StarGate Technology (vyšel 13.díl)

Konečná verze SG-T, doufám, že se Vám to bude líbit. Postupně sem budu házet upravené díly, zatím jich je 15, ale bohužel mám mimo provoz PC, kde jich mám většinu uložených. Připomínám, že povídka je několik let stará a odehrává se na konci třetí série, jen bylo přidáno pár informací ze současného seriálu.

Autoři: Sirius a Schovi.

Původní topic zamykám a omlouvám se za příspěvky pod sebe, je to kvůli přehlednosti.

SG - Technology 1.díl - Konečné rozhodnutí

Před sídlo Sboru náčelníků se začaly sjíždět limuzíny, v každé byl jeden člen Sboru náčelníků, předseda Sboru Náčelníků přijel jako poslední a s ním přijel místopředseda plukovník Rightem přímo od prezidenta USA. Jakmile došli do velké konferenční místnosti obložené cedrovými prkny a platinovými věšáky, vše utichlo. 23 členů Sboru náčelníků čekalo co se bude dít.

Předseda sboru náčelníků generál Conor, největší odpůrce programu Hvězdné brány, začal schůzi řešící další budoucnost tohoto programu: ,,Vítám vás pánové, můžeme začít. Na stole před vámi máte každý program obsahující 3 body dnešního jednání o SGC, prosím abyste si je pročetli. Po 5-ti minutách pokračoval: ,,Bod 1, získané technologie se ukázaly jako nedostačující ve zbrojním i v jakémkoliv jiném průmyslu. Za poslední rok nebyla získána žádná cenná technologie, která by pomohla v boji proti Goa’ldům a jiným nepřátelům. Z tohoto důvodu se bude hlasovat o ukončení programu Hvězdné brány, což je bod 2. Bod 3 se týká zveřejnění programu pro OSN a NATO. Dodatek k hlasování je, že byla uzavřena smlouva se samotnými Goa’ldy a Asgardy.“ V tom ho přerušil plukovník Right:,,Souhlasím jménem prezidenta s hlasováním k bodu 1 a 2, ale vzhledem k nesouhlasu prezidenta USA nechávám vyškrtnout bod 3 z hlasování.“ Generál Conor tedy pokračoval: ,,Naše důvody k hlasování o zbylých dvou bodech jsou, za 1. smlouva o ochraně planety Země před Goa’uldy a za 2. velká možnost útoku na planetu přes bránu neznámými rasami a zavlečení nových nebezpečných nemocí na Zem. Nějaké námitky?“

Ozval se pouze major Stone: „Navrhuji pokračovat v program, protože je to nejdůležitější věc na této planetě, a to že za poslední rok nic nestalo nic neznamená, když by se dostal nějaký Goa´uld k moci a ovládl by ostatní vládce soustav tak by nás ani smlouva neochránila a proto se musí v programu Hvězdné brány pokračovat.“ Generál Conor reagoval, tak že odložil schůzi na další den a vyslal plkv. Righta aby přes SGC kontaktoval Tok’ry a zeptal se je na možnost vlády jednoho Goa’ulda nad ostatními.

Generál Hammond seděl ve své kanceláři, byla to menší místnost ve které byl velký mahagonový leštěný stůl, na stěnách visely obrázky letadel, naproti němu stála major Carterová. Generál si četl její poslední hlášení. V tom někdo zaklepal na dveře. Generál řekl aby vstoupil. Vstoupil plkv. Right, vyložil co potřebuje a čekal jak bude generál reagovat. Generál s jistou nechutí vůči Rightovi řekl: „Kontaktovat Tok’ry není problém, zavoláme ještě dnes“. V tom se major Carterová vmísila do hovoru a zeptala: „Proč chce Sbor náčelníků vědět takové informace?“. Hned se jí dostalo nemilé odpovědi, že sbor náčelníků uvažuje o zrušení programu Hvězdné brány, že je tu hned několik důvodů to tu zrušit, jako například smlouva o ochraně Země, velké riziko napadení atd. Major Carterová se naštvala a začala na Righta křičet: „Cože ?!? To nesmíte dovolit, tento program je nejdůležitější pro celou Zemi a všechny lidi.“ Right s klidem v hlase odpověděl pouze že se zítra hlasuje a že si přeje kontaktovat Tok’ry.

Všichni se na generálův příkaz přemístili do kontrolní místnosti. Right obdivoval všechny ty počítače a lidi v kontrolní místnosti, nejvíce ho však uchvátila brána, ale ani toto ho nedokázalo přesvědčit aby změnil názor. Seržant Walter odeslal vzkaz přes bránu k Tok’rům se žádostí o jednoho poradce. Asi tak za 10 minut se brána aktivovala, byla to příchozí červí díra. Proud částic vyletěl z brány jakou vír. Jakmile se ustálil, vyšel z horizontu událostí Tok’ra Jakob Carter/Selmak. Před bránou na něj čekali Samantha a generál Hammond. Jakob/Selmak pozdravil Samanthu a George, a řekl že je rád vidí. Sam: „Ahoj tati ráda tě vidím“, George ho pozdravit též a položil mu otázku co je nového. Jakob/Selmak: „Nic nového se neděje ani Goa’uldi nic nepodnikají zřejmě ze strachu před Apophisem“. Generál mu řekl že mají velký problém a vyzval ho aby s nimi šel do jednací místnosti.

Jakmile vstoupili do jednací místnosti, do velké místnosti s leštěným ebenovým stolem, koženými křesly a výhledem na bránu, zeptal se Jakob co mají za problém. George mu odpověděl že Sbor náčelníků chce uzavřít SGC. Jakob sehnul hlavu a kontrolu nad Jakobem převzala Selmak: „Proč to chtějí udělat ? Tento program je stejně důležitý pro nás jako pro vás“. Samantha mu řekla, že jim řekla že to samé si myslí i ona a že jim víc poví plkv. Right. Ten však řekl pouze to, že chtějí uzavřít obě brány a že se o tom bude hlasovat, pak znovu začal mluvit Jakob: „To je nepřípustné, kde je O’neill, Teal’c a Daniel?“ Mjr. Carterová: „Já vím tati a proto musíme udělat vše proti tomu. Oni jsou mimo Zemi na misi s SG-8….“ Přerušena plukovníkem Rightem, který se právě znovu otočil v křesle naproti nim: „Generále Jakobe, jaká je možnost že Apophis ovládne vládce soustavy?“ „Mimochodem jmenuji se Jakob Carter, ale klidně mi říkejte Jakobe. Možnost že by Apophis ovládl vládce soustavy je málo pravděpodobná, protože vládci o Sókarově síle nevěděli, ale o Apophisově vědí, proto jsou připraveni se proti němu spojit. Apophis má teď malou šanci ke zničení vládců a jejich ovládnutí.“ „Děkuji vám Jakobe a Selmak za informace, nyní se s vámi rozloučím a půjdu to oznámit Sboru náčelníků“ Right odešel, zabouchl dveře a všichni více jak minutu zkoprněle stáli a zírali jeden na druhého. První se vzpamatoval major Carterová a povídala: „Nevypadá to dobře, musíme s tím něco udělat!“ Generál Hammond se rozhodl zavolat prezidentovi a Sam si povídala s otcem.

Generál se vrátil do své kanceláře a usadil se do pohodlného křesla. Zvedl červený telefon a zavolal prezidentovi USA, po chvilce to zvedl a začali spolu s generálem rozmlouvat: „Pane prezidente zdravím vás a rád vás slyším, ale je to za špatných okolností…“ „Vím proč voláte, leč musím vám oznámit, že vše týkající se programu hvězdné brány jsem přenechal sboru náčelníků, je mi líto vše záleží na nich“ „Ale pane prezidente …“ týt, týt prezident zavěsil. Za chvilku přišla major Carterová a zeptala se jak to dopadlo. Generál poněkud sklesle odpověděl, že prezident vše nechal na Sboru náčelníků, který bude zasedat zítra. Carterová reagovala zdušeným hlasem: „Bránu nesmíme nechat zavřít“. Generál se na chvíli zamyslel a pak jen řekl: „Zítra se zúčastním schůze Sboru náčelníků a pokusím se je přesvědčit.“

Generál druhý den dorazil na schůzi Sboru náčelníků, měl štěstí, schůze ještě nezačala, protože tam ještě nebyli všichni, proto byl každý kdo přicházel velmi překvapen. Jakmile byli všichni přítomni schůze mohla začít. Předseda Sboru náčelníků generál Conor začal mluvit: „Dnes bych tu chtěl přivítat zvláštního hosta generál Hammond, který nás přišel navštívit ve věci SGC. Dnes budeme hlasovat o konci programu Hvězdné brány. Problém že by jeden Goa’uld získal nadvládu nad ostatními byl shledán neuskutečnitelným po poradě s Tok’ry. Proto navrhuji hlasovat“. Generál Hammond, který tomu do této doby jen s klidem přihlížel zareagoval: „Program Hvězdné brány nemůžeme ukončit, je to to nejdůležitější co je na Zemi. Veřejně ho podpořil pouze mjr. Stone, který od začátku sympatizoval s generálem Hammondem. Plukovník Right je tedy požádal a aby uvedly nějaké příklady co přináší tento program. Generál Hammond tedy odpověděl: „Po otevření brány jsme získali nové informace o vesmíru, o historii naší planety, máme nové diplomatické vztahy s mnoha rasami, některým jsme velmi pomohly, také jsme získali nové přírodní léky, několik nových prvků do periodické soustavy, především naqudah, trinium a jiné výhody.“ Generál Conor se tímto nenechal zaskočit a okamžitě reagoval: „Uznávám že je naqudah a trinium cenné, což jsou i spojenci, ale kolik naších spojenců je technicky vyspělých pro boj s Goa’uldy a jsou ochotni se s námi o techniku podělit ? Povězte mi to generále Hammonde.“ „Uznávám že rasy, které jsou dost vyspělé aby mohli bojovat s Goa’uldy, známe zatím jen tři, což jsou Toláni, Asgardi a Noxové, ale zase jsou o hodně vyspělejší než Goa’uldi.“ Generál Conor ho přerušil a udělil mu otázku na kterou generál Hammond mohl odpovědět jenom jedno: „Uznávám že jsou to velice vyspělé civilizace pro boj proti Goa’uldům, ale jsou ochotni se s námi podělit o své technologie?“ generál Hammond tedy odpověděl: „ ne nejsou…“ ale ještě než mohl doříct větu přerušil ho opět Conor: „Tak vidíte generále, nejsou ochotni se s námi podělit a vy je ještě chráníte. Když nás teď chrání smlouva o ochraně planety budeme hlasovat o ukončení programu. Prosím nyní odejděte generále a nechte nás hlasovat, jakmile budeme mít výsledky zavoláme vás.“ Generál Hammond tedy odešel a čekal na výsledky.

Započalo hlasování, generál Conor opět promluvil, teď jen k členům sboru náčelníků: „Budeme hlasovat, máte 20 minut na to abyste se rozmysleli pak se sečtou hlasy, je nás zde 23 a doufám, že se nikdo nezdrží hlasování.“ Neuplynulo ještě ani 20 minut a již tu byl jeden z asistentů a nesl výsledky. Generál Conor zajásal protože pro něj to byly velice pěkné výsledky, ale generálu Hammondovi by se moc nelíbily: „Hlasy byly sečteny, pro uzavření programu Hvězdné brány je 16 členů z 23. Dne 16. ledna 2001 v 16:00 prohlašuji program Hvězdné brány za uzavřený. Obě brány budou zapečetěny permanentní iris, převezeny do oblasti 51, tam budou dále zality 5 metrů vysokou vrstvou betonu, tak aby je nikdo nemohl použít. Tímto končím dnešní schůzi.

SG - Technology 2.díl - Nový začátek

Generál Hammond se vrátil z jednání Sboru náčelníků a čekal až dorazí SG-8 s SG-1. Všem řekl aby ho až do jejich příchodu nikdo neruší. Samantha si povídala se svým otcem, který se chystal odejít.

Všichni, kdo v SGC věděli že se brána zavře, byli rozmrzelí, i když o tom ze začátku věděli jen generál Hammond, Sam a Jacob/Selmak, zpráva se šířila rychle. Za chvíli už o uzavření SGC věděli všichni, dobývali se na generála Hammonda, ale ten nikoho nepřijímal. Jacob/Selmak radši odešel bránou na novou domovskou planetu Tok’rů – Eta Carinae. Generál se mezitím přesunul do jednací síně SGC, kde čekal až se vrátí SG-8 a SG-1, kteří se měli za chvíli vrátit. Generál si nechal zavolat také majora Carterovou. Poprosil ji aby zatím nikomu nic z SG-1 nic neříkala, neboť jim vše chce říct sám.

Rozezněl se alarm, seržant Walter ohlásil příchozí červí díru. Ohromný gejzír částic, který potom tvoří horizont události, vytryskl z brány, netrvalo to dlouho a už zde byli, tým SG-8 vedený podplukovníkem Allanem a SG-1 vedená Jackem O´Neillem. Walter je poslal do zasedačky, řekl jen, že tam na ně čeká generál. Když všichni dorazili do zasedačky tak je generál přivítal a poprosil podplukovníka Allana, aby odvedl své muže a že jim vše vysvětlí. Jack, Samantha, Daniel a Tea’lc zůstali v zasedačce s generálem sami. Generál Hammond jim oznámil: „Bohužel vám musím oznámit, že program Hvězdné brány byl zrušen.“ Všichni se na něj vytřeštěně podívali. Nikdo nic neříkal, až Jack přerušil ticho: „To si děláte srandu!“ Generál jen řekl: „Je mi líto, ale již to nejde zvrátit, rozhodnutí Sboru náčelníků je konečné, Hvězdná brána bude uzavřena.“ Daniel začal stavět obhajobu na faktu, že Hvězdná brána je jediná naděje pro porážku Goa’ldů a osvobození mnoha světů. Generál Hammond jen konstatoval: „S okamžitou platností rozpouštím všechny SG týmy. Zabalte si všechny věci a připravte se na opuštění tohoto zařízení. Brány budou zakopány. Teal´cku máte povoleno vrátit se na Chulak, protože budou brány zakopány nebudete se moci vrátit zpět. Rozchod !“ Generál je při odchodu značně rozrušený, až naštvaný.

Asi půl hodiny po tomhle všem se tým SG-1 sešel v šatně s doktorkou Fraiserovou. Domlouvali se budou dělat. Jack se chtěl připojit k Tea’lcovi. Daniel zkonstatoval, že půjde s nimi protože na Zemi již nikoho nemá. Tea’lc se zeptal majora Carterové: „Co vy Samantho, půjdete s námi?“ Major Carterová s lítostí v hlase odpověděla: „Já nevím. Natrvalo opustit Zemi ? To asi nebude pro mě. Musím si to promyslet, ale venku je zase můj otec. Dejte mi čas.“ řekla a odešla. S SG-1 zůstala pouze jen doktorka Fraiserová. Doktorka se začala starat o zásoby: „Jestli opustíte Zemi, budete potřebovat velké množství zásob. Kde to seženete?“ Plukovník O’Neill odpověděl s jeho typicky klidným hlasem: „Janet jsem si jist, že generál Hammond nám dá zásoby, jak vojenské tak i lékařské, nemějte strach Janet.“ Janet teď začne povídat jak byla práce doktorky u SGC to nejzajímavější co za svůj život zažila. Jak pomocí nich přinesla mnoho léků. Na konec řekne s ledovým klidem doktora: „Já chci jít s vámi…“ V tom ji přeruší plukovník. O’neill: „Ne, Janet, to nepůjde, je tu velké nebezpečí, je tu také možnost že se na Zem nikdy nebudeme moci vrátit a vy tu máte slibnou doktorskou kariéru a možnost zůstat v pohodlném bytě na předměstí.“ „Nepřemluvíte mě Jacku,“ odporovala doktorka, „půjdu s vámi ať se vám to líbí nebo ne. Venku je mnoho neznámých nemocí a také léků, budete mě potřebovat, jdu s vámi, je to moje práce.“ Tea’lc se vmísil do rozhovoru: „I když zde budou brány zapečetěny, tak se na Zem můžeme vrátit lodí pomocí Jacoba.“ Znovu začal mluvit Jack: „Dobře, vidím že vás nepřemluvím, počkáme na rozhodnutí Samanthy. Major Carterová tedy za chvilku dorazila, všichni se na ni tázavě podívali a čekali co jim řekne. Samantha jim řekla: „Nemohu s vámi opustit Zemi, budu pokračovat ve výzkumu technologií na Zemi, je mi líto Jacku, Danieli, po vás Tea’lcu se mi bude také hodně stýskat.“ Plukovník O’Neill ji vyslechl, chvíli přemýšlel, rozmyslel se a odešel jejich konečné rozhodnutí říct generálu Hammondovi.

Jack vešel do nevelké dřevem obložené kanceláře, kde zrovna generál Hammond balil své věci aby mohl odejít do zaslouženého, leč nechtěného důchodu, kam mohl jít již před 5-ti lety. Generál vzhlédl od své práce a zeptal se Jacka: „Co potřebujete Jacku?“ Jack se podrbal na hlavě a zapřemýšlel ještě na posledy, jak to generálovi říct. Po asi 5 vteřinách se Jack nadechl a spustil: „Musím vám oznámit pane, že Daniel Jackson, doktorka Fraiserová a já odcházíme s Teal’cem na Chulak.“ Aby nějak zamaskoval své rozrušení nasadil úsměv a řekl: „Není ta lampička majetkem letectva USA?“ a vzal manažerskou lampičku z krabice s generálovými věcmi. Generál nevěřícně zakroutil hlavou a s divným tónem v hlase řekl: „Vás možná chápu, Jacku, ale co Sam a Janet ? A ta lampička je moje, dostal jsem jí od vnuček.“ Vytrhl mu lampičku z ruky a položil ji zpět do krabice. Jack začal vysvětlovat vše co musel generál vědět: „Janet chce poznávat nové nemoci a léky, chce nám pomáhat jako do teď. A nedokázal jsem ji přesvědčit aby zůstala na Zemi, prý ji zde nic nedrží stejně jako Daniela. Samanthu jsem nedokázal přesvědčit aby šla s námi. Chtěl jsem vás ještě požádat o nějaké zásoby a přístroje pro doktorku Fraiserovou.“ Generál Hammond jen nepřítomně koukal do skleněné přepážky mezi jeho kanceláří a zasedací místností. Když se vrátil ze zahloubání sdělil Jackovi: „Jsou tu nějaké záložní zásoby, ty vám dám všechny, až na to někdo přijde, tak bude pozdě. Jestli Janet potřebuje nějaké přístroje a nějaké léky, tak ať za mnou přijde a seženeme je taky. Promyslete si ještě váš odchod Jacku.“ Plukovník O’Neill reagoval jak se asi každý domníval, že je již pevně rozhodnutý a že dokonce má i čas odchodu, ten bude ve 12 hodin. „Ještě bych chtěl kontaktovat Bra’tacka, generále, děkuji za zásoby.“ Generál souhlasil a Jack odešel do kontrolní místnosti, kde nechal vytočit bránu a kontaktoval Bra’tacka, na všem se sním domluvil.

Hodinu před odchodem se sešli generál Hammond, doktorka. Fraiserová, Daniel Jackson a plukovník O’Neill v prostoru brány, všichni viděli spoustu beden. Naposledy se rozloučili a generál jim řekl že ve všech těch bednách okolo jsou jejich zásoby, též se ujistil že všichni chtějí dobrovolně odejít. Všichni, jak se dalo čekat, svorně odpověděli, že ano. Generál Jackovi podal obálku se slovy: „Dobře tedy, tady máte obálku se seznamem zásob, které jsem mohl poskytnout.“

Plukovník poděkoval za zásoby a řekl že s nimi bude šetřit. Generál se lišácky pousmál a řekl: „Kontaktoval jsem své dobře postavené známé a získal jsem pro vás něco speciálního. Jednu vylepšenou instalační sadu IRIS + 20 nastavitelných vysílačů kódu.“ Jack jen ohromeně: „Jak jste to dokázal generále? To se bude náramně hodit.“ Generál jen upřímně řekl že to šlo sehnat jen velmi těžce a aby si našli správnou planetu pro její použití. Teal’c vysvětlil jak je to s planetou na kterou jdou: „Již jsme si vybrali planetu z originální mapy Antiků, kterou Goa´uldi neznají a je několik týdnů cesty goa´uldskou mateřskou lodí od goauldího systému. Jsou tam ruiny obyvatelných budov z oceli a jiných materiálů, hodláme je opravit s pomocí Bra´taca a jeho Jaffů, kteří nám budou pomáhat v boji proti Goa´uldům. Sama brána je umístěna ve starém chrámu v podzemí což je strategicky výhodné.“ Generál souhlasil a oznámil že odchod je připraven do půl hodiny.

Ani ne za 20 minut byli všichni, kteří měli odejít bránou připraveni před bránou. Na poslední chvíli přiběhla major Carterová a major Stone, člen sboru náčelníků. Jack se zeptal proč přišli, že loučení bylo už dost a majoři mu řekli, že se rozhodli odejít s nimi. Jack jakožto nejvyšší důstojník nové základny začal vydávat příkazy: „Teal’c a já půjdeme na Chulak pro mistra Bra’tacka a jeho Jaffskou posilu. Vy ostatní půjčena na naši novou základnu, kterou budem nazývat Antik. Tam na nás počkáte a mezitím zkusíte vybalit nějaké zásoby. Sejdeme se do 5 hodin.“

Pár hodin po tom co odešli byla brána v SGC odpojena a odvezena do oblasti 51. Komplex SGC byl uzavřen a zapečetěn. Veškeré informace o SGC byli zničeny, pouze technologie byli přenechány k výzkumu v oblasti 51. Už jen několik málo lidí vědělo o Hvězdné bráně a ti museli podepsat prohlášení že nikomu, nikdy a za nic neprozradí nic o tom to programu, za pohrůžkou doživotního trestu odnětí svobody bez možnost odvolání. Takový to vězni, by byli uvězněni ve věznici na Guantanamu. Generál Hammond odešel do důchodu, seržant Siler odešel k námořnictvu a spoustu nejlepších lidí z SGC odešli, rozprchli se do všech koutů USA. Tak prozatím skončil největší, nejdůležitější a nejutajovanější program na světě, program který uzavřel mezigalaktické smlouvy, objevil léky, zbraně a zdroje energie.

Na nejnovější a jediné mimozemské základně s pozemskou posádkou vládl čilí ruch. Daniel se Samanthou vybalovali vědecké vybavení, doktorka Fraiserová svoje lékařské vybavení, major Stone vybalil potraviny a zbraně. Každý měl dost své práce a v tomto okamžiku se začala aktivovat brána, všichni poblíž Hvězdné brány vzali své zbraně a zamířili směrem k ní, podle očekávání to byl plukovník O’Neill s Teal’cem, přišli o něco dříve a divili se proč na ně všichni míří. Dovedli sebou Bra’tacka, 10 jaffů a 4 jaffské ženy. Dovezli s sebou také jednu „Bránovou stíhačku“, je to taková malá stíhačka schopná projít bránou a létat i mimo atmosféru. Byla sice jenom jedna ale i ta stačí. Všichni se přivítaly a začaly s posledním krokem, zbudování provizorního zařízení „kontrolní místnosti“ a IRIS. Ani ne za 2 hodiny byla IRIS nainstalována spolu se základním počítačovým zařízením, toto vše měl na starosti major Stone. Nastala hodinová přestávka během níž si všichni užívali svého úspěchu.

Plukovník O’Neill začal navrhovat co by měli udělat jako první: „Teď by jsme měli najít planetu, kterou prozkoumáme jako první.“ Daniel měl hned nápad, mysle že by mohli jít na planetu s kódovým označením P3R-626, těžil se tam naqudah a měl tam přítelkyni Shylu, myslel si že by mohli získat troch naqudahu pro reaktory, také řekl, že by tam chtěl jít sám kvůli Shyle. Carterová navrhla P3X-979, planetu čistých, kteří by je mohli zásobovat potravinami. Jack souhlasil a ještě dodal, že by mohli kontaktovat Tok’ry a Tolány, a doufal že jim nějak pomohou. Nastala očekávaná přestávka až do následujícího dne.

SG - Technology 3. díl - Staří přátelé


Bra’tac s jaffy již téměř opravil konstrukce antických budov, ve kterých měli skladiště, jídelnu, po dlouhém hledání se zde našla i budova velmi připomínající pozemská WC. Dr. Jackson a dva jaffové, kteří šli jako doprovod, se vydali na P3R-626, planetu princezny Shyly a jejího otce. Zde by se měli domluvit na zásobování naqudahem. Samantha se šla připravit na cestu za lidmi z P3X-979, lidmi Slunce. Dr. Fraiserová šla do své provizorní ošetřovny, kde začala pěstovat bakterie a plísně, potřebné ke zkoušení a výrobě léků. Teal’c se domluvil se zbylými jaffy a jejich ženami, aby je mohl učit základy Angličtiny.

Když doktor Jackson prošel bránou na P3R-626, nikdo bránu nehlídal. Naštěstí Daniel věděl, kde je goau’ldský palác princezny Shyly. Daniel a jaffové dorazili. Daniel řekl jaffům aby hlídali před palácem a on šel dovnitř. Chvilku nemohl nikoho najít, ale nakonec našel princeznu Shylu, jak zasněně hledí na zeď plnou hieroglyfů. Hned jak Daniel vešel dovnitř, princezna ho zpozorovala. Zezačátku si nejspíš myslela že se jí jenom zdá, že je tam Daniel. Ale potom ho radostně přivítala. Šli spolu do velké jídelny, Shyla dala připravit jídlo a přinést víno.

Jelikož se Shyla a Daniel znali z dřívějška, tykali si. Shyla znovu přivítala Daniela a řekla mu že ho ráda vidí. Pokračovala svým příjemným a laskavým hlasem: „Proč ten skleslý výraz Dany? Stalo se něco?“ Daniel chvilku přemýšlel a pak se jí pokusil v kostce vysvětlit co se stalo: „Naše vláda se rozhodla uzavřít naši bránu a jen já a několik mých kolegů sme se rozhodli opustit Zemi, abychom mohli bojovat proti Goa’ldům.“ Shyla chápavě přikývla a začala dávat tradiční otázky typu: „Můžu nějak pomoci, potřebujete nějaké místo na usazení? Nebo snad něco jiného?“ Daniel se svým osobitým způsobem usmál, povytáhl brýle a odpověděl: „Planetu máme, jediné co potřebujeme je naqudah, abychom mohli vyrábět energii a tak. Můžeš nám nějaký poskytnout?“ Shyla se usmála, protože věděla, že se tak bude moct setkávat s Danielem častěji: „Poté co jste nám poskytli nové těžební technologie, těžíme o mnoho naqudahu více. Můžu vám ho bez problému poskytnout až 58 linců, což je asi tak 2 kg na vaše váhové jednotky. Budeme vám ho dávat každých 5 dní.“ Daniel si s ní ještě tak hodinu povídal, a zjistil pouze to, že Shylyn otec je po smrti a že jejich sarkofág je zničen. Pořád musí dodávat naqudah skrz bránu, aby je nenapadli. Nakonec se spolu rozloučili a slíbili si že se znovu uvidí.

Hned potom, co Daniel odešel za Shylou, vydala se taká mjr. Carterová na svou misi. Mjr. Stone vytočil bránu, 7 symbolů zapadlo, vytvořil se ohromný, nepopsatelný vír částic. Mjr. Stone, jelikož tento vír a vůbec aktivitu brány viděl teprve počtvrté, zamžikal a na jeho tváři se opět značil údiv. Samantha se na něj usmála a prošla skrz horizont události. Na P3X-979 se toho mnoho změnilo, od té doby co tam Sam byla naposled. Brána je přesunuta z lesa k paláci a nikdo již není nemocný. Všichni jsou spokojeni, jen trochu vylekání, protože bránou nikdo dlouho neprošel, používali ji jen jako obřadní předmět. Jakmile ovšem zjistili, kdo bránou prošel, tak se úlek změnil až v posvátnou úctu. Odvedli Sam do nedalekého obrovského paláce. Palác byl ve stylu Mezopotámie, všude byli lidé a květiny. Jednoduše řečeno byl to Ráj.

V paláci se Samantě dostalo dalšího uvítání, a to od místního vládce Mytha. Mytho byl vysoký, dobře oblečený v dobře padnoucím hedvábném rouše. Mohlo mu být okolo 40, ale nevypadal na to.

„Dobré odpoledne majore“ na této planetě se liší denní doby, od planety Antik, denní doby se liší na většině planet. Proto odpoledne a ne ráno nebo dopoledne jako na Antiku. „Jak se vám daří Samantho, kde je plukovník a dr. Jackson? Proč jste tu?“ Mytho byl otevřený člověk, nechodí kolem ,,horké kaše,, a je hodně upřímný. Samantha vysvětlila Mythovy vše podstatné co se stalo s jejich bránou a co teď dělají. Mytho byl dobrosrdečný a proto se zeptal co potřebují, neměli sice moc co nabídnout, ale měli to co hlavně teď potřebují – a to jídlo. Samantha jenom požádala: „Děkuji Mytho, potřebovaly bychom pouze zásoby jídla pro 20 lidí. Nevím ale co vám budeme moci nabídnout na oplátku.“ Mytho se usmál, poklonil se a téměř radostně řekl: „Maličkost majore, klidně vám můžeme poskytnout potraviny každý den. My od vás nic nechceme, jsme prostí lidé a stačí nám to co máme. Je to minimum co pro vás můžeme udělat po tom jak jste nám vy a váš tým pomohli. Mjr. Carterová poděkovala a řekla, že si pro první zásoby přijdou přibližně za 14 dní. Mytho souhlasil. Všichni se rozloučili a Samantha odešla zpět na Antik.

Ve 12 hodin Antického času byla porada. Plukovník O’Neill se zeptal jak dopadla jejich jednání. Daniel a Samantha informovali o úspěších. Zároveň byli taky překvapeni tím, když jim plukovník řekl, že informoval Tok‘ry a Tolány o jejich situaci. Jejich výrazy nutili Jacka říct nějaký vtip, ale udržel se, zachoval vážnou tvář a pokračoval co mu řekli: „Tok’rové dostali vysílač kódu a budou nás pravidelně informovat o situaci. Tolán Narim, váš dobrý známý Sam, řekl že se o něčem musí poradit s Radou a kontaktují nás.“ Všichni byli spokojeni, tento den se docela vyvedl. Netrpělivě čekali jak se Toláni dohodnou.

Volnou chvíli, která vznikla, využili k závěrečným pracím. Na práci jim svítila obě dvě slunce, bylo příjemně, okolo 26°C. Je odpoledne a do večera zbývá šest hodin. Den na této planetě je dlouhý, Samantha ho změřila a vyšlo jí přesně 28 hodin a 22 sekund pozemského času. Upravila taky všem hodinky aby ukazovali čas podle této planety, nebylo to nic těžkého pro zkušeného technika.

Celý týden trvaly opravy a rekonstrukce, byla vyspravena celá kopule s bránou, opraveny byly také přilehlé místnosti s ošetřovnou, laboratoří a skladem. Ještě než se všechno ostatní co se dalo rozebralo, nafotili a přepsali se antické texty, které se dr. Jackson chystal přeložit, mohli by jim pomoci s Goa’ldy, nebo také prozradit kde jsou Antikové a mnohé z jejich historie. Celá základna byla vybavena světli, kamerami a dalšími zabezpečovacími systémy. Naqudahové generátory byli ještě posíleny solárními články.

Byly vytvořeny 2 SG týmy. SG-1 byl ve standardní sestavě – Jack, Sam, Daniel a Tea’lc. SG-2 vedl Bra’tac a s ním bylo 7 dalších jaffů. Zbylí 3 jaffové se střídali v SG-2 a chodili pro zásoby, také hlídali jako ostraha brány, pomáhali s úklidem těžších věcí a neochotně pomáhali ženám s vařením.

Standardní vybavení SG-1 bylo MP5 (5x zásobník), Bereta (5x zásobník), zakňaktel, nůž, 2x granát X5, 1x C4 a neprůstřelná vesta. Základní vybavení SG-2 byla Tyčová zbraň, zakňaktel, 1x goau’ldský šokový granát, 1x granát X5. Toto vybavení se mohlo měnit podle toho, na jak obtížnou misi se zrovna jde. Mjr. Stone měl jednu devítku se 2 náhradními zásobníky a nůž, obsluhoval ,,hlavní počítač,, a iris s bránou, víc prozatím nepotřeboval a dokud nepůjde na nějakou misi ani nebude potřebovat. Základna Antik je plně v provozu, všichni jsou hrdí na svou dobře vykonanou práci.

Z ničeho nic se spustil poplach. Ozval se hlas z interkomu: „Kontakt zvenčí, neoprávněná aktivace, zavírám Iris“ Jack byl u mjr. Stona a povídali si. Zbytek SG týmů byl ještě v zasedačce a rychle se vydali ne cestu do místnosti s bránou. Ještě než přiběhli za mjr. Stonem, začal hlásit co se děje dál: „Přijímáme audio i video, dám vám to na monitor, jsou to Toláni.“ Dokonce to byl Narim, pozdravil Jacka a začal se vyptávat co a jak: „Zdravím vás Jacku. Jak se vede, již nějaký ten čas jsme se neviděli.“ Jack se usmál a téměř až sarkastickým tónem v hlase mu odpověděl: „Co potřebujete, nemají snad Toláni vyspělejší techniku a nepotřebují od nikoho pomoci, a myslí si že sou nejlepší?“ Narim, aniž by se nějak urazil nebo na sobě dal znát jakékoliv pocity, s klidným hlasem jako vždy odpověděl: „Týká se to spíše toho co potřebujete vy. Mám na vás ovšem dva dotazy, prosím vás odpovězte po pravdě. Za prvé jaké je vaše spojení se Zemí a za druhé, jestli vás budou někdy ze Země kontaktovat.“ Mezitím přiběhl i zbytek SG-1 a Narim je pozdravil. O’Neill Narimovi po pravdě vysvětlil jak se to má s pozemskou bránou, že se nikdy nebudou kontaktovat, ani subprostorově ani nějak jinak. Jack se usmál a dodal: „Chcete nám snad pomoct s komunikací?“ Narim zavrtěl hlavou a ještě si to, co Jack řekl chtěl ověřit u Samanthy a Daniela. Zeptal se jich jestli mohou odpřísáhnout to samé co Jack řekl. Samantha i Daniel přikývli a svorně, téměř jednohlasně řekli: „Je to pravda“. Narim, ač to u něj není zvykem, se usmál, a sdělil jim radostnou novinku, první po několika týdnech: „Budu vám věřit, s komunikací vám nechceme pomoct, ale jestli nemáte spojení se Zemí, Nejvyšší rada Tolany se rozhodla zabezpečit vaše velitelství SG. Na vaši novou planetu budou bránou dopraveny a namontovány, pokud se nic nedostane na Zem, upravená iontová děla.“ Všichni se na něj dívají, dívají se na posla zatím nejlepších zpráv. A ten ještě ale pokračuje: „Další podporu rada ještě probírá, ale vypadá to pro vás velmi dobře.“ Samantha udiveně, se zatajeným dechem: „To úžasné, pokud se Narime neurazíš, to bych nikdy od Tolánů nečekala. Díky vám teď budeme chráněni před goa’ldy, ale co Apophisova maskovaná flotila, nebude to problém?“ Narim se na malou chvilku zamyslel jak to jednoduše říct a pak jim to vysvětlil, vysvětlil jim, že Toláni ještě k dělům přidají speciální senzorovou mřížku, která zachytí jakoukoliv loď, ať je maskovaná nebo ne, vzdálenou dva světelné dny. Narim se ještě zeptal, aby mohl upřesnit kdy přijdou jak je dlouhý den a kolik je tam u nich zrovna hodin. Samantha mu s radostí odpověděla: „Máme tady zrovna 11 hodin a 5 minut, dle mých pozorování je den na této planetě dlouhý 28 našich hodin.“ Narim je spokojen, díky těmto informacím je určen čas kdy přijdou Tolánští technici namontovat děla. Hodina jejich příchodu je určena na 18 hodinu času základny Antik (ČZA). Narim se s nimi rozloučil, jak je to u Tolánů obvyklé, úklonem s rukama spojenýma před sebou.

Nějakých padesát minut po rozhovoru s Narimem se všichni, včetně jaffských bojovníků, sešli jednací síni, již tu byla křesla, velký stůl byl v antickém stylu, svítili v něm vybrané fragmenty, dojem byl téměř bez chyby, jediné co tomu chybělo, je rozsvícení antických světel, které ovšem už nejsou. Světlo v této místnosti bylo měkké a bylo tvořené zářivkami. Všichni měli výbornou náladu. Porada začala, na nové základně se neobjevili žádné nemoci, jaffové a jejich ženy se za krátkou dobu naučili víc anglicky než většina Evropanů nebo Asijců za celý svůj život.

O’Neill se ujal vedení schůze, protože měl nejvyšší hodnost a byl vlastně velitelem celé základny, začal s úsměvem: „Dnes máme všichni šťastný den. Toláni nás, díky jejich upraveným iontovým dělům, zabezpečili před goa’ldy.“ Najednou uviděl, jak se mu mjr. Carterová chystá skočit do řeči a tak jí předal slovo: „Už se nemůžu dočkat až uvidím tu technologii, ale nesmíme kontaktovat Zemi, jinak bychom ztratili cenné spojence a jejich velmi vyspělou technologii.“ Všichni souhlasně zakroutili hlavou. Nyní se rozhodovalo kam se půjde, na jakou planetu se vydají. Samantha navrhla A4E-151, planetu na hranici galaxie, planetu kam by se ze Země muselo zadat 8 symbolů, ovšem od základny Antik není tak daleko. Nenachází se na Abydosské kartuši. Protože je tato planeta velmi blízko Asgardského vesmírného prostoru, doufá Samantha že tam najdou Asgardy, kteří by jim pomohli. Daniel se taky ozval: „Nesmíme ovšem zapomenout že je to taky hranice asgardského a goa’ldského vesmírného prostoru. Takže tam můžeme najít jak Asgardy tak i Goa’ldy.“ Mistr Bra’tac se doteď držel zpátky, ale teď už to nevydržel a řekl jim, jak se to s touto planetou má: „To je velmi nepravděpodobné Daniely, tato planetu, je dle symbolů v sektoru zakázaných planet. Ale nevím proč, žádný jaffa tam nikdy nebyl.“ Jack se srdečně zasmál: „Ano? Že by se tam Goa’ldi báli jít? Tak by tam mohlo být možná něco, co by je mohlo zničit. Zítra ve 14 hodin posíláme sondu na A4E-151. Oba dva týmy buďte připraveni. Konec schůze, rozchod.“ Jack ukončil schůze a všichni se dle jeho rozkazu rozešli, ke své práci když mají volno a netrpělivě vyčkávali na Tolány.

Přesně v 18 hodin ČZA se vytočila brána, spustil se poplach, mjr. Stone zavřel iris. Z interkomu se ozýval Stoneův hlas: „Příchozí červí díra, neznámí příchozí.“ Jakmile přišel O’Neill se zbytkem SG-1 v patách, a to netrvalo ani deset vteřin, iris se začala vlnit – ztrácela integritu. Plkv. O’Neill dal rozkaz k otevření iris, protože to byli Toláni. Byli to opravdu Toláni. První přišel Narim a přivítal se se všemi, nejdéle se vítal s mjr. Carterovou. Bylo znát, že mezi nimi je něco víc. Narim jim oznámil že technici s díly na iontové kanóny jsou hned za ním, a ano asi 5 vteřin po tom, co to Narim dořekl prošlo bránou 20 techniků. Každý před sebou tlačil asi dva metry dlouhou a jeden a půl metru širokou bednu na antigravitačním podvozku. Všichni žasli nad vzhledem lidské základny. Antický design téměř dokonale spojený s pozemskou technologií. Všichni Toláni cítili v každém centimetru základny Antiky. O’Neill pobaveně sledoval jejich výrazy a pak jenom pošeptal Carterové: „Asi ani netušili co se ve vás skrývá.“

Hlavní z techniků přišel k Narimovi a kývnul na něj: „Vše potřebné je již tady, můžeme začít.“ Narim se otočil zpět k O‘Neillovi a monotónně začal: „Kvůli půdorysu jsme se rozhodli nainstalovat kolem vaší základny 7 iontových kanónů. Vašemu stávajícímu počítači přidáme ještě náš monitorovací systém.“ Carterová se na něj uznale podívala a poděkovala mu. Jack dodal: „Ano děkujeme za technologii. Teď budeme v bezpečí před goa’ldy a jinými potencionálními nepřáteli. Narim po něm šlehl okem kvůli jeho tónu. Naštvaně dodal, což u Tolánů není moc rozeznatelné od jiných nálad, řekl již několikrát zmíněnou podmínku, že se žádná z tolánských technologií nesmí, bez předchozí domluvy, dostat na Zem a že ji nikdy nesmí kontaktovat.

Iontové kanóny byli díky téměř samostavějící technologii Tolánů postaveny ani ne za jednu a půl hodinu. Tato technologie vyžadovala z bezpečnostních důvodů pouze přítomnost technika. Po postavení všech kanónů proběhla jen poslední úprava – a to synchronizace s pozemským počítačem. Vše bylo dokončeno, O’Neill naposled poděkoval a slíbil dodržení slibu. Toláni ještě říkají adresu kam chtějí jít Samantha adresu přeložila do kódu ve kterém ,,jede,, jejich počítač – R3U-468, řekli že to není jejich domovská planeta, je to jejich planeta kde těží své materiály. Mjr. Stone začal vytáčet bránu, měl na výběr z ovládacího panelu nebo počítače. Dnes si vybral počítač, když zadával symboly v počítači, tak se rozsvěceli jak na bráně tak i na ovládacím panelu. Toláni znovu užasli nad tím, co lidé dokázali. Brána se aktivovala, vytryskl gejzír částic, který se ustálil jako kaluž modré vody, s kontrastem k antickému designu základny to vypadalo nádherně. Toláni si sebrali své antigravitační vozíky, které mezitím jeden z techniků naskládal na sebe. Narim se rozloučil se Samanthou a ostatními. Všichni Toláni odešli a brána se zavřela.

Druhý den přesně ve 14 hodin se sešli týmy SG-1 i SG-2 v prostoru u zadávacího počítače. Sonda byla připravena. Mjr. Stone kývl na plkv. O’Neilla a tem mu naznačil aby začal vytáčet. První symbol z adresy A4E-151 zapadl, opět se rozsvítil ovládací panel i brána, zapadl druhý, třetí, čtvrtý i pátý symbol zapadl. Šestý symbol zapadl až po druhé otočce vnitřního kruhu brány. Čekalo se na poslední výchozí symbol, ten zapadl. Vytvořila se stabilní červí díra. Modrý horizont události zářil. Vše bylo ohromující, napětí ve vzduchu houstlo, toto je první do neznáma ze základny Antik. Nemůžou si být jisti ničím. Mjr. Stone vyslal sondu. Sonda vjela do brány, jakmile projela, tak se 0.3 sekundy objevila na druhé straně brány.

V okolí sondy, která stála na kopci se nic nenacházelo, ale asi tak 200 metrů od brány se pohybovali mechaničtí brouci, nebylo jich málo. Sonda ještě natočila kameru a všichni u monitoru na chvilku zamžikali. Okolo 900 metrů od brány se nacházelo obrovské město, dáli se to tak říct, bylo přeplněno replikátory. Městu vévodily dvě obrovské, fialové kopule pokryté replikátory různých tvarů a velikostí. Plukovník O’Neill se obrátil na Carterovou: „Není to co si myslím, viďte Sam?“ „Ano pane, celá ta planeta je pokryta replikátory. Tahle planeta odpadá z průzkumu.“ „Ale Jacku“ řekl Daniel „co když je to domovská planeta replikátorů? To město je obrovské. Tohle musíme prozkoumat, mohlo by to pomoct Asgardům. Byli by nám hodně vděční a dali by nám možná něco ze své technologie.“ Na konci svého proslovu povytáhl obočí a tázavě se podíval na Jacka. „Ne Daniely“ zakroutil Jack hlavou „je to moct nebezpečné“. Teal’c se upřeně podíval na O’Neilla a tím co řekl předběhl Carterovou: „Musím s tebou nesouhlasit O’Neille, dr. Jackson má pravdu. Replikátoři nehlídají bránu ani neútočí na sondu. Myslím že by mise na tuto planetu mohla velmi důležitá.“ Plkv. O´Neill: „Dobře půjdem tam, ale při první náznaku agrese planetu opustíme a vymažeme ji ze zadávacího programu.“ Carterová ještě přišla s jedním hodně bláznivým nápadem: „Možná to bude znít šíleně pane, ale mohli bychom jednoho. Jeden není nebezpečný a můžeme ho kdykoliv zničit.“ Daniel se zamyslel a řekl, co si mysleli všichni už dávno: „Asgardům utekli, protože neměli střelné zbraně a jejich energetické zbraně je nezastavili, ba jim ještě dodali energii. Když bychom pomohli my jim, pomůžou určitě i oni nám.“ Jack souhlasil: „Ale jak ho chytíme?“ Samantha se ujala vysvětlování: „Lákají je suroviny. Postavíme klec a dáme do ní naqudah. To nějakého replikátora přiláká. Vezmu si sebou notebook třeba v tom městě narazíme na nějaké komunikační porty.“ Tea’lc se ještě zajímal o průzkum města, O’Neill řekl Bra’tacovi že on a tři jeho jaffové si vezmou střelné zbraně a budou hlídat bránu. Zbývající čtyři jaffové půjdou s SG-1 do města a pomůžou chytit replikátora, budou mu také dělat eskortu k bráně. O’Neill: „Za půl hodiny všichni u brány se střelnými zbraněmi. Uzavřete bránu.“ Brána se uzavřela, všichni si odešli vzít zbraně.

Tahle povídka mě inspirovala k sepsání Portmolioru, tak doufám že neskončí opět u patnáctého dílu

Nezkončí, 15 dílů je upravených a další jsou už "skoro" napsané, jakmile se mi vrátí domů PC, tak sem dám těch zbylých 12 upravených dílů.

SG - Technology 4.díl - Původ


Půl hodiny po rozchodu se oba týmy opět sešli v prostoru s bránou, byli plně vyzbrojeni pouze pozemskými střelnými zbraněmi. Major Stone již vytočil bránu a hlásí: „Prostor kolem brány u replikátorů je čistý, sonda je neporušena. Replikátoři nejsou na obzoru, můžete jít“. Plukovník O’Neill vydal rozkaz a všichni prošli skrz bránu. Pouze 0.3 sekundy trvala cesta na druhou stranu, vypadalo to jako by jen prošli přes vodní závoj a byli pořád na stejném místě, ale hned na druhý pohled – jsou jinde, jsou na jiné planetě vzdálené miliony kilometrů. Replikátorů bylo vidět velmi málo ale všichni byli jakoby zmrzlí, nehýbali ale nejspíš je pozorovali.

Dr. Jackson: „Myslel jsem, že je lákají zdroje energie, proč tedy nejsou u brány, a proč se nehýbou?“ Nikdo nedokázal odpovědět. Ale jakmile se brána uzavřela, replikátoři se vrátili ke své předchozí činnosti. Plukovník O´Neill se podíval na Carterovou a řekl: „Už si nás zase nevšímají, proč sakra?“ Carterová se pustila do složitého technického vysvětlování: „Vypadá to, že brána vysílá nějaký signál, který je láká, nebo jsou prostě zvědavi na toho kdo to přišel.“ Carterová skončila, Bra’tac zůstal s jaffy hlídat bránu a dva šli s O’Neillem a zbytkem SG-1 do replikátořího města. Cesta jim netrvala ani deset minut, přitom nenarazili ani na jednoho replikátora, který by si jich všimnul. Vždy když měl nějaký stejnou cestu jako oni, tak se jim jednoduše vyhnul. Okamžitě po příchodu do města nastražila Carterová a dva jaffové past. Doktor Jackson se zajímal o další náplň, než se chytí nějaký ten replikátor. Samantha nedokázala odhadnout jak dlouho ještě musí čekat, tak mohla říct jen že se může zatím porozhlédnout po nejbližším okolí. Daniel a jeden jaffa jako doprovod se zatím porozhlédli po okolí, nemohli tam být dlouho, protože za půl hodiny se do pasti chytil jeden replikátor. Zalezl do klece s kyselině odolnými skli, když se zavřela tak se ani neotočil jen v klidu stál a vyčkával. Replikátor vypadal vskutku legračně, takhle jsme nikdy ještě žádného neviděli. Očividně si ze svého uvěznění nic nedělal. O’Neill zavolal doktora Jacksona a jaffu který byl s ním. Dva jaffové popadli klec s replikátorem a odnesli ji k bráně, plukovník O‘Neill jim nařídil okamžitý transport na základnu Antik. Při O’Neillově smůle jaffové neuměli anglicky, a tak musel Teal’c tlumočit: „Jaffa kree, korush-nai chaapa’ai Antik.“

Jaffové odešli k bráně, O’Neill zavolal vysílačkou Bra’tacovi že jdou dále zkoumat město. Tak taky zavelel: „Pokračujme v průzkumu toho pekelného města“. Tým v klidu procházel městem, všude na ně dýchalo něco tajemně antického. Replikátoři si jich jednoduše nevšímali a dělali v klidu svoji práci – až najednou, po deseti minutách se replikátoři zase zastavili, všichni se otočili stejným směrem, k bráně. Právě odcházeli ti dva jaffové, kteří odnášeli replikátora. Brána se znovu uzavřela a replikátoři pokračovali dál jako by se nic nestalo.

Jack se znovu a naštvaněji zeptal Carterové: „Co to sakra bylo?“ Carterová mu hned odpověděla: „Zřejmě nemají rádi, když je brána aktivovaná, na základně to potom prozkoumám.“ Dalších dvacet minut proběhlo téměř jako předtím, když najednou tým narazil na velké náměstí, kde uprostřed byla velká modrá energetická koule, snad ani nebyla modrá, jako by její barva byla nahodilá od modré po fialovou – barva dokonce místy pulsovala. Průměr této koule mohl být tak dvacet pět metrů. Pohled byl fascinující – energie se soustředila ve středu koule v nějakém zařízení, které dál vysílalo impulsy. Celé náměstí bylo dále obklopeno počítačovými terminály a jinými nespecifikovatelnými zařízeními, některé vypadali jako generátory štítů, zbraně, světla a něco jako monitory.

O’Neill: „Tohle se mi přestává líbit. Co ty na to Sam? Co to asi bude?“ „Bude to asi nějaký počítač, jdu k tomu. Kryjte mě, jakmile uvidíte něco podezřelého řekněte.“ Samantha prošla jakýmsi štítem, strukturou byl velmi podobný goal’dským osobním štítům. Projít skrz nebyl žádný problém, jako nic do této doby, celé to nahánělo hrůzu. Došla k velmi zajímavému přístroji, musel to být nějaký terminál, našla na něm několik sad různých znaků a symbolů, nevěděla si s tím rady, proto zavolala Daniela. Daniel opatrně prošel štítem, opět se nic nestalo, došel až k Samanthtě. Chvilku si prohlížel symboly a okem profesionála klasifikoval symboly: „Je to směsice několika starých pozemských jazyků, vypadá to i jako upravený Antický dialekt, který se našel na Zemi. Překládal bych to velmi dlouho, nahrajte toho co nejvíce do notebooka.“ Daniel vysvětlil Samanthtě pár základních symbolů, díky těmto základním symbolům Samantha našla na terminálu komunikační rozhraní. Rozhraní tvořilo několik portů podobných našim USB, COM, ale byli o dost složitější. Carterová vyrobila „redukci“ a začala stahovat data. Databáze obsahovala hodně informací. Celou půlhodinu trvalo než se stáhl pouze zlomek – okolo 1%, který ovšem zaplnil desítky GB, čímž zaplnil jediný počítač co měli s sebou.

Carterová hlásí: „Máme jedno procento jejich databáze.“ O’Neill byl velmi nervózní, nemohl se dočkat až opustí tuto planetu. Zavelel ústup. Carterové se to moc nelíbilo, proto začala přemlouvat O’Neilla: „Jacku, musíme tady toho prozkoumat více, protože ….“ Nedořekla a Jack nekompromisně odvětil: „Žádné odmlouvání Sam, ještě se můžeme vrátit, teď se musíme dostat zpět na Antik. Tam prozkoumáme to co máme.“ Nikdo nemohl dělat nic jiného než souhlasit. Celý tým se vydal k bráně. U brány na ně čekal Bra’tac s jaffy. Daniel vytočil adresu Antik, brána se otevřela, oslepující záblesk a byla tam hranice horizontu události. Všichni replikátoři se zase zastavili. SG-1 a SG-2 prošli bránou a ta se uzavřela. Na základně je všichni přivítali a doktorka Fraiserová je požádala aby se hned hlásili na ošetřovně. Prohlídka proběhla úspěšně, nikdo neměl žádné zranění nic co by naznačovalo nějaký problém. Všichni se na chvilku sešli v zasedací místnosti.

O’Neill vyhlásil hodinovou pauzu, během které by se měli rozmyslet co a jak dál, pak měla následovat schůze. Samantha ho samozřejmě neuposlechla a šla zkoumat replikátora. Vpustila ho do větší bytelnější klece. Čekala jak bude reagovat. Nereagoval, nic nedělal, jen stále stál a stál. Carterová mu zkusila dát do klece něco málo naqudahu a 2 kg oceli. Replikátor chvíli stál rozhlídl se a pak se líně přesunul k nabídnutým surovinám. Pomocí předních nohou začal vypouštět kyselinu a rozpouštět ocel a naqudah. Jakmile začal rozpouštět, pohyboval se rychleji. Netrvalo dlouho a Sam zjistila co dělá, vyráběl malé bloky, byli stejné jako ty ze kterých byl vyroben, měli však tři barvy – stříbrnou od oceli, šedivou od naqudahu a namodralou z původních bloků. Sám si pár svých bloků vyměnil za ocelové a naqudahové.

Za deset minut již byli dva a zase jen líně stáli. Sam je nechala hlídat a odešla za Danielem překládat databázi, pokoušeli se vytvořit program, který by to udělal za ně, byl velmi složitý a ještě k tomu nastal čas na schůzi, raději si pospíšili, aby došli včas na schůzi a plukovník nenadával.

Přišli přesně na čas, plukovník, Teal‘c i doktorka. Fraiserová tam už byli. Plukovník, aniž by na ně pohlédl, věděl co dělali: „Předpokládám majore, že jste si nedala pauzu a Daniel vám pomáhal. Šla jste zkoumat replikátora, že? Co jste zjistila?“ Major Carterová jenom tiše dodala: „Replikátory, Jacku ….“ O’Neill jen nechápavě koukal, do teď si myslel že mají jenom jednoho replikátora, kterého si donesli, a teď je jich víc? Carterová pochopila výraz O’Neillovy tváře a dala mu odpověď: „No, dala jsem mu naqudah a ocel, jo a teď jsou dva a dělají si společnost. Nebojte plukovníku, nechala jsem více hlídat.“ Nastala velmi napjatá chvilka, všichni se dívají na O’Neilla a čekají na jeho reakce, ten to už nevydrží: „Fajn, fajn, ale příště o tom chci dopředu vědět. Jak se to vlastně má s tou databází a co teď dělají ti replikátoři?“ Carterová si poposedla na židli, upřeně se podívala na Jacka a řekla mu že se jich replikátoři bojí, že nechtějí vyvolat něco co by mohlo mýt za příčinu jejich zničení. Teal’c řekl svým vážným tónem: „Vskutku, nesmíme zapomenout na to že ani Asgardi je nedokázali zastavit když jim obsadili lodě, a mělo to za následek jejich téměř úplné vyhlazení.“ Doktorka. Fraiserová, jež do této doby seděla a sledovala situaci, domyslela si že na její téma, téma lékařství nepadne už ani slovo, tak promluvila na toto téma. Promluvila sice jen z pohledu laika, ale laika, který již za ty roky zažil něco víc: „Souhlasím Teal’cu, měli bychom u nich nechat alespoň více jaffů se střelnými zbraněmi.“ O’Neill souhlasil, také požádal aby dál učil jaffské bojovníky Anglicky. Teal’c pouze přikývl s lehce zvednutým obočím. Daniel se nemohl dočkat konce schůze, a tak požádal Jacka aby ji ukončil: „Jacku navrhuji konec schůze. Vytváříme se Sam program na překlad té databáze. Také by bylo dobré pokračovat ve studiu replikátorů, co nejdříve.“ O’Neill zase nechápavě koukal, zdálo se mu že všechno na jeho nové základně jde velkým obloukem kolem něj: „Pokračování!? Vždyť já jsem ten výzkum ještě ani nezahájil! Ale dobře, konec schůze, jděte zkoumat ty pavouky. Ale příště, chci o všem vědět! Rozumíte?“ Všichni přikývli a rozešli se.

Doktor Jackson a major Carterová se přesunuli do vědecké laboratoře, je to celkem dobře zařízená místnost, je odstíněná jako na Zemi, je v ní mnoho počítačů, vlastně všechny, až na pár co jsou v místnosti brány, co přinesli ze Země, jsou tam také další zařízení na testování. Daniel a Samantha znovu začali pracovat na překládacím programu. Mnohokrát se dostali do slepé uličky, párkrát se už chtěli vzdát. největší příčinnou jejich neúspěchů bylo množství Antických dialektů. Antikové tím jsou pověstní, dialekt se mohl změnit z generace na generaci, někdy i jenom z roku na rok. Po více jak třech hodinách usilovné práce, mnoha vypitých kávách a po naprostém psychickém vyčerpání byl program dokončen. Vypadal jednoduše, ale byl velmi složitý. Jakmile ho spustili, byli spokojeni – fungoval. Celých pět minut počítal dobu potřebnou pro překlad, k jejich překvapení, a to nemilému, to bylo dlouhých devět hodin. Protože byl večer, přibližně 21 hodin, rozhodli se vyspat.

Když se druhý den ráno major Carterová probudila (byla první), šla se podívat ihned do laboratoře. Překlad byl dokončen. Počítač byl schopen přeložit pouze padesát devět procent, ke zbytku napsal pouze, že nelze přeložit. Obsah překladu byl neuvěřitelný. Carterová musela číst některé pasáže dvakrát, aby jim vůbec uvěřila. Četla ze zatajeným dechem, četla víc jak půl hodiny. To co si přečetla bylo fascinující a zároveň děsivé, musela ihned svolat schůzi.

Schůzi svolala na jedenáctou hodinu, všichni ale přišli dříve, byli nedočkaví na co Sam přišla. Nikdo nemohl vydržet to napětí v nevědomosti, co je v databázi? V jednací síni se nacházela celá SG-1 a Bra’tac. Plukovní O’Neill zahájil schůzi a předal slovo major Carterové: „Tak na co si přišla Sam?“ Samantha si urovnala v ruce papíry a začala: „Vše co jsem zjistila je z té databáze. Ještě není ale kompletně přeložena. Ta planeta je skutečně domovská planeta replikátorů, ale zároveň byla také dočasné bydliště nějaké tajné organizace Antiků. Podle té databáze tam před milióny lety Atikové pracovaly na vývoji technologie dokonalé umělé inteligence [ UI ]. Úspěch zaznamenali po 150 letech výzkumu, kdy byl vytvořen první kybernetický mozek s UI. Dva dny na to byl vložen do ,,pavoučího“ robota, aby prokázal co umí. Robot začal vyrábět své kolegy replikátory, vyrobil jich několik desítek, když bylo zaznamenáno, že i vyrobení replikátoři mají vlastní UI a začaly vyrábět další a další replikátory. Za několik měsíců byla planeta plná miliónů replikátorů. Antikové byly spokojeni se svým úspěchem. Replikátoři spravovali jejich města a dobře sloužili. Ale po několika letech sloužení, uznal hlavní mozek replikátorů Antiky za podřadné, rozhodl se asimilovat veškerou jejich techniku a napadl je. Veškeré obyvatelstvo bylo zabito během pár minut, protože replikátoři byli úplně všude na planetě, aby mohli udržovat její chod. Jen pár Antiků uprchlo bránou a chystali se zničit celou planetu zabudovaným autodestrukčním systémem, který měl všechny replikátory zničit. Nastavili odpočet do zničení planety a opustili sluneční soustavu. Ale nevěděli, že replikátoři také ovládli tento systém a zneškodnili ho. Antikové se nikdy nedozvěděli, že planeta nebyla zničena a neví ani do teď, že replikátoři existují.

Podle replikátorské databáze jsou Antikové v jiné galaxii daleko odsud, kde přesně to ovšem nevědí. Také tu jsou nějaké informace a Antikách. Antikové nepoužívali vesmírné lodě, proto také vybudovali systém bran, proto též replikátoři neopustili planetu dříve, neznali totiž konstrukční plány lodí a nemohli je vymyslet. Brána vysílá nějaký signál který replikátory na dobu co je aktivní vyřazuje. Bylo to jedno ze zabezpečení planety. Také jsem tam nalezla, novější část databáze, kde replikátoři zaznamenali přílet neznáme lodi na orbit planety. Podle pozdějších zjištění to byly Asgardi. Ti vyzvedli několik replikátorů a začaly je zkoumat. Avšak replikátoři Asgardy na jejich lodi napadli a obsadili loď. Asgardi tomu nedokázali zabránit. Dnešní příčiny tohoto jejich omylu dobře známe.

Databáze se zmiňuje jak Antikové dokázali dopravovat brány na planety, když neměli lodě. Antikové dokázali otevřít červí díru na planetu kde nebyla brána, tak tam mohli dopravit bránu, bylo to sice velmi náročné, ale takhle postavili síť bran, byli opravdu hodně vyspělí. Replikátoři jsou ovládáni hlavním mozkem na oné planetě. Zničení planety je nemožné, má dokonalé obrané systémy, ani Asgardi by to nedokázali. Ani jste si nevšimly, že nám byly v jejich městě vyřazeny veškeré zbraně a výzbroj. Je dost možné že je to ta samá technologie jakou mají Toláni. To je vše co zatím vím, myslím že to co nyní víme by mohlo zajímat Asgardy.“ Samantha podala skutečně vysilující vysvětlení, nenechala ani nikoho promluvit dokud nedomluvila sama.

Jako první zareagoval doktor Jackson: „To je úchvatné, co antická UI dokáže, měli bychom si dát pozor na naše replikátory ať neutečou. To by byl konec této části galaxie a možná by to byl konec celé galaxie, včetně Země. Plukovník O’Neill mu dal za pravdu: „Je to zajímavé Daniely, ale pomůže nám to nějak? S okamžitou platností ale ručím všechny mise na tu planetu. Naší prioritou je prozkoumat nebezpečí co nám nyní hrozí, a navíc nám tam ani nefungují zbraně. Ještě něco?“ Teal’c pozvedl obočí a řekl O’Neillovi: „Moc na ně spěcháš Jacku, nech jim čas. Prozatím nemusíme chodit na žádné planety, ale mohli bychom kontaktovat Tok´ry, třeba nám v tom to výzkumu pomohou.“ O’Neill souhlasil a řekl Teal’covi aby je ihned kontaktoval pomocí jejich subprostorového vysílače. Teal’c přikývl a odešel je kontaktovat. O’Neill ještě zhodnotil schůzi a potom ji ukončil: „Toto zjištění by mohlo skutečně pomoci Asgardům, na druhou stranu jsme mohli udělat největší chybu v našem životě. Již nedávejte těm replikátorům nic z čeho by se mohli zase replikovat. To je rozkaz. Schůze končí, rozchod.“

Teal’c kontaktoval Tok’ry, ti ho vyslechli a poslali Jacoba/Selmak a pět jejich nejlepších vědců. Tok’rové si sebou přinesli všechnu možnou techniku pro překlad. Po přivítání se okamžitě pustili do překladu nepřeložené části databáze a výzkumu replikátorů.

SG - Technology 5.díl - Z nepřítele sluha


Samantha dovedla Tok’ry do jejich laboratoře. Tok’rové si ihned vybalili své přístroje a začali je nastavovat, aby byli kompatibilní s pozemskou technikou. První a nejdůležitější úkol byl izolování a zvládnutí úspěšné reprodukce signálu co vysílá brána na planetě replikátorů. Kvůli tomu museli aktivovat bránu a poslat na planetu replikátorů Tokerskou sondy, která je schopna zachytit všechny signály co se vyskytují. Jackovi se to moc nelíbilo, ale na přimluvení Samanthy akci povolil. Tok’rové vyslali svoji sondu a nahráli všechny možné frekvence, včetně těch co se vysílali subprostorově. Uzavřeli bránu a Jack si oddychnul, nic se nestalo a Tok’rové měli o zábavu postaráno. Pokoušeli se izolovat tu správnou frekvenci, ani nevěděli jestli je to samotná frekvence nebo nějaká kombinace. Necelé dvě hodiny kombinování a zkoušení metodou pokusů a omylů, přineslo tížený výsledek, povedlo se jim to. Už jen stačilo vyzkoušet nalezenou frekvenci na replikátorech. Major Carterová a Jakob/Selmak se přesunuli do místnosti s klecí na replikátory. Chvilku je pozorovali a potom jim do klece přidali další naqudah a ocel, oba replikátoři se pomalu přesunuli k surovinám a začali vyrábět další a další bloky. Jakob spustil generátor signálu z brány, který byl ještě zkombinovaný s určitou radiovou frekvencí.

Replikátoři se zastavili na chlup současně, přestali se naprosto hýbat jediný jejich pohyb byl třes, a to ještě naprosto nepostřehnutelný. Jakob zkusil vypnout generátor, hned jak ho vypnul replikátoři se vrátili ke své práci. Takový to pokus ještě zopakovali tři krát, teprve potom mohli prohlásit signál za účinný. Bylo to dokázáno, signál je rozruší, vyleká nebo tak něco.

„To je úžasné, tati, vypadá to že jsme nalezli způsob jak jim můžeme přerušit komunikaci s jejich hlavním počítačem. Mohli by jsme je pak zničit, když jim nikdo nebude dávat příkazy.“ Nadšeně, s jiskrami v očích, řekla Carterová, vše směřovalo k jejímu otci. Jakob zavrtěl hlavou v nesouhlasu, poté se podíval na Sam a uklonil hlavu, promluvila Selmak: „To se mýlíte Samantho, když bychom přerušili jejich komunikaci, a oni by se uvědomili, jejich chování by mohlo potom být agresivnější a nevypočitatelnější. Mohli by nadělat velmi mnoho škod, nakonec by mohli překonat signál z brány a šířit se dál a dál, zamořit naši galaxii jako galaxii Asgardů.“ Když Selmak povídala, přišel k nim, jeden z tokerských vědců. Jmenoval se Tokar. Chvilku je poslouchal a pak jen jednoduše řekl: „Tak jim ty příkazy dejme.“ Samantha a Jakob si ho ani nevšimli, že přišel. Chvilku se na něj dívali a moc ho nechápali, nerozuměli co tím myslel. Jejich tváře vypadaly velmi zvláštně až dokonce legračně. Tokar se bavil, ale nedával to na sobě moc najevo a radši se jim pokusil vysvětlit jak to myslel, svoji teorii. Jeho teorie byla velmi jednoduchá: „Oni díky tomu rušení, co vysílá brána a teď i my, nepřijímají vysílání hlavního mozku, takže panikaří. Myslím si, že můžeme nahradit jejich hlavní počítač my. A díky tomu zařídit, aby poslouchali nás a naše příkazy.“ Ani Samantha a Jakob/Selmak ho pořád nechápali, nevěděli jak to myslí. Tokar se tedy pokusil ještě jednou jim říci jak to myslel, vysvětlil jim to na pokusu jak ovládat replikátory: „Jako pokus vybudujeme na této planetě vysílač rušícího signálu a připojíme do něj ještě připojíme další vysílač pro naše ovládací příkazy. To by nám zajistilo „nadvládu“ nad replikátory u nás na planetě.“ Konečně to pochopili, ale na povrch vystoupily další, závažné, nové otázky, nemůže se stát to co se stalo na původní planetě replikátorů? Nedostanou se až na Zem? Neuznají nás nakonec za podřadné a nevyhladí nás? Tokar na takové otázky myslel také: „To co se stalo na jejich planetě, to si zavinili Antikové sami. Nechali je dělat co chtěli. Ale my takovou věc neuděláme, to my budeme jejich hlavní mozek. Budeme jejich inteligence. My budeme jejich vedení i velení.“ Carterová se zastyděla, bylo to tak prosté a přitom geniální: „ to je úžasné Tokare, okamžitě oznámím tyto novinky plukovníku O’Neillovi.“ Ještě to ani nedořekla a už byla na chodbě a mířila k plukovníkově ubikaci.

Cesta netrvala dlouho, bylo to jen pár kroků. Bez zaklepání vešla dovnitř, do pokoje plukovníka O’Neilla. Ještě ve dveřích říká: „Promiňte, že jsem vás vyrušila pane, ale je to důležité…..“ Ani nedomluvila a O’Neill již zvedl ruku a naznačoval jí, aby přestala na chvilku mluvit: „Samantho, já mám na dveřích napsáno plukovník“ zakroutil spěšně hlavou „Vlastně ne, ale něco by tam mělo být napsané, víte ono se tam na ty dveře klepe. Ale tak mi povězte co jste chtěla říct.“ Carterová, jen jako mimochodem: „No víte plukovníku, nejspíš jsme našli, ne vlastně ne nejspíš, ale určitě jsme našli způsob jak ovládat replikátory.“ O’Neill chvilku jakoby nemohl popadnout dech, ale hned se vzpamatoval: „Cože?!? Co? Jak? Jak jste to dokázali? My a ovládat replikátory, tohle kdyby mi řekl někdo jiný než vy Samantho, tak ho pošlu do blázince. Pokuste se mi to vysvětlit.“ Mjr. Carterová se dala do vysvětlování, pověděla plukovníkovi, na co všechno přišli s jejím otcem a Tokarem. Všechno vysvětlování jí trvalo zhruba dvacet minut. Jack jenom tiše poslouchal a nakonec řekl to na co dlouho myslel: „Raději jsem neměl říkat vysvětlete mi to. Stačilo by říct, že je to možné a že se to povede.“ Carterová potvrdila, že to bude fungovat. „Ten vysílač musíme vybudovat, ale chci, aby měl ´náš´ každý replikátor měl v sobě nějaké autodestrukční zařízení, aby kdyby něco selhalo udělalo svoji práci.“ Carterová souhlasila a odešla oznámit Tok’rům, že můžou začít budovat vylepšení vysílače.

Dva týdny se stavěl malý vysílač rušivého signálu, byl propojen s počítačem, aby mohli ovládat replikátory. Vysílač svým signálem pokrýval celou základnu a blízké okolí. Poslední úpravy na propojení s počítačem a vše je již plně funkční. První rozkaz od plukovníka O’Neilla k replikátorům, byli zatím jenom dva, ten rozkaz byl shromáždit veškerý, zatím nepotřebný materiál z trosek základny, na jednom místě. Oba se poslušně posunuli k jednomu z nejbližších sloupů a započali ho leptat kyselinou. Rozebírali ho velmi pomalu. Carterová přemýšlela jak ověřit jak jsou loajální, aby mohli vytvořit další své kopie. Nakonec vymyslela primitivní test, ten spočíval v tom, když vystřelí na replikátora jestli uhne nebo ne, a taky že když jim dají rozkaz ke vzájemnému zničení jestli to taky udělají aniž by zaváhali. Replikátoři prošli testem na výbornou, jednomu chyběla noha, ale to se rychle zase spraví. Ustřelil mu ji O’Neill, nic jiného se nestalo. Replikátoři mohli tedy dostat další rozkaz, vyrobit dalších 4998 svých kopií, nakonec jich mělo být do pozítří pět tisíc. Jak jim řekli tak taky udělali, za dva dny jich bylo skutečně pět tisíc. Všichni replikátoři byli naprosto stejní a byli všude, tento pohled vypadal hrůzostrašně. Kdyby někdo nevěděl že je ovládají lidé, možná by vzal nohy na ramena a utekl by, pokud by to stihnul.

Ukázalo se to jako úspěšné, replikátoři pod kontrolou SGC, vyztužili celu základnu materiály, které získali rozebíráním starých budov na planetě. Protože se replikátoři skutečně činily bylo zahájeno budování většího vysílače, který by pokryl daleko větší část planety. Stavba tohoto vysílače trvala celý měsíc a jeden týden navrch k tomu.

Výstavba vysílače byla dokončena, vysílač byl zapojen a je plně funkční. Replikátoři mohou teoreticky prozkoumat velkou část planety, bez toho aniž by se někdo bál, že zase začnou poslouchat hlavní mozek ale nikdo to po nich nevyžaduje, stačí aby spravovali základnu a čekali jak mohou být dále prospěšní. Tokerští vědci a Samantha se snažili dostat do paměti replikátorů. Po čase se jim to podařilo, jejich počítače nebyly schopny pobrat tolik informací a tak pověřili jednoho replikátora, aby postavil super počítač, který by mohl posloužit účelu zachycení paměti replikátora. Paměť tohoto počítače přesahoval milion TB, rychlost zařízení, co my používáme jako procesor, byla okolo 1 THz na jedno jádro, a takových jader je v tomto počítači dvacet pět. I když velikost paměti počítače byla neuvěřitelná, byla jen o něco málo větší než paměť replikátorů. Tok’rové byli unaveni, a nebylo se čemu divit, několik dní nespali ani neodpočívali, když ještě jejich symbionti chtěli pracovat, nešlo to. Zato Samantha byla čerstvě vyspaná, odpočatá. Měla dost síly aby mohla pracovat na dalším zpracování paměti replikátorů. Celá paměť byla zakódovaná a napsaná v neznámém technickém dialektu Antického jazyka. Samantha se dala do práce ne překládacím programu. Program byl velmi jednoduchý, protože přímo vycházel z předchozího. Přepsání původního kódu programu trvalo pouze jednu hodinu. Překladač byl dokonalý, přeložil vše co nahráli od replikátorů. Trvalo to pouze pět minut, super počítač byl neuvěřitelně rychlý. Odhalil vše, co měli replikátoři v paměti, a co dokáží postavit. Carterová si prohlédla všechno jen zběžně, bylo toho mnoho. Přečtení a prohlédnutí plánu jí trvalo celou hodinu, po dočtení nemohla ani dýchat překvapením. Zjistila něco ohromujícího, okamžitě nechala svolat schůzi, ani nehleděla na to kolik je hodin,jestli někdo spí nebo jestli něco dělá.

Plukovník O’Neill odpočíval, když ho Samantha zase, bez zaklepání, a to již podruhé ve dvou dnech, vyrušila. Slyšel jenom jak se má dostavit do zasedačky a Samantha opět zmizela. O’Neill přišel na schůzi, byli tam už všichni, až na Carterovou. „Kde je Samantha?“ jen to O’Neill dořekl a už se vyřítila ze dveří. O’Neill se posadil, podíval se na ní, zívnul a zeptal se: „Tak co se děje Sam? Proč si tak narychlo svolala schůzi?“ „No zjistili jsme, poté co jsme si vyrobili super počítač a stáhli do něj paměť replikátorů, že dokáží postavit jednu velice zajímavou věc. Věc se kterou bychom mohli zničit Goal’dy jednou provždy.“ Zastřela ještě více situaci Samantha, chvíli na ni všichni zírali. Ticho, bylo tam takové tichu, že by slyšeli spadnout i špendlík na koberec. První se probral Daniel a hned se dychtil po tom co to je: „Nenapínej nás Samantho, co je to?“ Carterová se usmála a vysvětlila jim jak se to má s tím objevem: „Je to replikátorské mateřská loď. Plně vybavená. Má být pokryta velice zajímavou slitinou trinia a uhlíku. Ovšem toto zjištění vylučuje naši teorii o tom že to neumí, a kdykoliv se mohou dostat z té jejich planety.“ V místnosti zavládlo další ticho, trvalo velmi dlouho, okolo pěti minut, každý se snažil pobrat to co právě Samantha řekla. Teal’c se otočil na Samanthu jako první: „Vy říkáte, že nám mohou postavit dokonalou mateřskou loď?“ „Ano Teal’cu. Máme na to dokonce dostatek surovin, kovu, trinia i naqudahu. Můžeme na loď nechat udělat i malý přenosný generátor rušivého a velitelského signálu a naše terminály. Tak by loď mohlo obsluhovat minimum posádky, třeba jenom jeden nebo dva lidé. Ostatní by obsluhovali a obstarávali replikátoři. Největší problém bude, že to spotřebuje většinu zásob materiálu získaného z trosek města.“ Carterová dokončila svou řeč. O’Neill se vytrhl z přemýšlení. Podíval se na Carterovou, usmál se: „Paráda Sam, už dlouho jsem snil o takové lodi. Klidně okamžitě zadejte příkazy ke stavbě lodi. Rozchod a do práce.“ Všichni přikývli, sebrali si své věci a šli do práce.

Výstavba lodi byla zahájena, čas pro výstavbu byl odhadnut na čtyři měsíce, ± týden. Aby mohla být loď obsluhována replikátory souběžně se základnou, byl dán příkaz k vytvoření dalších dvou tisíc replikátorů. Výstavba lodi sice trvala dlouho, ale nikdo se nenudil. Všichni celý čas sledovali výstavbu nebo dělali na nějakém výzkumu, opravují poslední detaily základny. Jack učil Teal’ka hrát piškvorky. Daniel stále překládal texty z ruin měst, za pomocí Tok’rů se mu dařilo velmi rychle. Samantha sudovala s Tok’ry replikátory. Nikdo na sobě nechtěl dát najevo, jak je nedočkavý. Všichni očekávají oznámení hlavního počítače. Mělo by tam být napsáno: KONEC VÝSTVBY, LOĎ JE HOTOVÁ.

Po dvou měsících byla loď dokončena. Nakonec výstavba trvala jen půlku času, který se odhadl, možná to bylo tím, že replikátorů bylo sedm tisíc, nebo že byl materiál již jednou přeměněn. Nápis začal svítit zrovna když měl službu mjr. Stone a všichni ostatní spali. Když major přišel na službu, stálo na monitoru napsáno 99% dokončeno. Nic si z toho nedělal, myslel si, že za jeho služby se to ještě nemůže dokončit. Jak se říká „přemýšlel“ skoro celou noc. Nastoupil do služby přesně v 21 hodin, a loď byla dokončena v 25 hodin 33 minut. Počítač začal pípat a vzbudil majora Stonea, ten se okamžitě podíval na monitor. Na monitoru svítil ten dlouho očekávaný nápis: KONEC VÝSTVBY, LOĎ JE HOTOVÁ. Chvilku jenom koukal s pak se přesunul k mikrofonu a začal do něj pomalu mluvit: „Omlouvám se, že ruším, ale chtěl bych vás všechny požádat, aby jste se co nejrychleji dostavili na konstrukční plochu u naší nové lodě.“

Všichni dorazili a seřadili se u jednoho z největších úspěchů lidské civilizace. O’Neill před všechny předstoupil a začal odříkávat dlouhou dobu připravovanou řeč. Každý si při pronášení jeho slov v duchu připomněl, co předcházelo tomuto triumfu. „Všechny vás vítám, omluvte pozdní hodinu, ale tato věc nemá právo čekat. Dnes, ani ne před deseti minutami se nám podařilo dostavět nejdokonalejší kus technologie, který jen měl právo člověk používat. Tento triumf je nejspíš koncem těch odpornejch hadů, Goal’dů. Tento znamenitý úspěch musíme oslavit. Dlouho jsem přemýšlel, možné ne tak dlouho“ když uviděl jak se na něj všichni dívají, ještě trochu to pozměnil: „vůbec jsem nepřemýšlel, věděl jsem to hned, bude se jmenovat na počest planety, která nás vyhnala. Její jméno bude Tau’ri.“ Vytryskl potlesk, O’Neill ke uklidnil a pokračoval: „Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít rád ty pavouky, replikátory.“ Domluvil a hodil o trup lodi láhev nejlepšího vína, které si schovával pro podobnou příležitost. Protože vše bylo svolané narychlo, byli Čistí a Shyla pozváni dodatečně. Pro ostatní, jako jsou Tok’rové a Toláni, to mělo být velké překvapení.

Čistí s sebou přinesli na oslavy přinesli svoje nejlepší ancarinské víno, ancarina je výborný plod, dá se jíst vařená, bez úprav a dokonce i pečená. Vypadá jako pomeranč, ale chutná jako rybíz, některé odrůdy chutnají i jako angrešt. Ancarinské víno obsahuje okolo 20% alkoholu, je velmi silné. Donesli také další ovoce a zeleninu různých a vybraných velikostí a tvarů, vše bylo jen vybrané. Oslavy nové lodi trvaly celé dva dny. A celý den trvalo vystřízlivění všech. Jakmile byli všichni zase při smyslech, připravili první start Tau’ri. Na lodi bylo dva tisíce replikátorů a tým SG-1. jejich první cesta vedla za Tok’ry. Plukovník O’Neill nastartoval loď a zadal kurz na domovskou planetu Tok’rů Vorash. Vše se dalo ovládat velmi jednoduše, byli tam pozemské terminály, vše se dalo ovládat hlasem nebo dotykem. Vyrazili.

SG - Technology 6.díl - Stará rasa


Poté co O’Neill nastartoval loď Tau´ri, vzlétli z planety. Loď byla schopná cestování v hyperprostoru. Podle Teal’ca letěla rychleji než nejrychlejší goauldské lodě. Na jednou začal pípat hlavní počítač lodě. Senzory zachytili nouzové volání, po analýze bylo zjištěno, že jsou to Goauldi. Byli necelých šest světelných let od nich a byli napadeni neznámou lodí. Pro novou pozemskou loď bylo šest světelných let otázkou pár sekund letu. Carterová O’Neillovi položila otázku na kterou bylo třeba reagovat velmi rychle: „Poletíme tam pane?“ Plukovník jí potvrdil, že tam zaletí: „Určitě tem zaletíme, musíme se podívat kdo a jak bojuje s Goa’ldy, protože musí být velmi silní, že vyslali nouzový signál. Nastavte kurs Samantho.“ „Rozumím pane. Lodi, kurs k místu odkud bylo vysláno nouzové volání.“ Počítač okamžitě zareagoval změněním kurzu. Za deset vteřin už opustili hyperprostor.

Na místě velmi rychlé a velké bitvy nalezli pouze hodně poničenou goaldskou mateřskou loď. Po útočnících nebylo ani stopy. Na palubě Ha’taku nebyly zjištěny žádné známky života ani žádná technologie, nebyl tam ani kyslík. Daniel se zeptala Samanthy: „Co si o tom myslíte Samantho?“ „Ani nevím Danieli. Nikdo mě nenapadá. Nemohli to být ani Asgardi ani Toláni, ty totiž nekradou cizí technologie. Ne, opravdu nevím kdo by to mohl být.“ O’Neill se podíval na Samanthu a řekl jí: „Budeme pokračovat v cestě za Tok’ry, zapněte maskování. Nebudeme nic riskovat, je možné že mají velmi pokročilou technologii, že by mohli zničit i nás.“ Chvilku se odmlčel a potom: „Počítači obnov původní kurs.“

Loď nic neudělala, jen z interkomu se ozval zkreslený hlas, byl to hlas lodi, hluboký, zastřený: „Pohon nelze zapojit, analyzuji možné příčiny.“ Nikdo nevěděl co se děje. „Co se děje O’Neille?!?“ zeptal se Teal’c. „Taky by mě to docela dost zajímalo Samantho!“ O’Neill se obrátil na Samanthu. Ještě než stačila Samantha odpovědět, ozvala se znovu loď: „Senzory zachytily neidentifikovaný druh rušícího pole. Toto pole je nejpravděpodobnější příčina našich potíží a nefunkčnosti hyperpohonu.“ Všichni se obrátili na Samanthu a Daniel se zeptal na úplně prostou, ale důležitou otázku: „A co teď budeme dělat?“ Nikdo nevěděl, ani Samantha. Když v tom se na lodi rozezněl varovný signál, a Tau’ri začala informovat o situaci: „Přibližuje se k nám neznámá loď, je od nás vzdálena necelých sedm světelných minut. Nedokáže překonat naše maskovací pole, zůstáváme neviditelní. Pouštím na obrazovku.“ Loď byla pyramidového tvaru, téměř stejná jako Hat’aky, ale více jak pětkrát větší. O’Neill konstatoval něco, co dávalo velmi dobrý smysl, že Goa’uldi museli prohrát, jestli je napadla zrovna tahle loď. Ale proč musela krást technologie, když je už sama tak vyspělá? Ale je tu ještě jedna otázka, kdo to vybudoval. „Jestli Apophis vybudoval takovou to loď, je konec se Zemí a ostatními vládci soustav. Nikdo by ho už nezastavil.“ Teal‘c řekl to co by mohlo být nelogičtější, jedině Apophis by mohl postavit něco takového. Ale doktor Jackson odporoval: „To nemůže být noc goa’ldského, takže to není Apophis. Když se dobře podíváme, je na té lodi něco napsáno, v nějaké neznámé řeči. Ty znaky nejsou rozhodně goauldské.“ Carterová je chvilku poslouchala a přemýšlela jak a co teď udělat. Přišla na to: Lodi, začni skenovat nepřátelské plavidlo.“ Díky vyspělým technologiím netrvalo skenování dlouho. Hned jak bylo skenování dokončeno, oznámila loď výsledek: „Skenování dokončeno. Materiál lodi, neznámí, rasa neznámá, zjištěna přítomnost goauldských technologií a stopové množství naqudahu a trinia. Na lodi je 5051 živých bytostí, velikost životních forem, jako lidé, dýchají kyslík. Loď vysílá rušící pole, které nám zabraňuje vstoupit do hyperprostoru.

Loď vytvořila jakýsi tunel, podobný tunelům asgardů, byl modro-zelený. vletět do něj této lodi trvalo ani ne tři sekundy. Major Carterová okamžitě zareagovala znovu nastartováním Tau‘ri, již se mohli pohnout z místa, a nepřátelská loď asi ani nevěděla, že tam byli: „Takže to byla loď, která napadla Goauldy a je asi velice vyspělá, ale proč tak rychle odletěla?“ mohl by to být nový spojenec proti goauldům, nebo taky nepřítel úplně všech. O’Neill dal rozkaz k pokračování v letu na původní místo určení: „Tak už poleťme dál…“ Letěli již dvě minuty a znovu se rozezněl hlas lodi: „Zjištěno nouzové volání ze sektoru 45-695-3. pravděpodobně pochází od Goauldů. Ukazuji na mapě.“ Teal’c se chvilku díval na mapu, něco mu to připomínalo: „Ano, vím čí je tato základna, je to základna Goaulda Ti. Je to velice dobře chráněná oblast, hlídkuje v ní několik Hat’aků.“ „Letíme tam, musíme se podívat na to, jak si s tím poradí ta loď co jsme viděli. Jestli je to ona, nejspíš to půjde rychle.“ Loď Tau’ri otevřela hyperprostorové okno, modré barvy, a okamžitě odletěla. Když letěli skrz hyperprostor, viděli skrze přední štít, který slouží jako sklo světle modré trojúhelníkové obrazce na tmavě modrém pozadí. Neuvěřitelně krásný pohled. A přitom každou vteřinou pohledu urazili vzdálenost několika světelných let.

Vystoupili z hyperprostoru a tiše pozorovali bitvu nad základnou goaulda Ti. Šest Hat’aků masivně útočilo na onu neznámou loď. Neznámé lodi jen poblikávali štíty, jediná její salva z jejích zbraní zničila jeden. Loď zničila tři Hat’aky a ostatní tři se chtějí dát na ústup, ale nejde to, protože je aktivní rušící pole, které předtím vyřadilo i Tau’ri. Neznámá loď je několika vystřeli zcela zničí, obrovské záblesky energetických výstřelů je zasáhnou, a ani se nestačí bránit. Nikdo z Sg-1 nemůže uvěřit jak je tato civilizace mocná. Najednou se neznámí přesunuli k planetě. Loď zaujala pozici na vyšší orbitě, akorát vhodnou pro útok. Začala bombardovat bezbrannou základnu, spolu se vším ostatním, co se nacházelo na té planetě. Bombardování netrvalo ani pět minut a nic nezbylo, planeta je očividně ve stavu těsně před absolutním rozpadem. Tau’ri spustila interkom a podávala hlášení o průběhu: „Vše živé na planetě je totálně zničeno. Neznámá loď vysílá neidentifikovatelné malé objekty, podobné goauldským gliderům, nevím k čemu slouží. Rušící pole je vypnuto.“ Neuvěřitelně náhlý zvrat v boji proti goauldům., jestli to tak půjde dál, žádný nezbude. O’Neill se s vážnou tváří pokusil o vtip: „Skvělá párty, ale co budeme dělat teď?“ Vážná otázka, času nebylo nazbyt, neskutečně tíživé ticho zavládlou nad celou lodí, bylo slyšet i každé nepatrné vrznutí. Major Carterová dostala nápad, byl nejlogičtější v tento okamžik: Doporučuji zůstat v klidu a omezit naši činnost na minimum a také počkat dokud ta loď neodletí, abychom se nestali také účastníky této párty.“ Všichni souhlasili, několik minut čekali a dívali se na neznámou loď. Malé lodě, se vrátili zpět a neznámá loď otevřela hyperprostorové okno. Daniel se podíval na O’Neilla a řekl, aby letěli za nimi. O’Neill nevěřil vlastním uším, co právě Daniel řekl. „Co si to řekl?!?“ Mjr. Carterová souhlasila s Denym: „To není špatný nápad, můžeme zjistit kdo je to a co má za úmysly. Oni nás nevidí a proto je můžeme sledovat bez problémů.“ Jack nakonec souhlasil a vydal Tau’ri rozkaz k následování neznámé lodě.

Tau’ri vletěla do hyperprostorového okna těsně za druhou lodí, tunel byl opět modro-zelený, podle lodních senzorů v něm letěli o mnoho rychleji. Strávili v něm jenom tři minuty a byli o tisíce světelných let dál. Na obzoru se objevila nějaká planeta. O’Neill se podíval na Sam: „Tak fajn, a kde sme teď. Může mi to někdo říct?“ Daniel si posunul brýle výše ke kořenu nosu a otočil se na Jacka: „Asi máme problém, Jacku. Jestli se nemýlím, a tohle je to co si myslím, tak máme obrovský problém.“ A, opravdu měli obrovský problém, Carterová ukázala na tu planet. Jackovi to docvaklo, zděšeně a nevěřícně zvolal: „A sakra my jsme u Země! Doufám, že na nás nezaútočí, to by ani celý náš svět ani s naší pomocí neměl moc šancí. Bylo by po všem.“ Rozezněl se varovný signál a na radarech se zobrazila další loď. Tau’ri podala hlášení: „Zachyceno plavidlo střední velikosti, podle jeho kursu směřuje k měsíci této planety. Původní loď otevírá hyperprostorové okno a chystá se skočit.“ O’Neill vydal rozkaz, aby Tau’ri stále sledovala tu velkou loď. Nikdo ale nevěděl, proč přiletěla ta menší loď a zůstala tam. „Asi jen pozorovali. A malá loď zůstala jenom na pozorování, ale nevím proč. Vypadá to, že to nejsou nepřátelé všech. Možná by to mohli být i naši budoucí přátelé. Teď ale doufám, že poletíme daleko od naší planety.“

Tau’ri následovala neznámé do jejich hyperprostorového okna. Letěli dalších sedm minut. Podle lodního počítače byli na druhé straně galaxie. Byli v neznámé části galaxie a nacházeli se v nějaké sluneční soustavě. Neuvěřitelný pohled se jim naskytl při pohledu na orbitu jedné ze tří planet co se nacházely v této sluneční soustavě. Podle počítačů tam bylo 18 lodí, některé stejně velké jako loď, kterou následovali, některé byli menší, určitě ale byly stejné rasy. Další neuvěřitelná zpráva byla, že na planetě bylo přes 13 miliard bytostí. Carterová nemohla ani mluvit, když zjistila že na té planetě je něco divného: „Plukovníku, na té planetě je podle senzorů Tau’ri, je na té planetě aktivních šest bran najednou. Je to nemožné podle toho co jsme zatím zjistili z fyziky červích děr.“ Daniel se posadil na podlahu a podíval se na všechny: „Už je to jasné, teď to dává smysl, pamatujete na ty znaky na té lodi?“ Všichni přikývli. „No tak ty znaky by mohly být odnož Antického písma. To by také vysvětlovalo proč dokáží mít těch šest bran zapnutých. Ale kde by se teď vzali Antikové, když by měli být již několik tisíciletí pryč. Ale proč zrovna teď zaútočili na goauldy?“ Rozezněl se poplach: „Přijímám signál z jedné z lodí.“ „Nejspíš nás objevily senzory z planety, měli bychom to vysílání přijmout, ještě by nás mohli zničit.“ Směřovaly Teal’covi slova k O’Neillovi. Zpráva zněla takto: „Neznámá lodi na orbitě, mluví k vám místokrál tohoto území, vstoupili jste na výsostné antické území, vypněte maskování a odpovězte na volání nebo budete zničeni.“

Plukovník O’Neill se rozhlédl a zeptal se: „A co teď, no?“ Daniel se ujal úkolu sestavení zprávy pro odpověď. Neměl moc času, ale vymyslel to, odmaskoval loď a stiskl tlačítko na panelu a začal vysílat: „Místokráli jsme lidé ze Země. Jsme tu protože jste napadli naše nepřátele Goauldy a byli jste také na orbitě naší planety. Chtěli bychom se s vámi spojit proti goauldům.“ Chvilku čekali a dostali odpověď od Antického místokrále: „Vy jste lidé ze Země? Ti ale nedisponují tak vyspělou technikou, jako je na vaší lodi! Nelžete mi, nebo to s vámi nedopadne dobře.“ Všichni se zalekli, Daniel se podíval na Jacka a pokusil se odpovědět: „Ano máte pravdu, lidé na Zemi nedisponují takovouto technikou. Mi jsme skupinka, která odešla hvězdnou bránou a získáváme prostředky na ochranu naší domovské planety před nepřáteli z vnějšku. Dlouho jsme nenavštívili Zemi.“ Daniel domluvil a všichni čekali jak místokrál odpoví: „Vy umíte používat bránu? To bych od tak nevyspělé rasy nečekal. Řekněte mi kdo jsou ti vaši nepřátelé?“ Daniel se nadechl a pokusil se mu to co nejlépe vysvětlit: „Jak jsem již řekl, naši hlavními nepřáteli jsou goauldi. Mimochodem, dlouho o vás nebyla zmínka v naší část galaxie ani jinde. Proč tak najednou napadáte Goauldy? Jestli se můžu zeptat.“ Antický místokrál chvilku se svou odpovědí váhal, ale nakonec jim odpověděl: „Goauldi napadli a zničili naše výzkumné plavidlo, byly označeni za hrozbu a budou muset být neutralizováni. Také jsme byly zasaženi morem, někteří z nás se povznesli, jedna skupinka imunních proti moru odešla na tuto planetu a znovu se rozvíjela. Zbytek zemřel. Od té doby se snažíme vyvíjet“ Daniel pochopil co se stalo: „Viděli jsem co dokázala vaše loď, proč tedy nepokračovala v likvidaci Goauldů? Nebo proč nezaútočíte celou flotilou, to by Goauldi neměli šanci. Ne?“ Antický místokrál okamžitě odpověděl: „Naše flotila bojuje s jiným nepřítelem. Ta loď, která likvidovala Goauldy, se jmenuje Zeus. je to naše nejsilnější plavidlo, které bylo sestaveno pro obranu naší hlavní planetární soustavy v případě zničení naší flotily. Protože naše flotila zatím úspěšně bojuje, mohl být Zeus vyslán na likvidaci goauldů. Zeus by nepřežil útok armády vládců soustavy, proto jen zatím páchá menší škody. Dalo by se říci že jim podkopává jejich infrastrukturu.“ Nikdo na Tau’ri se všichni podivili, Antikové, živí a bojují. Mohli by jim pomoct, ale sami mají hodně práce s nějakým jiným nepřítelem. Daniel pokračoval s rozhovorem: „ Velice zajímavé Místokráli. Kdo jsou vaši nepřátelé? Je možné aby se dostali na Zem?“ Antický místokrál jim řekl kdo jsou jejich nepřátelé: „Naši nepřátelé si říkají Tollánské bratrstvo síly [TBS].“ Nikdo nechápal, jak mohli Tolláni něco takového udělat: „Tollány mi ale známe, je to velice mírumilovná a vyspělá rasa. Jak je známe, tak se vyhýbají válce jak jen mohou.“ Místokrál jim dal odpověď, kterou nečekali: „Tak to asi je asi špatně znáte. Je to sice velice vyspělá rasa, ale velice agresivní. A arogantní.“ Daniel a ostatní se na sebe podívali, nechápali a Daniel mu odpověděl: „Ne to není možné, my navštívíme naše známé Tolány a optáme se jich co o tom ví, možná potom budeme moudřejší.“ Antický místokrál souhlasil, ale měl podmínku, že s nimi poletí také zástupce Antiků. Nikdo neměl nic proti, ale všichni byli zvědaví, kdo to bude. Daniel se mu podal kladnou odpověď: „Může s námi letět. Jen nám dejte souřadnice místa kde se s ním máme setkat a mi ho přeneseme k nám na loď.“ Antický místokrál byl opět překvapen, lidé ovládali technologii transportéru. „Já budu ten vyslanec. Posílám vám souřadnice. Mé jméno je Arakain. Jako posila nás bude doprovázet Zeus. Ale ještě než poletíme si musíme odpočinout, bude to jistě nejlepší pro obě dvě strany.“ Místokrál se připravil na transport a vzápětí byl přenesen na Tau’ri.

Místokrál byl dobře vypadající muž, asi čtyřicátník. Byl oblečen do výborně padnoucího obleku. Oblek vypadal formálně a přesto pohodlně. Arakain na první dojem zapůsobil sebejistým a téměř neporazitelným dojmem, byl to odhodlaný muž s cílem ochránit svůj lid. Se všemi se přivítal. Byl to příjemný člověk, nejspíš i dobrý vyjednavač. Chtěl vědět úplně všechno co mu mohli říct. Daniel řekl Arakainovy všechno o jejich starém programu hvězdné brány, o jejich prvním setkání s goauldy. Řekl mu všechno na co si jen vzpomněl, O’Neill, Carterová i Teal’c mu pomáhali. Řekli Arakainovy vše co věděli o svých spojencích, jako jsou Asgardi, Noxové a Toláni. Řekli mu jak jim pomáhají Tok’rové, jak zradila jejich královna goauldy a vše co se snaží dělat proti nim. Šlo jen o to, že Tok’rové bojují pomalu, Noxové a Toláni nebojují protože nechtějí a Asgardi s nimi uzavřeli smlouvu o ochraně některých planet. Ale teď když jsou tu i Antikové, mohlo by být po goauldech na dobro.

Nejdelší vyprávění věnovali poslednímu období a odchodu ze Země. Vyprávěli jim o tom jak replikátoři pomalu zaplavují galaxii Asgardů a jak jsou blízko jejich vyhlazení. Dokonce je dokáží ovládat a postavili jim tuto loď. Nejvyspělejší kus techniky lidí ze Země. Jak si tak povídali, Zeus vytvořil hyperprostorové okno a pomocí nějakého pole je nasměroval aby letěli za ním. Byli na cestě k Tolánům.

tak tato poviedka je velmi ale velmi dobra, som zvedavy ako sa to bude pokracovat... fakt velmi dobre ... uz sa neviem dockat pokracovania
pis dalej:)

WOW skvela povidka nejlepsi co sem tu cetl


uz aby bylo pokracovani

Podle mě nejlepší povídka se skvělím příběhem i způsebem podání...fakt best
Už se těšim na další díl...kdy bude?

SG - Technology 7.díl - Nejistá bitva


Tau’ri doletěla do slunečního systému Tolánů, v hyperprostoru byli zase velmi krátkou dobu, jen deset minut, Zeus je nyní následoval, protože je v hyperprostoru nechal předletět před něj, aby se nestalo, že by na něj Toláni zaútočili. Tau’ri a Zeus zůstali stát dál od planety, protože na orbitě domovské planety se něco dělo. Nacházelo se tam několik Asgardských lodí spolu s velmi početnou flotilou lodí Tolánů. Tau’ri a Zeus raději zůstali zamaskováni a SG-1 s Arakainem se rozmýšleli co dál. Nikdo je neviděl vystoupit z hyperprostoru a ani je nezachytili na senzorech, nevěděli co se děje, vypadalo to jako by se všichni připravovali na obranu planety, ale před kým ? Daniel navrhl aby je zavolali alespoň Asgardy, protože ti byli vždy přáteli a nezaútočili by. Ano, Asgardi odpověděli, byl to Thor: „Tady vrchní velitel Asgardské flotily, kdo jste a odkud vysíláte?“ Thor byl jejich největší, pokud se to dá říct, přítel z řad Asgardů, O’Neill mu odpověděl: „Tady plukovník O’Neill z pozemské lodě Tau’ri, jsme maskovaní kousek od planety. Mohl bych se zeptat, co se tady sakra děje?!“ Thor byl velmi překvapen: „Zdravím vás O’Neille. Šťastné shledání v nešťastnou chvíli. Kde jste přišli k tak vyspělé technologii, že můžete cestovat ve vesmírné lodi a dokonce se i maskovat? Země nikdy takovou technologii nevlastnila.“ O’Neill se usmál, Asgardi se vůbec nezměnili, jsou pořád stejní a drží se faktů: „Ano Thore, máme velice vyspělou vesmírnou loď.“ Kdybychom viděli Thora jak se tváří, nevěřili bychom čeho je asgardský obličej schopen. Thor, který byl vždy odměřený a absolutně klidný, nemohl nyní uvěřit ničemu co mu O’Neill řekl: „O’Neille, kde jste sehnali vesmírnou loď a proč jste maskováni?“ O’Neill se zamyslel jak to Thorovi co nejlépe řekl: „No, jsme maskováni, protože to co máme na palubě by se vám moc nelíbilo, nelíbilo by se vám to a ani Tolánům, mohli by jste po nás začít střílet.“ Thor nevěděl co tím myslí, ale určitě se mu to nelíbilo: „My po spojencích nestřílíme, řekněte nám co máte na palubě.“

„Thore, bude to znít asi překvapivě, ale máme na palubě replikátory.“ Thor se téměř naštval, nemohl pochopit jak mohli lidé být tak lehkovážní: „Replikátory? A to máte loď ještě pod kontrolou? Měli byste loď okamžitě opustit a zničit, jinak by to nemuselo dopadnout dobře.“ O’Neill se usmál, věděl, že Asgardi nevědí, že dokáží replikátory ovládat: „Nemusíte se obávat Thore, máme loď plně pod kontrolou, jo, jen tak mimochodem máme pod kontrolou i ty replikátory.“ Thor nemohl mluvit, musel se poradil s jedním ze svých zástupcem a odpoví: „Jak to, že kontrolujete replikátory? To není možné, ne to nejde. Co máte vůbec vlastně za loď?“ O’Neill se zasmál, otevřeně a upřímně, byl rád že zase dokázali že jsou něco víc než jen primitivní civilizace: „Něco se nám podařilo vynalézt, s pomocí Tok’rů. Na naší základně Antik,“ podíval se při tom na Arakaina, „jich ovládáme několik tisíc. A na této lodi je další tisíc replikátorů. Dokonce tuto loď postavili, je z jejich plánů, je totiž jejich mateřská loď.“ Na Thorově lodi zavládl čilí ruch, všichni poslouchali rozhovor a nikdo nemohl věřit. Thor se pokoušel ostatní utišit, šlo to těžko ale povedlo se mu to, potom promluvil k O’Neillovi: „Řekněte mi jak se vám to povedlo? Jak to, že vás replikátoři poslouchají? A dokonce vám postavili loď. O’Neille, je to neuvěřitelné.“ O’Neill byl rád že Thor uznal jejich pokrok a řekl Thorovi že mu vše později vysvětlí mjr. Carterová. „Řekněte mi prosím konečně Thore co se tu děje?“ „Musím vám oznámit, O’Neille, že se k této planetě zaměřila pozornost asi tak 25 lodí plně ovládaných replikátory. Naše nejvyšší rada Asgardů schválila naši podporu Tolánům několika loďmi, ale i přes naši pomoc nejsem zcela přesvědčen ve výsledek, ve kterém bychom my vyšli jako vítězové, ovšem teď máme nové možnosti díky vašemu objevu, věřím, že nyní můžeme bitvu lehce vyhrát.“ Řekl Thor takovým tónem hlasu jaký nikdy ještě nikdo u Asgarda neslyšel.

„Využití replikátorů v boji jsme zatím nezkoušeli, protože nebylo kdy, nevíme jestli naše zařízení bude pracovat spolehlivě i v bitvě, ale pokusíme se vám v bitvě pomoci jak jen budeme moct. O výzkumu si můžeme popovídat potom, také si můžeme říct o událostech posledních měsíců, teď se připravíme na bitvu.“ Carterová mluvila tak rychle, že ji nikdo nestíhal, pouze Thor, který se objevil i na monitoru, protože se naladila správná frekvence, jí rozuměl a přikývnul: „Dobrá, replikátoři tu budou tak za dva dny. Jak jsem vám již v minulosti při mnoha příležitostech říkal, oni nepotřebují spěchat. Větší problém nám dělá to, co jsme včera zachytili. Obrovská loď napadla Goauldy a později jejich základnu, Goauldi neměli nejmenší šanci, jejich základna byla úplně vyhlazena, nevíte o tom něco?“ Všichni na pozemské lodi ze pousmáli a podívali se na Arakaina. „Jo Thore, něco málo o tom víme, ale jenom to, že to byli Antikové a že se rozhodli jednat proti Goauldům, oni vybudovali tuto loď, která má doslova neutralizovat Goauldy.“ Dr. Jackson se usmál, povedlo se mu překvapit Thora a to se zase tak často nestává. Thor byl opravdu překvapen, protože podle jejich informací, odešli Antikové již velmi dávno jinam. Daniel se mu to snažil vysvětlit, řekl mu to jak je potkali, a taky mu řekl že je tam ta loď, která útočila na Goauldy, dokonce že jsou Antikové na lodi s nimi. Thor ho požádal jestli by ho nespojil s Antiky. Daniel požádal Arakaina, aby si stoupl před terminál.

Jakmile se Arakain přesunul k terminálu, začal mluvit: „Zdravím vás Thore, já jsem Arakaina, velvyslanec Antiků, jsem tu protože musím něco prodiskutovat s Tolány.“ Thor, který teď jenom stál se transportoval do svého křesla, která má i když zasedají v Nejvyšší radě Asgardů, měl také svůj modro šedý náhrdelník z nějakého druhu kovu, který svědčil o tom, že je nejvyšší velitel Asgardské flotily. „Rád vás poznávám Arakaine, neměli s vámi a s ostatními Antiky kontakt přes tři tisíce let. Co se s vámi během této doby stalo? Proč jste s námi tak dlouho nekomunikovali?“ Arakain se zamyslel, jen na malý okamžik, jak to co nejlépe říct: „Měli jsme nějaké problémy, řeknu vám toho víc jindy, teď se musíme soustředit na nadcházející bitvu s těmi replikátory, již jsem o nich něco málo slyšel od majora Carterové.“ „Jsem si jist Arakaine, že jste nemohli nic dělat. Nevím kolik vám toho major Carterová řekla o replikátorech, ale jsou to robotická stvoření, která se velice rychle replikují na subatomární bázi, ničí naše světy a sbírají materiál pro vlastní reprodukci, je to nejhorší nepřítel, kterého máme. Doufám, že nám vynález lidí pomůže. Už se odmaskujete O’Neille?“ O’Neill se na něj podíval, na odmaskování úplně zapomněl, proto dal příkaz Tau’ri a ta se odmaskovala. Arakain vydal rozkaz, aby se i Zeus odmaskoval. Zeus byl asi tak třikrát větší než Tau’ri. Velké Antické znaky zněli v překladu asi takhle: „Zeus zkáza goauldů“ začali dávat smysl. Pyramidový tvar Dia podtrhoval jeho důstojnost a moc, žluto zelené světlo z jeho oken bylo tak jasné a přitom tajemné, na dolním okraji pyramidy bylo napsáno: Antikové jsou lid pevný a nikdo je neporazí Antické impérium znovu povstane ve své ztracené síle.

Hned jak se odmaskovali, je zpozorovali i Toláni. Již se chystali na ně zaútočit, protože neměli ponětí co se právě odehrálo mezi Asgardy a těmito dvěmi loďmi. Thor je stihl zarazit a nic se nestalo. Byli překvapeni, stejně jako Thor a ostatní Asgardi předtím. Mezi Tolány byl i Narim a téměř všichni vědci co montovali iontová děla na Antiku, šťastné shledání za nešťastných okolností. Vše muselo počkat než přiletí replikátoři a všichni je spojenými silami porazí, jestli ne, bude mít celá galaxie velký problém.

Tři dny se všichni usilovně snažili psychicky fyzicky připravit na bitvu s replikátory. Čekali již více jak den navíc a replikátoři nikde. O’Neill se proto rozhodl kontaktovat Thora: „Neměli tady být replikátoři už včera Thore?“ Thor s ním souhlasil: „Skutečně, O’Neille, měli tu být již včera. Už jsem vyslal signál k průzkumné lodi, která je měla sledovat z povzdálí, ale ta se neozývá. Vypadá to, že replikátoři změnili své plány.“ O’Neill se podíval na Teal’ca a potom zpátky na Thora: „Tak mi řekněte co budeme dělat!“ Thor vyslal malý bezpilotní člun směrem, odkud měli přiletět replikátoři. Byl velmi rychlý a zkoušel zjistit co se stalo. Hodinu trvalo než člun dosáhl vzdálenosti, kde by měl zachytit replikátory i několik světelných let daleko. Podal zprávu, že se replikátoři zastavili na dosah senzorů lodí a planety a pak odletěli, alespoň to tak vypadá dle stop, které zanechávají jejich lodě. Největší překvapení pro všechny bylo, že replikátoři odletěli pomocí hyperpohonu, což je pro ně velice zvláštní a netypické. Asi hodně spěchali, ale otázka je proč?

„Je možné, že zjistili že tu je loď s replikátory a proto rychle odletěli, mysleli si možná, že Tau’ri už obsadí všechny lodě. Proto možná odletěli“ Thor se Samanthou souhlasil, a ještě se jí zeptal, jestli jim neřekne více o jejich technologii na ovládání replikátorů. Samantha mu nechtěl nic říct, protože se bála, aby replikátoři nic nezjistili, kdyby náhodou obsadili jejich loď. Thor ji odporoval: „Ale my můžeme využít tu technologii daleko lépe nežli vy.“ Carterová stále nesouhlasila, ale nechala, aby Thor přenesli k nim na palubu své vědce a nějaké jejich vybavení, pro zařízení vědecké laboratoře, která by vyvíjela a zdokonalovala technologie a zbraně proti replikátorům. Navrhla spolupráci také Arakainovi a ostatním Antikům. Arakain plně souhlasil, dal na Tau’ri umístit několik předních Antických vědců, a nechal jim nainstalovat Hvězdnou bránu nové generace. Tato brána, na které pracovali Antičtí vědci po několik staletí, byla schopna vytvořit červí díru i bez toho, aby musela být na orbitě planety. Thor již plně vybavil novou laboratoř a nechal tam několik vědců a pár nejnovějších asgardských technologií.

O´Neill je poslouchal, nemotal se jim do toho, jakmile ale byli již domluveni znovu se zeptal: „Fajn. Fajn, jen se domluvte, jako bych tu nebyl, ale co budeme dělat dál?“ Carterová navrhla hledat replikátory a zjistit co plánují: „Budeme hledat ty replikátory a zkusíme zjistit co plánují, když poletí Tau´ri, Zeus a Thorova loď máme velký vojenský potenciál i proti replikátorů, měli bychom i šanci se jim postavit a přežít.“ Usmála se, ale ostatní její radost nesdíleli, při slovech že by mohli i přežít jim zamrznul úsměv na rtech, ani Thor nebyl zrovna štěstím bez sebe: „Tento nápad je velice zajímavý majore, kde chcete začít ? Má loď Samantha je vám plně k dispozici.“ Carterová se trochu začervenala, když slyšela jak se Thorova loď jmenuje: „Děkuji Thore, děkuji za název lodi, velice mi to lichotí, ale zpět k našemu plánu, poletíme na domovskou planetu replikátorů, doporučuji poslat nejdříve výzvědný člun, protože riziko může být moc velké.“ Arakain, Thor a ostatní souhlasili. Arakain požádal o přenesení na svou loď, vyhověli mu.

Zeus otevřel hyperprostorové okno a všichni do něj vletěli. Letěli jen půl hodiny. Hned jak dorazili do domovské soustavy replikátorů vypustil Thor malou průzkumnou loď. Průzkumná loď letěla podsvětelnou rychlostí necelých dvanáct minut a dorazila k planetě, vysílala data, která vypadala neuvěřitelně, na orbitě planety se podle dat nachází 125 lodí plně obsazených replikátory, na planetě je dalších 50, jsou to Asgardské, Goauldské a ještě několik neznámých lodí. Na povrchu se nachází bez těch, co jsou na lodích 2 012 569 874 replikátorů. Na lodích na planetě a na orbitě je dalších 3 896 456. Najednou počítač začne hlásit něco divného: „Zaznamenávám neznámou energetickou signaturu a neznámé síle…….nejspíš výstřel . . po..sím se o .stup…..“ Konec vysílání, průzkumná loď byla zničena.

O’Neill se podíval na Samanthu a zavolal Thora: „Tohle je fakt zajímavé, ale pokud nechceme být na kaši, měli bysme okamžitě vypadnout.“ Pak zadal příkaz k Tau’ri: „Tau’ri kurz planeta Antik.“ Thor je ujistil, že letí s nimi, Arakain také. Cestou v hyperprostoru zavolali Tolánům, a požádali je, aby přiletěl Narim k planetě Antik.

SG - Technology 8.díl - Velká aliance


Když doletěli lodě Zeus, Samantha a Tau’ri do soustavy Antik, čekala tam na něj už i Tolánská loď. Na Tolánské lodi velel Narim, jeho loď se jmenovala Torman, překlad jméno této lodi je doslova ‚vznešený‘, vypadala obrovsky a majestátně, ale s porovnáním se Zeusem byla celkem malá, měla silné zbraňové systémy využívající zbraně, které dokáží proniknout čímkoli, také na ní byli kopule, ve kterých byli větší iontové děla. Jak podotkli Asgardi, Toláni nemají tak vyspělé štíty, takže všechno kompenzují sílou zbraní.

„Možná to zní dost omletě, ale co teď budeme dělat? Těch pavouků je tam velmi mnoho.“ O’Neill se podíval na monitor, kde už byl Thor, a čekal na jeho odpověď. Thor si ještě chvilku povídal s ostatními asgardy a potom odpověděl: „Navrhuji nechat je být, jak mi říkal Lonkaren, nemáme proti nim absolutně žádnou šanci.“ Carterová se nechtěla jenom tak vzdát, stejně jako nikdo. Musí je nějak zničit, nebo oni zničí je a Asgardy a Tolány a teď i Antiky. Teal’c souhlasil s Thorem, ale také se Samanthou. Musí vymyslet nějakou past, ale jakou? Podle majora Carterové budou potřebovat velmi mnoho času, na to, aby něco pořádného vymysleli. O’Neill si povídal s Danielem, a přitom vyřkl něco, co zarazilo Carterovou ve svém monologu: „Tak použijeme ten náš vysílač co jsme sestrojili a co máme na jejich ovládání. Ne?“ Zaujalo to i Thora, ale ten se pokusil hned to vyvrátit: „To bych skutečně nedoporučoval. Replikátoři jsou velice inteligentní a mohli by přijít na to, jak se mu bránit. Čím menší počet replikátorů ovládáme, tím je to bezpečnější. Myslím si, že tyto replikátory co teď máme, ovládáme jen díky tomu, že nikdy ‚neslyšeli‘ originální signál, ale jsou vyrobeni za příjmu vašeho signálu.“ Samantho potvrdila Jackovi co říkal Thor, je dost pravděpodobné, že by nepřežili a ještě by replikátoři získali polohu Země a všechny dosud vyvinuté technologie proti nim, a mohli by se tak účinně bránit.

Arakain se zamyslel, a potom se zeptal Samanthy: „Je možné váš signál, co vysíláte nějak upravovat?“ Carterová nevěděla kam tím míří, ale odpověděla mu: „Ano, proč vás to zajímá?“ Arakain, měl totiž spásný nápad, který by mohl fungovat: „Jednoduše přenastavíme náš vysílač a pošleme signál, který je vypne nebo alespoň zmate, abychom mohli bez problémů zaútočit.“ Thor, nastavil něco na svém panelu a začal jim k tomu povídat: „To jsme již zkoušeli, jak vidíte na monitoru, nikdy se nám to nepovedlo.“ Na monitoru byl nákres asgardského zařízení, byly u něj i frekvence na kterých vysílalo, bylo velmi podobné zařízení, které využívají lidé. Carterová si těchto podobností všimla: „Ale Thore, vždyť je to skoro stejné jako naše rušička. Naše funguje, můžeme jí použít jen na vysílání rušícího signálu, který by je, jak Arakain říkal, zmátl a tím by nám dal výhodu a poskytl čas na jejich likvidaci.“ Thor se podíval na Arakain a potom i na Samanthu a řekl: „To je sice pravda, ale jestli, že jsou u své domovské planety, tak jejich signál bude velice silný a pravděpodobnost, že ho přerušíme je mizivá. Je také možnost že se ho naučí velmi rychle obejít, a všichni replikátoři, které teď ovládáte se vzbouří a zničí vás.“

Arakain se znovu podíval na obrazovku, kde byli informace z asgardského průzkumného plavidla. Díval se na ty informace dlouho, nad něčím přemýšlel, a pak najednou: „Už to mám, to by nám to všechno vysvětlilo.“ Všichni se na něj podívali, nevěděli o čem to mluví, koukali na něj jako na blázna, a tak raději pokračoval: „No vysvětlilo by se proč se všichni replikátoři vrátili ke své domovské planetě, oni ví že máme ten rušící signál a proto se stáhli.“ Plukovník O’Neill se zasmál a nezakrýval svůj sarkasmus: „Jo? Oni se nás bojí? To je super, ale k čemu nám to bude, že jsou všichni na jedný hromadě?!“ „Já jako technický antitalent, Samantho a Thore, myslím si, že kdybychom postavili několik rušiček signálu a rozmístíme je okolo té soustavy. Tím bychom je tam mohli držet do doby než něco vymyslíme nebo přinejhorším vymyslí něco oni.“ řekl Daniel se podíval na Sam a čekal jestli ho podpoří. Místo toho ho podpořil Thor: „To je velice dobrý nápad doktore Jacksone. Okamžitě je nechám vyrobit a rozmístit.“ Jack se podivil, neříkal Thor, náhodou, že by se proti tomu mohli bránit? Thor mu to trochu osvětli, oni by mohli přijít na to jak se bránit ovládacímu signálu, který na ně působí přímo, kdežto rušící signál na ně působí nepřímo, takže se mu nemůžou bránit.

Plukovník O’Neill se podíval na Thora, a řekl: „Aha. Hm, to je fajn. Jak dlouho vám bude trvat, než je tam zavřete?“ Thor: „No vzhledem k tomu, O’Neille, že naše výrobní kapacita je obrovská, je to skoro hotovo. Máme již 23 kusů rušiček z potřebných 255 rušiček, které vytvoří dokonalou rušící síť.“, za pět minut byli všechny rušičky hotovy. Thor zavolal Nejvyšší radě Asgardů: „Tady nejvyšší velitel Asgardské flotily Thor, žádám nejvyšší Asgardskou radu o posily, máme způsob jak pozastavit replikátory. Thor končí.“ Asgardské nejvyšší rada poslala do sluneční soustavy Antik několik lodí typu Biliskner. Thor jim sdělil zběžně budoucí plány a chystali se odlétnout. Vydali se na cestu, všechny lodě vstoupily do hyperprostorového okna a odletěly, směr domovská soustava replikátorů.

Lodě Samantha, Zeus, Tau’ri, Tolánská loď Torman a několik asgardských lodí typu Biliskner, těch bylo přesněji řečeno sedm. Všechny asgardské lodě začaly vypouštět rušící vysílače. Thor ohlásil úspěšné vypuštění všech vysílačů. Stačí jen počkat několik minut, než se rozmístí do speciální prostorové mřížky kolem celé soustavy. Čekali dvanáct minut a síť byla vytvořen. Thor hlásil úspěch: „Síť je vytvořena. Podle senzorů všechny lodě replikátorů přistávají na planetě. Vypadá to, že to funguje. Snaží se být co nejblíže vlastnímu vysílači.“ „To je fajn, a co dál budeme dělat?“ Zeptal se O’Neill majora Carterové. Ta mu dala něco jako velmi nepřímou odpověď: „Musíme vymyslet, jak je zneškodnit a to může trvat velmi, velmi dlouho.“ Arakain slíbil kontaktování nejlepších Antických vědců, kteří mají přiletět s vědeckou lodí. Dále Arakain navrhl spolupráci nejlepších vědců ze všech spojeneckých ras, aby byl problém vyřešen co nejdříve. Narim, který do této doby jen přihlížel konverzaci navrhnul místo pro výzkum: „Doporučuji, aby se vědci sešla na planetě Antik, jejíž pozice není známa nikomu, ani Goauldům ani replikátorům.“ Thor také souhlasil a slíbil poslání několika vědců a výzkumnou loď, která měla založit na základně SGC laboratoř. Podmínkou byl souhlas lidí. O’Neill měl radost, že se nakonec k něčemu hodí a souhlasil, věřil, že jedině spolupráce Tolánských, Asgardských, Antických a Lidských vědců snad vyřeší tento problém.

„Musíme vzít nějaké vědce ze Země, ale tím bychom porušili smlouvu s Tolány, jde to nějak vyřešit Narime?“, zeptala se Samantha. Narim se spojil s Tolánskou curií. Potom oznámil výsledek: „Curie souhlasí s kontaktováním Země, protože tato situace to vyžaduje, kontaktujte je co nejdřív, Samantho.“

Asgardi, Toláni a Antikové vybudovali na základně SGC nejvyspělejší laboratoř, jaká kdy byla postavena ve známém vesmíru, měli by tam být i nejlepší pozemští vědci. Tato laboratoř by měla být schopna vyvinout nejlepší zbraň proti replikátorů. Thor naznačil další výbornou zprávu: „Plukovníku rada navrhla, aby tato základna byla vybavena těmi nejlepšími zbraněmi a vybavením, které máme. Nesmíme dovolit, aby ji někdo dobyl, když je to nejvyspělejší laboratoř, kterou máme a také nejlepší způsob jak porazit replikátory.“ Arakain také souhlasil s Thorem, a slíbil další pomoc s přestavbou základny. „Takovouhle nabídku opravdu nemůžeme nepřijmout.“ Řekl O’Neill. Dodal také: „Pusťte se do toho hned.“

Druhý den se chystala výprava na Zem. Byla připravena loď Tau’ri a celý tým SG-1. Ostatní lodě Asgardů, Tolánů a Antiků zůstávají na orbitě planety Antik. O’Neill si ověřil, že všichni jsou na palubě a dal příkaz k odletu. Loď otevřela hyperprostorové okno a odlétla. Letěli více jak půl hodiny, a mezitím přemýšleli koho kontaktují. Moc lidí neměli na výběr, jenom generála Hammonda, prezidenta a pár dalších lidí z oblasti 51. Doktor Jackson vybral generála Hammonda, protože byl jejich největší podporou za doby pozemského programu SGC. Nechali Tau’ri ať ho najde, byl ve svém domě, nedaleko Colorada Springs. O’Neill řekl že si s ním chce promluvit sám. Požádal majora Carterovou, aby ho transportovala do nedalekého lesíka, aby ho nikdo neviděl. Plukovník byl transportován, vyplašil jen několik ptáků a srnku. Nikdo ho neviděl. Carterová mu to možná udělala naschvál, byl totiž od generálova domu více jak deset minut cesty, kdyby byl transportován správně, cesta by mu trvala necelé tři minuty. Když došel k Hammondovu domu, našel generála jak sedí v zadu v zahradě a sám si čte noviny.

O’Neill vykoukl zpoza rohu generálova rohu a vyšel: „Zdravím vás generále.“ Generál se leknul: „Můj Bože“ O’Neill mu zamával a generál pokračoval: „Jacku, co tady sakra děláte? Jak jste se sem dostal?“ Jack se zasmál a pokusil se generál uklidnit a omluvil se mu, že ho tak náhle přepadl: „Bylo by to na hodně dlouho, kdybych vám to měl vypravovat celé, ale nejdůležitější je, že potřebuji vaši pomoc.“ Generál nevěřil vlastním uším ani očím, stál tu O’Neill, který odešel na jinou planetu před více jak rokem a teď tu žádá o pomoc. Generál se tedy zeptal: „Cokoliv co budete potřebovat Jacku, ovšem bude-li to v mých silách. Takže co potřebujete?“ Vypadalo to, že Jack řekne nějakou ze svých blbovin, ale ne: „Potřebuji ty nejlepší a nejschopnější vědce, které může tato planeta nabídnout.“ Generál byl již podruhé během tří minut nesmírně překvapen: „Na co Jacku?! Máte nějaké nové technologie co?“ „No, generála, abych k vám byl upřímný, zhasla mi lampička a Carterová nemůže na to jak to opravit.“ O’Neill se podíval na generála a čekal co mu odpoví. „Cože Jacku! Už zase začínáte?“ Jack se zasmál a řekl už pravdu: „Nejde o technologie generále, ale o vyřešení problému s replikátory. Spolupracujeme s Asgardy, Tolány a Antiky na vymyšlení plánu na jejich likvidaci a tím se jich konečně zbavit.“ „Jacku tohle snad taky nemyslíte vážně, nebo ano? Musíte mi říct vše od začátku, o Anticích a všem. Předpokládám, že vás sem přivezli Asgardi?“ Generál se napil svého piva a čekal. Jack si rozmýšlel jak mu to řekne: „Generále, máme vlastní loď, jestli chcete, tak vás na ní přeneseme a všechno vám vysvětlíme.“ Hammond souhlasil a Jack zavolal vysílačkou Samanthu, aby je přenesla. Dostalo se mu odpovědi, že nemůže, že musí do lesa aby je nikdo neviděl. Jack a George odešli do lesa a Samantha je transportovala na Tau’ri.

Generál se okamžitě po transportu pozdravil se zbývajícími členy SG-1. Generál pořád doufal v opětovné shledání, ale netušil kdy to bude. Měl nesmírnou radost a už čekal, až mu budou vyprávět co všechno se stalo. Jak doufal, hned mu začali vyprávět. Generál tomu všemu nemohl uvěřit, co všechno zažili a jak se začíná vyvíjet situace. Také to, že Antikové tu pořád jsou je neuvěřitelné, jaké možnosti se otevírají? Nekonečné, ale pouze, pokud budou replikátoři poraženi.

„To je neuvěřitelné, co jste dokázali Jacku. Musíme kontaktovat Sbor náčelníků a požádat je o vědce.“ Teal’c přivřel jedno oko, pozvedl obočí a řekl generálovy, že kontaktovat Sbor náčelníků není moudrý nápad, že by to mohli zneužít a aktivně se zapojit do projektu, což by vyvolalo nejistotu v ostatních spolupracovnících na tomto důležitém projektu. Generál s Teal’cem musel souhlasit, a řekl že bude kontaktovat vědce jen osobně, a pokusí se je přesvědčit aby spolupracovali. Bude to ale chtít čas a to hodně času. Daniel se na něj podíval a vážným tónem řekl: „Promiňte generále, ale čas je to co nemáme. Musíte si pospíšit, prosím.“ Generál Hammond souhlasil: „Dobře Daniely, pustím se do toho hned, přeneste mě prosím zpět na Zem. A ještě něco, Samantho, dejte mi něco čím vás budu moci kontaktovat a seženu vědce.“ Samantha se porozhlédla, a našla komunikátor, byl velký asi jako vysílačka, ale byl schopný subprostorově komunikace. Jeden z výtvorů od replikátorů: „Dobře generále. Tady máte komunikátor a ihned vás přenesu na Zem. Ještě jednou, prosím, pospěšte si.“

Generál Hammond byl přenesen zpátky ke svému domku na Zemi, vrátil se zpět a ihned si započal domlouvat schůzky s vědci. Loď Tau’ri opustila orbitu Země a odletěla na planetu Antik.

super pokracocvani uz se nemuzu dockat dalsiho