Hvězdná brána: Cesta Antiků: 1x8 - Únik

Nezlob se, ale pokud nechceš slyšet kritiku, tak nevím proč jsi to tu vůbec uveřejnil...

NN, tak sem to nemyslel. Jen nemám rád lidi co píší kritiku typu "sloh Dragona"

No, bohužel, znovu mu ovšem, až na ten trošku tvrdší způsob, ačkoli si myslím, že Dragon to až tak tvrdě nemyslel, mu musím dát za pravdu, navíc kdyby nebylo co kritizovat, určitě by to nemohl být sloh. Jinak pokud to samozřejmě kritizuji a autor si z toho nic nevezme, tak to samosebou nečtu k čemuž není potřeba vybízet...

[Dragon]

gootter:
než si to přečtu (už to opravdu ber jako úspěch, tak pár slov pro tebe)

kritika je (já to tak beru) od toho aby se z ní člověk poučil, opravdu nemám v úmyslu tě odradit od psaní, jestli ti to pomůže klidně se zaměř na moje povídky a udělej si ze mě dobrej den (pokud máš pocit že to takto dělám já) a já ti i poděkuji za příspěvek a i za tvé výtky protože budu vědět kde se zlepšit popřípadě se za ně omluvím, ale tobě to za zlé mít nebudu. Já se na tomto fóru naučil brát každý příspěvek jako dar. Věř tady je o to většinou nouze, nepíše snad ani desetina lidí co čte (celkově), takže věř nic ti nemám za zlé
no každopádně jdu číst…

„O-ou.“ Řekl Amelie.

na adresu jména se už asi radši vyjadřovat víc nebudu

Po chvilce se podlaha vyrovnala do vodorovné polohy, ale tma a teplota byla stejná. Šli rovně i když po každých pěti metrech se objevovali chodby doprava i doleva

tady ti vytknu že se snažíš podat moc informací najednou, alespoň ty metry jsi mohl vypustit dát místo nich třeba „každým okamžikem,…“

Pobídli Amelia, Ennu a posledního muže Argosa.

tady ti vytknu věc že máš špatně slovosled, či jak s tomu nadává, prostě by tam lépe sedlo
„Pobídli Amelia, Ennu a posledního Argosova muže….“

No, co když nám něco chtějí udělat?“ zeptal se Amelie. „To si nemyslím.“ Odpověděla Enna.

Silná to žena. Je ve vězení na neznámé planetě, všude kolem neznámí tvorové a ke všemu výkřik a ještě uklidňuje ostatní. (ona je ta pravá. Jedině ona, nikoliv žádná jiné, jen jí *lol*)

„Jo myslím, musíme jim pomoct.“ Řekl sklesle Augusta.

tohle mi přijde jako by ho Augusta (proč mi to jméno něco připomíná…) chtěl odpálkovat, kdyby tam bylo ano, bohužel…, ale takto? Co to bylo jen a rasu ti Antici?

přesunul k levé zdi. Tam stál ovládací panel. Na něm stiskl jakési tlačítko a země se začala třást. „Letím tam, jdete taky?“ zeptal se. „Jo, jdu s vámi.“ Souhlasil Rolan

jsem naprosto zmaten.
On jde někam něco zmáčknout vše se začne otřásat, poté se na něco zeptá a když dostane odpověď, tak vše přestane? Jsem napnut jak kšandy, schválně co z toho bude.

Rolan s Augustou sešli po schodech vedle dveří na nižší plošinu, ze které vedli dvě další vždycky k vchodu do lodi na levé střelné plošině.

v této situaci jsem se ptal na jistou otázku, otázku kterou tady z mnoha důvodů nezopakuji. Takže se ptám jinak můžeš mi prosím tě vysvětlit druhé slovo od konce (tak zvané předposlední slovo)

Vešli dovnitř a dali se doprava. Po chvilce chůze došli na křižovatku chodeb, kde se dali doleva a došli na můstek.

proč jen na mě popis té cesty doléhá jako by se tem chtěli vloupat

Můstek byl jako řídící místnost na lodi……(až)…….. „Pane, nabíjejí zbraně.“

doléhá to na mě nějak zmatečně, ale bože (opravdu ani já sám nevěřím že toto píšu) ale vysvětli mi proč zase posíláš další radní na takovouto misi? (upřímně mám několik teorii, které tu ze zdvořilostních důvodů uvádět nebudu (neurážely by tebe, ale antiky, Alteriany))
a HP komentovat nebudu, mají naspěch beru, ale toho radního (snad pokud si pamatuji i nejvyšší radní či jak to tam je) bože (ano po druhé to už je u mě velmi vážné) proč zrovna radního copak tam není jiný Antik, či Alterian, který by to ošéfoval za něj?
Říká ti vůbec něco myšlení (neuraz se, ale zajímá mě tvůj věk abych věděl jak tě mám v budoucnu hodnotit, protože nápady máš dobré, ale toto…

Jediný z rasy zvané Goa’uldi.“ Představil se.

ehm ještě někomu se tam zdá to do očí bijící „jediný“?

„Jo.“ Řekl tiše Amelie.

sakra já vím že jsem na začátku napsal to co jsem napsal o těch jménech, ale tohle mi nedá. Když jsem to četl tak jsem si myslel že je to ženská, sakra chlape zkus s tím něco udělat, třeba ho zab, nebo nějak přejmenuj. Dej mu další jméno něco jako příjmení a říkej mu tak ,nebo přezdívku, ale tohle je už strašný

Loď se dostala na orbitu s těží, protože se musela vyhýbat střelám

maskování + jiný směr = snadný únik střelám aneb rozumná bytost se vyhne jeli to jen trošku možné
(nezná někdo důvod proč Antikové/Alteriané vyhynuly? Já osobně se divým, protože byly velmi chytří, moudří a i dokonce základní taktické myšlení měly. Podtrženo sečteno nevidím důvod proč by měly být Antici/Alteriané v budoucnu prohrát jedinou bitvu)

V tom spatřili loď. Amelie stiskl tlačítko na ovládání. „Tady Amelie, slyšíte mě

Asi jsi chtěl napsat komunikace…

(ehm nějak jsem se nedozvěděl co ten sakra ach ty jména zmáčknul že se vše otřásalo a náhle přestalo)


Tak jsem to přečetl…nápady dobré děj se taky vyvíjí pozitivně, jen si zkus vzít prosím tě něco z těch chyb…

No a to by bylo….jo a prosím tě odpověz mi na moje otázky byl bych ti vděčný)

Jinak snažil jsem se to nepřehánět a dost jsem se krotil a ještě jedna věc. Nelíbí se ti kritika? Nečti jí což ti NEDOPORUČUJI raději tu kritiku uvítej. Takže čus

Btw:
Psáno ve Wordu bez smailíků (skoro)

S těmi jmény se nedá jinak než souhlasit... BTW, jak tě to vůbec napadlo, dát jim ženská jména?

Augustu se převzal z ména nejakého spisovatele Jiřího Augusty a Amelie byl ve filmu ne?

EDIT: Na ty tvoje otázky odpovím zítra

[Dragon]

amelie byl možná ve filmu to nevím (přesně) ale Amelius je správně(ji ) a podle toho to musí i skloňovat, stejně tak i ten Augustus . Jediná možnost, kdy použiješ to tvoje Amelie je při oslovení.


////EDITOVÁNO!

První pád Amelius, druhý pád Amelia, ...

http://stargate.wikia.com/wiki/Amelius

Tak jsem si to ted přečetl a je to dobrý.
Na to, že je to autorova první povídka je slušná.

Sice tam jsou nějaké chyby, ale jsme jen lidi a ti chybují a hlavní věc je se s z chyb poučit a už je neopakovat a z toho důvodu je dobré znát i názor ostatních.

No právě, poučil jsem se z chyb a doufám že další kapitola bude lepší!

1 x 3 - V zajetí jiného světa

V zajetí jiného světa píše:

„O-ou.“ Řekl Amelie. Další strážní se vyškrábali na dunu a chytli Amelia za ramena a postavili ho. S ostatníma udělali to samé a sešli z duny na opačnou stranu od lodě, takže si jí nevšimly. Když byli dole, Amelie se odvážil na něco zeptat: „Kdo jste? Co chcete?“ zeptal se tedy. Nikdo mu ale neodpověděl, jen do něj strčili a Amelie poznal, že má být ticho. Pomalu obcházeli dunu a Argos se naštval. Chytil jednoho strážného za zbraň a kopl ho do břicha. Ostatní strážní nabili svoje zbraně a vystřelili z nich žhavé plazma a zasáhli Argose do zad. Ten jenom zasténal a bezmocně spadl na zem. Amelie, Enna a Argosivi muži (2) jen mlčky hleděli. Na to strážní nedbali, popadli je a šli dál. Všichni radši mlčeli, protože věděli co dokáží.

Když obešli dunu, vykoukl na ně vchod do podzemí. Vešli do něj. Chodba byla tmavá a osvětlená jen zřídka pochodněmi na zdech. Po pár krocích Amelie zjistil, že chodba klesá. Cítil také, že klesá teplota. Teď nebylo vedro a parno, ale vlhko a chladno. Po chvilce se podlaha vyrovnala do vodorovné polohy, ale tma a teplota byla stejná. Šli rovně i když po každých pěti metrech se objevovali chodby doprava i doleva.

Došli na konec chodby. Toto místo bylo více osvětlené a na vyvýšené plošině stálo zlaté křeslo. Na něm seděl stejný druh tvora, co musí otročit v dolech. Měl na sobě čisté oblečení, přehozeným zlatem vyšívaným pláštěm. Byl ověšený drahým kamením a okolo krku měl zlatý řetěz.

Stráže srazili Amelia i ostatní na kolena a ten tvor, co seděl na křesle vstal. Sešel z vyvýšeniny a postavil se před vězně. „Chula a lazla?“ pronesl hlubokým hlasem. Nerozuměli mu. Otočil se a znovu se usadil do křesla. „Kdo jsi?“ zeptal se rozklepaným hlasem Amelie. „Mak tal shree. Lok tak. Mekta satak Jus!“ zvolal ještě hlasitěji. „Jé, chlape –nebo co si- mi ti vůbec nerozumíme, umíš říkat taky něco jiného než „Mak tak bla-bla“?“ zakřičel na něj jeden z Argosovích mužů. Tvor se prudce otočil: Kla mel kalach.“ Řekl tentokrát klidným hlasem. Přišel k němu strážný a postavil ho. Poté ho odvedl chodbou pryč, až zmizeli ve tmě.

Tvor ukázal na dva strážné. Ti přišli a rozevřeli zbraně. Pobídli Amelia, Ennu a posledního muže Argosa. Šli zpátky chodbou, ale tentokrát zabočily do první chodby vpravo. Šli úzkou chodbou a Amelie zjistil, že jdou uličkou mezi celami, ve kterých byli zavření tvorové. Strážní je dovedli k prázdné cele a tu odemkli. Strčili do ní Amelia a spol., zamlkli a odešli.

„No výborně, to jsme to krásně dopracovali.“ Řekl ironicky Argosův muž. „Jo, můžu za to já.“ Obviňoval se Amelie. „Proč?“ zeptala se Enna. „To já řekl Argosovi, aby přistál.“ „Ne, to ne. Stalo by se to jinému týmu. Oni nás najdou.“ Uklidňovala ho. „Ne, nenajdou. Jsme v háji!“ zakřičel Argosův muž. Všichni si jenom povzdechli a hned pohlédli směrem k východu. Uslyšeli totiž hlasitý křik. „No, co když nám něco chtějí udělat?“ zeptal se Amelie. „To si nemyslím.“ Odpověděla Enna.



::Proclarush Teonas::



Augusta stál v řídící místnosti u předního skla. Přišel za ním Rolan. „Ozvali se?“ zeptal se Augusta. „Ne, ještě ne.“ Odpověděl Rolan. „Myslím že je čas vyslat 205-ku.“ Řekl Augusta. „Myslíte?“ zeptal se Rolan. „Jo myslím, musíme jim pomoct.“ Řekl sklesle Augusta. „Hm, taky jsem si to myslel. Posádka už je připravena.“ Řekl. Augusta se přesunul k levé zdi. Tam stál ovládací panel. Na něm stiskl jakési tlačítko a země se začala třást. „Letím tam, jdete taky?“ zeptal se. „Jo, jdu s vámi.“ Souhlasil Rolan. Země se přestala třást. Rolan s Augustou vyběhli na chodbu. Dali se rovně, až se dostali na křižovatku chodeb. Zde zabočili vlevo a poté se zastavili u dřevěných dveří na pravé straně. Rolan přejel rukou přes ovládací panel a dveře odtajnili malé místo, kam se vešli maximálně tak čtyři osoby. Vešli dovnitř, dveře se zavřeli a naproti ním se vysunul panel s mapkou lodi. „Rolan ťuknul na pravý hangár. Bliklo zářivě bílé světlo a dveře se otevřeli. Vystoupili z transportéru do dlouhé chodby. Minuli jedny dveře napravo a chodbu nalevo. Došli na konec chodby a vešli do dveří napravo. Dostali se na ochoz, ze kterého byl výhled na dvě lodě vedle sebe. Do hangáru se dostával čerstvý vzduch otevřenou bránou (hangáru).

Rolan s Augustou sešli po schodech vedle dveří na nižší plošinu, ze které vedli dvě další vždycky k vchodu do lodi na levé střelné plošině. Rolan s Augustou došli k velikým dveřím. Rolan z kapsy vytáhl malý krystal, který se vešel do dlaně. Přiložil ho do panelu vedle dveří a ty se hned otevřeli. Za dveřmi se objevila známá šedá chodba. Rolan popadl krystal a dal ho do kapsy. Vešli dovnitř a dali se doprava. Po chvilce chůze došli na křižovatku chodeb, kde se dali doleva a došli na můstek.

Můstek byl jako řídící místnost na lodi. Rolan se usadil do křesla uprostřed můstku a Augusta zaujal místo u ovládání lodi vedle Rolana. Na můstek přišla skupina lidí, kteří zaujali místa u zbylých zařízaní.

„Tady BSC - 205 Rolan řídící místnosti. Jsme připraveni zažehnout motory.“ Řekl Rolan po stisknutí tlačítka na křesle. „Tady řídící místnost, můžete.“ Řekl známí ženský hlas. „Tak jo, zažehnout motory.“ Přikázal. Loď se dala do pohybu. Pomalu vyletěla z hangáru a na můstek se nahrnulo světlo. To ale po chvilce pominulo a loď se dostala na orbitu. „Otevřít hyper-prostorové okno!“ přikázal znovu Rolan. Před lodí se otevřelo okno a loď do něj vlétla. „Z hyper-prostoru vystoupíme za tři, dva, jedna, vystupujeme.“ Oznámil jeden muž. Loď vystoupila a před ní se objevila planeta.

„Tak a jsme tady.“ Řekl Rolan a vstal ze křesla. Přešel k oknu a koukal z něho. „Zkuste je kontaktovat.“ Přikázal. „Pane, nabíjejí zbraně.“



::Pátá planeta::



Uslyšeli kroky. Přišel strážný a otevřel celu. Všichni se vyhrnuli ven a strážný je zbraní pobídl, aby šli. Přišli ke křeslu a vykulili jen oči. Na křesle seděl Argosův muž, kterého odvedli pryč. „Co se stalo?“ pronesla tlumeně Enna. „Vím o vás všechno, Altairané.“ Řekl hlubokým a zdeformovaným hlasem. „Pane bože.“ Řekl Amelie. „Jsem lord Jus. Jediný z rasy zvané Goa’uldi.“ Představil se. „Aha a jen tak nás nepustíš?“ zeptala se Enna. „Ne, vaše rasa se ukázala jako výborní hostitelé.“ Řekl s úsměvem Jus.

Země se začala třást. Zazněli tři tlumené rány na povrchu. „Kree.“ Zvolal jeden ze strážných a vydal se chodbou pryč. „Tady jsme v bezpečí.“ Ujistil je Jus. „No já si to tedy nemyslím, protože na nás podle mě někdo střílí.“ Řekl naštvaně poslední Argosův muž. „Nebojte se.“ Ujistil je Jus. „Jo.“ Řekl tiše Amelie. Zazněli ještě další tři rány, ale tentokrát větší a silnější. Ze stropu spadl kus kamene před Juse. Toho Amelie, Enna a Rgosův muž využily; dali se na útěk. „Stůjte!“ zakřičel za nimi Jus.

Vyběhli ven z podzemí. Na povrchu to bylo jako na bitevním poli. Všude samé díry po Dronech. Kousek od nich stálo nějaké dělo, které se otáčelo a střílelo do vzduchu. „Měli bychom se s našima spojit.“ Navrhl Argosův muž. „Jo, rychle k naší lodi a doufejme že tam ještě je.“ Řekla Enna a všichni se rozeběhli na místo, kde ji zaparkovali. Když tam doběhli, chvilku stáli a pomalu se přibližovali. Amelie do něčeho narazil. „Tady!“ zakřičel. Popošel kousek vedle rozeběhl se rovně. Vše se rozplynulo a stál v malé lodi. Za ním přiběhli i ostatní. „Tak jo, umí to někdo řídit?“ zeptala se Enna a sedla si na místo „spoluletce“. „Jo, já bych to zkusil.“ Řekl Amelie. „Opravdu?“ zeptal se Argosův muž a sedl si do zadu. Amelie sedl na místo pilota a zavřel zadní dveře. Loď začala stoupat.

Loď se dostala na orbitu s těží, protože se musela vyhýbat střelám. V tom spatřili loď. Amelie stiskl tlačítko na ovládání. „Tady Amelie, slyšíte mě?“ zeptal se. „Ano, slyšíme. A jak rádi. Otevíráme vám horní hangár.“ Odpověděl hlas Rolana. Amelie zamířil k hornímu hangáru, který byl už přichystán.



::Na můstku::



„Zničte to tam.“ Přikázal Rolan. „Pane, někdo se s námi chce spojit.“ Oznámil muž u komunikačního zařízení. „Otevřít kanál.“ „Tady lord Jus. Chci Altairánům oznámit, že nejsem jediný svého druhu.“ Ozval se hluboký hlas. „Palte!“ přikázal Rolan. Z obou dvou střelných ploch vylétly zářivé střely a zamířili k planetě. „Tak a tohle máme. Kurz Proclarush Teonas.“přikázal.


Tato kapitola byla psána narychlo

1x4 - Jedinec

Jedinec píše:

Zazněl alarm. Amelius otevřel oči a rychle vstal z postele. „Neidentifikovatelná loď právě opustila hyper-prostor a nyní se nachází na orbitě planety. Všechna vojenská posádka ihned zaujme svá postavení.“ Oznámil Augustův hlas. Amelius se rychle obléknul a vyběhl na chodbu. Tam byla hlava na hlavě. Zamířil směrem k transportérům. Běžel rovně chodbou a poté zabočil doprava. Zde vlezl do jednoho z transportérů a na mapce lodi stiskl můstek. Bliklo světlo a dveře se otevřeli. Dostal se na chodbu, ve které nikdo nebyl. Šel rovně poté zatočil doprava a uviděl Augusta na můstku, jak sedí na velitelském křesle uprostřed. Vedle něj stál Rolan a o něčem debatovali.
Amelius přišel blíž. Postavil se před ně a řekl: „Co se to děje?“ zeptal se. „To nevíme, objevila se zčista jasna. Zatím je na orbitě a čeká.“ Odpověděl Augustus. „Na co?“ zeptal se zmateně. „Pane, snaží se s námi spojit.“ Oznámil muž u komunikačního zařízení na pravé zdi. „Co chtějí?“ zeptal se Rolan. „Tak si to poslechneme. Pusťte to!“ přikázal Augustus. „Jsem Koardo [koardó], nejvyšší velitel Asgardské flotily. Máme dohled nad touto planetou a přiletěli jsme se podívat kdo jste.“ Řekl pisklavý hlásek. „Jak dlouho už nás monitorujete?“ zeptal se Amelius. „Už od té doby, co jste vystoupili z hyper-prostoru. Žádáme o povolení k přistání.“ Požádal Koardo. „Ozveme se vám.“ Řekl Augustus. „Spojení přerušeno.“ Oznámil muž.
„Je moudré je sem pouštět?“ zeptal se Amelius a opřel se rukama o křelso. „Tohle je zřejmě jejich planeta a my jsme sem přišli bez dovoleni, takže ano.“ Řekl Rolan. Amelius jenom sklopil hlavu: „Kontaktujte je.“ Řekl. Muž přikývl a po chvíli znovu uslyšeli onen hlásek: „Tak jak?“ zeptal se. „Máte povolení k vstupu do atmosféry a následnému přistání na přídi naší lodi.“ Oznámil Augustus. „Hm, děkujeme. Nebudete toho litovat.“ Poděkoval a ukončil konverzaci. „Všemu vojenskému personálu. Buďte opatrní, právě jsme udělili neznámé lodi povolení k přistání.“ Oznámil Augustus a pustil tlačítko na křesle. Podíval se Amelii do očí. Ten se narovnal a podíval se oknem na příď lodi.
Po chvíli se ze zatažené oblohy vyřítila malá loď. Byla úchvatná svými tvary. Přistala na samém okraji lodi. „Páni.“ Řekl a Amelius. V tom všechny oslepilo ozařující světlo, které vycházelo z místa vedle Amelia. Po sekundě ustalo a na můstku stála bílá postava o něco vyšší než Amelius. Měla černý velký oči, malá ústa a dva krátké točené copy. „Rád vás poznávám, jsem Koardo,“ představil se znovu. „potřebuji si s vámi promluvit.“ Dodal. „Dobře, Amelius vás zavede do místnosti rady.“ Řekl Rolan.
Amelius vyšel na chodbu a Koardo ho následoval. Zatočili k transportéru. Vešli do něj a ťuknul na nejvyšší místo lodi. Bliklo světlo a dveře se otevřeli. Vyšli na chodbu a vyšli po úzkých schodech u levé zdi do dalšího patra. Dostaly se do chodby, ve které byla pravá strana prosklená s dveřmi uprostřed. Přešli do půlky chodby a vykoukli okny ven na malý balkon s trávou a cestičkou uprostřed.
„Tady je to.“ Řekl Amelius a otočil se ke dveřím za sebou. Přejel rukou přes panel a dveře se otevřely. Vešli dovnitř a Amelius se usadil na svoje místo. Odsunul židli vedle sebe a pobídl Koarda aby se usadil. Koardo si sedl a dveře se znovu rozevřeli. Do místnosti vešla rada v čele s Rolanem. Ten se usadil do své židle v čele ostatních a promluvil: „Tak tedy, co jste s námi chtěli probrat?“ zeptal. „Toto je naše planeta. Není obydlená jen tak z nějakého důvodu. Máme dohodu s Goa’uldy, že na tuto planetu nikdy nevstoupí.“ Odpověděl. „Mohu se zeptat proč?“ zeptal se Augustus. „Máme ji jako rezervní planetu, kdyby se něco stalo s tou naší.“ Odpověděl Koardo. „Aha. Ale my ji vám už zabrali.“ Řekl Amelius. „Ano, nejen o tom si s vámi chci promluvit. Jsme ochotni vám ji nechat.“ Řekl. „Opravdu? Co budete na oplátku chtít? Nedáte nám ji přece zadarmo.“ Zeptal se Rolan. „Ne, to ne. Chceme ---.“
Vše se prudce otřáslo a začali všude létat jiskry. Zazněl alarm a ozval se známí ženský hlas: „Útočí na nás! Štíty nejdou zvednout“ Všichni se rychle zvedli vyběhli na chodbu. Amelius sešel po schodech až k transportéru. Přejel rukou po panelu a nic. „Vypadl transport!“ zakřičel a v vyběhl zpět na horu. Augustus otevřel dveře na balkon, vše se stále třáslo a z oblohy létaly ohnivé koule na loď. Amelius s Koardem šli za ním, ale ostatní zůstali. Postavili se před zábradlí. Foukal studený vítr. V tom spatřili že Asgardská loď opětuje palbu svými paprskování děli a pomalu vzlítává.
„Pane, Enna nahodila štít.“ Oznámil ženský hlas. Loď se jemně zachvěla a ze spod lodi začala stoupat jemně zamodřená stěna, která s pomalu na hořejšku lodi uzavřela. Střeli nepřátelských lodí zanikali při nárazu na štít. „A teď se koukejte.“ Oslovil Amelius Koarda. „Otevíráme poklop Dronů a…,“ řekla a Amelius se překlonil pře zábradlí, aby viděl na poklop, který zaujímal místo uprostřed přídi lodi. Ten se pomalu otevřel a na dně něco zazářilo. „vypouštíme Drony, pane.“ Amelius se narovnal a z tmavé díry začali vylétávat zářivé střeli. Vytvořili sloup, který neustále stoupal výš a výš, až na konec proletěl štítem. „Páni.“ Divil se Koardo. Po chvilce se sloup zakončil a poklop se uzavřel. „A co uděláte teď?“ zeptal se Koardo. „Nic. Počkáme až zničí loď.“ Odpověděl Augustus a všiml si, že nepřátelská palba ustala. „Pane, senzory byli oslepeny velkou radiací!“ oznámila žena. „A to znamená?“ zeptal se. „To znamená, že loď byla zničena. Počkat!“ zarazila se. „Co?“ zeptal se Augustus. Nejsou tam žádné známky lodí. Prostě nic! Jenom trosky.“ řekla. „A sakra.“ Řekl Amelius a podíval se na Kokarda. Ten měl ve tváři smrt. „Co že? Nemohli zmizet do hype-prostoru?“ zeptal se. „To bychom zachytili.“ Řekl Augustus. „Naše Drony jsou naprogramované, aby střílely po nepřátelských lodích a ne na nás. My vás vidíme poprvé tak vás brali jako nepřítele.“ Ujasnil to Amelius. „Musím kontaktovat moji planetu.“ Řekl Koardo a zamířil k proskleným dveřím, kde napjatě vyčkávali ostatní členové rady.
Amelius a Augustus se zaním rozeběhli se slovi: „Počkejte!“ Koardo se zastavil u dveří, otevřel je a pak se otočil na Amelia. „Poletíme tam společně s 205-kou.“ Řekl a Koardo pokývl hlavou. Vešli dovnitř a koukli na Rolana. „Ty jsi teda statečný.“ Řekl Augustus a zasmál se. „Potřebujeme jednu 205-ku.“ Řekl Amelius. „Dobře, pojďte.“ Souhlasil Rolan a sešel po schodech dolů. Za ním šel Amelius A Koardo. Augustus s ostatními členy rady zůstali nahoře.
Amelius přejel rukou po ovládání vedle transportéru. Dveře se neotevřeli. Zkusil to ještě jednou a když to nešlo ani po třetí otočil se na Rolana. „Ještě nefungují. Transportní systém má spálené okruhy. Jdeme do strojovny.“ Řekl Amelius a vydal se chodbou před sebou. Na konci chodby zatočil vlevo a poté se v půli cesty dal doprava. Dostal se do mírně sklopeného mostu, který vedl z „centra“ do budovy, kde se nacházela strojovna.
Na konci mostu stiskl tlačítko a vešel do strojovny. Místnost byla kulatá a napravo byly další dveře. Uprostřed stál válec, na kterým byla po obvodě malá kola, která zřejmě něco skrývala a chránila ve válci. Po obvodu místnosti se nacházeli různé panely. U jednoho z nich stál muž. Amelius k němu šel a řekl: „Čau Kolene, jak to jde?“ zeptal se. Muž se otočil a řekl: „No, spravili jsme hyper-pohon, podporu života a štíty. Já se snažím opravit transportéry a ostatní lidi se snaží dát do kupy ostatní.“ „Aha a kdy budeš hotov?“ zeptal se naléhavě Amelius. „Už to bude.“ Odpověděl, otočil se a pokračoval dál. „Dobře.“ Řekl Amelius a šel ke dveřím, kde stál Rolan s Koardem. „Transportéry už budou hotovi.“ Řekl Amelius.
„Tady BSC – 205 Rolan, žádáme o povolení k vylétnutí z hangáru.“ Oznámil Amelius, který seděl na velitelském křesle na můstku. Za ním stál Koardo a držel se křesla. „Tady řídící místnost. Máte povolení.“ Oznámil Rolanův hlas. Země se zatřásla a dveře hangáru se začali otevírat. „Zážeh motorů.“ Přikázal Amelius. Dveře hangáru se otevřeli a loď se pomalu sunula ven. Když byla venku začala stoupat k nebi. Celou loď po chvilce zahalili husté mraky. Po chvilce se rozplynuli a před sebou měli jenom nekonečnou tmu. „Koardo, jdi zadat souřadnice.“ Řekl Amelius a Koardo přešel k muži napravo. „Hotovo, pane. Můžeme.“ Oznámil muž. „Tak tam vleťte.“ Přikázal. Vše se rozplynulo a pluly v modrém tunelu. „Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Amelius. „Jenom chvilku.“ Odpověděl Koardo. Jen nehybně hleděli přes čelní sklo a Koardo promluvil: „Už jsme dávno měli vystoupit.“ Řekl neklidným hlasem. „Co?“ zeptal se Amelius a rychle vstal. Šel k muži u navigace podíval se na obrazovku. „Ještě vystupovat nemáme.“ Řekl a otočil se na Koarda. „To není možné. Takhle dlouho to netrvalo.“ Řekl neklidným a rozrušeným hlasem. „A není možné že máme pomalejší motory?“ zeptal se Amelius. „Ano, máte pravdu. I to je možné.“ Uklidnil se Koardo. „Vystupujeme z hyper-prostoru.“ Oznámil muž u navigace. Vše se rozplynulo objevili se u modré planety. „Co děláme zpět u Proclarush Teonas?“ zeptal se Koardo. „To nevím.“ Odpověděl Amelius a sedl si do křesla. „Pane, na planetě nejsou žádné známky života!“ řekla žena u jednoho z panelů. „Co že?“ zeptal se vykuleně Amelius. „Jsme neznámo kde.“ Odpověděla žena

tak tohle je pro mě zatím velmi tajemná epizoda...dej sem rychle další ať se to objasní....

přečetl jsem to až teď a mám pár drobností

nejsou to Altairané, ale Alterané

Asgardi a gou'aldi ještě neexistovali, když Alterané přišli do MW.

a zkus používat enter a snaž se ty rozhovory psát pod sebe. Takhle je to docela špatně čitelný, ale jinak to je dobrý

Díky, další epizodu se budu snažit upravit a vylepšit a s tím enterem; používám ho ale na mim webu sem to tam šoupla ono mi to tam splasklo dohromady a pak sem to zkopiroval sem

EDIT:

Earman píše:

tak tohle je pro mě zatím velmi tajemná epizoda...dej sem rychle další ať se to objasní....

To myslíš vážně?

nevim co se ti nelíbilo..ale tak jako že to bylo trošku nepřehledný sem tim asi chtěl říct spíš....