Halajdův tvůrčí koutek, akt. Krvavý úsvit II (27.4.2010)

I'm back...

Do prvního příspěvku tohoto vlákna přidán navigační panel.

Následující povídka se odehrává ve stejném universu jako Posel války. Pro budoucí potřebu budu tyto příběhové reálie označovat jako "Kosmos".

V této povídce i nadále pro zjednodušení používám pozemské jednotky vzdálenosti a času.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli, je čistě náhodná.

Krvavý úsvit
Prolog

Těžká křídla masivních dřevěných dveří do sebe zapadla. Čtveřice postav vkráčela dále do potemnělé místnosti, až do kruhu jasného světla před nimi. Tam poklekli na pravé koleno, sklonili hlavu, napřímili ocas a zvedli pravou ruku se sevřenou pěstí.
V této poloze setrvali několik okamžiků, dokud se z jednoho z temných koutků sálu neozval stařecký hlas patřící komorníkovi.
"Povstaňte."
Válečný vůdce Trakhan se svým doprovodem uposlechl a postavil se. Nyní už mohl zpříma pohlédnout na vyvýšený stůl, před nímž stál, a na dvanáct mužů, kteří za ním seděli. Dvě prostřední sedadla byla vyvýšená, jedno o trochu více než druhé, aby tak byla ještě zdůrazněna nadřazenost jejich vlastníků nejen vůči příchozím, ale i vůči ostatní přísedícím.
Mladší muž na méně vyvýšeném místě promluvil jako první.
"Jsme rádi, že jste si na nás ve svém nabitém programu udělal čas, vůdče Trakhane," řekl zcela vážným tónem, ale nikomu neunikl skrytý sarkasmus.
"Pozvání Říšské rady nemohu nikdy odmítnout, Vznešenosti," odvětil Trakhan jakoby komplimentem, ale ve skutečnosti se v jeho slovech ukrývala smrtelně vážná pravda. Žádný smrtelník v Říši, pokud se o své smrtelnosti nechtěl brzy přesvědčit, nemohl odmítnout předvolání před Říšskou radu.
Jeho Vznešenost, císařský princ a dědic říšského trůnu Nadhakor, se v odpověď jen usmál. Místo něj promluvil jeho otec, který seděl po jeho boku.
"Posaďte se, pánové."
Trakhan a jeho tři společníci mírně pokývli hlavou na znamení vděku a zaujali svá místa u menšího stolku uprostřed místnosti. Architekt tohoto sálu odvedl svou práci perfektně, před dlouhým masivním stolem Rady a vysokými křesly jejích členů si připadali jako trpaslíci.
Tradice vyžadovala, aby při každé audienci u Říšské rady za předvolanou stranu vždy přišli čtyři muži. Ani víc, ani míň. Tento zvyk měl svůj původ v rituálech z dob prvních rothakanských císařů a již několikrát bylo nutné jej z praktických důvodů porušit nebo obejít, ale udržoval se i nadále. Stejná tradice diktovala i to, že v Říšské radě musí vždy sedět dvanáct osob a to nebylo za šest a půl staletí existence Říše porušeno nikdy.
Císař, princ a deset říšských sekretářů si předvolalo válečného vůdce Trakhana, velitele říšských sil na torocké frontě, aby vyslechlo jeho hlášení a potvrdilo ho v jeho funkci na dalších pět měsíců, nebo jej odvolalo. Fakticky se tedy rozhodovalo o jeho budoucnosti a za těchto okolností potřeboval Trakhan po svém boku ty nejlepší. Proto do svého tříčlenného doprovodu vybral svého náčelníka štábu, tajemníka a strategického důstojníka.
Pokud ovšem na nějaké podávání hlášení vůbec dojde, pomyslel si Trakhan. Téměř dvacet let trvající válka změnila mnohé, z Trakhanova velitelství putovaly na Rothakos pravidelné zprávy a o situaci na frontě byla Rada informována stejně dobře jako Trakhan sám. Místo zpravování o situaci se slyšení zřejmě brzy zvrhne ve výtky vůči vůdcovu počínání a otázky, jak situaci napraví.
Netrvalo to dlouho. Po výměně několika dalších zdvořilostních frází a krátkého formálního podání zprávy o stavu na Trakhanově úseku velení se jako první ozval muž na pravém konci Rady, sekretář za kolonie jménem Hophur. Jeho rezort byl Radě nejnovějším přírůstkem, přibyl teprve před sto třiceti sedmi roky. A protože v Říšské radě je míst jen dvanáct, musel mu tehdy jiný sekretář uvolnit místo.
A kdo si na něj dnes vzpomene, uvědomil si Trakhar a jeho tísnivý pocit ještě zesílil.
"Říšské kolonie při našich jižních hranících se stále častěji stávají obětí voronských útoků," spustil Hophur nemilosrdně. "Škody na těžce vybudované infrastruktuře jdou do miliard kreditů. O ztrátách na životech ani nemluvě."
"Ujišťuji vás..." reagoval okamžitě Trakhan, ale sekretář Hophur ho nemilosrdně přerušil.
"Od námořnictva slyšíme stále jen samé ujišťování. Zřejmě ale zapomínáte ujišťovat i našeho nepřítele. Nebo je skutečnost, že se fronta posunula až k formálním hranicím Říše a říšské světy trpí pod nájezdy voronských plavidel, jen důsledkem neschopnosti našich mužů ve zbrani?"
Trakhan mrkl na sekretáře pro válku, zda náhodou nehodlá říct něco na jeho obranu. Ten ale mlčel a probodával Trakhana pohledem. Jasná známka toho, jak pět měsíců porážek a polovičatých vítězství dokáže zničit veškerou přízeň, jíž se jeden těší.
Trakhan se tedy musel obhájit sám. "K ochraně pohraničních kolonií je vyčleněna podstatná část jednotek pod mým velením. Kdybych vyčlenil ještě jakékoli další, zcela bychom přišli o naše ofenzivní možnosti. Iniciativa by zcela přešla na stranu nepřítele, který by pak mohl nerušeně ničit jedno naše obranné uskupení po druhém. Zkušenosti z této války jasně ukazují, že nesmíme soustředit síly na snadno napadnutelných postaveních. A právě toto by větší důraz na ochranu našich soustav znamenal."
"Možná," navrhl princ Nadhakor, "byste se měl zaměřit spíše na to, co musíme, než co nesmíme."
"Co musíme, Vznešenosti," odvětil Trakhan, "je posílit naše námořnictvo a znovu vyrovnat síly s Dominiem, ba ještě lépe ho předčit."
"Takovéto obecné návrhy jsou bezpředmětné," zaznělo od sekretáře pro hospodářství. "Všechny válečné loděnice jsou plné rozestavěných nebo opravovaných lodí, akademie každý ročník zvyšují počty nabraných posluchačů. Rozšiřujeme vojenský i navazující průmysl nejvyšším únosným tempem. Víc už to není možné."
Tohle se vůbec nevyvíjí dobře, řekl si Trakhan.
"Pak tedy musíme zefektivnit alokaci dostupných sil. Stáhnout lodě z jiných úseků hranice, oslabit strážní uskupení..." Všichni členové Rady tentokrát jen mlčeli a upřeně hleděli na Trakhana. Všichni přítomní dobře věděli, že tato opatření již byla podniknuta. Dokonce už několikrát. Síly vyčleněné k ochraně té většiny Říše, jíž nehrozilo přímé ohrožení Voronem, byly ořezány a zredukovány již tolikrát, že by stěží dokázaly ubránit samy sebe, natožpak říšské kolonie a zařízení, které měly chránit.
Trakhan dobře věděl, že těmito podněty Radu neohromí. Potřeboval si jen vybudovat určitý nástupní prostor pro jiný návrh. Takový, o kterém se obával, že jeho situaci možná nezlepší, ale snad si Rada alespoň uvědomí, že za současné situace po něm žádá nemožné.
"Také je tu možnost stáhnout říšská plavidla z jejich nasazení ve Východní oblasti." Nesmyslného a zbytečného nasazení, dodal si v duchu. O přesouvání jednotek do hlubin neosídlené Východní oblasti a vytvoření samostatné bitevní skupiny vědělo prakticky celé námořnictvo. Co ale znal jen málokdo, byl účel tohoto tahu.
Říšské průzkumné křižníky v dobách své největší slávy pronikly až do vzdálenosti čtyř set světelných let od současné nejvýchodněji položené říšské výspy a neobjevily nic než pustý vesmír a hrstku planet s primitivním životem. Odeslání celé bitevní skupiny střežit prázdný vesmír stovky let od říšských hranic jistě muselo mít svůj důvod, jenomže nikdo nevěděl jaký. Fakt, že zatím žádná z vyslaných lodí se nevrátila zpět, také celou záležitost příliš neosvětlil.
Výrazy členů Říšské rady byly ale jasnou odpovědí na Trakharův návrh.
"Toto téma nebude předmětem slyšení," řekl Císař suše. Předmět jednotek Bitevní skupiny Východ tak zmizel z rozhovoru stejně rychle, jako se objevil.
Trakhar se postavil. "V tom případě mohu nabídnout Říšské radě již jen jedinou další možnost, jak zvrátit průběh války ve prospěch Říše."
"Pokračujte, vůdče," vyzval ho princ Nadhakor.
"Se svým štábem a vyššími důstojníky jsem vypracoval operační plán, který, pokud uspěje, zničí převahu, kterou nad námi Dominium Voron má, a dovolí Říšskému hvězdnému námořnictvu znovu převzít iniciativu ve válce. Jeho krycí jméno je Krvavý úsvit."
Trakhar potlačil ušklíbnutí. Jestli si říšská mocenská elita na něco potrpí, jsou to teatrální jména. A jelikož tento návrh byl poslední možností, jak přesvědčit Radu, aby ho nezbavila velení v Toroku a neposlala dohlížet na projekt Můstku nebo do ještě většího zapadákova, byl Trakhar ochoten se uchýlit i k teatrálnosti.
Na boční zdi ožila obří nástěnná obrazovka a ní se objevil situační nákres Torocké fronty. Trakhar se dal do představování svého plánu.
"Tento plán přímo vychází se současné situace na frontě..."

"Blahopřeji vám, válečný vůdče Trakhare," pronesl Císař, když mu na malé obrazovce naskočila rozhodnutí jednotlivých členů Rady v otázce, zda současného velitele říšských jednotek v Torocké válce ponechat v jeho funkci. "Zrealizujte plán Krvavý úsvit a přineste Říši vítězství v této dlouhé válce."
"Je mi ctí sloužit Říši a Císaři," odpověděl Trakhar předpisově, pak se svými společníky znovu poklekli a vyšli ze síně.
To snadnější bychom měli za sebou, řekl si v duchu.

Pokračování příště

Vyzerá to dosť zaujímavo.
Je v tom napätie aj prísľub akčného deja.
Čakám čo si si na nás pripravil.

Do vlákna přidán příspěvěk s dodatky k mé literární tvorbě zasazené do universa "Kosmos". Odkaz najdete v navigačním panelu na začátku vlákna

Prolog této povídky naleznete zde.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli a nevytvořil jsem to já, je čistě náhodná.

Krvavý úsvit
Kapitola první

Šedivý lodní trup doutníkového tvaru se pomalu sunul vesmírnou prázdnotou. Pokud bychom měřili vzhledem ke stálici soustavy, v níž se loď nacházela, byla jeho rychlost skutečně směšná – jen několik desítek metrů za vteřinu.
Všechny hlavní i pomocné motory byly vypnuté a říšský lehký křižník Lashar se pohyboval jen díky setrvačnosti. Vyšší rychlosti však nebylo třeba, křižník od jeho cíle dělilo už jen několik kilometrů; vzdálenost, kterou překoná za pár minut.
Námořní kotviště Garhas Tři bylo při pohledu průzory můstku jasně vidět přímo před přídí, ozářené hvězdou a vlastními pozičními světly. Celkově se dal tvar tohoto neforemného slepence jen obtížně vyjádřit slovy. Trojice přistávacích prstenců byla připojena k velkým úložištím kontejnerů a palivovým zásobníkům a kdesi uvnitř té struktury se krčily velitelské a rezidenční moduly.
Podoba kotviště odpovídala jeho účelu – sloužilo čistě pro obsluhu a servis válečných lodí. Žádné možnosti rekreace, žádné zbytečné reprezentační prostory. A také prakticky žádná obrana. Při nepřátelském útoku by se stalo až příliš snadným cílem. Palivo, munice a zásoby pro desetinu jednotek Válečné skupiny Torok na několik měsíců, bez jakéhokoliv pancéřování, bez motorů, bez vlastní výzbroje.
Nebyl to ideální stav, ale doba byla zoufalá. Dvacetiletá válka říšské hospodářství značně vyčerpala, na zlepšení týlových postavení zkrátka nebyly prostředky. Veškerý průmysl byl ždímán až do sucha, aby uspokojil poptávku po válečných lodích a jejich výbavě. Když se k tomu přidalo, že u kotviště stejně vždy bylo nezbytně přítomno jisté procento lodí, pro jakékoliv zdokonalování obranných schopností na úkor jiných projektů nebyl objektivní argument.
Vzdálenost mezi křižníkem a základnou klesla na stovky metrů a Lashar pomocí manévrovacích trysek ještě více zpomalil. Řízení provozu jim přidělilo kotevní místo s číslem sedmnáct. Už se dalo jasně rozeznat trupy říšských plavidel zakotvených v tomto úseku prstence.
Profesionální ticho můstku křižníku přerušilo sípavé zašeptání navigačního důstojníka.
„Při Nesthoru.“
Nižší velitel Sanhumok zvedl oči od itineráře, který si ještě naposledy procházel, než bude předán výstrojnímu důstojníkovi kotviště. Napřed se mírně zamračil na poručíka Manhara, který si na jeho můstku dovolil toto zvolání, ale Manhar mu vůbec nevěnoval pozornost. Sanhumok si uvědomil, že zrak většiny osádky můstku směřuje na přední průzory a blížící se kotviště za nimi, a také tam pohlédl.
Vzápětí pochopil Manharovu nedisciplinovanost a byl ochoten mu ji prominout.
Lasharu bylo přiděleno kotevní místo přímo vedle jiného říšského křižníku. I ten nejodbornější znalec válečných lodí by ale jen podle pohledu na trup nepoznal, co je to za loď. Z nápisu na zadní části, který loď pojmenovával, zbyla jen poslední tři znaky. Začátek slova nahradila hluboká promáčklina pancíře, popraskané pláty a zčernalé skvrny tam, kde došlo ke vznětí vzduchu. Neomylné poznávací znamení místa, kde loď zasáhl granát.
„Valdorh,“ hlesl taktický důstojník.
Měl pravdu. Ten pomačkaný, potrhaný a prostřílený vrak znetvořený k nepoznání byl těžký křižník Valdorh. Chyběla mu celá příď a musel být ke kotvišti připoután provizorně lany, protože kotevní svorky neměly loď kde uchytit. Z jeho čtyř gondolových motorů, které Valdorhu umožňovaly v boji skvěle manévrovat, nezbýval žádný a bylo dobře vidět, že o ně nepřišel při nějaké údržbě v doku, ale byly jednoduše ustřeleny.
Do lodi byl zaveden nouzový tunel, protože hlavní vstup zmizel spolu s přídí. Když Lashar zastavil vedle těžkého křižníku a loď se lehce otřásla, jak ji uchopila ramena kotevních svorek, Sanhumok ještě zabloudil pohledem k můstku Valdoru. Ten ale žádný můstek neměl.
„Loď je zakotvena, pane,“ ohlásil Sanhumokovi kormidelník.
„Dobrá práce, námořníku,“ odpověděl Sanhumok, stále v mírném šoku.
„Pane,“ ozval se spojovací důstojník, který si jednou rukou přidržoval u ucha sluchátko, patrně jen mimoděk. „Bojový vůdce Berthul si žádá vaši okamžitou přítomnost na strategické poradě naší skupiny.“
Sanhumok přikývl. „Odpovězte, že jsem na cestě. Nadporučíku, převezměte velení a dohlédněte na opravy a doplnění zásob.“
„Rozkaz, pane,“ přikývl první důstojník.

Při průchodu spojovacím tunelem mezi Lasharem a stanicí a pak ještě na prvních metrech chodby by sice Sanhumok mohl dále vizuálně studovat poškození, která Valdorh utrpěl, ale nevěnoval mu pozornost. Z těžkého křižníku se stal vrak a na čem skutečně záleželo, bylo, jak se to stalo. Pokud by jeho velitel svou loď neuváženě zavedl do boje proti nepřátelské přesile, bylo téměř jisté, že se už nikdy do žádného velitelského křesla neposadí.
Valdorh příslušel ke stejné bojové skupině jako Lashar, takže se dalo předpokládat, že na poradě bude i velitel Halmar. Podrobnosti o tom, co se seběhlo, tak bude mít Sanhumok za okamžik.
Když dorazil do místnosti, kde se strategická porada Bojové skupiny 32 konala, všichni ostatní velitelé plavidel už tam čekali. Zřejmě se s poradou čekalo na moment, kdy zakotví Lashar. Sanhumok si už při příletu během procházení přehledu přítomných plavidel všiml, že všechny lodě jeho skupiny se nacházely v soustavě. Stejně tak velká část lodí dalších dvou bojových skupin, které měly Garhas Tři určené jako hlavní kotviště. Pokud vůdci zadržovali větší množství lodí na jednom místě, signalizovalo to, že se schyluje ke změně strategie.
Proto ostatně taky máme strategickou poradu, že...
Strategický důstojník štábu bojového vůdce Berthula už byl také přítomen a vůdce sám vstoupil stěží deset vteřin poté, co se Sanhumok usadil. Šestnáct shromážděných velitelů lodí v tu chvíli jako na povel současně vstalo, aby svého vůdce pozdravilo.
Berthul došel ke svému místu v čele podlouhlého stolu a posadil se. „Pohov, pánové. Můžete se posadit.“ Jakmile jeho podřízení uposlechli, pokračoval. „Tímto vítám zpět velitele Sanhumoka, jehož křižník právě zakotvil. Čekali jsme s touto poradou na všechny lodě mé skupiny a ta vaše byla poslední.
Ale v posledních hodinách dorazilo lodí hned několik a jejich velitelé dosud nejsou obeznámeni s novou situací. Vy ostatní, kdo zde setrváváte už delší dobu, oproti tomu máte převážnou většinu informací z druhé ruky a šuškandy. Proto dovolte, abychom vše uvedli na pravou míru a vyjevili vám skutečné plány.“
Na okamžik se odmlčel a pak pokračoval. „Ještě před tím si ale projdeme připravenost naší bojové skupiny. Hlášení většiny z váš jsem už četl, výjimkou jsou velitelé lodí, které zakotvily prakticky před pár okamžiky, tedy dělová fregata Gerkhur a lehký křižník Lashar.“ Berhul se otočil přímo Sanhumoka a velitele Gerkhuru, nadporučíka Mathapa. „Očekávám, že dostanu i vaše hlášení, pánové, ale rád bych už nyní slyšel, v jakém stavu se vaše lodě nachází, abych věděl, s čím mohu nakládat.“
„Ovšem, vůdče,“ přikývl Sanhumok. Svou hodností velitele Gerkhuru převyšoval, takže přirozeně odpověděl jako první. „V soustavě LV 33 jsme v souladu s předpoklady zpravodajců nalezli na rozestavěnou opravárenskou základnu nepřítele. Strážní jednotky tvořily dva těžké křižníky s doprovodem půl tuctu torpédoborců. Ve vnější soustavě jsou podle všeho rozmístěny senzorové sítě, protože nepřítel zakrátko zareagoval na naši přítomnost. Vyrazily proti nám tři torpédoborce, Lashar utrpěl menší povrchová poškození, ale v souladu s rozkazy jsme se vyhnuli vážnému boji a stáhli se.“
„Váš křižník je tedy připraven k další akci?“ zeptal se Berthul.
„Ano, vůdče. K opravám utrpěných škod bude postačovat několik hodin.“
Berthul spokojeně přikývl a otočil se na nadporučíka Mathapa. Když si vyslechl i jeho krátké hlášení, pokračoval. „Předpokládám, pánové, že nikomu z vás neunikl stav těžkého křižníku Valdorh. Již jsem se seznámil s hlášení velitele Halmara, jeho podřízených i se záznamy celé události.“ Oči všech přítomných se v tu chvíli zaměřily na Halmara, který však seděl vzpřímeně a hleděl svému nadřízenému otevřeně do očí. Snad tím chtěl vyjádřit, že podle svého uvážení nijak nezanedbal svou povinnost a udělal vzhledem k situaci to nejlepší. „O dalším vývoji v této věci teprve rozhodnu, ale už teď vám mohu sdělit, že Valdorh bude muset být odtažen do suchých loděnic v mateřské soustavě a podstoupit několikaměsíční celkové opravy. Počínaje zítřejší půlnocí už nespadá pod Bojovou skupinu 23, ale je podřízen péči lodní správy říšského námořnictva.“
Halmar mírně pokýval hlavou. V praxi to znamenalo, že z jeho křižníku bude odveleno veškeré mužstvo i důstojníci a většina z nich bude přesunuta na jiná plavidla. Halmar osobně by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by někdy mohl znovu velet válečné lodi.
Berthul uzavřel otázku stavu své bojové skupiny a přešel k důvodu, proč tady byli velitelé shromážděni.
„Válečný vůdce Trakhan získal posvěcení Říšské rady k realizaci plánu, který vypracoval jeho štáb a kterému bylo přiděleno krycí jméno Krvavý úsvit. Jistě dobře víte, že situace tady na torocké frontě není příznivá. Většina Torocké oblasti je ve voronských rukách a naše námořnictvo je dlouhotrvající válkou zcela vyčerpané. Na rovinu si řekněme, že Dominium zcela převzalo iniciativu a my mnohdy nedokážeme ubránit už ani vlastní soustavy.
Cílem operace Krvavý úsvit je tento stav zvrátit. Říšské hvězdné námořnictvo oslabí nepřátelské loďstvo, naruší jeho činnost, provede protiútok, zničí vojenskou převahu nepřítele, převezme zpět iniciativu ve válce a dovede ji do vítězného konce.“
Vůdce Berthul si prohlédl tváře přítomných a uchechtl se. „Zní to tak jednoduše, až se jeden ptá, proč jsme to neudělali už před dvaceti lety.“ Místností proběhla vlna pobaveného mumlání. „Vyšší velitel Holpur vám nyní vyjeví, jak tento řekněme ambiciózní plán předpokládá, že k tomuto zázraku dojde.“
Berthulův strategický důstojník na výzvu svého nadřízeného vstal, dálkovým ovladačem aktivoval velkou nástěnnou obrazovku, na níž se vzápětí objevila stavová mapa torocké fronty. Téměř všechny soustavy v Torocké oblasti byly zbarveny do oranžové, značící nepřátelskou přítomnost v soustavě. Kromě soustav ve výsostném prostoru Říše byly jen tři torocké systémy zbarveny zelenou barvou.
„Jistě nemusím nikomu připomínat, že v Torocké oblasti je jen jediná hvězdná soustava s obyvatelným světem – samotný Torok. Zbylá necelá třicítka soustav může v nejlepším případě nabídnout kusy skály bez dýchatelné atmosféry s přijatelnou gravitací. Krátce před naším ústupem k říšským hranicím bylo zjištěno, že mnohé z nich jsou bohaté na zásoby nerostů a minerálů a mají tedy velký průmyslový potenciál.
Podstatné je, že kontrola nad oblastí se přímo odvíjí od držby soustavy Toroku. Přes něj proudí veškeré zásobování voronských základen v neobyvatelných systémech, alespoň v těch, které jsou blíže říšské hranici než voronské.“
Holpur se na okamžik odmlčel, aby velitelé plavidel Bojové skupiny 32 mohli vstřebat vyslechnuté zhodnocení. Všichni z nich si byli nepochybně této situace vědomi, ale strategický důstojník skupiny nikdy nepovažoval drobné shrnutí za škodlivé.
„A tím se dostáváme k samotnému plánu Krvavý úsvit. Současná voronská vojenská přítomnost v oblasti je příliš velká na to, aby ji logisticky dokázala obsluhovat jen jejich zařízení v Toroku. Podle našich odhadů minimálně dvě pětiny jejich sil musí dlouhodobě spoléhat na sekundární instalace právě v neobyvatelných soustavách poblíž říšských hranic. Novým cílem Válečné skupiny Torok je útočit na tyto sekundární instalace bez zbytečného napadání samotných voronských plavidel.
Selektivními údery zničíme tato předsunutá stanoviště nepřátelské flotily a donutíme ji soustředit se v jejich hlavním uzlu v Toroku, který navíc pro tolik lodí nebude postačovat, budou vznikat fronty a zmatky. A v takové situaci zahájíme náš hlavní útok, soustředěnou silou prakticky celé naší válečné skupiny zaútočíme na Torok, zničíme tamní voronské instalace a co největší část voronské flotily, která tam bude shromážděna.
Ochromíme nepřátelské námořnictvo, znovu obsadíme Torok a následně přeneseme boj k voronským hranicím a jim nezbude nic jiného, než souhlasit s příměřím a vzdát se nároku na Torockou oblast.“
Během řeči velitele Holpura se řada výrazů v místnosti změnila ze zvědavých buď v dravé, nebo ve skeptické. Těch prvních ale výrazně přebývalo a Sanhumokův byl jedním z nich.
„To je hrubá představa nového plánu válečného vůdce Trakhana a jeho štábu. Nyní přejděme k jeho první fázi a konkrétním úkolům pro naši skupinu a jednotlivé lodě...“

Nadporučík Dakhos, první důstojník lehkého křižníku Lashar, se vymrštil z velitelského křesla, jakmile Sanhumok vkročil na můstek.
„Vítejte zpět na palubě, pane,“ pozdravil ho.
„Děkuji, nadporučíku. Něco nového?“
„Technici zahájili opravu poškozených úseků pancíře, k výměně pomocných senzorů na pravoboku se dostanou zhruba za půldruhé hodiny. Mezitím jsme začali už doplňovat palivo a zásoby munice. Potraviny a ostatní zásoby budou naloženy vzápětí.“
„Výtečně. Spojovací,“ obrátil se Sanhumok mladého podporučíka, který měl právě službu, „očekávejte šifrovanou depeši ze štábu vůdce Berthula. Jakmile dorazí, okamžitě mi ji přepošlete. Budu ve své pracovně.“ Otočil se zpět na Dakhose. „Nadporučíku, na dnes večer svolejte poradu vyšších důstojníků. Dvacet nula nula přesně.“
„Rozkaz, veliteli.“ Dakhos zvědavě natáhl krk. „Nové rozkazy?“
„Přesně tak, nadporučíku,“ přikývl Sanhumok a zamířil k postrannímu průchodu do velitelské pracovny. „A vůbec ne povzbudivé,“ dodal ještě, ale nikdo ho už neslyšel.

„Řízení provozu Garhas Tři, tady křižník Lashar. Žádáme o svolení k odpoutání a odletu.
„Lashare, máte volný vektor, povolujeme odpoutání a odlet. Připravte se k zatažení spojovacích koridorů a uvolnění kotevních svorek.“
„Rozumíme, řízení. Přechodové komory uzavřeny, manévrovací trysky v pohotovosti, jsme připraveni.“
Silná úchytná ramena uvolnila své sevření přídě křižníku a krátký zážeh předních trysek uvedl Lashar v couvavý pohyb vzad. Sanhumok věnoval ještě poslední pohled poničenému trupu Valdorhu, než se Lashar začal otáčet a kotviště zmizelo ze zorného pole.
Kvůli ochraně se kotviště nacházelo hluboko v gravitačním stínu hvězdy soustavy a bude tedy trvat několik hodin, než bude moci Lashar vstoupit do hyperprostoru. A poté několik dní, než dorazí ke svému cíli. Až příliš mnoho času na to, aby Sanhumok důkladně prostudoval nové rozkazy a našel v nich nespočet nedostatků.

„Nechápu vaši zdrženlivost, veliteli,“ poznamenal poručík Manhar, když si vyšší důstojníku Lasharu vyslechli širší obrysy nového plánu říšského námořnictva. „Zdá se mi to jako dobrá operace s reálnou možností úspěchu.“
Sanhumok se už nadechoval k odpovědi, ale nadporučík Dakhos ho předběhl.
„Slyšel jste někdy o bitvě u Korhosoku, poručíku?“ zeptal se navigačního důstojníka. Manhar v odpověď jen nesouhlasně pokynul hlavou. „Byla to patrně rozhodující bitva Druhé říšské občanské války. Tehdy zbývaly už jen dvě frakce vážně aspirující na vládu nad Říší, jedna z nich byla sdružena kolem rodu Sorthos, který se později dostal na říšský trůn, druhá kolem rodu Dhunral, který byl na celkovém ústupu a v oslabení. Dhunralům se podařilo svižnými protiútoku nakrátko stabilizovat hroutící se frontu, tím ale pouze získali čas. Sorthosové každým okamžikem sílili a velitelé Dhunralů se proto rozhodli k zoufalému útoku.
Fronta tvořila kolem města Korhosoku výběžek zabodnutý do dhunralského území, v něm byla soustředěna značná část sorthoských sil, které se připravovaly na další ofenzivu. Představa byla taková, že toto soustředění bude zničeno a Dhunralové otočí válku ve svůj prospěch. Tento plán a jeho provedení ale poznamenaly dva zásadní nedostatky. Za prvé, Sorthosové se o dhunralských přípravách dozvěděli a korhosocký výběžek ještě více posílili a opevnili. Za druhé, Dhunralové se o prozrazení svého plánu také dozvěděli, ale stejně zaútočili, protože se domnívali, že jim už nic jiného nezbývalo.
Výsledkem byla přirozeně těžká porážka Dhunralů a následně jejich prohra ve válce.“ Výkonný důstojník odvrátil zrak od protější přepážky, kam při svém vyprávění zabloudil, a zadíval se přímo na poručíka. „Nepřipadá vám to povědomé?“
„Do jisté míry ano,“ připustil Manhar. „Ale Voroni dosud o našem plánovaném útoku na Torok nevědí.“
„Pokud budou říšské lodě následující týdny systematicky ničit jednu jejich základnu po druhé, nevyhnutelně si to uvědomí,“ prohlásil Sanhumok. „Jestli jsme se za poslední tři roky něco naučili, tak to, že mandátor Rijenik, vrchní velitel voronských sil, není žádný hlupák.“

Pokračování příště

- volná reprezentace severo-střední části Torocké oblasti, bez měřítka

Přehled vlastních jmen osob, míst, lodí a jiných eventualit, použitých v mé literární tvorbě ve sci-fi universu "Kosmos". (Ne)pravidelně aktualizováno.
Řazeno dle abecedního vzestupného pořadí na základě transkripce slov do standartní latinky

ŘHN - Říšské hvězdné námořnictvo

Osoby:
Berthul - bojový vůdce ŘHN, velitel Bojové skupiny 32
Dakhos - nadporučík ŘHN, první důstojník křižníku Lashar
Dhunral - někdejší rothakanský rod, jedna z frakcí Druhé říšské občanské války
Gunhurak - poručík ŘHN, taktický důstojník křižníku Lashar
Halmar - vyšší velitel Říšského hvězdného námořnictva, velitel křižníku Valdorh
Holpur - vyšší velitel ŘHN, strategický důstojník štábu Bojové skupiny 32
Hophur - člen Říšské rady, sekretář za kolonie
Manhar - poručík ŘHN, navigační důstojník křižníku Lashar
Mathap - nadporučík ŘHN, velitel torpédoborce Gerkhur
Nadhakor - císařský princ a dědic trůnu Říše
Nurkhos - poručík ŘHN, taktický důstojník křižníku Valdorh
Parhal - poručík ŘHN, operační důstojník křižníku Lashar
Rijenik - mandátor Voronského loďstva, velitel voronských sil na torocké frontě
Sanhumok - nižší velitel ŘHN, velitel křižníku Lashar
Sorthos - někdejší rothakanský rod a později císařská dynastie, jedna z frakcí Druhé říšské občanské války
Trakhan - válečný vůdce ŘHN, velitel Válečné skupiny Torok a říšských jednotek na torocké frontě

Lodě:
Gerkhur - říšský dělový torpédoborec pod velením nadporučíka Mathapa
Kerak - třída voronských fregat
Lashar - říšský lehký křižník času pod velením velitele Sanhumoka
Valdorh - říšský těžký křižník pod velením velitele Halmara

Místa:
Dominium - viz. Voron
Garhas - soustava na jižní hranici Říše
Garhas Tři - kotviště Říšského hvězdného námořnictva v soustavě Garhas
LV 33 - soustava v Torocké oblasti
Korhosok - město na Rothakosu, dějiště bitvy za Druhé říšské občanské války
Nesthor - božská entita v rothakanské mytologii; plynný obr, kolem kterého obíhá měsíc Rothakos
PK 12 - spistava v Torocké oblasti
Rothakos - domovský svět (měsíc) rothakanské rasy, hlavní svět Rothakanské říše
Říše - oficiální interní pojmenování Rothakanské říše
Torok - jediná obyvatelná soustava v Torocké oblasti
Torocká oblast - oblast vesmíru jižně od Říše, mezi formálními hranicemi Říše a Voronu, zahrnuje necelou třicítku soustav
Voron - také Dominium Voron či pouze Dominium; mezihvězdný stát jižně od Říše
Východní oblast - oblast vesmíru východně od Říše, zatím bez stanových nejzazších hranic

Hodnostní žebříček důstojníků Říšského hvězdného námořnictva

podporučík
poručík
nadporučík
nižší velitel
vyšší velitel
(bude odhaleno)
bojový vůdce
bitevní vůdce
válečný vůdce

Len kľudne pokračuj . Sci/Fi a Fantazy môžem v akejkoľvek podobe (samozrejme čitateľnej).
Podľa mňa je to dosť napínavé, aj dobre napísané.
Teším sa na pokračovanie.
Detaily väčšinou nerozoberám (na to sú iní).

K předchozím částem této povídky i k jiné mé tvorbě získáte přístup přes navigační panel.

Kdo se bude těžko orientovat ve vlastních jménem, doporučuji slovníček.

Jakákoliv podobnost postav, míst, pojmenování či událostí s čímkoliv, o čem jste slyšeli, co jste kdy viděli nebo četli a nevytvořil jsem to já, je čistě náhodná.

Krvavý úsvit
Kapitola druhá

Sanhumok stál u okna své pracovny a zamyšleně pozoroval hyperprostorové obrazce venku. Fascinující záležitost, ten hyperprostor. Zcela jiná realita posazená „nad“ dimenze běžného vesmíru, ve které se to jen hemžilo exotickým prachem, elektrickými bouřemi a gravitačními deformacemi. Potvrzení existence hyperprostoru před nějakými sto osmdesáti lety, o kterém se do té doby vedly jen dohady, a hlavně výsledky následných výzkumů jeho podoby, postavily na hlavu většinu teoretické fyziky té doby.
Hyperprostor měl s normálním prostorem společného jen pramálo, dokonce ani fyzikální zákony se na něj nedaly vztáhnout bezvýhradně, ale nejvýznamnější silou, která ovlivňovala současně oba rozměry, se ukázala být gravitace. Gravitační pole rothakanského slunce vytvářelo v blízkém hyperprostoru „nad sebou“ nepřehlédnutelnou gravitační anomálii, která bez nejmenších problémů rozdrtila a roztrhala všechny sondy, které tam vědci posílali. Později se zjistilo, že všechny objekty s gravitačním polem ovlivňují hyperprostor „nad sebou“, ale protože přitažlivost většiny z nich nebyla tak významná, způsobovala nějaké potíže při cestách přes příslušnou oblast.
Na druhou stranu ale rozhodně všechny gravitační deformace v hyperprostoru nebyly výsledkem působení těles v normálním prostoru a někteří vědci spekulovali, že nad hyperprostorem, který je nyní znám, se nachází ještě další rozměry a síly v nich působí zase „dolů“. Šlo ale o pouhé domněnky, protože jednak se existenci vyšších hyperprostorů nepodařilo dosud nijak prokázat a jednak by podle této logiky měla i tělesa v hyperprostoru ovlivňovat normální prostor, k čemuž také chyběly důkazy.
Přítomnost gravitačních deformací v hyperprostoru bez zjevné příčiny ale nezpochybňoval nikdo. Jedním z takových případů byla i takzvaná Severní propast, obrovská hyperprostorová bariéra severně od Říše, která bránila lodím prozkoumávat oblasti za ní a doposud se nepodařilo najít její okraj, kde by se případně dala obletět.
Sanhumok přejel pohledem rám průzoru jeho pracovny a jeho myšlenky zabloudily jinam.
Z pohledu historie bylo mezihvězdné cestování pro Rothakany stále ještě novinkou a vedení bojů ve vesmíru dokonce jen jakýmsi módním výkřikem. Při zřizování Říšského hvězdného námořnictva bylo nutné se od něčeho odrazit a volba padla na inspiraci starými vodními loděmi. Proto také první říšské vesmírné válečné lodě vypadaly, jako by je někdo jednoduše vyzvedl z oceánu a posadil do vesmíru. V následujících desetiletích se ukazovaly mnohé nedostatky při aplikaci doktrín mokrého námořnictva do vesmíru, konstruktéři se postupně naučili, jak stavět vesmírné válečné lodě, a od starých konvencí se upouštělo.
Jenže konvence se už ze své definice málokdy jen tak sebraly a odešly, naopak často přetrvávaly ještě dlouho poté, co se ukázaly být kontraproduktivní. Proto stále měly říšské lodě můstky přímo na povrchu lodního trupu, přestože se to už mnohým stalo osudným. Proto se ještě používaly průzory, přestože jimi ve většině případů stejně nebylo vidět a jen narušovaly pancéřování.
Proto kvůli mizerné strategii a taktice prohráváme tuhle válku.
Zapípání nástěnného komunikátoru vytrhlo Sanhumoka z jeho myšlenek. Odvrátil zrak od pohledu nad úžasnou vizuální podívanou, kterou hyperprostor nabízel, přešel ke komunikátoru a stiskl příslušné tlačítko.
„Ano?“
Z reproduktoru se ozval hlas poručíka Manhara, který měl právě službu na můstku. „Za dvanáct minut vystoupíme z hyperprostoru, veliteli.“
„Děkuji, poručíku, už jsem na cestě. Vyhlaste poplach.“
„Rozkaz, veliteli,“ ozvalo se v odpověď a ještě než Sanhumok stihl vůbec dojít ke dveřím, po lodi se začal rozléhat důvěrně známý zvuk bitevního poplachu.

Gravitační vír byl svým způsobem úchvatná fyzikální anomálie. Jelikož gravitace byla jediná síla, která dokázala ovlivňovat normální prostor i hyperprostor současně, byla také jediným známým prostředkem, jak se dalo z jednoho dostat do druhého. Generátor gravitačního víru vytvořil v obou rozměrech trhlinu o velikosti nezměřitelně malého bodu, a tyto dvě trhliny následně splynuly v jednu – společný bod běžného prostoru a hyperprostoru.
V porovnáním se složitostí vytvoření společné trhliny, zasahující do obou časoprostorů, pak byla otázka protáhnutí křižníku o hmotnosti dvě stě padesát tisíc tun nezměřitelně malým bodem jen drobnou maličkostí.
Trupová konstrukce skvílela a naříkala. Bylo pozorovatelné pouhým okem, jak se podlahy, přepážky, průzory a přístroje vlní, kroutí a jsou všechny stahovány do jediného bodu před sebou. Ani oko ale nedokázalo řádně toto dění zpracovat, protože smyslové orgány, nervová soustava, mozek a vůbec celé tělo procházely obdobným procesem.
Celý zážitek zabral jen zlomek vteřiny, ale jeho následky přetrvávaly poněkud déle. Vnitřnosti, evolucí nepřipravené na takovéto zacházení, protestovaly ze všech sil. Nepřítomnost umělé gravitace, která musela být při průchodu vírem vypnutá, celou situaci jen dokreslovala a zvracení, kálení nebo popraskání slabších podkožních žilek bylo u některých méně ošlehaných členů posádky nevyhnutelné.
Když se k tomu přidalo, že senzory byly po průchodu taktéž oslepené a teprve se rozkoukávaly ve zcela neznámém prostředí, byla to ideální chvíle pro nepřítele k útoku. Naštěstí ani samotný lodní navigátor nemohl přesně určit, kde se loď vynoří. Navíc Lashar v tomto případě zvolil destinaci tak vzdálenou od cílové oblasti, že tu ani na nikoho narazit nemohli.
„Hlášení,“ zachroptěl Sanhumok, když se mu konečně podařilo dostat do plic vzduch. Ani pro ostřílené námořníky nebyl průchod gravitačním vírem žádná procházka. Ještě ale několik okamžiků trvalo, než se i ostatní vzchopili dost na to, aby mohli odpovědět.
„Všechny lodní systémy v pořádku,“ oznámil operační důstojník, poručík Parhal.
„V dosahu senzorů žádné objekty,“ doplnil ho taktický důstojník, poručík Gunhurak.
„Všechna stanoviště hlásí připravenost, veliteli,“ řekl první důstojník, nadporučík Dakhos. „Lashar je připraven na vaše rozkazy.“
Sanhumok přikývl a střelil pohledem po navigačním důstojníkovi, poručíku Manharovi.
„Naše pozice, pane Manhare?“
„Devět set tisíc kilometrů od projektovaného bodu vynoření, veliteli. Vzdálenost od stálice soustavy přibližně tři miliardy sto padesát milionů kilometrů.“ To bylo mnohonásobně dostatečný odstup od gravitačních stínů hvězdy i všech planet, ale základním předpokladem úspěchu jejich mise byl moment překvapení. Nepřítel nesměl mít o jejich přítomnosti ani tušení, dokud neudeří. A gravitační vír se dal soudobou technologií zaznamenat na značnou vzdálenost – na mnohem větší, než by senzory rozpoznaly loď plížící se do soustavy pomocí setrvačnosti.
„Výtečně, poručíku,“ usmál se Sanhumok. „Vypočtěte vektor, který zanese křižník do nitra soustavy podle našeho plánu, a předejte potřebné informace o zážehu kormidlu. Taktický, připravte sondy.“
„Rozkaz, veliteli,“ ozvalo se v odpověď.

„Máme ji, veliteli,“ vykřikl náhle poručík Gunhurak. „Neznámá loď na úhlu sedmdesát tři stupňů, distance jedna miliarda dvě stě milionů kilometrů, elevace mínus sto šedesát tisíc kilometrů, stálá pozice. Bitevní středisko ji vyhodnocuje jako přepravní plavidlo, přesnější informace budeme mít, až se naše sonda dostane blíž.“
Sanhumok pohlédl na svůj panel. Až potud se informace rozvědky o BN 34 shodovaly se skutečností. Soustava byla bezvýznamná i v měřítku pusté Torocké oblasti, voronské námořnictvo zde proto žádnou stálou základnu nezřídilo. Nyní ale ležela přímo na frontové linii a nepřítel zde implementoval novou doktrínu. Byla tu umístěná zásobovací a opravárenská loď pro obsluhu plavidel napadajících říšské periferní světy. Munice, léky, potraviny, palivo, v případě nutnosti zaplátování trupu nebo oprava systémů.
Aby nebylo nutno vyčleňovat další jednotky k ochraně této mobilní podpůrné základny, byla umístěna mimo všechny gravitační stíny v soustavě. Voroni spoléhali na dvojí druh pasivní ochrany. Za prvé, vypočítat hypercestu tak, aby se nepřítel vynořil ve vzdálenosti, z níž by mohl zásobovací loď ohrozit, bylo zhola nemožné. Za druhé, pokud by měl nepřítel štěstí nebo neslýchaně schopného navigátora, voronská loď může velice snadno uniknout do hyperprostoru.
Tato úvaha se voronským taktikům zdála natolik neprůstřelná, že byli ochotni zde tuto loď, vyzbrojenou jen sporadickou, lehkou výzbrojí, ponechat bez ochrany. Říšští plánovači však objevili v této představě jednu významnou skulinku. A Lashar měl na vlastní kůži zjistit, zda je tato skulinka nepřítelem skutečně přehlédnutá.
„Dobře, poručíku,“ řekl Sanhumok. „Sledujte ji dál, ať ji bitevní středisko klasifikuje tak přesně, jak jen to bude možné. Pane Manhare, můžete začít s výpočty. Chci několik různých variant, ještě nevíme přesně, jak to nakonec bude. Údaje pak předejte taktickému.“ Sanhumok se po mnoha hodinách ve své velitelské židli opět napřímil a následně pohlédl na nadporučíka Dakhose. „Stále nemáme nejmenší tušení, kdy budeme muset zasáhnout. Udržujte pohotovost.“
„Ano, pane.“

Poručík Manhar, stojící u nástěnné obrazovky instruktážní místnosti, udělal mírně rezignované gesto. „Je mi líto, veliteli, ale víc nabídnout nemohu. I při takto krátkém přeletu hyperprostorem vzniká prostor pro velkou odchylku. V poměru ke vzdálenosti, kterou uletíme, je dokonce o několik řádů větší, než při běžných mezihvězdných cestách. Mohu vás jen ujistit, že s pravděpodobností devadesáti pěti procent se vynoříme v okolí osmdesáti tisíc kilometrů od projektovaného bodu.“
Velitel Sanhumok přejel očima na poručíka Gunhuraka. „Bude to stačit?“
„Taková vzdálenost by znamenala až necelých padesát vteřin času, než by naše granáty dopadly. Připočtěme obvyklé potíže s průchodem, zpoždění, než systémy nepřítele najdou, vyhodnotí a zaměří, a nějakou rezervu a vychází minuta času mezi okamžikem, kdy nás Voroni zaznamenají a kdy na ně začne dopadat naše palba. To je za normálních okolností dost na to, aby vyhodnotili situaci a učinili opatření, například unikli do hyperprostoru.“
„Tohle ale nejsou normální okolnosti,“ připomněl nadporučík Dakhos.
„To ne, pane,“ souhlasil Gunhurak, „ale my tady předpokládáme, že všechno půjde podle plánu, Voroni budou neuvěřitelně líní a my budeme mít neuvěřitelné štěstí. Důvod, proč se mikropřelety v praxi nepoužívají, je právě ten, že i při naprostém překvapení má větší sortu výhod na své straně napadený.“
„Obávám se, poručíku,“ řekl Sanhumok káravým tónem, „že rozkazy bojového vůdce Berthula jsou jasné. Jeho štáb plán tento mise důkladně prostudoval a označil ho za proveditelný. Jsme říšští důstojníci a proto ten plán vykonáme.“
„Samozřejmě, pane,“ odpověděl Gunhurak, v jeho hlasy nezbyly po námitkách ani stopy.
„Souhlasím,“ pokračoval Sanhumok, „že tato operace stojí na mnoha předpokladech a domněnkách, ale šanci na úspěch nepopiratelně má. Naším úkolem, jakožto posádky říšského křižníku, je učinit to nejlepší, abychom toho úspěchu dosáhli. Nesmíme také zapomínat, že i pokud by vše selhalo a my se ocitli v boji proti přílišné přesile, stále se budeme nacházet mimo gravitační stín a budeme moci kdykoliv ustoupit.
Plán válečného vůdce Trakhara spoléhá přesně na takovéto akce. I navzdory lokální převaze nepřítele udeříme na klíčové body jeho logistické sítě a donutíme ho ustoupit do Toroku. Tato zásobovací a opravárenská loď je přesně takovým klíčovým bodem.“ Sanhumok prozkoumal výrazy svých vyšších důstojníků. Měli ve tváři vepsán mírně přeháněný zápal a nadšení pro věc; jako vždy, když jejich velitel sklouzl k podobným projevům.
„Zatím však stále musíme čekat na vhodnou příležitost,“ uzavřel toto téma a přešel k dalšímu. „Rád bych tohoto času využil k simulacím našeho útoku. Využijte vypočítané skoky poručíka Manhara, samozřejmě včetně odchylky, a různé možnosti složení nepřátelských sil. Může trvat hodiny i dny, než se tu objeví vhodná loď, a nemám v úmyslu tu zatím nechat posádku zlenivět.“
Kolem stolu se ozvala vlna souhlasného mumlání.

„Sonda tři zachycuje gravitační vír, veliteli,“ zvolal náhle pomocný taktický důstojník, podporučík, jehož jméno si Sanhumok nepamatoval. Poručík Gunhurak se nyní s částí směny nacházel v jídelně, dvacetihodinové čekání nebylo možno strávit neustálým zíráním na taktický panel. „Sonda zachycuje další vír v blízkosti. A ještě třetí. Potvrzuji. Tři neznámé lodě právě vystoupily z hyperprostoru.“
Sanhumok měl co dělat, aby udržel klidnou tvář. Tři lodě byla výrazně početnější síla, než s jakou počítal jejich plán. Zhruba tak třikrát početnější, pomyslel si a přes veškerou svoji vnější disciplinovanost a oddanost v duchu proklel plánovače, kteří rozhodli na tuto misi poslat jediný křižník.
„Jak je bitevní středisko kvalifikuje?“ zeptal se nahlas.
„Dvě fregaty a jeden torpédoborec, pane.“
Sanhumok mírně pokýval hlavou. Obvyklá voronská sestava pro záškodnické operace vůči nechráněné infrastruktuře. Zřejmě podniká nájezdy na říšské kolonie dál za frontou a před tím, co nezničí, jednoduše uteče. Hloubkové útoky ale musely být pro tak malé lodě ohromně náročné na jejich skrovné zásoby paliva a munice, proto patrně doplňovaly z té zásobovací lodi.
Plánovači, kteří tuto konkrétní říšskou operaci připravili, si evidentně naplno neuvědomili, že voronské lodě, na rozdíl od říšských, jen málokdy operují jednotlivě. Torpédoborec a dvě fregaty však představovaly štěstí v neštěstí. Lashar si s nimi za příhodných okolností dokáže poradit a rozhodně to byla lepší možnost, než kdyby se tu objevila třeba celá bojová skupina.
Nadporučík Dakhos přistoupil k Sanhumokově křeslu.
„Zaútočíme, veliteli?“ zeptal se tiše.
Přemýšlení zabralo Sanhumokovi jen několik vteřin. „Ano,“ rozhodl se nakonec. „Čím déle se tu zdržujeme, tím větší je nebezpečí, že objeví nás nebo naše sondy. Navíc tato operace má jistý časový rámec, jehož konec se velice rychle blíží. Tohle je dost možná nejlepší a jediná příležitost, jakou budeme mít.“
Sanhumok svému prvnímu důstojníkovi pokynul, aby přišel ještě blíž, a ukázal na svůj taktický nákres. „K zásobovací lodi se nejdříve připojí torpédoborec, je to voronská doktrína, těžší a lepší lodě mají přednost. Až bude nakládání v plném proudu, provedeme přelet. Torpédoborec ani zásobovací loď nebudou moct kvůli vzájemné blízkosti vytvořit gravitační vír a fregaty je nenechají o samotě. Všechny čtyři budou prakticky nulovou základní rychlost a tedy snadným cílem. Soustředěnou palbou zničíme zásobovací loď a uklidíme se odtud. A pokud při nás bude stát štěstí, vyplýtvaly ty tři válečné lodě na své poslední misi značnou část střeliva.“
Sanhumok se poprvé po mnoha hodinách usmál.
„Vyhlaste bitevní poplach.“
„Rozkaz, veliteli.“

Pokračování příště

Pekné, len sa mi nezdá prechod z Hyper priestoru (a pravdepodobne aj vstup doň).
Okrem hore uvedeného nemám sa na čo sťažovať.

chtěla bych se zeptat zda se chystá nějaké pokračování?

chystá... až udělám zkoušky a zase chytím tvůrčí nit