SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

mas pravdu, neviem ... ale chcel by som to vedieť a to čo najskôr , lebo na odpoveď sa mi velmi nechce čakať ďalší týždeň (možno aj viac)

Jediný dobrý boostování který znám je flaška rumu. Po celý solo flašce ti zbořim celý město.

Zajímavý a dobře zpracovaný díl. Jen mě štve čekat na odpovědi týden. A jestli prohlásíš, že odpovědi nebudou v dalším díle ale až v nějakém přespříštím tak si mě nepřej.
Z hlediska zabijáků mě napadla zde již několikrát omílaná myšlenka genetické úpravy na wraithské hybridy. Ale velmi mě zaujala overlordova teorie o rozpadu Aliance, viděl bych to jako asi nejlepší možnost.(ale ono se to s těmi hybridy nevylučuje, že?)

Šneku ty mě nebudeš mít rád, fakt že ne

aaa aa a AAA ty si my y myy myslíš že t t tt tě t tu má nnikkkdoooo rád ? SSS tormeee korne ?

rigix: Co užíváš? (jaké drogy či alkohol)

Jakope, jakope. Copak jsi ještě nepochopil, že co se týče rigixe, je správná otázka spíš co neužívá?

1x06 : Geny

15.3.2040, 18:30
Woo, Fort Davis
Cheryl vyšla z Joeova pokoje a zamířila na plánovanou prohlídku. Postarší doktorka ji pozvala do ordinace a ukázala, ať si sedne na lehátko. Připojila ji na několik přístrojů, ty hned začaly měřit tlak, tep, mozkovou aktivitu a kontrolovaly nanity. Cheryl to očividně nebavilo.
„Je to vážně nutné Jennifer? Vždyť mi nic není...“
„Teď ne, ale můžu ti ukázat záznamy ze včerejšího boje.“
Na obrazovce vyjelo několik grafů, tep celou dobu stoupal z běžných čtyřiceti za minutu až nad dvě stě. Mozková aktivita také kolísavě stoupala, stejně tak zbytek metabolismu. Doktorka se na ni vážně podívala.
„Mohla jsi zemřít... Nejprve jsem myslela, že jde o poruchu zařízení, ale videozáznam mě přesvědčil, že fungovalo správně. Viděla jsi se?“
Cheryl zakroutila hlavou, že ne. Na obrazovce vyskočilo okno s videem z rainovi helmy. I přes nižší kvalitu, způsobenou poničením čočky, bylo jasně vidět zakrvácenou Auroru, jak bojuje s dvojicí mužů. Zrovna se prudce zaklonila, aby uhnula dvojitému úderu a odpálkovala jednoho o metr dál.
„Ten muž váží při nejmenším devadesát kilo a ty s ním jednou ranou hodíš vzduchem?“
Cheryl pokrčila rameny, že neví, co to bylo a doktorka znovu pustila záznam. V poslední fázi bylo vidět Joea svíjejícího se bolestí a jednoho z mužů, který ukazoval dlaní na Cheryl. Z jeho ruky vyrazila rozmazaná šmouha připomínající teplem zvlněný vzduch. Aurora do ní bleskově strčila ruce, ještě rychleji se otočila kolem osy a šmouha vysklila střelcem okno. Poslední kousek ukazoval, jak se bezvládně hroutí k zemi. Jennifer zastavila záznam a spustila:
„Tu pasáž, kdy vyhodíš chlapa z okna, jsem si musela pustit snímek po snímku, abych viděla, co se děje a jak doslova chytáš jakousi kouli... Jak jsi ji sakra viděla?“
„Nemám tušení... byl to prostě reflex. Hlavně neříkej, že chceš dělat testy.“
Doktorka se pousmála.
„Budu muset... Potřebuji vědět, co to bylo. Může se jednat o vedlejší efekt nanitů a jako takový je životu nebezpečný.“
„Ale mě je přece dobře!“
„Moc dobře víš, že mě to nezajímá... Shoď ze sebe tu uniformu a na běžecký pás.“
Cheryl otráveně zavrčela, sundala své oblečení a ve spodním prádle vyrazila za doktorkou. U pásu ji Jennifer připojila na přístroje a zavelela:
„No utíkej.“
Při běhu se chtěla zabavit a tak se optala Jenny na dnešní pitvu.
„Co jsi zjistila o tom mrtvém chlapovi?“
„Co jsem zjistila? Že to vůbec není muž, tedy alespoň ne Hommo Sapiens.“
„No tak to by mě bez tebe nenapadlo... Copak jsi někdy viděla člověka vyvolávat oheň myšlenkou?“
„Má duální vaskulární systém, větší plíce, pevnější kosti a v žílách mu proudila krev bez skupiny... Nebo spíše všechny dohromady... Mozek je kapitola sama o sobě. Při testu se ukázalo, že má neustále aktivních více jak osmdesát procent neuronů.“
„Osmdesát?! To by vysvětlovalo tu pyrokinezi... A co se stalo Tornadu už víš?“
„V obou horních končetinách našeho neznámého vedou od srdce až k dlani nějaká vlákna. Vypadají, že jsou propleteny neuronovou sítí, ale přitom jsou uvnitř duté. Stejný systém je napojený na horní špičáky. Nějak z něj vysál vše užitečné.“
„Proč mi to připomíná...“
„...Upíra? Nejsi sama. A uhlíkový test nefungoval. Nevíme, jak je mrtvý jedinec starý, ale test, který neměl problém odhadnout stáří Egyptských mumií tady selhal. Právě projíždíme databázi, jestli se najde spojitost.“
Doktorka překontrolovala panel běžeckého pásu, Cheryl uběhla už pět kilometrů, srdce zatím nepřekročilo sedmdesát tepů za minutu a tvářila se, jako by si právě zaběhla do obchodu. Jennifer přenastavila ovládání a jakoby nic pronesla:
„Jak uběhneš šestý kilometr tak zrychli. Sedmý zaběhni pod tři minuty.“
Když na displeji před Cheryl naskočil šestý kilometr, začala razantně zrychlovat. Bosé nohy lehce dopadaly na rychle rotující pás a ozývalo se rytmické oddechování. V polovině vzdálenosti ji po šíji začaly stékat kapky potu, nechávajíce za sebou vlhké stopy na kůži. Sedmý kilometr uběhla s průměrnou rychlostí šest metrů za vteřinu a tep konečně přeskočil stovku. Jennifer si nemohla odpustit otázku:
„Můžeš ještě rychleji?“
Cheryl, která právě vyklusávala, jen přikývla na znamení souhlasu a opět začala zrychlovat. Doktorka ještě dodala:
„Udrž maximální rychlost, dokud nezačneš mít problémy s viděním...“
Aurora z čerstva nabrala rychlost a její nohy se bleskově míjely těsně nad pásem. Momentální rychlost kolísala mezi šesti a sedmi metry za sekundu a udržovala ji už kilometr. Kardio varovně pípnulo, když se tep přehoupl přes sto sedmdesát a Jennifer opatrně pozorovala svou pacientku. Byla zpocená, pramen vlasů se jí pohupoval u pravé tváře a hrudník zběsile poskakoval, když její mohutné srdce bilo více jak dvakrát za vteřinu.
Doktorka moc dobře věděla, že nanity dokáží zvýšit výkon jedince maximálně o sedmdesát procent. Cheryl už teď byla na osmdesáti pěti v porovnání se stavem před zavedením nanitů a stále neměla dost. Přístroje opět zapípaly. Krevní tlak byl daleko za bezpečnou hranicí a tep překonal magických dvě stě. Jennifer se už pomalu chystala dát Cheryl první pomoc, kdyby zkolabovala.
Pokračování po reklamě! (Jenom jsem se nudil )
Aurora se však z ničeho nic odrazila a skočila z pásu přímo na doktorku, kterou s výkřikem:
„K zemi!“
Srazila na podlahu. Setinu vteřiny po jejím odrazu se otevřely dveře ordinace a muž s nazelenalou tváří vystřelil z automatické pušky. Kulky zacinkaly v místě, kde Jennifer ještě před půl vteřinou stála. Aurora ji nechala na podlaze s nechápavým výrazem a jako blesk vyrazila proti útočníkovi. Ten opět vystřelil, ale minul.
Dorazila k němu, udeřila jej loktem do obličeje, uchopila ruku se zbraní a vytrhnula mu ji. Nedokázala ji však v rychlosti otočit a vystřelit, byla tedy donucena dokončit souboj ručně. Uhnula jeho pravému háku a otevřenými dlaněmi jej třikrát udeřila do oblasti břicha. Poté zatnula pěst a nasadila mu ránu ze spodu, přímo pod pravé žebro. Dobře mířená rána ho kousek nadzvedla načež dopadl na podlahu obličejem dolů. Cheryl se nad něj obkročmo postavila, uchopila jeho bělovlasou hlavu, prudce škubnula a s hlasitým křupnutím mu přelomila vaz.
Na chodbě se až teď rozezněl alarm a před ošetřovnu přiběhla jedna z hlídek. Voják nevěděl, jestli ho víc zajímá zelená bělovlasá mrtvola, nebo polonahá zpocená Cheryl, jejíž hrudník se stále prudce zvedal po nedokončeném testu. Až když na něj luskla prsty, tak se probral a otočil mrtvolu na záda. Zelená kůže, bílé vlasy, špičaté zuby a na pravé ruce zvláštní útvar. Aurora, která už na sobě měla lékařský plášť, přejela pohledem mrtvolu od hlavy až k patě a z náprsní kapsy vytáhla identifikační kartu.
„Je to jeden z našich...“
Podala kartičku Jennifer a ta poznala svého kolegu chirurga. Dala si ruku na pusu a zamumlala:
„Co se mu to proboha stalo? Dneska ráno jsem ho viděla a byl v pořádku...“
„Kde jste se potkali?“
„Pomáhala jsem mu při pitvě toho...“
Cheryl okamžitě vyrazila k pitevně, ale sotva udělala dva kroky zamotala se jí hlava. Jenny přiskočila na poslední chvíli a chytila ji, než dopadla na zem...

O tři hodiny později
Aurora pomalu otevřela oči a zhluboka se nadechla. Viděla nad sebou nějaký nemocniční přístroj a první, co se ji mihlo hlavou bylo:
„Kde to sakra jsem?“
Posadila se a vpravo uviděla Joea, který si něco četl. Všiml si, že se probudila, odložil knížku a otočil se na ni.
„Co jste zase prováděla?“
„To kdybych věděla... Zmlátila jsem nějakého mutanta, udělám dva kroky... a probudím se tady.“
Joe chtěl pokračovat, ale pozornost obou dvou upoutali ostatní lidé v místnosti a na chodbě. Několik z nich Cheryl pozorovalo a vypadali, že neví co si myslet. Ta se odpojila od snímačů, vytáhla si z žíly kapačku a vyrazila do svého pokoje.
Sotva se dostala do sprchy a na své unavené tělo pustila horkou vodu, když se ozvala její vysílačka. Vystrčila ruku z koutu, nasadila si ji na ucho a nahlásila se:
„Ano?“
„Madam, generál vás chce ve své kanceláři za patnáct minut.“
„Budu tam...“
Generál Levi seděl za stolem a zrovna něco probíral s Jennifer, když se ozvalo zaklepání a vstoupila Aurora. Postavila se do pozoru a čekala na rozkaz, který přišel záhy.
„Pohov majore. Posaďte se.“
„Děkuji pane“ odpověděla, když klesala na židli. Generál pokračoval:
„Zrovna jsme vás probírali s doktorkou. Děláte moji práci velice složitou... Nevím, jestli vás stáhnout ze služby, neb...“
„Stáhnout ze služby?! Co prosím?“
„Dvakrát jste zkolabovala v akci... Pokud se jedná o potíže spojené s nanity, bude to asi potřeba.“
Do rozhovoru se vložila doktorka, které právě zapípal tablet.
„Generále, už dokončili zpracovávání záznamu.“
Levi se otočil a Cheryl vstala, aby se také mohla podívat o jaké video se jedná. Prostřih bezpečnostních kamer nejprve ukazoval průběh testu. V prvním uměle zpomaleném záběru skočila Aurora k doktorce ještě dřív, než se vůbec otevřely dveře a hrozilo nebezpečí. Hned nato vstala a rozběhla se proti narušiteli, který namířil. Záznam byl opět zpomalen a bylo jasně vidět. jak muž střílí a jak se Cheryl lehce naklání a uhýbá hlavou. Kulky sice na záznamu vidět nebylo, ale její pohyb naznačoval, že jim uhnula. Zbytek už nebyl ničím zvláštní a generál se otočil od obrazovky směrem k majorovi.
„Nějaké rozumné vysvětlení?“
„Asi hodně kofeinu...“
Když viděla generálův pohled, přešla na vážnější notu.
„Nemám tušení, co to bylo... Abych pravdu řekla, vůbec si neuvědomuji, že bych něco takového udělala. Byl to čistě instinkt.“
„Instinkt, který vás odstaví z boje na tři hodiny. Je mi líto majore, ale dokud se to nevyřeší, musím vás stáhnout z aktivní služby.“
Aurora se chtěla hádat, ale naštěstí se dříve ozvala Jennifer:
„Je možné, že to nezpůsobily nanity... Při zátěžovém testu překročila jejich maximální výkon o několik desítek procent. Může to mít něco společného s jejími geny.“
Generál se na ni otočili s ne zrovna chápavým výrazem a ona pokračovala:
„Jak víte, dekódování DNA občanů Aliance je nezákonné, ale pokud by ji to uchránilo od stáhnutí ze služby...“
„Doktorko, pokud by to bylo v její DNA, tak je možné, že by tohoto byli schopni všichni lidé?“
„To určitě ne. Matka Cheryl byla... Při nejmenším vyjímečná žena.“
„Dobrá tedy. Pokud, opakuji POKUD, s tím bude major souhlasit, můžete testy provést...“
Aurora se postavila do pozoru, zasalutovala a se slovy:
„Děkuji, pane!“
se otočila a odešla z kanceláře s Jennifer v zádech. Na chodbě se k ní otočila a šeptla:
„Vyjímečná? Vždyť nebyla ani člověk...“
Jenny jen pokrčila rameny a stejně tichým hlasem odpověděla:
„Však co? To on vědět nemusí. Kdybych mu to řekla, určitě by se to nakonec rozkřiklo... Pojď se mnou na ošetřovnu, odeberu ti krev.“
Trvalo více jak dva dny, než se jim povedlo rozluštit její DNA. Polovinu času strávila doktorka oháněním se papíry o utajení a požadováním okamžitého likvidování dat.“
Čas mimo aktivní službu Aurora trávila prohlížením záznamů kamer, hlášení a rozborů pitev. Poskládat kousíčky dohromady nebyl příliš velký problém. Při první pitvě se jeden z doktorů pořezal o špičáky mrtvoly, nakazil se nějakým svinstvem a během následujících dvanácti hodin zmutoval. Pořád měla pocit, že je jí na té mutaci něco povědomého, ale nemohla si vybavit proč.
Pokaždé, když přemýšlela nad případem, vybavili se ji rodiče. Až po necelých dvou dnech ji došlo proč... Phoenix!
Vyrazila z pokoje a ve dveřích se srazila s Jennifer, která k ní právě šla s výsledky rozboru. Zvednuly se ze země a doktorka zvednutým palcem naznačila, že test dopadl dobře. Cheryl ji pomohla vstát, chytila ji za ruku a odtáhla do generálovy kanceláře. Levi zrovna pil kávu, když Cheryl téměř rozrazila dveře. Hrnek v ruce mu poskočil a on taktak vyrovnal hladinu a nepolil se. Hned zvedl oči a zavrčel:
„Majore, co to sakra děláte?!“
„Promiňte, pane! Potřebuji vaše povolení k uzavření Centrálního Muzea.“
„Co prosím?“
„Potřebuji přístup k Phoenixu... tedy k jeho diskům.“
„Vy nepotřebujete nic... Jste mimo službu pokud se dobře pamatuji.“
Do rozhovoru zasáhla doktorka:
„Mám výsledky její DNA. Nemůžu tvrdit, že by se ji podařilo rozluštit, ale je celkem jasné, že ty problémy pocházejí z ní. Je neuvěřitelně komplexní a při stejné délce jako má lidská, nenese žádný zbytečný gen...“
„To ovšem neřeší problém s jejím omdléváním.“
„Ale ano, řeší. Tím, že jde o její vlastní DNA, bude schopná je zvládnout. Ať už potlačit, nebo ovládnout.“
Generál musel s doktorkou souhlasit:
„Dobrá tedy. Smím se zeptat na co potřebujete Phoenix??“
„Jsem si jistá, že tam jsou podrobnosti o tom mutantovi, kterého jsem zneškodnila.“
„Na tohle bude potřeba povolení vlády. Je to civilní oblast a pochybuji, že nám ho dají...“
„Tak to v tom případě udělám jako vždycky...“
Generál si sedl za stůl a s vážným výrazem odpověděl:
„Budu předstírat, že jste nikdy nic takového neřekla! A teď odchod.“ Poslední slova doprovodil mrknutím. Aurora zasalutovala a odešla.

Mezi tím, Quattuor, Westhills - Sídlo O‘Neillů
Chris seděl zdrceně v křesle a zíral do prázdna. Proti němu seděla starší žena, kterou držel za ruku Sam a utěšoval ji. Christopher se konečně donutil promluvit:
„Emmo, jak se to stalo...?“
Žena však nebyla schopna slova, a místo ní odpověděl Sam:
„Byl na ranní procházce. Viděl jsem ho, jak se vrací k domu a šel jsem mu na proti, když zkolaboval. Okamžitě jsem zavolal sanitku a pokusil se mu dát první pomoc, ale už bylo pozdě... Doktor už mohl jen konstatovat infarkt... Měl... říkal ať... Chtěl abychom věděli, že nás má rád. Prosil mě abych vám to vyřídil.“
Žena propukla v mohutný utrápený pláč, jenž šel přímo z duše a trhal srdce všech kolem. Vydala ze sebe jen uvzlykané:
„Ja...Jacku...“

23:12
Centrální Muzeum, Magnupolis
Na střeše technického pavilónu se v temné, zamračené noci pohnuly dvě černé postavy. Jedna povolovala šrouby na střešním okně, zatímco druhá chystala lano a upevňovala jej na jeden z nosníků. Společnými silami nadzvedli okenní tabuli a štíhlejší z dvojice se spustil po laně dolů s batohem na zádech.
Ve středu haly dosedla na obrovský kovový trup. Phoenix byl po vyřazení zrestaurován a vystaven na betonové ploše nedaleko Magnupolis. Centrální Muzeum pak bylo prakticky postaveno kolem něj. Aurora došla k okraji trupu, kde se slanila o dalších dvacet metrů až k plošině, jenž sloužila pro vstup. Vešla do útrob lodi a podle původních plánů našla strojovnu. Z batohu vytáhnula kompaktní naquadahový generátor s upraveným výstupem pro Phoenix a připojila jej do obvodů. Nedodal dostatek energie, aby celá loď naběhla, ale dost na to, aby fungovaly počítačové sítě.
Pěšky překonala vzdálenost k můstku, kde vstoupila k počítačovému jádru a začala prohledávat data. Její vysílačka tiše zaškrčela a ozval se mužský hlas:
„Strážný právě dokončil obchůzku, vrací se na svou původní pozici.“
„Rozumím...“
Pokračovala ve filtrování dat a po necelých deseti minutách vyjelo několik složek nadepsaných Wraith. Přiložené fotky zobrazovaly jedince velice podobné tomu mrtvému na základně. Připojila svůj notebook a zahájila přenos.
„Joe, máš to?“
„Přijímám data... Dvě minuty k dokončení přenosu.“
Cheryl se opřela o stěnu a čekala, až se ukončí kopírování dat, když něco zaslechla. Rozhlédla se a aktivovala vysílačku:
„Joe, přiblížil se někdo k lodi v posledních pár minutách?“
„Ani noha... I strážný má zpoždění.“
Tentokrát si už byla naprosto jistá... V temné chodbě za můstkem se ozývaly kroky. Podél stěn se opatrně vydala na průzkum. Na můstek vešly tři postavy, ona se rychle skrčila za pultem a poslouchala.
„Myslíš, že tu někde je?“
„Jasně, že jo...“
V šeru se rozsvítily baterky a trojice začala něco hledat. Cheryl se protáhla do jejich zad a opatrně se ukryla v chodbě vedoucí do kapitánovy kajuty. Kužely světla se blížily k ní a byla tak donucena ustupovat hlouběji chodbou. Doplížila se až do kajuty, když na celé lodi naskočila světla a konstrukcí se nesl hukot rozbíhajících se motorů. Všichni tři se vyplašeně rozběhli k východu z můstku. Cheryl je pozorovala, jak mizí za rohem a chystala se zjistit, co se děje s přísunem energie, když uslyšela výstřel a několik výkřiků.
Jeden z trojice se přihnal zpátky a bylo mu úplně jedno, kdo to tam stojí v černém neprůstřelném obleku. Vrhnul se za ni a křičel:
„Upír! Upír!“
Cheryl nadzvedla zápěstí a mechanismus na levé paži vysunul třiceti centimetrovou čepel. Do pravé uchopila pistoli a čekala, co se bude dít. Ve dveřích můstku se objevil muž a Aurora poznala jednoho z neznámých. Okamžitě vystřelila, ale kulka nedopadla na cíl, zůstala viset na půl cesty. K prvnímu muži se přidalo dalších pět a společně vešli pomalým krokem na můstek. Cheryl odhodila zbraň, zaujala pozici a zavrčela:
„Tak tedy ručně...“
Jeden z neznámých promluvil:
„Náš vůdce s vámi chce mluvil.“
„Leda přes mou mrtvolu!“
Muž pokynul rukou a jeho společníci se na ni vrhli. Ruku prvního překroutila a ohnula mu dlaň na druhou stranu. Druhého kopla do kolena a když se pokusila udeřit třetího, dostala tvrdou ránu do hlavy, která ji složila k zemi. Zatmělo se ji před očima a z posledních sil promluvila do vysílačky:
„Joe, zmiz. Teď hned!“
Hned poté ucítila, jak ji do krční tepny projíždí jehla a ztratila vědomí.
Phoenixovy motory se zažehnuly a vyšlehla z nich namodralá plazma. Vystavené letadlo se zkroutilo jako hořící papír a loď se pokusila pohnout. Mohutný podstavec ji však držel na místě. Výkon stoupnul k maximu, podlaha se otřásala a s ní i celý pavilon, když konečně úchyty povolily. Tři sta metrů dlouhá loď se odtrhnula, prorazila střechu budovy a okamžitě aktivovala neviditelnost. Joe stál ve tmě blízkého lesa a bezmocně se díval na místo, kde Phoenix zmizel.
Cheryl se probudila na nádherné bílé posteli a měla na sobě hedvábné pyžamo. Nechápavě se rozhlédla po místnosti, která byla zařízena nejmodernější technikou a elegantním nábytkem. Došla k oknu, a prohlédla si okolí. Očividně byla ve věži nějakého zámku, možná hradu... Pod kopcem tekla řeka, za ní se rozléhala zelená louka a v ještě větší dálce se tyčily hory. Na modrém nebi se líně převalovalo pár sněhobílých mráčků a slunce zalévalo okolí jasným světlem.
Ozvalo se lehké zaklepání na dveře, vešel lokaj v černém smokingu a uklonil se
„Madam, lord Drago vás teď příjme...“

Dobrý díl.
Myslím že vím kdo ti nepřátelé jsou.
Typoval bych to na Lilin z sg wikipedie. čili směs wratihů lidí a antiků určenou k boji s Ori.

Máš pravdu, nemám tě rád!
Lidi všimněte si, že se začíná dít to, před čím jsem na začátku varoval - už sem tahá reklamy!
Díl byl dobrý, jen doufám, že to s těmi upíry nebudeš přehánět(viz "lord Drago" )

Lief: prozraď mi - kde tohle bylo v seriálu? Není to jen další z vymyšleností pro SG:W?

[Dragon]

Sanil jako bys ho neznal už u předešlé povídky tam dával podprahové reklamy (ta jeho firma, atd...)

LiefzDel:
super další důvod proč na sg wiki nechodit a proč věci z sg wiki nebrat nikdy vážně... vlastně bych tam mohl dát TA... přeci jen jsem se po tom městě "procházel" a znám ho do posledního detailu... tak proč ho tam sakra nedám?
(nic osobního )

samozřejmě tyhle věci z wiky beru jako kravinku. Ale tohle mi to jednoduše připomělo

All: Jsem rád, že se líbí.
Snail: Záleží na tom, co myslíš přeháněním
Dragon: To je lež! Žádné reklamy do toho nedávám!
LiefzDel: Tak tahle rasa to opravdu, ale opravdu není x)

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

No pokud se jim líbil tento díl, tak chci vidět reakce na funus a co bylo po něm v dílech dalších

Nějak mi tu chybí další díl. Alianční pohřeb sem ještě nezažil