Lovci Supernov - part 12 (urychlení času)

tak po dlouhé přestávce je tu treti díl....
konečne sem měl trochu času to dokončit...

patr III

Nemuseli tu věc dlouho hledat. Tyčila se nad ruinami města jako by město bylo zbudováno na úpatí obrovské hory. Z dálky to tak nevypadalo, ale ta věc byla opravdu obrovská.
„Sakra tady je horko“ ozval se Jery a každou chvíli se podíval na displej na své levé ruce.
„Skleníkový efekt“
„Však já vím, ale …“ najednou ztuhl. Vyšli z jedné uličky a ocitli se několik metrů od té věci. Povrch byl černý ale lesklý. Jako by to byla nějaká kapalina na černém podkladě, ale přitom vypadala jako jakýsi gel. Adriana vzala svou zbraň a hlaveň ponořila do gelové struktury. Když zbraň vytahovala, tak se na ni ta hmota přilepila.
„To je odporné“ konstatoval Jery se známkou jistého znechucení.
„Naopak, mě to fascinuje“ po těchto slovech natáhla ruku, aby se mohla dotknout. Materiál okamžitě ustoupil. Odkryl takto, co bylo pod ním. Už to nebyla tak pěkná věc. Byl to šedomodrý povrch, asi z nějakého kovu. Byly na něm nějaké značky a tenké drážky. Černý materiál na něm tvořil asi dvoumetrovou vrstvu.
Žena postoupila blíže ke kovovému materiálu, vypadal jako nějaká zeď. Přejela po něm lehce prsty. Byl docela příjemně teplý, ale pořád studenější než okolní vzduch. Zkusila se dotknout značek. Byly na to povrchu asi jen namalovány. Když se chystala dotknout se ještě drážek, tak ze zasyčením, právě v místech, kde byly drážky odsunul dovnitř kus zdi. Byly to asi dveře, ale velice zvláštní a nepravidelného tvaru.
Adriana si rozsvítila baterku na své zbrani a vstoupila dovnitř. Jery ale zůstal stát venku. Adra se neotáčela, ale jen tak přes rameno na něj tišším hlasem zavolala, ať de za ní.
Jerymu nad hlavou proletěla stíhačka. Podíval se nahoru a spatřil snad tucet křižníků. „Adro, už sou tu naši“ vykřikl Jery na ženu, která stále stála těsně za vchodem. V tu chvíli se otočila a popadla muže za uniformu a vtáhla ho dovnitř.
Jery si rychle zapnul baterku na své zbrani a rozhlížel se po vnitřku. Byli v nějaké malé “vstupní“ hale. O tamtud vedly tři chodby, každá jiným směrem. Žena se po prozkoumání blízkého okolí vydala chodbou naproti dveřím. Jery se zdráhavě vydal za ní a kryl jí záda. Vstoupili do další haly. Byla jiná než ta první. Lišila se v mnoha věcech. Například měla několik desítek pater na výšku a po okrajích byly ochozy. Zdi lemované trochu většími a klikatými žebříky vyzařovaly velmi slabé světlo, ale dost silné na to, aby se dalo vidět. Na této úrovni vedly do haly čtyři chodby. Adra se znovu vydala do chodby naproti té, kterou přišli. Na konci každé další chodby byla podobná vysoká hala. Byla však pokaždé stále větší.
Nakonec, unavená monotónností interiéru, popadla žebřík a vylezla do dalšího patra. Hned si zase do ruky vzala zbraň, aby mohla případně krýt Jeryho. Takto postupovali místností až asi do dvanáctého patra. Vydali se další chodbou. Došli do další haly. Byla stejná jako ta předtím. V tu chvíli Jery poznamenal, že už opravdu neví kudy přišli. Ale Adra se vydala do další chodby. Byla podobná jako ta předtím, ale byla slepá. Vrátily se tedy zpět do haly a vydali se jinou chodbou.
Došli do další haly, když ji osvětlili svými svítilnami, přišel z ničeho nic výstřel z energetické zbraně. Oba rychle skočili na zem ochozu. Adře, ale až po chvíli došlo, že ten energetický puls, co je těsně minul byl ze zbraně jejich armády. Bohužel ale u sebe neměla vysílačku, tak se otočila na záda
„Přestaňte střílet. Jsem pilot UCAF. Viděli jsme tento objekt a vydali jsme se ho prozkoumat.“
Chvíli bylo ticho a pak se ze zdola ozvalo: „Pojďte k nám dolů, my jsme taky z UCA.
„Co tady sakra děláte??“ otázal se jich voják, když dvojice slezla dolů, „A v čem to sakra sme??“
„Pane, byla sem v místech, kde To zdemolovalo město, unikla sem jen o vlásek. A tak jsme tady s Jerym nasedli do stíhačky a letěli za tím, věděla sem ze bude trvat, než nějaký křižník odstartuje, aby mohl vysadit průzkumný tým, chtěla sem tu být první a zjistit co to je, Pane!“
„a k jakému závěru jste dospěla?“
„podle rozložení chodeb a výšek těchto místností bych řekla že, nemám ponětí… asi nějaké velké bludiště“ – víc už nestihla říct, čas jako by se zastavil, nikdo se nemohl pohnout, mohli jenom hýbat očima. Všichni měli naprosto vyděšený pohled. Odnikud se vynořila postava velkého stvoření celého v černém plášti s kapuci. Pomalu vešla mezi vojáka a Adru, kteří právě spolu hovořili. Materiál jeho pláště byl velmi podobný tomu, který obaloval toto místo z venku. Osoba chvíli stála mezi těma dvěma, pak trhla rychle hlavou nahoru. Vsechno kolem skupinky vojáků se začalo měnit, rotovat a rozmazávat se, Adru z toho bolela hlava. Všechno to skončilo zábleskem bílého světla, který ji na chvíli oslepil. Když se jí vrátil zrak uviděla čistě bílou místnost.
Neměla vlastně ani zdi, a pokud ano, nemohla určit, jak hluboko pod vrstvou té zvláštní kapaliny byli. V kapalině byli zasazena omráčená těla vojáků, kteří s ní před zábleskem byli v tom bludišti. Zkusila pohnout hlavou, dalo se to ale stěží. Kapalina jí bránila v prudších pohybech, byla velice hustá a lepivá. V její blízkosti nebyla ani její zbraň, vlastně vůbec nevěděla, kde by mohla její zbraň být. Uprostřed místnosti stála postava v černém plášti a kolem ní v půlkruhu byla rozmístěna těla v kapalině. Postupně k vědomí přišli všichni vojáci. Po probuzení posledního se všichni podívali na neznámého. Ten stál proti nim. Pronesl velice dunivým a takovým lehce zdvojeným, jakoby podbarveným ještě jiným zvukem, slabším hlasem.
„Chci se vám velice omluvit za to, že jsem vás nechal tak dlouho bloudit v našem ‚bludišti‘, ale museli jsme si něco ověřit. Nebojte se, nechceme vám ublížit - chceme vás požádat o pomoc.“

korekce: Apple (děkuji ti)

ps.: UCA - united city's army ....

tak sa to zaujímavo vyvíja.. povodne som čakala útok nejakej cudzej rasy, potom som myslela, že to bude niečo ako ta.. no "lod na prepravu civilizacie", samozrejme hybernujucej a nikto tam nebude prei sebe,... ale kto viem, som zvedava, čo bude dalej:)

Souhlasím, bylo to v pohodě, jen piš dál.
btw. Za chyby, co jsem tam nechal, se omlouvám.

prosimte nic si tam nenechal a stejne čeština je detail.....

edit: pro ty co hlasovaly moznost 2) mám vzkaz: nectete to kdyz se vám to nelíbí....
(ps.: tohle sem psal jen proto ze tech co se jím to líbí je víc.... (zatím...))

Tak proč jsi tam dal tu druhou možnost?

P.S. Nehlasoval jsem pro ni, ještě jsem ani nečetl. Ale chystám se

nevim aby ste si misleli ze si muzete vybrat.... ale rozhodnuti je jen iluze vytvorena mezi temi mocnými a temy druhými....(matrix)(nebo neco v tom smyslu...)(teda aspon mislim ze to tam bylo....)

upi píše:

edit: pro ty co hlasovaly moznost 2) mám vzkaz: nectete to kdyz se vám to nelíbí....
(ps.: tohle sem psal jen proto ze tech co se jím to líbí je víc.... (zatím...))

člověče, měl by ses naučit přijímat negativní kritiku...

Um... Jo. Líbí se mi to. Ačkoliv tam ještě opravdu pár hrubek je.

nepochopite F-tip...
a na hrubky je tu specialista Apple... ja sem dis-všechno ja to po sobě neopravim....

edit: tak sem s tou negativni kritikou...

kritika?? odemě zadna nebude, je to proste dobry ,jen tak da,l uz se tesim na dalsi

tak jo je tu dalsi dil puvodne mel byt pohromade s tim predeslim ale nevydrzel sem to a rozdelil sem to....

Kód: Vybrat vše

Místnost potemněla. Uprostřed místnosti se začaly rojit body a seskupovat do poměrně velkého disku. Zlatavé tečky vytvořily jakousi mapu, mapu galaxie. Chvíli se tak naše mini-galaxie vznášela ve vzduchu. Všichni se na ni upřeně dívali. Body se velkou rychlostí rozletěly do všech stran, až zůstal pouze jeden a ten se stále zvětšoval. Kolem se objevily planety, některé se ponořily do zdí, až zůstala pouze jedna planeta.
„Byli nás stamiliony, nikdy jsme mezi sebou moc neválčili a tak jsme naši techniku dokázali vyvinout na poměrně vysokou úroveň. Časem nám, ale naše malá planeta, byla opravdu malá.“ Obraz se vrátil zpět na pohled celého hvězdného systému. Dala se vidět hvězda kolem, které obíhalo šest teček.
„Začali jsme tedy kolonizovat další planety. Zprvu u naší hvězdy a později ve vzdálenějších místech. Každou planetu, kterou jsme chtěli obsadit, jsme nejdříve pořádně prozkoumali, ať nenarušujeme případné vznikající civilizace, a nebo civilizace už plně fungující. Časem jsme však narazili na rasu, která měla podobné záměry jako my. Naše nekonfliktní povaha nás však přiměla k snaze o dohodě. Zvolili jsme neutrální planetu a tam jsme vytvořili spojeneckou dohodu o rozdělení kolonizovatelného prostoru galaxie. Ani jedna strana sní neměla problémy.
Dále jsme kolonizovali galaxii, obchodovali mezi sebou a našimi novými spojenci, pozorovali vyvíjející se civilizace a experimentovali s nejrůznějšími věcmi, například s genetikou. Našim velice nadějným  projektem byl  CE3-E.
Vybrali jsme naprosto prázdný systém hluboko uvnitř našeho území. Na planetu nejblíže hvězdě jsme umístili komplex s reaktorem a speciální zařízení. Toto zařízení mělo kolem soustavy vytvořit obrovské dilatační pole. Na některé planety jsme vysadili mikroorganizmy. Zařízení na první planetě, po spuštění, více než stonásobně zrychlilo čas uvnitř pole. Mikroorganizmy se však uchytily pouze na dvou planetách. Zprvu jsme chtěli projekt zastavit, ale z mikroorganizmů se rychle stávaly organizmy. Život na jedné z planet se však zastavil a už nám na zkoumání zbyla pouze jedna planeta.
Po dočasném odstavení zařízení na první planetě, začali jsme experimentovat s genetikou na té třetí, na jediné, kde se život opravdu chytil. Čas byl střídavě urychlován a opět navracen zpět, abychom mohli opravit zařízení na první planetě a také provést  nějaké experimenty na planetě třetí. Po neúspěšném pokusu s plazy, dali jsme prostor savcům. Z nich se velice dobře uchytil tvor, který je schopný uvažovat, nejen o tom, co na druhý den sní.
Při posledním pozastavení reaktoru byla námi na čtvrtou planetu umístěna archa. Do ní byly uloženy všechny naše dosavadní vědomosti. S tím záměrem, že při kolonizovaní vesmíru ji objevíte a budete se od nás učit a jednou se snad stanete rasou, která stane po našem boku.
Nejprve jsme si však chtěli ověřit, zda nebudete chtít se proti nám vzbouřit a tak jsme vás nechali několik hodin bloudit v našem virtuálním bludišti. Zkoumali jsme váš mozek a dospěli k závěru že máte velký po…“
Postava větu nedokončila. Jako by zamrzla. Kratičkou dobu tam ještě nehybně stála, najednou se pohnula. Svižným krokem vstoupila do projekce, kde ještě před chvílí poletovaly planetky Sluneční soustavy. Její hlas se úplně změnil, zněl jinak, vyděšeně. „Udělali jsme chybu, strašnou chybu. Omylem byla osídlena soustava v teritoriu našich spojenců. Nechtěně jsme tím začali hroznou válku. Archa byla na čtvrté planetě velice zranitelná přesunuli jsme ji na třetí planetu. Prosím pomozte nám nebo vás náš nepřítel taky zničí!“
Postava zmizela, neodešla, prostě zmizela. Zřejmě to byla taky projekce. Místnost se znovu osvětlila bílým světlem. Kapalina, která věznila naše vojáky náhle povolila a pustila je.
Chvíli všichni stáli a snažili se vzpamatovat z toho, co právě viděli a slyšeli. Nevěnovali pozornost kapalině, která teď zaplavovala místnost. Nedalo se v ní plavat, držela nohy na podlaze. Začali se topit.

korektění: Apple (stále ti děkuju)

btw: CE3-E - Civilization Experiment 3 -Earth

a spoiler:

Toto je spoiler!!!:

dozvíte se co je ta kapalina (ja sam sem to dotet nevedel)(samozrejme F-tip)

tak diky všem za spolupraci a kladne reakce, dalsi dil bude brzo

4. díl se mi moc moc líbil. Hlavně popis místnosti se mi moc líbil. Ale doufám, že další díl bude mít pořádně děj a hlavně napětí a nečekané zvraty:-D.

takže mi sme experiment? lae čo vlastne ine možme byt?
super, teším sa na dalši diel

Mně se líbil ten "první neúspěšný pokus s plazy". Celý je to pěkný, pokračuj!
Btw: Chtěl jsi negativní kritiku, máš ji mít: Ty hrubky a špatně umístěná interpunkce mě štvou!

tak si stezuj applovi nebo mi posli tvoje icq cislo a ja ti to muzu posilat na korektění... tak tam asi bude jeste min chyb kdyz to budou kontrolovat dva, ne??