The Wraith's DreamDíl 2.: Země zaslíbená
2013, území bývalých Spojených států amerických
Rodney s Williamsem vyběhli z lesa a mířili přímo k řece. Těsně v patách jim byly dvě civilistky a hned za nimi zbytek, asi pětadvacet, lidí, kteří peklo v lese přežili. Opět převážně vojáci, jen málo civilistů zůstalo na živu. Jeden z běžících vojáků zůstával pozadu. Byl to poručík Ford. Na zádech naloženého vědce, druhou rukou táhnoucí vojáka.
Williams skočil do vody a dvě civilistky hned za ním. Tou dobou se přiřítili dva stíhači a téměř všechny opozdilce sklidili. Ford teprve vybíhal z lesa. V patách mu bylo nechutně mnoho Wraithů.
Rodney si všiml, v jakých potížích je Ford a rozhodl se mu pomoci. Od té doby, co Fordovi pomohl překonat závislost na Enzymu, mezi nimi totiž bylo pouto – stali se z nich opravdoví přátelé.
Doběhl k Fordovi.
„Dej mi ho!“ řekl Rodney a sápal se po ruce vojáka, kterého za sebou Ford vlekl.
„Dík,“ vydechl Ford a přenechal mu vojáka.
Mírně oba zrychlili, ale Wraithi jim byli stále v patách. Rodney si s vypětím všech sil chtěl nahodit vojáka na záda, ale spatřil díru v jeho hrudi a oči zírající do prázdna. Došlo mu, že tenhle kluk už to asi nerozchodí a i přes počáteční šok se vzpamatoval a nechal tělo ležet na zemi. Chvatně odjistil svou P90ku a začal pálit do nejbližších Wraithů.
I přes průtrž kulek z McKayovi P90ky a jeho střeleckému umění se Wraithé začali nebezpečně přibližovat, stíhači už se dávno otočili a nyní mířili přímo k Rodneymu a Fordovi. Od vody je dělilo jen pár metrů. Rodney posbíral poslední síly, rozeběhl se, aby dohnal Forda, který začínal mít opravdu veliký náskok. Stíhač zapnul dematerializační paprsek a blížil se k nim. Rodney se rozebíhá a snaží se Forda strhnout na stranu, do řeky. Mine a skončí v řece, bez Forda. Ford vyskočí a dostane se nad řeku, ale v tu chvíli ho zasahuje dematerializační paprsek.
Nic se ale nestalo. Paprsek Forda nesklidil. Zdá se, že Wraithský paprsek neumí dematerializovat člověka z vody. Rodney si oddechne, jsou zachráněni, alespoň na chvíli. Wraithské pozemní jednotky za nimi do vody nepokračují.
Mezitím na velitelství improvizovaného odboje, kam dorazili John a Teyla
„Máme hlášení o probíhajících Wraithských sklizních z celého území Spojených států, Evropy i Asie. Austrálie a Afrika se zdá být zatím nedotčená,“ běželo monotónním hlasem z holografické projekce starší, hnědovlasé důstojnice.
Všude po komplexu bylo množství obrazovek se zprávami z celého světa. Na všech televizních stanicích se vysílaly mimořádné reportáže. Hotová pohroma. To, co dříve bývala hlavní města, jsou teď hromady trosek. Všude panuje panika a fanatičtí reportéři jsou ochotní riskovat život, jen aby natočili nezvané hosty. Reportéři stanice NTL se dokonce pokusili natočit s Wraithy rozhovor. Zaplatili životem.
„Naše vojenská síť utrpěla těžká poškození, takže nejsme schopní lokalizovat zbývající členy vašeho týmu, plukovníku. Naštěstí, krátce před tím, než jsme ztratili přístup k satelitům na orbitě, jsme zachytili slabý signál z lesů na severu. Domníváme se, že byl rušen kvůli velkému počtu dartů nad prostorem. Z této oblasti se s námi také pokusila spojit polovojenská jednotka, které se podařilo se zachránit. Nicméně, krátce po uskutečnění spojení jsme byli přerušeni.“
„Takže, kdy vzlétáme?“
„Promiňte, pane, řekl jste právě ‚my‘? Teyla poletí s vámi?“
„No, ještě jsem neměl příležitost se jí zeptat, ale věřím, že nebude proti,“ řekl John a nasadil svůj obvyklý výraz, při čemž se podíval na Teylu.
Lesy severně od velitelství odboje
Wraithé procházejí všude v okolí, zdá se, že někoho hledají. Muž schovaný v hustém smrkovém porostu to moc dobře ví a také se podle toho zařídil – zbraň přepnutá na zabíjení, v okolí rozmístěné pasti. Ano, je to specialista Ronon Dex, hodností i jménem.
Vzduchem se ozvalo tiché zasvištění a jeden Wraith padl mrtvý na zem s klackem zabořeným hluboko do hlavy. Wraithé zpozorněli a shlukli se blíže k sobě. To byla ta chvíle, na kterou Ronon čekal.
Vzduchem prolétla oranžovočervená střela a přetnula provaz držící balík se stromy kousek nad skupinou Wraithů. Zavalení kládami, mrtví, nebo těžce ranění, zůstali ležet. Hluk upoutal pozornost dalších Wraithů nedaleko od nešťastné skupinky. Dalších patnáct Wraithů zamířilo k Rononovi.
Ronon na nic nečekal a vyběhl z hustého smrkového porostu. Vytahuje svůj časem poznamenaný kanon, schovaný uvnitř nenápadné energické pistole, padnoucí mu dokonale do ruky. Ozývá se charakteristický zvuk, značící, že Ronon je nedaleko. Vzduchem opět prolétne oranžovočervená střela a vykousne nejblíže stojícímu Wraithovi do hrudníku díru. Zapotácí se, klekne na kolena a dopadne hlavou na tvrdou zem. Z otvoru na jeho zádech se čoudí a vzduch naplní aroma spáleného masa.
Několik dalších výstřelů a další Wraithi padají zohyzdění do smrtelné polohy. Rána sem, rána tam, dle někoho možná zbloudilá, dle mého přesně mířená střela utíná Wraithovi v pozadí ruku, kousek pod loktem. Okamžitě vytryskává pravá nefalšovaná Wraithská krev a namáčí sněhově bílé vlasy dalšímu, krvelačnému Wraithu stojícímu před ním.
Netrvalo dlouho a jeho z půlky krví zacákané červenobílé vlasy, se zbarvily znovu do červena. Tentokrát to však nebyla krev těžce raněného Wraitha za ním, ale jeho vlastní. Nemilosrdná rána z pistole bývalého běžce dezintegrovala celou polovinu jeho tváře.
Pár dalších ran a bylo dokonáno. Ronon klesl k jednomu ze stromů a opřel se do něho celou svou vahou. Přemýšlel, co dál. Má se znovu stát běžcem, tentokrát však s výhodou – žádné stopovací zařízení? Nebo se snad má pokusit najít zbytek svého týmu? To asi ne, vždyť ani neví, jestli jsou naživu. Rononovo rozjímání přerušil až hluk motoru. Tentokrát to však nebyl motor dartu, ale něčeho jiného, něčeho, co Ronon už někdy slyšel. Byla to F302ka.