Zdravím všechny čtenáře. Omlouvám se za double post, ale hlavně se omlouvám za tak velkou prodlevu mezi díly. Za korekci moc děkuju Jakopovi. A ať už nezdržuju, tu je díl.
Díl 4. Štít/Shield
Tímhle stylem psaní, bude odlišen Český jazyk.
Touto barvou bude označena Antická řeč.
Datum: Třináctý Březen 2011. 21:43
Sheppard neudělal zhola nic, ale přesto se něco stalo. Přímo uprostřed místnosti se někdo objevil. Všichni se lekli, ale o pár vteřin později zjistili, že je to pouhý hologram, který zrovna promluvil.
„Jsem rád, že náš domov opět ožije, vzbuďte naše bratry a sestry, kteří čekají na novou naději,“ jakmile to dopověděl, tak zmizel a místo něj se objevila virtuální obrazovka, která byla rozdělena na čtyři stejné čtverce. Ve všech čtvercích obrazovky šlo vidět to samé a to vysunutí mostů, které se spojily s Atlantidou v jedné místnosti uprostřed hlavní věže. Následně se na obrazovce ukázala místnost, byla to šestihranná místnost. Ve čtyřech bočních stěnách, přesně uprostřed se objevila obdélníková díra, ve které se objevili i dveře.
„Bezpečnostním týmům jedna až šest, hlaste se v sekci A-35, není čas na vysvětlování, Woolsey konec,“ pronesl Woolsey a podíval se na Shepparda, který blesku rychle vyběhl ke zbrojnici.
O několik minut později v místnosti stálo šest týmů, které zaujaly před vstupy na mosty obranné postavení. Ke každému vstupu jeden tým. Zbývající dva týmy zaběhli pro další vybavení, za které by se mohli krýt, kdyby byla potřeba.
„Dobře, týmy se budou střídat každou hodinu a půl,“ rozkázal Sheppard a postavil se k jednomu mostu, do kterého následně zamířil svou zbraní.
Datum: Patnáctý Březen 2011. 14:09
„Neplánovaná aktivace brány,“ ohlásil technik přes vysílačku Woolseymu, který ukončil debatu se Sheppardem, Rodneym, Novákem, Rossem a Caldwellem. Všichni se následně přesunuli ze zasedačky do kontrolní místnosti, kde se postavili tak aby viděli technikovi přes rameno a zároveň na bránu, což jim moc času nezabralo. Technik jim okamžitě odpověděl na otázku, kterou ani nestihli vyslovit.
„Přijímáme identifikační kód z planety dětí.“
„Vypněte štít!“ zvýšeným hlasem oznámil Woolsey, kterému šlo vidět na obličeji, že má jisté obavy. Poté se přesunul na balkón, odkud měl dokonalý výhled na bránu a na bezpečnostní týmy. Brána už byla pár minut otevřená, ale stále nikdo neprocházel. Woolsey se otočil na technika, který jenom pokrčil rameny a ohlásil vypnutí brány. Woolsey se následně otočil zpět a zadíval se na zavřenou bránu. Novák si mezitím zapnul vysílačku, kterou měl na uchu a promluvil.
„Kramlíku slyšíš mě?“
„Ano, pane,“ odpověděl Kramoliš.
„Udělejte diagnostiku lodi a připravte ji na brzký odlet, nastavte kurz na planetu dětí,“ pronesl Novák a ukončil spojení z lodí. Následně Novák přešel k Woolseymu, který se pořád opíral o zábradlí na balkóně a pozoroval zavřenou bránu. Mezitím, co Novák mluvil s Kramolišem na lodi, tak Woolsey poslal Sheppardův a Lornův tým, aby se připravili.
„Pane Woolsey, bylo by lepší, kdybych je tam hodil lodí, přeci jen jsem tu na ochranu našich lidí, může to být past, nebo tam jsou wraithi,“ prohodil Novák.
„Dobrá tedy, je vaše loď připravená?“ optal se Woolsey.
„Ano samozřejmě, čekáme jen na Sheppardův a Lornův tým,“ odpověděl Novák.
Mezitím se ve zbrojnici připravovala EA-1 a EA-2. (Poznámka autora: EA - Expedice Atlantis – označení týmu)
Když se na můstku Bohemie objevil plukovník Novák, všichni se postavili a zasalutovali mu.
„Ale prosím vás, nemusíte mi salutovat, máte lepší věci na práci,“ odvětil Novák.
„Pane, všechny systémy na sto procentech, kurz nastaven, čekáme pouze na příkaz od pana Woolseyho,“ oznámil Kramoliš.
„Dobrá, počkáme, než se ohlásí,“ odpověděl Novák.
Za chvíli u brány stály oba týmy, které čekaly na zadání adresy.
„Pánové, menší změna plánu, poletíte na Bohemii,“ přepnul si frekvenci na vysílačce. „Můžete a šťastnou cestu,“ pronesl Woolsey. Během chvíle oba týmy obalilo bílé světlo, které po pár vteřinách zmizelo, a týmy se ocitly na palubě Bohemie, kde si mohly na třináct minut odpočinout.
„Vstupte do hyperprostoru,“ oznámil klidným hlasem Novák.
O 10 minut později.
„Zbývají tři minuty do opuštění hyperprostoru, pane,“ oznámil Kramoliš.
„Prosím, mohl byste mluvit v jazyce, kterému budeme rozumět?“ optal se major Lorn.
„Omlouvám se, ohlásil jsem, že zbývají dvě minuty do opuštění hyperprostoru,“ omluvil se Kramoliš.
„Dobrá, štíty na plno, bojová pohotovost,“ oznámil Novák.
„Jsme na místě, senzory nic nezachytili. Na sken planety jsme ještě moc daleko,“ prohlásil Kramoliš.
„Dobrá, podsvětelné motory na poloviční výkon, leťte blíž k planetě a udělejte sken. Raději sledujte neustále senzory,“ ohlásil Novák, když vstával a přesunul se k čelnímu průzoru.
„Sken ukázal energetický štít, ke kterému se blíží třináct objektů, zdá se, že to jsou wraithské šipky, pane,“ prohodil Kramoliš a informace zobrazil na obrazovce na levé straně můstku.
„Transportujte nás k okraji štítu,“ pronesl Sheppard a zasunul zásobník do zbraně.
„Transportuji,“ odpověděl Kramoliš. Jakmile oba týmy zmizeli z můstku Kramoliš téměř vykřikl.
„Pane, senzory zachytili dalších sedmnáct šipek, letí k pozici obou týmů.“
Novák okamžitě šáhl po své vysílačce na levém uchu a promluvil.
„Shepparde, blíží se k vám dalších sedmnáct šipek!“
Odpověď ale nepřicházela. Novák se podíval na Matulovou, která zkusila překalibrovat komunikační systémy, tak aby mohli komunikovat s týmem za štítem.
„Zkuste to teď, pane,“ pronesla Matulová.
„Shepparde, slyšíte mě?“ promluvil nejistým hlasem Novák. Odpověď stále nepřicházela, byla tu možnost, že oba týmy odnesly šipky. Ještě aby špatných zpráv nebylo málo, tak Kramoliš přidal další.
„Pane, některé šipky byly zničeny, jak se zdá, když se přiblíží blízko ke štítu, tak …“ nedokončil větu Kramoliš, když se ozvalo jisté šustění ve vysílačce.
„No jasně, my jsme překalibrovali komunikaci, takže nás slyší, ale oni se nemůžou spojit s námi,“ objasnil situaci, která naskytla Kramoliš. O chvíli později se ve vysílačce ozval čistě a jasně hlas Shepparda.
„Jsme v pořádku, zatím jsme nepotkali žádnou živou duši,“ když v pozadí se ozval podivný hluk, „počkejte chvíli, žádám rádiový klid,“ dokončil Sheppard a ukončil rozhovor s Novákem.
O 30 minut později.
„Už je to půl hodiny, kdy se nám ohlásili, informujte tým mariňáků, aby se připravili a až budou na planetě, ať nás každých pět minut kontaktují,“ přikázal Novák.
„Pane, jsme uvnitř štítu, zatím nic zajímavého, další hlášení za pět minut, konec,“ ohlásil velitel záchranného týmu major Holák po úspěšném přesunu a ukončil spojení s lodí.
„Buďte opatrní,“ pronesl Holák k jednotce, když překračoval spadlou větev.
„Pane, je tu tělo wraitha!“ zahulákal nadporučík Svoboda.
Během chvíle nad klečícím Svobodou stáli ostatní z týmu. Když tělo wraitha ležícího na břiše otočili na záda, spatřili něco velmi znepokojujícího. Spatřili Forda.
„Pane, našli jsme něco velmi zajímavého,“ ohlásil Holák na loď.
„Co jste našli?“ vyzvídal Novák, který měl obavu jak o týmy Shepparda a Lorna, ale taky o své mariňáky.
„Našli jsme wraitské tělo a pod ním Forda, který žije, ale potřebuje okamžitou lékařskou péči, už jsem poslal tři muže, aby jej odnesli za štít, kde jej budete moci transportovat,“ oznámil Holák, který se neustále rozhlížel kolem a počítal své muže.
„Pojďme najít nějakou vesnici, třeba se tam dozvíme něco víc,“ rozkázal Holák, který se vydal po vyšlapané cestičce, která vedle krásným lesíkem.
Po levé straně se rozprostíral větší rybník a po pravé začínal hustý les. Na všech stromech se začaly listy barvit do červené, žluté, hnědé a některé i do modré barvy.
„Pane, můžete nás transportovat,“ promluvil Svoboda, který stál vedle dvou vojínů s nosítka, kde ležel Ford. Během chvíle je obalilo bílé světlo a všichni se ocitli na ošetřovně. Doktoři neváhali ani vteřinu a už ukazovali, kam ho mají přenést.
Mezitím v hlavní věži Atlantidy.
„Pane Woolsey, tím, že budeme jenom čekat, nic nezjistíme, můžeme na těch ostrovech narazit na nejnovější Antické technologie, nebo dokonce zmrazené Antiky!“ přemlouval jej mladý Klíč, který tu je jenom pár dní.
„Nebo taky nějakou příšeru, kterou Antici omylem vytvořili, tak jako Wraithy,“ odsekl Woolsey.
„Ale no tak, nebuďte pesimista,“ prohlásil zamračený Klíč.
„V žádném případě, Zelenka hledá způsob, jak mosty zase odpojit, nemáme teď dost prostředků na to, abychom prohledali a zabezpečili všechny místnosti na ostrovech, když ještě ani tady na Atlantidě není všechno odhaleno a zajištěno… Později je určitě prozkoumáme, je mi líto,“ ukončil rozhovor Woolsey, sedl si do své židle, odkud se podíval na zjevně nepotěšeného Klíče, který nepochopil, že má odejít. To mu došlo až po pár vteřinách.
„Ach, pardon, už chápu, promiňte,“ zasalutoval mu a odkráčel pryč z jeho pracovny.
„To je mi ale povedený človíček, tak mladý a už tak odvážný a troufalý,“ řekl si sám pro sebe Woolsey a otevřel si jeho složku, ke které se dostal až teď, kvůli tomu všemu papírování pro IOA.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI