Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky StarGate Technology (vyšel 13.díl)

StarGate Technology (vyšel 13.díl)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Líbí se Vám ?

Super.
27
73%
Ujde.
2
5%
Nic moc.
1
3%
Hrůza.
1
3%
Nečetl jsem jí.
6
16%
 
Celkem hlasů : 37

Příspěvek 11.3.2007 18:32:53
darkdragon Airman
Airman

Příspěvky: 28
Bydliště: Kdesi daleko v předaleké galaxii
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Hej kdy bude pokračování...je to dobrý...nenechte nás čekat

Příspěvek 17.3.2007 21:58:09
chammurabi Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 40
Bydliště: Dagobah system - Master Yoda hut.
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Notak nedělej fóry, přidej už další díl. Pěkně plosím :wink: .
O'Neill: "To je ten nejšílenější plán se kterým jsme kdy přišli."
Cartrová: "Šílenější než připevnění aktivní brány na spodek X-302?"
O'Neill: "Oh, ano."
Cartrová: "Šílenější než odpálení slunce?"
O'Neill: "Jo."
Cartrová: "Nejšpíš má pravdu"

Příspěvek 24.3.2007 12:03:07
Sirius Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 425
Bydliště: Hradec Králové, Na rozhraní 1378
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
    SG - Technology 9.díl - Velká aliance II

    Sg-1 byla na lodi Tau’ri, nedaleko jejich sluneční soustavy, cesta už bude trvat jen několik málo minut. Když přiletěli k planetě, tak byl Tau’ri dán příkaz ke stálému oběhu kolem planety a stálé sledování vesmíru, jestli se neblíží nepřítel. Tým se přenesl na základnu a všichni byli velice překvapeni, celá základna se velice změnila a pořád se měnila, doslova před očima. Vědci, kteří již byli na základně se pokouší vytvořit nové obrané technologie kombinací všech technologií od všech přítomných ras, Antiků, Asgardů, Tolánů a Lidí. Všichni se dohodli na téměř absolutní izolaci planety Antik a všechno by se mělo obejít bez větších a zbytečných cest z planety a na planetu, aby nedošlo k prozrazení pozice planety.

    Druhý den vyslal ze Země generál Hammond signál, že našel dost vědců. Samantha mu odpověděla, kde a kdy se mají připravit na transport, byla pro ně vyslána loď Tau’ri. Generál Hammond a všichni vědci byli již velmi netrpělivý a čekali až je transportují, objevil se záblesk modro bílého světla a všichni se přenesli na Tau’ri. Přivítal je Jack, řekl jim, že se nemají strachovat a klidně si můžou odpočinout, klidně si mohou prohlédnout plány základny, ale že se nesmějí pokoušet komukoliv volat. Jakmile doletěli do sluneční soustavy Antik, byli vědci a generál přeneseni na základnu, každý dostal pokoj veškeré potřebné vybavení pro tu část výzkumu, kterou se zabýval. Generál Hammond měl samozřejmě přístup ke všem výzkumům a dostal na starosti zastupování lidí v Alianci nových čtyř ras, když bude SG-1 mimo. Všem byli ještě upřesněny veškeré okolnosti a hned se dali do práce.

    Několik měsíců probíhal výzkum v naprosté pohodě. Samantha se aktivně účastnila výzkumu, Jack a Teal’c učili ostatní jaffy anglicky, a těm, to již výborně šlo. Také je učil hrát šachy, piškvorky a lodě. Po dalších týdnech vyvinuli novou generaci technologií, která vlastně byla kombinací několika technologií od několika ras. Díky těmto technologiím, bylo možno vyvinout několik plánů na obrané systémy mnoha planet po celé galaxii. Další perlička, která vyplynula z výzkumu, byl plán na výstavbu lodí nové generace. Tato nově vyvinutá loď by měla být majetkem SG-1, jak se dohodli představitelé všech ras. Loď měla mít posádku složenou ze zástupců všech ras a měla budovat obraný systém proti replikátorům.

    Počítač měl za úkol odhadnou jak dlouhou dobu se bude loď stavět, protože z bezpečnostních důvodů byli všichni replikátoři sloužící pod jejich velením zlikvidováni. Všichni věděli dopředu, že doba potřebná pro stavbu bude bez replikátorů dlouhá, ale takhle dlouhá, osm a půl měsíce, se zdála všem neuvěřitelná, přestože to měl být ta nejlepší loď všech dob. Jako doplňující materiál na stavbu, byli použity části lodi Tau’ri, která byla také z bezpečnostních důvodů rozebrána. Nová loď se bude jmenovat Orion.

    Osm měsíců vytvářeli všichni, mezitím co čekali na dokončení Orionu, plán na poražení replikátorů. Počítač, zatímco probíhala výstavba lodi, vypočítával neustále kratší dobu potřebnou pro dokončení, místo konečných osmi a půl měsíců, jen osm měsíců. I těchto patnáct dní bylo velmi dobrou zprávou.

    Loď byla dokončena a zástupci všech ras a tým SG-1 se sešli v jednacím sálu. Jako zástupci jednotlivých ras byli Thor za Asgardy, Narim za Tolány, Arakain za Antiky a generál Hammond za lidi společně s SG-1. Thor začal mluvit, byl totiž určen jako jakýsi předseda pro tento rok: „Konečně se naše úsilí vyplatilo. Náš největší úspěch, loď Orion je hotová. Nová generace technologií nám pomůže porazit replikátory a ochránit tak naše galaxie. Replikátoři podle našich zpráv ještě neopustili svoji izolovanou domovskou planetu. Je zřejmé že také vyvíjí nějaké útočné a obranné technologie.“ O’Neill se na něj podíval a vážně řekl: „Ano Thore, máme velmi vyspělou techniku, ale pořád ještě není vyhráno. Víte třeba někdo, co se děje s Goauldy??“ Podívali se po sobě a čekali jestli někdo zareaguje, a zareagoval jenom Arakain. Ten jim řekl, že nechal vyslat několik sond, které mapovali dění v okolním vesmíru. Zjistili akorát několik potiček mezi Goauldy mezi sebou, a nic víc. Vypadalo to že se všechno vyvíjí velmi dobře, když v tom vběhl do jednací místnosti major Stone.

    Stone byl velmi udýchaný a ve tváři měl velmi vystrašený pohled: „Máme problém, naše nové senzory zachytili maskovanou loď na orbitě planety, je to Goauldský Ha’tak.“ Rozhlédl se po všech v místnosti, ti vypadali stejně ustrašeně jako on. „Tak“ řekl O’Neill „a tolik k utajení naší základny, co budeme dělat?!?“ Thor stiskl svoje komunikační zařízení a něco do něj zamumlal, pak řekl: „Moje loď už po nich střílí……Vypadá to, že mají nové lepší štíty….Utekli do hyperprostoru, ztratili jsme je.“ „Takže utajení je ztraceno, co s tím budeme dělat?“ Thor zase něco zamumlal a potom jim řekl co, nechal vyslat několik sond, a budeme muset doufat, že tu loď najdou. Teal´c se uklonil a řekl: „A co jejich nové štíty?“ Thor se zamyslel a potom zkonstatoval: „Ještě jsme se s nimi nesetkali, vypadá to, že udělali nějaká vylepšení, ale to je náš nejmenší problém. Naším prvořadým úkolem je, že musíme najít tu loď.“

    O’Neill dal rozkaz Majoru Carterové a Danielovi, aby si vzali Orion a zapojili se do pátrání. Potom dal slovo Thorovi, aby ukončil schůzi. „Děkuji O’Neille, končím tuto schůzi.“

    Za tři dny se znovu svolala schůze. Byli přítomni opět všichni zástupci ras, se podílejících se na výzkumu. Carterová zahájila chůzi: „Tahle schůze je proto, že se stalo nejhorší co se mohlo stát. Vystopovali jsme tu loď, a ona vlétla přímo do replikátory ovládaného prostoru. Nejhorší vůbec ze všeho je, že už z něho nevylétla.“ Teal´c se zeptal: „Takže byla ovládaná replikátory?“ Samantha mu odpověděla: „Ne, jsme si jisti, že tam byli Goualdi a Jaffové. Replikátoři museli proniknout na palubu později a zavést loď do svého prostoru, kde je asi i teď.“ Plkv. O´Neill se udiveně podíval na Samanthu a zeptal: „Jak se dostali přes naši rušící síť?“ Thor mohl říct jen, tohle: „To nevíme, ale zřejmě to není 100% metoda, jinak už by vylétli všichni pryč s toho pole, nebo aspoň zničili rušící satelity.“ Arakain shrnul celou situaci: „Základna už není utajena, Replikátoři na nás mohou kdykoliv zaútočit, jestli pošlou svoji flotilu, tak se neubráníme s tím počtem lodí co máme, a planetární obraný systém není kompletně hotový, ale i kdyby byl, tak nevěřím, že by nás ubránil před tak velkou silou jakou momentálně Replikátoři disponují.“.


Naposledy upravil Sirius dne 05.4.2007 19:30:20, celkově upraveno 2
Za blbost se platí.

Příspěvek 24.3.2007 12:45:39
darkdragon Airman
Airman

Příspěvky: 28
Bydliště: Kdesi daleko v předaleké galaxii
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Další skvělé pokračování, co dodat, snad pouze čest a slávu těm co dokážou něco podobného naštvat.
Skvělá část příběhu a pokračování nejasné, ani nezkouším odhadnout jak se to vyvine.

Příspěvek 01.4.2007 01:39:48
milan1960 Airman
Airman

Příspěvky: 26
Bydliště: Kopřivnice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Výborně jen tak dále -dobře to píšete. :wink: Dobře propracovaná zápletka a stále se vyvijející děj nenechává nikoho na pochybách,že umíte psát.Těším se na pokračování.Jen ať dlouho nečekáme. :D
milan1960

Příspěvek 05.4.2007 19:26:48
Sirius Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 425
Bydliště: Hradec Králové, Na rozhraní 1378
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
    SG - Technology 10.díl - Past

    Všichni v místnosti koukali jeden na druhého, nikdo nevěděl co dělat. Nikdo nechtěl věřit tomu, co se právě teď děje. Ne, nemohlo to dopadnou dobře. Teal´c se pokusil zeptal, co budou dělat a co kdo navrhuje. Svou otázku směřoval hlavně k O’Neillovi a Arakainovi. Arakain se jeho slov chytil a pokusil se navrhnout plán, byl odvážný a šílený: „Zkusme nastražit past. Je velká pravděpodobnost, že Replikátoři to pole jednou překonají a pak pošlou svoji flotilu na dobytí této základny, protože je pro ně největším rizikem. Navrhuji pod povrch planety umístit tu nejsilnější výbušninu co dokážeme sestavit, a až Replikátoři dorazí, tak jí odpálíme a s trochou štěstí výbuch planety zničí i jejich flotilu. Ale musíme vymyslet, jak je oklamat, určitě dokáží zjistit, že na orbitě planety a na povrchu už nikdo není. Kdyby na to přišli asi by odletěli a jenom z dálky zničili planetu nebo ji nechali zničit jen částí flotily. Co vy nato?“ O’Neill jenom vytřeštil oči, podíval se na něj a nemohl uvěřit vlastním uším. Právě Arakain podal návrh na totální zničení planety s nejvyspělejší technologií proti replikátorům.

    Narimovi jako by to bylo úplně jedno, chvilku přemýšlel a byl úplně klidný. Ostatní na něj jenom koukali jak to dokáže, být tak klidný. Nikdo nedokázal v této chvíli být tak vyrovnaný s osudem této planety, dokonce ani Thor, jako Asgard to nedokázal jako on. Ale určitě to bylo tím, že Toláni jsou prostě takový národ - nic je nerozhodí. Pak jenom řekl: „To nebude problém, pracovali jsem na technologii, která dokáže vytvořit iluze čehokoliv. Tato technologie, by měla ošálit jakékoliv senzory. Že je to klam zjistí nejspíš až na orbitě a to už bude pro ně pozdě.“ O’Neill pořád nevěřil co říkal Arakain, a teď ho ještě dorazil Narim: „Takže? Vy chcete zničit tuhle základnu doopravdy? Carterová řekněte jim něco, zrovna když máme něco nového, tak nám to chtějí vzít!“ Carterová zavrtěla hlavou, souhlasila s Narimem a Arakainem, protože jestli by něco mělo přilákat replikátory, a následně je tím zničit je to jedině tato základna: „Jestli to vyjde a Replikátoři pošlou vetší část flotily, tak to může být pro ně krutá rána. A jestli pošlou celou flotilu, tak by celá bitva mohla nabrat celkem rychlý spád.“ O’Neill nevěděl co dělat, všichni se na něj dívali, všichni od něj chtěli vědět jak se rozhodl. Jack vypadal zoufale: „Dobře uděláme to, ale opravdu se mi nechce nechat vás zničit mojí“ raději se opravil po pohledu na pohledy ostatních, „ehm, naši základnu. Ale musíme si vybrat planetu pro novou základnu, a tam pokračovat dál.“

    „Mám lepší nápad plukovníku, a ostatní se mnou budou jistě souhlasit.“ Arakain se podíval na Thora a pokračoval: „Jedná se o projekt z dob, kdy jsme ještě byli ve staré Alianci. Bohužel jsme o tomto projektu neřekli ani Asgardům ani Tolánům, dokonce ani Fürlingové o něm neměli ponětí a tímto se vám omlouvám.“ Kývl na Thora na znamení omluvy, „Takže abych to dořekl, planeta není vhodné místo pro základnu tohoto typu.“ Thor ho neustále sledoval. Jakmile se zmínil o tom, že planeta není vhodné místo, položil Arakainovi otázku: „Arakaine, vy myslíte, že máme postavit celou, novou základnu na lodi?“ Tohle zaujalo dokonce i Daniela. Ještě než stačil něco říct, pokračoval Arakain, poupravil totiž Thora: „Na městské lodi Thore.“ Teal´c se nechtěl spokojit s tímto nedostatečným vysvětlením a jako každý chtěl vědět co přesně je to za loď. Odpověď od Arakaina byla opravdu divná, do této doby to byla loď a teď řekl, že je to vlastně město. O’Neill jenom zíral, co se to kolem něj děje, Arakain pořád mění svoje názory nakonec se rozhodl, ž už to nevydrží a zeptá se: „Vůbec tomu nerozumím, je to loď nebo město? Prosím Arakaine, pro můj klid se už konečně rozhodněte!“ Arakain si to vychutnal a řekl: „No dobře, je to létající město.“

    Carterové se doslova rozzářili oči, téměř najednou ze sebe vychrlila: „To zní dost ambiciózně. Arakain se pokusil stručně vysvětlit jak to všechno s létajícím městem začalo: „Před pár tisíci lety, když jsme odletěli z této galaxie kvůli moru, tak jsme chtěli vytvořit život v jiné galaxii. Tady měli najít uplatnění tyto lodě, měli být něco jako centra rozesetá po galaxii. Ale když jsme narazili na Orie…“ „Promiňte, že vás přerušuji Arakaine, ale na koho že jste to narazili?“ Major Carterová se na něj podívala a čekala dál. Arakain se usmál, vůbec mu to vyrušení nevadilo. Takže se pokusil jim to trochu osvětlit: „Oriové, je to rasa válečníků, jsou, nebo alespoň před tisíci lety byli na podobné technické úrovni jako my tenkrát, řeknu vám o nich více podrobností později.“ Carterová poděkovala za toto krátké vysvětlení: „Děkuji Arakaine, promiňte mi že jsem vás vyrušila, pokračujte prosím.“

    Arakain se lépe usadil ve svém křesle a pokračoval: „Oriové nás napadli, válka trvala skoro dva tisíce let. Celá galaxie byla zdecimována a zdroje vyčerpány. Po velkém moru Oriové odletěli a mi také, ale tato válka nás ve vývoji zdržela na pár tisíc let. Celá naše civilizace byla zdecimována, naše lodě bloudili po galaxiích a hledali nové místo k životu, o Oriích jsme už neslyšeli, zřejmě dopadli stejně jako mi. Později jsme neměli zdroje na tento projekt a jakmile začala válka s Tolánským Bratrstvem Síly, tak se to už nedalo realizovat. Když Goualdi napadli naši loď, tak jsme se rozhodli zapojit do dění v této galaxii a zbytek už znáte.“ Při zmínce o Tolánském bratrstvu síly se významně podíval na Narima. Daniel si toho nevšímal a udělal Arakainovi poklonu: „: Fascinující, když postavíme takovéto létající město, tak ho nikdo teoreticky nemůže najít. Může být kde budeme potřebovat.“

    „Budeme potřebovat obrovské množství surovin, ale to nebude hlavní problém, nejdůležitější bude najít bezpečné místo, kde bychom mohli v klidu stavět.“ Arakain to dořekl, poposedl si a rozhlédl se po ostatních, byl si vědom toho, jak bude tento úkol nelehký. Každý chvilku přemýšlel, kde by mohli umístit svoji novou základnu do doby než dostaví první městskou loď. Major Carterová navrhla planetu na okraji Mléčné dráhy, ale nikdo ji nepodpořil kvůli nevýhodnému postavení vůči Goauldům. Thor chvilku mluvil do svého komunikátoru a pak jim řekl stanovisko Nejvyšší rady Asgardů: „Právě jsem domluvil s Nejvyšší radou Asgardů, ta navrhuje postavit novou základnu v naší galaxii, nedávno jsme objevili v jedné části naší galaxie sluneční soustavu bohatou na různé minerály a prvky, ještě tam není Hvězdná brána, ale to se dá lehce zařídit.“ „Thore, Arakaine, souhlasím s vašimi návrhy. Pokusíme se naložit co nejvíce věcí ze základny na lodě a něco pošleme bránou na nejbližší asgardskou planetu. Poté zamíříme do Galaxie Ida a doděláme tu základnu.“

    Arakain vyslal několik Antických lodí obhlédnout planetu od Asgardů. Antici sebou měli i plány na létající město, proto hned jakmile přiletěli zahájili přípravy pro stavbu.

    Po třech týdnech usilovného stěhování se podařilo většinu základny přesunout na novou planetu v galaxii Ida. Planeta se jmenovala Seja, byla velmi vzdálena od planet ovládaných replikátory. Protože ji Asgardi objevili nedávno a od té doby replikátoři neunesli žádnou loď, která by měla tyto informace o této planetě, byla planeta v relativním bezpečí. Kvůli utajení o této planetě vědělo jenom pár Asgardů a Antiků. Zástupci Aliance se sešli v jednacím sálu, ve druhém patře základny Antik. V jednacím sálu již zbyly jenom křesla a dva počítače. Dnes zahájila poradu major Carterová: „Thore, Arakaine, Narime a SG-1, vítám vás na dnešní schůzi.“ Navzájem se všichni přivítali, protože se díky stěhování téměř vůbec nesetkávali. Thor se přihlásil jako první o slovo: „Nejdůležitější věci a technologie byly ze základny poslány na planetu Seja v galaxii Ida, kde je rozestavěna naše nová základna.“ Všichni přikývli, a plukovník O’Neill se jako vždy trochu neomaleně zeptal: „Dobře. Dobře a co teď?“ Major Carterová se na něj trochu nepřívětivě podívala a řekla mu: „Takže, plukovníku a ostatní, před třemi týdny se začalo s výstavbou města. Bude to nějakou dobu trvat než budou hotové základy, a město se bude moct přesouvat. Mezitím musíme počkat jak se zachovají replikátoři a doufat, že neodhalí, že stavíme něco takového a kde to stavíme dřív než bude moct město používat hyperpohon a obrané technologie.“

    Arakain potvrdil to co major Carterová říkala o městě. Ještě dodal něco k situaci s jejich plánem: „Bomby jsou již připraveny, stačí dát rozkaz a tato planeta a její okolí se vypaří a pokud tu bude dostatečné množství replikátorských lodí bude to jen lepší.“ „Arakaine, už dlouhou dobu s vámi spolupracujeme na stavbě města, ale pořád nevíme jaký zdroj energie bude město pohánět?“ Daniel si povytáhl brýle a podíval se na Arakaina, ten mu pohled opětoval a popsal mu to: „Než nás napadli Oriové, tak jsme pracovali na modulu, který čerpá obrovské množství energie z energie vakua, získané ze soběstačné oblasti podprostorového času. Dalo by se mu také říkat Modul nulového bodu - ZPM. Tento výzkum byl přerušen když jsme byli napadeni, kvůli útokům jsme nic nemohli dokončit. Ale nyní, díky Asgardům a Tolánům, jsme na výborné cestě náš výzkum dokončit, jestli to vyjde, a já věřím že ano, tak to bude téměř neomezený a nejvýhodnější zdroj energie pro naše létající město.“ Narim se pousmál po svým Tolánským způsobem, lehce se uklonil a potvrdil vše co Arakain řekl.

    Plukovník O’Neill se zeptal Daniela, trochu pobaveně, protože nevěděl jak vznešená bude odpověď: „Tak Daniely už jste se dohodli na jméně našeho létajícího města?“ „Hm, Jacku.“ Podíval se na něj a usmál se: „Ano již jsme se domlouvali a Thorem a Arakainem. Nakonec jsme se rozhodli pojmenovat naše město Heliopolis, stejně jako se scházeli všichni učenci ze všech koutů vesmíru, aby sdíleli své vědomosti a aby mohli rozvíjet vesmír. Bude to vlastně taky takové centrum, centrum naší nově vzniklé Aliance. Co na to říkáš Jacku?“ Plukovník na něj chvilinku zíral a potom se jenom podrbal na hlavě povídal: „Hele Dany, nic proti tvému návrhu, ale já ho chtěl pojmenovat po své babičce, ona by si to určitě moc přála.“ Všichni koukali a přemýšleli jestli to co právě řekl myslel vážně nebo jen žertoval: „Hej, nekoukejte se tak na mě, to byl jenom fór, Heliopolis zní taky fakt dobře.“

    Něco zapípalo a před Thorem se objevil hologram. Byl to jeden ze zástupců Asgardů v naší galaxii, informoval Thora o nejnovějším dění mezi Goauldy. Zjistili, že Goauld Ti, po zničení své základny odletěl s pěti Hat’aky neznámo kam a zbytek flotily nechal ve velké pohotovosti u druhé základny, kam jeho armáda shromažďuje veškeré zásoby a obrovské množství surovin z jiných planet, na kterých ho uctívají a jsou v jeho držení. Zřejmě něco plánuje, ale neví se co, protože Tok’rové nemají mezi Tiovými vojáky žádného špeha. Teal’c jako zkušený válečník, a člověk, který toho o Goauldech věděl mnoho, jim řekl: „Vskutku, vypadá to, že se připravuje na válku, ale nevím proč a proti komu. Také nevím proč by odletěl jenom s pěti Hat’aky, je to podivné.“ Plukovník O’Neill se pokusil o sarkastický tón hlasu, ale v této situaci mu to moc nešlo: „Co se dá dělat, nakonec se to stejně dozvíme. Jestli dovolíte Samantho, ukončím schůzi za vás“ podíval se na majora Carterovou, ta přikývla, na znamení toho, že může pokračovat: „Děkuji Samantho, končím tuto schůzi.“

    Další týden proběhl téměř bez jakýchkoli potíží, už doufali, že se nic nestane. Ale stalo se něco strašného, v devět hodin a čtrnáct minut se rozezněl celou základnou poplach. Major Stone, který jako jeden z mála zůstal na základně když ostatní odešli, začal hlásit situaci: „Plukovníku, máme velký problém. Právě jsme obdrželi od Thora zprávu, Replikátoři vyslali padesát osm lodí směrem k nám, při jejich současné rychlosti tu budou za šest minut.“ Plukovník O’Neill zmáčkl knoflík na své vysílačce a zavolal Stoneovi: „Majore, okamžitě transportujte všechen personál na Orion, zavolejte ještě Carterové, že musí začít se zapínáním destrukčního zařízení. Rozumíte?“ O’Neill se rozběhnul do řídícího centra, a Stone mu odpověděl: „Rozumím vám už volám Carterové.“ „OK, Stone musíme se ihned připravit.“

    Všichni byli transportováni na loď Orion, tým SG-1, Thor, Arakain a Narim a byli transportováni přímo do konferenční místnosti, celé to netrvalo ani minutu. Arakain již nechal rozmístit dokonalé holoprojekce lodí: „Takže holoprojekce lodí jsou připraveny, nyní bychom se měli přemístit do bezpečné vzdálenosti.“ Thor souhlasil a dal všem souřadnice na které se mají přemístit, určil je až teď, aby je replikátoři nemohli zjistit. Doktor Jackson všem popřál štěstí a rozešli se. Respektive se transportoval na své lodě a odletěli na dané souřadnice. Thor na loď Samanthu Carterovou, Arakain na Zeuse a Narim na Tormana, SG-1 zůstala na Orionu. Cesta na pozici trvala necelé dvě minuty. Thor otevřel komunikační kanál a dal další instrukce: „Všichni jsme na pozicích, připravte se přemístit na určená místa, kdyby něco selhalo. Replikátoři nás nesmí sledovat za žádných okolností sledovat. Protože víme, že dokáží upravit hyperpohon, budeme muset i taktizovat, kdybychom náhodou museli utíkat. Zatím na shledanou a jak lidé přejí, hodně štěstí.“

Naposledy upravil Sirius dne 05.4.2007 19:30:38, celkově upraveno 1
Za blbost se platí.

Příspěvek 05.4.2007 19:28:44
Sirius Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 425
Bydliště: Hradec Králové, Na rozhraní 1378
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
    SG - Technology 11.díl - Začátek konce I.

    Všichni čekali na svých lodích a přemýšleli co bude dál. Doktora Jacksona pálila jedna myšlenka, a sice: „Co se stane, když replikátoři zaútočí i na jiné lidmi obývané planet, co když je nedokáží zastavit?“ Proto to předložil všem na lodích, když byli spojeni se Zeusem a ostatními loďmi. Arakain se chytil slova a řekl něco co tušili všichni: „Nemáme zdroje komukoliv pomoci, musíme jen doufat, že se Replikátoři chytí o pasti a přijdou o svou útočnou flotilu a potom už se nebudou pokoušet dál nás nějak provokovat, ale to můžeme skutečně jenom doufat.“ „Vskutku, Arakaine, ale replikátoři mají podle senzorů u své domovské planety ještě okolo sta lodí. S tímhle mohou obsadit celou tuto galaxii a potom zamořit celé okolní galaxie, když už se dokázali přes naše rušící pole.“ Teal’c se podíval na monitor a povytáhl levé obočí. Carterová je přerušila protože se flotila replikátorů blížila k planetě: „Tohle musíme vyřešit později, flotila Replikátorů bude u planety za 7..6..5..4..3..2..1..0 právě vystupují z hyperprostoru, pálí na projekce lodí. Už musí vědět, že to nejsou pravé lodě, bojím se aby se neobrátili a neletěli pryč.“ „Majore, odpaluji nálože, teď.“ Arakain stiskl nějaká tlačítka pod svým monitorem a potom pokračoval: „Naše senzory nyní nedokáží zjistit, co se děje v místě výbuchu. Musíme počkat až se to rozptýlí, ale zatím nezachycujeme žádné lodě, které by opouštěli ten prostor po výbuchu, u naší bývalé základny.“

    Několik minut všichni čekali, nikdo nevěděl jak přesně to bylo dlouho, snad pět, snad deset minut, čekali na zprávu ze senzorů. Najednou se na všech monitorech objevily údaje, žádná z replikátorských lodí u planety, respektive v místě, kde bývala planeta, nezůstala jediná loď. Všichni měli ohromnou radost, jejich plán vyšel a to výborně. Plukovník O’Neill je všechny pochválil: „Skvělá práce, ale co s druhou částí jejich flotily u té jejich planety?“ „Ale, ne. Naše satelity hlásí, že z povrchu replikátorské planety vzlétlo dvacet tři lodí, a každá míří jiným směrem. Dám vám to na monitory.“ Thor stiskl několik tlačítek a místo jeho obrazu se objevilo se schéma, jak replikátorské lodě, opouštějí planetu. Thor jim k tomu ještě povídal: „Podle toho co vidíme, míří zničit naše satelity, a to by mohl být problém.“ Několik vteřin bylo absolutní ticho, potom, se na monitoru objevil malý záblesk a jeden ze satelitů zmizel, potom další a další. „Tohle znamená, že chtějí opustit svůj prostor a zřejmě také napadnout další planety v naší galaxii.“ Carterová se podívala na monitor s Thorem a čekala, jak jí odpoví. „Vskutku, ano. Je to velice pravděpodobné.“ Thor mrknul a potom se otočil na jednoho ze svých techniků a něco mu řekl.

    „Ne to nejde, musíme něco udělat!“ Vykřikl Daniel a rozhlédl se po všech monitorech a jeho týmu. Všichni mu opětovali udivený pohled, takhle ho ještě neznají. Narim stihnul předběhnout všechny ostatní a pokusil se co nejpříjemněji zeptat: „Ale co můžeme dělat Danieli? Nemáme šanci proti takové přesile.“ Thor se připojil k Narimovi: „Replikátoři již zničili většinu satelitů, síť již není funkční. Jejich lodě směrují k různým planetám, určitě se je chystají obsadit. Nějaká obrovská loď stoupá z povrchu jejich planety, je to nějaký nový typ, vypadá to, že jí postavili sami Replikátoři. Snažíme se zjistit kam letí.“

    „No, jestli je to tak, a replikátoři obsadí další planety, získají spoustu zdrojů a určitě obsadí další lodě Goauldů, to by potom byli ještě větší problém…“ major Carterová chtěla pokračovat, ale Thor ji přerušil: „Obávám se že už víme kam letí.“ Nikdo nevěděl, proč to říká tak tajemně a proto raději pokračoval: „Jak jsem již říkal, už víme kam ta jejich nová loď směřuje. Letí k Zemi.“ Carterová polkla, Daniel se posadil, jediný kdo se jakžtakž udržel byl O’Neill: „Okamžitě letíme k Zemi, Replikátoři nesmí zaútočit, musíme je zarazit!“ Thor se snažil zastavit tenhle plán, s tím, že neví, co dokáže nová Replikátoři loď, a zdálo se mu to velmi riskantní. O’Neill jen zíral a nechtěl se nechat jenom tak odbít: „Něco nám dlužíte, vy všichni. Máme nové technologie, o kterých replikátoři nemají ani tušení, musíme je zastavit a pokud se nám to nepodaří, tak bychom je nebyli schopni zastavit už nikdy.“ Vysypal ze sebe doslova Jack. Arakain ač nebyl na takové jednání od plukovníka O’Neilla zvyklí, ale nenechal na sobě znát nic. Chvilku se otočil zády, povídal si s nějakým dalším Antikem a otočil se zpět: „Pomůžeme vám, poletíme s vámi i se Zeusem.“ O’Neill pokývnul hlavou, souhlasil a teď se jen čekalo na co, co řekne Thor a Narim. Narim dal ruce před sebe a spojil je takovým zvláštním způsobem, byl to postoj omluvy, to vyplývalo z toho co řekl: „Bohužel Jacku, nemůžeme letět s vámi, naše loď nemá tak vyspělý hyperpohon, nedoletěli bychom tam včas a ještě bychom vás brzdili, asi se budete muset obejít bez nás.“ Samantha byla docela překvapena, že Toláni nemají tak dobrou technologii, ale asi to bude tím, že oni prostě nepotřebují cestovat. Thor stále se svým stejným výrazem řekl: „Dobře zkusíme je zastavit, snad to společnými silami dokážeme. Již jsem nechal poslat na orbitu Země dalších několik lodí. Sejdou se s námi hned jak vystoupíme z hyperprostoru.“ O’Neill ani nevěděl, jak dopředu dokáže Thor předvídat, poděkoval mu a zavelel nastavení kurzu k Zemi. Jak řekl tak se i stalo. Kousek před loďmi se vytvořilo hyperprostorové okno a lodě do něj vstoupily.

    Lodě dorazily k planetě Zemi o více jak patnáct minut dřív, než replikátoři. Kdyby se na všechny lodě, které přiletěli, díval někdo kdo nic podobného neviděl, asi by ho to porazilo. Byly tam lodě Orion, Zeus, Samantha Carterová a další dvě asgardské lodě třídy O’Neill. Dostavila se také jedna goauldská nákladní loď, byli to Tok’rové, bylo jejich jen 10 a mezi nimi byl i Jakob Carter, hostitel Selmak. Všichni si zapnuli monitory a navzájem se spojili.

    Thor všechny informoval o stavu replikátorské lodě, při její současné rychlosti to bude čtrnáct a půl minuty letu než dorazí. „Máme také zprávy, které potvrzují naší domněnku, že se replikátoři vydali obsadit i další planety. Zaútočili na desítky planet ovládaných goauldy. Goualdy se podle informací neúspěšně brání.“ Jakob/Selmak souhlasil s Thorem a dodal, k tomu co Thor řekl: „Máte úplnou pravdu. Díky našim agentům, jsme za posledních několik let dokázali označit spousty goauldských lodí. Díky tomuto reciveru“ ukázal na malé zařízení co položil na stůl, „se můžeme dívat jak se jedna goauldská loď po druhé dostává pod moc replikátorů.“ Dokončil Jakob/Selmak. O’Neill po něm střelil okem a řekl: „Víš Jakobe, tohle by se nám bývalo taky hodilo. Proč jsme o tom do teď nevěděli?“ Jakob na to nereagoval, a tak Jack pokračoval: „To je teď vedlejší. Tohle totiž nemůže dopadnout dobře. Musíme informovat našeho prezidenta a ostatní lidi na Zemi, zatím stačí, když přenesete prezidenta Spojených Států na Orion.“ Samantha chvilku nastavovala počítač a hledala souřadnice, kde se právě nachází prezident. Hned jak ho našla, přenesla ho.

    Prezident se nemohl zorientovat: „Co se to sakra k čertu děje? Kde to jsem a jak jsem se sem dostal?“ O’Neill se chtěl smát, ale když viděl jak se na něj Samantha kouká, radši to potlačil a pokusil se vysvětlit prezidentovi, co se s ním právě teď stalo: „To je v pořádku pane, uklidněte se prosím. Máme málo času a musíme vám toho tolik říct.“ Prezident se už pomalu zpamatoval: „Vy jste plukovník O’Neill, odešel jste před dvěmi lety bránou, těsně před uzavřením SGC.“ Otáčel se kolem dokola jmenoval další členy týmu: „A vy jste major Samantha Carterová, a vy doktor Jackson a vy generál Jakob Carter.“ Zarazil se, viděl Tea’lca. Trochu pomaleji řekl: „A vy jste ten jaffa Teal’c.“ Vypadal stále více rozrušeněji.

    Bylo štěstí, že byli veškeré monitory, které zobrazovali lodě okolo a spřátelené rasy otočené nebo vypnuté, aby je prezident zatím neviděl. Plukovník na prezidentovi pořád viděl jeho rozrušení, proto se ho snažil stále více uklidnit: „Už se uklidněte pane, musíme vám toho hodně říct. Jste na lodi Orion, je to má loď. Je pěkná že…“ Major Carterová ho přerušila: „K věci prosím vás plukovníku, opravdu máme málo času!“ Jack se na ni zamračeně podíval a řekl: „Uh, promiňte Samantho, už bych se k tomu dostal.“ Otočil se a z vážnou tváří, která u plukovníka O’Neilla nebyla moc obvyklá pokračoval k prezidentovi: „Jde o to pane, že se nám podařilo získat mnoho technologií co zřejmě změní dění na Zemi i jinde v této galaxii, spolupracovali jsme s mnoha rasami. Jenže se do naší galaxie nastěhovali replikátoři, určitě si pamatujete co jsou zač z našich hlášení, zničili jsme jim část flotily, ale i přes to začali útočit na planety po celé galaxii a jejich nová, velká loď míří právě teď sem, k Zemi. Bude tu asi za 12 minut.“

    „Bože, co budeme dělat? A jak se to vůbec mohlo stát?“ Prezidenta to ještě více ochromilo, čekal jenom na to co mu řeknou. Carterová se na něj upřeně podívala a zkusila mu říci pravdu co nejvíce srozumitelně a lehce: „Je tu s námi několik lodí a zkusíme tu loď zastavit, ale nevíme jestli se to povede, nikdo s lodí toho typu ještě nebojoval. Musíte informovat pozemní vojsko, aby se připravili na boj s Replikátory, naše palné zbraně je dokáží zneškodnit, ale to musí vědět celá planeta, proto jste tady vy, ale nevím jestli vám bude 12 minut stačit.“ Prezident to nečekal ale pokusil se zachovat jako hrdý člověk: „Dobře. Dobře pokusím se to zařídit, ale 11 minut je málo času a určitě vznikne panika mezi lidmi na Zemi, možná to bude nejhorší okamžik lidstva. Jaký je plán, když replikátoři obsadí povrch?“ Doktor Jackson si odkašlal: „Transportujeme lidi, kteří byli určeni na stanoviště alfa, na naše stanoviště alfa, které je naší novou základnou, je dopravíme později, zatím nic lepšího nemáme.“ „Doufám, že tu loď zničíte, teď mě ihned transportujte zpět na Zem, pokusím se udělat co nejvíce.“ Prezident byl okamžitě přenesen do Bílého domu..

    Několik minut ještě čekal celý tým SG-1 než mohla Carterová říct: „Loď vystoupí z hyperprostoru za 5..4..3..2..1..0 je tady.“ A Samantha se podíval na monitor. Jackson ji předběhl: Je impozantní, je obrovská.“ Za zády se jim ozval major Stone, do teď seděl přehlížen, ale moc mu to nevadilo: „Plukovníku, volají nás. Mám to přijmout?“ Plukovník se na něj udiveně podíval, zapomněl že tam je ale rychle se zpamatoval a odpověděl mu: „Volají nás? Opravdu? Otevřete tedy kanál, každá minuta je dobrá.“

    Stone otevřel kanál, přijímali audio i video. Na monitoru se objevil replikátor v lidské podobě: „Já jsem První a vedu Replikátory ve vaši Galaxii. Okamžitě se vzdejte a budete žít. Vaše lodě a vaše planeta bude obsazena a včleněna do naši flotily.“ Řekl to naprosto bez zabarvení hlasu, bez jakýchkoli emocí. O’Neill nemohl uvěřit vlastním uším, co si to ten plecháč myslel: „NE tak to brzdi, Mi zničíme vás, jestli neodletíte pryč. Zemi vás nikdy nenecháme obsadit.“ Replikátor na sobě nedal znát žádné vzrušení: „Omyl, vaše lodě budou začleněny do naší armády a vaše planeta obsazena.“ Plukovník O’Neill to už nevydržel, dal rozkaz k uzavření kanálu a zahájení palby na replikátory.


Naposledy upravil Sirius dne 06.9.2007 05:00:16, celkově upraveno 1
Za blbost se platí.

Příspěvek 05.4.2007 19:50:18
milan1960 Airman
Airman

Příspěvky: 26
Bydliště: Kopřivnice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:wink: Jen tak dále.Stále se Ti daří udržovat děj příběhu v neustálych zvratech a to se mi líbí.Má to spád a napětí.Škoda jen ,že jsou jednotlivé části tak krátké,ale zase to vyvažuje kvalita .Ahoj Milan
milan1960

Příspěvek 06.4.2007 09:06:14
darkdragon Airman
Airman

Příspěvky: 28
Bydliště: Kdesi daleko v předaleké galaxii
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Zase si me prekvapil, cim dál lepší. Samý nový zvraty...povedený...sklánim poklonu

Příspěvek 06.9.2007 04:59:06
Sirius Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 425
Bydliště: Hradec Králové, Na rozhraní 1378
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
SG - Technology 12.díl - Začátek konce II.

    Všechny lodě zahájili palbu na Replikátorskou loď, její štíty držely, byly velmi silné. Replikátorská loď od sebe oddělila dvě menší lodě, každá byla přesto stejně velká jako Asgardské lodě. Hlavní loď teď začala soustředit palbu na jednu z Asgardských lodí. Asgardské loď se držela jen chvilku, její štíty byly úplně vyřazeny a loď byla těžce poškozena. Celkově se síla spřátelených lodí zmenšila o jednu loď, a to bylo hodně a rychle. Asgardské loď byla obsazena replikátory. Dvě menší replikátorské lodě zahájili palbu na Orion, její štíty slábly ale naštěstí pomalu. Orion soustředil společně se Zeusem palbu na jednu z menších lodí, dařilo se, štíty jedné replikátorské malé lodě povolovali a loď byla nakonec zničena, ale za cenu ztráty další Asgardské lodi.

    Asgardská loď začala pálit na replikátorskou hlavní loď, připojil se k ní i Orion a Zeus. Na Zemi se na všech obrazovkách světa, v každé domácnosti objevil obraz prezidenta spojených států, jeho hlas se ozýval z rádií i z rozhlasů. Všechny media přenášeli jeho proslov ve věci ohrožení Země: „Vážení obyvatelé naší planety, bylo mi uděleno říci vám, že na naši milovanou planetu právě zaútočila mimozemská rasa zvaná Replikátoři. Na orbitě se je právě pokoušejí zastavit naši mimozemští přátelé i naši lidé. Doufáme, že naši mimozemští spojenci nám pomohou je dostat. Jestli se nepodaří je zničit, začne nejspíš jejich plná invaze k nám. Prosím nepanikařte, víme, že proti nim jsou účinné naše palné zbraně.“ Jakmile prezident domluvil a všichni překladatelé utichli, začal nevídaný zmatek, panika, lidé šílí. Všude začalo rabování. Armády všech států, všech království se začaly připravovat na boj s replikátory. Dodatečně jim byli uděleny přesné informace jak postupovat při boji a zvládání obyvatel.

    Na obloze se odehrává světelná show, je vidět po celé planetě jako jasný oheň, lidé se modlí za spásu. Vojáci vstupují do ulic a snaží se potlačit nepokoje. Všichni prezidenti očekávají tu strašlivou zprávu, že Replikátoři již vstupují do naší atmosféry. Ale zatím nic, všechny linky jsou přetížené, nikdo nemůže volat, zatím fungují jen satelitní telefony, ale satelity pomalu mizí, žádné spojení. Americký prezident zatím vydává rozkazy k přípravě vystřelení všech jaderných hlavic na hlavní replikátorskou loď. Lidé určení na stanoviště alfa byli transportováni na Orion, nemohli uvěřit svým očím.

    Major Carterová seděla monitoru a snažila se navrhovat co nejlepší dráhy a úhybné manévry a informovala o stavu: „Zachycuji stovky transportů z replikátorských lodí na povrch. Panebože, oni tam přenášejí svoje útočné jednotky!“na chvilku se odmlčela a pak pokračovala: „Naše šíty slábnou, dvě asgardské lodě jsou vyřazeny, vypadá to velmi špatně, a to hlavně pro nás.“ Všichni se na ni podívali, nemohli tomu věřit a Arakain tomu nasadil korunu: „Zeus je těžce poškozen musíme se stáhnout, je mi o líto, ale nesmíme dovolit, aby Replikátoři pronikli na naši loď. Sejdeme se na planetě Seja.“

    Antikové se pomalu chystali na ústup. Třetí, poslední asgardská loď Samantha Carterová, byla také poškozena a pronikli na ni replikátoři. Thor a další Asgardi z této lodě se transportovali na Zeus a na Orion. Ti co se transportovali na Orion, vzbudili nesmírný údiv. Byli totiž přeneseni mezi lidi, kteří byli určeni na stanoviště Alfa. Thor byl dodatečně pře transportován na můstek Orionu. Thor se rozhlédl a našel majora Carterovou: „Majore Carterová, aktivoval jsem na našich lodích autodestrukci, doporučoval bych, abychom se vzdálili co nejdál a zároveň na sebe neupoutali moc pozornosti.“ Carterová přikývla: „Rozumím Thore, nastavuji kurz dál od vašich lodí.“

    Stihli to na poslední chvilku, dostat se z pásma výbuchu. Exploze asgardských lodí zničila i druhou malou replikátoří loď. Mezitím dole na Zemi vydal prezident rozkaz k odpalu jaderných hlavic. Z Orionu to viděli, jak letí stovky raket a míří na Replikátorskou loď. Replikátorská loď úspěšně sestřeluje většinu raket, které na ni letí, a rakety, které se dostanou až k lodi, jsou zničeny nárazem o štít. Všechny rakety ze Země dohromady nezpůsobili nic, žádné znatelné poškození. Ze všech lodí, co se postavili Replikátorským lodím, zbyl jen Orion, který byl po útoku téměř bez štítů.

    Rozezněl se lodní poplach, major Carterová podala hlášení, co se děje: „Plukovníku, systémy právě zachytily dalších pět lodí v hyperprostoru, které jsou na cestě sem.“ Po chvilce počítač dodal další podrobnosti co je to za lodě: „Jsou to goauldské Ha’taky.“ Všichni doufali, že to jsou skutečně Goauldi, i přes to, že to byl jejich největší nepřítel. „Doufám, že nám Goauldi pomohou, je to i v jejich zájmu.“ Řekl Daniel, a přitom se díval jak Ha’taky vystupují z hyperprostoru.

    Všech pět Goauldských lodí se přibližuje k planetě, Replikátorská loď pořád transportuje na Zem svoje útočné pozemní jednotky. Na zemi s přibývajícím počtem replikátorů roste panika a sílí domobrana, těch, kteří zůstali při smyslech. Prezident dává rozkaz k obraně a nechává povolat všechny zálohy do aktivní služby, musí zastavit replikátory. Ve vesmíru se zatím pořád odehrává velká bitva, nejsilnější kosmická a zároveň první pozemská loď bojuje proti nepříteli mnohokrát silnějšímu. Plukovník O’Neill vydává rozkaz majoru Stoneovi, aby kontaktoval Goauldské lodě.

    Major Stone informuje o stavu jeho kontaktování: „Volám Goauldy, pane. Neodpovídají…“ Carterová ho okamžitě přeruší: „Vím proč, pane, ty lodě jsou obsazené replikátory. Musíme se okamžitě stáhnout, musíme pryč a rychle.“ Plukovník O’Neill nevěří, tomu co teď Carterová řekla, opustit bitvu? „Prr, Carterová nemůžeme pryč, musíme je zastavit.“ Teal’c podpořil majora Carterovou: „O’neille, vím že jsi hrdý válečník, já taky, nerad utíkám z bitvy. Dnes ale budeme muset utéct, protože jak bychom mohli pomoct potom Zemi a všem lidem na ní, když budeme mrtví? Musíme se vzdálit.“ Povytáhl obočí a doufal že Jack pochopí a přistoupí na jeho slova. O’Neill ještě chvilku jeho slova vstřebával, ale nakonec řekl: „Dobře, Teal’cu, tvé slova mne přemluvily. Majore, nastavte kurz do galaxie Ida. Odlétáme…“

    Orion si otevřel hyperprostorové okno a vstoupil do něj, opustil naši sluneční soustavu. Replikátorské lodě zatím obsadily pozice kolem Země. Z hlavní Replikátorské lodě byli zatím transportovány stovky tisíc replikátorů a začali obsazovat planetu. Veškerá vojska na Zemi začali s obranou proti replikátorům, zatím se drží. Z orbity planety jde střelba, ničí všechny hlavní pozemské vojenské základny. Lidé všech národností umírají, americký prezident nabádá všechny lidi k jednotě a k poslušnosti bez rabování a bez paniky, armády rozdávají zbraně obyčejným lidem a učí je s nimi zacházet. Všichni lidé bez rozdílu rasy, národnosti či náboženského vyznání spolu jednotně drží. Všichni bojují, za bojů ale byl zahlédnut ještě větší nepřítel než pavoučí replikátoři, byli zahlédnuti replikátoři, kteří vypadali jako lidé! Lidští replikátoři jsou téměř nezničitelní a zatím žádná konvekční zbraň vynalezena člověkem není proti nim účinná, nejspíš jenom atomovka.

    Jednací místnost na lodi Orion se začala vyprazdňovat, všichni vědci co tu byli a ostatní lidé určeni na stanoviště alfa už odcházeli, všichni téměř bez dechu z toho, co se právě stalo a co se dozvěděli. V jednacím sále je vystřídal tým SG-1, Jacob/Selmak a Thor. Všichni se posadili, až na plukovníka O’Neilla. Jack zahájil jednání o dalším postupu: „Tohle se nemělo stát“ na chvilku se odmlčel a rozhlédl se a pokračoval: „Země je teď obsazená Replikátory a mi s tím nemůžeme nic dělat, ani když máme nejmodernější technologie. Jak je to možné?“ Podíval se na Carterovou, Thora a nakonec na Jacoba/Selmak. Teal’c se uklonil a začal: „Vskutku O’Neille, dokud ale nesnížíme počet replikátorů samotných, nemáme proti nim žádnou šanci. Musím s tebou souhlasit.“ O’Neill si konečně sedl a čekal kdo si vezme další slovo, nemusel čekat dlouho a začal mluvit Thor: „Jako Vrchní velitel Asgardské flotily, musím přiznat porážku, zdrcující porážku. Ta jejich nová loď je opravdu velice silná, je to nejsilnější loď co jsme kdy viděli. Jestli jich postaví více.“ Podíval se O’Neillovi přímo do očí a naznačil mu ten nejhorší scénář. „Jak jsem řekl, jestli jich postaví více, nemáme žádnou šanci osvobodit Mléčnou dráhu, ani Galaxii Idu.“ Hned jak Thor domluvil, drala se ke slovu major Carterová: „Musíme dostavět Heliopolis, jedině tak máme nějakou šanci, jeho palebná síla bude obrovská. Doufám že projekt ZPM bude úspěšně dokončen, podle Antiků by tak palebná síla lodi byla 10x účinnější. Takové zařízení by dalo dostatek energie štítům a zbraním k poražení Replikátorů. Ani ta jejich nová loď by nevydržela.“ Jak mluvila o ZPM významně se dívala na Thora, protože se zavázal pomoct Antikům s projektem ZPM. Thor si toho všimnul a řekl prostě: „Ano, tento projekt je slibný a naši vědci už mnoho pokročili.“

    Do místnosti vběhl major Stone, byl celý udýchaný a sotva popadal dech: Plukovníku, obdrželi jsme zprávu od Tollánů, jejich domovská planeta, Tollána, byla obsazena Replikátory. Naštěstí se povedlo několika set Tollánům uprchnout skrz bránu na planetu kterou budeme za pár minut míjet. Požádali nás, jestli bychom je nemohli vyzvednout.“ O’Neill vytřeštil oči: „Oni nás žádají o pomoc? Ale co, nevadí změňte kurz k té planetě, ať je můžeme vyzvednout.“ Doktor Jackson se podrbal na hlavě a poposunul si brýle: „Vypadá to, že se Replikátoři velmi činí. Ještě pár hodin a nezbude v Mléčné dráze nikdo kdo by jim mohl vzdorovat, aspoň trochu jim vzdorovali Goauldi. Ale nevíte co se stalo s Noxy?“ Thor se na něj podíval a řekl: „Noxové nám pře nedávnem poslali zprávu, ještě před útokem Replikátorů. Opustili svojí planetu a odešli někam do jiné galaxie, ale neřekli nám kam. Prý chtějí žít v míru.“ O’Neill se na něj podíval a s úsměvem řekl: „To od nich bylo opravdu nečekané, ještě aby sestavovali replikátory, že jim chtějí pomoct.“ Jack chtěl pokračovat, ale Thor začal mluvit ještě než Jack mohl začít další větu: „Nechme už být Noxy Noxy. Celá Asgardská flotila na nás čeká deset světelných let od planety Seja. Tuto planetu musíme ubránit, nesmíme ji ztratit dokud není Heliopolis schopný letu.“ O’Neill souhlasil, rozpustil schůzi a požádal všechny, aby si šli odpočinout.

    Po cestě na planetu Seja se Orion zastavil na planetě, kam uprchli Tolláni. Celkem bylo zachráněno 562 Tollánů, mezi nimi bylo 128 žen a 102 dětí. Co Tolláni řekli, bylo ohromující, zachránilo se jich jen přibližně jedna desetitisícina. Mezi přeživšími byl i Narim. Cesta k Tollánům trvala jen sedm minut, jejich nalodění další půlhodinu. Nebylo to moc velké zdržení, cesta k planetě Seja bude trvat ještě další čtyři hodiny.

    Orion přilétl k planetě Seja, hned jak vystoupili z hyperprostorového okna, přilétli k nim Asgardské lodě, nabyli zbraně a vyžadovali ověření. O’Neill jim dal co chtěli, a Asgardi je nechali přistát. Nikdo zatím nevystupoval z lodi, protože loď byla podrobena důkladnému skenu, který měl odhalit jakýkoliv jediný blok z Replikátora. Když byla loď proskenována nalodil se na ni Vasir a Arakain. Na lodi byla naladěna Asgardská frekvence.

    Všichni se sešli během deseti minut v zasedací místnosti Orionu, Thor si nechal transportovat svoje křeslo a pro Vasira byla transportována antigravitační plošina. Jakmile všichni dorazili, nechal Thor Vasira, aby ze své plošiny vysunul obrazovku. Obrazovka se vysunula nejdříve jako malý obdélníček, který se poté rozložil na velkoplošnou obrazovku. Na obrazovce se objevil další Asgard, zatím na ně jenom mrknul a nehnutě stál, v pozadí za ním se rýsovaly jakési laboratoře a chodilo tam mnoho dalších Asgardů. Thor je navzájem představil: „Vítám vás všechny na planetě Seja. Představuji vám Vasira,“ ukázal na Asgarda na plošině, „je to hlavní Asgardský vědec, který dohlíží na stavbu Heliopolis. Ten na monitoru je Frey, je to vrchní vědec projektu ZPM.“ Všichni Asgardi vypadali úplně stejně, Thor se lišil akorát v malém detailu, měl teď na krku medailon, který říkal, že je Vrchní velitel Asgardské flotily. Vasir je také přivítal a informoval je o stavu stavby Heliopole: „Vítám vás, také. Výstavba pokračuje dobře, surovin máme díky Antikům dost. Ale je to velký projekt když půjde vše bez komplikací bude stavba trvat jen patnáct měsíců.“

    Plukovník O’Neill začal počítat na prstech, sice vypadal komicky, ale všichni to přecházeli. Jack nakonec řekl: „To je strašně dlouhá doba, Replikátoři do té doby obsadí celou galaxii, za těch patnáct měsíců už bude dávno po všem.“ Vasir přikývnul: „Toho jsme si vědomi, ale více to již zkrátit nejde a do Mléčné dráhy nemůžeme poslat žádné lodě, všechny naše síly soustřeďujeme do tohoto sektoru a nesmíme si dovolit, aby to tady Replikátoři našli.“ O’Neill přikývnul, v duchu s ním souhlasil, doktor Jackson hleděl na Vasira a řekl mu trochu víc naštvaným hlasem: „Naše planeta je právě obsazována Replikátory a mi s tím nemůžeme nic dělat?“ Frey, který do teď pouze přihlížel a poslouchal dodal: „Je nám to líto, ale bohužel, nedá se s tím nic dělat.“ Frey se uklonil a řekl asgardsky: „Yrros Thor I stum og ot ym yrotarobal, sith noitarolpxe evarc ym ecneserp.“

    Thor se mu uklonil a nechal monitor, kde do teď byl Frey, nechal zasunout. Potom se Thor podíval na O’Neilla a začal: „Doufáme, že až bude Heliopolis hotov, tak zachráníme nějaké lidi na Zemi. Přeživší lidé budou obývat Heliopolis. Rozhodli jsme, jménem Nejvyšší rady Asgardů, že naše nové létající město bude patřit vašim lidem, ke kterým se určitě přidá i zbytek přeživších Tollánů.“ Narim tiše přihlížel z kouta, vyšel, dal ruce před sebe, spojil je v prstech a poděkoval: „Jsme vám vděční O’Neille, za to že jste nás zachránili, už zase. Naše civilizace již podruhé přestala existovat a rádi se připojíme k lidem ze Země, doufám že překonáme i naše předchozí neshody.“

    Arakain mezitím „ťukal“ něco do svého počítače, dáli se tomu tak říkat, byl to Antický komunikační počítač. Arakain zvedl hlavu: „Mám pro vás jednu zprávu, pořád můžeme monitorovat dění na Zemi. Před pár měsíci jsme totiž na měsíc vaší planety nainstalovali monitorovací zařízení, podle dosavadních informací o ní Replikátoři vůbec nevědí.“ O’Neill zvedl ruku, vztyčil ukazováček, zavrtěl hlavou a řekl: „Ne, dál zatím nemluvte, co že jste to udělali? Bez našeho svolení?“ Major Carterová po něm střelila pohledem: „Ale no tak plukovníku, nechte je.“ Podívala se na Arakaina: „Můžete zjistit co se právě teď na zemi děje? To je vynikající.“ Arakain přikývl a trochu se i pousmál, tohle ještě u Arakaina nebylo vidět, vyndal z kapsy malé zařízení a zapnul ho: „Ano, ta stanice monitoruje dění na Zemi, ale bude trvat nějaký čas než se sem dostanou informace a data, jsme přece jenom trochu dál. Mám ale i smutnou zprávu, replikátoři napadli i náš svět, náš domovský svět.“ Řekl s lítostí ve hlase, všichni ho pohledy povzbuzovali aby pokračoval, ze zařízení zatím vystoupila planeta, vypadala jako Země.

    „Dobře, napadli náš svět, většina flotily byla evakuována včas do jiné galaxie, někteří sem, do galaxie Ida, někteří jinam, jinak to nešlo. Když byla naše domovská planeta napadena, tak jí tamní místokrál celou zničil, dopadla asi tak jako vaše planeta Antik. Doufáme, že životy, které položili naši lidé, zachránili veškeré informace o nás, taky doufáme že naše technologie nebyly prozrazeny.“ V místnosti se rozhostilo naprosté ticho, přerušované jen děním venku a občasným pípnutím Arakainova zařízení. Teal’c se díval na své ruce a pomalu zvedal hlavu: „Replikátoři tedy bez problémů obsadili celou naši Mléčnou dráhu. Máme nějaké zprávy o Goauldech?“ „Víme jen že zatím prohrávali proti Replikátorům, každou bitvu, kterou jsme sledovali prohráli s velkými ztrátami, víc nevíme.“ O’Neill se rozhlédl: „Díky thore, tak jaký je plán a co je to za zařízení Arakaine?“

    Arakain se podíval na zařízení a řekl: „To je dekodér, který dekóduje data z naší stanice na měsíci u vaší planety. To co právě sledujete je záznam, který byl odeslán přesně před čtrnácti hodinami, žádné novější data nemáme.“ Carterová se dívala na holoprojekci a protáhla jí ruku, obraz se zavlnil a zase pípnul. Arakain řekl, že to je další obnova dat. Bylo jasně vidět, jak se u planety vznáší tři goauldské lodě a jedna, která byla větší než ostatní, byla to hlavní loď Replikátorů. Vasir popojel na svém vznášedle a řekl: „Nerad ruším vaše divadlo, ale k našemu plánu. Nejdřív musíme dostavit Heliopolis, do té doby nic nezmůžeme.“ Major Carterová vzdychla: „to bude dlouhých třináct měsíců, ale na druhou stranu, to pro mne bude velice poučné, spolupracovat se všemi na této planetě.“ O’Neill si stoupnul a ukončil schůzi: „To ano, majore. Konec schůze. Běžte ke své práci, až bude čas na další schůzi, nechám vás zavolat.
Za blbost se platí.

Příspěvek 07.9.2007 12:57:58
alf Airman
Airman

Příspěvky: 18
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Velice pěkný příběh atěším se na pokračování.

Příspěvek 08.9.2007 13:14:22
chinet Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 241
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
dost dobre ,,,

akorat me zajima jak muze jedno vetsi mesto znamenat vyhru v bitve ... :idea:

Příspěvek 09.9.2007 07:23:04
Sirius Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 425
Bydliště: Hradec Králové, Na rozhraní 1378
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
SG - Technology 13.díl - Kryt "01"

Ve Washingtonu D.C. v bílém domě na Zemi se sešli generálové Hammond, Black a prezident USA, řešili, kam se ukryjí a odkud budou řídit celou obranu Země před Replikátory. Bylo to těsně po odletu Orionu do galaxie Ida a příletu pěti Goauldských Ha’taků ovládaných replikátory.

Generál Hammond se jako první ujal slova: „Pane prezidente, jak jsem se dozvěděl, lidé určení na stanoviště alfa byli přeneseni na pozemskou loď Orion. Na orbitě se hned po tom, co byli transportováni naši lidé objevily dalších pět lodí. Orion se musel vzdálit, teď je to jen na nás, musíme se ubránit.“ Prezident seděl ve svém křesle a díval se na George, poslouchal ho velmi pozorně a čekal jestli neřekne ještě něco víc. Potom si odkašlal a řekl: „Vím generále Hammonde, musíme se dostat na nějaké bezpečné místo, odkud bychom mohli všechno řídit, pozemní vojska i letectvo.“ Významně se podíval na generála Blacka, ten raději uhnul pohledem. Byl to generál přes záležitosti s vojáky nasazenými v bitvě.

„Pane prezidente dostali jsme několik zpráv. Replikátoři bombardují naše základny i další základny po celém světě vše zatím jen z orbity, jejich pozemním silám zatím odoláváme. Některá místa hlásí nedostatek munice, největší problém podle polních generálů budou asi ti Replikátoři, co se podobají lidem. Jejich stavba je extrémně pevná a jsou téměř nezničitelní.“ Generál Black jakmile domluvil, tak se postavil a sedl si do křesla naproti generálu Hammondovi, doteď seděl po jeho levici. „Ano generále nyní není jiná možnost než se přesunout do podzemního krytu, nejbezpečnější je zatím ,01‘ v Severní Dakotě, doporučuji vám tam pane prezident okamžitý přesun.“ Generál Hammond čekal ne reakci prezidenta, protože jestli bude prezident souhlasit, tak okamžitě nechá připravit vše na cestu. Generál Black podpořil generála Hammonda: „Souhlasím s tebou Georgi, měli bychom se tam přesunout hned, tam můžeme všemu velet, je tam dostatečné zázemí.“ Prezident téměř vůbec nepřemýšlel a řekl: „Ano, dobře, rychle do vrtulníku.“

Generál Hammond zvedl telefon a čekal na to, až mu to někdo na druhé straně zvedne, zvedl to a generál mluvil: „Tady generál Hammond … ano telefonuji z prezidentovi kanceláře … okamžitě chci přistavit Air force one … Ne nepočká to ... ano i vrtulník odsud na letiště … rozumím za deset minut tam.“ Obrátil se na generála Blacka a prezidenta: „Jak jste mohli slyšet, za deset minut budeme mít přistavený vrtulník, který nás odveze na letiště k vašemu letadlu.“ Generál a prezident přikývli a vydali se na cestu.

V Severní Dakotě v tajném vojenském krytu ,01‘ se už dozvěděli o příletu prezidenta, službu měli plukovník John Chase a poručík Jeremy Hemerson. Chystali se na příjezd prezidenta. „Plukovníku, právě jsme dostali zprávu z Bílého domu, letí sem prezident.“ Plukovník Chase se posadil na židli, odložil všechny papíru a satelitní snímky co měl zrovna v ruce a řekl: „Sice už bylo na čase, a rozumím tomu. Nějaké informace o Replikátorech v blízkém okolí?“ Poručík si vzal papíry co zrovna položil plukovník na stůl, prolistoval je a oznámil mu svůj výsledek: „No podle satelitních snímků, co jste právě donesl, tak není v okolí sto padesáti kilometrů žádná aktivita Replikátorů a prezident dorazí za necelých deset hodin.“ Plukovník se trochu zastyděl, protože si to mohl zjistit sám, snímků nebylo moc, protože Replikátoři ničili naše satelity. Plukovník dal poručíkovi rozkaz: „Zajistěte další snímky ze zbývajících satelitů, musíme vědět, jak si vedou pozemní vojska. Máme spojení s dalšími kryty?“ Poručík naťukal něco do počítače a řekl: „No, plukovníku, ohlásila se nám zatím jenom ,15‘ v Minnesotě a ,23‘ v Montaně.“ Chase se udiveně podrbal na hlavě: „Jenom dva? To není zrovna moc, snažte se propojit s dalšími a neprozraďte zároveň naši pozici!“

Prezident s generály Hammondem a Blackem nastoupili do vrtulníku a pilot je odvezl na letiště. Cesta na letiště vrtulníkem, byla bezpečnější než autem a byla také rychlejší. Pilot letěl co nejvíce v zákrytu, aby ho neobjevili Replikátoři. Deset minut po nastoupení do vrtulníku už prezident a generálové vystupovali a nastoupili do prezidentského speciálu Air Force One.

Toto letadlo, přestavěné z normálního dopravního letadla Boeing 747, bylo vybaveno nejmodernější technikou. Dokázalo nepřetržitě letět i několik dní, pouze se muselo doplňovat palivo. Každá turbína měla sílu čtyř tisíc kilowat, stačí dvě tyto turbíny ze čtyř, aby celé letadlo mohlo bez problémů letět rychlostí 450 kilometrů za hodinu. Plný výkon všech čtyř turbín dokázal rozhýbat letadlo rychlostí 600 kilometrů za hodinu. Na letadle byly použity základní prvky technologie steals. Jako obraná technologie byly použity rakety vzduch-vzduch a vzduch- země pro obranu před pozemními stanovišti. Toto letadlo poskytovalo největší možný komfort pro prezidenta, nejlepší možnou administrativní funkci a vojenské velící středisko. Bylo zde celkem dvacet sedm lidí, kteří celý tento kolos obhospodařovali. Byli mezi nimi piloti, radiotechnici, navigátoři, tiskoví mluvčí a generálové, kteří dohlíželi na situaci. Byla to otázka prestiže sloužit v Air force one. Prezidentské letadlo vždy ještě doprovázelo pět až šest vojenských útočných letadel typu F-16 a jeden taktický bombardér s technologií steals na které pracovala major Carterová, ještě předtím než odešla mimo Zemi.

Prezident se pohodlně usadil, nechal si donést sklenici vychlazené coca-coly, zeptal se generálu: „Dáte si také něco, pánové?“ Generálové kývly a řekli, že si také dají pouze coca-colu. Také se posadili. Všichni seděli v poměrně velkém zasedacím salónku, jeho stěny zdobila jedna velká televize, několik nástěnných lamp a dva obrazy od světových umělců. Desátník jim donesl nápoje a přišel podplukovník Stang. Informoval je o délce jejich letu: „Pane prezidente, poletíme necelých deset hodin. Pokud budete potřebovat stačí zazvonit.“ Ukázal na telefon, kde bylo jedno flash tlačítko, u kterého bylo napsáno ,obsluha‘. Podplukovník odešel a generálové s prezidentem se pokoušeli domluvit na plánu, celých šest hodin se domlouvali, a nic nevymysleli. Vyrušil je opět podplukovník Stang: „Pane prezidente, za čtyři hodiny přistaneme na letišti ???(najít nějaký kloudný název)??? v Severní Dakotě. Podle informací z našich posledních satelitů, co zůstali vcelku po útoku replikátorů , není v okolí krytu ,01‘ žádná aktivita Replikátorů, ani pozemní hlídky nehlásí nic podezřelého. Zatím se držíme proti útokům ve velkých městech, z malých měst nemáme moc informací.“ Postavil se do pozoru a vyčkával. Prezident si usrkl své coca-coly a podíval se na podporučíka Stanga: „Děkujeme Frede, můžete jít.“ Podplukovník odešel a prezident se ještě okamžik díval na dveře, které za sebou zavřel podplukovník Stang. Prezident otočil ve svém křesle kolem dokola, a díval se na orosenou sklenici: „Co teď budeme dělat, co bude dál?“ Prezidentův hlas zněl zoufale.

Jak bylo vidět z okénka, venku se už stmívalo, sluce se blížilo k západu na obzoru byla obloha zbarvena do ruda, jako krev. Krev co byla prolita během posledních několik dnů. Generál Hammond viděl tuto scenérii přes prezidentovo rameno. Vnímal naprosto vše co slyšel, ale nechtělo se mu na to reagovat. Letěl do bezpečí, a přitom tisíce lidí umírají v bitvě. V hlavě se mu teď honila prezidentova slova Co teď budeme dělat, co bude dál? Povzdychl si a zkusil co nejpovzbudivějším hlasem říct: „S pozemní silou Replikátorů si možná poradíme, ale oni mají na orbitě další lodě, a mohou přiletět další a další. Stále nám sem posílají pozemní jednotky, z bojů přicházejí stále častěji hlášky o těch co vypadají jako Lide, decimují naše armády a my nic proti nim nemůžeme dělat. Jediné co asi nyní můžeme, je udržet se a doufat, že Sg-1 něco vymyslí.“ Prezident si to také uvědomoval, odvrátil hlavu od sklenice a zapnul televizi na stěně. Právě běželi zprávy, ostatně nic jiného teď ani běžet nemohlo. Reportéři ukazovali hrůzné záběry a zohavená těla lidí, spousty replikátořích bloků ve všech ulicích mnoha měst a zničené domovy stovek lidí. Prezident chvilku přepínal mezi programy, všude jen zkáza a smrt.

Generálové to taky viděli a prezident nakonec televizi vypnul. Zeptal se generála Blacka: „Co si myslíte vy Stanly?“ Generál Black se téměř leknul, když slyšel svoje křestní jméno, takhle mu prezident říkal pouze pokud chtěl slyšet skutečně upřímnou a otevřenou odpověď. Pokusil se o to: „Pane prezidente, Replikátoři se za žádnou cenu nesmí dozvědět o ,01’a dalších krytech, všechny jsou hluboko v horách, tak je snad nenajdou tak lehce. Tyto kryty jsou jedinou možností jak odolat a přežít.“ Prezident se nad jeho slovy zamyslel a už nic neříkal, vlastně nikdo nic neřekl do doby kdy přistáli. Nikdo je ani nevyrušil.

Air force one přistálo na letišti, kde již čekalo mnoho vojáků v vojenských autech a několik vrtulníků plně vyzbrojených raketami a kulomety. Prezident nemohl v klidu ani vystoupit, panovali zde nejpřísnější vojenské podmínky a bezpečnostní příkazy. Do letadla se nahrnulo dvacet vojáků se samopaly a prohlédla celé letadlo. Potom teprve mohl prezident vystoupit. Jak nejrychleji mohli tak se přesunuli do připraveného Hummeru v zeleném vojenském maskování. Na střeše byl připevněn otočný kulomet. Skla byla naprosto z venku neprůhledná a pneumatiky vypadaly jako kdyby ani nebyli z gumy. Vevnitř byl Hummer vybaven několika monitory a pohodlně by se do něj vešlo sedm lidí. Tento Hummer se zařadil do kolony úplně stejných aut a celá tato kolona se vydala do krytu.

Ve krytu už se všichni připravovali na příjezd prezidenta a dvou nejlepších generálů v Americe. Všichni velící důstojníci byli připraveni v jednací místnosti padesát metrů pod povrchem. Celý kryt ožil, všech 341 lidí se dalo do pohybu. Nahodily se všechny generátory, včetně nejvýkonnějších generátorů s neznámým prvkem naqudahem. Prezident a generálové vystoupili z aut a nastoupili do výtahu, kde čekal jeden důstojník, který se staral o obsluhu tohoto výtahu. Stiskl tlačítko 9 a výtah se rozjel. Vedle čísla 9 byla cedulka a označení patra, zasedací patro. Prezident se rozhlédl po výtahu a polknul, co vysloveně nesnášel byly malé stísněné prostory a podzemí. Dojeli a vystoupili. Hned u výtahu si je převzal nějaký voják, podle frček to byl podplukovník Chase. „Dobrý den pane prezidente, vítám Vás v našem krytu ,01‘. Vás generálové vítám též. Přál bych si aby to bylo za jiných, méně chmurných okolností. Jmenuji se John Chase.“ Prezident si ho přeměřil a stroze řekl: „Máte nějaké novinky?“ Plukovník Chase se zarazil, kvůli tónu kterým prezident mluvil: „No, podařilo se nám navázat spojení s kryty ,15‘ v Minnesotě a ,23‘ v Montaně. S dalšími se stále navázat spojení. Máme pod kontrolou téměř všechny zbývající satelity, zdá že je již přestali zajímat.“

Generál Hammond se rozhlížel po chodbě, vypadala úplně stejně, jako ta, kterou před třemi lety odcházel ze své ,hory‘ s programem Stargate. „Replikátoři nejsou hloupí podplukovníku, určitě se budou snažit, aby je nic neohrožovalo.“ Chase otevřel dveře a usadil generály a prezidenta do jedné ze zasedacích místností: „Podle satelitních snímku Replikátoři mají pod úplnou kontrolou Austrálii, ve zbytku světa se stále bojuje.“ Generál Black se pohodlně usadil a vážně se zeptal: „A nějaké dobré zprávy nemáte?“ Jen to dořekl a otevřeli se dveře do místnosti vešel poručík Hemerson, zasalutoval a usmál se: „Jedna by byla pane. Dostali jsme zprávu z oblasti 51, vykopali bránu a poslali několik týmů na původní Alfa stanoviště, Replikátoři tam nejsou a základna je nepoškozená.“ Všichni v místnosti ztichli, užasli, neměla být brána zakopána tak, že se už nikdy nebude dát vykopat?

Prezident byl v úřadu teprve dva a půl roku, takže o programu SGC a hvězdné bráně toho věděl jen velmi málo. Ale to ho moc nezajímalo, teď se hlavně chtěl dozvědět víc o tom místě kam se právě dostal. Plukovník Chase si stoupnul, lehce rozkročil nohy, dal ruce za záda a začal ,přednášku‘: „Tato základna a jiné další po celé Americe jsou protiatomové kryty, vybavené na 20 let života v podzemí. Máme tu hodně vědeckého i vojenského vybavení, např. vrtulníky a nějaká vozidla, razírny munice a skleníky s rostlinami. Projekt sítě těchto základen byl odstartován v roce 1985, zatím bylo dokončeno 28 těchto krytů a 13 jich je nedostavěných. Síť těchto krytů měla zajistit přežití lidstva po atomové válce, ovšem jak vidíte, tak se nám hodí i k jiným účelům.“

„Děkuji plukovníku, velmi poučné. Takže mi tu můžeme zůstat dvacet let, a přitom nás ti Replikátoři nenajdou?“ Prezident se podíval na generála Hammonda a ten raději uhnul pohledem. Chase si toho všimnul a tak zasáhl: „Je to málo pravděpodobné, všechny tyto kryty jsou hluboko v horách s velmi nesnadným přístupem.“ Generál Hammond se usmál: „To je sice pěkné, ale jak jsem již říkal, Replikátoři jsou velmi inteligentní. Musíme přesto poslat zprávu přes zbývající satelity, aby Sg-1 věděla jaká je naše situace. Určitě už netrpělivě čekají na nějaké informace.“ Plukovník Chase zasalutoval a řekl: „Zařídím to.“ A odešel. Prezident se obrátil na generály: „Byl to dnes těžký den, měly by jsme si všichni odpočinout. Konec schůze.“

Prezident svolal hned druhý den na sedmou hodinu ranní další schůzi. Na schůzku se dostavili všichni hlavní velící důstojníci, tj. generál Black, generál Hammond, podplukovník Chase a prezident. Prezident zahájil chůzi: „Měly by jsme si shrnout co se vlastně za poslední měsíc stalo, tak do toho plukovníku.“ Plukovník se podíval na prezidenta, neměl rád takováto hlášení přímo prezidentovi, a rovnou bez předchozí přípravy. Nechtěl nechat prezidenta čekat a tak raději začal: „: Podařilo se nám navázat spojení s dalšími deseti kryty, ale nemáme moc zpráv od armád jiných zemí, takže máme málo nových informací. Naše armáda utrpěla těžké ztráty, dochází nám munice a lidské ztráty jsou obrovské. Replikátoři už kontrolují Austrálii, Jižní Ameriku, Anglii, Západní Rusko, jižní a východní Evropu, z těchto lokací se nám už nikdo nehlásí. Podle satelitních snímků stavějí Replikátoři nějaké komplexy různě po planetě, zatím jsme našli 54 těchto komplexů. Zjistili jsme, že tam odvádí civilní obyvatelstvo, bohužel nevíme co s nimi dělají a nemůžeme jim pomoci. Ruské jednotky se pokusili jeden tento komplex zničit, ale jejich jednotky byly zničeny palbou z orbity, poté poslali na tento komplex atomovou hlavici, hlavice vybouchla při nárazu na štít, nezpůsobila komplexu žádné škody a okolí je neobyvatelné.“

Prezident chvilku zpracovával informace co právě dostal, bylo to strašné. Tolik území pod kontrolou nepřítele pouze po několika dnech války: „To jsou špatné zprávy, takže jaký bude náš další postup?“ Vysvětlování dalšího postupu se ujal generál Black: „Plánujeme vyslat malý tým, který by se pokusil proniknout do jednoho z těchto komplexů, který je ve Washingtonu a snad tam získal nějaké informace, nemůžeme použít letecký přesun, aby je Replikátoři neodhalili, takže bude trvat několik dnů než se do Washingtonu dostanou, tento tým vyšleme z krytu ,08‘, který je nejblíže Washingtonu.“ Prezident přikývl a souhlasil: „Ano, s tím souhlasím, kdo ale bude velet týmu a kolik to bude lidí?“ Generál Black se podíval do svých papírů, přečetl si několik řádků a nakonec řekl: „Velet bude plkv.Edge, v týmu bude osm lidí, k dispozici budou mít dvě pozemní vozidla a velkou zásobu munice. Plánujeme start mise za dva dny.“ Prezident souhlasil se vším, a dal rozkaz ke konání tohoto díla. „Konec schůze, musíte rozjet naše plány.“
Za blbost se platí.

Příspěvek 09.9.2007 11:14:32
Malinape Airman
Airman

Příspěvky: 53
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pěkný, jen tak dál, někdy dřív sem četl něco podobnýho, možná že to bylo tohle.

Příspěvek 10.9.2007 11:37:14
alf Airman
Airman

Příspěvky: 18
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Velice pěkná povídka a těším se na pokračování.

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Mrtvé povídky