SG Unanswered Questions - 1x06 – Naděje část 2.

Pěkný, pěkný, sypeš to sem jak na běžícím pásu, je vidět, že si se do toho náležitě ponořil . Takže našli disruptor jestli se nepletu, sem zvědavej, jestli ho nějak využijou. Btw, v jakém časovém rozmezí se to asi odehrává (myslím přibližně s kterou sérii SG1 bych si mohl spojit časovou osu )
Jen tak dál, dobře se to čte, děj má spád, žádný zbytečný zdlouhavý okecávání o ničem a zároveň vše dostatečně jasně vysvětleno - tak to mám rád

1x06 – Naděje část 2.


„Děláš si ze mě legraci?“ zeptala se ji nevěřícně An-soka.
„Ráda bych. A mimochodem... je jich dost. Ani s mími schopnostmi je nezvládneme.“
„Dobře. Odveď co nejvíc lidí sem,“ přikázala ji An-soka, „Thomas ti pomůže.“
„Ale já...“, ozval se Thomas.
„Už je na cestě,“ řekla rázně An-soka.
Thomasovi nezbývalo nic jiného než se zvednout a utíkat za Rachell
„Dobře,“ souhlasila Rachell.
„Můžeš mi říct,“ zeptal se ji Joe, „jak nám nám pomůže to, že ty lidi natlačíme sem? Stejně nás Goa'uldi najdou.“
„To sice ano,“ odpověděla An-soka a pracovala na tabeltu jak o život, „ale tohle je snad zastaví.“
„Co?“ zeptal se udiveně Joe.
„Mám to,“ zaradovala se An-soka a spustila jeden ze tří příkazů.
Najednou se ve dveřích a oknech objevila silová pole. Byli v bezpečí.
„Jak si tohle věděla?“, řekl překvapeně Joe.
„To, co jsme oběvili mělo taky štít, nebo jsme si to mysleli. A jak jě vidět je to pravda,“ odpověděla mu s úsměvem An-soka a štít vypnula.
„No, je to sice hezké, ale oni tu můžou čekat, dokud nebudeme mit hlad,“ řekl ji vážně Joe.
An-soka se zamyslela.
„V tom případě skusim ten kdysi neúspěšný aschenský test dokončit já,“ řekla suveréně a chopila se tabletu, načež začla psát nový program.
„Co to děláš?“ zeptal se ji Joe.
„Píšu program pro čtení DNA. Škoda že jsem si nevzala svůj počítač, tohle mi bude chvilku trvat. Mimochodem,“ chopila se vysílačky,“ Rachell, slyšíš mě?“
„Ano, už tu budeme, něco se děje?“
„Potřebuju aby jste mi obstarali krevní vzorek jednoho jaffy.“
„Jaffa to bude ten...“
„Voják jo. Skuste někam jednoho odlákat. A pak třeba do jeho krve namočte kus látky.“
„An-soko,“ řekl ji Joe, „ale já tu program na čtení DNA mam, nejsme zase tak primitivní národ.“
„Já vím, jenže potřebuju aby získaná informace byla ve formátu, který to zařízení dokáže přečíst.“

Ty se schovej támhle za ten strom,“ řekl Thomas Rachell a ukázal na široký vysoký strom. „Já na ně zapískám a snad jeden za mnou poběží.“
„Dobře, ale buď opartný.“
Thomas opatrně vylezl zpoza úkrytu a vydal se přímo k jedné z hlídek.
„Héééj tady,“ zamával na ně.
Hlídka si ho všimla. Dva jaffové se oddělili a utíkali přímo za Thomasem. Najednou, což Thomas nečekal, aktivovali svoje tyčové zbraně a začali po něm pálit. Thomas jen tak tak uskakoval energetickým střelám, ale nakonce se mu povedlo dostat se až ke stromu.
„Tak teď je to na tobě,“ usmál se na Rachell.
„S radostí,“ ušklíbla se Rachell a vylezla zpoza úkrytu.
„Ahoj pánové jak se máme?“
„Vzdejte se a odložte své zbraně ve jménu boha Baala.“ řekl ji jeden z jaffů.
Když Rachell slyšela to jméno vyprskla smíchy.
„Nic lepšího si vymyslet nemůžete?“ smála se jim do obličeje.
Jaffové proti ní vystřelili ze svých tyčových zbraní. Rachell na nic nečekala a myslí odhodila střely zpět přičemž jedna střela jaffu zabila. Ten druhý začal utíkat.
„Sakra, teď řekne ostatním že tu jsme,“ řekla Rachell a nechala nasáknout látku jaffovou krví.
Oba rychle vztali a podél lesa utíkali ke zřícenine do které se už přesunula většina vesnice.

„Máte to?“ zeptala se An-soka.
„Tady,“ řekla Rachell a podala ji kousek látky ze kterého pořád odkapávala krev.
An-soka z Joeova tabletu vysunula malou destičku a látku o ní otřela.
„Chvíli to potrvá,“ řekla, „spustim zatím štít.“
„Jsou tady, jsou tady!!!“ začali křičet lidi.
K chrámu se blížil veliký zástup jaffů.
„Jdu tam,“ řekla Rachell a šla k východu.
Když se podívala ven, málem ji kleplo. Chrám byl kolem dokola oblíčený jaffy.
„Vzdejte se ve jménu našeho boha a ušetříme vaše životy!“ křičel jeden z nich.
„A proč by jsme to dělali?“ rejpala Rachell.
„Jinak vás zničíme!!!“
„Ha, ha, ha “
Najednou Jaffové začali pálit na chrám. Ukázalo se že štít nechrání jen okna a dveře ale obklopuje celou stavbu.
„Cos jim proboha řekla?“ zeptala se zděšeně An-soka.
„No.... že se nezvdáme nic víc.“
„Ale jakým tónem?“
„Smála jsem se.“
„Až se vrátíme, tak vám toho o Goa'udech musím dost povědět.“
Lidé mazi tim začli křičet.
„Už to bude?“ zeptal se An-soky Joe.
„Ještě chvilku, program konvertuje data do správného formátu. Doufejme že se zbraň zaktivuje, protože štít je hodně zatěžován. Dochází k velkému úbytku energie.“
„No nechci na tebe něják tlačit...“ řekl Thomas.
„A je to!“ zajísala An-soka. „ teď ještě musím nastavit rozsah a znížit odchylku.“
„Vůbec tě nechápu.“ řekl ji Joe.
„Tohle by mělo rozložit určitou živou tkáň. Tu DNA jsem potřebovala abych ji specifikovala pouze na jednu. Kdybych to neudělala, dost určitě by to zabilo všechny lidi a zvířata. I teď musím odchylku snížit protože lidi a jaffové si jsou příbuzní.“
An-soce se od prstů div nekouřilo jak psala příkazy do tabletu. Nakonec se ale přece jen vítězoslavně zatvářila a zbraň s úsměvem sputila. Najednou se oltář úplně rozevřel a vyjela z něho menší „kovová“ koule, na jejiž vrchu se začala hromadit energie. Všichni lidi v chrámu zmlkli a zírali co se děje. Pak se energie uvolnila a vystřelila všude kolem. Letěla daleko, hodně daleko, pryč od chrámu.
„Zabralo to?“ zeptal se Thomas.
„Slyšíš snad střelbu?“ usmála se An-soka.
„Vyšlo to,“ oddechl si Joe.
„Hej lidi, pojďte se podívat!“ zavolala na ně Rachell od vchodu.
Venku před stavbou se na zemi válelo plno oblečení a zbraní, těla nikde.
„An-soko,“ zeptal se ji Joe,“ každký národ má trochu odlišnou DNA ne? Dá se ta odchylka zmenšit tak aby to vyhladilo opravdu jen jediný a na příbuzný to nemělo vliv?“
„Chceš říct, jestli by si tím dali zničit Ascheni? Odpověď zní dali.“
„Fajn, vezmeme to s sebou,“ prohlásila Rachell.
Najednou celý oltář začal zářit jasně zlatou barvou. Jeho záře se zvyšovala čím dál tim více a najednou jako by vyletěl nahoru do nebe.
„Co se stalo?“ zeptala se Rachell a ostatní udiveně zírali.
„Někdo ho transportoval pryč.“ řekla nejistě An-soka.
„Ale kdo?“ podivil se Joe.
„To kdybych věděla. Tehle druh přenosu jsem ještě neviděla.“ odpověděla An-soka, vyšla ven a nejistě zírala na nebe.

„Jdeš?“ zavolala na Rachell An-soka, která už byla připravena jít domů.
„Ještě to tu uklidím. Jdi napřed klíče máš.“
Byli už zase spátky v továrně. Thomas odešel ihned po návratu domů protože byl utahaný a Joe zatím nepromluvil jediné slovo čehož si Rachell všimla.
„Joe, co se děle?“ řekla a přistoupila k němu.
„Nic.“
„Nekecej, když nás Goa'uldi oblíčili, viděla sem jak se si tam krčil. Ty takový nejsi.“
„Nic mi není vážně.“ řekl ji naškrobeně Joe.
„Můžeš mi to říct. Nikomu to neřeknu. Má to co dělat s tátou?“
„Umíš snad telekinezi. Ne číst myšlenky.“
„Myšlenky číst neumim ale od té večeře se chováš divně.“
„Jo máš pravdu. Souvisí to s tatínkem.“
„No tak, mam to z tebe páčit?“
„Přišel mi říct že umírá.“ řekl ji smutně Joe.
„Ach můj bože....“ zděsila se Rachell.
„Má asi jeden měsíc,“ pokračoval Joe a po tvářích se mu začaly kutálet slzy.
„Joe já... je mi to moc líto,“ řekla Rachell a objala ho. Vzápětí zkřivila obličej jak ji Joe začal drtit.
„Už nemám maminku...a teď příjdu i o tátu,“ brečel Joe.
„Máš nás,“ snažila se ho uklidnit Rachell, kterou to dojalo a začala brečet taky.
„Já vím.... děkuju.“
Takto tam v objetí stáli snad celou věčnost.......

Díl dobrej, už se těšém na další

Poviedka zaujímavá, ale toto ma dostalo:

„Joe já... je mi to moc líto,“ řekla Rachell a objela ho.

Viem, že chybička se vloudí, ale tá predstava.....

dík za upozornění