StarGate Survival (4.část)

Super. Doufám, že to napíšeš co nejdřív. Nehodlám dlouho čekat.

Pěkná povídka, střídání dějových linií ji oživuje, slušné dialogy taky. Kromě pár hrubek se tam však též nachází několik hodně neobratných vyjádření (ZPM se vyskytovalo, Teal'c vložil svoji hlášku), minimálně jedno se ti ale vážně povedlo:

„Přeneste ji zpátky.“ dožadoval se O'Neill.

nakonec jsem se rozhodl, přejmenovat celou povídku....proč ?? sám nevím...ale příběh se tím němění...

EDIT:

Kód: Vybrat vše

http://img249.imageshack.us/img249/8920/sgs128wn6.gif

EDIT: Odkazy do code nikoliv do url. A nepiš dva a více příspěvků bezprostředně pod sebou. ( Pro tentokrát odpuštěno kvůli přehlednosti. To jenom takové bububu do budoucna ) WiX

tak a je tu třetí část mého příběhu....snad to nebude tak hrozný...

Sheppard se právě probudil ze svého dlouhého spánku. Viděl jak si Rodney prohlíží vězení, ve kterém byli umístěni, Teyla ještě ležela na zemi a spala.
„Jaká je situace ??“ ptal se Rodneyho Sheppard.
„Ani nevím.“
„Nevíš ??“ ptal se ještě jednou John.
„Nemám ponětí, sebrali nám všechny věci, nemám ani hodinky… nevím kolik nám zbývá času…“
„Sakra… tak to bude problém…“pokračoval Sheppard „musíme se odtud nějak dostat… snad víš, že osud Atlantis záleží na nás.“
„Připadá mi, jako bych to už někde slyšel…..“ odpověděl Rodney a pokračoval „nech mě hádat, že by…“
„Že by co ??“
„Snad, že by jsme to už jednou zažili.“
„Já myslel, že myslíš nějakej film.“
„Cože ? Film, já na filmy moc nejsem, ale napadá mě…“
„Ne, nic mi neříkej,“ přerušil ho Sheppard „ty tvoje vědecko-fantastický filmy…to není pro mě… co třeba hvězdný války..??“
„Nesnáším hvězdný války, je to absurdní, nikdy se nedá předpokládat, že by tak něco nikdy vypadalo…když si vezmeš, je to jen scifi PROBOHA !!“
„Hele, nebudeš urážet tyhle filmy, chápeš ??“ varoval Sheppard Rodneyho…
„Nebo co ?? Dáš mě ten citrón co máš v batohu ??“ ptal se McKay.
„Jo přesně tak,“ odpověděl hbitě Sheppard. Rodney se na něho jen nechápavě podíval…
„Tak, jak se teda dostaneme pryč ??“ ptal nakonec Sheppard. Nacházeli se v místnosti, ve které byly tři palandy. Místnost byla osvětlená jednou malou lucerničkou, která se nacházela nahoře, ve středu místnosti. Nebylo zde ani okno, kterým by mohli vyhlížet ven, a jakby také ne, když se nacházeli několik pater pod zemí. Na jedné straně místnosti byly mříže, odkud se dalo pozorovat chodbu, která vedla do dalších cel, ale jak se zdálo byla prázdná, po nějakém vojákovi ani vidu ani slechu.
„Jak mám vědět, jak se dostaneme pryč !“stěžoval si Rodney.
„Tak snad sis to tu trochu prohlídl, si vědec ! Tvůj mozek je snad na veliké úrovni !!“
„To si myslíš, že když sem podle tebe vědec tak musím vědět jak se dostat z vězení ???“ hádali se téměř Rodney s Sheppardem. V tom už se probudila i Teyla.
„Dobrý ránko, jakpak si se vyspala ?“ zeptal se ironicky Rodney.
„Rodney !“ varoval ho Sheppard. Podíval se na něho, a nepříjemným pohledem a znovu odvrátil zpátky k Teyle.
„Co…co se stalo,“ zeptala se.
„Jak se zdá, zůstali jsme tu nadobro zamčeni, to znamená, že nám všechno sebrali, takže nevíme jak odtud ven.“ reagoval Sheppard.
„Aha, a to znamená…“
„Že tu asi zůstaneme nadobro,“ odpověděl Teyle McKay „a snad budeme muset jen počkat, než někdo přijde…“ Najednou jeho slova přerušily nějaké kroky. Blížila se skupinka Geniijských vojáků následována jejich vůdcem, který přistoupil ke mříži.
„To je mi ale překvapení,“ promluvil muž, který jim byl hodně známý. Jmenoval se Coritian Gondo. Byl celkem urostlé postavy, měl větší ruce, ve kterých měl určitě velkou sílu, o tom už se John přesvědčil, když s ním musel bojovat jako muž proti muži na nebezpečně vratké plošině. Jen tak, tak unikl z celým týmem, o což se velkým dílem zasloužil Carson Beckett, který na Gondův obličej vylil nebezpečnou žíravinu, škoda jen, že už tu Carson není. Gondo však přežil, a teď stál přesně v tváří tvář Sheppardovy. Nevypadal už ovšem jako dřív, jeho pravou půlku obličeje zakrývala platinová maska, ze které vyčnívalo jeho červeně svítící oko.
„Sám ‚velký‘ John Sheppard, už dlouho jsme se neviděli, jak je to jen dlouho, myslím… jeden rok. To ty, a tvoje skupina sem pronikla, a ukradla ultra vlnný zdroj energie. Možná jste to nepochopily, ale ten je pro nás velice důležitý.“ Sheppard se na něho civěl nevlídným pohledem, Gondo pokračoval „ a proto jste si u nás předepsali ortel smrti, budete odsouzeni..“ zvýšil hlas „a mučeni za vaše činy, a vás Johne,“ ztišil trochu „budu mučit JÁ osobně tak dlouho, až z toho zešílíte… co kdybychom začali třeba kyselinou…“ usmál se,a pod koutkem úst mu šla vidět znetvořená část obličeje… „ dejte jim okovy, a vyveďte do velkého sálu… vaše přelíčení začíná… snad se dokážete obhájit… já myslím, že ne….“ Skončil a odešel pryč. Vojáci začali odemykat vrata do vězení, nikdo se nebránil, protože u sebe měli obranné zbraně, a v poutech je vyvedli dál to temné chodby…

Vesmírná loď Ilias právě vystoupila z Orijské superbrány, před nimi se objevila nějaká planeta zeleného odstínu.
„Tak, kde to teda jsme.“ Ptal se O´Neill.
„Podle dostupných informací které máme, se právě nacházíme v galaxii Pegasus, jde to hlavně poznat kvůli tomuto..“
„Dobře, hlavně že jsme tam.“ Přerušil Carterovou Jack.
„Tak, a jak se tedy dostaneme k Atlantis ?“ ptal se ještě.
„Stejně jako Daidalos,“ odpověděla Sam.
„Ehm, promiňte že nejsem v obraze, ale jak se tam Daidalos dostal ?“
„Atlantis nepřetržitě vysílá signál, který zachytí jen naše lodě, podle informací co mám, tak tam budeme asi za…..“
„Za….?? Kolik ??“ ptal se Jack.
„Řekněme asi tři hodiny…“
„Tři hodiny !!! To je skvělý…“ reagoval na to O´Neill.
„Skvělí ?“ ptala se ho Sam.
„Ano, stihnu si dát to kafé….“ A odešel chodbou pryč do jídelny.
„Dobře,“ pokračoval Seiton „připravte se, vstupujeme do hyperprostoru.“ A aniž by něco někdo řekl, obalil jejich loď fialový oblak, který i s nimi zmizel.

Něco zadunělo.
„Co se děje ?“ ptal se Daniel..
„Právě jsme vystoupili z hyperprostoru.“ Řekl Teal´c, který pozoroval dění v jediném okně, které měli v místnosti.
„Co vidíš ?“ zeptal se Daniel a přistoupil k okýnku a za ním i Mitchell.
„Můžeš se přesvědčit sám Danieli.“ Odpověděl Teal´c a Mitchell Daniel pohlédli do okýnka. Viděli jen, jak ostatní lodě vystupují s nimi z hyperprostoru, bylo jich hodně, teď jich viděli víc než předtím. Nacházeli se nad modrou planetou, což asi byla voda.
„Myslíte, že vím kde jsme ?“ ptal se Cameron.
„Myslím, že vím kde jsme.“ Odpověděl Daniel.
„Vskutku.“
„Atlantika,“ pokračoval Jackson „ale něco se mě tu nezdá.“
„A…můžu se zeptat… co se ti nezdá ?“ ptal se Mitchell.
„Je trošku divný, že naše loď sestupuje dolů, ale ostatní stojí na místě.“
„Alespoň že budeme mít lepší výhled, sledovat to z první řady bude sranda…“

„Doktorko Wierová !“ volal přes řídící místnost doktor Radek Zelenka, který právě seděl u jednoho z počítačů.
„Doktorko Wierová !“ opakoval znovu. Ta přišla jak nejrychleji mohla.
„Co se děje ?“ ptala se.
„Máme problém…“ odpověděl Zelenka.
„Problém ? Pokud vím, tak Sheppard má ještě čas a nepřátelské lodě tu přece budou za šest hodin tak co se děje ??“ ptala se Wierová překvapivě.
„Ano, to všechno máte pravdu, ale…“
„Ale co ??“
„Jak se zdá, na orbitě planety se nachází další lodě.“ Odpověděl Zelenka.
„Další ?? Cože ?? Jaké lodě ??“ ptala se Wierová.
„..j-já…j-já..nevím co to je, my jsme se s tím nesetkali, ale…. Myslím že se jedna blíží k nám..“ Zelenka měl pravdu, na monitoru, který značil aktivitu kolem Atlantis se, se blížila nějaká tečka.
„… jsou od nás necelé dva kilometry… budou to za chvíli..“
„Pane bože,“ Wierová rychle zmáčkla tlačítko a začala mluvit „ Prosím pozor, útok začal dřív než jsme čekali, prosím všechnu pěchotu, nechť se okamžitě připraví do obranné pozice, a to okamžitě.“ Znělo po celé Atlantis.
„Jak jsme na tom,“ zeptala se po tom Radka.
„Jak se zdá, ten objekt co se sem řítí, tu bude asi do minuty.“
„Doufejme jen, že nezačne útočit, každou chvíli by se měl Sheppard vrátit.“
„Ono to zpomaluje,“ přerušil ji Zelenka.
„Zpomaluje ?“ ptala se pro jistotu ještě Elizabeth.
„Ne, už se to zastavilo, asi dvě stě metrů před městem.“ Všichni kteří byly u oken hleděli ven. Zelenka zapnul kameru na jedné věži, přesně věděli co to je.
„To je přece Orijská loď.“ Řekla Wierová. Loď se nacházela těsně před městem, předek lodi mířil přesně na Atlantis.
„Připojte mi je na obrazovku.“ žádala.
„Negativní,“ odpověděl Zelenka „ nemůžu navázat spojení…ale…přichází písemný text.
„Co v něm stojí.“
„Vzdejte se pod příčinou víry a vydejte se cestou naší, následkem vaší nespolupráce bude drtivý úder, a vaše město shnije pod tíhou prachu.“ Citoval Zelenka „to sem nepochopil.“
„To znamená jediné,“ napadlo Elizabeth „nemáme štíty, musíme se vzdát, vyhlaste poplach, odcházíme.“

„Co vidíš Teal´cu ??“ ptal se Mitchell.
„Je to Atlantis, a jak se zdá nachází se na ní Daidalos.“ Odpověděl.
„Nezbývá nám nic jiného než čekat.“ Řekl Daniel.
„Musíme snad něco podniknout…přece tu nebudeme jen tak čekat…“ napadlo Mitchella.
„Ale co ? Co můžeme podniknout ? Nic udělat nemůžeme !“ odpověděl mu na to Daniel.
„To se chceš jenom dívat jak ničí Atlantis ?“ namítl Mitchell.
„Co jiného nám zbývá ?“

„Dělej to, co říkám.“ Uklidňoval Rodneyho Sheppard při cestě k nějakým velkým dřevěným dveřím. Jak on, Rodney i Teyla byli na rukách spoutáni a vedeni dlouhou kamennou chodbou čtyřmi vojáky.
„Tak, jsme tady, už se těšíte, hmhmhm“ smál se jeden z vojáků.
„Teď se směješ, ale až ti zabodnu ten nůž ,co máš v pouzdře, do břicha, tak pak se teprve budeš divit.“ Odpověděl mu na to John. Voják se jen zasmál.
„To si myslíš jen ty…, ale nechám tě aby sis snil, je totiž možný, že je to, to poslední co ve svým životě uděláš.“ A usmál se. Vrata se najednou začala otevírat… Všichni tři odsouzení vstoupili do arény, vojáci zůstali za vraty. Na okolních tribunách se nacházelo snad přes sto lidí. Uprostřed, přesně naproti jim, bylo velké sedadlo, na kterém seděl nějaký tlustý muž. Pravděpodobně vůdce celého komplexu, možné všech Geniiů. Po jeho pravé ruce stál Gondo, vedle kterého ještě nějaký voják. Po pravé ruce vůdce stál ještě další voják, který měl v ruce pouta, na kterých byl připoutáni Ronon s Lornem. Všude panovala neklidná atmosféra.
„Čekal jsem to..“ řekl Sheppard.
„Co jsi čekal ?“ zeptal se ho Rodney.
„Že budou mít Ronona a Lorna…“
„Aha..“ řekl tiše McKay.
„Klid v sále !!“ zařval míněný vůdce až sebou Rodney cukl.
„Podle Geniijského zákoníku druhé doby, jste se dopustili závažného činu. Byli jste nařknuti za to, že jste se pokusili, a následně ukradli ultra vlnný zdroj naší vzácné energie pro svoje potřeby, dále jste se sem znovu vkradli a pravděpodobně pod záminkou něco ukrást. Řízení provedu já, Gorborlis Tuderberter Herbert III.“
„To je, ale sakra dlouhý jméno,“reagoval Rodney.
„Jo, to máš pravdu, taky bych takový nechtěl mít…“ odpověděl Sheppard.
„Ale takový jméno může mít i výhody….třeba mě napadá..“ před nimi se otevřeli dveře a za nimi vešel Ronon s Lornem.
„ÁÁ...takže všichni pohromadě.“ Naznačil Rodney.
„Nějak tak, přece jenom je to lepší…“ odpověděl mu Ronon.
„Co se stalo ?? Jak to, že vás chytly ??“ ptal se Sheppard.
„No to bude trošku delší příběh,“ odpověděl Lorne.
„Přelíčení… začíná !!“ zakřičel muž s kápí na pravé straně tribuny a sedl si zpátky na židli.
„Obžaloba již řekla svůj názor,“ začal vůdce „teď zbývá váš názor… na celou událost.“
„Myslím, že to..“
„Já začnu..“ přerušil Rodneyho Sheppard, když promluvil k publiku.
„Jakože ty ?? Vždyť nic nevíš o diplomacii ??“
„A ty snad ano Rodney ??“
„No… po pravdě…ne….ale přeci jenom toho vím o vyjednávání daleko víc než ty…“
„Dobře,“ začal Sheppard promlouvat k vůdci „jsme schopni váš zdroj vrátit, jediné co požadujeme je abychom byli propuštěni, sami můžete jít s námi a vzít si ho.“ Všude propukl smích.
„Ano, to by jsme byli schopni připustit, ale my už máme nový zdroj a to Obelisk králů. Vaše snaha je marná.“
„Co to je ten obelisk ?“ ptal se Ronon.
„Že by ZPM ?“
„Sakra, tak co teď ?“ promlouval Sheppard ke svému týmu.
„Já nevím, co třeba…vzdát se ??“ ptal se McKay.
„Ty si se snad zbláznil.“ Divil se Sheppard.
„Já nevím ale nemá to cenu, nemůžeme se nějak obhájit…možná jen…no jasně už to mám..“
„Pokud vím,“ začal Rodney znovu k obecenstvu „ tak váš zdroj fungoval na bázi..“
„Váš čas vypršel !“ informoval vůdce.
„Cože ??“ divil se Rodney.
„Nevěděl sem, že na to máme čas…“ promlouval k týmu.
„Budete zavedeni zpět do cely, zítřejší den už budete znát výsledek přelíčení, teď vás zavedeme zpátky do cely.“ Najednou k nim přiskočili vojáci, vzali za pouta a táhly do otevírajících se dveří, ze kterých přišli. Pořád postupovali dál, dveře se za nimi zavřeli a všechny hlasy utichly.
„Co budeme dělat ?“ ptal se tichým hláskem Rodney Shepparda „jestli nás tam zavřou už nestihneme Atlantis pomoct…“
„Mám plán,“ zašeptal Sheppard Rodneymu a Rononovi.
„A co můžu se zeptat ?“ ptal se Ronon.
„Nejsou připraveni, a jsou jen čtyři, každém má jednoho… slyšel si Lorne ??“
„Ano, pane.“ Řekl tiše Lorne.
„Takže. TEĎ !“ zařval Sheppard. Všichni (až na Teylu) svými pouty zatáhly a podvlekli je kolem jejich noh. Všichni vojáci spadli na kamennou podlahu, a dokonce i Rodney, který neudržel rovnováhu. Sheppard i Lorne skočily na vojáka, kterého měli za úkol dostat. Ronon musel zvládnout dva, i za McKaye. Vojáci se zmítali, ale nemohli se bránit…
„Teylo, klíče, rychle má je v kapse.“ Ta rychle hmátla do kapsy vojáka a vytáhla kovový kroužek plný klíčů.
„Ukaž já to odemknu.“ Vzal klíče Teyle McKay.
„Ale dělej Rodney…“ varoval ho Sheppard.
„Já se snažím, ale těch klíčů je tu dvacet..“ Rodney zkoušel jeden klíč po druhém…
„Zase ne, tak co tento….sakra, taky nic…“
„Rychle McKayi, už ho neudržím !“ požadoval Lorne.
„Já se snažím…taky nic,“ už měl vyzkoušeny skoro všechny klíče „ááá to je on..“ Rodney odemkl svoje pouta a dal na ruce vojáka kterého držel Lorne. Ten si je také odemkl a svoje dal dalšímu vojákovy.
„Tak to by bylo… teď rychle ven, než si nás všimnou.“ Nařídil Sheppard po tom co je všechny spoutali. Všichni následovali Shepparda temnou chodbou…Když dorazili ke dveřím…
„Tak tady jsme ještě nebyli…“ Sheppard otevřel dveře, k jejich překvapení se nacházeli ve zbrojovce. Nacházelo se tam několik zbraní, ale nebylo jich moc.
„Jsou tu nějaké poloautomaty…dál nějaký výbušný granáty…to nám bude stačit…“
Vydali se dál chodbou, prošli několika dveřmi, vše bylo jen o náhodě, protože neměli mapu tohoto komplexu…Najednou ovšem narazili na něco co nečekali. John vykopl dveře a namířil svou zbraní, hlídali to tam dvoje stráže…
„Střílejte !“ než si vojáci všimly, že někdo přišel a nachystali se, už leželi nehybně na zemi.
„To je přece…ZPM…“ řekl Rodney ,když ji uviděl.
„Berem ji, ale rychle odtud.“ Přikázal Sheppard, Rodney neváhal a ZPM přendal z kovového podstavce do brašny, kterou u sebe měl mrtvý voják.

„Za pár minut vystoupíme z hyperprostoru…pane.“ Promlouvala Carterová k O´Neillovi, který stál opodál. Vala jen mlčky přihlížela a pak řekla:
„A co když se vynoříme z hyperprostoru a Orijské lodě po nás začnou střílet ?“
„To se doufám nestane, od posledně jsme zlepšili novou technologii neviditelnosti, problém je, že když vzlétneme z hyperprostoru tak se nesmíme hýbat, aby neviditelnost nezmizela.“
„Komunikovat snad můžem ?“ ptal se Jack.
„Ano, to můžem.“ Usmála se Carterová.
„Tak dobře, připravte se Sam, právě vystupujeme….“ Řekl plukovník Seiton a Carterová zasedla po jeho pravé ruce k počítači.
„Tři..“
„Dva..“
„Jedna..“
„Neviditelnost….aktivní..“ informovala Carterová….Všichni se pohlédly na planetu ,která se nacházela před nimi…byla to Atlantika… Ovšem kolem nich se nacházely snad desítky Orijských lodí…
„Myslím, že dostat se s lodí na Atlantis bude trochu problém…“ napadlo O´Neilla

„Přijímáme signál..“ sdělil Zelenka doktorce Wierové, která přemýšlela jak odpovědět na text, který jim poslala Orijská loď.
„Video ??“ Zelenka přikývnul „ no konečně..“
„Ale není to Orijská loď, tahle je naše..“ odpověděl.
„Naše ?? Apollo ??“
„Ne, je to Ilias.“
„Ilias ? Nevěděla jsem, že už je postavená. Spojte mě..“ Zelenka něco naťukal na klávesnici, a před Wierovou se objevila obrazovka a na ní O´Neill…
„Zdravím vás Elizabeth, jak vidíte tak máme problém… Orijské lodě útočí v plném rozsahu…“
„Ano, to vidím… co navrhuje ?“
„Musíme s Ori vyjednávat… nesmíme připustit kapitulaci... pravděpodobně chtějí Atlantis neporušenou…osobně se přenesu na Atlantis, snad mě budou poslouchat. Au revoir.“ Přenos skončil a O´Neill se objevil v řídící místnosti, s ním Vala a několik vojáků, všichni byly plně ozbrojeni.
„Tak jsme tady…“ řekl O´Neill.
„To vidím, chystáte se na bitvu ??“ ptala se legračně Wierová.
„Dobrý den..“ pozdravil Zelenka nadšeně O´Neilla, ten se na něho podíval a škodolibě se usmál.
„Dobrý..“ řekl nakonec „měli bysme něco odepsat…sem si jistý, že když to neuděláme tak zaútočí…“
„Dobře… Zelenko zadejte adresu na Madroinu, je to jediné místo kam evakuovat posádku města.“
„Rozumím.“ Souhlasil Radek.
„Tak co podle vás máme napsat…??“ pokračovala.


„Utíkejte !“ rozkazoval Sheppard, když se právě nacházeli pod těžkou palbou u vchodu do komplexu. Jejich útěk probíhal do této chvíle jednoduše. Rodney se schovával za jedním kamenem, všude kolem byli slyšet výstřely…
„Rychle Rodney kryju tě…“ McKay se rozběhl a utíkal za zbytkem týmu do lesů…
„Okamžitě k bráně !!“
Všichni utíkaly a jen tak, tak je nic nezasáhlo, všude lítali střeli od Geniijských zbraní…Konečně doběhli k bráně…
„Rodney, zadej adresu ! Ihned Kryjeme tě !“ přikázal Sheppard. Rodney nečekal a začal zadávat. Pořád byli pod těžkou palbou…
„Blíží se…“ varovala Teyla…
„ÁÁÁÁÁ !!“ zaječel Lorne….
„Sakra, dostal to…“ postřehl Ronon… Najednou byl slyšet známí zvuk hvězdné brány…už se otevřela…
„Rychle všichni dovnitř…Ronone vezmi Lorna sebou.“ Ten ho nahodil na záda a pokračoval k bráně…ten byl zraněný na břiše, krvácel.
„Počkejte, nemáme kód, neotevřou nám štít !!“ upozornil Rodney…
„Nic jiného nám nezbývá….JDEME !!“

„Nikdy se nevzdáme pro Vaši víru, jsme mocnější než si myslíte…“ řekl O´Neill „napište jim to.“
„Nic lepšího jste nevymyslel…?“ ptala se Wierová.
„Ne.“
„Tak na co čekáte důstojníku….pište…“ poručila.
„Ano doktorko…“ souhlasil.
„Čtvrtý symbol zadán…“ informoval Zelenka.
„Zajímalo by mě jak na to odpoví…“ uvažoval Jack…
„Pátý symbol…..co ?? PŘÍCHOZÍ ČERVÍ DÍRA…!“ divil se Zelenka a brána se otevřela.
„Rychle, štít !“ poručila Wierová.
„Ano, provedu…“ Štít zahalil modrou červí díru… všichni čekaly co se stane…
„Kdo to asi je ??“ ptal se Jack.
„Možná Wraithti nebo Asurané, ale….co když je to Sheppard…on je ze svým týmem..“
„Máme problém…“ přerušil ji Zelenka „Orijská loď nabíjí zbraně…“
„Cože ??“ ptala se Wierová a podívala se na O´Neilla… ten chtěl něco říct, ale než cokoliv někdo něco vyslovil celá Atlantis se otřásla… všude začali létat jiskry, ozvalo se několik výbuchů a celou Atlantis se rozezněl alarm…

Pokračování příště…

Pracuje se na dalším dílu... teda jesi to má ještě vůbec cenu to dělat

jasne ze pokracuj, je to dost dobry!

Jj, má to cenu... Ať z toho je něco pořádného.

tak.. po dlouhé době je tu čtvrtá čast mé povídky... snad je trochu akčnější, než ty ostatní....

Sheppard právě vypadl z červí díry, když sebou bouchl o zem, nějaký tlak jakoby zrychlil jeho pád. Podíval se okolo sebe, všude byla panika… na zemi leželo mnoho raněních, v místnosti s bránou nebyla žádná okenní výplň… na zemi bylo mnoho střepů, různé kovové části zábradlí a nějaké elektronické vybavení. Za ním bránou prošel McKay a Teyla v těsném závěsu před Rononem, který podpíral zraněného Lorna.
„Pane Bože, co se tu stalo ??“ ptal se Rodney, kolem něho duněl alarm, takže byl jen těžko slyšet.
„Já…nevím..“ odpověděl Sheppard a vydal se k řídící místnosti po schodech nahoru.
„Doktora !!“ křičel Ronon, který posadil Lorna vedle zraněného technika.
„Elizabeth, není vám nic ?“ ptal se O´Neill, který se právě probral… Wierová ležela nehybně na zemi, z ramena jí čouhal kus většího střepu z okenní římsy.
„Nehýbejte se…“ promluvil Jack k ležící Wierové, chytl střep do ruky, a rychle zatáhl… z ramene jí začala proudit krev, utrhl si rukáv a tím rameno obvázal. Sheppard právě přistoupil ke zraněné Wierové a chytl ji za ruku…
„Co jí je ??“ ptal se Jacka.
„Zabodl se jí do ramene tenhle střep,“ ukázal O´Neill „snad bude v pořádku…“ to už za nimi přišel i McKay. Teyla i Ronon pomáhali doktorům s raněnými.
„Ježiši,“ podíval se McKay na Elizabeth a na z čela krvácejícího Jacka.
„Co…co se tu stalo ??“ zakoktal.
„Orijská loď, právě zaútočila…a může klidně zaútočit znovu..“ odpověděl Jack.
„Cože ?? Ori ?? Co ti tady dělají…“ reagoval na to Rodney.
„To je na dlouho…spojte mě z lodí Ilias..“ požadoval O´Neill.
„S čím ??“
„Ilias… nová vesmírná loď USA X-305.“
„Provedu…“ řekl Rodney a něco namačkal na klávesnici, ozval se divný zvuk… „něco mi tady nesedí, zkusím to znovu…“
„Kde to jsem ??“ ptal se Zelenka který ležel pod pultem ovládající hvězdnou bránu… Sheppard k němu přistoupil…
„Kolik vidíš prstů ?“ ptal se.
„No dva přece…. Já sem v pohodě, jen… moje ruka to trochu schytala, asi je zlomená…“
„Pořád máš ještě jednu néé ?“ odvětil Sheppard. Znovu se ozval ten divný zvuk, když se Rodney pokusil navázat spojení.
„Nemůžu to provést,“ obrátil se na O´Neilla „komunikační zařízení je zřejmě poškozeno a ta loď…“
„Ilias.“ Doplnil O´Neill
„Ilias… se zřejmě nachází dál, než naše komunikace může dovolit…“
„Tak co navrhujete…?“ ptal se O´Neill.
„Jaké je poškození ??“ ptala se právě probouzející Elizabeth.
„Ááá, spáč se probudil…“ reagoval Sheppard.
„Jste v pořádku ??“ ptal Zelenka.
„Ano jsem, jak velké je to poškození ??“ ptal se ještě jednou a tentokrát zřetelněji Elizabeth.
„Jak se zdá..“ začal Rodney a Zelenka přešel ke kontrolnímu počítači „ tak…“ chvíli se odmlčel…
„Jak velké JE TO POŠKOZENÍ ???“
„Téměř šedesát pět procent Atlantis je poškozená… je zaplaveno celé východní křídlo..“
„Máte tu ZPM ??“ ptala se.
„A-ano, máme… ale bude trvat než uděláme všechny testy…“
„Testy ?? Jaké testy ?? Prostě ji zapojte !!“ přikazoval Sheppard.
„Když to udělám bez testů tak se může stát, že na celé Atlantis vypadne zdroj celé energie, i té, která nám ještě zbývá.“
„Musíme to udělat…“ řekl Sheppard ke všem v řídící místnosti.
„Ale…“ vykřikly Zelenka a McKay současně.
„Udělejte to.“ Zněl konečný ortel, který vyřkla Wierová. Rodney vytáhl ZPM z batohu a podíval se na ni zamračeným pohledem.
„Dobře,… jdu na to,“ Odvrátil se od Wierové a odešel…
„Vlastně,“ řekla Elizabeth „ jak jste sem dostali ?? Než nás zasáhla ta střela, měla brána zapnutý štít.“
„Domnívám se,“ začal Radek „že jak střela zasáhla Atlantis, tak ten náboj ho vyřadil.“
„To je všechno velice zajímavé, ale může mi prosím někdo říct, jak se spojíme s Iliasem ??“ ptal se O´Neill. Wierová spolu s ním pohlédla na Zelenku.
„Ehm… co se spojit s Daidalem, ten je právě tady na Atlantis… snad není poškozený a dokáže se s ním spojit.“
„Dobře, udělejte to.“
„Navazuji spojení…“ začal Zelenka „… neúspěšné…“
„Sakra…“ reagoval na to Jack.
„…opětuji vysílání…“ pokračoval Zelenka „…ano…ano…mám to…spojení za 3…2…1…“ Na obrazovce se objevil poněkud znepokojený Caldwell.
„Pokusili jsme se s vámi navázat spojení, ale neúspěšně… co se tam vůbec stalo ???“ ptal se Caldwell Wierové.
„Orijská loď vypálila svou střelu. Naše komunikace je omezená… máte nějaké škody ??“
„Minimální… asi pět procent štítu bylo oslabeno…“ odpověděl.
„To je vše ??“ ptala se ještě Wierová.
„Ano… vše…“
„Dobře, máme pro vás jediný úkol, musíte přeposlat naše vysílání, Ilias se právě nachází na orbitě planety.“ Nařídila Wierová.
„Ano, začíná přenos… můžete mluvit…“ a O´Neill se ujal slova…
„Carterová, jestli mě slyšíte… tak pošlete nějaké mediky na Atlantis, dál potřebujeme….“ Jack vylíčil svoji zprávu do které dodal že potřebuje všemožnou podporu, hlavně lékařský tým… „…je docela možné, že Orijská loď znovu zaútočí, jediná naděje je, že ten chlápek… McKay… správně zapojí ZPM a aktivuje štít. Nesnažte se ,hrát si na hrdiny… stejně se nemůžete hýbat, a vy Carterová… zůstaňte na lodi… bude vás tam víc potřeba… OˇNeill konec.“ Caldwell zmáčkl tlačítko na své palubní desce a ukončil tím spojení.
„Dobře, spojte mě s nimi..“ řekl Caldwell seržantovi, který seděl po jeho pravé ruce.
„Ano pane, hledám ji… Orijské lodě na orbitě ruší spojení… bude to chvíli trvat…a mám je… počkat… to nejsou oni… na té Orijské lodi ,co je před Atlantis….“
„Co, co je na ní ??“ ptal se Caldwell a vzhlédl na monitor před sebou.
„Nacházejí se tam tři lidé, pravděpodobně někdo z SG-C, ale možná jen mají naše komunikační zařízení…“

„Vidíte to co já ??“ ptal se Daniel, dívající se z okýnka. Od Atlantis stoupal dým, který sahal až do výšky mraků, které se nacházeli na obloze. Jedna část Atlantis byla hodně poničená, zřejmě tam zasáhla Orijská loď Atlantis.
„To se nedá přehlédnou ani z vesmíru,“ reagoval na to Mitchell.
„Tak rád bych něco udělal…ale…nejde to…kruci !!“ zakřičel Daniel, a pěstí bouchl do zdi.
„Chápu tě Jacksone,“ odpověděl na to Teal´c „to ty jsi objevil Atlantis,“
„Přesně tak nemůžeme nic dělat…“ dokončil to Mitchell.
„Ale,… já vím..“ odtrhl oči od okýnka a sedl si do rohu místnosti, na tvrdou podlahu. Nastala chvíle ticha, kterou přerušil až Mitchell.
„Znáte ten vtip jak…“ najednou, se na zdi objevil červeně svítící půlkruh… „co je to ??“ ptal se. Kruh se začal zbarvovat do světlejší červené až skoro bílé…najednou úplně zmizel.
„Co…co se děje ???“ ptal se sám sebe Mitchell. V tom se v otvoru objevili dva vojáci Oriů, následováni samotným převorem…
„Co chcete ??“ zeptal se Daniel a zvedl se ze země.
„Kde je chrám bohů ??“ odvětil mu převor.
„Chrám čeho ??“
„Kde je chrám bohů ?? zeptal se znovu a zřetelněji převor.
„Aha… takže… vy netoužíte po Atlantis… chcete tajemství bohů…“
„KDE JE TEN CHRÁM!“ zakřičel převor.
„Myslíš si, že to vím…??“odpověděl Daniel.
„Když to neřekneš, bude to horší…“ natáhl svou ruku proti Teal´covi. Ten se chytil za krk, jakoby ho převor škrtil.
„Ptám se znovu a naposled… kde je ten chrám..“ něco se stalo… Daniel jakoby zmizel… objevil se na můstku lodi Daidalos…
„Co se stalo…??“ ptal se… vedle něho stál i Mitchell ale Teal´c nikde…
„Přenesli jsme vás k nám…našli jsme vás na Orijské lodi.“ odpověděl Caldwell.
„Kde je Teal´c ??“ ptal se Mitchell. I s Danielem se pohlédl na Caldwella.
„Jak se zdá…“ začal seržant vedle něho na židli „něco mu zabránilo se k nám přenést…“
„To ten převor…“ napadlo Daniela „něco mu udělal.“
„Už nemůžu najít jeho signál…“ řekl nakonec seržant.
„Někde tam zůstal a my nevíme co s ním je…??“ napadlo Mitchella.
„Třeba je mrtvý…“ řekl tichým hláskem Daniel.
„To ani neříkej…“ přerušil ho rychle.
„Předpokládám, že asi víte co se na Atlantis stalo…??“ ptal Caldwella Daniel.
„Ano,“ začal „ myslím, že by jste si to měli poslechnout sami.“ a zmáčkl nějaké tlačítko na své řídící desce. Na monitoru se objevil O´Neillův obličej, který začal…
„Carterová… jestli mě slyšíte…“

Carterová právě něco namačkávala na pultu, který obsluhuje chod lodi.
„Poslali jsme všechno co jsme mohli,“ začal plukovník Seiton, který právě vstoupil do řídící místnosti. „už musíme jen čekat, co se stane…“
„Snad to dokážou… stejně se nesmíme hnout z místa, byly bysme prozrazeni.“

„Doktora !!“ řval jeden muž, který uklidňoval jednoho zraněného, který ležel vedle něho.
„To zvládneš…“ zrovna k němu přiskočil doktor, který ho hned začal ošetřovat.
„Bude v pořádku… ??“ ptal se muž.
„Udělám všechno proto, aby byl…“ informoval ho doktor.
„Rodney !!“ zakřičel ten muž, když kolem něho McKay procházel „Gregory to dostal…“
„Cože…Gregory ?? To bude snad v pořádku…“ a bez dalších slov utíkal dál po chodbě. Došel k nějakým dveřím a namačkal nějaký kód…
„Dobře, jsem tady.“ začal a položil baťoh se ZPM na terminál, ve kterém se nyní žádná ZPM nenacházela „jsem připraven …“
„Dobře udělej to…“ radil Zelenka, který seděl u pultu a všechno sledoval na monitoru… „ale pomale…“ Wierová, Sheppard i O´Neill sledovali celí zákrok na větším monitoru v řídící místnosti…
„Přichází zpráva… je to písemný text…“ zakřičel Zelenka. Wierová rychle přiskočila.
„Co se v ní píše ??“ zeptala se.
„Neposlechly jste, a tak budete zničeni!“ citoval Radek.
„Myslela jsem, že jste říkal, že chtějí Atlantis neporušenou.“
„Tak sem se asi mýlil … i to se stává.“ Reagoval na to Jack.
„Tak dobře Rodney, měl by sis pospíšit… mám tu nějakou divnou aktivitu v Orijské lodi.“ Řekl potom Zelenka do vysílačky.
„Ano…“ McKay vzal ZPM do obou rukou a opatrně ji vložil do slotu. Ta se rozsvítila oranžovou barvou.
„Hotovo…“
Všichni v řídící místnosti pohlédly na monitor.
„Tak co..“ ptala se Wierová.
„Energie stoupla o dvanáct procent.“ Oznámil Zelenka.
„Jen dvanáct procent ?“ divil se Sheppard.
„Orijské lodě znovu nabíjejí svoje zbraně…“ vyhrkl Zelenka.
„Aktivujte štít rychle…!“ poručila Wierová.
„Provedu.“ Na nic nečekal a něco namačkal na klávesnici. Celou Atlantis najednou obalila vrstva štítu, který se zvedal až k samému cípu nejvyšší věže.
„Hotovo…“ Orijská loď právě vystřelila… Jejich zářivá střela narazila do štítu Atlantis a náhle zmizela.
„Dobrá práce…“ gratulovala Wierová.
„Dobrá to ano. Ale jestli do dvou hodin neseženeme další zdroj energie tak štít zmizí…“ začal Zelenka „ a pokud vím, tak za dvě hodiny tu budou Wraithské a Asuranské lodě.“
„To bude problém, co navrhujete ??“ ptal se O´Neill.
„Nemám ponětí…“ odpověděl mu Zelenka. V tu chvíli se vedle nich objevil Daniel s Mitchellem, které sem přenesl Daidalos.
„Oj, co tu děláte…?? Myslel sem, že vás zajali Ori a my jsme se vás vydali zachránit.“
„No, jak vidíš tak všechno je trochu jinak.“ Reagoval na Jackovu otázku Daniel.
„Jak jste se sem dostali ??“ ptala se Wierová.
„Byly jsme na Orijské lodi, když nás přenesli na Daidalos. Tak jsme tady.“
„A… kde je Teal´c, můžu-li se zeptat.“
„Ten se s námi bohužel nepřenesl… doufáme, že je nikde na té lodi.“ Odpověděl Jackovi Mitchell.
„Doufáte ??“ ptal se ještě.
„No, může to být horší…“ pověděl Daniel. Do místnosti dorazil už i McKay, který rychle pospíchal k pultu, kde seděl Zelenka.
„Vydrží to jen na dvě hodiny…“ říkal.
„Ano to už víme.“ Odpověděla mu Wierová.
„Dobře… tak jestli rychle neseženeme další ZPM zmizí štít a přiletí Wraithti i Replikátoři…ti nás zničí..“
„Ano, to už taky víme.“
„Tak co tady vůbec dělám ??“ ptal se.
„To nikdo neví..“ odpověděl škodolibě Shepparda McKay se na něho jen škodolibě podíval…
„Možná, že je tu řešení…“ začal Daniel a všichni k němu vzhlédli „ten převor, který byl u nás na lodi, mluvil něco o chrámu bohů…nachází se tu na Atlantice nějaký chrám, nebo něco takového ??“
„No… ano, necelí kilometr od pobřeží je nějaký chrám…“
„To je ono..“ zaradoval se Daniel.
„Ale nic jsme tam nenašli… jen holé zdi popsané antickým písmem, nic víc, nic míň.“ Pokračoval Rodney.
„Antické písmo… to mě stačí….“
„Dobře… zkuste se tam dostat, doufejme, že něco najdete.“ poručila Wierová.
„Ano děkuji…“
„Poletí s vámi Sheppard a Rodney snad vám pomůžou…Radku, běžte připravit Jumpera.“
„Už jsem na cestě.“ Odpověděl, zvedl se ze židle a odešel.
„Myslím, že bych byl víc užitečný tady…“ reagoval McKay.
„Tady jste zbytečný… přece jenom je tu alespoň Zelenka.“ Rodney pohnul koutkem úst, bylo to něco mezi úsměvem a mračením.
„Dobře, běžte se připravit, zbrojovka je kousek odtud.“
„Ano jdeme na věc.“odpověděl Sheppard a spolu s Rodneym a Danielem odešli do chodby.

Asi za dvacet minut už seděli Daniel, Rodney a Sheppard v Poddle Jumperu a vznášeli se nad nevelikým oceánem. Sheppard řídil, když Rodney promluvil k Danielovi.
„Abych pravdu řekl,“ začal „celou dobu mám z vás takový… idol…“
„Potěšení je na mé straně…“ reagoval Daniel.
„Cože ?? Vy ze mě máte taky idol ???“
„Ne, to jsem neřekl…“
„Aha,“ zamračil se McKay…
„V podstatě vás moc nemám v lásce..“ Rodney se na něho jen podíval.
„Aha, to jsem čekal..“ zamračil se.
„Tak pánové… už jsme na místě…“ Daniel vylezl ze zadního prostoru a sedl si na místo spolujezdce. Všem se jevil krásný výhled na pevninu plnou zeleně… Daniel se zdál být rozčarován.
„Dobrá práce…“ říkal si pro sebe.
„Tam v dálce můžete vidět ten chrám…“ a Sheppard ukázal do dálky na starý, polorozbitý chrám. Netrvalo dlouho a už se vznášeli nad jeho jedinou věží, kterou měl…
„Přistávám..“ informoval Sheppard a Jumper klesal dolů ke vchodu do chrámu. Přistáli na pevné zemi. Sheppard do vypnul a přešel spolu s Danielem do zadní části. Každý si vzal P-90 a k tomu jeden zat'na'ktel, které donesl O´Neill z lodi Ilias. Vystoupili ven, a vydali se k hlavnímu vchodu do chrámu. Když vešli uviděli jen popraskané zdi popsané antickým písmem. Na stropě bylo několik děr, díky kterým pronikalo do chrámu světlo.
„Tak, kde začneme je toho tady celkem hodně…“ začal Rodney.
„Co třeba támhle…“ ukázal Daniel na místnost s kruhovitou podsadou, která neměla strop a vedly do ní jen jedny dveře.
„Proč zrovna tady ???“ ptal se McKay.
„Možná proto, že je ta místnost uprostřed chrámu.“ Usmál se na něho. Daniel přišel do místnosti následován Sheppardem, Rodney zůstal před vchodem, ale stále viděl co se tam děje.
„Dobře, tak začneme…“ řekl Daniel a dal se do práce.

„Už na nás vypálili čtvrtou střelu,“ informoval Zelenka, vedle kterého seděl O´Neill. Po jeho pravé ruce stál Mitchell s rukama upaženýma.
„Tak jak se zdá,“ přišla právě informovaná Wierová „po útoku máme padesát tři mrtvých, něco kolem stovky zraněných a stále několik osob nezvěstných.“
„Štít vyprchá asi za hodinu. Měli by jsme začít s evakuací…“ informoval zdrceně Zelenka.
„Ano to je pravda…zapněte…“
„Počkat,“ přerušil ji náhle Zelenka „ senzory odhalili nějaké přenesení na Atlantis.“
„Kdo je to ??“ ukázala Wierová na monitor, na kterém se vyskytovala nějaká postava v hábitu. O´Neill zaostřil svůj zrak až viděl kdo to je…
„Tak a je to tu… to je převor.“ Za převorem se náhle na obrazovce vyhrnulo několik vojáků…
„Nemáme čas…rychle… Mitchelli vezměte si zbraň jdeme se bránit,“
„Ano pane…“ a z několika muži se vydal Jack s Mitchellem na místo kde se nacházeli vojáci. Po cestě se k nim připojil i Ronon, kterému nezbývalo nic jiného, než vzít si P-90tku.

Daniel zatím prozkoumával antické nápisy bez jakýkoli výsledků. Rodney už nevěděl co má dělat…
„Hm… už to bude ????“ ptal se nedočkavostí… Naštěstí ho Daniel neslyšel a pokračoval dál.
„Už to bude ???“ ptal se znovu, tentokrát ho Daniel slyšel…
„Myslím, že jsem něco našel…“ začal „potřebuji…nějakou zbraň…“
„Stačí P-90 ??“ ptal se Sheppard.
„Nemáš obyčejnou devítku.“
„Jo, jasně.“ A Sheppard ji vytáhl z pouzdra u nohy. Daniel ji vzal a namířil na nějaké místo ve zdi, přikryl si oči.
„Teď ustup,“ nařídil Sheppardovy ten neváhal a popošel kousek dál. Daniel dvakrát vystřelil do zdi, v ní se objevili dva otvory… potom vzal P-90tku a zadním koncem udělal ve zdi větší otvor. Natáhl tam ruku a zmáčknul nějaké divné tlačítko. Najednou se začal pod Sheppardovýma nohama otevírat nějaký poklop.
„Co je to??“ ptal se McKay.
„Já nevím…“ odpověděl Daniel a podíval se dolů do otvoru. Tam vedlo točité schodiště kde se právě sami od sebe zapalovali pochodně.
„Jdeme,“ nařídil nakonec a oba dva ho následovali. Šli po točitém schodišti dolů několik pater, až narazili na otevřené dveře do místnosti, kde se nacházel jediný výklenek. Daniel vstoupil jako první a najednou se před ním rozsvítila červená oslňující záře. Najednou ustala, a před ním se objevila červeně zářící věc.
„Co je to ??“ zeptal se Sheppard, který stál za Danielem.
„To je přece ZPM…“ vložil se ihned do toho Rodney.
„Nezdá se vám, že je nějaká menší ??“ napadlo Shepparda.
„Řekl bych, že možná menší, ale přece jenom víc účinnější.“

O´Neill stále střílel na přicházející vojáky Ori.
„Ustupujeme..!“ křičel na O´Neill Ronona a na svoje vojáky v severní hlavní chodbě. Mezitím se Mitchell nacházel v další chodbě plných Orijských vojáků. Všichni po sobě stříleli… V tom se naproti němu objevil převor, všechny kulky se zastavili ve vzduchu a Orijští vojáci přestali střílet. Vojáci z Atlantis se divili jak to převor dokáže, to ovšem nevěděli, jaké má ještě schopnosti. Mávl rukou a skupinka vojáků odletěla do zdi…

Daniel jako první vyšel ze sklepení kde se nacházela červená ZPM, za ním šel Sheppard a Rodney, který měl ZPM v batohu.
Utíkaly ke vchodu, když se nejednou ze stropu vyhrnuli Orijské kruhy, které odbouraly kousek stropu, takže v něm udělali větší díru. Sheppard rychle vykopl vrata a Rodney se ZPM utíkal k Jumperovi. Kruhy zmizeli a na jejich místě se objevil převor s dvěma vojáky.
„Přišli jste pozdě…“ zakřičel Daniel a spolu s Sheppardem na ně vypálili salvu kulek. Ty se ovšem zastavili přesně před převorem a pak spadli na zem.
„To si jen myslíš… dej sem tu DMP…!!“ zakřičel na něho.
„DPM ??“ podívali se na sebe Sheppard s Danielem. Převor natáhl ruku a Sheppard vzlétl do vzduchu a vypadl dveřmi ven k Jumperovi. Dveře se zavřeli a Daniel zůstal sám v chrámu. Daniel vytáhl zat'na'ktel a střelil s ním převora i oba dva vojáky.Všichni tři se sesunuli na zem. Sheppard vykopl dveře.
„Všechno v pořádku ??“ ptal se.
„Jasně, jdeme pryč…rychle !“

Mitchell stál v tváří tvář převorovy, najednou se ze dveří vysunul Teal´c, který byl spoutaný.
„Vzdej se, nebo budu nucen zabít ho.“ Řekl převor.
„Generál O´Neill, nechť se dostaví do řídící místnosti.“ Ozvalo se v rozhlase.
„Chlapi musím jít, zatím to tady udržte, Ronone…přebíráš velení.“ Poručil O´Neill a odešel pryč. Ronon dále pokračoval ve střelbě na vojáky. Když O´Neill právě dorazil do řídící místnosti čekalo ho nemilé překvapení.
„Co se děje ??“ ptal se.
„Asi do deseti minut zmizí štít…, už není čas…“

Plukovník Seiton právě seděl v křesle na můstku a sledoval aktivitu, která se děla na orbitě Atlantis. Jak se zdálo, tak Orijské lodě nejevily žádnou známku pohybu. Z chodby se najednou vyhrnula Carterová.
„Vypršel čas,“ začala „ pokud je to tak jak říkal O´Neill, tak by se tu do minuty měli objevit nepřátelské lodě.“
„Ano, co navrhujete ??“ ptal se Seiton „Máme se vzdálit nebo úplně odletět…“
„Musíme tu být, to je jasná věc, ale… vzdálit se přece nemůžeme…“
„Dobře, když dovolíte, rád bych si ještě…“
„Sektor D…“ přerušil ho seržant „ někdo vystupuje z hyperprostoru.“ Seiton se zvedl, následovala ho i Carterová. Viděli, jak se najednou na pravé straně objevují vesmírné lodě Replikátorů. Začala ohlušující střelba, Replikátoři začali do Orijských lodí střílet, ale Ori opětovali jejich palbu… Jedna Orijská loď najednou vybuchla, když z druhé strany vyletěli Wraithské lodě a začali další palbu na nepřátele. Carterová sledovala boj z povzdálí, některé lodě už byli zničené… boj ale stále neskončil.

Daniel právě seděl v Poddle Jumperovi a hleděl na Atlantis, před kterou stála Orijská loď na které byl uvězněn.
„Budeme tam asi za tři minuty…“ řekl Sheppard. Hned jak to dořekl začal se Atlantický štít spouštět dolů.
„Né,“ reagoval Rodney „ ten štít mizí, rychle musíme si pospíšit.“

„Musíme pryč,“ ozvalo se v rádiu v řídící místnosti. Byl to Caldwell, který chtěl ze svou lodí vzlétnout „nemůžeme dovolit větší poškození.“
„Ale vždyť je to riskantní.“ Reagovala na to Wierová.
„Ano to je, ale nic jiného nám nezbývá. Daidalos konec.“ Daidalos začal stoupat do vzduchu, když právě do místnosti vstoupil Daniel s Rodneym a Sheppardem.
„Rychle Radku, máme tu ZPM… musíme ji zapojit rychle.“ Zelenka stopnul a utíkal s Rodneym do místnosti se ZPM.
„Takže jste ji přeci jen našli, to je skvělé…“ radovala se Wierová.
„Ano,“začal Daniel, ale to není normální ZPM, je to DPM.“
„Cože?? “ divila se Wierová.
„Ano,je to tak,je červená, uvidíme co dokáže.“ odpověděl jí Daniel.
„Zapojuji DPM…ozvalo se v rádiu.“ Rodney chytil DMP do obou rukou a opatrně ji vložil do slotu.
„Stalo se něco??.“ ptal se.
„Myslím že ne.“ odpověděl mu na to Zelenka. Oba dva se sebraly a utíkaly do řídící místnosti.

Mezitím Daidalos stoupal k nebi a snažil se vzlétnout víc nahoru, aby mohl vstoupit do hyperprostoru.
„Ještě kousek.“ říkal si pro sebe Caldwell. V tu chvíli se z nebe vyhrnul Orijský paprsek a zasáhl Daidalos přímo do štítu… Celá loď se otřásla, všude začali létat jiskry.
„Štít na 20 procent.“ Reagoval seržant vedle Caldwella.
„Zapněte hyper pohon, rychle…“ poručil Caldwell.
„Negativní pane, nemáme dostatek energie.“
„Jsme ztraceni,“ řekl si pro sebe Caldwell. V tu chvíli se z nebe vyhrnula další střela zasáhla pravou půlku zadní části lodi. Všude byl zmatek.
„Poškozeno čtyřicet procent lodi…“ hlásal dále seržant. Na palubě se začal rozléhat poplach. Všichni křičeli, nedalo se nic dělat.
„Bůh s námi.“ řekl nakonec Caldwell a z nebe se vyhrnula další střela, která tentokrát zasáhla loď přesně v půli. Daidalos se rozlomil na dvě části a začal padat k zemi do moře.

Rodney a Zelenka právě vešli do řídící místnosti.
„Co se stalo ??“ ptal se Rodney.
„Co se stalo ??“ zeptala se ho ještě Wierová.
„Ano, my jsme ji už zapojili.“ Reagoval na to Zelenka.
„Ale jak vidíte, nic se nestalo…“ V tom se náhle začala sama od sebe otevírat hvězdná brána.
„Příchozí červí díra ??“ ptal se O´Neill.
„Ne,“ řekl Zelenka, který koukl do monitoru „ jak se zdá, tak adresu zadáváme my.“
„Cože ?? Orijská loď zase nabíjí zbraně…a my nemáme štít …“ řekl Rodney, který stál vedle něho.
„Osmý symbol zadán…“ řekl Zelenka a brána se aktivovala. Všichni se dívali do otevřené brány…
„Musíme jít,“ řekl Daniel.
„Cože ??“ ptal se O´Neill „ chceš odejít a ani nevíš kam ??…“
„To DPM nám otevřelo cestu do nové galaxie… konečně by jsme se měli setkat z Antiky.“ Najednou se všude všechno otřáslo, Orijská loď znovu vystřelila…
„Jestli chceme přežít musíme jít…“ přemlouval Daniel. O´Neill se rozmýšlel…V tom narazila do Atlantis další střela, tentokrát hrozivější. Zelenka odlétl od pultu a zastavil se až o zeď. Rodney k němu přiskočil a zvedl zpět na nohy a vedl ho zpět…
„Dobře jdeme…“ řekl nakonec O´Neill. Daniel vzal do ruky P-90tku, a zamířil si to k bráně spolu s Rodneym, Zelenkou a Sheppardem.
„Pojďte Elizabeth.“ Nabídl O´Neill a podal Elizabeth ruku.
„Já nejdu… budu tu ještě užitečná….“
„Pojďte !!“ přikázal jí… Wierová se k němu otočila zády a nic neřekla. O´Neill to pochopil. Utíkal k bráně…
„Běžte…rychle…jsem hned za vámi…“ Všichni proto vešli do brány. O´Neill se ještě pohlédl na Wierovou ta jeho pohled opětovala, když náhle něco vybouchlo a Jacka ten tlak vtáhnul do brány…

Cesta bránou se zdála dlouhá, když najednou Jack vypadl na podlahu v nějaké místnosti. Před ním už stáli Daniel, Sheppard a McKay, který držel raněného Zelenku. Nacházeli se v místnosti, která vypadala stejně jako místnost s bránou na Atlantis, ovšem byla tu větší tma, svítila tu jen tmavě červená světla. Jack se otočil a viděl, že brána je také červená, a úplně jiná než na Atlantis nebo v základně SG-C. Naproti nim se objevili dvě osoby v kápi. Jack i ostatní na ně namířili svoje zbraně.
„Stůjte,“ zakřičel O´Neill „ kdo jste ??“ Muž zastavil a odhrnul svoji kápi, do obličeje mu nešlo vidět.
„My jsme Furlingové …“ …řekl a všichni sklopili svoje zbraně…

Pokračování příště….

připravuje se další díl...

ty to takto zakončiš a maš odvahu nás naťahovať? ak tu do večera nebude pokračovanie... tak... tak... to si ešte rozmyslím, ale niečo zlého sa stane!!!

RYchle,uz se na to zacinam stavat navykovejsi nez na normální hranou SG-1,POkračování quickly PLS

Díky takový reakce sem fakt nečekal, ale.... další díl napíšu až tak o víkendu, prtž na to fakt nemam moc času...

Kdy bude další díl... Perfektní čteníčko ... Díky

2@ndy: btw, všimla som si, že si písla, že si tu poviedku premenoval, len tak, ako a volala predtým?

2Leja : jj předtim se jmenovala jinak a to Stargate : Intercoom ...
ale připadalo mě to nějak divný, tak sem to přejmenoval... pojem Intercoom se možná v mé povídce ještě objeví...

======

tak to sem měl zase volno... a nevěděl sem co dělat, tak se vytvořil stránku kde budu dávat všechny svoje povídky..
Ale stále je budu dávat také sem...

Kód: Vybrat vše

http://www.sg-survival.wbs.cz

<EDIT>ale no tak, nepsat víc příspěvků, případný návod je v pravidlech. Hemi</EDIT>

No... trocha emocí by tomu neuškodila... Třeba v té krásné scéně, kdy Zelenka odletí a zastaví se až o zeď (pěkný obrat, mimochodem) a McKay k němu přiskočí (ne už tak dobrý, řekla bych přiběhne - že by přes půlku místnosti skákal? Poněkud nerealistické).

Máš to skvěle napsané,ale už by to chtělo pokračování Ahoj Milan