Never Happened
Město pod nočním nebem trnulo v očekávání, když gigantické hodiny odpočítávaly. Poslední vteřiny začaly vykřikovat i davy v ulicích: „Pět! Čtyři! Tři! Dva…!“
„JEDNA!“ zahřmělo městem a do vzduchu vylétly stovky rachejtlí, dělbuchů a konfet. V ulicích se lidé objímali, podávali si ruce a líbali se, zatímco na každé obrazovce ve městě zářilo 1. 1. 2100.
Bokem, v přízemí jedné z výškových budov, stál malý bar se starou dřevěnou terasou. Skupinka lidí ještě chvíli pozorovala ohňostroj v příjemném letním večeru. Mladší bruneta si našla cestu ven z hloučku a poupravila červené šaty, které dávaly vyniknout sportovní postavě. Přecupitala na druhou stranu terasy, kde stál osamocen černovlasý muž, ne starší než pětadvacet let. Po zábradlí mu požduchla sklenici s whiskey a špitla: „Dostanu pusu?“ a když nereagoval, dodala: „Henry!“
„Hm? Jo. Jo, jasně…“ Naklonil se k ní a lehce ji políbil na růžové rty. Zklamaně zvedla koutek: „To je jako všechno?“
„Možná později Alex“ odpověděl a lehce ji plácnul přes zadek, když odcházela. Ještě otočila hlavu a mrkla na něj, než zmizela zpět v hloučku. „Co je s ním?“ zjišťovala hned. Arrya zkontrolovala, jestli ji Henry náhodou neuslyší, než šeptla: „Výročí zmizení jeho otce.“
„Zmizení? Jakože je opustil?“ zhrozila se. Arry se na ni chvíli zvláštně dívala: „To nemyslíš vážně. Podplukovník Dylan Drake, člen řádu britského impéria, první kontakt, První válka. Obrovská socha v Památečním parku na Zemi, zmizel na území nepřítele 1. 1. 2083…“
„A jak jsem to měla asi vědět? Lidí s příjmením Drake je spousta a sloužíme spolu sotva měsíc. A krom toho, ty jsi tady ta, která s ním strávila celý život,“ pokrčila Alex rameny a pořád se dívala na Henryho. Do rozhovoru zasáhnul mladík ve formální uniformě letectva: „To ti ovšem nebrání, abys s ním flirtovala každou volnou vteřinu.“
„Copak Pazzo? Taky bys chtěl?“ zareagovala provokativně a olíznula si rty.
„Ale prosím tě.“ máchnul rukou. „Takže když jsme před hodinou tančili, necítila jsem tvůj knipl na stehně?“ rýpnula si opět. Pazzo se začervenal, když se ho pobaveně zastal druhý pilot, Harris: „Necháš našeho zobáka na pokoji? Není z Oxfordu zvyklej na takový ženský jako ty.“
Alexis, rozhodnutá to vzít jako urážku, se už nadechovala, když na terasu vstoupil třicátník v uniformě pěchoty, s majorskými výložkami na ramenou. Celé osazenstvo, ať už v uniformách, nebo v civilu, se postavilo do pozoru. Nově příchozí je pozdravil kývnutím hlavy a zavelel: „Pohov.“ Chvíli počkal a pokračoval: „Dámy a pánové, obávám se, že dovolenka nám končí dříve, než se plánovalo. Přes Q.E.T. jsme dostali zprávu ze Země. Velitelství ztratilo kontakt s jednotkou na kritické misi. Jako nejbližší loď nás posílají vyšetřit situaci.“
Vojáci jen nešťastně zahučeli a na majorův povel: „Rozchod!“ vyrazili z baru k pokojům. Nikdo z nich neměl více, než jednu tašku a tak během patnácti minut stáli na vlakové zastávce. Ten po chvíli dorazil, nabral pasažéry a za bzučení magnetického polštáře vyrazil ze stanice. Z okna mohli pozorovat stále probíhající oslavy a odumírající ohňostroje. Vlak již v plné rychlosti prosvištěl několik set metrů dlouhým tunelem a na druhé straně vyjel do jasného dne.
„Sakra, už zase.“ stěžoval si Henry, když rozmrkával mžitky před očima zatímco ostatní pozorovali obrovskou kopuli, jež kryla město, které právě opustili. Arrya při pohledu na okolní přírodu, zbarvenou pro lidské oko nepřirozenými barvami, povzdechla: „Škoda, že takové kytky nejsou i Doma.“ Vlak již zpomaloval, když Alex pobaveně odpověděla: „Zařiď zemskou atmosféru bez kyslíku a možná vyraší.“
Na zastávce ve skleněné kopuli, ne nepodobné té, ve které právě byli, čekal major Rodriguez. Když se kolem něj shromáždili, ukázal rukou směr a spustil: „Zařídil jsem expresní výtah.“
„Ale hov…“ zaznělo kdesi v jednotce a major se s pobaveným: „Cože to?“ pootočil. Po chvíli ticha odpověděla Alex: „Ale to jenom Henry vyjadřoval nadšení nad pohodlným cestováním.“
„Přesně to jsem si myslel, že jsem slyšel,“ reagoval major. Obešli roh budovy a Harrisovo srdce vyskočilo až do krku, když se přímo předním vynořil T’kari. Více než dvoumetrový mimozemšťan se žlutými zorničkami, našedlou kůží a lehkým pozůstatkem čumáku. Zamumlal jakousi omluvu a doběhl skupinku, kde hned zavrčel: „Já si na ty psovitý parchanty nezvyknu…“ Pazzo kontroval: „Ve skutečnosti jsou to kočkovití parchanti.“ Druhý pilot ho propálil pohledem: „Tak jak tak, bejvalý šelmy.“ Přidal na hlase, aby ho slyšela celá jednotka: „A jaký je první pravidlo při ručním souboji muž versus T’kari?!“
Zbytek vojáků si okamžitě vybavil základní výcvik a unisono odpověděl: „Taktický ústup do předem připravených pozic!“
Došli k rozsáhlé budově v centru, z níž vedlo několik desítek hrubých lan. Pronikaly stropem kopule a mizely kdesi nad mraky. Jeden po druhém procházeli bezpečnostní přepážkou a čipem v zápěstí přejížděli přes snímač, který do systému zaváděl jejich jména. Poslední prošel major, nechal převést účet vrchnímu velitelství na Zemi a doběhl jednotku.
Dlouhá chodba ústila u jednoho z lan, které pokračovalo hluboko pod zem a na němž byla výtahová kabina tvarovaná jako kulka. Můstek se vysunul přes temnou hlubinu, připojil se ke dveřím a umožnil tak nástup. Kruhový interiér byl spartánský. Holé zdi, uprostřed válec, jímž vedlo lano, a křesla po obvodu. Každý došel ke svému a na jeho boku stiskl malý knoflík s karikaturou člověka. Upravila se délka všech částí a lehce pozměnil úhel opěrek pro co nejvyšší bezpečnost. Usadili se, zajistili tašky v přepážkách pod sedadly a zapnuli pásy.
Dveře se zavřely, můstek odjel a kapsle začala klesat do hlubin dělové hlavně. Po dvou minutách s klepnutím zastavila a nelidský hlas oznámil: „Elektromagnetický prstenec zajištěn.“ Henry nahmátl stříbrný řetízek a na něm visící křížek přiložil ke rtům, než se opřel a zavřel oči. Z venčí se ozval hukot a posádka téměř okamžitě pocítila přetížení. Když kabina vystřelila z podzemní části, působilo na vojáky deset Gé.
Brutální zrychlování pokračovalo, vše na palubě se třáslo, a když se zdálo, že přetížení povoluje, ozval se znovu hlas: „Chemický zážeh za tři, dva, jedna…“ ze spodní části vyrazilo několik plamenů a hnaly kapsli výš a výš. Během chvíle byli vysoko nad mraky, okolní teplota klesala a plátování odolávalo žáru z tření.
Motory pohasly a výtah se teď v naprosté tichosti hnal vzhůru. Klapky uchopily lano a mimo atmosférický odpor již jen udržovaly rychlost stoupání. Kabina se uklidnila, přetížení pominulo a jen v klidu svištěla vakuem k vesmírné stanici na druhém konci. „Raději bych seděl tři hodiny v normálním výtahu, než tohle…“ zavrčel Drake. Pazzo ho chvíli pozoroval, než udiveně spustil: „Sedět v nárazových šestnácti gé při bojovém výsadku ti nevadí, ale tohle ano?“
„Výsadek na planetě nebo manévry v boji jsou o pilotovi, o lodi. Tohle… Tohle je zatracený výtah do vesmíru. Čtyřicet tisíc kilometrů dlouhé lano a rychlost třicet kilometrů za vteřinu? Čísla samy o sobě mi říkají, abych tomu nevěřil.“
Pazzo pokýval hlavou: „Dá se říct, že to jde pochopit.“ Na druhé straně se ozvala Arrya: „Pane, netušíte, jestli je gravitace opravená?“ Major odpověděl: „Gravitační systémy jsou zpět v provozu.“
„Konečně. Vím, že je to naše první loď s umělou gravitací, ale tolik much v jed…“ do řeči ji skočil Pazzo: „Ve skutečnosti to není umělá gravitace.“
„Cože?“
„Říkám, že není umělá. Spíš relativní. Umělá gravitace by využívala elektromagnetismu, nebo odstředivé síly. My používáme kvantová pole, díky kterým podlaha váží milióny tun a emituje gravitony, jenž vytváří gravitaci.“
Harris zašermoval paží: „To je dobrá blbost. Kdyby podlahy vážily, co říkáš, tak s holkou nepohnu ani o kousek.“ Pazzo otočil oči: „A přesně proto, jsem řekl relativní. Osoba na palubě pociťuje gravitaci, pro venkovního pozorovatele je to však regulérní loď bez snítky přitažlivosti.“
„No… hlavně, že to funguje. Až bude klid, můžeš mi to vysvětlit s obrázky.“
Kabina začala prudce brzdit a po pár minutách nepříjemných negativních gé doklouzala do stanice. Přetlakový můstek se syčením zapadl do klapek a cestující mohli vystoupit.
Průchody do jiných atmosfér byly odděleny plasmovou membránou, která se lišila barevně podle plynů na druhé straně. Následovali modré šipky na podlaze, které dávaly jasně najevo, ve kterých chodbách je kyslík a bezpečně se dostali až k doku C 32. Přes okna bylo vidět několik mimozemských plavidel čekajících na povolení k přistání a mezi nimi, k přetlakovému můstku připojená, RNS- Dover.
Téměř kilometr dlouhá fregata vybavena k průzkumu a aktivní obraně flotily. Její členitý šedivý trup se lesknul ve světle oranžové hvězdy a trojice křídel na zádi vrhala stín na část trupu. Celé plátování bylo složeno z výběžků a prohlubní různých úhlů aby se zvýšila šance pro odražení projektilu, připomínala přerostlou a stařičkou F-117.
Skupina prošla můstkem a zastavila v přetlakové komoře. Vrata za nimi se zavřela, chvíli se srovnával tlak a pak se otevřela ty před nimi. V chodbě se rozdělili a Harris okamžitě vyrazil k můstku.
Ukryt ve středu lodi, obalen další vrstvou plátování a se světem spojen stovkami kamer, infra a ultrafialových snímačů, radarů a detektorů, byl mozkem plavidla. Oválná místnost, podél jejíchž stěn sedělo několik desítek operátorů, každý s obrovskou obloukovitou dotekovou obrazovkou na dosah prstů. U zadní zdi se nacházelo velitelské křeslo, předním pozice pilota a kopilota a několik ze stropu svěšených obrazovek.
Harris, hned po průchodu dveřmi, zasalutováním pozdravil komandéra Hushera a usadil se na místo druhého pilota. Komandér rozkázal otevřít komunikační kanál a spustil: „RNS- Dover žádá o uvolnění z dokovací stanice.“ Stačila jen chvilka a z druhé strany zaznělo: „Máte povolení ke startu.“
Husher kývnul na piloty, kteří se pustili do příprav. Jejich obrazovky ukazovaly přesně odměřené vektory, když se chopili řídících prvků. Klapky přetlakového můstku povolily a loď byla volná.
„MPD na pravoboku na dvaceti procentech,“ hlásil Harris, když se čumák lodi stáčel od stanice, zatímco záď stála. „Hlavní motory zážeh, patnáct procent,“ pokračoval s hlášením. Na zádi křídel se rozzářily modré prstence, do toho zažehnuly záďové MPD na levoboku a loď se otočila téměř na místě. Když se příď stočila ve správném směru, zazářily záďové motory ještě jasněji a vyslaly plavidlo kupředu.
„Celá posádka na bezpečnostní stanoviště,“ zavelel Husher do interkomu. Každý, kdo doteď někde stál, nebo šel, se vrhnul k nejbližším prostorům s křesly, které byly rozmístěny po celé lodi. Trvalo pár minut, než byli všichni na místech a loď mohla nabrat rychlost.
Půl hodiny ostré akcelerace je vytlačilo na necelou desetinu rychlosti světla a dostalo na dosah vstupní brány. Obrovská koule se vznášela v prostoru a její povrch bleskově rotoval. V okruhu pěti tisíc kilometrů byl prostor narušen, umožňoval tak průnik do subprostoru a když se pozemská loď dostala do této oblasti, komandér zavelel: „Vezměte nás skrz.“ Objevil se lehký záblesk a po plavidle se slehla zem.
Cesta subprostorem byla jako průlet bouřkovým mrakem. Nachová mračna, výboje připomínající blesky a vzdálené zdroje světla utopeny kdesi v dálkách. Normální zjišťování polohy nefungovalo, jak mělo a jediné navigační body, byly další vstupní brány. Jejich vysílání vytvářelo cestovní síť a umožňovalo tak orientaci v chaosu.
„Kurs zadán, jedna celá jedna světelných let. ETA čtyři hodiny a dvacet minut, pane,“ nahlásil Harris.
Operátor po levé ruce zahlásil do interkomu: „Konec zrychlení. Opakuji, konec zrychlení. Výsadkové týmy Bravo a Charlie, nástup v briefingové místnosti.“
Drake vyrazil z ubikací a na první křižovatce se potkal s Arryou, která byla před chvílí v jídelně. Se slovy: „Už jsi to viděl?“ mu podala elektronické noviny. Pohladil pružný povrch prsty a obrazovka se aktivovala. Video zobrazovalo dav lidí na rozlehlém náměstí a v přilehlých ulicích. Nad jejich hlavami hřímal neurčitý hlas a komentátor hlásil: „Společenství Země včera oznámilo otevření hranic pro uprchlíky a emigranty mimozemských ras. Představení křesťanských církví tento krok odsoudili a označil za další krok do plamenů pekelných. Za mnou jasně vidíte, jak rychle se vyhrotila situace ve Vatikánu, kde právě papež promlouvá k věřícím.“ Komentátor na chvíli ztichl, aby byla slyšet část proslovu.
Papež hřímal: „Jak se praví v evangeliu Lukášovu: Radostně mu říkali: ‚Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!‘ a Ježíš jim odpovídal: ‚Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk. Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží; radujte se, vaše jména jsou zapsána v nebesích.‘ “
„Papež Sergius V. Je znám svými radikálními postoji o meziplanetární politice a vytrvalým odmítáním přijmout jiné rasy, jako děti boží. Vracíme slovo zpět do studia,“ zahlásil komentátor a než Henry přehrávání zastavil, bylo ještě slyšet: „Sonary na Europě zaznamenaly objekt, pravda nebo přelud?“
Drake zakroutil hlavou: „Zatím žádné násilí, ale…“
„Jo, ale… tohle nedopadne dobře,“ doplnila Arrya, když z vedlejší cesty před nimi vyšla žena v černém. Oba ji chvíli pozorovali, než Arry zavrněla: „Někdo nový? Tenhle zadek bych si zapamatovala.“
„Nemáš náhodou přítelkyni?“ zeptal se Henry, ale po chvíli pozorování dvou perfektních půlek v pohybu, přiznal: „Ale máš pravdu, tenhle zadek by sis zapamatovala.“
„Má sako a sukni, rozpuštěné vlasy… Určitě civilista,“ pokračovala v pozorování. Když žena zmizela ve dveřích briefingové místnosti, bylo oběma jasné, že zjistí, kdo to je. Vstoupili, zasalutováním pozdravili majora Rodrigueze a usadili se. Arrya se naklonila a ohodnotila obličej: „Vypadá jako princezna.“ Drake přikývnul a už jen v tichu čekali na další vojáky. Po chvíli dorazila Alex a zároveň se zbytkem druhé jednotky, Masters.
Major zahájil: „Před desíti hodinami jsme ztratili kontakt s jednotkou na Ordovii. I přesto, že planeta je oficiálně protektorátem Země, považujeme její území za nepřátelské.“ Masters šeptnul směrem k Henrymu: „Ještě aby ne… pořád si pamatují, jakou nakládačku jsme jim dali.“
„Desátníku!“ okřiknul ho Rodriguez a po chvíli ticha pokračoval: „Toto je Naya Lavera, Mossad.“ Představená žena kývla hlavou na pozdrav a chopila se slova: „Jednotka byla vedena tímto mužem.“ Na obrazovce se objevila fotka muže s tvrdými rysy, Naya pokračovala: „Předpokládá se, že Richard Phelps je stále naživu. Zbytek jednotky pohřešován v akci.“ Alex zvedla ruku a počkala na povolení promluvit: „Podle čeho usuzujete, že Phelps je stále naživu?“
„To je tajné,“ odpověděla Naya a pokračovala: „Informace, které jednotka získala, jsou extrémně důležité. Naším úkolem je najít agenta Phelpse, jeho pozůstatky, nebo datový disk.“ Přejela pohledem jejich udivené obličeje: „Ano, naším. Tým Bravo provede výsadek zde,“ zaznačila místo na mapě, „a tým Charlie pod mým velením, zde. Pilot mezitím provede přelet a pokusí se nalézt výsadkový člun prvního týmu.“
Mapa se přesunula do trojrozměrného náhledu na oblast a Lavera dále vysvětlovala: „Toto jsou nejnovější snímky oblasti, které máme k dispozici. Každý tým přistane na jedné straně města, většina budov nemá víc než čtyři patra. Planeta je převážně písečná, kyslík na sedmi procentech, gravitace jedna celá dvacet pět standartních G…“
Briefing pokračoval ve stejném duchu ještě půl hodiny. Vojáci se pak odebrali na ubikace a pár hodin měli volno.
Dover se se zábleskem objevil v ordovianském systému a zamířil ke čtvrté planetě. Palubami zněl varovný signál a celá posádka se přesouvala na pohotovostní pozice. Naya stála na můstku hned vedle velitelského křesla, zatímco loď zpomalovala. Komandér zrovna konstatoval: „Doufám, že máte pravdu. Máme sotva třetinovou posádku, nemůžeme plně fungovat.“
„Jen klid, jste tady jen pro podporu. Přesně to, na co je tahle loď stavěná. Ordoviané žádné bitevní lodě mít nesmí a v okruhu světelného roku není nic jiného.“
Lodí zaznělo: „Patnáct minut k orbitě,“ a Lavera se kývnutím rozloučila s komandérem. Svižným krokem seběhla schody o dvě patra níže a pak několika chodbami ke zbrojnici prvního stupně. Ta už však byla prázdná, ostatní členové výsadku již byli v druhé části. Bokem od skříněk byla přistavena téměř stejně vysoká bedna s jejím jménem. Přiložila ruku do bíle obtáhlého čtverce a po načtení otisku dlaně zámky povolily.
Svlékla se a na nahé tělo navlékla základní kombinézu, jejíž materiál připomínal neopren a udržoval tělesnou teplotu a vnitřní tlak. Následovala druhá vrstva z látky hrubé na dotek, ale stále stejně pružné jako ta první. Musela ji postupně nasouvat od nohou, přes boky a pas až po paže a krk. Mezi vrstvami se netvořily vzduchové bubliny a ty se tak mohly čistě spojit. Třetí vrstva byla z téměř stejného materiálu jako v druhá, její povrch byl však zbarven písečnou kamufláží. Poslední na kombinézu přikládala ochranné plátování. Chrániče zápěstí, předloktí, loktů, ramen, čtyřdílný chránič hrudi a břicha, lýtek a holení. Kolem krku upnula pevný límec, nazula speciálně upravené boty, do jedné ruky vzala chrániče zad, do druhé helmu a přešla do zbrojnice druhé úrovně, kde se týmy vyzbrojovaly.
Henry stál nejblíže dveřím, když vešla. Odložil na chvíli pušku a vyšel jí na proti. Z rukou ji vzal chrániče zad, naznačil, ať se otočí. Sotva potěžkal pláty, konstatoval: „Mnohem lehčí než naše.“ Neodpověděla, a tak se jal připevňovat ochranu. Když k němu stála zády, pohled mu sjel na zadní partie pevně obtáhnuté pružnou látkou a nechtě zahučel: „Perfektní p...“ včas mu došlo, že mluví nahlas a jen dokončil větu: „Brnění.“
„Je pevnější, než vypadá. Když budete hodný, tak vás nechám ho otestovat,“ odpověděla flirtovně a stáhnula si vlasy do copu. Alex je chvíli pozorovala od druhé zdi, než směrem k Arry zabručela: „Co to sakra?! Dělám kolem něho pukrlata celý měsíc, tahle… šlapka se sotva objeví a už to jede.“
„Je hezčí, vypadá, že potřebuje ochránit… materiál pro chlapa,“ odpověděla Arrya. Od Alex se jí dostalo ledového pohledu: „Snažíš se naznačit, že nejsem pěkná?“
„Cože? Ne! Kdybys jezdila na mojí straně ulice, tak jsme v posteli dvacet čtyři sedm. Jenom říkám, že je na jiné úrovni krásy… Něco jako já.“
„Kdybys neměla fotku na obálce New Yorkeru, tak bych měla poznámku…“ Naya došla až k nim a tak ztichly, a pozorovaly, jak si vybírá opasek. Po chvíli našla ten správný a připnula jej přes brnění. V bederní oblasti k němu byl připojen finální kus plátování, tenká vrstva kryjící zadek.
Henry ještě přes místnost věnoval pohled Nayi a zvýšil hlas, aby jej všichni slyšeli: „Tým Bravo nástup,“ následován Nayiným povelem: „Charlie taky.“
Všichni se shlukli před dveřmi a postupně prošli do hangáru, kde, čumáky ve zdi, stálo několik výsadkových člunů. Obrovské množství jich však stále chybělo, stejně jako posádky. Třicet metrů dlouhý hornoplošník s vyrovnávacími křidýlky nad kabinou a hlavní nosnou plochou na zádi, ve které byla zabudována mohutná tryska. Bočními vraty nastoupili dovnitř, minuli v podlaze namontovaný lehký railgun a posedali si do křesel po okrajích nákladního prostoru. Jediný Henry se vydal na příď. Minul mohutnou vertikální trubku, v níž byla ukryta turbína a poklepal na helmu Pazzovi. „jak to vypadá?“ zjišťoval. Pilot přehodil pár knoflíků, než odpověděl: „Všechny systémy běží, kupodivu. V náborových letácích to musí znít krásně: ‚Staňte se posádkou nejmodernější flotily v dějinách Země!‘ “ Drake se zašklebil: „Samo, že vynechají věci jako drobné problémy s gravitací, zasekávající se podavače munice, nefunkční negaci lineárního zrychlení a nesplachující toalety na patnácté palubě.“ Z reproduktorů člunu zaznělo: „Třicet vteřin do startu!“ a Henry se tak urychleně odebral na své místo.
Plasmové okno ve vratech bylo z důvodů nespecifikované technické závady vypnuto a tak museli startovat postaru. Vrata, která držela příď člunu, se pootevřela a posunula stroj do nitra přetlakové komory, kde byla rychle odsána atmosféra a mohli tak vyrolovat na startovací plochu ve vakuu. Cítili přetížení, když loď měnila směr letu a srovnávala se na oběžné dráze a v okamžiku, kdy uviděli za vraty planetu, dostali rozkaz ke startu.
Pilot jen na okamžik zažehl manévrovací trysky, v porovnání s fregatou ztratil rychlost a vyplul ze záďových vrat. Zatímco se výsadek připravoval na sestup, odsunul se jeden z plátů na boku lodi a vyletěla čtveřice kompaktních kostek. Ty se rozestavily ve čtverci kolem fregaty a z jejich trupů se vysunuly solární panely a satelitní antény.
Člun se otočil hlavou dolů, aby křídla vytvořila štít proti žáru a po trajektorii se vydal k povrchu. Stejně jako kdysi u raketoplánů, se i sestup výsadku podobal pádu cihly a povrch křídel brzy žhnul díky tření. Pazzo tlačen do sedačky zahlásil výšku: „Dvacet tisíc! Zážeh za tři, dva, jedna!“ Kryty nasávání zaskočily do trupu a prudký poryv vzduchu se natlačil do motorů, které okamžitě naskočily, a zadní tryska se rozzářila modrým plamenem. Člun plynule orotoval vlastní osu, pojistky na manévrovacích klapkách se uvolnily, z plochy křídel se vyklopily dvě šikmé ocasní plochy a stroj začal zpomalovat.
V deseti kilometrech přebral pilot kompletní kontrolu nad strojem, ze vstupu se stal atmosférický let a posádka mohla uvolnit těla. Ve vysílačkách velitelů týmů a pilota zazněl hlas operátorky: „Satelitní síť ustavena. Test, test.“ Pazzo odpověděl: „Slyšíme, spojení čisté,“ a podle právě spuštěné navigace se vydal na přistání.
S hřměním proudového motoru klesl na pět set metrů a přešel do „tichého“ režimu. Výkon klesl na spodní hranici, zadní tryska se sklonila o devadesát stupňů a vertikální turbína za pilotem naskočila. Její horní i spodní kryt se odsunul, čímž umožnil proudění vzduchu a stroj se tak mohl vznášet na místě. Ukryl se mezi gigantickými dunami a propletl se téměř až k městu, kde za víření písku klesl pár metrů nad zem a otevřel boční vrata. Tým Charlie se seřadil a jeden po druhém těžkopádně vyskákali ven, jediná Naya dopadla ladně jako kočka i přes vyšší gravitaci. Navigace v její helmě zaměřila cíl a okamžitě zavelela k pohybu.
Výsadkový stroj mezitím obkroužil město, stále se držíce z dohledu i doslechu, motory i přes tichý režim vydávaly spoustu hluku. Bravo tým byl již nachystán u vrat, když se v Henryho vysílačce ozvalo: „Máte zelenou.“
Vyskočil jako první, následován Arryou, Mastersem a Alex. Sotva vyrazili k městu, stočil se výsadek pryč a zmizel za dunou. Během minut byli na dohled rozsáhlého, ale nízkého města a Drake zavelel: „Zbraně zajistit,“ načež se ozvalo cvakání a všichni svou výzbroj nechali viset u pasu, s jednou rukou stále na pažbě. Sešli na prašnou cestu a namířili si to přímo mezi domy.
Místní se velice podobali lidem, postrádali však jakékoliv ochlupení, jejich oči byly jasně modré a měli větší svalovou hmotu v důsledku silnější gravitace. Do města musely právě dorazit zásoby, protože ulice byla plná stánků a davy lidí nakupovaly vše potřebné. Lidé se před cizinci rozestupovali, v jejich blízkosti tichli, někteří dokonce schovávali děti, a v jejich zádech si začínali šeptat.
Bravo tým byl sice v mírovém režimu, ale jejich brnění a výzbroj nepůsobily kamarádsky. Henry a Arrya z kapsičky vytáhli fotku agenta Phelpse a pokoušeli se vyptávat kolemjdoucích, kteří ze strachu neuhnuli. Masters s Alex jim kryli záda a neustále kontrolovali skupiny lidí kolem. Z jedné procházející skupinky kdosi vyskočil s hlasitým: „Hagua!“ a Masters bleskově reagoval. Namířil svou brokovnici a pojistka cvakla. Možná pětileté dítě chvíli civělo přímo do hlavně, než se s brekotem rozběhlo zpět za matkou.
„Perfektní práce, desátníku,“ poznamenal sarkasticky Henry a Arrya dodala: „Teď se s námi nebude bavit už vůbec nikdo.“ Její předpověď se potvrdila, když se jim začali vyhýbat téměř všichni a těch pár Phelpse nikdy nevidělo.
„Co tady vůbec Phelps hledal?“ zeptala se zvědavě Alex a Henry, stále ukazujíce fotku všem koho míjeli, odpověděl: „Mě se neptej. Zapadákov město na zapadákov planetě.“
Jeden z kolemjdoucích se zastavil a začal cosi vzrušeně, ale tiše vykládat: „Magalu hala he‘, pogulo feo ‘gari!“
„To tady neznají ani polyglos?“ otočil Drake oči sloupem a zeptal se: „Rozuměl mu někdo?“
„Není to ani Ordovianština, jen nějaký místní dialekt,“ reagovala Arrya přistoupila k muži. Její hlas zněl lehce zkresleně, když vycházel z helmy, ale bylo cítit pohodu, kterou vyzařovala. Ukázala rukou na fotku a řekla: „Phelps.“ Muž po ní krkolomně opakoval a začal zase cosi mlít. Přerušila jej a ukázala na jeho oko: „vidět,“ a pak dohromady: „vidět Phelps.“
Ordovian vztyčil ukazováček a prostředníček na znamení souhlasu, Arrya tedy pokračovala. Rozmáchla rukou a zeptala se: „Kde?“ Muž jí zase odpověděl rychlou mluvou, a když mu došlo, že mu nerozumí ani slovo, naznačil, ať ho následují.
Opatrně za ním vyrazili a byli stále ve střehu, připraveni na možné přepadení. Muž celou dobu cosi vyprávěl a velice často opakoval slovo „‘gari,“ což upoutalo Alexinu pozornost. „Zdá se to jenom mě, nebo zní hodně jako ’kari, T‘kari?“ řekla tiše. Henry reagoval: „T’kari? Co ti by tady dělali?“
Ordovian zaznamenal jejich rozhovor a se vztyčenými prsty opakoval „‘gari, T’gari!“ Henry zabručel: „Do hajzlu,“ a aktivoval vysílačku: „Charlie tady Bravo. Charlie tady Bravo.“ Po chvíli ticha se ozvala Naya: „Charlie slyší.“
„Máme tady možný výskyt T’kari v oblasti, jeden z místních o nich pořád mluví.“
„Rozumím, zvýšená opatrnost. Charlie konec.“
„Bravo konec.“
Místní slunce již bylo vysoko na obloze a mezi domy nebyl téměř žádný stín, když dorazili na místo. Malá chýše přilepená k větší budově. Muž na ni ukázal, lehce se uklonil a upaloval po svých. Henry vydal několika gesty rozkazy a vyrazili na průzkum. S Alex vyrazili prohledávat nitro budovy, zatímco Masters s Arryou kontroloval okolí.
Dveře byly zamčeny a až po pár tupých úderech pažbou povolily. Zevnitř se vyvalil ztuchlý zápach a dvojice pevně uchopila zbraně. Ve světle podvěšených baterek došli z malé předsíně do větší místnosti, která vyplňovala zbytek budovy. Tam, na posteli v rohu, kdosi ležel. Pomalu se blížili, ale když světlo dopadlo na osobu, uvolnili se. Člověk, podle zápachu mrtvý alespoň dva dny, s roztrženou břišní dutinou. „Phelpsův tým?“ zeptal se Henry.
„Jo, i když na fotce vypadal líp,“ odpověděla mu Alex. Drake opět aktivoval vysílačku: „Našli jsme jednoho z týmu, mrtev.“
„Phelps nebo disk?“ zeptala se okamžitě Naya a Henry po kontrolním pohledu na Alex, která zavrtěla hlavou, odpověděl: „Ne.“
Někde z venku se ozvala střelba pozemských zbraní a na druhém kanále zařvala Arrya: „Jsme pod útokem, pohněte těma zadkama ven!“ Henry zahlásil: „Jsme pod útokem, centrálo přepošlete pozici Charlie. Konec,“ a vyrazil z budovy. U dveří se zarazil a počkal na Alex, která se postavila z druhé strany. Navzájem si překontrolovali strany a jeden po druhém vyběhli ven. Na rohu, za kterým zněla střelba, Henry vykouknul a hned spustil palbu. Tohoto krytí využila Alex a přeběhla na druhou stranu ulice, kde se také ukryla. Masters byl o pět metrů před nimi schován za studnou a Arrya ležela na střeše nad Alex a ostřelovala nepřítele.
Skupina místních v dlouhých hábitech s automatickými puškami se kryla za vším možným a opětovala palbu.
„To mají kalashnikovy?!“ zařval překvapeně Masters, odjistil granát a zpoza studny jej hodil k nepříteli. „Tenhle sektor je jich plný. Co jsme jim prodali, to mají…“ odpověděl Henry. Tři nepřátelé odbíhali od granátu a Arrya je ze střechy přesnými dávkami zlikvidovala, než dodala: „Kouzlo kapitalismu!“
Jeden z nepřátel se za svým krytem postavil a v podřepu vyrazil pryč. Ještě než zmizel za rohem, namířil pistolí a vypálil energetický puls, který zasáhl špatně ukrytého Masterse do hrudi. Ten se s výkřikem svalil a protivník zmizel. Poslední dva, kteří ještě žili, byli pár přesnými ranami zabiti a Alex okamžitě vyběhla ke kolegovi, zatímco Arrya už sprintovala po střechách. Zkontrolovala spálený oblek a pak mu poklepala na helmu: „Jsi celý?“ Zevnitř se ozvalo bolestivé heknutí a odpověď: „Jo, neprošel skrz… Ale bolí to jak čert.“
Henry vyklusal po schodech, vyhoupl se přes zídku a vyběhl za Arry, která pronásledovala střelce. Ve vysílačce slyšel její dech, než přes zatnuté zuby protlačila: „Je to T’kari!“ Na rozhraní Drakeovy helmy vyskočilo satelitní zaměření a vyběhl stejným směrem, než se vážně zeptal: „Jsi si jistá?“ Dýchání těžklo, když odpovídala: „Je sakra vyšší než ostatní a…“ ozvalo se heknutí, když přeskakovala na druhou střechu: „…tak tak mu stačím.“ Drake již neodpověděl, předpokládala tedy, že zrychlil a šetřil dech.
T’kari teď neměl kam odbočit a musel běžet dobrých sto metrů rovně. Zastavila na hraně střechy, ze zad stáhla útočnou pušku a palcem levačky vycvakla pomocný zaměřovač. Zamířila, zadržela dech, počkala, až cíl mine hlouček místních a zmáčkla spoušť. Zbraň dvakrát štěkla a T’kari sebou škubnul, běžel však dál. „Sakra!“ zaklela a vyrazila vpřed, aby dotáhla náskok. Na konci rovinky přeskočila další úzkou uličku mezi domy a zatočila směrem, kam odbočil cíl. Po chvíli střecha končila a druhá byla o několik metrů níže. V plné rychlosti neměla moc na výběr a s vírou ve své schopnosti skočila dolů. Provedla perfektní přistání v kotoulu, ale vyšší gravitace si vybrala daň a v achilovce ucítila ostré škubnutí. Obličej se jí zkroutil bolestí, ale noha i nadále poslouchala a tak pokračovala v pronásledování.
Na chvíli ztratila cíl ze zorného pole a ten se jí ihned kamsi schoval. Zastavila na nízké zdi nad křižovatkou a rozhlížela se na všechny čtyři strany, když si všimnula převráceného koše s ovocem, které jeho vlastník právě sbíral. Seskočila na cestu a doklusala k místu, kde našla rozmazané otisky nohou v zaprášené vedlejší ulici. Pomalu je sledovala, pušku připravenou ke střelbě. Zahnula za roh, pootevřenými dveřmi a po schodech do sklepa. Ve světle pár starých žárovek se plížila vpřed čímsi, co připomínalo starý bunkr. Železobetonové zdi popraskané a provlhlé, několik ocelových přepážek… Zatáčela na rohu, když dostala neočekávanou ránu do zátylku a i přes brnění, byla dost silná na to, aby ztratila vědomí.
Očividně se probrala rychle, protože ji sotva sundali helmu a poutali ke sloupu. Okamžitě se začala bránit, a když jednoho z T’kari kopla do brady, namířil jí druhý do obličeje energetickou pistoli. Uklidnila se a teď s kamenným obličejem pozorovala mimozemšťany. Na výslech se však nedostalo, když se dveře do místnosti rozrazily a skrz proletěl flashbang. Bez helmy, která by ji ochránila, se nezmohla na nic víc než zavření očí a ukrytí obličeje za koleny.
Exploze ji tak jako tak oslepila a několikanásobná rána i dočasně ohlušila. Mrkala jako zběsilá, aby viděla alespoň něco, případně mohla pomoci osvoboditelům. Když se jí však podařilo zaostřit, viděla trojici T’kari bezvládně ležet na zemi a čtvrtého v ručním souboji s mužem střední postavy. Jen s údivem zírala, když člověk nejenže držel krok s T’kari, ale dokonce vyhrával. Zablokoval mimozemšťanův úder, levačkou uchopil jeho krk a švihnul sebou vzhůru. T’kari se pod přidanou váhou předehnul, Phelps vyletěl na jeho záda, pevně uchopil krk do kravaty a po pár vteřinách bylo slyšet drcení krční páteře.
S žuchnutím dopadli na zem a agent přešel k Arry. Rozvázal ji a lehce poplácal po obličeji: „Jste celá, desátníku?“ Přes pískot v uších se konečně dostal zvuk a tak jen kývla, že ano. Phelps se tedy postavil a začal prohledávat mrtvoly. Z jedné z nich sundal jakýsi přívěšek na řetízku a schoval jej v kapse na svém brnění. Arrya se konečně zmátožila a okamžitě se začala vyptávat: „Co tady dělají T’kari? Proč jste tady vy, a proč po nás ti parchanti jdou?! Nejsou s námi ve válce…“
Nabídl jí pomocnou ruku a odpověděl: „Nic z toho se nikdy nestalo, rozumíte? Brzy vám to samé řeknou i nadřízení, takže si ušetřete nepříjemnosti.“ Propálila jej pohledem, než s rozvahou reagovala: „Nemusíte odpovídat, jen mě nechte spekulovat. Podle rozměrů chodeb je tohle bunkr T’kari, ale jsme na území Ordovie, tak co tady dělali? Vypadá staře, možná První válka? Ale Ordoviané nás přec e napadli sami, neměli spojence. Nebo že by?“
„T’kari nikdy nezasáhli do konfliktu se Zemí, oficiálně,“ odpověděl a vyrazil ven z bunkru a Arry smířená s tím, že nedostane odpověď, vyrazila za ním. Když vystoupali schody, podlomila se mu levá noha a, i když hned zareagoval a nespadl na zem, prosákla mu přes kalhoty na stehně krev. Arrya do něj nekompromisně žduchla a posadila jej na zem. „Kalhoty dolů,“ zavelela a Phelps přes nechuť k rozkazu, rozepl pásek. Odhalil tak starý špinavý obvaz a skrz něj prosakující krev.
„Jak dlouho tu už jste, že vám došly zásoby?“ ptala se, když ze sumek vytahovala tlakový obvaz. „Přes měsíc,“ odpověděl a syknul bolestí, když mu odtrhávala starý obvaz zaschlý v ráně. „Mimochodem díky,“ řekla s úsměvem a pokračovala: „Ještě nikdy jsem neviděla člověka takhle naložit T’kari… jednomu, natož čtyřem.“ Phelps se jen usmál a tak mu vyčistila ránu a chystala se k položení nového obvazu, když si všimnula jakýchsi jemných drátků, nebo šňůrek, které trčely z rány. „Co to sakra?“ poznamenala a Phelps rychle odpověděl: „Jen infekce…“ a přitlačil tlakový obvaz na ránu.
Byla odhodlaná dál vyzvídat, ale do uličky právě vrazil Drake se zbraní připravenou ke střelbě. Když uviděl dvojici, spustil hlaveň a autoritativním hlasem zavrčel: „Co to sakra bylo? Příště dej hlášení, když víš, že budeš mimo dosah satelitu!“
„Ano, pane,“ odpověděla a Henry ji hned na to lehce objal se slovy: „Měla jsi štěstí.“ Vykouknul z uličky, než pokračoval: „Doufám, že máte vše, co potřebujete Phelpsi. Blíží se k nám několik jednotek místních milicí a opravdu nejsme ve stavu, abychom s nimi bojovali.“
Agent kývnul na znamení souhlasu a za Arryiny pomoci se postavil. Henry vyrazil a raněná dvojice jej následovala. Našel cestu na střechu nejbližší budovy, kde zalehl s výhledem na ulici. Arry dala Phelpsovi svou pistoli a s puškou zaujala pozici na druhé straně střechy. „Čekáme problémy?“ prohodila směrem k Henrymu, který odpověděl: „Tři sta metrů tímhle a tímhle směrem se blíží milice, Pazzo se k nám nedostane hned.“ Přikývla a překontrolovala zbraň a zásobníky. Sotva skončila, odrazila se od stěny domu kulka a ona opětovala palbu.
Vojáci se blížili po cestách a pro dva střelce jich bylo příliš mnoho. Nepřítel se musel dostat i chodbami ze třetí strany budovy, satelit je totiž neviděl a teď vybíhali po schodech. Phelps kryl dveře a na každého vojáka využil jen jednu kulku. Když mu náboje došly, vrhnul se proti nepříteli v pokusu odzbrojit ho…
Pazzo s výsadkovým člunem letěl ve vertikálním módu přímo k Bravo týmu a těsně před příletem se dotázal: „Žádám o povolení k podpůrné palbě v civilní oblasti, opakuji, žádám o povolení k podpůrné palbě.“ Než se z fregaty ozvali, zařval dozadu: „Skočte někdo k tomu railgunu!“ a otevřel vrata. Chvíli se vznášeli na pozici s perfektním výhledem na jednotku v obležení, než z rádia zahučelo: „Máte povolení ke střelbě!“
Railgun začal plivat rozžhavené kulky a namodralé obláčky plasmy prskaly z hlavně. Malá kadence byla nahrazena brutální silou a výstřely prorážely rohy budov a kosily nepřátele. Hned vedle stáli členové týmu Charlie a ručními zbraněmi podporovali Bravo.
Milice se pod těžkou palbou začaly stahovat a Pazzo se se strojem zhoupl dolů a přímo k hraně budovy. Vše na ulici pod ním se rozletělo do stran pod náporem vzduchu a hrana vrat držela jen pár čísel od střechy. „Phelpsi pohni tím zadkem!“ zařvala Naya na agenta, který ručně udržoval vojáky ve dveřích. Ten se jen otočil za hlasem, prudce udeřil muže před sebou a vyběhl k transportu. Hned za ním následovala Arrya a Henry, oba vyprazdňující zásobník do dveří.
Hned jak byli na palubě, začala se vrata zavírat a Pazzo vyrazil pryč. Zadní tryska se srovnala do vodorovné polohy, vertikální turbína uzavřela a stroj nabíral prudce rychlost i výšku. Phelps si unaven sedl do sedačky a mnul si raněnou nohu, když nahlásil: „Nejbližší orbitální katapult je…“ Pazzo jej přes vysílačku přerušil: „Nepotřebujeme ho. Připravte se na forsage.“
Všichni se poutali na svých místech a Alex pomáhala Mastersovi, jehož zranění bylo nakonec vážnější než se zdálo. Phelps ještě poznamenal: „To musíte být posádka Doveru,“ než ho přetížení přitlačilo do křesla.
Výsadek svištěl vzhůru po jakési obrácené balistické křivce a čumák byl ve stále ostřejším úhlu. Byli již vysoko nad mraky a atmosféra rychle řídla, proudový motor tak vynechával a nakonec zhasl. Stroj pokračoval setrvačností ve stoupání a pilot lehkými zážehy manévrovacích motorů korigoval let. Dover klesl až na jejich úroveň a po korekci rychlosti je jedním plynulým pohybem nabral do předního hangáru. Hned nato využil gravitačního pole planety ke zrychlení, obkroužil ji a vyrazil ke vstupní bráně.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
, na začátek moc pěkné... jestli toto je jenom prolog, tak je na co se těšit 
Zatiaľ bez pripomienok, ale ešte neviem o čo tu pôjde. 
, ale uvidím neskôr. 
