Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Zatím se jedná o jedinou krátkou uzavřenou povídku. Časem se snad počet povídek rozroste, ale rozhodně nic neslibuji. A to ani kvalitativně, kvantitativně či žánrově. Proto Náhodné povídky
Prvotina tohoto tématu je založena na motivech SGU a znalost tohoto seriálu je pro čtení podle mě nezbytná. Osobně považuju toto dílo za velice průměrné (komediální žánr asi nebude něco pro mě), ale bavilo mě to napsat a řekl bych že tento žánr je zde nedostatkový. Ostatně pokud možno hodnoťte komentářem.
[Autor se nesnaží jakkoliv znevažovat či osočovat vybrané téma. Případné narážky nejsou myšleny vážně. Dílo obsahuje nadávky, narážky, sexuální narážky, pokud nechcete, nečtěte.
]Doktor Nicholas Rush, největší kapacita v oboru techniky z celé posádky, vztekle kopal do jedné z ovládacích konzolí, která pod jeho údery zmateně blikala. „Ty kráme jeden blbej, proč už konečně nezačneš fungovat.“ Změnil kopání na bušení rukama do ovládacích prvků. „Takhle se nedá pracovat, já už se s tím patlat nebudu. Prý čistě antický design, je to vidět.“
Zatímco se doktor Rush věnoval této bohulibé činnosti, přikradl se za ním plukovník Everett Young, velící důstojník vojenské části osazenstva. Mohl ho tak potichu pozorovat a mít doslova dětinskou radost z toho, jak se Rush vzteká. Už byl celý rudý a udýchaný, když ho Young konečně oslovil.
„Tak máme tu nové scénáře,“ povzdechl si a vrazil mu do ruky tlustý fascikl nadepsaný STARGATE UNIVERSE, SEASON 2.
„Pane bože, to už si snad dělají srandu,“ prohlásil nepříliš nadšeně Rush a začal listovat v papírech. „Tak jedna sezóna jim nestačila, oni toho chtějí víc.“ Začetl se do několika řádků a vytřeštil oči. „Ne, tak tohle dělat nebudu. Do toho nejdu. Ať mě klidně vyhodí, ať … ať mi klidně napíšou nějakou ošklivou smrt, ale tohle ne.“
„Mohl bych to ukončit teď a tady, jestli chcete,“ zazubil se Young a jal se vtahovat pistoli z pouzdra.
„Ne, ne … To snad nebude nutné,“ otočil najednou Rush a sklapl složky. „Kdo další o tom ještě ví?“
„Zatím jsem to řekl jenom vám doktore, chtěl jsem osobně vidět váš kyselej ksicht,“zachechtal se Young.
„Nu dobrá, ostatním to asi řekneme na poradě v 15.00, ano?“
„Asi tak, Rushi.“
Vesmírná loď Destiny už brázdila vesmír nějaký ten pátek. „Trosečníci,“ kteří se dostali na její palubu už téměř před rokem, se v ní už stihli pohodlně zabydlet. Zatím totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by měli jakoukoliv šanci na záchranu, tj. dostat se domů, na Zemi. Většinu posádky ale návrat netrápil, brali to jako takovou prodlouženou dovolenou a v rámci možností se snažili svůj pobyt na lodi užít.
V 15.00 se sešla většina osob v kontrolní místnosti, a to kvůli již zmíněné poradě. Taková porada většinou zahrnovala sdělování klepů o těch členech posádky, kteří se právě schůze účastnit nechtěli nebo nemohli.
Rush si hned vzal slovo. „Vážení přátelé, rok se s rokem sešel a máme tu scénář na druhou sezónu. Co k tomu říci. Ještě bych přežil, že vedení nám sem posílá scénáře a mi podle nich musíme tancovat, jak oni pískají. Když si vzpomenu jen namátkou – loď je jako kus šrotu, setkání s praštěným monolitem, divní emzáci, Lucianská aliance. Navíc si tu člověk občas připadá jak v Battlestar Galactice. Dejme tomu. Ale že druhá sezona se má proměnit v reality show, to už je na mě opravdu moc.“
Eli se přihlásil o slovo. Přestože inteligentní, pořád se do všeho jen montoval, huba plná blbých keců. Moc toho sice kromě rozluštění kódu pro Destiny nedokázal, to mu ale kupodivu nebránilo do všeho kecat.
„Co zase chceš Eli,“ vyštěkl na něj Rush.
Eli spustil s protáhlým přízvukem, což kontrastovalo s Rushovým výrazným r. “Noo, já si myslím, že byzme to měli udělat. Dyť to bude velká švanda, no ne? Otočil se na ostatní osazenstvo, přičemž polovina se s kroucením hlavy plácla dlaní do čela. Výjimečně do této skupiny tentokrát patřila i Chloe, která zpravidla chovala k Elimu jisté sympatie. Stále se však nemohla rozhodnout mezi ním a Matthew Scottem, urostlým a svalnatým poručíkem. Většinou to dělala tak, že se Scottem byla v pondělky, středy a pátky. Naproti tomu s Elim zase v úterky, čtvrtky a soboty. Neděle jí tak zůstala volná a měla tak od nich aspoň chvíli klidu. Důvod jejího rozkolu byl jednoduchý. Na Elim jí imponovala jeho inteligence, na poručíkovi zase fyzická krása. A přiznejme si, oběma chybělo vždy to, co měl ten duhý – Eli nebyl zrovna sportovní postavy a Scott nepatřil mezi nejchytřejší.
Dnes byla středa, takže seděla zaklesnutá do Scotta. Jak to Eli viděl, trochu ho píchlo u srdce, ale pokračoval. „Když to tak nahoře chtějí, proč jim nevyhovět. Stejně tady nemáme co dělat doktore, no néé?“
Rushovi už Eli začínal jít těžce na nervy. „Eli, já tady ze sebe nehodlám dělat idiota před kamerami milionů diváků. To radši jako fanoušek FC Liverpool vlezu do hospody plné fandů Manchesteru United.“
Při sousloví miliony diváků ožila Tamara Johansenová. Nevěděla o tom, ale nedávno dostala přezdívku Pamela, podle Pobřežní hlídky. V mnoha ohledech ji totiž připomínala a dbala spíše na sebe než na zdraví posádky či cokoliv jiného.
„Jé, já si taky myslím, že by to bylo príma, kdyby nás natáčeli takhle, jako v reality show. Konečně by vynikla moje schopnost improvizace,“ přidala se Pamela, pardon, Tamara a pohodila hlavou, až se jí dlouhé blonďaté vlasy řádně zavlnily.
„Sklapni huso,“ vložil se do rozjíždějící se diskuze Rush. Tamara se potichu rozbrečela.
Situace začala gradovat, Greer se jal slova a začal křičet na Rushe. „Takhle se slečnou mluvit nebudete jasný? Ještě jednou se na ní utrhnete a pak já utrhnu vás,“ mávajíc přitom výhružně pěstí.
„Dobře, dobře, všichni se uklidněte, budeme o tom hlasovat,“ rozsekl situaci Young.
„Budeme hlasovat o rozkazu?“ nevěřila svým uším Camile Wrayová, která doteď seděla v rohu a byla potichu jako myška.
„Slyšeli jsme pár názorů, ale přeci nebudeme někoho nutit, aby dělal něco co nechce. Pokud to tedy nebude chtít většina,“ oponoval Young. „Já se tedy ptám, kdo je pro novou reality show?“
Přihlásil se Eli, Tamara, Young, nakonec i váhavě Camile.
„No co, co to … Camile? Zalapal po dechu Rush.
„No co si myslíš Nicholasi. To, že spolu spíme ještě neznamená, že budu mít vždy stejný názor. Stejně jsem jenom obětí toho scénáře, který nám posílají. Jinak bych se s tebou dohromady nikdy nedala. Navíc ty tvoje pitomý kecy o tvé mrtvé ženě mě nikdy nebavily. Pořád se obviňuješ a všem říkáš, jaký jsi chudáček. Že to byla tvoje vina. Na to se ti už můžu víš co,“ ušklíbla se nakonec.
Tohle Rushe hodně zchladilo. Došlo mu totiž, že má na nějakou dobu utrum, žádná jiná žena si teď a tady na lodi s ním těžko bude začínat.
„Chá chá, ostrouhal,“ a teď mu strouhala mrkvičku Tamara.
„Teď se ptám, kdo je proti,“ chtěl to konečně dokončit Young.
Jako první zvedl ruku Rush, potom i Greer a potom zároveň Scott s Chloe.
„A co teď?“ vyjádřil se k výsledku neuspokojivě Rush.
„Na někoho prostě počkáme, první kdo sem vstoupí dveřmi, tak toho se zeptáme na jeho názor a je to.“ V davu opět zavládlo gesto s plácnutím do čela. Youngovi rozhodovací schopnosti se teď přiblížily absolutní nule, což ale nebylo nic neobvyklého.
Dvě hrdličky, Scott s Chloe se zvedli. „Si to tu vyřešte, náš názor znáte. Jdeme dělat vy-víte-co a chci abyste to všichni věděli,“ ohrnula nos Chloe a společně se Scottem odešla cukrovat k sobě.
Čekali, čekali dlouho. Jako na potvoru zrovna nikdo nepřicházel. Naopak spíše všichni odcházeli. Nakonec tam zůstal pouze Rush s Youngem, dva kohouti na jednom smetišti. Po necelých třech hodinách od ukončení rokování se ve dveřích zjevil ochmelka Brody. Od té doby, co postavil kolonu, byl pořád lihu. Potácel se od jedné přepážky ke druhé, nakonec se zastavil uprostřed kontrolní místnosti a zcela zjevně chtěl něco říct. Místo toho se mu podařilo poblít Youngovi i Rushovi boty. Mohutně se mu tak vyprázdnil žaludek a na tváři se mu zjevil blažený úsměv.
Brodymu pak trvalo asi minutu než sestavil větu: „Slyšel jsem, že prý sháníte nějaký názor na druhou sezonu.“
Konečně nějaká kvalifikovaná osoba,“ řekl ironicky Rush a kroutil při tom hlavou.
„Já, já bych řekl … Myslím si, že … Víte co? Ne!“ svalil se na zem jako kus špalku a okamžitě usnul.
„Sakra,“ zaklel Young a bylo mu jasné, že teď se bude muset podřídit názoru většiny a reality show se konat nebude. U vedení bude mít hodně co vysvětlovat.
Na druhý den všechny čekalo nemilé překvapení. Už od probuzení, každého posádky začalo sledovat jedno KINO. Narychlo byla svolána další porada.
„To už přestává všechno,“naštval se opět cholerik Rush. „Přece jsme to včera odhlasovali, že Youngu? Proč nás tedy všechny sleduje KINO? Doufal jsem, že to vyřídíte.“
„No víte, já na to tak trochu zapomněl,“ prohlásil do země Young.
„Tak zapomněl, no joooo.“
Rozvášněného Rushe neverbálně přerušila Tamara, která začala hopsat okolo svého KINA a to se za ní podle toho otáčelo.
„Ježiši kriste, uzemněte ji někdo,“ byl ve svém živlu opět Rush.
„To jste přehnal Rushi, něco jsem vám včera řekl. Nepamatujete si?“ ožil opět Greer, který všechno spíše řešil silou. Nečekaně se vrhnul na Rushe a vlepil mu takovou, že se dvakrát otočil. Rush mu to chtěl hned vrátit, ale Young je od sebe odtrhnul.
„Greere, do kouta!“
„Ale pane, on si začal!“ obhajoval se Greer.
„Je mi to jedno, na hanbu!“
Rush byl s výsledkem Youngova rozhodnutí spokojen a usmál se.
„Moc se neškleb Rushi, nebo tě tam pošlu taky,“ pokračoval Young. „Ty darebáku Rushovskej.“
„Ty osle,“ oponoval mu Rush.
Pak už to jenom jelo.
Young: „Mizero“
Rush: „Chuligáne„
Young: „Neřáde„
Rush: „Holomku„
Young: „Prevíte„
Rush: „Šibeničníku„
Young: „Darmošlape„
Rush: „Lumpe„
Young: „Ničemo„
Rush: „Nezbedníku„
Young: „Pacholku„
Rush: „Grázlíku„
Young: „Syčáku„
Rush: „Jelimane„
Young: „Troubelíku„
Rush: „Vobejdo„
Young: „Tatrmane„
Rush: „Šašku„
Young: „Gaunere„
Rush: „Komediante„
Young: „Kašpare počmáranej„
Rush: „Klaune„
Young: „Pižďuchu“
Rush: „Ty blbčeeeee,“ přitvrdil.
Slovní přestřelka oba dva zainteresované dost vyčerpala. Teď se nezmohli ani na slovo.
Toho využil Eli, aby se do toho opět vložil. Dnes byl čtvrtek, Chloe se ho držela jako klíště a každých pár minut se mu snažila udělat cucflek na různá místa na těle. Některé oblasti jejího zájmu byla však natolik odvážná, že se setkala s opovržením a odvracením zraku ostatních. Zato Eli byl v sedmém nebi.
„Pokud to je tak jak říkáte, nezbyvá nám vostatním než se podvolit a reality show nepřijmout, no jo no,“ neříkal zrovna nadšeně.
Eli už tedy rozhodnutí přijal. Ostatní, kteří byli původně pro, však zatím přesvědčeni nebyli. Rush vytáhl svůj bloček, kde měl napsaný svůj včera připravovaný projev pro tuto příležitost.
„Nebešťané nám sem poslali zprávu. Že se můžou vzít cokoliv, co chtějí. A že je nikdo nemůže zastavit. Ale my jim také pošleme zprávu. Mí bratři a sestry, nedovolíme jim aby si vzali cokoliv co patří nám. Protože tohle je naše země!“
Pak se zarazil. „Ach promiňte, včera jsem sledoval filmografii Jamese Camerona a nějak se mi to muselo dostat do poznámek. Tady to mám,“ nasadil opět vážný tón a pokračoval.
„Komerční a kabelové nám sem poslali zprávu. Že se si s námi mohou dělat, co chtějí. A že je nikdo nemůže zastavit. Ale my jim také pošleme zprávu. Mí bratři a sestry, nedovolíme jim aby si vzali cokoliv co patří nám. Protože tohle je náš život!“
Už i ti, kteří byli pro reality show začali přitakávat a bylo jim jasné, že se z téhle šlamastiky musí nějak dostat. Proslov dokonce probudil i Brodyho, který se do této chvíle válel v rohu a chrápal.
„Teď už jen musíme přijít na to, jak získat kontrolu nad Destiny a vrátit se konečně domů,“ poškrábal se na hlavě Rush.
„A zatnout tipec těm nahoře,“ dodal Young a hodil tak neshody obou kohoutů za hlavu.
Eli se opět vzorně přihlásil. „Sím, já bych měl nápad.“
„To bude zase nějaká blbost,“ ozvalo se odněkud zezadu, neznámo od koho.
„Kdybyzme s pomocí integrátorů pole vytvořili reverzní puls do článků gradientního výboje, tak by se tok signálového procesoru převedl zpět na hlavní jádro,“vychrlil ze sebe.
„Eeeh, co? Řekněte to trochu srozumitelně,“ vykulil oči Young.
„Použijem přísloví, když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou,“ vysvětlil Eli. Greer se zachechtal a mnul si ruce. To konečně přimělo i Tamaru, aby přestala poskakovat okolo KINA a mrknout na Greera. Nezasvěcenému divákovi už by mohli všechny ty dvojice připadat jako ze špatné telenovely. A asi by měl bohužel i pravdu.
Young zavelel. „Greere, přineste kladivo.“
„Rozumím, pane,“ a odkráčel. Během několika minut se vrátil s obrovskou desetikilovou palicí.
„Tak snad abychom se do toho dali, ne?“ a zase se zachechtal. Rush jenom pokynul na konzolu. Greer se mohutně rozmáchl a ťal největší možnou silou do displeje. Ten se se sprškou jisker odporoučel do křemíkového nebe. Všechny ostatní systémy ale začaly nabíhat. Ovládání motorů, senzory, klimatizace, lampička v Rushově ubikaci na palubě tři.
„Tak se na to podíváme,“ zhodnotil situaci Rush. „Ne, to není možné. To nemůže být pravda!“ Bohužel to byla pravda. Celou dobu jim totiž vedení lhalo. Celou dobu byli na orbitě země a Destiny se nehnula ani o centimetr od Země.
„Tak to si s nima ještě vyřídím, takovej podraz,“ naštval se Greer. Ostatní ho ve slovech následovali. „To nejde, to mi zaplatí.“ „Já je zabiju.“ „To si vypijou.“
O MĚSÍC POZDĚJI
Na palubě už z posádky skoro nikdo nezbyl. Jenom pár lidských trosek, kteří se těžko loučili s místem, kde prožili jeden náročný rok svého života. Zůstal také Brody, který neměl kam jinam jít. Taktéž neodešel Rush, který velkou část ze svého života zasvětil tomu, aby se na palubu Destiny dostal. A teď zjistil, že to všechno je fake! V pocitu zadostiučinění mu pomohli jenom novinové články pojednávající o tom, že budova televizní stanice, provozující tuto zvrhlou zábavu, byla rozhněvaným davem vypálena do základů.
Rush stál na vyhlídkové palubě a pozoroval hvězdy. Po nějakou dobu se k němu nepozorovaně připojila i Camile.
„To je překvapení, tebe bych tu nečekal,“ polkl nasucho Rush.
„No já, trochu jsem přemýšlela a změnila jsem názor a chtěla bych se k tobě vrátit, mohli bychom se třeba i vzít a tak,“ vysoukala ze sebe Camile a pokusila se o ten nejnevinnější pohled, který dokázala.
„Musím ti něco říct. Já jsem vždy miloval Mandy. I když jsem byl s tebou, tak jsem si představoval, že je místo tebe ona.“
„Mluvíš o té postižené krávě?“ rozohnila se najednou.
„Ha, tady nám někdo žárlí,“ zalichotilo tu Rushovi. „Ale díky tomu, že jsme se vrátili zpátky na Zem, můžu být konečně s ní.“
Camile se pohroužila do svých myšlenek a uvažovala o tom, jestli má své sokyni spíš přiškrtit hadičky nebo spíš vyškrábat oči.
„Sbohem,“ zakončil to a nechal Camile samotnou na vyhlídce.
Po cestě do své kajuty hodil do koše ještě jeden scénář kromě SGU2. Byl nadepsán Ordinace v Růžové zahradě 4. Ale to už je jiný příběh …
Zatímco se doktor Rush věnoval této bohulibé činnosti, přikradl se za ním plukovník Everett Young, velící důstojník vojenské části osazenstva. Mohl ho tak potichu pozorovat a mít doslova dětinskou radost z toho, jak se Rush vzteká. Už byl celý rudý a udýchaný, když ho Young konečně oslovil.
„Tak máme tu nové scénáře,“ povzdechl si a vrazil mu do ruky tlustý fascikl nadepsaný STARGATE UNIVERSE, SEASON 2.
„Pane bože, to už si snad dělají srandu,“ prohlásil nepříliš nadšeně Rush a začal listovat v papírech. „Tak jedna sezóna jim nestačila, oni toho chtějí víc.“ Začetl se do několika řádků a vytřeštil oči. „Ne, tak tohle dělat nebudu. Do toho nejdu. Ať mě klidně vyhodí, ať … ať mi klidně napíšou nějakou ošklivou smrt, ale tohle ne.“
„Mohl bych to ukončit teď a tady, jestli chcete,“ zazubil se Young a jal se vtahovat pistoli z pouzdra.
„Ne, ne … To snad nebude nutné,“ otočil najednou Rush a sklapl složky. „Kdo další o tom ještě ví?“
„Zatím jsem to řekl jenom vám doktore, chtěl jsem osobně vidět váš kyselej ksicht,“zachechtal se Young.
„Nu dobrá, ostatním to asi řekneme na poradě v 15.00, ano?“
„Asi tak, Rushi.“
Vesmírná loď Destiny už brázdila vesmír nějaký ten pátek. „Trosečníci,“ kteří se dostali na její palubu už téměř před rokem, se v ní už stihli pohodlně zabydlet. Zatím totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by měli jakoukoliv šanci na záchranu, tj. dostat se domů, na Zemi. Většinu posádky ale návrat netrápil, brali to jako takovou prodlouženou dovolenou a v rámci možností se snažili svůj pobyt na lodi užít.
V 15.00 se sešla většina osob v kontrolní místnosti, a to kvůli již zmíněné poradě. Taková porada většinou zahrnovala sdělování klepů o těch členech posádky, kteří se právě schůze účastnit nechtěli nebo nemohli.
Rush si hned vzal slovo. „Vážení přátelé, rok se s rokem sešel a máme tu scénář na druhou sezónu. Co k tomu říci. Ještě bych přežil, že vedení nám sem posílá scénáře a mi podle nich musíme tancovat, jak oni pískají. Když si vzpomenu jen namátkou – loď je jako kus šrotu, setkání s praštěným monolitem, divní emzáci, Lucianská aliance. Navíc si tu člověk občas připadá jak v Battlestar Galactice. Dejme tomu. Ale že druhá sezona se má proměnit v reality show, to už je na mě opravdu moc.“
Eli se přihlásil o slovo. Přestože inteligentní, pořád se do všeho jen montoval, huba plná blbých keců. Moc toho sice kromě rozluštění kódu pro Destiny nedokázal, to mu ale kupodivu nebránilo do všeho kecat.
„Co zase chceš Eli,“ vyštěkl na něj Rush.
Eli spustil s protáhlým přízvukem, což kontrastovalo s Rushovým výrazným r. “Noo, já si myslím, že byzme to měli udělat. Dyť to bude velká švanda, no ne? Otočil se na ostatní osazenstvo, přičemž polovina se s kroucením hlavy plácla dlaní do čela. Výjimečně do této skupiny tentokrát patřila i Chloe, která zpravidla chovala k Elimu jisté sympatie. Stále se však nemohla rozhodnout mezi ním a Matthew Scottem, urostlým a svalnatým poručíkem. Většinou to dělala tak, že se Scottem byla v pondělky, středy a pátky. Naproti tomu s Elim zase v úterky, čtvrtky a soboty. Neděle jí tak zůstala volná a měla tak od nich aspoň chvíli klidu. Důvod jejího rozkolu byl jednoduchý. Na Elim jí imponovala jeho inteligence, na poručíkovi zase fyzická krása. A přiznejme si, oběma chybělo vždy to, co měl ten duhý – Eli nebyl zrovna sportovní postavy a Scott nepatřil mezi nejchytřejší.
Dnes byla středa, takže seděla zaklesnutá do Scotta. Jak to Eli viděl, trochu ho píchlo u srdce, ale pokračoval. „Když to tak nahoře chtějí, proč jim nevyhovět. Stejně tady nemáme co dělat doktore, no néé?“
Rushovi už Eli začínal jít těžce na nervy. „Eli, já tady ze sebe nehodlám dělat idiota před kamerami milionů diváků. To radši jako fanoušek FC Liverpool vlezu do hospody plné fandů Manchesteru United.“
Při sousloví miliony diváků ožila Tamara Johansenová. Nevěděla o tom, ale nedávno dostala přezdívku Pamela, podle Pobřežní hlídky. V mnoha ohledech ji totiž připomínala a dbala spíše na sebe než na zdraví posádky či cokoliv jiného.
„Jé, já si taky myslím, že by to bylo príma, kdyby nás natáčeli takhle, jako v reality show. Konečně by vynikla moje schopnost improvizace,“ přidala se Pamela, pardon, Tamara a pohodila hlavou, až se jí dlouhé blonďaté vlasy řádně zavlnily.
„Sklapni huso,“ vložil se do rozjíždějící se diskuze Rush. Tamara se potichu rozbrečela.
Situace začala gradovat, Greer se jal slova a začal křičet na Rushe. „Takhle se slečnou mluvit nebudete jasný? Ještě jednou se na ní utrhnete a pak já utrhnu vás,“ mávajíc přitom výhružně pěstí.
„Dobře, dobře, všichni se uklidněte, budeme o tom hlasovat,“ rozsekl situaci Young.
„Budeme hlasovat o rozkazu?“ nevěřila svým uším Camile Wrayová, která doteď seděla v rohu a byla potichu jako myška.
„Slyšeli jsme pár názorů, ale přeci nebudeme někoho nutit, aby dělal něco co nechce. Pokud to tedy nebude chtít většina,“ oponoval Young. „Já se tedy ptám, kdo je pro novou reality show?“
Přihlásil se Eli, Tamara, Young, nakonec i váhavě Camile.
„No co, co to … Camile? Zalapal po dechu Rush.
„No co si myslíš Nicholasi. To, že spolu spíme ještě neznamená, že budu mít vždy stejný názor. Stejně jsem jenom obětí toho scénáře, který nám posílají. Jinak bych se s tebou dohromady nikdy nedala. Navíc ty tvoje pitomý kecy o tvé mrtvé ženě mě nikdy nebavily. Pořád se obviňuješ a všem říkáš, jaký jsi chudáček. Že to byla tvoje vina. Na to se ti už můžu víš co,“ ušklíbla se nakonec.
Tohle Rushe hodně zchladilo. Došlo mu totiž, že má na nějakou dobu utrum, žádná jiná žena si teď a tady na lodi s ním těžko bude začínat.
„Chá chá, ostrouhal,“ a teď mu strouhala mrkvičku Tamara.
„Teď se ptám, kdo je proti,“ chtěl to konečně dokončit Young.
Jako první zvedl ruku Rush, potom i Greer a potom zároveň Scott s Chloe.
„A co teď?“ vyjádřil se k výsledku neuspokojivě Rush.
„Na někoho prostě počkáme, první kdo sem vstoupí dveřmi, tak toho se zeptáme na jeho názor a je to.“ V davu opět zavládlo gesto s plácnutím do čela. Youngovi rozhodovací schopnosti se teď přiblížily absolutní nule, což ale nebylo nic neobvyklého.
Dvě hrdličky, Scott s Chloe se zvedli. „Si to tu vyřešte, náš názor znáte. Jdeme dělat vy-víte-co a chci abyste to všichni věděli,“ ohrnula nos Chloe a společně se Scottem odešla cukrovat k sobě.
Čekali, čekali dlouho. Jako na potvoru zrovna nikdo nepřicházel. Naopak spíše všichni odcházeli. Nakonec tam zůstal pouze Rush s Youngem, dva kohouti na jednom smetišti. Po necelých třech hodinách od ukončení rokování se ve dveřích zjevil ochmelka Brody. Od té doby, co postavil kolonu, byl pořád lihu. Potácel se od jedné přepážky ke druhé, nakonec se zastavil uprostřed kontrolní místnosti a zcela zjevně chtěl něco říct. Místo toho se mu podařilo poblít Youngovi i Rushovi boty. Mohutně se mu tak vyprázdnil žaludek a na tváři se mu zjevil blažený úsměv.
Brodymu pak trvalo asi minutu než sestavil větu: „Slyšel jsem, že prý sháníte nějaký názor na druhou sezonu.“
Konečně nějaká kvalifikovaná osoba,“ řekl ironicky Rush a kroutil při tom hlavou.
„Já, já bych řekl … Myslím si, že … Víte co? Ne!“ svalil se na zem jako kus špalku a okamžitě usnul.
„Sakra,“ zaklel Young a bylo mu jasné, že teď se bude muset podřídit názoru většiny a reality show se konat nebude. U vedení bude mít hodně co vysvětlovat.
Na druhý den všechny čekalo nemilé překvapení. Už od probuzení, každého posádky začalo sledovat jedno KINO. Narychlo byla svolána další porada.
„To už přestává všechno,“naštval se opět cholerik Rush. „Přece jsme to včera odhlasovali, že Youngu? Proč nás tedy všechny sleduje KINO? Doufal jsem, že to vyřídíte.“
„No víte, já na to tak trochu zapomněl,“ prohlásil do země Young.
„Tak zapomněl, no joooo.“
Rozvášněného Rushe neverbálně přerušila Tamara, která začala hopsat okolo svého KINA a to se za ní podle toho otáčelo.
„Ježiši kriste, uzemněte ji někdo,“ byl ve svém živlu opět Rush.
„To jste přehnal Rushi, něco jsem vám včera řekl. Nepamatujete si?“ ožil opět Greer, který všechno spíše řešil silou. Nečekaně se vrhnul na Rushe a vlepil mu takovou, že se dvakrát otočil. Rush mu to chtěl hned vrátit, ale Young je od sebe odtrhnul.
„Greere, do kouta!“
„Ale pane, on si začal!“ obhajoval se Greer.
„Je mi to jedno, na hanbu!“
Rush byl s výsledkem Youngova rozhodnutí spokojen a usmál se.
„Moc se neškleb Rushi, nebo tě tam pošlu taky,“ pokračoval Young. „Ty darebáku Rushovskej.“
„Ty osle,“ oponoval mu Rush.
Pak už to jenom jelo.
Young: „Mizero“
Rush: „Chuligáne„
Young: „Neřáde„
Rush: „Holomku„
Young: „Prevíte„
Rush: „Šibeničníku„
Young: „Darmošlape„
Rush: „Lumpe„
Young: „Ničemo„
Rush: „Nezbedníku„
Young: „Pacholku„
Rush: „Grázlíku„
Young: „Syčáku„
Rush: „Jelimane„
Young: „Troubelíku„
Rush: „Vobejdo„
Young: „Tatrmane„
Rush: „Šašku„
Young: „Gaunere„
Rush: „Komediante„
Young: „Kašpare počmáranej„
Rush: „Klaune„
Young: „Pižďuchu“
Rush: „Ty blbčeeeee,“ přitvrdil.
Slovní přestřelka oba dva zainteresované dost vyčerpala. Teď se nezmohli ani na slovo.
Toho využil Eli, aby se do toho opět vložil. Dnes byl čtvrtek, Chloe se ho držela jako klíště a každých pár minut se mu snažila udělat cucflek na různá místa na těle. Některé oblasti jejího zájmu byla však natolik odvážná, že se setkala s opovržením a odvracením zraku ostatních. Zato Eli byl v sedmém nebi.
„Pokud to je tak jak říkáte, nezbyvá nám vostatním než se podvolit a reality show nepřijmout, no jo no,“ neříkal zrovna nadšeně.
Eli už tedy rozhodnutí přijal. Ostatní, kteří byli původně pro, však zatím přesvědčeni nebyli. Rush vytáhl svůj bloček, kde měl napsaný svůj včera připravovaný projev pro tuto příležitost.
„Nebešťané nám sem poslali zprávu. Že se můžou vzít cokoliv, co chtějí. A že je nikdo nemůže zastavit. Ale my jim také pošleme zprávu. Mí bratři a sestry, nedovolíme jim aby si vzali cokoliv co patří nám. Protože tohle je naše země!“
Pak se zarazil. „Ach promiňte, včera jsem sledoval filmografii Jamese Camerona a nějak se mi to muselo dostat do poznámek. Tady to mám,“ nasadil opět vážný tón a pokračoval.
„Komerční a kabelové nám sem poslali zprávu. Že se si s námi mohou dělat, co chtějí. A že je nikdo nemůže zastavit. Ale my jim také pošleme zprávu. Mí bratři a sestry, nedovolíme jim aby si vzali cokoliv co patří nám. Protože tohle je náš život!“
Už i ti, kteří byli pro reality show začali přitakávat a bylo jim jasné, že se z téhle šlamastiky musí nějak dostat. Proslov dokonce probudil i Brodyho, který se do této chvíle válel v rohu a chrápal.
„Teď už jen musíme přijít na to, jak získat kontrolu nad Destiny a vrátit se konečně domů,“ poškrábal se na hlavě Rush.
„A zatnout tipec těm nahoře,“ dodal Young a hodil tak neshody obou kohoutů za hlavu.
Eli se opět vzorně přihlásil. „Sím, já bych měl nápad.“
„To bude zase nějaká blbost,“ ozvalo se odněkud zezadu, neznámo od koho.
„Kdybyzme s pomocí integrátorů pole vytvořili reverzní puls do článků gradientního výboje, tak by se tok signálového procesoru převedl zpět na hlavní jádro,“vychrlil ze sebe.
„Eeeh, co? Řekněte to trochu srozumitelně,“ vykulil oči Young.
„Použijem přísloví, když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou,“ vysvětlil Eli. Greer se zachechtal a mnul si ruce. To konečně přimělo i Tamaru, aby přestala poskakovat okolo KINA a mrknout na Greera. Nezasvěcenému divákovi už by mohli všechny ty dvojice připadat jako ze špatné telenovely. A asi by měl bohužel i pravdu.
Young zavelel. „Greere, přineste kladivo.“
„Rozumím, pane,“ a odkráčel. Během několika minut se vrátil s obrovskou desetikilovou palicí.
„Tak snad abychom se do toho dali, ne?“ a zase se zachechtal. Rush jenom pokynul na konzolu. Greer se mohutně rozmáchl a ťal největší možnou silou do displeje. Ten se se sprškou jisker odporoučel do křemíkového nebe. Všechny ostatní systémy ale začaly nabíhat. Ovládání motorů, senzory, klimatizace, lampička v Rushově ubikaci na palubě tři.
„Tak se na to podíváme,“ zhodnotil situaci Rush. „Ne, to není možné. To nemůže být pravda!“ Bohužel to byla pravda. Celou dobu jim totiž vedení lhalo. Celou dobu byli na orbitě země a Destiny se nehnula ani o centimetr od Země.
„Tak to si s nima ještě vyřídím, takovej podraz,“ naštval se Greer. Ostatní ho ve slovech následovali. „To nejde, to mi zaplatí.“ „Já je zabiju.“ „To si vypijou.“
O MĚSÍC POZDĚJI
Na palubě už z posádky skoro nikdo nezbyl. Jenom pár lidských trosek, kteří se těžko loučili s místem, kde prožili jeden náročný rok svého života. Zůstal také Brody, který neměl kam jinam jít. Taktéž neodešel Rush, který velkou část ze svého života zasvětil tomu, aby se na palubu Destiny dostal. A teď zjistil, že to všechno je fake! V pocitu zadostiučinění mu pomohli jenom novinové články pojednávající o tom, že budova televizní stanice, provozující tuto zvrhlou zábavu, byla rozhněvaným davem vypálena do základů.
Rush stál na vyhlídkové palubě a pozoroval hvězdy. Po nějakou dobu se k němu nepozorovaně připojila i Camile.
„To je překvapení, tebe bych tu nečekal,“ polkl nasucho Rush.
„No já, trochu jsem přemýšlela a změnila jsem názor a chtěla bych se k tobě vrátit, mohli bychom se třeba i vzít a tak,“ vysoukala ze sebe Camile a pokusila se o ten nejnevinnější pohled, který dokázala.
„Musím ti něco říct. Já jsem vždy miloval Mandy. I když jsem byl s tebou, tak jsem si představoval, že je místo tebe ona.“
„Mluvíš o té postižené krávě?“ rozohnila se najednou.
„Ha, tady nám někdo žárlí,“ zalichotilo tu Rushovi. „Ale díky tomu, že jsme se vrátili zpátky na Zem, můžu být konečně s ní.“
Camile se pohroužila do svých myšlenek a uvažovala o tom, jestli má své sokyni spíš přiškrtit hadičky nebo spíš vyškrábat oči.
„Sbohem,“ zakončil to a nechal Camile samotnou na vyhlídce.
Po cestě do své kajuty hodil do koše ještě jeden scénář kromě SGU2. Byl nadepsán Ordinace v Růžové zahradě 4. Ale to už je jiný příběh …
Sice jsem tam po technické stránce našla několik chyb, ale po obsahové stránce bravo. 
