Země budoucnosti by Keol & McKey (NOVÝ DÍL - 2x03 Déjá vu)!

Dnes vám přinášíme další díl Země budoucnosti. Čtěte pozorně a neváhejte kritizovat

Země budoucnosti S1E03: Let do neznáma

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Philip Narrock – prezident Sjednocené planety Země
Generál Ronald Parson – vrchní velitel ozbrojených sil Sjednocené planety Země
Melisa Barryová – moderátorka televizního kanálu Laser X
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Martin Sokol - pilot na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Paul Borrow – inženýr, pracuje přímo u Ultra-kvadratického reaktoru
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Profesor Ibrahim Mistik – vedoucí projektu SUPERNOVA v Pacifickém výzkumném ústavu, expert na kvadratický reaktor

Studio televize Laser X, Země
Melisa Barryová si nervózně upravila účes a marně se snažil ovládnout třesoucí se ruce. Hlavně klid, říkala si v duchu. Bude to jen obvyklé vystoupení v 3D-vizi.
Jenže nemělo být! Barryová už sice pracovala jako moderátorka na kanálu Laser X už řadu let, ale ještě nikdy nemoderovala tak známý a hojně sledovaný pořad, jakým byly Úspěchy vědy a techniky 3. tisíciletí! A navíc měla udělat interview s Ibrahimem Mistikem, světově proslulým technikem z Pacifického výzkumného ústavu!
Klid! Klid! Klid!
Usadil se do pohodlného křesla, které ihned napodobilo tvar jejího těla, a otočila hlavu ke kameře. Muž s označením technika na ní právě prováděl poslední úpravy, zatímco režisér mu gesty naznačoval, jakou má zaujmout pozici.
Zakrátko se ozval mechanický hlas: „Tři, dva, jedna,…“
„Dobrý večer, vážení diváci, vítám vás u mimořádného vydání dokumentárního pořadu Úspěchy vědy a techniky 3. tisíciletí. Právě v těchto dnech se vláda Vesmírného letectva rozhodla zveřejnit výsledky tajného projektu SUPERNOVA, na kterém se poslední dva roky pracovalo v Pacifickém výzkumném ústavu.
A nyní mi dovolte, abych vám představila hosta našeho pořadu, pana Ibrahima Mistika, vedoucího projektu SUPERNOVA!“
Dveře od místnosti se s tichým, sotva slyšitelným zasyčením otevřely a vyšla z nich podsaditá postava. Ibrahim Mistik se krátce rozhlédl a usedl do křesla.
„Dobrý den!“ řekl moderátorce a pohlédl jí zpříma do očí.
„Dobrý den i vám! Jsem skutečně ráda, že jste přišel. Milióny diváků sedících v tuto chvíli u svých 3D-vizí by jistě zajímalo, co vlastně znamená projekt SUPERNOVA!“
Mistikův kamenný výraz se nezměnil. Trvalo deset vteřin, než konečně promluvil.
„Tento projekt jsme započali před sedmadvaceti měsíci. Jeho cílem bylo vytvořit funkční intergalaktický pohon, tedy přístroj, který by byl schopen přepravit kosmickou loď přes vzdálenosti miliónů světelných let za relativně krátkou dobu…“
„Wow, to je úžasné,“ zvolala Barryová. „To by znamenalo, že by lidstvo už nebylo omezeno jen na domovskou galaxii.“
„Ano, přitakal vědec. „A nám se to skutečně podařilo. Sestrojili jsme takzvaný Ultra-kvadratický reaktor.“
„Předpokládám, že základem pro váš projekt byl ,obyčejný´ kvadratický reaktor.“
„Velmi správně. Jak jistě víte, tento typ pohonu vytváří zvláštní trhlinu v normálním prostoru, nazvanou kvadratický tunel. Loď se tím pádem sice pohybuje v ,našem´ čtyřdimenzionálním vesmíru, ale někde mezi jeho jednotlivými rozměry. To jí umožňuje dosáhnout rychlosti až miliónkrát větší než je rychlost světla.
Pokud bychom si let kvadratickým tunelem představili jako parabolu v kartézské soustavě souřadnic, osa y by představovala energii potřebnou k chodu reaktoru a osa x čas strávený v tunelu. Z toho vyplývá, že čím déle se loď pohybuje nadsvětelnou rychlostí, tím více spotřeba energie narůstá. Kvadratickým tunelem se tudíž lze pohybovat jen po určitou dobu.
A právě v tom tkví hlavní problém. Ultra-kvadratický reaktor totiž čerpá energii z nedosažitelného pátého rozměru, což můžeme směle přirovnat k perpetuum mobile…“
„Jestli tomu rozumím dobře,“ skočila mu do řeči Melisa, „vy jste přišli na způsob, jak se pohybovat nadsvětelnou rychlostí nekonečně dlouho?“
„A nejen to. Díky takto dodávané energii jsme mnohonásobně zvětšili rychlost i dolet kosmické lodě. Například cesta do galaxie Andromeda by trvala přes dva roky s tím, že by se opotřebované kvadratické reaktory musely v průběhu cesty dvakrát vyměnit. S novým pohonem by tato cesta zabrala sotva týden!“
„A kdy bude tento Ultra-kvadratický reaktor poprvé testován, nebo chcete-li spuštěn?“
Moderátorka už zájem ani nemusela předstírat, ta věc ji skutečně nadchla.
„Reaktor byl již několikrát úspěšně testován v počítačových simulacích, praktické uplatnění najde při výpravě nové výzkumné a bitevní lodi Vesmírného letectva NEAPOL.“
„A jaký bude cíl této výpravy, není-li to ovšem tajné,“ zavtipkovala Melisa a věnovala Mistikovi oslnivý úsměv.
„Galaxie NGC-3628. Start proběhne během příštího týdne.“
„Děkuji za rozhovor,“ řekla nadšeně Barryová a obrátila se na kameru. „Ano, vážení diváci, naši vědci dosáhli výjimečného úspěchu. Přitom původní technologie kvadratického reaktoru pochází od Oresanů. Je s podivem, jak tyto drobounké bytosti dokáží vymyslet něco takového.“
„Slečno Barryová, je vědecky dokázané, že mozková aktivita Oresanů je o čtyřicet procent vyšší než u lidí,“ Mistikův hlas byl chladný a z očí mu šlehaly blesky. „V době, kdy lidstvo procházelo temným středověkem, byli Oresané na stejné úrovni, na jaké jsme my dnes. Ba co víc – jen díky nim ještě existujeme. Nezapomínejte, že zabránili třetí světové válce, která by znamenala náš definitivní konec!“
Melisa Barryová jen zaraženě otevřela ústa.
„Ééé…samozřejmě…máte pravdu,“ koktala a rukou nenápadně naznačovala, aby vypnuli kameru.
Štábu trvalo dvacet vteřin, než pochopil, co moderátorka vlastně chce. Ve vysílání tak vznikla nepříjemná pauza.
Nicméně tyto zveřejněné skutečnosti vzbudily u Pozemšťanů nebývalý ohlas.

Kosmodrom Vesmírného letectva v Pacifiku, Země
Obrovské těleso válcovitého tvaru o délce pět set deset metrů stálo uprostřed přistávací plochy a jeho trup se lesknul ve světle stovek reflektorů. Kapitán Thomas Ranford si nostalgicky povzdechnul a položil prázdný kelímek od kafe na stůl.
Má druhá loď, pomyslel si. Bude těžké zapomenout na důvěrně známý STARWING, na kterém sloužil čtyři roky a který byl před dvěma měsíci zničen v bitvě s Haathonskou přesilou.
„Můžu si přisednout?“ ozval se nad ním tichý energický hlas.
Ranford se rozčarovaně otočil. Neočekával, že v tuto dobu kavárnu někdo navštíví.
U stolku stál Kerry Huffman a přívětivě se usmíval.
„Jen si poslužte,“ pokynul mu Ranford k prázdnému křeslu.
„Taky nemůžete spát,“ ušklíbl se Huffman. „Poslední noc v naší galaxii.“
„Zní to tak neuvěřitelně, viďte,“ odvětil kapitán a stiskem tlačítka ve stole si objednal další kávu.
„Ano, utečeme od všech problémů, se kterými se potýká Vesmírné letectvo.“
Ranford překvapeně povytáhl obočí. „Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel.“
Huffman se zasmál. „Není to snad pravda? Jednu z nejlepších lodí s tou nejlepší posádkou pošlou do nejzapadlejší galaxie s vědomím, že se taky nemusíme vrátit.“
„Člověk vždycky toužil po poznání a dneska tomu není jinak. I za cenu četných obětí.“
„To byl taky důvod, proč se valná většina členů posádky přihlásila na tuto výpravu. Chtějí vědět, co je tam jinde.“
„Dost filozofování, Kerry!“ řekl kapitán. „Nákladní prostory NEAPOLI jsou koneckonců vybaveny dostatečnými zásobami, abychom v případě selhání intergalaktického pohonu mohli v NGC-3628 založit pozemskou kolonii.“
„Snad k tomu nedojde,“ zamumlal Huffman a pozvedl kelímek s kávou. „Tak na světlé zítřky, kapitáne!“

Kosmodrom Vesmírného letectva v Pacifiku, Země
Mohutné generátory kosmické lodi zběsile vyly a celou obrovskou masou kovu probíhaly slabé vibrace. Pak, v jednom okamžiku, se přistávací vzpěry odlepily od hladkého povrchu a NEAPOL začala stoupat.
Netrvalo ani minutu a vystoupila z atmosféry modré planety. Minula pás orbitálních obranných stanic a zamířila do volného prostoru.
Kapitán Thomas Ranford zaryl prsty do měkkého polstrování křesla. Přestože létal do vesmíru už patnáct let, připadalo mu nyní, jako by to bylo poprvé. Svým způsobem to tak bylo. Nikdo ještě nikdy nepodnikl mezigalaktický let.
„Kapitáne, spojení z Centrály Vesmírného letectva,“ vyrušil Ranford z úvah pilot Stevenson.
Na hlavní obrazovce se objevily tváře generála Ronalda Parsona a prezidenta Philipa Narrocka
„Chtěli jsme vám popřát hodně štěstí, kapitáne,“ řekl hrdě Parson. „Ať už se dostanete kamkoli, věřím, že tam naleznete jen přátele.“
„Děkuji,“stačil říct Ranford, pak bylo spojení přerušeno.
„Dosáhli jsme oběžné dráhy Marsu,“ ozval se druhý pilot Martin Sokol.
„Poslední šance to otočit,“ poznamenal Kerry Huffman a Ranford se proti své vůli musel zasmát.
„Připravte se na spuštění Ultra-kvadratického reaktoru,“ řekl kapitán do videokomu a v prostorách kosmické lodi se rozeřval poplach.
Trvalo necelou minutu, než se všechna stanoviště ohlásila. V bojové lodi velikosti NEAPOLI to byl úctyhodný výkon.
„Spouštím subprostorový generátor,“ hlásil ze strojovny vrchní technický důstojník Martin Doan. „Všechny systémy pracují na sto procent. Do aktivace Ultra-kvadratického generátoru zbývá třicet vteřin!“
Raketové motory hnaly NEAPOL vpřed rychlostí 270 000 kilometrů za hodinu. Obrovské přetížení, které by za normálních okolností rozdrtilo posádku, bylo regulováno generátorem umělé gravitace.
„Patnáct vteřin do aktivace Ultra-kvadratického reaktoru!“
Kapitán se rozhlédl po můstku. Ze tváří všech přítomných čišelo odhodlání.
„Pět vteřin!“ zahučel kovový hlas počítače. „Čtyři, tři, dva, jedna,…“
Ranford se zhluboka nadechl. To bylo také to poslední, co udělal, než ho mohutný úder srazil do bezvědomí.

Kosmická loď NEAPOL, neznámo kde
NEAPOL padala do neznáma. Kolem trupu lodi nejprve vyskákaly ohnivé koule, pak ji pohltila záplava všech barev spektra a poté se jako mrtvé těleso vrátila do normálního prostoru, zdánlivě zejícího prázdnotou. Celý jev trval jen několik vteřin.
Thomas Ranford pomalu nabýval vědomí. V hlavě mu tepala nesnesitelná bolest, jako by mu do ní jakýsi zlomyslný skřet bušil kladivem. Před očima se mu točila velká barevná kola a cítil se nesmírně vyčerpaný.
Můstek se topil v bledé záři nouzového osvětlení. Celá osádka byla ještě v bezvědomí a Ranford tušil, že u ostatních členů posádky je tomu nejinak.
Ale co se to, kčertu stalo?
Pohlédl na hlavní obrazovku. NEAPOL se pohybovala v blízkosti gigantické skomírající hvězdy uprostřed neznámé hvězdokupy, což samo o sobě dávalo tušit, že jsou v jiné galaxii, avšak Ranford si v rohu obrazovky všiml ramena souhvězdí Orionu. Pocítil zklamání.
„Vypadá to, že něco nevyšlo,“ rozlehl se můstkem hluboký hlas.
Ranford se prudce otočil. Ve dveřích stál vysoký ramenatý muž s hodnostním označením nadporučíka a ve tváři mu pohrával ironický úsměv. Kapitánovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že je to velitel ochranné jednotky Walter Hagn.
„Co tady děláte?“ zachraptěl unaveně kapitán. „Jak jste se sem tak rychle dostal?“
„Kontroluji situaci,“ odpověděl energicky Hagn. „A co se týče toho druhého, mám pěkně tuhý kořínek.“
Nadporučík třemi dlouhými kroky přešel ke kontrolnímu terminálu. Krátce si prohlédl obrazovku a jeho tvář se zachmuřila.
„Máme problém, kapitáne. Hladina erkania v hlavním zdroji je na nule!“
„Cože?“ Ranford rázem ožil. „Jak je to možné?“
„Na to vám jen těžko odpovím. Ale je tu ještě jedna věc. Podle přístrojů jsme urazili jen pět tisíc světelných let.“

Kosmická loď NEAPOL, neznámo kde
V době aktivace intergalaktického pohonu byl inženýr Paul Borrow společně s patnácti dalšími techniky přímo u Ultra-kvadratického reaktoru. Měl za úkol dohlížet na jeho bezchybný chod a jakékoli problémy ihned hlásit vrchnímu technickému důstojníkovi.
Necelou vteřinu před tím, než NEAPOL opustila normální prostor, se na panelu před ním rozsvítila červená kontrolka. Pak přišel mohutný úder.
Borrow kupodivu neztratil vědomí, a proto mohl sledovat ony podivuhodné úkazy. Místnost zahalilo nafialovělé světlo a v něm se objevily tisíce malých zářících koulí. Borrow musel zavřít oči, aby neoslepl.
V okamžiku, kdy je opět otevřel, se loď vrátila do normálního prostoru. Překvapeně vykřikl.
V místě, kde byl ještě před chvílí Ultra-kvadratický reaktor upevněn, se převalovala podivná, téměř průhledná mlha. Než stačil Borrow cokoli podniknout, mlha se začala rozšiřovat.
To, že mu hrozí nebezpečí, si uvědomil až když mlha dosáhla k tělům jeho bezvědomých kolegů a ta se v mžiku rozplynula.
Ale to už bylo pozdě...

uff, přeletěl jsem to jedním dechem a už ted vím, že se nebudu moci dočkat dalšího pokračování

úžasný poprvé se tady dívám na povídky a překvapil si mě

Dnes je opět pondělí a proto vám přináším další díl Země budoucnosti. Jsem stále otveřen jakékoli kritice - to snad nemusím připomínat

Země budoucnosti S1E04: Milion let

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Martin Sokol - pilot na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI

Vesmírná loď NEAPOL, pět tisíc světelných let od Země
Můstek osvětlovala jen bledá záře kontrolek a obrazovek. Thomas Ranford si tiše povzdechl a odpoutal svůj pohled od hlavní panoramatické obrazovky, na níž zářily hvězdy.
„Zbraňové systémy, ochranné pole a kvadratický reaktor jsou mimo provoz,“ hlásil údaje z kontrolního panelu nadporučík Walter Hagn. „Kromě toho nefungují také vnitřní komunikační okruhy a senzory, ale pokud nahodíme nouzový generátor, budeme mít alespoň ty.“
Kapitán krátce přikývl. „Dobrá, musíme tedy do strojovny. Nemůžeme čekat, až se celá posádka probere.“
Z křesla za Ranfordovými zády se znenadání ozvalo tiché zasténání. Jeden z pilotů, Peter Stevenson, se slabě pohnul a vzápětí se chytil za hlavu.
„To jsem to včera přehnal s pitím?“ podivil se nahlas.
„Ne, Stevensone,“ pousmál se kapitán. „Ale na otázky teď není čas. Dejte se dohromady a dohlédněte na ostatní.“
„Ano, kapitáne,“ odvětil pilot a začal se hrabat z křesla.
Než se mu to povedlo, kapitán i nadporučík už byli pryč.

Vesmírná loď NEAPOL, pět tisíc světelných let od Země
Ranford se překvapeně zastavil, když mu na rameno dopadla mohutná tlapa velitele ochranné jednotky.
„Dál už ani krok,“ pronesl nadporučík rázně.
„Co to má znamenat?“ vyhrkl kapitán nakvašeně, ale poslechl.
Walter Hagn jen mlčky ukázal rukou do široké chodby, která spojovala nákladové prostory se strojovnou. Ranford si té zvláštnosti zpočátku ani nevšiml, přestože doslova bila do očí.
Jen několik kroků před nimi totiž beztvará šeď lomonitových stěn mizela pod tenkou vrstvičkou hnědého zpórovatěného materiálu. Ten pokrýval chodbu až ke vstupu do strojovny, kde mizel stejně náhle, jako se zde objevoval.
„Co to kčertu je?“ vydechl kapitán, přestože ho už jedno logické vysvětlení napadlo.
„Koroze, pane,“ odpověděl prostě nadporučík, aniž zvedl oči od displeje ručního detektoru. „Ty stěny jednoduše zkorodovaly. Problémem je, že tak kvalitní kovová slitina, jakou je lomonit, nezkoroduje dříve, než za…milion let!“
Ranford nevěřil svým uším.
„Jeden milión let?!“
„Přesně tak,“ přitakal Hagn.
„Ale jak je to možné? Vždyť všechno ostatní je v pořádku.“
„Troufám si tvrdit, že jde o jakýsi vedlejší účinek ultra-kvadratického reaktoru. Možná se jedná o časoprostorovou deformaci, nevím,“ pokrčil Hagn bezradně rameny.
Kapitán horečně přemýšlel. Situace, do které se dostali, se dala označit za velmi krajní, nicméně určitě měla nějaké východisko.
Jistě, východisko!
„Půjčte mi ten detektor,“ otočil se k nadporučíkovi a ten jeho žádosti vzápětí bez okolků vyhověl.
Ranford potěžkal drobný elektronický přístroj a pak ho širokým obloukem mrštil do chodby. Detektor ještě několikrát poskočil, než se definitivně zastavil. Netrvalo ani pět vteřin a jeho kryt se zbarvil dohněda.
Hagn vytřeštil oči.
„Tady máte vysvětlení,“ pokrčil Ranford rameny. „Zdá se, že před námi se nachází jakési pole, ve kterém veškerá hmota extrémně rychle zestárne o jeden milión let. Jako by se v něm prolínala přítomnost s budoucností…“
„Časové pole,“ zamumlal nadporučík. „Tohle je nejnižší paluba?“
„Ano, pod ní je už jen modul s ultra-kvadratickým reaktorem. Proč?“
„Protože to pole zjevně obklopuje reaktor, nebo alespoň to, co z něj zbylo, a evidentně se rozpíná.“
Až teď si Ranford všiml, že hranice zkorodovaných stěn se opět o kus přiblížila.
„O problém víc,“ povzdychl si.

Vesmírná loď NEAPOL, pět tisíc světelných let od Země
Poklop od nouzové přístupové šachty se prudce rozletěl a mohutné tělo nadporučíka Hagna se zaduněním dopadlo na podlahu strojovny. Po Hagnovi se z šachty vysoukal kapitán, ale dopad zvládl mnohem elegantněji.
„Kapitáne!“ zvolal překvapeně vrchní technický důstojník, Martin Doan.
„Jsem rád, že jste v pořádku,“ odvětil Ranford. „Jaká je situace?“
„Kvadratický reaktor je v pořádku, podsvětelný pohon i generátor ochranného pole také, nicméně kvůli nedostatku erkania mimo provoz. Jak se zdá, subprostorový generátor nefungoval a ultra-kvadratický reaktor čerpal energii z našeho hlavního zdroje. Masivní spotřeba reaktoru způsobila, že zdroj byl rychle vyčerpán. Chtěli jsme nahodit nouzový generátor, jenže…“
Teprve teď si Ranford všiml rozložité postavy pracovního robota, který stál u ovládací konzole a v pravidelných intervalech do ní bušil svými kovovými pěstmi.
„Evans se o to pokusil, ale nezvládl to.“
Na zemi se o stěnu opíral mladý technik a svíral si zraněnou ruku.
„Odveďte ho do nemocničního oddílu,“ kývl Ranford na dívku z technického personálu a otočil se k Doanovi. „Toho robota budeme muset zničit, jinak se k panelu nedostaneme.“
„Nač tak radikální řešení, kapitáne?“ zeptal se tajemně Hagn a usmál se.
Ranford udiveně povytáhl obočí, když nadporučík vykročil k robotovi. Chvíli sledoval robotovy kmitající paže, pak náhle vymrštil pravou ruku a další úder bez nejmenších problémů zachytil. Levou pak odklopil hrudní kryt a stroj deaktivoval.
„Tak to mi budete muset vysvětlit,“ zatřásl kapitán nevěřícně hlavou.

Vesmírná loď NEAPOL, pět tisíc světelných let od Země
„Odpojení modulu za pět…čtyři…tři…“
Chladný kovový hlas dokončil odpočet a celou lodí proběhlo slabé zachvění, když se kotevní svorky uvolnily a mohutné kvádrovité těleso zamířilo do vesmíru.
„Vzdálenost padesát metrů. Rychlost osmdesát kilometrů za hodinu,“ hlásil údaje ze strojovny Doan. „Vnitřní i vnější senzory a komunikace plně funkční.“
Ranford si zhluboka oddechl, přesto výraz jeho tváře byl všechno jiné než spokojený.
Vždyť na palubě toho modulu byli lidé, pomyslel si rozčileně.
„Byli mrtví už v okamžiku, kdy se NEAPOL vrátila zpět do normálního prostoru,“ pronesl Huffman vážně, jakoby mu četl myšlenky. „Ale jejich smrt nebyla marná…“
Další jeho slova utnulo výstražné zapípání senzorového panelu. Ranford se bleskurychle zvedl z velitelského křesla.
„Lokalizace!“ vykřikl varovně Stevenson. „Vzdálenost sto tisíc kilometrů, směr jedna-nula-pět. S největší pravděpodobností vesmírná loď.“
„Na obrazovku!“ vyštěkl Ranford a pilotovy prsty se rozběhly po klávesnici.
Změť hvězd na hlavní panoramatické obrazovce vystřídal obraz nevelké polokulové lodi. Její povrch byl naprosto hladký, bez jakýchkoli výstupků, bylo na něm však patrných několik černých otvorů.
„Získávám podrobnější údaje. Průměr 55 metrů, hmotnost dvacet tisíc tun, standartní podsvětelný pohon. Zevnitř zaznamenávám třicet životních impulsů!“
„Zkuste s nimi navázat kontakt,“ pokynul Ranford druhému pilotovi, Martinu Sokolovi.
„Kapitáne, aktivují zbraňové systémy!“
Z černých otvorů vyšlehlo několik oslnivých ohnivých koulí, které zamířily k pozemské lodi. Několik stovek metrů před ní se však střetly s modulem a proměnily ho v malé, jasně planoucí slunce, které se vzápětí zhroutilo samo do sebe.
„Jejich výzbroj tvoří klasická haathonská tepelná děla,“ oznámil Stevenson. „A znovu střílí!
NEAPOL se náhle prudce otřásla. Ranford ztratil rovnováhu a nebýt opěradla, kterého se včas zachytil, pravděpodobně by si rozrazil hlavu o pilotní panel. Nouzové osvětlení na okamžik vypadlo a hlavní obrazovka nadobro zhasla.
„Poškození!“ zasípal Ranford a ztěžka dosedl do křesla.
„Proražení trupu na palubě čtrnáct. Sekce A1 a A3! Bezpečnostní přepážky uzavřeny!“
Ranford aktivoval videokom na opěradle křesla. „Nadporučíku, jak to vypadá s erkaniem?“
„Snažíme se, pane, ale budeme ještě potřebovat pár minut!“ odpověděl Doan napjatě.
Loď se opět otřásla.
„Kčertu! Nemůžeme alespoň odpálit fragmentační hlavice?!“
„Ne, kapitáne. Bez toho erkania nezprovozním zbraňové systémy!“
Hlavní obrazovka opět naběhla. Bylo vidět, jak se od polokulového plavidla odpoutalo několik dalších ohnivých střel. O tři vteřiny později už explodovaly na nechráněném trupu.
„Další poškození. Únik atmosféry ze sekce 21-D4.“
„Zatraceně!“ zaklel kapitán, když v tom ho napadla spásná myšlenka. „Bojový crus!“

Paluba bojového crusu, pět tisíc světelných let od Země
Třináctimetrový letoun tvaru pravidelného pětiúhelníku opustil hangár NEAPOLI a vyrazil do volného prostoru.
„Senzory cizí loď ještě nezaznamenaly,“ oznámil klidným hlasem Huffman, který si vzal na starost lokalizační a komunikační panel. „Možná je to přestalo bavit.“
Ranford se jen tiše ušklíbl. Humor prvního důstojníka zřejmě neopouštěl ani ve vypjatých situacích.
„Naposledy jsem crus pilotoval před osmi lety,“ řekl Ranford a pohlédl skrze průzor ven. „Asi budu potřebovat další školení.“
Než stačil Huffman zareagovat, bojovým crusem proběhlo lehké zachvění.
„Ochranné pole na devadesáti dvou procentech. Nepřátelská loď zvýšila rychlost a míří směrem od NEAPOLI.“
„Odpaluji fragmentační hlavice,“ stisknul Ranford knoflík.
Od crusu se odpoutala dvojice stříbrných štíhlých těles, která prudce akcelerovala směrem k polokulové lodi. Během několika vteřin ji dostihla a zdánlivě neškodně se rozprskla na jejím ochranném poli.
„Jejich ochranné pole bylo lehce poškozeno. Znovu útočí!“
Neviditelná energetická bariéra kolem crusu zachytila další výstřely.
„Erkaniové rakety zaměřeny na cíl,“ oznámil Ranford, když se ozvalo krátké pronikavé pípnutí počítače.
Čtyři zářivě zelené body proťaly vakuum a lehce dostihly nepřítele. Polokulová loď byla doslova odmrštěna stranou.
„Začíná jim kolabovat ochranné pole. Další zásahy by už pravděpodobně nevydrželo!“
„To by stačilo,“ přikývnul spokojeně Ranford. „Vracíme se na NEAPOL!“
Bojový crus provedl ladný obrat a snížil rychlost. Ocelová masa mateřské lodě před ním pozvolna rostla.
„Kapitáne, nepřátelská loď právě nabrala nový kurz!“ vykřikl Huffman. „Zvyšuje rychlost!“
Ranfordovi bylo okamžitě jasné, co má tento manévr znamenat. Rukou prudce udeřil do aktivátoru videokom. Na obrazovce naskočila Stevensnova tvář.
„Jak je na tom Doan s hlavním zdrojem?!“ vyštěkl kapitán.
„Před chvílí měl mít výměnu hotovou, ale hlásil nějaké problémy,“ vyhrkl pilot pohotově a ohlédl se na mladého důstojníka za sebou.
„Tisíc dvě stě kilometrů…tisíc sto kilometrů,“ odpočítával Huffman. Jeho tvář už hodnou chvíli nebyla ztělesněním klidu.
„Ať si pospíší, zatraceně, jinak mu ta snaha nebude k ničemu!“
„Sedm set…šest set… pět set!“
Polokulová loď se prohnala kolem crusu.
„Tři sta…dvě stě…!“
„Mám to!“ ozval se z videokomu hlas vrchního technického důstojníka. „Zapínám ochranné pole!“
Necelou vteřinu poté, co dozněla jeho slova, dorazila polokulová loď k NEAPOLI a prudce explodovala na jejím ochranném poli. Desítky trosek a úlomků se rozletěly do všech stran.
Ranford si unaveně oddechl.
Velké dobrodružství však teprve jen začínalo…

Musím jen pochválit další výbornou část

Dnes vám přináším již pátý díl ZB - poslední před krátkou pauzou rozdělující první sérii na poloviny, jak jsem avizoval před prvním dílem. Pauza bude trvat do 5. května tohoto roku, od kdy bude první série normálně pokračovat až do konce (2.6.).

Jinak jsem si všiml, že komentářů tady trochu ubývá, což je škoda. Tak nás potěšte nějakým názorem

Země budoucnosti S1E05: Past (1.část)

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Martin Sokol - pilot na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Link - astronom na palubě NEAPOLI
Line Gordonová - člen posádky NEAPOLI, člen astronomické sekce
Krul Gurel - Faeran, vrchní velitel ozbrojených sil na Keřře
Snre Brok - Faeran, prezident Kerry a přilehlých planet

Orbita planety Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Malá kosmická loď o délce pouhých dvanácti metrů opustila atmosféru modré planety a se značným zrychlením mířila k okraji soustavy, ohraničené hustými vodíkovými mračny.
„Faerané nám nejsou příliš vstřícní,“ poznamenal Kerry Huffman při pohledu na obrazovku, na níže se rýsoval pozvolna se vzdalující kotouč planety.
„To tedy ne,“ souhlasil Ranford. „Přestože mají k dispozici obrovská ložiska erkania a sami ho využívají jen nepodstatnou část, nejsou ochotní nám dát ani trochu. Přitom by to pro ně byl velmi výhodný obchod – několik litrů erkania za technologii transmutace atomů. Navíc v tak obtížné situaci.“
„Oni chtějí víc. Zbraně, kterými by se mohli účinně bránit Ergosanům! A ty jim můžeme poskytnout jedině my!“
„Myslíte?“ podivil se Ranford. „Pokud vím, tak jejich obranné satelity jsou dost účinné a pokud bychom jim poskytli plány ´trojrozměrné kopírky´, mohli by jich mít mnohem víc.“
„Jenže jim jde o ofenzivu. Celá desetiletí žili pod ochranou vodíkových mračen pod neustálými útoky Ergosanů. Když jsme se teď objevili my, naskytla se jim možnost, jak získat prostředky k útoku.
Oni chtějí NEAPOL!“
Kapitán zavrtěl hlavou. „Jak jste tohle vydedukoval?“
„Copak jste si nevšiml, že o naši loď projevovali neobvyklý zájem, když jste jim o ní řekl? Kladli nám spoustu otázek, zejména o výzbroji a taktických schopnostech. To už samo o sobě je dost podezřelé.“
„Nemůžou si přeci myslet, že bychom jim NEAPOL prodali, to dá zdravý rozum…“
„Kapitáne, na senzorech se objevily dva Ergosanské bojové čluny. Jejich kurz se shoduje s naším. A blíží se!“ vykřikl náhle Huffman, současně s varovným pípáním počítače.
„Ergosané…to je nesmysl! Přes obranné stanice by se přeci nedostali!“ přemítal kapitán, ačkoli obraz na senzorové obrazovce jasně svědčil o opaku.
V následující chvíli ochranné pole průzkumného crusu zadrželo dvojitý výstřel z tepelných děl. Člun se prudce otřásl.
„Ochranné pole je na 84 procentech!“ ohlásil první důstojník.
Dvě polokulové lodě provedly ladný obrat a znovu vystřelily. Na neviditelné bariéře kolem pozemského člunu vybuchly další ohnivé koule.
„Kolik vteřin nám ještě zbývá k průchodu?“
„Devadesát osm,“ odpověděl pohotově Huffman. „Jen si nejsem jistý, jestli to tak dlouho ještě vydržíme!“
Sotva dozněla jeho slova, lodí proběhlo další zachvění.
„Ochranné pole je na pětatřiceti procentech. Ještě dva zásahy a je po nás!“
„Nemůžeme do něj převést erkanium z podsvětelných motorů?“ otázal se s nadějí v hlase Ranford a sledoval, jak se dvě nestvůrné polokoule opět blíží.
„Ne, aniž bychom nezpomalili. K průchodu ještě zbývá šedesát sedm vteřin!“
Prostorem prolétlo několik tepelných výstřelů. Generátor ochranného pole s temným hučením vypadl.
„Tak a je konec!“ kapitán se odevzdaně zhroutil do křesla.
„Myslím, že ne, kapitáne!“ prohlásil vítězně Huffman. „Ergosanské čluny se právě obrátily a míří zpět do centra soustavy!“
Před letounem rychle rostla mohutná bariéra plazmových mračen.

Vesmírná loď NEAPOL, o dvanáct hodin dříve
Kapitán Thomas Ranford stál společně s astronomem Petrem Linkem a Linou Gordonovou v astronomické sekci lodi. Tu tvořila obrovská, zčásti průhledná kupole o průměru padesáti metrů,. Ze které zvnějšku čněly do prostoru desítky pozorovacích a měřících přístrojů.
„Potvrdili jsme vaši domněnku,“ řekl Link a aktivoval obrazovku nejbližšího počítače. „Podle intenzity záření některých známých hvězd a podle vzdálenost mlhoviny Andromedy jsme skutečně přeskočili půl miliónu let.“
„To na naší situaci nic nemění,“ odvětil Ranford. „Nepodařilo se nám navázat spojení podprostorovým videokomem se Zemí, takže se můžeme jen dohadovat, zda lidská civilizace ještě existuje.“
„Kromě toho,“ vložila se do rozhovoru Line, „jsme zjistili, že řada hvězdných soustav zanikla, především z důvodu výbuchu supernovy. K těm soustavám bohužel patří i Ores.“
Ranford sebou prudce trhl. Ores byla domovskou soustavou Oresanů, spojenců Vesmírného letectva. Dá se tedy předpokládat, že zanikli…nebo včas odletěli, blesklo mu hlavou.
Peter Link rychlým pohybem vyvolal na obrazovce další obraz.
„Toto přístroje zachytily zhruba před hodinou. Je to vzdálené sto světelných let od naší současné pozice a podle předběžných údajů se jedná o jakousi mohutnou mlhovinu tvořenou plazmou.“
„Mlhovinu?“ podivil se kapitán. „Vždyť to má naprosto pravidelný tvar!“
„To nejlepší na tom ale je, že je to dutý útvar o rozměrech celé sluneční soustavy!“
„Chcete říct, že…“
„Ano,“ přisvědčila dívka. „Je velmi pravděpodobné, že uvnitř se nachází hvězda a kolem ní obíhající planety nebo jiná vesmírná tělesa. Je však naprosto zřejmé, že něco takového nemohlo vzniknout přirozenou cestou!“
„Takže tu máme rasu, která si dokáže hrát s celými soustavami,“ utrousil sarkasticky Ranford, ačkoli jí musel dát za pravdu.
„Naše civilizace přeci prozkoumala jen nepatrnou část vesmíru, i v naší Galaxii je ještě spousta hvězdokup, kam jsme ještě nevkročili,“ hájil stanovisko Link. „Ta mlhovina je koneckonců jen sto světelných let daleko. V následujících hodinách bychom mohli tu záhadu objasnit!“
Ranford několika pevnými kroky zamířil k nástěnnému videokomu a aktivoval spojení se strojovnou. Na obrazovce zazářila unavená tvář vrchního technického důstojníka.
„Stav, nadporučíku,“ rozkázal stručně Ranford.
„Vyměnili jsme prázdné erkaniové baterie za dvě nové, tudíž z hlavního zdroje nedostaneme víc než padesát procent. To znamená, že z generátoru ochranného pole dostaneme sotva třetinový výkon a lety kvadratickým tunelem budeme muset omezit na krátké skoky.“
„Jak moc krátké?“
„Tak padesát, šedesát světelných let,“ odvětil Doan a cosi přikázal technikovi mimo obraz videokomu.
Ranford spojení ukončil a obrátil se zpět k astronomům.
„Slyšel jste!“ pokrčil rameny.
„Ta soustava leží jen kousek od našeho kurzu k Zemi. Takovou zajížďku bychom si mohli dovolit!“ nevzdával se Peter.
„Dobrá tedy,“ rezignoval Ranford. „Ale na průzkum té mlhoviny budete mít jen deset hodin!“

Vesmírná loď NEAPOL, o osm hodin dříve
„Kapitáne, volá nás průzkumný crus dva,“ oznámil klidně nadporučík Horet.
„Příjem na obrazovku,“ přikázal Ranford a sotva dozněla jeho slova, na obrazovce se objevila tvář Petera Linka.
„Kapitáne, myslím, že jsme něco objevili!“ řekl vzrušeným hlasem astronom. „V pevné mase mlhoviny se nachází jakýsi průchod!“
„Průchod?“ podivil se kapitán.
„Ano, je široký sotva sto metrů a po celou svou délku si zachovává stejnou šířku!“
Na vedlejší obrazovce naskočila data zaslaná z průzkumného crusu. Snímky jen potvrdily Linkova slova.
„A lze tím průchodem vyslat sondu?“ zeptal se kapitán. Celá věc začínala nabírat více a více tajemný charakter.
„Jistě, to už jsme také udělali,“ přikývl Link. „Na druhé straně sonda objevila něco, co by vás možná mohlo zajímat!“
Menší obrazovka opět zobrazila další přijatá data. Ta tvořila řada snímků a číselných údajů. To podstatné ovšem byla mohutná bílá koule, bez pochyby planeta. Kromě planety byly na snímku ještě patrné skupiny neforemných šedých těles, pravidelně rozmístněné do šestiúhelníku.
„Takže jste měl pravdu! Uvnitř se skutečně nachází planetární soustava!“
„A nejen to,“ ozval se Huffman, který analyzoval údaje na počítači. „Senzory sondy proskenovaly nejbližší skupinu těch malých těles a…“ klepnul do klávesnice.
Na obrazovce naskočilo několik řádků údajů. Osádka můstku udiveně vydechla.
„Jejich povrch tvoří kov, velmi kvalitní slitina oceli, kterou jsme kdysi používali na výrobu plášťů kosmických lodí,“ dokončil první důstojník spokojeně.
„Takže se tam pravděpodobně nachází velmi vyspělá civilizace. Nebo alespoň to, co z ní zbylo!“
„Vraťte se na NEAPOL. Zdá se, že se náš malý výlet trochu protáhne!“

Průzkumný crus, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země, o čtyři hodiny dříve
Malá loď ve tvaru pravidelného pětiúhelníku opustila tunel v plazmové mlhovině a zamířila vstříc skupinám šedých ocelových těles.
„Co by se vlastně stalo, kdybychom se pokoušeli letět skrz tu mlhovinu?“ zeptal se se zájmem v hlase Peter Link.
„To je prosté,“ odvětil Huffman, přičemž nespouštěl oči z navigačního panelu. „Ochranné pole by nějaký čas chránilo náš crus, ale po jeho kolapsu by došlo narušení strukturální integrity trupu a explozi.“
„Takže je to vlastně ochranná bariéra,“ zauvažoval nahlas Link. „Ti, kteří tuto bublinu vytvořili, proto museli mít nějaký účel. Možná, že právě chtěli ochránit někoho uvnitř.“
Ranford chtěl také něco poznamenat, ale předešlo ho krátké intenzivní zapípání senzorové konzole. Na displeji naskočily několik řádek nových údajů, včetně několika snímků.
„Senzory v těch tělesech zaznamenaly silné energetické zdroje, s osmdesátiprocentní pravděpodobností erkaniové generátory. A také zbraně, na bázi nám známých tepelných děl!“ přečetl Huffman informace.
„Takže obranné satelity?“ zeptal se Walter Hagn, až dosud mlčenlivě sedící v křesle.
„Zřejmě ano…zachycuji audio vysílání!“ vykřikl náhle. „Zdrojem je planeta nejblíže hvězdě!“
„Pusťte to!“
Reproduktor chvíli chrčel, signál byl rušen statickými výboji, a pak se z něj ozval tvrdý drsný hlas. „Neznámé lodi! Hovoří Krul Gurel, vrchní velitel Faerských ozbrojených sil. Naše satelity vás neidentifikovaly jako nepřátelskou loď, přesto vám nařizuji, abyste se neprodleně identifikovali. Ignorace tohoto nařízení bude považována jako akt agrese a bude proti ní zakročeno všemi dostupnými prostředky. Opakuji…“
„Nemáme moc na výběr,“ pokrčil rameny kapitán a zapnul videokom. „Zde je kapitán Thomas Ranford, velitel pozemské lodi NEAPOL. Ujišťuji vás, že nemáme žádné nepřátelské úmysly. Jsme pouze na průzkumu.“
Uplynulo několik dlouhých sekund, než se reproduktor znovu ozval.
„V pořádku, kapitáne Ranford. Povoluji vám pokračovat až k první planetě. Vítejte v soustavě Faer!“
Na tvářích členů posádky crusu vyvstaly takřka vítězné úsměvy.

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země, o tři hodiny dříve
„Naši nepřátelé,“ promluvil hlubokým hlasem Krul Gurel a aktivoval 3D-vizový projektor.
Nad stolem se zhmotnila poloprůhledná bytost, postavou připomínající člověka, jen o něco nižší a tenčí. Místo nosu a úst byl patrný jakýsi špičatý útvar podobný zobáku, oči byly hluboko posazené v očních důlcích, což zřejmě tvorovi znemožňovalo periferní vidění. Téměř celé tělo bylo pokryto zvláštní srstí podobnou peří.
„Jmenují se Ergosané a podle našich informací ovládají rozsáhlé impérium,“ pokračoval velitel, zatímco si Pozemšťané se zájmem prohlíželi trojrozměrný obraz. „Mají k dispozici obrovskou flotilu, podle posledních údajů čítá dvě stovky těžkých bojových lodí.“
Postavu Ergosana vystřídala polokoule, jejíž povrch byl až obdivuhodně hladký, bez jakýchkoli výstupků.
„Kapitáne,“ vydechl Walter Hagn.
„Ano, s jednou takovou lodí jsme se již setkali,“ oznámil Ranford Faeranům. „Jen vypadala jinak.“
„Pak to jistě byl jejich bojový člun,“ Krul Gurel opět vyměnil obraz. „S takovými máme potíže v naší soustavě. Velké bojové lodě průchodem neproletí, ale tyto čluny ano. Nemáme žádné bitevníky, veškerou naši obranu tvoří satelity.“
„Ergosané jsou velkou hrozbou pro všechny národy,“ promluvil prezident, malý podsaditý Faeran jménem Snre Brok. „Dobývají planety, aby mohli využívat jejich suroviny a zotročují obyvatele. Naše civilizace se jim brání už po celá desetiletí, ale jen otázkou času, kdy se jim povede prolomit naši obranu.“
„Ovšem podle toho, co jste nám řekli o vaší lodi, vy jste schopni se jim účinně bránit,“ řekl Krul Gurel s nadějí v hlase.
„Ano, jenže v současné době není NEAPOL plně funkční, kvůli nedostatku erkania,“ oponoval kapitán. „Zjistili jsme, že na vaší planetě se nacházejí rozsáhlá ložiska suroviny, kterou my i vy využíváme jako energetický zdroj. Pokud byste nám poskytli zanedbatelné množství…“
„Potřebujeme erkanium stejně jako vy, pochopte, jsme ve válce,“ vykřikl znenadání prezident.
Ranford překvapeně ucouvl.
„Jistě, ale já tady mluvím jen o deseti, dvaceti kilogramech! Máte přeci k dispozici celé desítky tun. Navíc jsme ochotni se s vámi podělit o některé naše technologie.“
„Nemůžeme si dovolit plýtvat!“ Snre Brok se rozčilením roztřásl a na čele se mu objevily krůpěje potu.
„Pane prezidente…“ oslovil ho udiveně Krul Gurel.
„Ne!“ téměř zavřískl Faeran a otřel si rukou zpocené čelo.
„Nyní mě prosím omluvte,“ sdělil o poznání klidnějším hlasem, vstal z křesla a odešel ze sálu.
Velitel jen vypnul 3D-vizový projektor a s omluvným výrazem ve tváři jim pokynul k východu

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
V místnosti bylo šero, světlo dovnitř pronikalo jen škvírami. Jediným zvukem zde bylo tiché, sotva slyšitelné šumění klimatizace. Snre Brok si tiše povzdechl a odvrátil pohled od velkého obrazu visícího na stěně.
„Blahopřeji vám,“ ozval se ze tmy šustivý hlas. „Odvádíte vskutku dobrou práci.“
Prezident nasucho polknul. „Děkuji. Dělám to pro dobro Faeranů!“
„Pro dobro některých Faeranů,“ z hlasu zaznělo pobavení. „Za tři hodiny odešlu zprávu vrchnímu veliteli.“
„A pak?“ prezident pocítil lehké mravenčení v zádech.
Z tmavého koutu místnosti vystoupila štíhlá postava.
„Zničíme Pozemšťany!“

Pokračování příště

Cte se to opravdu velmi dobre, jednim dechem. Moc se mi libi nove technologie...
Jinak fakt super, tesim se na pokracovani a hlavne jsem zvedava jakto dopadne.

tak jsem to přelítl a musím říct, že to vypadá stále lépe, akorát je škoda té pauzy(pro mě), neboť toto považuji za jednu z nejlepších povídek zde na fóru, již kvůli tomu, že se striktně nedrží postav a lodí z SG.....

trhák ! super (škoda tý pauzy kterou uděláš)

Stále čekám, kdy už se konečně oběví další díl. Už je to docela dlouhá přestávka.

Pauza bude trvat až do 5. května(bohužel), píše to Keol ve svém posledním příspěvku

dočkáme se dalších dílů??? 5. květen je dávno pryč

Petr777 píše:

dočkáme se dalších dílů??? 5. květen je dávno pryč

Ano, dočkáte se a to brzy. Omlouvám se za zpoždění, ale došlo k drobným neshodám s dalším autorem ZB, k tomu se přidalo ještě hektické období ve škole.
Kažopodádně od pondělí 16. 6. (tedy od zítřka) pokračuje první série až do konce (14. 7. 2008). Druhá série bude pravděpodobně až v lednu 2009.

Seznam dílů druhé poloviny 1. série:
16. 6. S1E06 Stopy minulosti
23. 6. S1E07 Konečné řešení
30. 6. S1E08 Opuštěný
7. 7. S1E09 Návrat domů
14. 7. S1E10 Předvečer zkázy

Dlouho očekávané pokračování je konečně na světě

Země budoucnosti S1E06: Stopy minulosti (2. část)

Hlavní postavy příběhu:
Kapitán Thomas Ranford – velitel nejnovějšího bitevníku Sjednocené planety Země, NEAPOLI
Nadporučík Kerry Hoffman – první důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Stevenson – pilot na palubě NEAPOLI
Martin Sokol - pilot na palubě NEAPOLI
Nadporučík Walter Hagn – vrchní velitel ochranné jednotky na palubě NEAPOLI
Nadporučík Martin Doan – vrchní technický důstojník na palubě NEAPOLI
Peter Link - astronom na palubě NEAPOLI
Line Gordonová - člen posádky NEAPOLI, člen astronomické sekce
Krul Gurel - Faeran, vrchní velitel ozbrojených sil na Keřře
Snre Brok - Faeran, prezident Kerry a přilehlých planet
Nure Gabs - Faeran, mladý archeolog zabývající se studiem Chrámu stvoření

V předchozí části:
Posádka vesmírné lodi NEAPOL objevila podivnou vesmírnou soustavu, chráněnou mohutnými vodíkovými mračny. Jak se ukázalo, jedinou cestou do jejího centra byl úzký tunel, který však nebyl dostatečně široký, aby jím loď mohla prolétnout.
Kapitán Ranford se nejprve rozhodl poslat automatickou sondu, která uvnitř objevila velkou skupinu automatických obranných satelitů – důkaz o existenci vyspělé civilizace. Kapitán NEAPOLI se poté rozhodl vypravit k satelitům průzkumný crus. Nedlouho nato byli objeveni Faerané.
Prezident planety Kerra, centra soustavy, Pozemšťany informoval o hrozivém nepříteli, který již celá desetiletí Faerany ohrožuje. Dozvěděli se také proč – na planetě se nacházela obrovská ložiska erkania. Prezident však nebyl ochoten vydat Pozemšťanům ani malé množství, přestože mu kapitán Ranford nabízel takřka neocenitelnou pomoc.
Jak se však krátce poté ukázalo, měl k tomu své důvody…

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
Lehce poškozený průzkumný crus pomalu vlétl do hangáru NEAPOLI. Těžká lomonitová vrata se neprodyšně uzavřela a vzápětí se uvnitř obnovila dýchatelná atmosféra.
Kapitán Thomas Ranford mlčky vystoupil a následován prvním důstojníkem zamířil k východu z hangáru. Tam se srazil s nadporučíkem Doanem, který v průběhu kapitánovy nepřítomnost převzal velení na lodi.
„Kapitáne,“ vyjekl Doan překvapeně. „Co se tam stalo?
„To je na trochu delší vyprávění,“ odvětil Ranford a prudce udeřil do tlačítka přivolávače rychlovýtahu.
Doan se nervózně ošil. „Pane, váš člun byl napaden! Chci jen vědět kým.“
Lesklé kovové dveře se s tichým zasyčením otevřely a kapitán nastoupil do kabiny.
„Svolejte poradu vyšších důstojníků. Naše situace se poněkud zkomplikovala!“
„Ano, pane,“ odpověděl Doan. „Ale…“
Ale to už se jen díval na beztvarou šeď výtahových dveří.

Vesmírná loď NEAPOL, poblíž soustavy Faer
Konferenční místnost se nacházela na stejné palubě jako většina ubytovacích prostor. Byla to komfortně zařízená místnost zařízená jak pro výjimečná diplomatická jednání, tak pro „obyčejné“ důstojnické porady. Uprostřed místnosti stál dlouhý oválný stůl s velkým 3D-vizovým projektorem uprostřed, do jedné ze stěn byla vpuštěna obrazovka, velikostí srovnatelná s tou na můstku.
Kapitán Ranford si zachmuřeně prohlédl tváře přítomných důstojníků, teprve poté se rozmluvil.
„Věc se má takto,“ začal. „Faerané nejsou ochotni nám poskytnout erkanium ani výměnou za cenné technologie, což je v jejich situaci poněkud zarážející.“
„Jsou ve válce s mnohonásobně silnějším nepřítelem,“ reagoval na pár nechápavých pohledů Huffman. „Jakákoli pomoc by jim byla více než užitečná. Nemají lodě ani dostatečně silné obranné prostředky vyjma satelitů.“
„Co se jich týče,“ přerušil ho Martin Doan a vsunul do projektoru mikrodisk. „Analyzoval jsem informace ze sondy a průzkumného crusu,“ v prostoru nad stolem se zhmotnil trojrozměrný model faeranského satelitu, „Jsou napájeny erkaniovým generátorem a vyzbrojeny modifikovanými tepelnými děly. Co je však podstatné, nechrání je žádné ochranné pole a jejich senzory mají velmi omezený dosah. Vzhledem k jejich počtu a palebné síle soudím, že by nedokázaly zadržet ani jedinou pozemskou loď.“
„Takže jediné co je chrání, jsou ta mračna,“ odtušil Ranford. „Tedy alespoň do té doby, než nepřítel přijde na způsob, jak se skrz ně dostat.“
„Nicméně je tu ještě problém s ergosanskými čluny,“ připomněl Huffman.
„Podle údajů z našeho posledního střetu nejsou tyto lodě natolik silné, aby se mohly skrz satelity prostřílet,“ poznamenal vrchní technický důstojník. „To ale znamená, že…“
„…že je tam někdo musel pustit,“ dokončil pochmurně kapitán.
„Faeran, který má dostatečnou moc na to, aby zařídil průlet několika nepřátelských plavidel. Ale kdo to může být?“
„Možná samotný prezident,“ nadhodil poručík Mullen, který zastupoval Waltera Hagna v jeho nepřítomnosti.
Důstojníci na něj s údivem pohlédli.
„Proč myslíte?“ otázal se překvapeně Ranford.
„Říkali jste přeci, že na vaši nabídku o výměnný obchod reagoval poněkud agresivně, což přišlo evidentně podivné i jejich vrchnímu veliteli. On zřejmě nechce, abychom jakkoli zasahovali do jejich záležitostí – což může udělat jen někdo, kdo se nepřítele neobává.“
„Takže spiknutí,“ vydedukoval Huffman. „Ale o co v něm může jít?“
„Erkanium,“ vydechl Doan. „Kerra je z hlediska jeho ložisek velmi vzácnou planetou. Vesmírná mocnost, jakou Ergosané bezesporu jsou, je závislá na erkaniu. Řekl bych, že prezident je jím zásobuje a na oplátku oni zachovávají neútočení.“
„Každopádně bychom se tam měli vrátit a zjistit, jak to doopravdy je,“ uzavřel diskuzi kapitán a vstal z měkkého křesla.
Důstojníci následovali jeho příkladu. Ještě než stačil Ranford opustit místnost, zastavil ho Mullen.
„A kapitáne,“ řekl vážně. „Tentokrát bych vám doporučoval vzít si bojový crus.“

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Walter Hagn si hřbetem ruky otřel čelo a unaveně zamžoural do paprsků palčivého odpoledního slunce. Ono se ostatně ani o odpoledne nejednalo, den měl totiž na Keřře čtyřicet hodin, tudíž touto dobou by měl normální Pozemšťan hlubokou půlnoc.
Na rozdíl od něj horko a únava jeho dvěma společníkům evidentně vůbec nevadily. Peter Link, šéf astronomické sekce na NEAPOLI, byl příliš nadšen, než aby se nechal deprimovat tak bezvýznamnými okolnostmi, a Nure Gabs, mladý faeranský archeolog, byl zkrátka jeden z místních.
„To je neuvěřitelné,“ jásal nadšeně Link, zatímco si prohlížel údaje na detektoru. „Tvrdíte, že stáří té stavby je přes milión let, přesto na ní nejsou patrné nejmenší známky opotřebení!“
„To není všechno,“ pravil Faeran a zeširoka se usmál. „Po celou naši moderní historii se nejlepším vědcům nepodařilo zjistit složení materiálu, ze kterého je vybudován. Jisté však je, že určitě nepochází odnikud z Kerry, či jiné planety v naší soustavě. Rasa, která ho zhotovila, musela patřit k nejlepším architektům ve vesmíru.“
„Je možné, že je to určitý druh energie,“ zamumlal nepřesvědčivě Link.
„Nesmysl, to by tu musel někde být silný energetický zdroj,“ zavrhl myšlenku Gabs. „Skeny okolí navíc jednoznačně potvrdily, že je Chrám stvoření naprosto izolován.“
„Hustota a hmotnost jsou nezjistitelné,“ přečetl nespokojeně Link údaje z displeje. „Zkoušeli jste s tou věcí aspoň pohnout?“
„Pohnout, vyhodit do povětří, rozbít mechanickou silou, rozleptat…nic! Nejsilnější výbušniny ani kyseliny neměly sebemenší účinek. Přitom jsme objevili, že materiál pohlcuje energii nezávisle na jejím množství.“
Walter Hagn okamžitě zpozorněl. „Co jste to říkal?“
Nure Gabs se pobaveně pousmál a sáhl do brašny. Vzápětí už v ruce svíral ruční tepelnou pistoli. Než stačili oba Pozemšťané cokoli říct, třikrát vypálil do jedné ze stěn Chrámu stvoření. Malé ohnivé koule se neškodně vpily do lesklého stříbrného pozadí.
Oba muži z NEAPOLI zůstali stát v němém úžasu.
„Samozřejmě jsme zkoušeli i větší ráži, ale ani palubní dělo Ergosanského bitevníku nic nezmohlo.“
„U všech Haathonů!“ zaklel Hagn, když se mu podařilo vzpamatovat se. „Dovedete si představit, kdyby z tohoto postavili kosmickou loď, řekněme o velikosti NEAPOLI?!“
Na tvář mladého archeologa se vkradl smutek. „Spousta vojenských generálů smýšlena podobně, ale nikomu se nepodařilo tento materiál syntetizovat. Nejblíže byl před padesáti lety Burek, uznávaný vědec, mimo jiné objevitel levného podsvětelného pohonu s jakým jste se mohli setkat u našich hlídkových člunů, ale než stačil jakkoli prezentovat výsledky svého výzkumu, byl brutálně zavražděn a veškerý jeho výzkum zničen při explozi v jeho laboratoři.“
„Ví se, kdo to udělal?“ zeptal se Peter Link.
„Vládě se krátce poté přihlásila radikální náboženská skupina Ochranitelů chrámu. Tito lidé si Burekovu činnost mylně interpretovali jako pokus o znesvěcení a jednali jen podle toho!“
„Zatracení náboženští fanatici!“ ulevil si Hagn.
„Naše vlastní historie je také plná hrůzných a krvavých událostí,“ pronesl smířlivě astronom. „Ale to by bylo na delší vyprávění. Myslím, že je na čase vrátit se ke Středisku. Prezident nás již netrpělivě očekává.“
„Měli bychom se ho ještě pokusit přesvědčit, aby nám prodal to erkanium!“ připomněl pochmurně velitel ochranné jednotky.
„Pravda,“ uvědomil si Link. „Kapitán je už určitě na cestě zpátky!“
„Upřímně doufám, že erkanium získáte. Nebylo by příliš dobré, kdyby se tak houževnatí a vytrvalí lidé jako vy stali našimi nepřáteli,“ rozloučil se s nimi Nure Gabs a podal jim ruce. Pak se otočil a svižným krokem zamířil zpět k Chrámu stvoření.
Hagn jen pokrčil rameny a vykročil za astronomem směrem k obrovské budově Střediska.

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
Místností zaznělo dlouhé naléhavé pípnutí a proťalo Brokovy pesimistické úvahy. Snre Brok váhavě natáhl ruku po tlačítku příjmu a lehce ho stiskl. Velká plazmová obrazovka se rozzářila a objevila se na ní tvář jednoho z operátorů Střediska.
„Pane prezidente,“ vyhrkl po lehkém úklonu. „Senzory obranné stanice číslo 18 zachytily mnohočetné energetické výkyvy v blízkosti vnějšího vstupu do bariéry. Podle našich dosavadních poznatků jsou na devadesát procent shodné s emisemi ergosanského kvadratického reaktoru.“
„Už to začalo!“ zamumlal si pro sebe prezident a zvednul se z křesla.
Následné vrznutí dveří jen potvrdilo, že místnost opustil.

Bojový crus NBC-13, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
„A je to tady!“ oznámil klidným hlasem Huffman, když se na senzorové obrazovce rozblikaly tři červené body. „Tři ergosanské čluny, vzdálenost padesát tisíc kilometrů, rychlost padesát kilometrů za vteřinu, kurz 1-1-3!“
„Ochranné pole aktivováno a erkaniové rakety odjištěny,“ ohlásil předpisově poručík Mullen.
„Teď těm zobákům ukážeme, jak se bojuje,“ zavěštil temně Ranford a provedl s crusem několik manévrů.
Sotva se letoun dostal na dostřel zbraní, proti jeho namodralému ochrannému poli zamířil shluk zářivých rudých sluncí.

Planeta Kerra, soustava Faer, tři a půl tisíce světelných let od Země
U vchodu do Střediska bylo neobvykle živo – to poznal Hagn už na první pohled. Že jsou ale důvodem tohoto srocení oni, to mu došlo až v okamžiku, kdy se otevřely velké prosklené dveře a z nich vystoupil prezident Brok následovaný zhruba půltuctem ozbrojených vojáků. Hlavně tepelných pušek okamžitě zamířily na oba muže.
„Co se děje?“ zeptal se zmateně Link.
„Zatýkáme vás pro pokus o vynášení informací nepříteli,“ promluvil Snre Brok s kamenným výrazem ve tváři.
„To není možné. Vždyť jsem jen…“ pokusil se odporovat šéfastronom, ale v tu chvíli ho už vojáci obstoupili a postrčili směrem k budově.

Pokračování příště…

už jsem ani nedoufal na další díl.. Super, čekám na další díl v brzké době..