Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

McDonald

KFC a nebo porse či aston martin jaguár a podobně a top gear.

soreno píše:

Takže plánuješ najít pár křesel a přesunout je, nebo je najdeš v tom městě spolu s (Destiny) a spoustu bránami.

Nejpravděpodobněji asi ani jedno z toho.

soreno píše:

Řekni mi co v tom městě není než spíš to co v něm je...

Hoodně tam toho je. Ale myslím, že téměř všechno už jsem napsal.

SPeeDy píše:

McDonald

Něco lepšího. Antický fastfood. Obsluhovat budou zřejmě replikátoři a na jídlo budou zejména sřoubky a matky, ale kdo by si do antickýho fastfoodu nezašel, že.

deadalos píše:

top gear

Nevím, jestli by se tam Jeremimu líbilo.

To asi ne ale zajímalo by mě kolik by letěl kapitán šnek v jumperu neo v Daidalu jen podsvětelnou je mi jasný že Jeremi a nebo Richard by využili plnou rychlost u kapitána šneka sotva 150 spíš vtom fastfoodu bude olej a oljoví tyčinky a benzín.

Zdravím. Máme pátek, to znamená, že je tady pokračování mé povídky. Dnes vám přináším díl s pořadovým číslem deset. Doufám, ba i věřím, že se vám tento díl bude líbit. Přeji příjemnou četbu.

10. Díl My své lidi neopouštíme – 1. část

Galaxie Pegas, asuranská planeta, asuranské město, řídící místnost
Nad městem replikátorů se zrovna stmívalo. Necelou polovinu věží města, jež byly natočeny k právě zapadajícímu slunci, ozařovaly paprsky slunce, které už pomalu mizelo za obzorem. Larrin s Johnem byli právě na balkóně na hlavní věži a pozorovali dech beroucí západ hvězdy.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle neviděla.“ Larrin byla z toho, co vidí zcela unesena.
„Teď tohle budeš moct vídávat častěji.“
„Ani nevím, jak Vám to všechno splatíme.“
„Na to teď nemysli. Důležité je, aby se Vaše rasa vzchopila.“
„Snad jednou budeme mít příležitost,“ prohodila stále se dívajíc na překrásnou scenérii právě zapadající rudé koule.
„A jak vůbec jsou na tom vaši?“ otázal se.
„Ještě pořád probíhá stěhování, zatím naštěstí bez jakýchkoliv potíží.“ John pokýval hlavou.
„Z Atlantidy jsou Vám pro začátek neustále posílány potraviny, lékařské zásoby a hygienické potřeby.“
„Bude to ještě nějaký čas trvat, než budeme zcela nezávislí. Vaši lidé údajně objevili něco jako skleník.“
„Ano, to je pravda, můžete ihned začít s pěstováním. McKay si ale na velitelství vyžádal asgardský zhmotňovač, ten Vám vyrobí cokoliv. Jídlo, zbraně, lékařské potřeby, prostě cokoliv.“
„To je úžasné,“ neskrývala nadšení. Poté se ještě oba kochali výhledem jak na věže města, tak na skoro již zapadlé slunce. Až zdejší hvězda zcela zmizla za obzor, dvojice zamířila do řídící místnosti. V srdci města se nacházel McKay a další čtyři technici. Rodney jako vždy byl nespokojen, s jakou rychlostí jeho spolupracovníci pracují, a proto je peskoval prakticky neustále.
„Ne, to je špatně, jděte mi z cesty,“ zařval na jednoho z techniků a odstrčil ho od konzole. Poté začal mačkat tlačítka na oné konzoli. Tohle zahlídl i Sheppard a McKayovo jednání se mu moc nezamlouvalo.
„Co se děje, Rodney?“ začal jako by nic.
„Krom toho, že jsem asi jediný, co tady něco pořádného dělá, tak asi nic,“ odpověděl arogantně a neustále mačkal tlačítka na konzoli.
„Zase přeháníš.“
„Snažím se tady zprovoznit tuhle bránu, aby mohla fungovat spolu s tou druhou, a tihle mně od toho jen zdržují.“ Techniky to urazilo, ale valná většina byla na jeho chování zvyklá. Sheppard to raději nechal být, protože věděl, že by to vedlo jen k dalším stížnostem z Rodneyho strany.
„A jak ti to jde,“ zeptal se.
„Už mám skoro hotovo.“ Poté domačkal pár posledních tlačítek. „Hotovo,“ oznámil.
„Výborně, tak to zkus,“ vybídl ho. McKay přistoupil ke svému notebooku, na něm zvolil, kterou bránu chce vytočit a na panelu začal zadávat adresu Atlantidy. Rodney se zatajeným dechem zmáčkl první symbol a čekal, co se bude dít. Kámen mu spadl ze srdce hned poté, když se na bráně v řídící místnosti se rozsvítil onen znak. Symbol na bráně udělal kolečko po vnitřním kruhu a zapadl do prvního ze zámků. Rodney si oddechl a zmáčkl dalších šest symbolů. Ty zapadly stejně jako ten první a vytvořila se stabilní červí díra. Štít na bráně se nezapnul, jelikož se tam ani nenacházel.
„A co štít?“ popíchl Sheppard Rodneyho.
„Vypadám snad jak superman?“ opáčil uraženě.
„Nemáš k tomu daleko, jen bys potřeboval více trénovat a chybí ti plášť.“ Rodneymu bylo jasné, že John zase naráží na jeho váhu a ještě více se urazil. Poté už ale John nechal McKaye na pokoji a navázal spojení s druhou stranou.
„Tady plukovník John Sheppard, Atlantido, slyšíme se?“
„Ano plukovníku, jasně a čistě, hlášení má být ale až za několik hodin, stalo se něco?“ ozvalo se z druhé strany.
„McKayovi a technikům,“ při slově technikům, se s úsměvem na tváři podíval na Rodneyho, „se podařilo zprovoznit i druhou bránu, potřebovali jsme ji vyzkoušet,“ vysvětlil současnou situaci plukovník.
„Rozumím. Atlantida konec.“ Brána se následně deaktivovala.
„Rodney, a co příchozí červí díry?“ položil trefnou otázku Sheppard.
„No, příchozí červí díra by se měla vytvořit na bráně, která je nyní zvolena, takže kdyby někdo vytočil naši adresu, tak se červí díra vytvoří tady,“ vysvětlil.
„Dobrá práce, Rodney,“ pochválil jej. Rodneyho to potěšilo, dokonce se na jeho tváři objevil i malý úsměv. „Ale něco tomu ještě chybí,“ odvětil šibalsky. Rodneymu to docvaklo, o čem tady Sheppard mluví.
„To to nemůže udělat nikdo jiný?“ zeptal se mrzutě.
„Může,“ McKayovi svitla naděje, „ale ty jsi na to ten nejlepší.“ Jak rychle svitla, stejně rychle i pohasla. Rodney si povzdechl a dal se do montáže štítu na bránu, John s Larrin po boku se vydal na obchůzku.

Galaxie Mléčná dráha, SGC, tělocvična
Už od ranních hodin byl Daniel spolu s Davem v tělocvičně. Podplukovník si prohluboval své schopnosti, které se mu již podařilo ovládat, a doktor Jackson mu občas ještě dával nějaké rady. Deamon zrovna před sebou vyvolal další telekinetickou bariéru. Chvíli si s ní pohrával. Roztahoval ji do stran, až do celé šířky tělocvičny a zase zpátky. Takto to několikrát zopakoval. Pak pomocí své mysli zvedl z podlahy dvě činky, stále však měl před sebou telekinetickou bariéru. Činky okolo sebe začaly rotovat. Následně obě činky vynesl až k samotnému stropu místnosti. Tak je „pustil“. Činky samozřejmě začaly padat dolů. Zároveň, když je pustil, tak proti nim poslal telekinetickou bariéru. Asi metr nad zemí činky obalila ona bariéra a ony zůstaly viset ve vzduchu. Bublina, která nyní obklopovala obě činky, se zanedlouho pomalu snesla až k podlaze a následně zmizela. Poté se ozvalo jen lehké řinčení, jak činky dopadly na podlahu. Daniel, který to vše sledoval ze židle nedaleko vchodu, se pousmál.
„Výtečně, jde ti to perfektně,“ pochválil ho.
„Bez tebe bych to nikdy nezvládl,“ opáčil, přičemž se na něj otočil.
„Nepřeháněj. Vždycky jsi to v sobě měl, jen jsi potřeboval popostrčit.“ David uznal, že má pravdu.
„Nezkusíme něco nového, tohle už zvládám.“
„Zrovna jsem ti to chtěl navrhnout. Pojď za mnou.“ Trhl hlavou do strany, tím ho vybídl, aby ho následoval. Podplukovník tak učinil. Oba vyšli z tělocvičny a zamířili si to rovnou na střelnici. Po zhruba dvou minutách svižnější chůze došli na místo určení. Mimo dvou příchozích se tady ještě nacházeli další tři členové SG týmů. Každý z trojice stál v jedné z kójí a v ruce dřímal jinou zbraň. Jeden měl typickou zbraň pro SG týmy, kterou byla P90. Druhý si procvičoval střelbu tyčovou zbraní a tření měl v ruce wraithský stunner. Před každým z trojice se nacházel terč. Nejednalo se o klasické papírové terče. Ani ne měsíc zpátky zde byly instalovány nové holografické terče, které byly ve všech ohledech lepší než ty papírové. Nad každým z vojáků se nacházela LCD obrazovka. Ta příslušnému oznamovala jeho zásah. Terč si mohl zvolit, každý jaký chtěl. K mání zde byly postavy od jaffů, přes replikátory, až po wraithy. Rovněž se dala nastavit obtížnost cíle, takže buďto cíl normálně stál nebo se mohl i vyhýbat příchozí palbě. Jednalo se opravdu vyspělou holografickou projekci. Všichni tři vojáci měli nastavenou nejtěžší obtížnost. Cíle vzdálené asi dvacet metrů byly v neustálém pohybu. Voják, jenž držel v ruce P90, si určil svůj cíl replikátory. V jeho zorném poli se objevovali stále noví a noví, jak větší, tak i menší brouci. Virtuálně jim bylo vytvořeno prostředí, ve kterém se velice rychle pohybovali. Daný voják je přesnými ranami trefoval, načež se brouci rozpadali na jednotlivé bloky, které se po určité době ztratily. Po stovce trefených replikátorů, se mu objevily výsledky. Nevedl si vůbec špatně. Za necelé tři minuty stihnul rozstřílet sto replikátorů. Podobně na tom byli i jeho kamarádi. Jeden si zvolil za cíle Luciány a druhý Wraithy. I oni si rovněž nastavili počítadlo na sto. Šlo tedy pouze jen o čas, za který onu stovku „nahrají“. Všichni členové SGC, kteří měli možnost si vylepšenou střelnici vyzkoušet, to brali spíše jako hodně nadupanou a realistickou videohru. Všichni tři dostříleli, načež se sundali si sluchátka, které spolu se svou zbraní položili před sebe na pult a dívali se na výsledky.
„Ha, pořád jsem z vás nejlepší,“ prohlásil jeden z vojáků.
„Už tě ale skoro mám, příště si dáme odvetu,“ ozval se druhý. Všichni tři poté vzali své zbraně a chystali se je uložit na jejich původní místo. Daniel, který spolu s Davidem stál u dveří a pozoroval tři střelce, je ale ještě o něco poprosil.
„Pánové, mohl bych Vás o něco požádat?“
„Ano, jistě, doktore Jacksone,“ odpověděl vřele jeden z vojáků.
„Potřebuji, abyste si zastříleli tady na podplukovníka.“
„Co prosím?“ odvětil třetí a myslel si, že se Daniel zbláznil.
„Tohle je podplukovník Deamon a potřebuje trochu potrénovat,“ přítomným to došlo. Po SGC se totiž rychlostí světla šířila zpráva, že podplukovník David Deamon disponuje telekinezí a že právě trénuje.
„Dobrá tedy,“ prohodil jeden z přítomných. David s úsměvem na tváři došel do jedné z kójí a vyklopil stolek do strany. Následně zamířil do středu střelnice. Trojice přešla zpět ke svým stanovištím, Daniel se šel dívat do té čtvrté a taky poslední kóje. Všichni tři se do toho nějak neměli. Nikdo nechtěl střílet na vlastní lidi a ještě, když k tomu není pořádný důvod.
„Tak co bude?“ ozval se Deamon, který byl maximálně připraven a jen vyčkával. Jeden z vojáků, ten se stunnerem, se nakonec odhodlal a vystřelil po podplukovníkovi. Modrá střela vyletěla z wraithské zbraně a mířila k Davidovi. Ten vyvolal telekinetickou bariéru a střelu tím snadno zastavil. Když ostatní dva viděli, co Deamon udělal, započali i oni s palbou. Jaffská zbrani se rozevřela hlaveň, načež malé žluté výboje objely hlaveň. Zbraň byla připravena k palbě. Několik sekund na to z ní začal létat jeden žlutý pulz za druhým. David, který to samozřejmě očekával, ještě posílil bariéru. Střely z tyčové zbraně se neškodně zastavovaly o průhledný štít. Spolu se žlutými střelami začaly na nepropustnou stěnu dopadat i olověné kulky a modré pulzy ze stunneru. Podplukovník byl plný sil, a proto to pro něj byla procházka růžovým sadem.
„Víc!“ zařval, aby přehlučil okolní hluk. Daniel to slyšel a sám si došel pro zbraň. Z nedaleké skříňky vytáhl P90 a tři zásobníky. Jedním nabil pistol a druhé dva si položil na stůl ve své kabince. Následně se přidal k trojici a začal svou střelbou zaměstnávat Deamona. I tohle podplukovník zvládal, dalo by se říct bez potíží. Bariéru dokonce zkoušel na několika místech oslabovat a zkoušel, co vydrží. Na velice oslabených místech už začaly bariérou prolétávat jak kulky, tak pulzy. Jedna z jeho dalších zkoušek bylo i vytvoření jakési „šipky“, které odkláněla příchozí palbu do stran. Když už jej to přestalo bavit, maximálně posílil bariéru a vydal se směrem ke střílejícím. Na pěti metrech od čtveřice se zastavil a pomocí mysle jim vyrazil jejich zbraně z rukou. Ty se vznesly do vzduchu a následně spadly před podplukovníka. Bariéra se vytratila.

Galaxie Pegas, asuranská planeta, asuranské město
Plukovník Sheppard s vůdkyní Cestovatelů, Larrin, právě prováděl inspekci po městě a následně měli v plánu zkontrolovat vědce v podzemí. Procházeli chodby města, které nyní byly plné života. Po chodbách se proháněli mále cestovatelské děti, které čas od času byly okřiknuty svými rodiči. V koridorech se mimo jiné utvářely i skupinky Cestovatelů, jež debatovaly o všem možném. Dvojice chodila po chodbách a vyptávali se nových obyvatel města, jak se mají, jak se jim tu líbí, co je nového. Většina byla spokojena a neměla si na co stěžovat. Téměř každý si vychvaloval luxus a přepych, který jim tohle místo poskytovalo. Našli se ale i tací, kteří z toho nebyli zas tak nadšeni, ale i těm se tu nakonec zalíbilo. Po této obchůzce, která jim zabrala několik hodin, vyhledali nejbližší transportér. Tím se přepravili do podzemí. Vyšli z transportéru a zamířili si to rovnou do hangáru. Cestou nikoho nepotkali. Oběma to byla trochu divné, ale zanedlouho se jim dostalo odpovědi. Došli do hangáru s neznámou lodí. Z vyhlídky uviděli, že je u lodi vysunuta plošina, která pravděpodobně sloužila k přístupu do lodi. Po schodišti sešli dolů a zamířili k již zmiňované plošině. Cestou oba obdivovali křivky a tvary lodi. Šli podél její tenčí části, která se mohla pyšnit menšími výstupky. Viditelné rovněž byly i kryty, pravděpodobně pro antická děla bodové obrany. Po chvíli chůze došli téměř až k zadní části plavidla, kde se nacházela lávka a vstup dovnitř. Po plošině vešla dvojice do nitra lodi. Interiér plavidla byl téměř identický s tím na aurorách. Prostorné chodby, které byly dobře osvětleny. Většina, jak zdí, nebo všelijakých výstupků či nosníků, jež přímo vystupovaly do chodeb, byla laděna do modré barvy. Stejně jako v komplexu, tak i u vchodu nebyla ani noha. Sheppardův instinkt říkal, že tady někde budou, a proto oba dva mlčky pokračovali dál, hlouběji do lodi. Po pěti minutách narazili na oválnou místnost, v jejímž středu byl sloup, který obklopovaly nejrůznější konzole. A právě u jedné z konzolí stál nějaký doktor Hangrins. Sheppard ho oslovil.
„Prosím Vás, kde jsou všichni,“ zeptal se.
„Á, plukovníku. Už jsme Vás chtěli volat. Všichni zkoumají tuto loď. Je neuvěřitelná,“ odpověděl nadšeně Hangrins.
„Jak to myslíte?“ položil další otázku.
„Prostě neuvěřitelná. S něčím takovým jsme se ještě nesetkali. Podle toho, co se nám podařilo zjistit, tak je tato loď až po strop napěchovaná tou nejlepší antickou technologií. Jsou tady staré, ale i nové systémy, se kterými jsme se ještě nesetkali.“
„Můžete to upřesnit, doktore?“ přidala se Larrin.
„Ano jistě. Vezmu to popořadě. Trup je vyroben z nějakého super pevného materiálu, který je pro nás neznámý. Pravděpodobně se však jedná o slitinu několika tvrdých a dynamických prvků. Loď disponuje opravdu velkým vojenským arzenálem. K dispozici jsou drony, antické paprsky, které jsme mohli vidět na antických satelitech. Dále se tu nachází i zbraň, která je pro nás zcela nová. Celý povrch lodě je poset několika stovkami antických děl bodové obrany. Loď navíc chrání antický štít, stejný jaký má i Atlantida. Dále disponuje navíc několika druhy pohonů. Jednak je tu klasický podsvětelný, pak hyperpohon a ještě jeden. Podle údajů, které se nám podařilo získat z lodní databáze, se jedná o pohon, díky kterému může loď cestovat rychleji než světlo, ale tento pohon je z hlediska porovnání s hyperpohonem pomalejší. Pravděpodobně slouží jako záložní. Energii lodi dodává pětice antických reaktorů, které se ještě stále studují. Dále loď může i v případě nouze odebírat i energii ze Slunce.“
„Cože? Jak je to možné?“ zeptala se zase Cestovatelka.
„Na zadní části lodi jsou zespodu umístěné kolektory, které energii sbírají. Energie je pak následně ukládána do zásobníků,“ vysvětlil.
„Páni. To nepřipomíná loď ale létající pevnost.“ poznamenal Sheppard. Hangrins se pousmál.
„Ano. Jak jsem říkal, je to opravdu impozantní loď.“ Vědec se na chvíli odmlčel. „A málem bych zapomněl. Na lodi je i hvězdná brána, ta je ale mimo provoz, její zprovoznění je ale velmi jednoduché. A k lodi samozřejmě patří i hangár. Tam jsme se ale ještě nebyli podívat.“
„Opravdu fascinující, doktore. Vypadá to opravdu na bojovou loď se vším všudy,“ odvětila Larrin
„To ano,“ odsouhlasil doktor.
„A jak se ovládá?“ položil správnou otázku John.
„Stejně jako aurory. Je tady pilotní křeslo, které umožňuje ovládání prakticky všeho, dále pak zbraňové křeslo na odpalování dronů,“ odpověděl.
„Výborně, budeme potřebovat každou bojeschopnou loď a podle toho, co jste mi teď tady řekl, tak máme v držení opravdu silnou loď,“ pronesl Sheppard. „Musíme ji dostat do vzduchu. To se samozřejmě týká i ostatních lodí. Musíme zajistit maximální ochranu Atlantidy,“ dodal posléze. Oba zbylí jen mlčky přikyvovali. Poté plukovník kontaktoval příslušné lidi.
„Tady plukovník John Sheppard. Prosím všechny, kteří mají antický gen, aby se dostavili do hangáru a následně do lodí třídy aurora. Děkuji,“ rozkázal do vysílačky.
„Zavedete nás prosím na můstek?“ prohodil směrem k vědci.
„Ano, jistě,“ přikývl. Vědec šel jako první a vedl je přímo na můstek lodi, kde se to jen hemžilo vědci a techniky. Cestou na můstek si oba prohlíželi interiér lodi. Když byla možnost, tak nahlídli do některé z místností. Především se jednalo o pokoje, které tvořily většinu místností plavidla, pak zde samozřejmě byly všelijaké sklady, ale i laboratoře. Jejich pouť netrvala dlouho a za pár minut trojice dorazila můstek. Můstek jako takový se nacházel uprostřed lodi, ale na vyvýšeném místě. To umožňovalo výhled především na přední část lodě. Můstek byl rovněž prostorný a dobře osvětlený, zároveň však byl plný nejrůznějších konzolí a počítačů, které byly po celém obvodu místnosti a momentálně všechny obsazeny všudy přítomnými vědci a techniky. Všemu tomu ale dominovalo pilotní křeslo ve středu místnosti. Na můstku rovněž byl velký šum a rámus. Do toho všeho přišla trojice s vědcem v čele. Část, když uviděla plukovníka, který se nyní opíral o zábradlí, které se nacházelo jen pár metrů od vchodu, zmlkla hned a část až poté, co zmlkla první část. Shepparda to značně potěšilo, že nemusel ani křičet.
„Páni, šlo to, aniž bych musel cokoliv říkat, to se mi líbí,“ začal. Pak pokračoval. „Pánové, něco jsem už o této lodi slyšel, takže než mě zahltíte dalšími informacemi, tak Vám rovnou řeknu, že je to teď celkem jedno. Prioritou číslo jedna je dostat všechny zbylé lodě na orbitu a následně k Atlantidě. Takže kdo chce zůstat zde, ať zůstane, protože za několik minut odlétáme,“ pronesl John. Třetina přítomných neřekla ani půl slova a rovnou zamířila směrem k východu a následně ven z lodi. Mezi odchozími byla i Larrin.
„Dobrá,“ odvětil Sheppard po jejich odchodu ke zbytku posádky. Pak se zaměřil na křeslo, které dominovalo celé místnosti. K němu vzápětí přešel a sedl si do něj. Podstavu a křeslo osvítil modrý kužel světla. Jednalo se o vylepšenou verzi předešlých pilotních křesel. Novější verze umožňovala ještě snazší ovladatelnost a propojení mysli pilota s jednotlivými systémy lodi a lodí vůbec. Sheppard kontaktoval zbylé aurory.
„Jak to u vás vypadá, připraveni?“ zeptal se skrz komunikaci. Ze všech lodí se ozvalo souhlasné ano. Jenže Sheppard potřeboval ještě před odletem něco vyřídit.
„Majore Lorne, vy zůstanete tady. Dostáváte dočasné velení.“
„Rozumím, pane,“ odsouhlasil major bez jakýchkoliv připomínek. Zároveň na můstek přišel lehce zadýchaný Rodney, který v rukách svíral dva poměrně velké šedé kufry.
„Co ty tu? Nemáš snad práci?“ zeptal se příchozího.
„Měl jsem. Prosím tě. Nainstalovat štít na bránu umí každé malé dítě,“ odpověděl.
„Aha, a jak si se sem dostal?“
„Nevíš, že mám výborný smysl pro orientaci?“ John se začal smát.
„Jo a vždycky se ztratíme, když nás vedeš, že?“ i ostatní přítomní se začali lehce smát.
„Hahaha, velmi vtipné. Nemohli bychom to nechat být?“ navrhl lehce uražený vědec.
„Ty jsi s tím začal,“ neodpustil si John. „A co nám to neseš?“ ptal se dál.
„ZPM, všech sedm,“ odpověděl hrdě McKay.
„Ach, málem bych na ně zapomněl, výborně Rodney,“ pronesl směrem k McKayovi. Pak už ale dal svolení ostatním lodím, aby otevřely hangárová vrata a vyletěly na orbitu. Jak přikázal, tak se i stalo. Nad zbylými šesti antickými bitevníky se otevřela vrata a lodě se za burácení motorů vznesly ze svých hangárů a zamířily na orbitu. Totéž udělal i Sheppard. Pomocí myšlenky otevřel vrata nad neznámou lodí. Vrata oproti ostatním vratům byla o poznání větší. Trvalo to několik sekund, než se vrata plně otevřela. Následně se už plukovník začal plně soustředit. Jako první ale nabil inerciální tlumiče. Všichni přítomní se raději buďto posadili nebo něčeho chytli. McKay ale věděl, že se není čeho bát a raději pevně držel oba kufry. Posléze se aktivovaly motory, které se rozžhavily do světlé modré a začaly vynášet loď z hangáru, zároveň se loď lehce chvěla. Jako první vykoukl z hangáru čumák lodi. Sheppard následně zvýšil tah motorů a loď ladně „vyjela“ z hangáru a pod poměrně ostrým úhlem začala stoupat na orbitu po vzoru předešlých šesti auror. Satelity opět vytvořily průchod a loď tak mohla hladce proletět. Když byly všechny lodě ve vesmíru, Sheppard vydal poslední rozkaz. Vzápětí se otevřelo sedm hyperprostorových oken, do kterých sedmice lodí vklouzla.

Galaxie Mléčná dráha, Země, SGC, jídelna
V kantýně se nacházel Daniel spolu s Davem a měli, dalo by říct, polední pauzu. Mimo nich se v místnosti nacházelo ještě dalších osm členů velitelství. Oba dva měli plné tácky a postupně z nich ujídali. Daniel jedl jako normální člověk, zato David jídlo do sebe doslova házel.
„Páni, ty máš ale hlad,“ prohodil směrem k podplukovníkovi Jackson. Deamon polkl sousto a věnoval se Danielovi.
„Ty se divíš. To čarování mě hodně vyšťavuje.“ Daniela to rozesmálo.
„Ale naučil ses to ovládat poměrně rychle,“ konstatoval doktor.
„Hold to mám v krvi.“ Nabral si další sousto hrachové kaše.
„To určitě máš. Jistou zásluhu na tom má i to, že jsi přímý potomek Antika.“ Dave s plnou pusou přikyvoval. Několik dalších minut ani jeden z dvojice nic neříkal a plně se věnoval svému jídlu. Jejich tácy už byly téměř prázdné, když do jídelny vešel generál Landry. Ten zamířil k jednomu ze stolů, kde seděla SG-5tka.
„Majore,“ oslovil velitele týmu. Major i zbytek jeho týmu se chtěl postavit a zasalutovat, generál je však slovem „pohov“ zastavil.
„Co pro Vás můžu udělat, pane?“
„SG-9ka odešla před čtrnácti hodina na výzvědnou misi na jednu z planet okupovanou Luciánskou aliancí a Pravými jaffy. Před dvěma hodinami měli podat hlášení. Od jejich odchodu o nich nemáme žádné informace. Je dost možné, že byli zajati.“
„Rozumím, generále. Kdy vyrážíme.“ Major i zbytek jeho týmu pochopil podstatu věci.
„Do čtvrt hodiny. Spolu s Vámi půjde ještě SG-sedmička.“ Poté se generál otočil a zamířil k východu. Podplukovník Deamon spolu s Danielem to vše slyšeli. Když Dave uviděl, že generál míří pryč z místnosti, rychle se zvedl ze židle a mířil rovnou za ním. Dostihl ho mezi dveřmi.
„Generále,“ zavolal na něj.
„Ano, podplukovníku?“ otočil se na podplukovníka.
„Slyšel jsem to, co jste tady říkal. Rád bych se přidal k záchrannému týmu,“ nabídl se. Vzápětí přišel i Daniel.
„Bránit Vám v tom nebudu, je to Vaše rozhodnutí, ale jste si jistý, že to zvládnete? Mám na mysli teď Vaše schopnosti a vše okolo toho,“ generál trochu pochyboval.
„Zvládne to, pane, navíc to pro něj bude další trénink. Já půjdu pro jistotu také, kdyby se něco stalo,“ zapojil se do rozhovoru Daniel.
„Dobrá tedy. Za patnáct minut vyrážíte,“ pronesl Landry a následně odešel. Hned na to se oba odebrali zpět ke svému stolu. Tam vzali své prázdné tácy a odnesli je k odpadkovému koši. Posléze se odebrali do zbrojnice, aby se oba připravili na jejich misi. Nedlouho poté je následovala i SG-5tka. Ve zbrojnici se již chystala SG-sedmička. Každý si navlékl neprůstřelnou vestu, vzal P90, několik zásobníků, granáty, na stehno zat'nik'tel. Následně všech deset členů záchranného týmu zamířilo směrem k bráně. Došli do místnosti s bránou, načež se brána začala vytáčet. Po zapadnutí sedmice zámků se z brány vyvalil klasický vír nestabilních částic. Hned na to se horizont událostí ustálil. Oba týmy, včetně Daniela a Davida, dostaly zelenou. Všech deset členů vešlo na rampu a zanedlouho prošli skrz modrou louži.

Za korekci opět velice děkuji SPeeDymu.

Veškeré komentáře, jak kladné, tak i záporné, jsou vítány.

Výborný díl, Atlantida bude prakticky neporazitelná když má teď spoustu auror a tu loď a několik modulů nulového bodu... Hale ty ZPM co vzal Mckay byly jen náhradní nebo je vyndal ze slotů?? A hale na kolik ZPM je to město?? Nevím jestli si to uvedl a jen mi to ušlo... Jinak už se těším na příští týden bude bitka. A teď budu asi otravný, ale tu podkapitolu sem budeš dávat, nebo ne?

Doufam že se vzdaj mega přesile ten záchraný tým a jak budou vtom vězení tak bachařům najednou ulítnou zbraně do té celi.

Pěkný díl i povídka

Mimochodem telekineza znamená že můžeš myslí hejbat předmětama a tedy pochybuju že by zastavila energetickou zbraň jako sou stuner a tyčová zbraň

Aj energetické zbrane používajú hmotné častice, tak v tom by problém nemal byť.

Aha tak to jo.

Opět díky za vaše kometáře.

soreno:
Neporazitelná určitě nebude. Sice mám ještě pár nápadů, jak by se dala její obrana ještě vylepšit, ale uvidím, jestli to aplikuji do povídky. Dříve nebo později ale stejnak bude mít taky na kahánku. (Lokardi a Wraithi, to bude těžké. )
Nebudu Vám prozrazovat, jak to nakonec s Atlantidou dopadne, ale můžu Vám říci, že už to mám zhruba promysléné a zhruba vím, co se stane.

soreno píše:

Hale ty ZPM co vzal Mckay byly jen náhradní nebo je vyndal ze slotů??

Byly svým způsobem náhradní. Ve čtvrtém díle je našli v podzemním komplexu.

soreno píše:

A hale na kolik ZPM je to město??

Normálně na tři, jedno je ale vybité v důsledku udržování maskování. (viz. čtvrtý díl)

soreno píše:

A teď budu asi otravný, ale tu podkapitolu sem budeš dávat, nebo ne?

Jelikož teď nemám moc času ani na psaní samotné, tak zatím ne.

deadalos

deadalos píše:

Doufam že se vzdaj mega přesile ten záchraný tým a jak budou vtom vězení tak bachařům najednou ulítnou zbraně do té celi.

Nech se překvapit.

Telekinezi objasnil Puk, takže díky.

Nakonec jen otázečka. Libí se vám neznámá lodička, nepřehnal jsem to s výzbrojí? Jinak podrobně popsaná bude ve dvanáctém díle.

Tak podle mě tam ještě najdou výrobnu dronů + ZPM a ještě celou databázi a ještě něco navíc. Už jsem si zvykl. Hale nevím jestli jsi sem dával taky něco o Atlantské pojistce, ale jestli ne nebylo by špatné ji najít někdy je to jen můj názor... A jestli to replikátoři okopírovali tak pod atlantskou by měli být taky velké doky a nemuseli je stačit ani použít...

soreno píše:

Tak podle mě tam ještě najdou výrobnu dronů + ZPM a ještě celou databázi a ještě něco navíc.

Uvidíme.

soreno píše:

Hale nevím jestli jsi sem dával taky něco o Atlantské pojistce, ale jestli ne nebylo by špatné ji najít někdy je to jen můj názor... A jestli to replikátoři okopírovali tak pod atlantskou by měli být taky velké doky a nemuseli je stačit ani použít..

Přesně tohle jsem zmiňoval ve třetí díle. Antická pojistka byla na planetě s tou polorozpadlou Atlantidou, jak v ní žila ta šlechta. (viz 02×15 Věž) Antikové ji postavili ještě před válkou s wraithy a právě v této válce ji použili, takže ta je mimo hru.

Hale i když má teď Atlantida plný sklady dronů a ZPM pár nevím jestli by Země nechtěla přesunout Antlantidu na Replikátorkou pojistku přece jen by tam byla ve větším bezpečí díky satelitům, městu a ještě těm pár lodím?? Co ty na to a jestli bys mi chceš namítnout, že tam sou ty satelity a že by zničily atlantidu tak je musí přeupravit, stejně to cestovatelé budou dělat...