni bouřlivě projednávali aktuální problematiku. Celá tato „diskuze“ spíše připomínala hádku dětí v mateřské školce, než projednávání tak důležité situace, jako byla zrovna tato. Všichni přítomní vykřikovali svá pro a proti a zároveň horlivě rozhazovali rukami. Takto to už trvalo nějakou dobu.
Generál O’Neill, který se na to už nemohl dívat, přistoupil k řečnickému pultu.
„Uklidněte se, prosím!“ zakřičel do mikrofonu, aby přehlučil hluk v místnosti. Všichni, jako by na povel zmlkli a poslouchali jen právě hovořícího generála.
„Naši spojenci jsou teď v nebezpečí a vy se tu handrkujete, jako malé děti. Jestli spojenectví má mít smysl, musíme jim poskytnout pomoc. Navrhuji vyslat Odysseu, Hammonda, Sun-Tzu a čerstvě dokončeného Koroleva .“ podal svůj návrh Jack.
„A kdo bude hlídat orbitu Země?“ ozvalo se z řad přísedících.
„Jednak je kolem Země už z poloviny dostavěná satelitní sít a navíc do tří dnů by měl dorazit Deadalos.“ odpověděl O’Neill.
„Takže hlasujte, o vyslání, těchto čtyř lodí.“ přešel rovnou k věci.
Všichni přítomní začali s hlasováním. Po chvíli se všechny hlasy sečetly a na velké obrazovce byly vidět výsledky. Čtyřicet bylo pro a třináct proti. O’Neill se podíval na obrazovku, přečetl si výsledky a spustil.
„S okamžitou platností Vám oznamuji, že Odyssea, Hammond, Sun-Tzu a Korolev, budou vysláni na pomoc při obraně Chulaku.“
Poté se ještě projednávaly jiné záležitosti, jako například, kdy budou dokončeny další lodě, jak probíhá těžba surovin, jak pokročil vývoj techniky a jiné věci podobného rázu. Generálové Landry ani O’Neill, se toho neúčastnili a nechali ty byrokraty se dohadovat, místo toho, dali zprávu kapitánům, daných lodí, o jejich nové misi. Generál O’Neill navázal spojení s veliteli, všech čtyřech pozemských křižníků.
„Pánové a dámo, možná se to k Vám již dostalo. Chulak bude během příštích dvou dnů napaden. Oficiálně Vám tedy oznamuji, že Odyssea, George Hammond, Sun-Tzu a Korolev, budou vysláni, na pomoc při obraně planety. Jakmile doplníte zásoby, ihned leťte k Chulaku. Jak už jsem říkal, útok by měl být do dvou dnů, tak ať zbytečně neztrácíme čas.“ oznámil.
„Pane, se vší úctou, ale Korolev zrovna sjel z výrobny a ještě si neprošel žádnou bitvou a je dost možné, že řada systémů může v bitvě selhat.“ projevila pochybnosti velitelka Hammonda.
„Jsem si toho plně vědom, Carterová, ale spojence budeme potřebovat jako sůl a nesmíme dovolit, aby Svobodní jaffové padli. Žádné další dotazy? Tak tedy hodně štěstí.“ a vysílání se přerušilo.
Po doplnění zásob, se tři třistačtyřky vznesly ze svých hangárů a podsvětelnými motory mířily na orbitu. Tam se k nim přidala i hlídkující Sun-Tzu. Následně všechny lodě sborově skočily do hyperprostoru, na pomoc svým spojencům.
Galaxie Pegas, Vita, Atlantida, ošetřovna
Larrin ležela na nemocničním lůžku a spala. Občas se u jejího lůžka objevila sestra nebo doktor, aby zkontroloval její životní funkce. Mimo to u její postele seděl už přes tři hodiny plukovník John Sheppard. Larrin se začínala probouzet. Nejdříve pomalu otevřela oči a rozhlédla se okolo sebe. Poznala, že je na ošetřovně, jen si nějak nevybavovala, co se stalo. Najednou si napravo všimla osoby. Poznala jej.
„Johne, už jsem vzhůru.“ prohlásila, s očima mířenýma na Johna, který měl tvář zabořenou ve svých dlaních.
„No to je dost, byla jsi mimo přes tři hodiny.“ zvedl hlavu.
„Co, co vlastně stalo.“ snažila se zjistit.
„Při vyprávění jsi zkolabovala, ty si nevzpomínáš?“ nahodil nechápavý pohled, při kterém zvedl levé obočí.
„Už si to vybavuji. Pamatuji se, jak jsem byla v zasedací místnosti, tady na Atlantidě a vyprávěla jsem Vám, co se stalo, pak se mi zatmělo před očima, potom jen, jak jsem se probudila tady, na ošetřovně.
„No, doktor říkal, že jsi to psychicky neunesla, proto jsi zkolabovala. Ale po fyzické stránce jsi zcela fit, akorát ti dali infuzi na podporu organismu.“ podal vysvětlení o jejím stavu.
„Aha, no dobře.“
„Nechceš mi říct, co se stalo dále?“ tlačil na ni.
Nejdřív se k tomu neměla, ale pak se odhodlala a pokračovala s vyprávěním.
„No, ve vesmíru to taky nevypadalo dobře. Oni měli přes třicítku lodí a my jen jedenáct. Hned po výstupu z hyperprostoru, na nás začali chrlit desítky zelených pulzů. Naše lodě takový nápor nesnesly a jedna po druhé byla ničena, až zůstala pouze moje loď. I přes námitky některých, jsem nařídila ústup, tady k Vám. Ale ani tehdy nám nedali pokoj. Skočili hned za námi. Nakonec jsme se z motorů rozhodli dostat maximum i za ceny ztráty hyperpohonu, s úmyslem, že se k Ván dostaneme dříve a vše Vám vysvětlíme, jenže oni udělali totéž. Poté jsme vystoupili z hyperprostoru, no a zbytek už znáš.“ na chvíli se odmlčela.
„Víš, ta planeta, byla naše největší tajemství, náš domov. Nikdo nevěděl, že někde obýváme planetu. Kdysi jsme obývali hned planet několik, ale postupem času jsme z nich museli odejít. Jednak kvůli Wraithům a i dokonce kvůli tomu, že některé planety přestaly být obyvatelné, kvůli toxické atmosféře, nebo vulkanické aktivitě. No, tohle byla pro náš národ poslední rána. Polovina mých druhů je mrtvá a ta druhá někde na jiné planetě, nemluvě o naší flotile. Pokud vím, tak zbyla pouze má loď. Díky tomu, že jsem nařídila ústup, jsem zachránila alespoň mou posádku.“ po těchto slovech se jen smutně zahleděla na oceán, skrz okno na ošetřovně.
„Ale jak jsi věděla, kam letět?“ položil další otázku Sheppard
„Máme své lidi, Shepparde. Už nějakou dobu kolovaly galaxií klepy, že jste letěli na pomoc Vaší planetě, ale nakonec jste se vrátili a přistáli na jiné planetě. A pro nás nebyl problém vypátrat, kde se nacházíte.“ vysvětlila.
„Aha. A víš, na jakou planetu se tví lidé evakuovali a kolik jich tak odhadem je?“ zeptal se.
„Ano. Adresu planety znám, mělo by jich tam být něco kolem dvou set tisíc.“ zodpověděla Johnovu otázku.
„Aha. Čekal jsem, že Vás bude více.“
„Nás není mnoho.“ Opáčila ihned se zklamaným hlasem.
„Dobrá tedy. Navrhnu panu Woolseymu, aby Vám Rodney našel v antické databázi vhodnou planetu.“
„Opravdu?“ nevěřila.
„Ano. Myslím, že v tom nebude problém a jakmile najdeme vhodnou planetu, dám ti vědět a můžeme začít s přesunem, ale teď si odpočiň.“ poté vstal a odcházel. U dveří se ještě zastavil, otočil se, podíval se na ni, lehce se usmál. Larrin, ponořená do vlastních myšlenek, ho ani nevnímala a po chvíli opět usnula.
Galaxie Mléčná dráha, hyperprostor, Odyssey, můstek
Odyssea, spolu s Georgem Hammondem, Korolevem a Sun-Tzu, plula hyperprostorovým tunelem, směrem k Chulaku. Plukovník Paul Emerson, se nechal spojit, se všemi veliteli lodí, aby se domluvili na taktice.
„Pánové a dámo, nechal jsem s Vámi navázat spojení, abychom se domluvili na postupu. Podle předběžných zpráv od jaffů, mají Lucáni a Praví jaffové, dohromady něco, přes čtyřicet lodí třídy hatak a několik desítek Al’Kesh a samozřejmě kluzáky. Je možné, že přiletíme včas, ale taky je dost možné, že přiletíme, do již probíhající bitvy. Proto navrhuji, abychom, pro všechny případy, nabili zbraně ještě před výstupem z hyperprostoru. Stíhačky bych nedoporučoval vyslat. Dále jsem toho názoru, abychom vytvořili dvě skupiny po dvou. V jedné skupině bude Odyssea a Korolev a v druhé Hammond a Sun-Tzu. Souhlasíte?“ řekl a neustále se díval na obrazovku, na které byli kapitáni všech lodí. Všichni odsouhlasili.
„Dobrá tedy. V případě, že přiletíme včas, budeme tvořit první obrannou linii. Snažte se, co nejvíce manévrovat. Ovšem zbytečně neriskujte. Když se vaše štíty budou blížit ke kolapsu, neváhejte a skočte do hyperprostoru, obzvlášť Vy, plukovníku Makarove, máte ještě neodzkoušenou loď, co se boje týče. Mrtví jim nepomůžeme.“ když nikdo neměl jak do konverzace přispět, dal plukovník pokyn a vysílání se přerušilo. Do výstupu zbývaly tři hodiny.
V příštích hodinách všechen personál lodí, prováděl diagnostiku všech systémů. Na Korolovu ještě probíhaly poslední simulace, které zjišťovaly, zda vše funguje jak má. Nakonec bylo vše v zelených hodnotách. Ale pravá zkouška přijde až během boje.
„Paule, přijímám vysílání z Chulaku. Už to začalo.“ oznámila Carterová, která se spojila s velitelem Odyssey.
„Můžeme z motorů dostat více?“ zeptal se Paul.
„Už teď letíme maximální možnou rychlostí. Kdybychom ještě zrychlili, mohli bychom motory poškodit.“
„Rozumím, Sam.“ Emerson pochopil a její obličej z obrazovky, na můstku Odyssey, zmizel.
Do výstupu zbývalo patnáct minut.
Galaxie Pegas, Vita, Atlantida, řídící místnost
Rodney hledal v antické databázi vhodnou planetu pro Cestovatele, probdil nad tím celou noc. Dokonce se střídaly směny a on stále nenašel vhodnou planetu. Ovšem, že se mu podařilo najít několik adeptů. Ale vždy planeta něčím nevyhovovala. Krásná planeta, jen s pár kmeny domorodců, by byla ideální, nebýt toho, že se nacházela uprostřed wraithského území. Naopak planeta, zapadlá někde v koutu galaxie, by byla rovněž perfektním útočištěm, ale ta zase nevyhovovala svými klimatickými podmínkami. Poté, když už jej to přestávalo bavit a dopíjel čtvrtý hrnek kávy, jen znuděně pročítal parametry jednotlivých planet, když najednou se u jedné zastavil, chvíli si pročítal, co u ní bylo napsáno, pak vystřelil ze židle, jako namydlený blesk a běžel k Woolseymu do kanceláře.
Galaxie Mléčná dráha, Chulak
Bitva nad Chulakem byla v plném proudu. Bitevní vřava, která se odehrávala nedaleko Chulaku a kdy proti sobě stálo čtyřiačtyřicet lodí třídy hatak na jedné a dvaadvacet lodí a straně druhé, začala nabírat na obrátkách. Lodě obou stran dělaly všelijaké manévry, při kterých prováděly nejrůznější nálety a zároveň nenechaly štíty svého protivníka, ani na malý okamžik vydechnout. Nedaleko bitvy se otevřela čtyři hyperprostorová okna, z nichž vyletěly čtyři pozemské křižníky.
„Jaký je stav, Marksi?“ zeptala se ihned, plukovník Carterová, po výstupu.
„Svobodní jaffové se zatím drží, ale jsou přečísleni dvě ku jedné.“ podal hlášení, major.
„Dobře. Oznamte Sun-Tzu, ať se nás drží.“ S těmito slovy se George Hammond a Sun-Tzu, zažehly své podsvětelné motory a zleva zamířili rovnou k bitvě. Totéž udělali i Odyssea a Korolev, akorát s tím rozdílem, že letěli zprava. Všechny lodě se přiblížily na dostřel všech svých zbraňových platforem. Asgardské paprsky a rakety Mark IX, měly na starost lodě, mezitím co railguny budou likvidovat nepřátelské Al’Keshe a kluzáky. Hammond, se Sun-Tzu v těsném závěsu, si to zamířili přímo do středu bitvy, přičemž svou neustálou palbou, dávaly pořádně zabrat svým sokům. Jeden bleděmodrý paprsek za druhým, vylétával z pozemských lodí a zakusovaly se do štítu nepřátelských plavidel, které pod jejími nápory kolabovaly. Rakety Mark IX poté celé dílo zkázy dokončovaly. Hammond a Sun-Tzu provedli jeden nálet nad nepřátelskými řadami. Díky tomuto přeletu, si mohli Odyssea a Sun-Tzu, připsat na konto pět zničených lodí, spolu s několika Al’Keshi a kluzáky, který byly buď palbou z kolejnicových děl nebo vlivem výbuchu, některé z lodí, rozmetány na padrť. Podobný nálet udělala i druhá skupina, přičemž z toho vytěžila, o jeden zničený hatak méně. Všechny lodě byly zatím bez většího poškození, jen výdrž štítů, se vlivem nepřátelské palby a okolních explozí, o několik procent snížila. Ihned, jak Luciáni a Praví jaffové zaznamenali, že se na scéně objevili i pozemšťané, se primárně zaměřily právě na ně a vyslali proti nim patnáct lodí, dvacítku Al’Keshů a letku kluzáků. Všechny čtyři lodě jim vyrazili vstříc.
Mezitím řady Svobodných jaffů prořídly. Z původních dvaceti dvou lodí, jich nyní bylo bojeschopných pouze dvanáct. Luciánská aliance, spolu s Pravými jaffy, aplikovaly taktiku dva na jednoho. Lodě Svobodných jaffů i přes své lepší štíty a výborné manévry kormidelníků, nakonec podléhaly početní převaze a byly ničeny a následně zatlačovány k orbitě planety. To byl signál pro stíhačky, v podzemních hangárech, které se dosud neúčastnily boje. Nyní měly prostor se projevit. Stovky stíhačů se valily z podzemního hangáru, po celé planetě. Téměř ihned překovaly vzdálenost mezi vesmírem a podzemním hangárem a okamžitě se zapojily do bitevní vřavy. Byly vidět opravdu krásné letecké souboje. Piloti, obou stran, prováděli všelijaké manévry, při kterých se snažili dostat svého protivníka. Kluzáky i Al‘Keshe Luiánů a Pravých jaffů, neměly proti takové přesile sebemenší šanci, byly téměř ihned mnohokrát přečísleny a jeden po druhém vybuchovaly, jako petardy naskládané na parapetu okna. Poté kluzáky zaujaly pozici otravného hmyzu a začaly nalétávat na nepřátelská plavidla. Díky jejich pomoci začaly štíty nepřátelských lodí ztrácet svou sílu a u některých dokonce i kolabovat. Miska vah se začala převažovat na stranu obránců.
Mezitím pomoc ze Země v podobě čtyř křižníků třídy Deadalos, sváděla boj s původně s patnácti, ale nyní s osmi nepřátelskými loděmi, desítkou Al’Keshů a teď již pomalu bývalou letkou kluzáků, ale i ty ještě dokázaly dělat problémy a svými střelami zatěžovaly štíty lidských plavidel, ty ale i přes to, odolávaly nepřátelské palbě perfektně a nepropustili přes sebe žádný nežádoucí druh energie. Korolev zrovna prováděl další střemhlavý nálet, při kterém se točil ve spirále na dva hataky současně, přičemž vypustil dva asgardské paprsky. Po jednom na každou loď. To zapříčinilo vyčerpání štítů obou hataků na nulu. Poté přišly na řadu railguny. Tisíce projektilů se zakusovalo do trupů nepřátelských lodí. Projektily trhaly plátování hataků na kusy. Netrvalo dlouho a poškození odstřelovaných lodí přesáhlo únosnou mez. Obě lodě explodovaly. I když, byl Korolev ještě panic, co se boje týkalo, všechny systémy fungovaly tak, jak měly. I posádka lodi si vedla více než dobře. Nepřátelské lodě si to ovšem nenechaly jen tak líbit a začaly s tvrdým protiútokem. Hataky, Al’Keshe i stíhačky se soustředily na jednu loď. Černého Petra chytla právě Odyssey. Ta se ale se ZPM na palubě zdála být nezdolná. Její štíty držely vysoko na pětasedmdesáti procentech. Jako odpovědi se jim dostalo vyslání všech dostupných stíhacích letounů F-302. Lidské lodě, během několika sekund vyprázdnily své hangáry a vychrlily všech šedesát čtyři letounů, do vzduchoprázdna. Ty na nic nečekaly a ihned se pustily do přítomných Al’Keshů a zbylých kluzáků. Stroje F-302 zanedlouho vyčistily prostor od těchto škůdců, jen s minimálními ztrátami. Hned poté se všechny letouny přeorientovaly na lodě většího kalibru. Po dosažení požadované vzdálenosti na odpálení raket, byly z pod křídel odpáleny všechny zatím nepoužité rakety. Rakety překonaly tuto vzdálenost během pár sekund. Následovala obrovská exploze, která poslala zbylých šest nepřátelských lodí do žhoucích pekel a rovněž ubrala několik procent ze štítů pozemských krásek a oslepila jejich senzory na malou chvíli. Poté všechny stroje zamířili do příslušných hangárů. Hned nato se zástupci pozemské rasy vydali k orbitě planety, kde bitva již finišovala. Svobodní jaffové, díky kluzákům, získali výhodu a ihned převedli bitvu pod svoji kontrolu. Odyssea, Hammond, Korolev a Sun-Tzu se přiblížili k planetě, tím se dostali útočníkům do zad. Tím uzavřeli kruh obklíčení. Osud útočníků byl již zpečetěn. Railguny, asgardské paprsky, energetické zbraně hataků, střely z kanónů kluzáků, to vše kropilo štíty nepřátelských lodí. Křížová palba pozemšťanů a Svobodných jaffů, jdoucí ze dvou směrů, nadělala zanedlouho z nepřátelských lodí ementál. Žádná z nepřátelských lodí se nezmohla na žádný odpor a každá se grandiózním výbuchem odebrala do věčných lovišť.
Budu Vám vděčný za jakýkoliv komentář.