STARGATE - 24 hodin: Konec 1. sezóny + Celkové Shrnutí!

No jo s tím dějem v Galaxii Ori to muselo přejít přes tu naplánovanou fázi, aby se to nakonec pos*alo a mohlo se dít něco zajímavýho... nebojte příště už snad...
Pak "black guy" je tam od toho, aby se rychle rozhodoval a dělal i to, co by hrdinové zavrhli...
A k tomu výslechu, pohrozit jim bombou to je dost dobrej nápad, díky...

Jinak sem rád, že mám dalšího čtenáře...

Ja nejsem novy ctenar, ctu vsechny povidky tady, jenom moc neprispivam.

Jsem rad ze jsem te inspiroval s tou bombou.

Diky za objasneni vyznamu osoby "black guy" v povidce, doufam ze se mu dostane jeste dost prostoru pro ... " praci ".

No to je škoda, že moc nepřispíváš, oni pak autoři (někdy i já ) občas propadal zoufalství, že jejich povídky nikdo nečte, nebo na ně zapoměl...
Jinak s tou inspirací musím děkovat hlavně já, protože se zase objevila další temná výslechová metoda pro "black guye"...
A k tomu poslednímu, o to bych se nebál věř mi...

Jinak k informacím o novém dílu, na kterém sem právě začal pracovat...

Toto je spoiler!!!:

1x13 Zatím bez názvu (18:00 - 19:00) - Mezi příběhové linie se v Pegasu připojí zase Daedalus - A v Galaxii Ori se dozvíme zase trochu víc o "Ba´alově plánu" a také se hrdinové dočkají pomoci z další nečekané strany

Na závěř se můžete kouknout do titulků v posledním dílu, kam sem doplnil vzhled tajemného Ba´alova přisluhovače Eldrena...

no já myslím, že první půlka séria byla fakt skvělá, superně jsem si početla, nikdy jsem se nemohla dočkat dalšího dílu a někdy byly ty mezery fakt dlouhé, jsem kontrolovala i 3x denně, jestli jsi tam už něco nepřidal fakt bezva jen tak dál

Díky DarkLive takový komentář vždy potěší a je po něm daleko větší chuť psát...
Za ty mezery se omlouvám, budu se snažit být spolehlivější, ale ironicky po uzavření známek nás zas mrtě dusej, takže je to teď těžký se k tomu dostat a povede se mi to možná v pátek a o víkendu, kdy to musím všechno stíhat... Tentokrát bych to ale dle svých plánů měl zvládnout nejpozději do konce víkendu...

Jinak nevšiml jsem si ještě nějaké tvé nominace... Pokud se rozmýšlíš koho nominovat tak nečekej až do konce měsíce, kdy vyprší nominační doba...
Zrovna u tebe by mě nominace zajímaly...

no já jsem popravdě ještě na ty nominace nekoukala, no ale udělám si na to čas a něco tam dám noooo jsem malinko zmatená z toho, ale to se vsákne

nooo a už je to tam jenom jsem si musela trochu urovnat, které postavy jsou původní, protože jsem Atlantis bohužel neviděla... ani jeden díl... ale už se na to chystám... dlouho.. ... jinak s těma mezerama mezi povídkama, ber to s klidem já vím, že prostě ten čas někdy není, sama ho mám poslední dobou málo a to nic nepíšu, takže v pohodě

Díky za to množství nominací To sem fakt nečekal, překvapení byla ale příjemné...
Sice sem tam našel jednu drobnější chybu v nominaci, kterou sem uvedl do příspěvku tam, ale paráda

EDIT: Všem ostatní samozřejmě také děkuji za nominace a podporu...

Tvoje povídka je skvělá...sice se mi zdá,že při vytáčení Midway není potřeba 8mej symbol tak ty jsi to tam měl,ale to je drobnost
Včera jsem konečně dočetl všechny dostupný díly,a tak se ptám,kdy budou další?

Jinak je to opravdu skvělá povídka a to,že je delší je jenom dobře...

No další díl už je ve stádiu tvoření... přesný termín raději neuveřejním, protože bude záležet na chuti, trpělivosti a hlavně času...

Jinak kde byla ta hrůza s osmi symboly? Osvěž mi paměť, protože si teď nevybavím díl, kde se vytáčela Midway...
Rád bych chybu odstranil

*Jack*: Děje se to v 16:06. A taky když jdou do galaxie Ori tak tam mají 7 symbolů, takže myslím, že jsi to prohodil

Opraveno...
Díky za upozornění a zároveň jsem rád, že to opravdu poctivě čtete, když dokážete i vnímat chyby...

Na závěr menší spoil ať ten příspěvek není tak krátej...

Toto je spoiler!!!:

Díl 1x13 Malé a velké plány (18:00 - 19:00) - Název Vám moc neodhalil avšak už teď jsem si jistý, že se v této epizodě odhalí zatím nejvíce plánů a hned od několika ras...

Tak když už něco čtu co mě baví tak pořádně,ne?
Jinak díky Danieli,že jsi napsal čas:-D Mě by se to nechtělo už hledat

Omlouvám se všem a hlavně těm, kteří při kliknutí na zářivý odkaz povídky čekali nový díl... A totiž selhal jsem během včerešjka na motivu, který ovlivňuje další dění v sérii a o němž jsem si myslel, že už jsem ho vymyslel... Ovšem nezdálo se mi to a i ten styl se mi nelíbil, takže jsem se rozhodl to předělat a vymýšlení mi zabralo většinu volného času až do těď, takže pokusím se máknout a dodat to, co nejdřív, bez nějaké chyby na kvalitě nebo tak něco...

Tak jsem tady tedy s dalším dílem...
Omlouvám se za další dlouhou prodlevu, kterou snad omluví to, že jsem právě poprvé překročil magickou hranici 12 stran na díl, i když jen o tři strany...
Doufám ale, že se Vám bude líbit a dvě dlouhé přestávky za sebou přičtete známé mezeře mezi polovinami řad u seriálů SG a mému školnímu vytížení, které mi teď vážne lezlo na nervy, protože jsem si nebyl schopen udělat čas, když už jsem to konečně domyslel... snad
Takže, konec keců, přeju příjemné čtení a jistou dávku trpělivosti, protože se tam chvílemi docela dlouho keců, kvůli vysvětlení... ale zase to bude na dlouhou dobu stačit...

STARGATE - 24 hodin
1x13 Malé a velké plány (Small and large plans)

Následující události se odehrávají od 18:00 do 19:00 hodin v podvečer Greenwichského času (ZULU).

18:00 – Galaxie Ori, Kdesi na druhé straně kruhů, snad ve stejné sluneční soustavě

Brooks se pomalu začal probírat z omráčení. Ani nijak prudce nereagoval, protože si to ještě plně neuvědomoval. Ležel na zádech s hlavou vzadu opřenou o podlahu. Klidně otevřel oči a spatřil matně lesklý šedý strop jakoby poškrábaný černými čarami, které po zběžném obhlédnutí neměli žádný vzor. Teprve teď mu plně došlo, co se stalo a vybavilo se mu posledních několik sekund před omráčením, jak odpálil nálože a pak se přenesl sem. Trhl sebou a zabral rukama do stran, aby mohl vstát. Ovšem skoro ihned ucítil, že je svázaný. Podíval se na své ruce na břiše sepjaté zkříženě velmi silným provazem, který je ještě spojený s podobným uzlem, svazující nohy.. Také si všiml, že nemá vestu a ani jinou výzbroj nebo výstroj. Hned potom se ohlédl do stran, kde podobně ještě v bezvědomí leželi jeho vojáci s doktorem natahaní hlavami ke zdi. Vedle nich dovnitř dveřmi prosvítalo světlo, které se zrcadlilo na černé studené podlaze povrchem připomínající něco mezi kamenem a kovem. V druhé ani v téhle místnosti nikdo nebyl, takže se major rozhodl zkusit probudit vedle ležícího Zelenku. Udělal těžce pár sudů doleva tak, že zůstal ležet na svém levém boku. Opřel se rukama o zem a několikrát do něho silně kopnul, přitom mu co nejblíže hlavě důrazně zašeptal:
- „Doktore, doktore!... Zelenko!... Radku!“ Na to dotyčný brýlatý vědec začal hýbat a trochu nerozvážně nahlas i mluvit:
- „Aeh... McKayi, jestli tě zase něco napadlo zrovna o půl noc...“ Než stačil promluvit plně nahlas a vůbec dokončit větu, Brooks se na něj zády převalil a šeptem ho pokáral, kdy mu začal zděšeně dechem zahřívat záda přes bundu.
- „Držte hudu a proberte se, to sem já - Brooks!“ Dýchání přestalo být tak úporné a připomínající dusící se meluzínu, major se tedy převalil zpátky na bok. Zelenka na něho udýchaně a vyděšeně koukal přes z jednoho ucha vyhozené brýle. Radek tak v podstatě ztratil schopnost normálně vidět a rozeznával pouze rozostřené světlé a tmavé skvrny. Chtěl si tedy nasadit brýle zpátky, ale podobně jako Brookse ho zadržel provaz. Znovu se vyděsil a začal zase mluvit trochu více nahlas než by se jeho veliteli zdálo.
- „Co-co, co se to děje!... Auu...“ Ozvalo se od doktora, jak hned po první větě schytal bolestivý kopanec do holení kosti.
- „Buďte ticho! Šeptejte!“
- „Brooks? Kde to jsme?“ Opravil se polohlasně Zelenka. Ještě než mu ale stačil odpovědět, přišla odpověď odněkud ze zadu:
- „Na palubě mého Tel´taku... Ptal jste se kde jsme, že?“ Zamlžená ležící silueta majora otočila hlavu témže směrem. Brooks, který viděl dobře, poznal jednoho z mužů, které na chvíli zajali při obsazení Ba´alova antického křižníku.
- „Vy?“ Vydal ze sebe jen.
- „Kdo vy? Znáte ho a jak to, že mě slyšel? Šeptal jsem!“ Vyprskl ze sebe rychle Radek, ještě než dotyčný odpověděl.
- „Ano já,“ řekl oslovený a zastavil se kousek od dveří tak, aby nestál v kruhu přenosového zařízení.
- „Myslím, že už jsme se setkali, ale jaksi jsme se nestačili představit. Tak tedy já jsem Tok´ra Eldren... Ano, slyšeli jste správně: Ne Goa´uld, ale Tok´ra, což mi také mimo jiné dává pevné zdraví a tudíž i dobrý sluch, který je u většiny lidí od dětského věku vnějším prostředím poškozován.“
- „Já jsem major Brooks, Námořní pěchota Spojených Států Amerických. Podal bych Vám ruku ale někdo mě svázal...“ Eldren se pousmál, když viděl vojáka, jak zacloumal svými pouty spolu s vyřčením sarkastické narážky.
- „Za to můžu já. Omlouvám se, ale jistě chápete, že jsem si nebyl jistý, jestli by jste byli hned přátelští, kdyby jste mě tady uviděli.“
- „Chápu...“
- „Takže, vy jste teda Tok´ra?“ Ozval se zase Radek, kterému se o zem podařilo nasadit si brýle aspoň tak, aby viděl.
- „Ano.“
- „A můžete to nějak dokázat?“ Promluvil zase Brooks.
- „No... mluvím jako člověk a ještě jsem Vás nezabil, i když sem mohl...“
- „Zatím jste mě nepřesvědčil, pokračujte.“
- „Můžu vyjmenovat všechny lidi, kteří se kdy staly hostiteli Tok´rů, ale nevím jestli si něco takového zrovna vy pamatujete. Každopádně Goa´uldi by nikdy nepřišli na jména všech, kteří jimi byli...“
- „Pár si jich taky pamatuju... můžete to zkusit.“
- „Tak od začátku: Generál Jacob Carter, otec plukovníka Samanthy Carterové a vůbec první hostitel Tok´rů ze Země...“ Eldren pokračoval asi s dalšími devíti jmény vědců nebo příslušníků armády, které si více méně pamatoval i major. Po vyřčení desátého ho ale Brooks umlčel větou:
- „Dobře stačí... Jestli tedy připustím, že jste skutečně mírumilovný had, povězte mi, co tu ksakru děláte a co tu děláme my?“
- „A kde přesně jsme,“ doplnil ho doktor, kterého jeho nadřízený vzápětí podpořil zdviženým obočím.
- „Jsem jeden z mála špionů, kterým se podařilo infiltrovat nejbližší Ba´alovi řady. Měl jsem za úkol zjistit, co chystá, vypracovat se a po zjištění jeho plánů i úkol ho včas eliminovat...“
- „A proč jste ho nechali dojít až sem?!“ Přerušil ho náhle trochu naštvaným hlasem major. Oslovený Tok´ra se zazubil a odpověděl:
- „Uhodil jste hřebík na hlavičku, majore. Na toto Vám nedokážu odpovědět.“
- „Jak bych Vám potom mohl věřit... Když jste si tu historku ani neuměli pořádně vymyslet...“
- „Můžeme zkusit obnovit naše spojenectví...“
- „To spojenectví už myslím neplatí a ani v době svého trvání nebylo moc slavný...“
- „Na tom nezáleží, hlavní je, že jsme měli společné cíle, které jsou i teď společné...“
- „Dobrá, co od nás teda chcete?“
- „Co od Vás chci... Předtím bude nejlepší, když mi slíbíte, že pokud Vás rozvážu, nebudete se pokoušet nějak přebrat kontrolu nad lodí nebo podobně. Stejně by jste si moc nepomohli, protože nikdo z Vás nemůže Tel´tak řídit.“
- „Dobrá, rozvažte nás.“ Řekl jen stroze Brooks. Po chvíli ho i s Radkem už Eldren odřízl nožem, který měl předtím na opasku. Přešli do řídící místnosti goa´uldské nákladní lodi, kde skrz přední průzor uviděli modrou oblohu a mraky jako ve výškách, kde se létají letadla na Zemi.

18:03 – Galaxie Ori, Vzdušný prostor Planety 1, Kokpit Eldrenova Tel´taku

- „Jsme tedy pořád na stejné planetě?“ Začal zase Radek a otočil se k Tok´rovi.
- „Ano, jsme v zamaskované lodi několik tisíc vašich metrů nad původním shromaždištěm lodí odkud jste se sem transportovali... Mimochodem zapomněl jsem Vám pogratulovat za ty tři zničené lodě.“
- „Díky...“ Přitakal Brooks a dál se díval ven předním sklem Tel´taku, jako by nic.
- „Detonace tedy byli na 100% úspěšné?“ Zajímal se Zelenka.
- „No ne tak úplně... u dvou lodí jsem zaznamenal nenávratné zdevastování konstrukce, ale u jedné,“ zastavil se v přemýšlení Eldren.
- „Co se stalo s tou třetí?“ Přidal se zase major.
- „Ale říkal jste, že byli zničeny tři, naší vinou...“ Přitakal ještě doktor.
- „Ano, ale u té třetí nejspíše už objevili samotnou hlavici a ve snaze zachránit loď ji odnesli někam do přední části lodi, takže exploze nebyla tak účinná jak jste nejspíše předpokládali.“
- „Tu jedinou jsme odpalovali na dálku ručně... ostatní byli časované.“ Přišlo od Brookse.
- „Takže jaké to napáchalo škody, když ji to vyřadilo? Hádal bych, že to zničilo řídící centra lodi...?“
- „Ano, přesně tak doktore... Díky tomu se loď stala neschopná provozu bez delších oprav, které si ovšem Ba´al ve svém časovém presu nemůže dovolit... Navíc by to ani nedokázal...“
- „O jakém časovém presu tu mluvíte?“
- „To, co jste viděli a ještě uvidíte během dneška... Nevím kolik jste toho už zjistili ale Ba´al se během posledního roku dostal k informacím o jedné Goa´uldy vedené organizaci operující na Zemi a mající dost citlivé informace týkající se přísně tajných projektů vaší vlády. Mimo jiné i pár špionů v řadách personálu těchto projektů.“
- „Myslíte společnost?“ Zeptal se trochu nejistě doktor, kterého tedy spíše zajímali techničtější věci, ale o tomhle slýchal celkem pravidelně a často se to týkalo i Atlantis.
- „Ano, to je jedno z označení, které mají. No a tak dostal Ba´al nápad a spojil se s těmito Goa´uldy, kterým závdavkem nabídl obnovení jejich zašlé slávy. To mu začalo vycházet i jinde v Galaxii a tak se dostal k ZPM, potřebným informacím a potom dokonce na Atlantis a do Galaxie Ori. Zbytek si myslím znáte. Ovšem tento plán měl háček, že je dost riskantní a se zdroji a přívrženci, které Země má ho musel provézt, co nejrychleji, aby jste nestačili dostatečně rychle podniknout protiútok.“ Chvíli bylo ticho, během něhož se Eldren posadil na místo pilota a vysvětlil, že se musí dostat na orbitu.
- „A jak na svou stranu dostal bývalé armády Ori?“ Dotázaný se usmál a klidně pravil:
- „Díky ZPM a informacím od společnosti mohl vyslat své přívržence i sem a tak vhodným dosazováním Goa´uldů a posilováním víry ve vaše usmrcení, je nakonec přesvědčil.“
- „A ještě něco mi nejde do hlavy. Jak to, že si tu s námi bez vědomí Ba´ala lítáte a nemusíte se mu nějak podřizovat?“
- „Dobrý dotaz pane Brooksi. Proč jsem tady? No kvůli tomu, že jsem se snažil dokončit svůj úkol - usmrcení samotného Ba´ala.“
- „Ale?“
- „Ale on měl nejspíš podezření a tak se nechával o samotě hlídat a tak odvrátil vlastní smrt...“
- „A to Vás posadili do Tel´tanku a nechali jít?“
- „Ne, jeho Jaffové mě dvakrát střelili tyčovou zbraní a potom i s pánem odešli věnovat se přebírání lodí. Já jsem se dokázal, ještě před smrtí, dostat do Sarkofágu a tak se zachránit. Potom už jsem jen ukradl jednu nákladní loď a odletěl je maskován sledovat.“
- „Dobrá,“ pokýval hlavou major, „A k čemu teda potřebujete nás?“
- „Co od Vás potřebuji? No... řekněme, že od Vás potřebuji menší asistenci skrz Vaše nadprůměrné bojové a technické schopnosti. A totiž proto, že se Ba´alovým lidem podařilo dostat do zajetí dva z vašich lidí. Víte kteří to jsou?“ Na konci poslední věty se Eldren otočil a s lehkým úsměvem se otočil dozadu na oba muže ve stejnokroji námořní pěchoty.
- „Budu hádat... Doktor Jackson?“ Navrhl hned Brooks.
- „Ano ještě s Valou mal Doran. Chce z nich během cesty k Zemi udělat hostitele a tak získat mnoho takticko-technických informací, které mu oni jako bývalí členové vlajkového týmu SGC mohou nabídnout.“
- „Jaký máte plán?“
- „No, jaký mám plán. Chystám se, až se seskupí na oběžné dráze planety, dostat pod štíty té jediné lodě, která přečkala vaše útoky, abych vaše lidi vysvobodil a sabotoval pak loď a tím pádem i ty, které letí za ní.“ Brooks teprve teď zaznamenal nějaký smysl v jejich dalším přebývání u tohohle „půl Goa´ulda“.
- „Dobrá... takže, můžu rozvázat své muže a vzít si naši výstroj a výzbroj?“
- „Ano, jsme přeci spojenci,“ přitakal mu milým hlasem Tok´ra, „Vaše věci jsou v té místnosti za tou transportní... Doktor bude vědět, jak panel u dveří rozpohybovat, že?“
- „A-ano...“ Vydal ze sebe duchem do té doby nepřítomný Radek.

18:05 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Chodby směrem k celám

Porter si to ničím nerušen rázoval atlantskými chodbami z řídící věže do nižších pater jedné z okolních. Vše šlo hladce, tedy až do té doby dokud se mu za zády z ničeho nic neobjevila Carterová se slovy:
- „Portere! Kam to zas dete?!“ Ten se jen krátce otočil a při zjištění, že je už skoro vedle něho ještě trochu zrychlil svou chůzi.
- „Myslím, že to víte, protože právě proto tu jste...“ Sam dala krátce oči v sloup a trochu si popoběhla, aby na něho nemluvila ze zadu.
- „Vaše dedukce jsou přímo brilantní, ale co takhle mi to upřesnit. Co přesně se s tím Genijem chystáte dělat nebo už snad nejsem velitelem této expedice?“ Porter zpomalil a obrátil hlavu k ní.
- „Nikdo Vám velení nebere plukovníku. Já jen jednám, když vy zdržujete a stejně by jste se tak později musela rozhodnout.“
- „To ale nic nemění, jednáte bez mého souhlasu a děláte si tady, co se Vám jen zlíbí! Jestli si myslíte, že si to nechám dlouho líbit, tak se mýlíte, klidně Vás nechám zatknout, protože ty dutý hlavy z IOA mě asi tak jako tak odvolají!“
- „V tom máte asi pravdu,“ pravil jen „black guy“ a dál pokračoval bez nějakého vysvětlení. Sam zrychlila a postavením se mu do cesty ho přinutila zastavit.
- „Tak co?! Chci slyšet informovanou zprávu o tom, jestli jsem velitel nebo ne!“
- „Máte ji na stole nečetla jste ji,“ zkusil to muž v obleku a naznačil „přiblblý“ úsměv.
- „Portere! Odpovězte mi a přidejte jak v tom figurujete vy!“ Porter těžce vydechl a výrazem velmi špatně naznačil těžké rozhodování.
- „Je to tak, že IOA si nebyla moc jistá s Vaším postupem dneska a vůbec,“ řekl a dal se s ní znovu do chodu, „Potřebovali tu jistotu, aby se udělalo to potřebné bez ohledu na to, jestli to je morálně správné, což jste jim vy neposkytovala. Technicky Vás ale neodvolali, protože to bez souhlasu americké vlády tak úplně jednoduše nemůžou, když na Atlantis slouží vojáci hlavně ze Států.“
- „Takže jste druhý velitel nebo co? Mluvte jasně!“ Nepolevovala Carterová, když už z něho konečně něco dostala.
- „Jste to, co jste byla předtím jen jsem tu já, co by civilní velitel, který má právo spolurozhodování a to o kterém už víte.“
- „A to je vše?!“ Jeho obličej na chvíli zkameněl.
- „Vše, co jste chtěla vědět.“
- „Takže když spolurozhodujete můžu Vám to zakázat...?“ Naznačila v rázné větě otázku plukovnice. Porterovi nezbývalo než bolestivě přiznat:
- „Ano technicky ano...“ Blond důstojnice se zamračila.
- „Jak to, že jsem to nemohla předtím?!“ Na „black guyově“ tváři se znovu objevil náznak úsměvu.
- „Neptala jste se...“ Vydal ze sebe nakonec polohlasně, za to Sam mohla vzteky skákat metry vysoko, ačkoliv to ještě do jisté míry maskovala.
- „Cože?!“
- „Jak říkám, ptala jste se: ,jestli Vám zbývá něco jiného´. A já řekl, že ne, nic o tom jestli mi to můžete zakázat nepadlo...“ Carterová sklopila oči dolu a vynervovaná se uklidňovala přiložením ruky na čelo a prohrábnutím vlasů.
- „Fajn tak padejte někoho vyslýchat nebo tak, do výslechu se nejdříve pustí John s Rononem.“
- „Rozumím, na brzkou viděnou, plukovníku...“
- „Jo jasně... Já si asi pudu přečíst ty papíry, které jste mi v kanceláři nechal, abych se dozvěděla, co na mě ještě dneska chystáte.“
- „To se bude hodit, plukovníku...“ Za zazubil se na ni ještě odcházející porter, který ještě pro sebe dodal:
- „Ale je to kolem padesáti stran, tak hezké počtení ,plukovníku´...“

18:08 – Galaxie Ori, Oběžná dráha Planety 1, Kokpit Eldrenova Tel´taku

Uvnitř nákladní lodi již zmíněného Tok´ry se v zadní místnosti znovu připravoval Brooksův tým, který byl shodou okolností a svou výstroj na chvíli připraven. Bylo jasně, že tito hoši nebudou v klidu dokud na sobě nebudou mít aspoň deset kilogramů výstroje a jednu nablýskanou pušku americké výroby na popruhu pěvně v rukou. Když major zaznamenal, že se už „kluci“ o sebe postarají přešel už ve vestě a s ruční zbraní k Eldrenovi do přední části lodi. Zelenka, který byl ze všech paradoxně nejdříve oblečen už tam okouněl a zkoumal možnosti s vybavením interiérů Tel´taku.
- „Právě jsme dosáhli orbity, majore.“ Přišlo od Radka. Skrz průzor už skutečně viděl čerň vesmíru s trochou hvězd na dobarvení. Zatím ale žádná loď na obzoru.
- „Jak jsou na tom jejich lodě, můžete mi říct, kolik jich na této planetě mají?“ Zajímalo Brookse, který popostoupil někam za pilota, aby lépe viděl.
- „Na senzorech mám na této polokouli tři plus ta vaše nezničená, které věnuji zvláštní pozornost, kvůli naší misi.“
- „Myslíte, že tam umístí Valu mal Doran a Doktora Jacksona?“ Přidal se k tázání Zelenka.
- „Ano, je to logická úvaha potvrzená navíc mým informátorem na té samé lodi.“
- „Je to jistý zdroj?“ Pokračoval zase major.
- „Ano Ba´al o něm nemá ani tušení...“
- „Jako o Vás předtím?“ Namítl s nádechem sarkasmu Brooks. Eldren naklonil hlavu a klidně odpověděl:
- „Není u něho tak blízko, aby ho mohl zabít, takže se spíše maskuje a dodává informace.“
- „Dobře a jak se na tu loď chcete pak během cesty v HP dostat?“
- „Myslím,“ přidal se zase Radek, „že s Tel´takem skočíme pod štíty než křižník otevře okno a pak jednoduše aktivujeme kruhy...?“ Svou řeč zakončil otázkou, aby se sám ujistil.
- „Ano, přesně tak jak říkal doktor,“ odvětil Tok´ra a po shlédnutí jakéhosi senzorového hlášení na obrazovce dodal:
- „Lodě na povrchu aktivovali hlavní systémy a podsvětelné motory, vypadá to, že se chystají seskupit k cestě skrz Super bránu.“

18:16 – Galaxie Pegasus, Orbita neznámé planety, BC-304 Daedalus

Daedalus si tiše plul vesmírem na oběžné dráze opuštěné planety. Držel se nedaleko Hvězdné brány, aby udržoval případný kontakt se zásobováním z Midway nebo s žádostí o pomoc z Atlantis. Taktéž byli už obeznámeni s možným a dnes velmi pravděpodobným útokem Wraithské flotily na Atlantis. Všechno klidné venku ale náhle přerušil senzorový kontakt, který zapípal a zobrazil se na hlavní obrazovce jako výstraha. Ovšem ne tak jak by se čekalo někde venku mimo loď, nýbrž přímo v ní samé uprostřed jednoho z hangárů. Taktický sebou cukl div mu nevypadlo sluchátko z ucha a rychle zavolal na plukovníka, který o něčem mluvil s důstojníky u taktické mapy vzadu.
- „Plukovníku, máme tu neznámý kontakt přímo uprostřed hangáru 2!“ Caldwell nevěřil svým uším a ihned přeběhl ze zadu k důstojníkovi, aby se osobně přesvědčil.
- „Okamžitě natáhněte štít kolem hangáru a uvědomte bezpečnost!“ Zavolal ještě nežli pořádně zaostřil na průřez půdorysem lodi.
- „Pořádně to proskenujte a přeneste všechny osoby a atomové hlavice uvnitř!“ Pokračoval, tak aby major stíhal. Pár teček zevnitř zmizelo a v hangáru už zůstalo jen několik opuštěných 302jek a ten neznámý kontakt nejevící zatím žádné známky agrese.
- „Kde se to tam vůbec vzalo majore?“
- „Nevím pane, prostě najednou zapípal senzorový kontakt tam, kde je teď...“
- „Pořádně to tam proskenujte na všechno, co můžete.“
- „Hned pane...“ Na to nervózně profesionální Marks udělal pár skenů a odpověděl:
- „Objekt nejeví žádné známky agrese ani jiné aktivity. Ze skenů to dle signatury vypadá na povrchově poškozené plavidlo typu Jumper, uvnitř jedna známka života.“
- „Nějaké pokusy o radiový nebo jiný kontakt?“
- „Nic pane... ehm počkejte... Ten kontakt vychází ven z plavidla...“
- „Přibližte to... víte kam míří?“ Prohlížel si stále stojící plukovník přes své křeslo velkou taktickou obrazovku vepředu vedle průzoru.
- „Jde někam ke stěně,“ popisoval zjevnou věc major, „Právě aktivoval lodní interkom...“
- „Na reproduktory!“ Ozvalo se stroze od Caldwella, který si právě sedl. To už se místností rozezněl neklidný hlas bílého muže ve středních letech.
- „Tady kapitán Martin Caine z personálu Atlantis, dříve zařazen zde jako velitel letky Alfa. Slyšíte mě někdo?“ Všichni chvíli zamračeně nebo udiveně koukali kolem sebe, až se odpovědi ujal Caldwell:
- „Tady plukovník Steven Caldwell, kapitáne, co tam sakra děláte, takhle se dle protokolů vstupuje na loď?!“ Zněl trochu káravě spíše než jako formální diplomat, protože toho muže už podle toho, co říkal dobře znal.
- „Omlouvám se plukovníku, okolnosti mě tak nějak donutili jednat takto. Totiž bál sem se, že byste mě bez jakéhokoliv prokázání totožnosti a oprávněnosti nevpustili na palubu.“
- „Předpokládal jste správně... Tak tedy, co dál?“
- „Chci se nechat prohledat a zatknout, abych si s vámi o něčem promluvil... Je to ale moc dlouhé na to, aby jsme to probírali po vysílačce a není to vhodné na to, aby to slyšeli všichni kolem Vás.“
- „Dobrá, ještě ale můžete dokázat nějak svoji totožnost? Nějak jinak než oficiálně nebo formálně?“
- „Ám... máte u Vás ještě hlášení z mé poslední bojové mise?“
- „Myslím že ano... Proč?“ Divil se zamračeně Caldwell, kterému stále víc připadalo, že mluví se skutečným Cainem a to nejen kvůli způsobu jeho komunikace ale obecně i podle jeho způsobů.
- „No, matně si pamatuju, že jsem se o něj říznul, když jsem ho vyplňoval...“
- „Máte něco lepšího, tak krev může být číkoliv...?“
- „Bože... nechtě mě chvíli přemýšlet... JO! Už to mám!“ Vykřikl náhle kapitán, „Zkontrolujte si můj osobní vysílač kódu k transportu, měli by jste mě mít ještě v databázi...“ Caldwell kývnul na Markse, který hned projel signály z hangáru a ten jediný, který našel, porovnal s databází.
- „Pozitivní shoda pane: Caine, Martin kapitán, převelen na Atlantis...“
- „Fajn, to stačí na to, abych tam poslal tým mariňáků Vás prověřit a zatknout. Neodejdete ale dokud se nepotvrdí vaše potenciální sebe vražedné úmysly spojené s vaším pochybným zjevením.“
- „To plně chápu, pane... Nedávejte si ale na čas nejsem tu jen tak na návštěvě. Caine konec.“
- „Pokusím se, kapitáne. Caldwell konec.“

18:19 – Galaxie Ori, Oběžná dráha Planety 1, Eldrenův Tel´tak

Kolem zamaskované nákladní lodi už se začalo scházet celkem sedm lodí, které pomalu tvořili formaci pro vstup do Hyper prostoru, jak to také popisoval náš známý Tok´ra. Ten právě naváděl jejich titěrné plavidlo nad jeden z křižníků.
- „Víte jistě který z nich to je?“ ujišťoval se Radek, který stále se zájmem hleděl skrz průzor.
- „Ano doktore, je to ten na který právě nalétávám. Musíme ale počkat až dokud nezačnou spouštět Hyper prostorové okno.“
- „Oni mají nahozené štíty?“ Přidal se do konverzace nenápadně Brooks, který to s mnohem menším zájmem sledoval opřený v sedu na zemi o zeď a svírající svou M4řku.
- „Ano,“ odpověděl prostě Eldren, když viděl s jakým zájmem se hrne doktor Zelenka do vysvětlování před ostatními přítomnými.
- „Totiž zvláštnost Orijských lodí je, že mají pouze omezený účinek inerciálních tlumičů a proto pro těžší náročnější úkony raději nahazují štíty kvůli přetížení.“
- „Aha...“ Vydal ze sebe major, jakoby tomu rozuměl.
- „Je to tady...“ Promluvil po chvíli pilot a ihned nažhavil motory, což se uvnitř projevilo jen jako mírné zabzučení a neznatelná série vibrací. Velitel týmu se rozhlédl kolem sebe a pro efekt se rozhodl také postavit, aby podpořil snažícího se spojence.
- „Kolik máme času než nám zmizí v HP?“ Zeptal se stroze po zběžném prohlédnutí okolí skrz přední okna.
- „Pár desítek sekund, ale už jsme dostatečně blízko a oni sklopili štíty...“ Odpověděl oslovený a absolutně se soustředil na to, aby maximální rychlostí stačili vletět na určené místo v oblouku lodi mezi zdrojem energie a motory. Tam pak jenom vyrovnal polohu snížil rychlost na minimum a pak se při Hyper startu chvíli vyrovnával s přetížením, které s nimi trochu cuklo dozadu. V modravém tunelu potom usadil Tel´tak na jednom místě v prostoru a dozadu pravil:
- „Teď musíme počkat, až nám můj kontakt umožní nepozorovaně se přenést na palubu.“ Brooks se zamračil a pohotově namítl:
- „O tomhle jste předtím nemluvil!“ Eldren ničím nezneklidněn ještě klidněji odpověděl:
- „Nebylo to tehdy důležité a navíc to zabere jen pár minut. Nic co by vadilo misi a bez toho by o nás velmi rychle věděli, což samozřejmě nechceme, že majore?“
- „Ne,“ přiznal s nevolí major, „Ještě něco nedůležitého, co bych měl vědět?“ Rýpl si. Tok´ra to vzal opět s klidem, na chvíli se stejně rýpavě zamyslel a pak řekl:
- „Zatím ne majore, odpočiňte si se svými muži, čeká Vás fůra práce.“ Potom odkráčel kamsi dozadu.

18:21 – Galaxie Pegasus, Orbita neznámé planety, BC-304 Daedalus, Výslechová místnost

Kapitán Caine byl, po prohledání jeho a Jumperu, týmem vojáků odveden do malé obdélníkové místnosti, která se až na jeden osamocený stůl a několik kamer po stěnách zdála téměř bez užitku. Ovšem každý kdo byl někdy vyslýchán pozná, že zdánlivě neužitečná místnost se stolem a dvěma židlemi skrývá za jednou ze stěn nalepené operátory, psychology a důstojníky, kteří hltají každé vaše slovo a výraz, aby ho nakonec použili proti Vám. S tím vším a ještě daleko více myšlenkami přicházel mladý nakrátko ostříhaný pilot do této místnosti. Posadili ho, dva vojáci z původního týmu vzali stráž a asi po minutě už se tu objevil sám velký Caldwell. Nedůvěřivě si mladého kapitána chvíli prohlížel a pak spustil:
- „Tak tedy co pro mě máte... kapitáne?“ Caine se rozhlédl po místnosti a pohled mu zůstal na levé stěně vzhledem k němu, za kterou byla místnost kam vedli nejbližší dveře, jak si na chodbě stačil všimnout.
- „Nechci aby to znělo nějak drze, plukovníku, ale potřeboval bych s Vámi mluvit opravdu o samotě... Bez asistence sledovacích kamer a psychologů, co se lepjel támhle na tu průhlednou stěnu.“
- „A co je to tak závažně tajného, že to můžu slyšet jenom já?“
- „No... plukovníku už to tu říkat je myslím si docela nebezpečné ale jak chcete,“ řekl Caine a přiblížil se trochu blíže ke Caldwellovi, aby mohl šeptat a on to slyšel:
- „Slyšel jste někdy o stroji času? Jeden mám zrovna tady v Jumperu,“ potom se pohodlně zapřel do opěrátka židle a zkřížil ruce na prsou.
- „Nevím o čem to tu mluvíte a i kdybych o něčem takovém slyšel určitě by to neměl vědět někdo jako vy.“
- „Chcete ještě přesvědčit, nechte své techniky zkontrolovat ten stroj a když Vám řeknou, že toto nikdy neviděli máte jasno. Jen tak na okraj objevila ho SG-1 asi před tří a půl rokem na jedné opuštěné planetě, kde nevládne nikdo jiný než starý známý Harry Mayborne známý v začátcích projektu Hvězdné brány jako hlavou NID...“ To už plukovníkovi stačilo, takže se vysílačkou spojil nejdříve s lidmi za průhlednou stěnou a pak i s techniky, kteří zkoumali stroj v hangáru. To co mu řekli ho patrně rozrušilo ještě víc, až se sám šel za dveře přesvědčit, jestli je někdo neslyšel a pak zakázal i vojákům dovnitř bez povolení vkročit. Vyfouknul cholericky vzduch a sedl si proti sebejistému Cainovi.
- „Tak teď povídejte, jak o tom víte a kde jste se s ním tady vzal!“
- „Tákže,“ protáhl se kapitán, aby si ještě více užil ten pohled, který má před sebou, „To je přesně to o čem s Vámi chci mluvit. Totiž z událostí, který teďka nadcházejí lze snadno odvodit, co se stane. Orijské lodě v područí Ba´ala opravdu zaútočí na Zemi a Wraithé za necelých 30 minut napadnou Atlantis s šestadvaceti loděmi a asi šedesáti pěti nebo čtyřmi křižníky. Já jsem tu v důsledku událostí v nejbližších několika hodinách, které zapříčiní zničení pozemské obrany a následný začátek invaze. Tady v Pegase bude Atlantis po několika hodinách obléhání zničena v důsledku selhání vyčerpaného ZPM. Bližší informace o vaší lodi nemám, protože jsem se s jednotkou našich vojáků stačil zmocnit stroje času ve Washingtonu, abych Vás varoval a postaral se, aby se historie... budoucnost neopakovala.“ Caldwell si rukama protřel obličej a odpověděl:
- „Toto se lehce řekne kapitáne, ale já nemám žádnou spolehlivou záruku, že vy a to co říkáte je pravda. Dejte mi nějaký důkaz ať Vám můžu věřit, dobře víte, že žádný z místních techniků včas neurčí původ stroje času, pokud o něj opravdu jde.“
- „No rád bych řekl, že můžeme za půl hodiny vytočit bránu a zeptat se Atlantis kolik lodí na ně útočí, ale jednak by to nemuselo vyjít, mohli bychom jim zatarasit cestu k útěku a ještě si s tím počtem lodí nejsem jistý, protože nějaké ty kecy o relativitě říkají, že jsem historii změnil už tím, že jsem sem přišel.“
- „A co takhle o tom všem říct Zemi, abychom je alespoň varovali. Máte nějaké jiné přesnější informace o jejich útoku a tak podobně?“
- „To není tak jednoduché plukovníku... informace bych měl dokonce jsem se obrany sám účastnil, ovšem mohl by jste i způsobit, že mě... mé druhé já na Zemi zatknou a pak nebude kdo by cestoval do minulosti a varoval Vás. Někdo mi před odletem radil, abych si s kontinuitou raději nehrál. Proto jsem tady, kde až do svého odletu nezměním časovou linii.“
- „O čem to mluvíte... co máte vlastně v plánu?“
- „To je složitější pane... V podstatě ale půjde o to dostat do několika hodin Atlantis k Zemi, aby porazila Ba´alovu flotilu a zabránila tak následné invazi.“
- „A proč jste jednoduše neletěl dále do minulosti a nezabránil vůbec Ba´alovi se těch lodí zmocnit?“
- „Na všechno Vám dobrou odpověď dát nemůžu plukovníku... Odlétal jsem v těsnější situaci než by jste si dokázal představit a krom toho, že mě párkrát škrábla nějaká ta střela ještě jsem musel šetřit s energií, protože jsem pro zmatení jistého bezpečnostního opatření musel nejdříve do daleké minulosti, budoucnosti a pak teprve sem.“
- „O čem to mluvíte... jaké opatření?“
- „To je zase těžké pane... já nejsem technik... sem jenom jediný, kdo mohl v tu správnou chvíli ovládat ten stroj...“
- „A proč neletěl někdo s Vámi,“ mračil se zase Caldwell. Caine se usmál, nýbrž ne šťastným smíchem, ale tím, který maskoval, že sem mu těžko mluví.
- „Nebyl kdo...“ Chvíli bylo v místnosti ticho a jenom oba dva přemýšleli, než to zase protrhl plukovník:
- „A jak Vám tedy můžeme pomoci my... Chcete na Atlantis protože my Vám s naším poškozeným Hyper pohonem moc nepomůžeme...“
- „Na Atlantis ještě jít nemůžu... nejdříve musím zajistit jeho obranu. Jestli mi hodláte věřit zasvětím Vás do svého plánu...?“
- „Řekněte mi co Víte Caine... uvidím jestli to má nějaký smysl.“
- „Tak tedy... rovnou můžete zavolat techniků, aby se podívali do zásob na pravé straně pod sedadlem, kam sem schoval menší překvapení v podobě ZPM.“
- „ZPM, z budoucnosti?“ Divil se Caldwell, který teprve teď začal přemýšlet, že má táhle návštěva z budoucnosti nějaký smysl.
- „Ano... paradoxní je, když si to tak vezmete, lidé mají v držení pět ZPM. Jedno na Atlantis, druhé u mě v Jumperu, třetí od Ba´ala na antickém křižníku, jedno si právě veze Apollo, pokud dobře počítám... někdy kolem sedmé s ním přistane na orbitě Země a přenese ho do SGC, kde už zůstane... No a poslední v Antarktidě...“ Plukovník jeho nadšení moc nesdílel, jen pokýval hlavou a čekal, co přijde dál.
- „No tak radši dál... měl by jste uvědomit hlavního technika, že ten problém, který teď asi hledá by měl být v jedné z pěti vedlejších pojistek na Alka... akatomickém okruhu zpětné vazby... ukážu mu to na plánku... to si pamatuju líp...“ Caldwell udělal s technickým výrazem od Caina to samé, co dělá u svých techniků a raději rovnou spojil šéf-inženýra Darseyho.

18:33 – Galaxie Pegasus, Orbita neznámé planety, BC-304 Daedalus, Můstek

Na Daedalovi byla s překvapivou rychlostí za pomoci kapitána Caina úspěšně odstraněna poslední závada, zabraňující úspěšnému a bezpečnému cestování Hyper prostorem. Caldwell teď s mladým návštěvníkem z budoucnosti, samozřejmě hlídaným dvěma odhodlanými mariňáky ze zadu, došel do CIC, kde mu po řádném pozdravu postavením se do pozoru, mohlo několik důstojníků předat všechny možné informace o technickém stavu lodě. Plukovník to vzal s klidem a nechal všechny nedůležité spisy na přečtení svému zástupci Marksovi; pak se otočil dozadu k již míněnému pilotovi a promluvil:
- „Kapitáne, teď je to na vás. Je 18:33, takže kde najdeme wraithský křižník, o kterém jste předtím mluvil?“ Oslovený zapřemýšlel a pak trošku nerad přiznal:
- „Ehm... no plukovníku... to přesně nevím... Když budu přemýšlet, tak by už celá flotila měla být skoro u Atlantis...“
- „To ale doufám nejsou všechny lodě v galaxii?“ Mračil se na něho Caldwell.
- „Ne to ne,“ bránil se vehementně ten druhý, „Myslím ale, že v nejbližším okolí by jsme nějakou sklízející najít měli... Zkuste to kolem proskenovat...“
- „Jo tak vy myslíte,“ povzdechl si velící plavidla, „Marksi, proskenujte nejbližší okolí na Wraithské křižníky.“
- „Ano, pane...“ Přišlo hned od něho, na velké obrazovce u průzoru se objevil plánek části galaxie s malým bílým bodem, reprezentující BC-304ku, uprostřed. Po chvíli se dle měřítka asi půl druhé desítky světelného roku od nich objevily dva body s popiskem wraithského křižníku.
- „Mám je. Jsou u jedné z obyčejných rolnických planet a dle dalších údajů ji nejspíše plení.“
- „Povězte mi Caine,“ otočil se zase Caldwell na kapitána, „Jak to, že si tady, během vrcholného wraithského útoku, dva křižníky nerušeně plení planetu a neúčastní se tak důležité bitvy, podle toho, co jste mi říkal...?“
- „No bylo... je... no vlastně bylo, -“ opravoval se chaoticky Caine stále se těžce vyrovnávající s časovým posunem, „- Jen na každé jednotlivé wraihtské frakci jestli se k útoku, podloženém informacemi od nepříliš hodnověrného zdroje, připojí. Goa´uldi jim jenom řekli, že Atlantis má mimo provoz dálkové senzory, nečekají žádný útok a ani na něho nejsou připraveni; navíc jim určitě nepřiletí podpora ze Země, na kterou oni jistě zaútočí. I když Wraithi věděli, že vysněné loviště s názvem ,Země´ nikdy asi mít nebudou, nakonec je bohatě uspokojilo to, že už nebudou mít problémy s otravnými lidmi a budou moct zase na dlouhé tisíciletí usnout a nechat sebe sama a hlavně své zdroje potravy znovu obnovit.“ To kapitánovi lodě stačilo a mohl vydat příkaz k zadání souřadnic i k následnému vstupu do Hyper prostoru.

18:41 – Hyper prostor Galaxie Ori, Eldrenův Tel´tak

Brooks se svým týmem znuděně seděl a prohlížel si detaily své nablýskané M4A1 SOPMOD s granátometem v předpažbí, baterkou na pravé straně hlavně před mířidlem, výsuvnou pažbou a ještě krásným tubusovým kolimátorem (válec s červeným laserovým bodem nahrazujícím mířidla) s matně lesknoucími se oranžovými skly. Zelenka se zabýval něčím v počítačovém systému Hataku a Eldren stále kontroloval data ze sedadla pilota. V tom po chvíli zvolal až se ho někteří vojáci nepříjemně lekli:
- „Mám to!“
- „Co máte,“ zeptal se znuděně major, stále nijak vzhledově psychicky nevzrušen.
- „Mám potvrzovací signál od svého kontaktu, že můžeme vstoupit na palubu.“
- „Dobrá tedy,“ pravil zahajovačně Brooks a postavil se, „Můžeme jít... jste připraven?“
- „Ano,“ odpověděl bystře Eldren, který se jen ohnul do jakési kovové přepravky, vytáhl zvláštní goa´uldskou zbraň a nasadil si ji na pravé zápěstí. Pak ještě přidal zat´naktel doleva na opasek a pohlédl odhodlaně na lidský tým.
- „Co to máte za zbraň na pravé ruce?“ Zajímal se ihned velitel, kterého to na chvíli odvrátilo od zavolání na stále duchem nepřítomného Zelenku.
- „Co to mám? To je stará dobrá zbraň v modifikaci kulského vojáka, docela praktické...“ Chlubil se podsaditý Tok´ra.
- „Zbytek brnění náhodu v držení nemáte?“
- „Ne bohužel, ovšem jedno máme ve své hlavní základně v naší domovské galaxii.“
- „Ba´al náhodou žádné nemá?“ Ujišťoval se Brooks, kterému se tváření jejich staronového spojence pořád nechtělo líbit.
- „Myslím, že jedno nebo dvě, ale přímo jste je neviděl.“ Odpověděl mimo řečným tónem Eldren. Za normálních okolností by jeho chování působilo roztržitě, ovšem u člověka s takovouto skrytou ,povahou´ to moc příjemné nebylo.
- „A nepovažoval jste za důležité nám to v rámci spojenectví říct?“
- „Ani ne. Myslím, že je velmi nepravděpodobné, abychom se s nějakým na té lodi setkali. Ba´al si je drží jako ozbrojenou stáž mimo svou loď a při invazi budou hrát klíčovou roli v pozemních bojích.“
- „Doufejme že ne.“
- „Ne to ne, jsem si jistý, že k invazi dojde.“ Major se zamračil hned potom, co naznačil svému zástupci, aby doktora násilně odtrhli od ,Goa´uldské videohry´.
- „Myslel jsem, že máme opačné cíle, než tento úkol schvalovat.“
- „Vskutku, invazi dle mého názoru zabránit nemůžeme, ovšem budu se snažit Ba´alovi to co nejvíce ztížit.“ Brooks dal oči v sloup a spolu s ostatními přešel do místnosti s kruhy, kde zaujali útočnou formaci krytí všech stran a následně se přenesli.

18:43 – Hyper prostor Galaxie Ori, Paluba orijského křižníku

Kruhy se ukryly zpátky do stropu a Brooksův tým zajistil všechny tři otvory do chodeb z místnosti. Doktor antickým PDA prohlédl nejbližší okolí a prostor nyní dostal Tok´ra. Ten se postavil vedle majora a ukázal rukou do chodby před nimi.
- „Tudy, místnost kde je schovávají není daleko.“
- „Dobrá, držte se zamnou a nepleťte se nám do rány. Doktore, hlídejte naše soukromí lépe než předtím, nechceme aby si nás všimli dřív než poletí do povětší. Jasné?!“ Zelenka pokýval hlavou a Eldren stručně odpověděl:
- „Ano.“ Vojáci i se spojencem se uspořádali v krátkou řadu, kde první míří a hlídá předek, prostřední strany a otvory ve zdech a nakonec zadní, kteří se otáčejí dozadu a kryjí tým, když opouští místnosti. Cesta probíhala klidně, modré chodby osvětlované malými žlutými lampami nebo pochodněmi byla téměř lidu prázdná. Tok´ra cílevědomě směřoval tým a doktor včasně pomáhal k naprosté neviditelnosti jednotky.
To už ale mířili ke dveřím určeným jako ty cílové. Brooks přešel s namířenou zbraní dále do chodby až za úroveň dveří spolu ještě s jedním vojákem, kterého tam nechal, aby hlídal nezvané příchozí. Na druhé straně se to uspořádalo podobně, jen zbytek spolu s velitelem a spojencem měli vtrhnout dovnitř. Major pohlédl na doktora stojící na opačné straně u dveří a tiše poručil:
- „Proskenujte mi tu místnost celou a ukažte.“ Zelenka tak rychle učinil a vzápětí už mu matně svítící display řekl vše o rozvržení známek života uvnitř. Dva postavy ležící nehybně vedle sebe nevykazovali žádnou hrozbu. Stejně se ale ještě ujistil:
- „Eldrene, říkal jste, že budou ještě spát... hostitelé by neměli být splinutí...?“
- „Neměli by, i když je to subjektivní záležitost, dle mých odhadů by ale v příštích ještě tak pěti minutách určitě neměli být ovládnuti symbiontem.“
- „To mi stačí, držte se za námi tady s doktorem. Vy doktore, dál hlídejte detektorem okolí.“
- „Ano...“ Odvětili teď oba oslovení šeptem. Brooks tedy namířil zbraň proti bezbranným dveřím a pokynul seržantovi s puškou nepřipravenou. Ten přejel rukou po otvíracím čidle, aby se místnost následně zpřístupnila. Jakmile tedy byla cesta volná major s vojáky zajistil malou potemnělou místnost se širokou manželskou postelí uprostřed a dvojicí menších skříní napravo u zdi. Uvnitř nebyla úplná tma, ovšem osvětlení zdaleka nedosahovalo takového výkonu jako na chodbách. Medik prohmatal oběma ležícím (doktoru Jacksonovi a Vale mal Doran) tep, načež shledal, že jsou v něčem podobném komatu, ačkoliv měli znatelně zvýšenou teplotu kolem hlavy a krku.
- „Dobře, co teď Eldrene, vezmeme je k Vám na loď a omráčíme?“
- „To není tak jednoduché majore. Mám tu jakousi vakcínu, která v nich symbionta zabije bez nějakého zdravotního poškození, ovšem...“
- „Ovšem?“
- „Můžu jim to podat až budou s goa´uldem spojeni. Dřív by se to mohlo v těle bez účinku rozložit.“
- „Skvěle... tak je vezmeme a na lodi jim to píchnete...“ Brooks chtěl původně pokračovat dál v tom, co je čeká, přerušil ho ale neklidně znějící Zelenka od dveří:
- „Majore! Blíží se k nám několik neznámých kontaktů, jdou přímo sem!“ Major pozvedl zbraň a přešel blíže ke vstupujícím vojákům, kteří se stahovali dovnitř.
- „Proč se stahujete sem, copak už jsou tak blízko?!“
- „Ne ne, ale únikovou cestu nám zablokovala právě procházející hlídka... Nestihneme to.“
- „Sakra!“ Zaklel Brooks a vydal pár rozkazů k rozestavění vojáků pro patřičné uvítání nezvaných hostů. Pak se otočil na Tok´ru, jakoby čekal, že se s něčím vytasí.
- „Víte jistě, že jdou sem doktore?“ Ujišťoval se váhavě Eldren.
- „Jedna z těch dvou skupinek určitě.“ Potvrdil mu jistě doktor. Dotazovač sklopil pohled na okamžik dolů a pak řekl:
- „Fajn, všichni pojďte sem za postel, potřebuju aby se každý každého dotýkal...“ Mariňáci i doktor na něho nechápavě koukali.
- „Proč?“ Vydal ze sebe Brooks.
- „Mám tu s sebou maskovací zařízení.“
- „Cože?“ Vyjel na něj trochu hlasitěji major, „Proč jste se s tím nevytasil dřív, když jsme museli dvakrát stavět kvůli hlídce na chodbě?!“
- „Má to omezený zdroj, zvlášť v takovémto množství, používám to jen v kritických situacích, třeba když jsem se postřelený potřeboval dostat k sarkofágu.“
- „Dobrá, tak udělejte, co říkal. Zelenko?“ Doktor okamžitě už za postelí zkontroloval PDA.
- „Už jsou za dveřmi...“
- „Tak absolutní klid a připlácnout se do rohu... Eldrene.“ Pokynul velící spojenci, který už zařízení spouštěl. Všichni zmizeli v modravém mlžném výboji. To už se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil starý známý muž ve dlouhém hábitu s vyřezávanou holí, která ozařovala místnost svými barevnými kameny uloženými v její horní rozšířené části. Dva vojáci Ori zůstali strážit každý na jedné straně za dveřmi. Převor na chvíli zavřel oči, což ihned rozsvítilo světla na normální hodnoty. Potom přistoupil blíž k oběma ležícím osobám, prohlédl si je a pak mu pohled padl někam tam, kde seděli vojáci. Zamračeně pozoroval část místnosti, kde se právě Brooks mohl jen tiše zlobit, že mu Tok´ra zatajil další důležitou informaci. Nezvaný host odvrátil zrak od nich, zvedl hůl ze země a horním koncem přiblížil ke zdi nalevo vzhledem k nim. Takhle postupoval pomalu směrem k další zdi, až byl téměř u nich. Major nevydal ani hlásku ovšem dobře maskován zvedl pušku a namířil na převorovu hlavu tak, aby nečouhala moc daleko, ale on si ho mohl hlídat. Většina z nich čekala, že už je teď najde, protože se spodní částí hole dostal někam k Eldrenovi, který seděl na kraji vedle Brookse a svíral v náručí maskovací zařízení. V tom se ale ozval podivný zvuk z postele, jako by se jeden z nich probral. Všichni přítomní tam pohlédl a spatřili, jak se probírá doktor Jackson. Nijak nevstával jen otáčel hlavou sem a tam, dokud nezřel k němu přistoupivšího Převora, kterému zažhnuly oči.
- „Spojení bylo dokončeno?“ Promluvil stojící hlubokým hlasem Goa´uldů, stejně temné odpovědi se mu dostalo i od ležícího:
- „Ne... ten člověk má obdivuhodnou vůli mi odolávat. I tak očekávám, že se ho do několika minut bez problémů zmocním.“
- „V to doufám, jeho vědomosti jsou pro našeho pána velmi důležité.“
- „Nezklamu ho...“
- „Dobře, odpočívej,“ řekl Převor, přiložil mu horní část holi k hlavě a hostitele uspal, aby mohl symbiont snadněji pracovat. Potom se ještě jednou nedůvěřivě ohlédl do místnosti a pak odešel.

18:47 – Hyper prostor Galaxie Ori, Paluba orijského křižníku

Již odmaskovaný tým spolu se spojencem znovu zajišťovali chodbu, aby mohli již s oběma spícími odejít zpátky na loď. Dva vojáci, kteří měli mít svěřenou úlohu nosičů přistoupili k oběma ležícím, které se chystali vzít, jakmile k tomu dostanou pokyn. Brooks si však musel ještě něco vyřídit:
- „To jste mi myslím neříkal, že na této lodi bude Převor!“ Eldren se k němu otočil a do malé brašny na pravém boku uschoval maskovací zařízení.
- „Promiňte ale nevěděl jsem na které z lodí bude, myslel jsem, že si tohohle a ty dva druhé vezme s sebou nebo alespoň, aby vedli části flotily jinde.“
- „Přirozeně jste si myslel, že není potřeba mi to říkat... jasně,“ kýval hlavou povrchně se smějící major, jehož úsměv se vzápětí změnil v škleb.
- „Prostě mi takovéto novinky příště říkejte dostatečně brzo... jinak proč Ba´al potřeboval tu ge-genovou terapii?“
- „Ano genovou terapii,“ potvrdil mu angažovaně Zelenka stále křečovitě zkoumající antické PDA.
- „Jo...?“
- „No, sice objevil tři převory, které se mu i podařilo přivézt na jeho stranu, ovšem s nimi by se nikdy nemohl zmocnit tolika lodí, kolik má v plánu.“
- „Dobře a o kolika mluvíme? Nebo to zatím taky není důležité, takže mi to nebudete říkat.“
- „Odhadem kolem dvaceti, když odečtu ty vaše zničené s možností této.“
- „Dobře, jen aby jste si pak nevzpomněl, že to bylo na druhou...“ Odsekl si sarkasticky velitel.
- „Jakže?“ Zajímalo Eldrena, který zrovna naše termíny v matematice neovládal.
- „To nic,“ odsunul to Brooks a otočil se ke svým vojákům, „Takže, vy teď spolu tady se čtyřmi muži vezměte tady s naším spojencem oba hostitele do Tel´taku a my se vydáme naklást výbušninu podle původního plánu. Rozumíme si,“ prohlédl tváře všech okolo, kde neshledal jedinou námitku.
- „Dobrá... a seržante,“ zastavil si muže u dveří, který asistoval těm dvěma, kteří zvedali Jacksona s mal Doranovou.
- „Pokud se proberou, střílejte zaty, pušky až v krajní nouzi, nebo kdyby na Vás přišli, každopádně Vás tady náš spojenec vezme pod ochranu svého maskování, protože já si zase na bomby vezmu doktora s detektorem.“
- „Ano pane...“ Eldren se netvářil moc nadšeně, zařízení ale nakonec k dispozici dal.

18:52 – Galaxie Pegasus, Atlantis, Řídící místnost

Nad klidně ke spánku, při nádherném západu slunce, se připravujícímu ztracenému a také znovu objevenému městu Antiků se z ničeho nic v několika záblescích začala objevovat obrovská dlouhá tisíciletí svou velikostí nevídaná flotila wraithských lodí. Samantha Carterová zrovna procházela nějaká hlášení v počítači u Amélie, když senzory zapípali a začali bez přestání zobrazovat nová a nová nepřátelská tělesa. Ještě než stačila něco rozkázat, tak důstojník pověřený hlídkou u štítů spustil jedinou ochranu města, která se s typickým bručením postupně zvedla až nad jejich věž, kde se ihned začala prohýbat nad zásahy z vrchu.
- „Štít spuštěn a drží!“ Oznámil vzápětí onen seržant a obrátil se pro další dotazy za sebe k velitelce.
- „Dobrá práce, víme už kolik jich je,“ současně s touto větou znovu pohlédla na obrazovku senzorů, která ovšem dále bez přestání chrlila další série lodí.
- „Zatím dvanáct Hive a kolem šestnácti křižníků, ale to není konečný počet.“
- „Dobře, ihned aktivujte bránu, souřadnice Alfy!“ Rozkázala Sam, ihned jak si uvědomila, že Wraihti ještě neaktivovali bránu, aby jim tak znesnadnili možnost úniku. Chuckovy ruce také okamžitě začali klepat do jednotlivých předem určených symbolů, které už běhali kolem modře se rozzařujících zadávacích krystalů. Plukovnice přešla k zábradlí, aby napjatě sledovala zadání posledních tří symbolů včetně toho výchozího. Zapadl jeden druhý, pak ale přišlo varovné hlášení z antické konzole a brána se rozsvítila už v aktivaci od někoho jiného.
- „Spusťte štít!“ Rozkázala hned reflexivně Sam ještě než stačila o něčem přemýšlet.
- „Je mi to líto plukovníku... mělo mě to napadnout hned.“ Omlouval se sklesle seržant své velitelce, která se netvářilo o nic šťastněji.
- „Není to vaše vina, Chucku. Jednou to přijít muselo a oni to měli jistě dobře naplánované...“ S tím se otočila k oknům za řídící místností, kde už se rozsvěcovali oranžově vybuchující střely doprovázené dunivými zvuky, které způsobovali husí kůži.

Doufám, že se Vám díl líbil a budu rád za případnou kritiku i pochvalné komentáře inspirující k dalšímu psaní...