Nový díl. Všechny předchozí díly jsou sežazeny v úvodním příspěvku ve stažitelném formátu.
Produkční info k Partu 1.2.
Aby nedošlo k jakékoliv mýlce, děj je vyprávěn Sheppardem sedícím u postele neznámé osoby v roce 2011. Protože drtivá většina povídky se ale odehrává v minulosti a i v té musí Sheppard mluvit, je Sheppardův vypravěčský monolog roku 2011 odlišený kurzívou.
Ačkoliv je děj očividně psaný v próze, původní myšlenková konstrukce TWWW probíhala tak, jakoby měl být děj napsaný ve scénáři. Vypadá to tedy stejně, jako by mohly vypadat zamýšlené SGO „filmy“; očividně chci znát váš názor především na kvalitu zvoleného stylu. Například úvodní scéna zhusta doprovázená monologem z roku 2011 je zamýšlená tak, že ve scénáři by šlo o sérii „zmrazených scén“ mezi kterými putuje kamera a zachycuje stojící okamžik…
Berte taky na zřetel, že synopse děje vznikla před pátou a částečně i čtvrtou řadou SGA a vychází z konce třetí řady.
Nečetl jsem to po sobě, takže kdyby někdo ochotný dělal i finální korekci, nezlobil bych se
Stargate Odyssey: The Way We Were
Part 1.2
MŮSTEK, USS DAEDALUS, NAD POVRCHEM ASPOLIS, 2009
„Dodnes si pamatuju ten okamžik v detailech,“ pokračuje John ve vyprávění ležící postavě. V jeho mysli se objevuje obrázek scenérie. Rozhodující momentka zmrazená v čase.
Můstek se topil v zelených poplašných světlech. Pozornost všech, jakkoliv byla oslabená uplynulými hektickými hodinami bojů, se upírala k hlavnímu oknu v popředí.
Ve tvářích důstojníků šly jejich emoce číst jako v otevřené knize. John a Rodney stojící v popředí můstku, se ven dívali s obavami. V pozadí za nimi plukovník Caldwell a generál Curran, pohodlně usazený ve velitelském křesle, se zatajeným dechem očekávali, zda-li se válečná štěstěna přikloní na jejich stranu, nebo byla-li snaha uplynulých hodin k ničemu. A Marks, a vůbec všichni důstojníci i operátoři věděli, že Daedalus je z orbity zaměřen dvěma Hive ships, ale právě proto snad v naději upírali také zrak k výhledu.
Hlavním výhledem ven do můstku prosakovala ještě jiná světla. Jasná záře panensky bílého sněhu Aspolis. Paprsky dartů, křižníků i odpovídající palby z povrchu. A především takhle z výšky nádherně vynikl křižník explodující u vrcholku věže disruptoru, právě v okamžik, kdy se měla stavba aktivovat.
Můstek čekal se zatajeným dechem na následující sekundy.
PERIMETR DISRUPTORU, ASPOLIS, 2009
„Samozřejmě jsem nemohl vědět, jaká je situace dole na bojišti.“
Ronon Dex, Laura Cadmanová a většina mariňáků bezhlavě klopýtala mlhou přes rozedranou zem. Někteří z nich zakopávali, jiní se krčili, další beze zbraní utíkali, co jim síly stačily. V jejich špinavých a upocených tvářích se nezrcadlilo očekávání ani obavy. Pouze čiré instinkty v krystalické podobě velely přežít za každou cenu. Být rychlejší, než nepřítel. Utíkat rychleji, přebíjet rychleji, střílet rychleji.
„Až později mi Cadmanová mohla říct, že roztroušení obránci se dali na poslední bezhlavý ústup k disruptoru. Panoval naprostý chaos.“
Navzdory všudypřítomnému sněhu a ostrému vysokohorskému svitu slunce byla scenérie zahalená v oparu. Směsice kouře z plamenů a rozžhavených zbraní se smíchala se sněhem zvednutým explozemi. Tam dole byla doslova pekelná zima.
„Je ironií, že v ten samý okamžik se na ústup daly i hordy Wraithů. Když si královna velící útoku ze svojí Hive ship uvědomila, že nestihnou dobýt disruptor včas, dala nařídit ústup.“
OBĚŽNÁ DRÁHA NAD ASPOLIS, 2009
„Samozřejmě, dva banditi nás tou dobou měli dokonale na mušce.“
Vysoko nad jejich hlavami, mezi směsicí trosek spálené velitelské věže lodi třídy Prometheus a modrých žebrovitých částí Hive ship, si právě razily cestu poslední posily Wraithů. Majestátní lodě Praetoriánů, nadřazené kasty Wraithů, se ujímaly svých pozic nad studenou planetou. Obě vylepšení Hive ships se bez jakéhokoliv spěchu souměrně natočily příděmi dolů k planetě.
„Pamatuju si do detailů, jak bezradný jsem se v ten okamžik cítil. Disruptor byl v háji a flotila ze Země už měla dávno přiletět na pomoc, ale nedostali jsme od ní jedinýho slova.“
MŮSTEK, USS DAEDALUS, NAD POVRCHEM ASPOLIS, 2009
„Poslední depeše z Atlantis mluvila o masivní invazi. A pak, jako poslední kulka z milosti, se ozval taktický důstojník Deadala. Jeho slova o tom, že na orbitě jsou dvě další Hive ships a zaměřují nás všemi zbraněmi mi sebrala odvahu. Bez štítů by nás jediná salva mateřských lodí nadobro usmažila a udělala tečku za celým tímhle pokusem vyhrát válku v jediné bitvě.“
John stál zpříma. Na jeho zarostlé nehybné tváři se zračil výraz marnosti. Sheppard si vždycky zachovával chladnou hlavu a nerad na sobě nechával znát emoce. Cokoliv, čím by se mohl prozradit. Ale tváří v tvář událostem a beznadějné situaci si tehdy dovolil popustit uzdu zábranám. Lesk v očích, marný povzdech a svraštělé čelo dávaly najevo beznaděj. Byl spolu se stovkami dalších profesionálů na palubě čtyři stovky metrů dlouhé nejlepší zbraně, kterou kdy lidstvo bylo schopno vytvořit, ale nikdo z nich nemohl pro jejich přežití udělat cokoliv víc. Věděli, že jsou dobří, ale Wraithové byli prostě lepší.
„Jedna věc je stát tváří v tvář nabité zbrani a úplně jiná věc je jen nehybně čekat na palubě lodi na poslední ránu z milosti. Tehdy jsem si myslel, že tohle je konec.“
A v ten okamžik zmrazený obraz oživl. Sheppard se se zoufalým obličejem otočí na Rodneyho, potažmo i Caldwella a Currana.
„Nabíjejí zbraně!“ křikl major Marks ze sedadla taktického důstojníka.
Plukovník Caldwell stojící vedle sedícího Currana se rozhodl bojovat se situací do poslední chvíle. Byl velitel lodi, očekávalo se to od něho.
„Chci ETA evakuace těch vojáků dole…!“ křikl plukovník.
„To nemáme šanci to stihnout.“ otočil se k němu generál Curran a pokračoval mnohem tišeji, „Měli by jsme…“ volil správné slova pro útěk z bitvy, „Měli by jsme…“
Sheppard postoupil o krok blíže oknu. Během bitvy měl na starost velení pozemním jednotkám. To bylo předtím, než ho s Rodneym Curran transportoval na palubu Daedala. Tam dole byli pořád „jeho muži.“
Dříve, než Marks vůbec stačil zareagovat na žádost o ETA vykřik podruhé.
„Hive ship střílí!“
Na můstku podruhé zavládlo hrobové ticho.
Rodney přivřel oči a přikrčel se v očekávání bortícího se trupu, John jen zatnul zuby. Chtěl to alespoň vidět.
Ale exploze lodi nepřicházela a nepřicházela.
„Marksi?“ prořízl pokoj Caldwellův hlas.
Major, strachy celý orosený, si olízl rty a zmateně odečítal čísla z monitoru, „Mám…“ najednou rozevřel překvapeně oči. Přitiskl si k uchu headset. „Mám potvrzený zásah jedné z Hive ship. Je těžce poškozená a imobilizovaná.“
„Cože?“ ozval se jen překvapeně Rodney.
„Flotila Ivanovové? Lodě Orderu?“ zeptal se generál.
Marks nesouhlasně pokýval hlavou, „Lodě Orderu jsou příliš daleko a nepřijímám žádné jiné spojenecké ID…“
„Ať se tam nahoře děje cokoliv, je tam ještě druhá mateřská loď,“ připomněl nadšenějšímu osazenstvu Rodney. Generál přikývl, „Měli by jsme co nejrychleji - “
Větu za něho ale dokončil Caldwell, „Zahajte evakuaci.“
Curran se na něho překvapeně podíval, ale zarazil svoje námitky. Plukovník pokračoval.
„A chci status té druhé Hive ship!“ naklonil se přes rameno k Marksovi, „Nabíjte cokoliv co nám zbilo.“
Konečně promluvil nahlas i Sheppard, „Pane, měl bych se vrátit tam do –„
Jeho pokus ale zarazil znovu překvapený Marks, „Plukovníku?“ otočil se dozadu na Caldwella, „Volá nás druhá Hive ship…“
Velitel Daedala pozvedl obočí.
Marks pokračoval, „Deaktivují zbraně a chtějí s námi mluvit.“
DŮSTOJNICKÁ MÍSTNOST, USS DAEDALUS, 2009
Malá šedá místnost na Deadalu byla o několik okamžiků plná vyšších důstojníků. Caldwell a Curran; těžko říct, kdo velí komu. Sheppard a McKay se více než rozkazy nechali unášet nutností být v dějí; když už byli uměle vytrženi z bitvy dole. A Marks před touto čtveřicí právě dokončil přednos depeše Wraithů.
„Tohle nemůžete myslet vážně…“ řekl potichu a zastřeně plukovník Caldwell. Snad u toho i trochu pokýval hlavou.
„Tvrdí, že se jsou frakcí uvnitř Praetoriánů. Senzory potvrzují, že zahájili palbu na druhou Hive ship.“ zopakoval pro jistotu Marks.
„Což může být trik…“ řekl se značnou dávnou arogance v hlase Rodney. Jakoby to nebylo všem přítomným jasné.
Major pokračoval, „Nabízejí nám detailnější obeznámení s plány Praetoriánů a důvody, proč se od nich chtějí oddělit. Momentálně jich je ale velmi málo, a tvrdí, že potřebují naší pomoc. Proto zahájili palbu na druhou Hive ship a... zachránili nám tak kůži.“ sklapl Marks složku s přepisem depeše.
„Ani mně se to tehdy zpočátku nezdálo jako správné řešení. Byla to prostě příliš jednoduchá cesta ven.“
„Frakce uvnitř frakce…“ povzdechl si Sheppard a otočil se na Caldwella, „Podle mě to smrtí více než –„
Jeho názor přerušil generál, „Lodě Orderu tu loď zajistily, je to tak, majore?“ Referoval před okamžikem přilétající posily Orderu, aliance Genii, Cestovatelů a několika dalších technicky vyspělých ras Pegasu.
„V případě, že nabije zbraně, zahájí lodě Orderu palbu.“ přikývl Marks.
Curran se usmál. Snad poprvé, co si ho Sheppard pamatoval.
„V tom případě využijeme toho času k evakuaci zbylých mužů,“ otočil se k Johnovi, „Plukovníku, věřím, že se toho s radostí ujmete.“
„Ano, pane…“ hlesl John.
Generálovi jakoby novinka vlila krev do žil, „Mezitím…“ otočil se k Rodneymu, „Zbylí agenti IOA nám nahlásili důvod proč disruptor selhal.“
Sheppard s McKayem se na sebe krátce ustrašeně podívali.
Curran si jejich pohledu ale nevšiml a pokračoval, „Evidentně ho v poslední chvíli sabotoval doktor Zelenka.“
„Radek?“ Rodney se nestačil divit.
„Doktor Zelenka byl zatčen a bude převezen na palubu této lodi pro slyšení polního soudu,“ kývl na Caldwella, „Dělám to takhle složitě jenom proto, že je to dost možná jeden ze dvou žijících géniu, které máme.“
Všem v místnosti bylo jasné, co tím myslí.
„Budeme potřebovat plán. Pokud se brzy neukáže flotila Ivanovové…“ řekl nepříliš nadšeně plukovník Caldwell.
Curran se důležitě prošel po místnosti. Promluvil nahlas a zřetelně.
„V tento okamžik už zřejmě mohu prozradit, že je zde značné riziko, že plukovník Ivanovová nikdy nedorazí.“
Pokrčil rameny a na okamžik se odmlčel.
„Nebyl jsem obeznámen s detaily, ale bylo mi řečeno, že Ori se chytají porušit příměří a zničit Zemi. IOA se rozhodla udeřit první…“ nechal Curran ostatní vstřebat detaily toho, co už dávno věděli, „Pokud jejich plán nevyšel, můžeme my a Atlantis být posledními… lidmi.“
„Ty slova v sobě nesly slušnou dávku mrazení v zádech. Generál rozhodně věděl, jak povzbudit morálku…“
„Není to něco, s čím by mohli naši „spojenci“ pomoct?“ nadhodil důležitě Sheppard.
Curran se na něho na okamžik díval jako na prosťáčka, ale po chvilce uvažování se znovu pousmál a otočil se na Caldwella.
„Majore? Chci, abyste připravil odpověď pro ty Wraithy,“ řekl Marksovi Caldwell, „Pokud skutečně chtějí pomoct, potřebujeme vědět, co se děje na Atlantis.“
„Chci k nim poslat tým.“ upřesnil generál svoje požadavky.
Caldwell poprvé za jejich spolupráci projevil pochyby, „Při vší úctě, pane, je to moudré?“
„Nemáme čas na radiodepeše, plukovníku. Chci vědět to, co vědí oni, pokud možno hned.“
John se rozhodl, že podpoří Currana, „Souhlasím. Praetoriáni umějí maskovat svou přítomnost v hyperprostoru. Wraithské posily můžou být dávno na cestě sem.“
Caldwell i Curran se s očekáváním dívali jeho směrem.
„Pane, hlásím se do –„ snažil se dodat Sheppard, ale generál ho přerušil.
„Jste velitel pozemní obrany Aspolis, plukovníku, chovejte se tak!“ okřikl ho nahlas, „Půjde výsadkový tým Daedala.“
„Caldwell nevypadal rozhodnutím generála nadšený. Raději by riskoval můj zadek než kohokoliv z jeho lidí.“
Mezitím přešel generál k Rodneymu, „Doktore, vás chci dole u disruptoru. Zkuste zjistit co nejdetailněji, jestli ta věc jde ještě nějak použít!“ a dodal tišeji, „Nejjednodušší by bylo zeptat se přímo doktora Zelenky…“
Rodney jen přikývl. S posledními zjištěními se evidentně necítil ve svojí kůžu.
„Svoje úkoly máte.“ sdělil Curran nahlas jako povel k ukončení porady.
Sheppard se spolu s ostatními dal na odchod z místnosti, ale Curran ho zastavil.
„Plukovníku Shepparde, mohu s vámi ještě mluvit?“
John se zarazil a s povzdechem otočil. Curran přišel těsně k němu. Mluvil pomalu a potichu.
„Co přesně jste plánovali tam dole s doktorem McKayem udělat?“
„Pane?“
„McKay měl obsluhovat štít. Vy řídit obranu. Pak nám ale agent IOA na můstku řekl, že vaše signály směřují dovnitř disruptoru…“
„Agent IOA nás sledoval…?“ pozvedl John obočí.
„Důvěřuj, ale prověřuj.“ řekl tajemně generál.
„Šli jsme zkontrolovat připravenost disruptoru.“ odpověděl Sheppard bez váhání, a raději ještě dodal „Pane.“
Tak jako byla ještě před okamžikem cítit napjatá atmosféra mezi Caldwellem a Curranem, byla nyní znovu cítit mezi Gornamen a Sheppardem. Oba stáli naproti sobě, sami v místnosti, tušíce, že si vzájemně lžou.
„Samozřejmě, plukovníku…“ pokýval Curran. Ucukl mu koutel, „Však jsme vás také transportovali pryč proto, že se ta věc měla každým okamžikem aktivovat…“
Sheppard se ve výmluvném gestu otočil k východu a bez povolení se vydal pryč z místnosti. Znovu ho ale zarazil generálův hlas za jeho zády.
„Ta věc se Zelenkou možná ještě leccos odhalí…“
Sheppard si byl jistý, že generál něco tušil, ale jeho další slova „Rozchod!“ bez váhání splnil a vyšel ven.
„Bylo mi jasný hned, na co ten parchant narážel. Ale byl jsem klidný, jak jen to šlo. Radek sám o sobě nevěděl nic o plánu mě a Rodneyho sabotovat disruptor. Hádám, že velké mozky myslí stejně…“
HANGÁR, USS DEADALUS, 2009
Rozsáhlý více než sto padesát metrů dlouhý hangár byl zatím poloprázdný. Stíhačky, které ho za normálních okolností zdobily, byly všechny sestřeleny někde venku, nebo kryly evakuaci. Jediné, co uvnitř zbylo, bylo několik scorpionů, pozemských verzí puddle jumperů, které již brzy měly hangár zaplavit stovkami přeživších mariňáků.
Prozatím si ale Sheppard vychutnával ten klid, který tu panoval. Přistoupil k Rodneymu, který si balil laptop do příruční tašky. Oba se chystali vrátit se dolů mezi trosky Aspolis.
„Zachvíli tady bude pěkný zmatek.“ řekl spíše na navázání kontaktu John.
„Jo…“ odpověděl podobně zbytečně Rod.
John se rozhodl zeptat se příměji, „Seš v pořádku?“
Rodney k němu nejistě přikývl, „Brzo budu…“
Najednou pozornost obou zaujal svištivý zvuk přilétajícího scorpionu. Vlétal dovnitř hangáru, pilot ho přesně navedl na vyznačenou pozici přistání.
Transportní scorpiony byly mnohem hranatější, než jumpery. Vypadaly spíše jako kříženec trupu vrtulníku, jumperu, a krabice od bot. Byly také o něco delší, to aby se vlezlo více zbraní.
Zadní vrata scorpionu se rozevřely a ven začali vystupovat mariňáci…
„Támhle je…“ řekl neznatelně Rodney a rychlým krokem se vydal k malé lodi. John si přes rameno přehodil G-36 a byl mu v patách.
Důvodem Rodneyho chvatu nebylo nic jiného, než že z útrob scorpionu byl ven vyveden také doktor Zelenka. S želízky na rukou ho vedla dvojice zašpiněných vojáků a důstojník.
Radek nevypadal moc dobře. Na tváři měl několik čerstvých podlitin; bylo nasnadě domyslet si kdo mu je způsobil. Důstojník jdoucí za Zelenkou kývl na Johna.
„Plukovníku, můžete nasednout, pane?“
John bez velké pozornosti odvětil jen „Za okamžik, poručíku.“ a došel k Rodneymu. Radka vedli přímo kolem něho. Český vědec se na okamžik zastavil, jeho stráž nekladla odpor.
Z vysokého čela se mu drala boule, levá tvář přímo hrála všemi barvami. Radek neříkal vůbec nic, ale výmluvně hleděl na Rodneyho. Nakonec jen pokrčil rameny. Snad netušil, že Rodney mu nic nedává za vinu, ale naopak se sám cítí vinen.
Okamžik ticha skončil dalším zavoláním důstojníka, „Doktore McKayi, plukovníku? Máme dost naspěch.“
Radek se dal do pochodování pryč od scorpionu. Sheppard s Rodneym měli teď jinou práci.
„Až v ten okamžik jsem si uvědomil, že Rodney není jako na jehličí protože se bojí, že Zelenka by mohl vyzradit, že i my dva jsme měli v plánu sabotovat disruptor.“
SCORPION, NAD ASPOLIS, 2009
Po cestě dolů oba dva potichu seděli na sedáčkách vedle sebe. Interiér scorpionu byl vyklizený. Na podlaze byly vystřílené patrony a špinavé fleky od krve.
Rodney se mírně hystericky naklonil k Sheppardovi, „Oba víme, jak to dopadne, když ho bude soudit Curran...“
„Zrovna teď nejsme v pozici, kdy by jsme si mohli diktovat podmínky…“ odvětil John.
„Kdyby nás nesledovalo IOA, mohli by na jeho místě být teď my…!“ zagestikuloval Rodney.
„Rodney po cestě k disruptoru už nic neřekl. Nebál se o svoji kůži, ale o Zelenkovu.“
PERIMETR DISRUPTORU, ASPOLIS, 2009
Prach pomalu usedal na chladné bojiště u paty disruptoru. K nebi však stále stoupaly slabé sloupce dýmu z ohořelých strojů a barikád. Těla mrtvých nebo omráčených vojáků odklízeli mariňáci rychle k polnímu letišti. Na sněhu po nich zbyly pouze ohořelé kusy zbraní a oblečení a tmavě rudé kaluže. I přes opar do očí ostře svítilo slunce, jediným stínem byl levitující Daedalus a vrchol věže disruptoru.
Jak se Sheppard procházel mezi ruinami obrany, vzpomněl si na svoje léta zpátky na Zemi na Antarktidě. Tady ale nepanoval tichý klid jižního pólu. Lidé seděli klidně, ale v hlavách stále ještě žili v bitvě, která skončila sotva před několika hodinami. Zdálky se ozývaly děsivé výkřiky zraněných vojáků i zvuky osamocených výstřelů, to když hlídky nalezly zraněné Wraithy.
Na okamžik se Sheppard podíval na vrchol věže disruptoru. Byla beznadějně poničená, vnitřek pod tíhou stále vyčuhujícího vraku wraithského křižníku zkolaboval dovnitř.
„Lauro…!“ zavolal Sheppard nahlas na poručíka Cadmanovou. Ta spolu s dalšími mariňáky procházela do mlhy zahalené údolí. Otočila se. I přes tmavé šmouhy v obličeji a jasné známky vyčerpání vypadala díky jejím zrzavým vlasům dobře. Nebo si to alespoň Sheppard tak přál.
Vyšla mu rychle naproti. John si všiml, že má v koutku úst z půli ohořelý doutník. Jemu ale do oslavování nebylo.
Zastavili se těsně u sebe, možná lehce nepřirozeně a chladně.
Sheppard se pousmál, „Vypadá to, že jste si pěkně zaválčili.“
„Pro morálku není dobrý, když velitel zmizí uprostřed bitvy.“
John si uvědomil, že Laura evidentně nemá náladu na jakékoliv jeho vtípky.
„Curran transportovat mě a Rodneyho pryč…“ kývnul nevinně hlavou, „Báli se, že by jsme mohli něco udělat s disruptorem.“
„A chtěli jste?“ pokračovala v ostrém tónu, „Protože tady dole jsme měli co dělat, aby jsme Zelenkovi nepodřezali krk sami.“
„Lauro…“ povzdechl nahlas Sheppard. Od pusy mu šla pára.
„Pět tisíc mrtvých a ten parchant rozbije jedinou věc, o kterou bojovali.“
„Kdyby se ta věc zapnula, už by jsi tady nestála…“ oponoval důrazněji Sheppard. Poté se do scény vkradlo trapné ticho. Cadmanová si vytáhla z pusy doutník a vypustila obláček dýmu. Nabídla doutník Sheppardovi, ale ten odmítl.
„Harris je mrtvý.“ řekla potom potichu.
Sheppard sklonil hlavu a rozhlédl se okolo. Laura pokračovala.
„Wraithové při postupu převálcovali i jeho polní nemocnici.“ Laura ještě dodala, „Ronon bude na hlídce někde v okolí…“
John se rozhodl změnit téma, „Na oběžný dráze je Hive ship, která chce naši pomoc.“
„Cože?!“ vyprskla Cadmanová. Vypadala, že je schopná střílet ý pušky na oblohu, kdyby to pomohlo tu loď sestřelit.
„Zaútočili na druhý Hive, který se nás chystal zničit.“ pokračoval potichu John.
„Proč Curran něco neudělá? Proč sakra Daedalus už do těch sviní nešije všechno, co nám zbylo?!“ posteskla si nahlas a rozhodila marně rucema.
„Nebyla při sobě. Myslím, že ani já jsem nebyl. Ale až když jsem se díval na její bojechtivý výraz, došlo mi, jak moc bych i já chtěl pomstít, co se tady stalo, ale taky jak moc to v ten okamžik bylo zbytečný. Nebo irelevantní…“
OVLÁDACÍ MÍSTNOST DISRUPTORU, ASPOLIS, 2009
„Tohle nemá smysl.“ otočil se rozzlobený Rodney k agentovi Marrickovi z IOA.
„Říkal jste, že se na to podíváte!“ ukázal Marrick na útroby kruhové místnosti.
Před oběma z nich se naskýtal pohled na strop zborcený do poloviny interiéru. Počítače a panely s ovládacími krystaly sice přímo zasaženy nebyly, ale i naprostému laikovi museli být jasné, co znamená místnost do půlky zavalená troskami.
„Hele, tady se není na co dívat!“ zagestikuloval Rodney a spustil rychlopalbu argumentů, „Že jsou ovládací krystaly zničené nebo pryč je jedna věc, ale celé zařízené téhle věže je na kaši!“ zakřičel, „Bylo by snazší postavit nový než opravovat tenhle.“
Marrick asi tušil, co mu Rodney řekne, ale přesto si ponechával naději, že McKay dovede vykouzlit další zázrak. Agent vystřelil pryč z místnosti, potkávajíc se při odchodu s dovnitř vstupujícím Sheppardem.
„Příjemné pracovní prostředí, hm?“
„Jo…“ odvětil Rod, krčíc na celou tu spoušť obličej.
John se naklonil k Rodneymu a potichu špitl, „Je to skutečně pravda?“
Rodney přikývl.
„Wraithové udělali dobrou práci. I kdyby Radek nepoškodil ovládací krystaly, možná by jsme nestihli věž aktivovat.“
„A ještě, že jsme to nestihli.“ ozval se zvenku důrazný hlas. Rodney i Sheppard se otočili po jeho vzoru.
Do místnosti hrdě vstoupil Aiden Ford, toho času vůdce hnutí Legie.
„Forde?“ pousmál se Sheppard. Jakkoliv měl k bývalému poručíkovi svoje výhrady, bylo příjemné vidět, že někdo zvenku přežil.
Ford, doprovázený několika dalšími vojáky Legie, a oděný do robustní zbroje, se zastavil u obou dvou a prohlížel si ruiny kontrolního centra.
„Přišli jsme bránou před pár minutama,“ mluvil, aniž by se podíval na Shepparda, „Legie úspěšně odrazila útok Wraithů na uprchlický svět Babel a v současné době se chystáme přesunout sem na Aspolis. I Order sem stahuje všechny zbylé lodě. Kdyby jste tuhle věc rozsvítili, žádná Legie by už neexistovala…“ řekl bez jakéhokoliv náznaku obviňování. John si jen domyslel, že Ford nějak přišel na to, že IOA poslala k Babelu USS Caesar a chtěla pulsem disruptoru poslaným přes bránu zničit co nejvíce Wraithů, bohužel ale také ke škodě k přítomným lidem.
Ford se podíval na Johna a pokračoval, „Tohle bude naše Alamo. Wraithové si dvakrát rozmyslí, jestli po dvou prohrách zaútočí na naše spojené síly,“ zatvářil se sebevědomě, „I potom, co se jim podařilo zničit disruptor.“
„Od té doby, co se Fordovo malé hnutí odporu změnilo v náboženské teroristické hnutí, mu dost stouplo sebevědomí. Pokaždé když mluvil jsem viděl záblesk v jeho očích. Už to dávno nebyl ten Aiden Ford, který přišel s Expedicí na Atlantis…“
John ale tušil, že tu je jedna věc, kterou Ford, zapřísáhly nepřátel Wraithů, asi neví.
„Už jste mluvil s generálem Curranem?“ zeptal se Forda potichu.
MŮSTEK USS DAEDALUS, ASPOLIS, 2009
Do ocelového stolu udeřila černá pěst. Ford tohle nehodlal nechat být jen tak.
„Ještě před několika hodinami tady tisíce vašich mužů bojovali proti Wraithům a teď tohle?!“ zakřičel důrazně na Currana.
„Ujišťuji vás, že ta loď je zajištěná.“ odpověděl generál.
„Nebude zajištěná, dokud každý jeden Wraith na její palubě nebude mrtvý…“ sykl Aiden.
Curran se varovně podíval na Shepparda, „Děkuji mnohokrát, plukovníku, za přivedení tohoto muže sem…“
John ucítil ironii v jeho hlase a pokusil se zmenšit dopady, „Pokud se sem stahují lodě Legie, bylo lepší, když to Ford zjistil ode mě a ne od svých podřízených…“
Ford neříkal nic. Jen založil sice a čekal od Currana nějaké lepší argumentování.
„A co jiného máme na výběr, hmm?“ promluvil nahlas generál, „Celá Task Force Pegasus se teď sestává sotva ze tří lodí a pár tisíců vojáků. Evakuace jednotek z planety potrvá ještě hodiny a vaše zprávy o tom, že se sem stahuje Order a Legie znějí dobře, ale jejich posily tu měly být před těmi několika hodinami, pokud jsme měli vyhrát válku!“ rozšílil se Currana na Forda a jeho dělení sil, „Bitvu o Aspolis jsme možná vyhráli, ale právě teď prohráváme válku na celé frontě. Pokud se nám z těch Wraithů na orbitě získat alespoň nějaké info o Atlantis, bude to stát za to.“
Plukovník Caldwell podpořil generála svým typicky klidným hlasem, „V tuhle chvíli to není tak, že máme moc o co přijít…“
„Nikdy jsem Currana neměl rád. Byl to oportunistický egoista neschopný postarat se o své muže. Ale když jeden využívá všechny možnosti, které mu život dává, může občas udělat dobrou věc. A právě tehdy Curran neměl jinou možnost, než Wraithy zdržovat posloucháním.“
V tom si Caldwell stiskl příjem na headsetu. Všichni na něho upřeli zrak a dívali se, jak plukovník lehce přikývl.
„To byl Marks. Výsadek z Hive ship se vrátil.“ sdělil ostatním, „Mají sebou vyslance Wraithů.“
Na to slovo vypálil Curran z místnosti. Caldwell ho následoval mnohem pomaleji a Ford…
Ten byl až netypicky klidný. Sheppardovi to dělalo starosti.
Když procházel kolem něho, zkusil ho varovat, „Nedělej žádné hlouposti.“
„Totéž platí pro tebe…“ odpověděl stále nehybně stojící Aiden.
HANGÁR USS DAEDALUS, NAD ASPOLIS, 2009
Curran, Sheppard, Caldwell a McKay stáli v druhém hangáru Daedala. V pozadí se už zabydlovaly desítky evakuovaných vojáků, pozornost všech čtyř hlavní postav se ale upírala na scorpion stojící před nimi. Po zuby ozbrojená stráž palubních výsadkářů namířila pušky na otevírající se boční dveře stojícího scorpionu.
Rodney si všiml namířených hlavní a naklonil se k Johnovi.
„Tohle vypadá povědomně…“
„Většinou jsme se na tuhle ceremonii dívali zevnitř, hm?“ odvětil Sheppard.
Z útrob scorpionu vyšla dvojice lehce ozbrojených výsadkářů.
„Generále, plukovníku?“ pozdravil přítomné šarže jejich velitel.
„Co jste zjistil, Farsari?“ zeptal se Caldwell.
Farsari jen pokrčil rameny.
„Že je vždy příjemné znovu potkat staré známé…“
Čtveřice pozorovala, jak z vnitřku scorpionu vyšel sebevědomně vypadající wraithský vyslanec. Michael.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Kašli na samé scénáře...
co se vubec na konci DE stalo z atlantis, byla zničena nebo obsazena pretorány 
, nebo se lidé ze Země ubránily??
jednoznačne 
A taky je nahoře upravený obrázek. Zítra po zkoužce bych mohl přidat 1.2 a pohnout i s SGO E18...
.